Návštěvnost
Návštěvnost:
ONLINE:3
DNES:550
TÝDEN:1808
CELKEM:1804243
Obsah
Ostatní akce
Ukázky pro mateřské školy
Každý rok, až na výjimky, pořádáme ukázky výcviku pro děti z mateřských školek. Vše záleží vždy na počasí. Pokud počasí vyjde, sejde se na hrázi u cvičáku spousta dětí s učitelkami a my zhruba tři čtvrtě hodiny předvádíme se svými psy výcvik poslušnosti, hry se psy, překonávání překážek, chytání lupiče ... a pak, pak přijde hlazení pejsků dětmi, asi nejoblíbenější disciplína ukázek :)
Letos jsme naplánovali ukázky na úterý 19. září. Trochu jsme se báli, že počasí nevyjde, protože je letošní září neobyčejně chladné. Ale počasí nakonec vyšlo a my jsme mohli na hrázi u cvičáku tolik dětí, že do dvou set moc nechybělo. Byly to děti z mateřských školek z Dobřichovic, Řevnic a samozřejmě z letovské školky a také ze školinky NONY. Zkrátka dětí jako smetí ...
Ukázek se zúčastnili se svými psy:
Aneta s labradorem Dustym
René s fenkou německého ovčáka Fantagirou z Granátové zahrady
Láďa Kasl s německým ovčákem Xantem z Gargamellu
Kája Ráž s fenkou dobrmana Ambrou Carlos Bohemia
Alena Vanžurová s německým ovčákem Winnym z Gargamellu
Gábina Stará s fenkou německého ovčáka Yannikou z Berounské bašty
Ivana Drobílková s německým ovčákem Frenkem
Jiřina Smejkalová se svými třemi fenkami čivav - Aurinií, Quinou a Fialkou
Všem moc děkujeme za účast na ukázkách.
Ukázky se snažil moderovat Tomáš Suchánek s Alenou Vanžurovou, Tomáš Suchánek také nafotil dokumentární fotečky, které najdete ve fotogalerii na rajčeti.
Tomáš Suchánek také velel skupinové poslušnosti, kdy jsme všichni předváděli, co naši psi umí.
Ukázka se moc povedla, dětem se podle ohlasů cvičení moc líbilo. Dětí bylo opravdu hodně, a tak nebylo dost času a možností, abychom pohovořili a dětem vysvětlili některé podrobnosti o výcviku a výchově pejsků.
Nakonec jsme děti pozvali, aby se se svými rodiči přišli podívat na některou z nedělních výcvikových akcí, které pořádáme pravidelně - kurzy pro štěňátka.
Ukázka se líbila i našim psům, protože si užili pěknou legraci, když jsme umístili na plac všechny možné překážky, včetně agiliťáckých tunelů. Byla to vážně legrace. A také malé čivavy předvedly, že i malý pejsek umí cvičit a umí poslouchat.
Akce se moc povedla a my se těšíme na další ukázky, které zase domluvíme s paní ředitelkou a zástupci ostatních mateřinek v okolí.
ODKAZ NA FOTOGALERII NA RAJČETI
REPORTÁŽ ZE ZKOUŠEK Z VÝKONU PODLE ZŘ KJ BRNO V BEROUNĚ 29. ŘÍJNA 2017
Jak jsem si odskočila skládat zkoušku ZPU-S do Berouna ...
Tento větrný víkend, 28. října a 29. října s extrémním počasím byl velmi výživný a náročný. V září jsem se se svým psem Winnym zúčastnila Mistrovství republiky KJ ČR podle zkoušky ZPU-S. Poctivě jsme se více než půl roku připravovali na tento mistrák a trénovali. Přesto, že trénink byl intenzívní a dlouhodobý, některé cviky, které tato zajímavá zkouška obsahuje, se nám nepodařilo docvičit tak, abych byla spokojená s výsledkem. A tak jsme na zmíněném mistráku skončili pár míst před koncem startovního pole a zkoušku se nám, tím pádem, složit nepodařilo.
Netruchlili jsme proto ale dlouho. Tato zajímavá i když zapeklitá zkouška, je v KJ Brno považována za vrcholovou. Obsahuje směsici cviků podobných trojkové poslušnosti podle NZŘ, záchranářských překážek, rozlišovaček a také vyhledání a označení zraněných pomocníků. Stopa je v této zkoušce cizí, čerstvá, se dvěma lomy, z nichž jeden je ostrý, třemi předměty, přičemž první předmět označuje v podstatě nášlap a stopa začíná vyhledáním právě tohoto nášlapu. Vzhledem k obsahu různorodých cviků, které psa běžně neučíte, to není zkouška zrovna jednoduchá. A to obzvláště když se psem trénujete ještě další záležitosti, například obranářské zkoušky podle IPO 
Jak jsem již zmínila, tréninku jsme věnovali více než půl roku, a tak se mi zdálo škoda se o složení zkoušky nepokusit znovu. Nabízel se termín 29. října, kdy se měly konat zkoušky podle KJ Brno v Berouně. Zároveň se mnou uvažovala o dalším pokusu o složení zkoušky i další účastnice mistrovství a členka ZKO Beroun, Vlaďka Daňková, které se na již zmíněném mistráku také zkoušku nepodařilo složit. A tak slovo dalo slovo a společně jsme se přihlásili na tyto zkoušky.
Do Berouna jsme jeli trénovat dvakrát během října. Vždycky jsme měli vytvořené podmínky pro kvalitní trénink, za což paří díky funkcionářům a členům berounského cvičáku. Jak se zkoušky blížily, bylo mi čím dál tím více jasné, že je velká pravděpodobnost, že dopadneme podobně jako na mistráku, protože se nám pořád s Winnym nedařilo najít k sobě cestu ve věci docvičení poloh S,L,V na dálku a moc jsme nepokročili ani s plížením. Sice jsem měla už pocit, že můj pes chápe, co po něm chci, ale jen, když je plně koncentrován na mě, což se při veřejné akci potom změní. Ale nevzdávala jsem to, ve skrytu dušičky jsem doufala v zázrak, že třeba se štěstí unaví a sedne na vola, a nám se zkouška vyvede.
Naděje na zázrak se pomalu tenčily, jak se zkoušky blížily a zároveň jsem četla předpovědi počasí na tento víkend, kdy se zkoušky měly konat. Předpovídané počasí bylo děsné, vichřice, déšť, rychlá změna teploty, citelné ochlazení, sníh s deštěm, vítr o síle orkánu… nebylo to pěkné čtení. Dokonce jsem přemýšlela, jestli nebudou zkoušky z důvodů neregulérního počasí zrušeny. A to se ještě měl měnit ze soboty na neděli čas, takže bude ráno i odpoledne tma. Dobré výhledy…
V neděli 29. října ráno jsme s Kájou (Karlem Rážem) vyjeli z Letů směr Beroun. Meteorology předpovězené počasí se ale předvedlo již na sobotních zkouškách, které jsme pořádali u nás v Letech. Podle předpovědí však mělo být v neděli ještě hůře. A vypadalo to tak, protože už když jsme vyjeli, začalo neskutečně lejt. Z oblohy tekly provazy vody a pršelo téměř vodorovně, jaký foukal silný vítr. Viditelnost byla takřka nulová, takže jsme jeli třicítkou a chvílemi se nám dokonce ztrácela pod koly silnice a měla jsem pocit, že plaveme proti proudu. To bylo možná více než 5 km cesty. Pak jsme z lijavce vyjeli a nechali ho za sebou. Ale vítr nás stále tlačil, v nárazech s námi házel ze strany na stranu. V duchu jsem si říkala, jestli nejsem blázen, že jdu v takovémto počasí na zkoušky… dokonce mi moje vnitřní já namlouvalo, že bych ještě mohla zkoušku zrušit… Ale vrozená povinnost a kolegialita mě to nedovolila. A tak jsme jeli tedy dál.
Na berounský cvičák jsme dojeli nakonec v pořádku. Všichni přihlášení dorazili, jen někteří se zpožděním, protože měli po cestě vyvrácené stromy, bojovalitaké s lijáky a ještě trochu bloudili. Ale v Berouně vysvitlo sluníčko. Oblačnost se sice stále objevovala, takže sluníčko střídal déšť. Poryvy větru byly ale strašné.
A tak nám přišlo, že jít ještě výše na kopec na stopu je asi holý nesmysl. V takovémto větru jsme nikdy nestopovali, takže se mi zdálo nemožné, že by pes odčuchal.
Kolem deváté dorazil pan rozhodčí od Plzně, Stanislav Uriánek, který se v legraci prý nechal slyšet, když mu Tonda Eliášek volal, jestli zkoušky nezruší, že prý v žádném případě. Určitě je napečeno, navařeno, to by se zkazilo. A že si prý sebou veze pilu, takže pokud to bude nutné, tak se do Berouna prořeže 😊
A tak, když si odmyslíme to příšerné počasí, začínaly mít zkoušky normální průběh … Kontrola papírů, zahajovací nástup, kdy jsme sice pana rozhodčího kvůli kvílení větru moc neslyšeli, ale organizačně se to začalo rozbíhat. Kávu s výborným moučníkem od Vlaďky jsme už měli v žaludku, takže bylo v břiše blaze. Winny vypadal v řadě mezi ostatními psovody a psy vcelku v klidu, vyžíral mi kapsu s pamlsky a užíval si, že z kapsy pořád něco padá. Rošťák jeden.
Po nástupu jsme vyrazili na kopec nad cvičák na stopy. Šlapač Jarda Čermák už byl nahoře a stopy pro Vladčiného Gariho a mého Winnyho pokládal. Vylézt po bahnitém poli nahoru na kopec nám dávalo zabrat. Vítr foukal tak silně, že jsem si myslela, že mě to odfoukne, občas jsem se musela zastavit, abych se vůbec mohla nadechnout. No to bude nářez, jdeme tam určitě zbytečně. Teď už to je ale jedno, nějak to prostě dopadne.
Patřím mezi ty, kteří jdou na výkon radši první, abych měla všechno rychle za sebou a mohla se uvolnit. Nervy pracovaly jako vždy. A tak jsem šla na první stopu. Při otázce pana rozhodčího, jak pes označuje předměty jsem odvětila: Bůh ví! Pan rozhodčí na to řekl, ale to nestačí, musíte mi říci, jak je označuje. A já na to, napište tam, co chcete. V normální situaci si u předmětů lehá, ale co udělá dneska, pokud neodlítneme, to tedy fakt nevím. Pan rozhodčí si napsal, že pes předměty zalehává 😊
A jdeme na to. Vyrazili jsme k první tyčce, která označovala začátek prostoru k vyhledání nášlapu. Winny začal hned poctivě vyhledávat, až mě to překvapilo. První předmět, který označuje nášlap, našel a označil ho – zalehl. Stopa byla položena tak, že vítr foukal zprava. Tráva úplně ležela v tom silném povětří. Byla jsem tak překvapená, že Winny vyrazil na stopu bez zaváhání, že jsem zapomněla, že musím nechat rozvinout stopovačku na deset metrů. Naštěstí jsem si to hned uvědomila a zastavila se a čekala, až mi Winny šňůru napne.
On jde, on čuchá! První lom, Winny ověřuje obloukem doprava a vrací se a lomí doleva. Evidentně je ve stopě. Šlapač před stopou říkal, že doufá, že předměty neuletí. Winny označuje zalehnutím místo a já hledám pod ním předmět… nevidím ho. Uvádím psa znovu na stopu a ejhle asi metr a půl dál pes znovu zalehává předmět a opravdu tam je. Jsem jak mimoň, vůbec nejsem schopná pochopit, že ten pes čuchá. Vycházíme dál, opět ověřuje lom velkým obloukem, vítr fučí jako blázen a lomcuje se mnou. Winny trochu zarevíroval, jak hledal po ostrém lomu stopu, ale už jí zachytil, už jí má a jde. Jako ve snách jdu za ním a prásk, zalehl poslední předmět… Moje radost nemá obdoby. Máme stopu, sice nevíme, kolik bodů máme, ale to nevadí. Rozhodčí se mě ptá, jestli chci vědět body teď nebo stačí až potom, po stopě Vlaďky s Garim. Užívám si radost s Winnym a říkám, že stačí pak. Letím jako blázen na kraj louky a skáču radostí! Máme to, odčuchali jsme, no to je naprosto úžasný. Winny odpouštím ti předem všechno, co se dneska nepovede!
Stopu odčuchali i Vlaďka s Garim, dokonce bylo vidět i na tu dálku, že Gari jde ještě lépe, než Winny.
Po stopách se nám poklonil a smeknul náš šlapač, Jarda Čermák. Taky prý moc nevěřil, že to naši psi v tomhle větru odčuchají. Vraceli jsme se na cvičák pod kopec a po cestě jsem dávala velký pozor, abych si na rozbahněném poli nerozbila čumák. Winnýsek má páru, a tak je opatrnost na místě.
U klubovny jsme byly seznámeny s výsledky ohodnocení našich stop. Pan rozhodčí ohodnotil naší stopu 85 body. Body sebral za ověřování, asi třikrát zvedl Winny hlavu od země, falešné označení prvního předmětu, který odlétl o kus dál. Hodnocení stopy Vlaďky s Garim bylo o 10 bodů vyšší. Rozhodčí to okomentoval, že bylo vidět, že je Gari na domovském cvičáku, že má terény zmáknuté. Naše výkony pochválil a my jsme byly obě šťastné jako blechy.
Winnyho jsem odvedla do auta, aby odpočíval. Na programu bylo 6 individuálních poslušností podle ZOP. Všichni úspěšně prošli. Po poslušnostech ZOP jsme šli na řadu my podle ZPU-S. Vlaďka odložila Gariho na dlouhodobé odložení a já s Winnym jsme šli cvičit. Ovladatelnost měl Winny docela hezkou, byla jsem spokojená. Sledoval mě, byl pozorný, jen jsme měli trochu problém se svahem na berounském cvičáku. Tedy spíše já jsem měla problém, v tom větru jsem funěla jako hroch. Větší problémy nás ale teprve očekávaly. Jak jsem předpokládala, bohužel jsme nepředvedli provedení poloh sedni, lehni, vstaň na dálku, Winny to prostě ignoroval. Moji snahu o tři polohy proštěkal a popolézal. Plížení nedal vůbec. Ostatně to jsem bohužel i očekávala. Jen jsem tajně doufala, že by třeba aspoň část poloh mohla vyjít. Rozhodčí mi dovolil, abych si polohy z menší vzdálenosti tréninkově opravila. Pak jsme pokračovali. Bohužel i při odložení za pochodu vsedě Winny zaujal jinou polohu, zůstal stát. Tím byla naše poslušnost zpečetěna třemi nulami. Bylo mi jasné, že body nemohou na limit stačit. Šli jsme na dlouhodobé odložení a cvičit šla Vlaďka. Gari na poslušnosti taky pěkně zlobil, byl hodně neukázněný. Jak Vlaďka říká, jeho chůze po zadních prostě je a bude taková stále. Cviky ale splnil lépe než Winny, a tak jim body vyšly tak, že mohli pokračovat dalšími disciplínami. My jsme poslušností ukončili pokus o dnešní splnění zkoušky ZPU-S. Pan rozhodčí mě nabídl, zda si chceme tréninkově zkoušku dodělat a já za to byla vděčná. Ostudu jsme neudělali, Winny ukázal, že nebýt těch nešťastných nesplněných poloh a plížení, zkoušku bychom měli.
Pokračovalo se skupinovými poslušnostmi ZOP a potom speciálkami a přenášením psů. Všechny ZOP úspěšně splnily.
Pokračovalo se speciálními disciplínami podle ZPU-S. Jako první nastupovala teď Vlaďka, která stále měla možnost splnit zkoušku. My jsme šli po nich tréninkově. Gari splnil limit na speciálkách. Winny měl na speciálních cvicích trochu problém s první vysílačkou, kdy natěšeně vyrazil na plentu, napodruhé už to bylo super, druhou vysílačku zvládl lépe, i když do dokonalosti ještě krapítek scházel. Kladinu, vodorovný žebřík, houpačku i pohyblivou kladinu zvládl dobře, tam bychom měli dobré body. Aport přes áčko se nám také povedl, rozlišovačky splnil a přinesl správný předmět. Zbývala poslední disciplína – dovednosti, tedy vyhledání a označení zraněných pomocníků. Gari na domácím cvičáku předvedl perfektní obíhání maket se svým tradičním temperamentem. Vyhledání zraněných pomocníků, jejich vyštěkání, vše v pořádku. Co se týká této disciplíny a našeho výkonu, na obíhání maket jsem musela přidat pár povelů, ale nakonec to Winny zvládl. Označení zraněných pomocníků, vyštěkání a klid při jejich transportu měl v pořádku.
Zkoušky byly u konce. Vlaďka s Garim splnili zkoušku úspěšně, mě pan rozhodčí řekl, že ho mrzí, že se nám poslušnost nepovedla, protože jinak by na ostatních disciplínách body vyšly a zkoušku bychom také měli. Znovu nás pochválil za naši ranní stopu ve vichřici. Dokonce mě připadalo, že ho taky trochu mrzí, že jsme zkoušku úspěšně nedokončili. Ale to je prostě život, chybělo nám kousíček štěstíčka, abychom to dokázali. Musíme se zaměřit na docvičení toho, co nám nejde. Zbytek máme dobrý, natrénujeme a na jaře zkusíme znovu, pokud nám zdraví dovolí.
Na programu byl oběd, řízek s bramborem, pak oficiální ukončení zkoušek.
Bylo to krásné a bylo toho dost. Poděkovali jsme za přípravu zkoušek, rozloučili jsme se a odfrčeli jsme k domovu. Stále foukalo a chvílemi to vypadlo, že nás to odnese. Jen lijáky přechodně odešly a vrátily se znovu až večer. Ale to jsme byli už doma, v teple a užívali jsme si klidu a pohody a nečas jsme sledovali jen za okny.
Gratuluji všem, kteří dnes složili úspěšně zkoušky v Berouně, gratuluju zejména Vlaďce s Garim ke složení těžké zkoušky ZPU-S. Nám teď zbývá najít nějaké jiné parťáky na trénink a zkusit do jara dotrénovat cviky, které jsme nesplnili a pokusit se o složení této zajímavé a těžké zkoušky znovu.
Díky za vytvoření podmínek pro zkoušky, obětavost šlapače a vůbec všech pomocníků při nácviku všech disciplín. A třeba zase někdy na shledanou.
