Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Eva Sedláková

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 8
DNES: 713
TÝDEN: 2400
CELKEM: 534221

 

www.sokolfalco.com


 

SOKOL FALCO s.r.o.
 
Česká rodinná firma
s tradicí od roku 1993.
 
Vyrábíme masové speciality pro psy a kočky.
 
Specializujeme se především na 100% masové konzervy, mražené maso a náš sortiment doplňujeme i o sušené masové pochoutky.
Po celá léta výroby se řídíme naším sloganem:
 
„Vyrábíme opravdu z masa“.
 
 

Svátek

Svátek má Ctirad

Zítra má svátek Drahoslav

Aktuální počasí

Počasí dnes:

16. 1. 2019

zata

Bude oblačno až zataženo, ojediněle déšť, od 800m srážky sněhové. Denní teploty 3 až 7°C. Noční teploty 3 až -1°C.

Přehrát/Zastavit Další

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

 

Basenži

 

Britové a jejich Kennel Club zařazují toto primitivní (prvotní) plemeno mezi teriéry. Mezinárodní kynologická federace FCI je včlenila mezi špice. Jisté je, že vlastně nepatří do žádné z těchto skupin. Teriéři jsou norníci, a norování je činnost, pro kterou se basenži se svou výškou minimálně 43 centimetrů rozhodně nehodí, mezi špice zase nepasují anatomicky, původem, příbuzenstvím ani povahou. Pro podobné typy psů byl vytvořen pojem pes šensi (E. Weth: Die Primitiven Hunde..., 1949), který měl zahrnovat primitivní domestikované psy tropického kopaničářského pásma, kteří sice žijí v lidských osadách, ale v podstatě přežívají bez péče člověka. I když se navzájem tito psi, vyskytující se po celém světě, nápadně podobají, za plemeno je považovat nelze. Jediným psem typu šensi, který byl vyšlechtěn v plemeno, je právě basenži.

Země původu: Kongo?

Historie basenžiho, jakožto tichého nadháněče zvěře pro své pány, patří v psím světě k těm nejstarším. Na základě vyobrazení zvířat podobných psům se špičatýma ušima a zatočeným ocasem v staroegyptských hrobkách se někteří autoři domnívají, že už před 5 000 lety dostávali faraóni psy nápadně podobné dnešním basenži darem pro jejich vysoce ceněné lovecké schopnosti, a to právě ze střední Afriky, tedy z oblasti pozdějšího Konga. Sem se však psi typu basenži dostali nejspíše s některou vlnou při stěhování národů z Asie a spolu s lidmi postupovali podél Nilu dál do vnitrozemí – tedy přesně opačným směrem.

Z Konga a Súdánu pocházeli všichni psi, kteří prokazatelně poskytli své geny pro základy evropského a amerického chovu basenži. Někteří byli zakoupeni od konžských Pygmejů, a tak se po nějakou dobu soudilo, že basenži je konžský či pygmejský pralesní pes. Dnes však víme, že psi typu basenži se vyskytují po celé rovníkové Africe.

Jejich popis pocházející od různých autorů zhruba z konce 19. století se shoduje v tom, že "častěji vyje, než štěká", je "malý, se zatočeným ocasem a stojícími slechy" a "obvykle je napůl mrtvý hlady" – podle M. Sibera ze série článků z r. 1892. Co do zbarvení se v centrální Africe popisovali psi žlutí, žlutohnědí až žlutočerní, v západní části Afriky pískoví až červení, a psi z oblasti Toga červenavě žlutí, často s bílými skvrnami, občas i černí a modří.

Kvůli nevýraznému štěkání při lovu a také proto, aby lovci poznali každý svého psa, nosili basenži na krku jakési zvonky nebo klepadla ze dřeva, podle jejichž zvuku byli jednotliví psi svými pány zdaleka rozeznáváni.

Původ názvu plemene má pravděpodobně počátky v jazyku Kafrů a Pygmejů. V překladu z pygmejštiny znamená basenži "malou věc do buše", v řeči kmene Niam-Niam "malý křováček" a v jiných jazycích cosi jako "hopsálek" kvůli jejich neúnavné snaze vidět přes vysokou trávu. Je to jediné uznané plemeno ze psů šensi, kteří jsou v raném stadiu domestikace a teprve se z nich vyvinou domácí psi. Ve starém přehledu kdysi známých psích plemen (von Bylandt: Hunderrasen, 1894) a v prvních pokusech o standardy však ještě byla řeč o "konžském teriérovi".

Pygmejové i příslušníci dalších středoafrických kmenů si sice cenili dobrých lovců v řadách svých psů, ale nijak se o ně nestarali. Přežívali tedy ti nejodolnější z odolných, psi, kteří se dokázali uživit ze zbytků a odpadků, byli maximálně obratní při lovu drobných hlodavců pro vlastní spotřebu a ti, kteří netrpěli přecitlivělostí na žádné choroby. Kromě přirozeného výběru bylo praktikováno další pravidlo – i zdravý pes, pokud nebyl přínosem při lovu, byl svými pány sněden.

Historie plemene

První zmínka o tom, že basenži byli dovezeni do Evropy, resp. do Anglie, pochází z r. 1895. Byli zde předváděni jako "afričtí bušoví psi" či jako "Kongo-teriéři", ale brzy pošli na psinku. Jiní dva psi byli prokazatelně ve stejné době v Paříži, ale nic bližšího o jejich osudu není známo.

V roce 1908 měl být v berlínské zoo odchován vrh "konžských psů", a podle popisu je zřejmé, že šlo o typické basenži.

Další zmínka je až z roku 1923, kdy si jistá lady Nuttingová zakoupila v Súdánu šest psů. Po návratu do Anglie byli psi v karanténě očkováni proti psince – a na následky očkování zemřeli.

Další dámou, která našla v Africe zalíbení v úhledných, inteligentních, čistotných a nepáchnoucích psech domorodců, byla paní Burnová v roce 1929. Ještě v karanténní stanici byli po dobrozdání Kennel Clubu zaneseni jako basenži do registru, přeočkováni proti psince, psinkou onemocněli... a přežila jediná fena.

Až v roce 1933 byl dovezen další pes, "Kilubu". Úspěšně prošel karanténou a nakryl fenku paní Burnové, jenže fena po třech týdnech uhynula na septikemii. Chovatelka se ovšem nevzdávala. Při další cestě do Konga se vrátila se psem a dvěma fenkami basenži, z nichž jedna vrhla štěňata ještě v karanténě. Tito psi pak vzbudili senzaci na Cruft’s Dog Show pro svůj zevnějšek i vlastnosti, zejména "neštěkání".

Další ženou významnou pro chov basenži byla slečna Tudor-Williamsová, ale i ji pronásledovala smůla. V roce 1938 importovala černobílou súdánskou fenku, která už byla nakažena vzteklinou. V následujícím roce dovezla tříbarevného - black-and-tan s bílými znaky – psa a červenobílou fenku a založila chovatelskou stanici "Of tho Congo". Ani jeden z těchto psů nepředstavoval typické basenži, proto bylo s chovem vyčkáno až do roku 1941 s fenkou "Amatangazi" původem ze Súdánu. Ta měla všechny typické znaky plemene a ve velké míře ovlivnila chov basenži v Anglii. Zajímavostí z této chovatelské stanice je, že si zde (zprostředkovaně) vybral chovný pár egyptský král Farúk – a tak se dva zástupci basenži oklikou vrátili do Egypta.

Basenži byli importováni také do Ameriky, odkud byl r. 1952 do Irska dovezen potomek dvou psů z Belgického Konga "Hall’s Kingoto", aby vlil do anglického chovu novou krev. Dalším významným příspěvkem byl import fenky "Fatty" z jižního Súdánu.

Poprvé se stal basenži v Anglii šampiónem roku v roce 1957.

Chov ve světě i u nás

Ve Státech se první basenži objevili až v roce 1937, ale brzy získali velkou popularitu; klub tam byl založen v r. 1942. Na evropském kontinentu se chovatelkou basenži stala paní Steward-Rundle z Francie v 70. letech minulého století; v Německu existuje Basenji-Klub, ale popularitu si tam plemeno získává až v posledních letech; a ve Švýcarsku jde stále ještě o ojedinělé chovy, protože ty vlastnosti basenži, které si v Anglii pochvalují, jsou pro švýcarské chovatele těžko snesitelné: zejména obrovský lovecký pud a samostatnost v rozhodování.

V České republice je basenži chován především červenobílých a trikolorních. Jen v loňském roce se narodilo 55 štěňat. Po uznání žíhané (brindle) variety je několik těchto psů k vidění i u nás.

Exteriér

Podle dochovaného prvního návrhu (r. 1894) na definování standardu je popis basenžiho až příliš podobný dnešnímu: hlava dlouhá s plochou lebkou, kůže na čele a spáncích tvoří vrásky, oči jsou malé a tmavé, zuby silné a vyvinuté, s malým předkusem; trup lehký, nohy rovné, tlapky malé a kulaté, ocas zatočený na hřbetě. Srst krátká, poněkud delší na hřbetě a na spodní straně ocasu. Barva - vybledlá červeň nebo myší šeď s bílými místy. Výška v kohoutku je velmi různá, od třiceti do šedesáti centimetrů.

Sto patnáct let starý popis basenžiho má stále hodně podobného s dnešními psy, snad až na uvedenou výšku. A po prvním pokusu o formulaci standardu uplynulo ještě dalších čtyřicet let, než bylo plemeno oficiálně uznáno.

Malý hladkosrstý pes má jako typičtí špicové špičaté uši a zatočený ocas, ale navíc má výrazné vrásky na čele, které, když je pes ve střehu, způsobují jeho charakteristický hloubavý výraz. Uznávané barvy jsou červenobílá, trikolorní, černá či žíhaná, vždy s bílými místy. Bílé musejí být vždy tlapy, hruď a špička ocasu. U nás převažují hnědobílí, případně trikolorní psi, na západ od nás i černobílí jedinci. Žíhanou varietu (brindle) připustil standard FCI teprve nedávno.

Mýty o "neštěkání" a "nehárání"

Opakovaná ujišťování starších autorů o tom, že původní afričtí předchůdci basenži neuměli štěkat, je nutno brát s rezervou. Nejspíše měli na mysli skutečnost, že jejich štěkot nebyl až tak melodický jako štěkání jiných psů. Basenži rozhodně nebyli a nejsou němí (a zejména feny): vyrážejí zvláštní škálu jódlování, kokrhání, kňučení, záštěků, ňafání, vrčení a vytí, které je naopak leckterému lidskému uchu mnohem nepříjemnější než štěkot. Na druhou stranu musíme přiznat, že se hlasově projevují méně často než většina jiných plemen a v tomto smyslu že jsou tedy skutečně méně hluční. Za "neštěkání" nebo spíše za tento typ štěkání může menší hrtanový prostor basenži a tedy omezený pohyb hlasivek; a možná to podporuje teorie o tom, že se psi naučili štěkání až v procesu domestikace – jako prostředku dorozumívání s lidmi.

Doloženým faktem je to, že feny basenži zpravidla hárají jen jednou ročně, což je v souladu s tím, že tak dlouhou periodu mívají všechny divoké psovité šelmy. Ovšem i v tomto bodě existují výjimky.

Povaha

Basenži není psem pro chovatele-začátečníka. Dokonce i ten zájemce o basenži, který už dříve choval jiná plemena, by si měl nejprve podrobně nastudovat, co všechno lze čekat od soužití s tímto psem. Basenži jako původní plemeno mívají různé zvyky (a z lidského pohledu zlozvyky), které jsou jim pevně dány a které lze jen těžko změnit. Nový majitel nesmí čekat nemožné – a jen poučený člověk může k výchově a výcviku přistoupit jako k výzvě a s trpělivostí a humorem vychovat psíka ve společenského partnera.
Basenži je bdělý, energický a pohotový, ale také nezávislý až tvrdohlavý. Nerad se podřizuje příkazům. Má vlastní hlavu, samostatně přemýšlí a jedná. Není agresivní.

Přestože miluje aktivní pohyb, stejně rád odpočívá. Tím, že vyhledává nejteplejší místa v domě, že dovede prosedět hodiny u okna a pozorovat dění venku, že nemá rád zimu, vlhko a déšť, i tím, že se myje vlastními silami, připomíná kočky. Tlapkami si myje obličej a podle některých chovatelů si po každém jídle utře tlamu (do nejlepšího křesla v domě).

I když dovede být nezávislý, na "svých" lidech lpí a miluje jejich přítomnost. Z toho důvodu ho nelze chovat v kotci. Pro jeho socializaci je bezpodmínečně nutné, aby byl odmala vychováván v blízkosti člověka a včas si vštípil, že lidé jsou součástí jeho smečky. Zatímco tedy vlastní miluje, k cizím lidem je nedůvěřivý a nevyhledává žádné důvěrnosti.

S dětmi vychází basenži dobře, pokud jej respektují. Ke společným hrám se ale příliš nehodí.

Tvrdí se, že basenži jsou nesnášenliví k ostatním zvířatům. Odmalička by si měli přivykat na kočky, slepice a ostatní domácí zvířata, protože lovecký pud je těžko překonatelný – a navíc, cokoli basenži uloví, to hned pozře.

Vůči ostatním psům je basenži zdrženlivý, a pokud ostatní psy napadá, není na vině pes, ale jeho majitel. Dva samci se mohou přátelit, problém může nastat, potkají-li se dva dominantní psi – což ovšem není výsadou jen basenži. A vícečetnou smečku basenži se všemi jejími pravidly a problémy by si měl pořídit jen člověk, který už s tímto plemenem má velké zkušenosti.

Výchova a výcvik

Rozhodně neplatí, že basenži jsou nevycvičitelní. Naopak, výcvik je pro ně ideální zábavou, a pouze ti psi, jejichž majitelé předčasně rezignovali na jejich výchovu, se stávají hlavními postavami zábavných nebo naopak kormutlivých historek ze života nevycválaných basenži. Chovatel musí být připraven, že výchova a výcvik stojí hodně času a práce, že jeho úsilí nemá zdánlivě nikdy konec… ale že výsledek bude stát za to.

Je důležité začít s výcvikem brzy a trénovat po celý dlouhý život basenžiho. Pokud chovatel vysloví zákaz, nesmí z něj nikdy slevit – a dokonce se ani zasmát, když je zákaz – třebas sebekomičtějším způsobem – překročen. Basenži pozná legraci a příkaz chovatele nebude brát vážně.
Disciplína musí být dodržována stále a navždy držena pevnou rukou.

Basenži se nesmí nudit. Nudící se pes je schopen zničit cokoliv ve svém dosahu – a ten může být značný nejen plošným rozsahem, protože basenži dokonce umějí i šplhat na stromy. Od nudy pomáhá nejen přítomnost pána a společné aktivity, ale i zabavení se třebas morkovými kostmi, pochoutkami z buvolí kůže, různými hadrovými uzly a jinými hračkami – a nakonec i spánkem.

Pokud už nastala škoda a chovatel se bezprostředně po jejím vzniku musí uchýlit k potrestání psa, je vhodné si položit i pár otázek. Myšlení basenžiho bývá velmi logické a vcítěním se do mysli psa je možné přijít na důvod jeho chování a tím i k zamezení stejného prohřešku pro příště.

Pokud majitel psa (či psů) netrvá na disciplíně, čeká ho mnoho problémů, a navíc necvičený a nevychovaný pes nedělá dvakrát dobré jméno ani plemeni, ani majiteli; a mnohdy pak majitel rezignuje a hledá pro nezvládnutého psa nový domov.

Proti všem pesimistům, kteří tvrdí, že basenžiho nelze vycvičit, stojí řada chovatelů a šťastných majitelů plemene, kteří bez problémů zvládli i základní zkoušky poslušnosti.

Cvičit se má vždy s vyběhaným psem, což je pravidlo, které má platit u všech plemen. Problém může nastat jen tehdy, když basenži nemá ještě zvládnutý povel přivolání. Únava musí být přiměřená, aby měl pes ještě chuť spolupracovat.
Také výcvik s plným žaludkem není vhodný – kromě hrozící torze žaludku si cvičitel odbourá jednu z hlavních hnacích sil výcviku, totiž motivaci laskominou. Ovšem ne vždy je odměnou piškot. Někteří basenži se cítí víc motivováni pochvalou.

Cvičení je vhodné začínat už dříve zvládnutými povely a zakončit je v momentě, kdy se psovi nějaký cvik obzvláště podařil. Celý výcvik by měl trvat patnáct až třicet minut.

Basenži by se neměl nikdy trestat fyzicky. Pes odmítne další poslušnost a bude trvat dlouho, než si chovatel získá znovu jeho důvěru. Každý by si měl uvědomit, že z basenžiho nebude nikdy pes, který slepě vykonává povely. Uposlechne teprve tehdy, bude-li sám cítit motivaci, což ani u zvládnutých povelů nebude každý den. Je to jedna ze základních vlastností basenžiho, kterou nelze změnit. Přitom chovatel musí povel vyslovit jen jednou, a pokud basenži neposlechne, nepomůže žádné další opakování nebo zvedání hlasu. Opakování tu je matka nikoliv moudrosti, ale chovatelovy nedůležitosti v očích psa. Pokud tedy pes například na povel "sedni" nesedne, zkušený chovatel basenžiho to psovi slovy vytkne a jemně mu rukou do sedu pomůže. Mezi povelem a pomocí rukou musí být dvouvteřinová prodleva, protože všechna primitivní a přírodní plemena mají reflexní oblouk chápání v této délce.

Že platí u všech psů zásada pochvaly, to platí u basenžiho dvojnásob. To, že je chovatel s jednáním psa velmi, velmi spokojen, musí poznat basenži z intonace hlasu.

Pro silný lovecký pud používá většina majitelů neustále vodítko. Kromě loveckého pudu má basenži i vysoce vyvinutý pud sebezáchovy. V praxi to znamená, že bude prosazovat svůj názor na věc, a to přímočaře i rafinovaně.

Využití

Původně byl využíván ve všech fázích lovu – ve vyhledávání, honitbě i přinášení. U nás k lovu využíván není. Dokonce většina basenži nerada aportuje.

Basenži si dodnes rádi uloví hlodavce, a to i větší a těžší druh; ovšem vzápětí ho také ihned sežerou. Pokud basenži na procházce zachytí stopu a vydá se po ní, má majitel mizivou šanci, že by pes zachytil jeho povel. Na stopě je bez ohledu na výcvik ke všemu dalšímu slepý a hluchý, protože jeho vrozené instinkty mu velí dohonit a zabít.

Má vynikající čich a zrak, při práci na pachové stopě údajně dokáže zachytit stopu na vzdálenost až 75 metrů.

Pro psí sporty se ovšem hodí jen obzvláště vycvičení a méně nezávislí jedinci, zvláště pokud bezpečně zvládli povel Ke mně. Pak se uplatní hlavně při psích dostizích, coursingu, agility, při jízdě podél kola.

Dnes se u nás chová basenži jako společník, tedy společník pro lidi, kteří si přejí chytrého, aktivního, veselého psa – a kterým nevadí, že každé soužití má své stinné stránky, natož s basenžim.

Zdraví

Je zřejmé, že jako správný lovecký pes potřebuje basenži maximum pohybu. Pes se správnou pohybovou aktivitou se běžně dožívá patnácti let.
O tom, jak byli předchůdci evropských basenži živeni u Pygmejů, jsme se už zmínili. Nijak výjimečné nároky na stravu tedy ani u nás nemají, jen je třeba nedopustit, aby ve snaze likvidovat zbytky a odpadky (z talířů, odpadkových košů i kontejnerů!) neztloustli, obzvlášť pokud pes nemá dostatek pohybu.

Vzhledem k tomu, že jako každé přírodní plemeno není nijak přešlechtěný, je také odolný a zdravý. Mezi nemocemi, kterými trpívá toto plemeno, může být jen kýla a onemocnění ledvin.

Pozor na pořízení křížence basenži: pes bez rodokmenu nezaručuje typické vlastnosti plemene, může štěkat jako každý jiný pes, zapáchat a feny mohou hárat několikrát za rok jako běžná šlechtěná plemena.

Péče

Basenji má velmi hebkou krátkou srst, která není cítit dokonce ani za mokra. Když se pes sám vyhodnotí jako špinavý nebo mokrý, pomocí tlapek a jazyka se sám očistí; a stejně se postará i o ostatní členy své smečky včetně dětí i dospělých. Pes, který je čistý a nepáchne, se nemusí koupat.

Péče o srst, která připadne na člověka, spočívá v období línání v občasném vyčesání malého množství vypadaných chlupů měkkým gumovým kartáčem a vyleštění srsti satinovací rukavicí. Občas se může srst vykartáčovat měkkým kartáčem z pravých chlupů.

Drápy se musejí pravidelně stříhat, hlavně psům, kteří nechodí po asfaltu a betonu.

Nároky na stravu nejsou nijak přehnané; zajímavostí je jen obzvláštní záliba basenžiho v zelenině.

Podle tvaru těla je zřejmé, že jde o plemeno, které potřebuje dostatek pohybu.

Zimní období snášejí dobře, i když je samozřejmě nemilují.

Závislost na pánovi, záliba v teple a koneckonců i většinou tiché chování dělá z basenžiho psa maximálně uzpůsobeného životu v bytě. Basenži nepatří do kotce ani do boudy.

Pro koho se hodí

Ve své původní vlasti sloužili k lovu. Jejich nepostradatelnost dokazuje i to, že kromě oštěpů, šípů či jehlic do vlasů býval také basenži součástí ceny za nevěstu.

Dnes jsou chováni jako společníci sportovněji založených a trpělivých lidí s určitou dávkou velkorysosti v povaze. Basenžiho v bytě ocení každá hospodyňka, protože nelínají, nepáchnou a jsou čistotní. Je třeba velké dávky tolerantnosti k jejich zvláštní povaze.

Tito psi nejsou naopak vhodní pro lidi, kteří vyžadují 100% kázeň a výcvik a výchovu praktikují drilem.

Basenžiho bude milovat každý, kdo je schopen ocenit jejich přizpůsobivost, se kterou se naučili žít mimo svou vlast a v naprosto jiných podmínkách, kdo si bude vážit jejich lásky a přítulnosti a kdo je bude obdivovat pro všechny nenahraditelné vlastnosti.

 

(Převzato z www.planetezvirat.cz)