Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Icco - obrany 14. února

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 10
DNES: 712
TÝDEN: 2399
CELKEM: 534220

 

www.sokolfalco.com


 

SOKOL FALCO s.r.o.
 
Česká rodinná firma
s tradicí od roku 1993.
 
Vyrábíme masové speciality pro psy a kočky.
 
Specializujeme se především na 100% masové konzervy, mražené maso a náš sortiment doplňujeme i o sušené masové pochoutky.
Po celá léta výroby se řídíme naším sloganem:
 
„Vyrábíme opravdu z masa“.
 
 

Svátek

Svátek má Ctirad

Zítra má svátek Drahoslav

Aktuální počasí

Počasí dnes:

16. 1. 2019

zata

Bude oblačno až zataženo, ojediněle déšť, od 800m srážky sněhové. Denní teploty 3 až 7°C. Noční teploty 3 až -1°C.

Přehrát/Zastavit Další

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Smysly psa

#

Čich


Mít vynikající čich není výsadou jen psovitých šelem. Stejně dokonalým čichovým aparátem se mohou pyšnit i jiná zvířata, například morče. Na rozdíl od morčete lze však psí čich využít k prospěchu člověka, a protože je navíc schopen i výcviku, možnosti podobného využití se ještě násobí.
Ne každý pes se ovšem hodí k pachové práci a dokonce i v rámci jednoho plemene mohou existovat opravdoví psí specialisté. Psi vyšlechtění a cvičení k lovu mohou buď zachycovat pach zvěře přímo ze vzduchu (větřit) nebo sledovat pachovou stopu při zemi (stopovat).

 
Čichová paměť

Pes v průběhu života přichází do styku s velkým množstvím různých pachů. Pokud se některé pachy několikrát opakují - pach pána, členů smečky, háravé feny, domova, kořisti apod. - pes si je ukládá do tzv. čichové paměti. Tato čichová paměť umožní psovi rychle se orientovat i ve změti různých pachů, a to i po několika letech od zafixování. Bez čichové paměti by nebyl služební pes schopen sledovat několik hodin starou stopu, kterou si na místě činu nasumuje z předmětu nalezeného na místě činu. Cvičením stop se čichové schopnosti psa zdokonalují.
Pes je zatím nejdokonalejším analyzátorem pachů, který člověk cíleně využívá. Psího čichu využívá k lovu zvěře, k vystopování pachatelů trestných činů, k vyhledávání pašovaných drog nebo ukrytých výbušnin, k nalézání živých i mrtvých lidí pod sněhem i sutinami a v poslední době je psí čich zkoumán a využíván i v humánní medicíně. Psího čichu se využívá i při kynologickém sportu, nazývaném pachové práce neboli stopy.

Čichový orgán

Čichový orgán psa je natolik složitý a rozsáhlý, že jen samotná plocha jeho čichové sliznice je dvacetkrát až čtyřicetkrát větší než u člověka a pohybuje se mezi 70 až 200 centimetry čtverečními, podle plemene psa. Nejmenší rozměry čichové sliznice mají psi tzv. krátkonosí, jako jsou např. pekingští palácoví psíci, buldočci apod. Naopak psi s delší nosní partií mají čichovou sliznici mnohem větší. Výjimku tvoří chrti, kteří i přes svou dlouhou nosní partii nemají právě vynikající čich. Byli totiž šlechtěni k lovu na otevřených prostranstvích s převážným použitím zraku a jejich čichové orgány zčásti zakrněly.
Čichová sliznice se prostírá na povrchu složitého bludiště tenkých, stočených nosních skořepin. V přední části dutiny nosní se nachází také větřící orgán, který je složen z tenkých vazivových rourek. Rourky obsahují přibližně 100 až 200 miliónů čichových buňek. Tyto rourky umožní psovi zachytit pach. Jednotlivé smyslové buňky dovedou analyzovat i nepatrná množství pachových látek, často dokonce i jedinou molekulu. Pes po počátečním vjemu začne intenzivně nasávat mohutnějšími vdechy vzduch společně se zjištěným pachem. Ten se dostává do zadní části dutiny, kde je uloženo čichové ústrojí zvlhčované sekretem. Zde se pach koncentruje a pomocí přenosu působí na orientační mozkové centrum. Nos zdravého psa je neustále přiměřeně vlhký a studený, což je pro vnímání pachu velmi důležité, protože to umožňuje dokonalý čichový vjem. Pes je například schopen zaregistrovat přicházející osobu čichem o mnoho dříve, než ji doopravdy spatří. Může také čichem rozlišit, zda se člověk, který se k němu blíží, bojí nebo ne.


Cvičit ano, přetěžovat ne

Tak složitý orgán by neměl být zatěžován zbytečnými čichovými podněty. Každý chovatel by si měl být vědom, že psovi, kterého chová v bytě, otupuje mimořádnou citlivost čichu množstvím chemikálií, které se používají například při úklidu, pachem syntetických dekoračních tkanin a jejich barviv nebo třeba psím šampónem při koupání. Každý chovatel zažil situaci, kdy čerstvě vykoupaný pes překryje pro něho nepříjemnou umělou vůni pachem daleko přirozenějším a zemitějším. Ze stejného důvodu se psovi nikdy nesmí podávat kořeněná, připálená nebo silně aromatická strava, ze stejného důvodu vybavujeme štěňata při odebrání od matky kusem deky s pachem matky a dosavadního domova.
Čich psa neopouští psa ani v pokročilém věku - na rozdíl od jeho ostatních smyslů.

Sluch

# 

Nejvýznamnějším smyslem psa je hned po čichu sluch 

Proč je pes tak dobrý hlídač

Sluch a čich patří mezi nejrozvinutější smysly psa. Přestože by se sluch umístil v pomyslném žebříčku těch nejlepších psích smyslů "až" na druhé místo, přesto je proti sluchu lidskému nesrovnatelně lepší. I když člověk slyší lépe hluboké tóny, pes má mnohem větší rozsah vnímání, slyší i ultrazvuky. Zatímco člověk je v dospělosti schopen vnímat zvukové vlnění o frekvenci 20 až 20 000 hertzů, pes slyší zvuky o frekvenci 40 až 40 000 hertzů (Wikipedie, ale i další odborné články uvádějí, že psi vnímají zvuk o kmitočtech 67 Hz až 45 000, případně až 70 000 Hz i více, a to v závislosti na plemeni a samozřejmě také na stáří jedince). Ostatně na této schopnosti psů je založen princip píšťalky, kterou člověk vůbec neslyší.
I slabý zvuk, který člověk zaznamená až z bezprostřední blízkosti, vnímá pes už na vzdálenost 24 metrů. Navíc dokonale rozlišuje výšku tónů, takže rozpozná nejen čtvrttóny jako lidé s velmi dobrým hudebním sluchem, ale dokonce i šestnáctiny tónů. Tak dokonalý sluch má i nevýhody, protože každý hlasitý zvuk, rány, sirény nebo hlučná hudba je pro psa nepříjemný až bolestivý a pes se mu proto brání, utíká před ním nebo alespoň pronikavě vyje.
Proto musí být u psů, u kterých je předpoklad, že ve svém životě budou běžně přicházet do styku s výstřely a detonacemi, výcvik a navykání na střelbu postupné a velmi opatrné, aby se výstřelů nezačali bát. Bezdůvodně vystavovat zvíře s tak citlivým sluchem ohlušujícímu rámusu je skutečné týrání, které navíc ohrožuje psovo zdraví.
Sluch všeobecně je spojen se smyslem pro rovnováhu a se schopností koordinace vlastních pohybů, především hlavy.

Ucho

Tvar, velikost a postavení uší se podle plemen liší, ale anatomická stavba je vždycky totožná. V zásadě je anatomie psího ucha stejná jako u lidí.
Sluchový orgán se dělí na vnější, střední a vnitřní ucho. Vnější se skládá z ušního boltce a zvukovodu. Ušní boltec je tvořen chrupavkou a je pokryt sedmnácti uchohybnými svaly a kůží. Díky těmto svalům může většina plemen boltci pohybovat, natáčet a napřimovat je, aby zachytily zdroj jakéhokoli zvuku. Boltcem zachycené zvuky jsou převáděny zvukovodem ke střední části. Rozhraní mezi vnějším a středním uchem tvoří tzv. bubínek, který se podle zvukových vln rozechvívá a chvění pak dál předává sluchovým kůstkám v dutině spánkové kosti - ve středním uchu. Sluchové kůstky jsou tři: kladívko, kovadlinka a třmínek – u psů je navíc ještě mezi kovadlinkou a třmínkem malá čočkovitá kůstka. Přes tyto kůstky je zvuk přenášen k vnitřnímu uchu zvanému labyrint. Je to rovnovážné a pohybové ústrojí, uložené ve skalní kosti. Skládá se ze tří částí: z předsíně, polokruhovitých kanálků a hlemýždě. Tři polokruhovité kanálky vybavené nervovými zakončeními a vyplněné tekutinou jsou centrem rovnováhy. Kostní hlemýžď je posledním článkem, ve kterém se přijímaný zvuk přenáší sluchovým nervem do sluchové oblasti v mozkové kůře, kde vyvolá smyslový vjem.
Pes dovede své vnitřní ucho uzavřít tak, aby za všeobecného hluku oddělil ty zvuky, na které se chce soustředit.
 

Každý pes slyší jinak

Různá plemena psů slyší různě. Plemena se vzpřímenýma ušima (např. německý ovčák) jsou co do kvality sluchu ve výhodě, protože mohou boltce natáčet a jako radarem jimi zjišťovat, odkud zvuk přichází. Psi s dlouhýma ušima (např. dlouhosrstí jezevčíci) tuto schopnost nemají, ale mohou své boltce v případě potřeby alespoň částečně nadzdvihnout. Dlouhé uši mají jiné výhody, např. se jejich nositelé mohou pohybovat v hustém podrostu bez toho, aby jim vnikala cizí tělesa do zvukovodu a podle některých domněnek dokonce dlouhé uši usměrňují i pachové vjemy vycházející ze země.
I v rámci jednoho plemene neslyší všichni psi stejně. Závisí to na rodových dispozicích, na momentálním zdravotním stavu a samozřejmě také na věku.


A proč je pes přítel člověka


Pes nejenže slyší tóny pro člověka neslyšitelné a nejenže má dokonalý hudební sluch, dokáže navíc rozpoznat i drobné nuance lidské řeči, intenzitu i pocitové zabarvení hlasu. Pes tak přesně pozná, jakou má pán náladu a reaguje na ni příslušným způsobem. Každý chovatel ví, že pes přijde na přísně vyslovený povel mnohem neochotněji než jindy.
A nejen hlas svého pána dokáže pes rozeznat na velkou vzdálenost. Stejně brilantně rozezná zvuky kroků na schodech nebo příjezd konkrétního auta, a to mnohem dříve, než je lidský sluch dokáže vůbec zaznamenat.

 
Zrak

#

 
Po čichu a sluchu je třetím nejvýznamnějším smyslem psa zrak.

Psí vidění


To, jak vynikajícími smysly psi disponují, si uvědomíme ve chvíli, když porovnáme zrak člověka a psa. Zatímco na žebříčku smyslů je u psa co do dokonalosti zrak až na třetím místě, je přesto srovnatelný s lidským. Na rozdíl od člověka však vidí výborně za šera, protože má nad sítnicí odrazovou vrstvu, která násobí množství světla pronikajícího zornicí oka. Navíc mají psi v očních tyčinkách mnohem více rodopsinu, což je látka obsahující vitamin A a protein. Její nedostatek způsobuje šeroslepost. Pes také pravděpodobně vnímá infračervenou část spektra a lépe proto rozezná kořist za soumraku. Tvary a detaily rozlišují lidé lépe, ovšem pes zase rozpozná na větší vzdálenost (až jeden kilometr) pohyb. A stejně jako všichni lovci umějí psi analyzovat jednotlivé fáze vnímaného pohybu.
Díky postrannímu postavení očí mají také podstatně větší zorné pole. Plemena se zkráceným hřbetem nosu (krátkolebá) jako mops, boxer apod., mají binokulární vidění, protože jejich oči směřují dopředu. Dovedou výborně odhadovat vzdálenost. Ostatní plemena s dlouhým hřbetem nosu (dlouholebá) mají díky umístění očí po straně velmi široké zorné pole, ale jejich prostorové vidění je omezené.
Ostrost vidění je daná plemenem (např. chrti loví na viděnou a následkem toho neobyčejně dobře vnímají pohyby zvěře i na velkou dálku), ale i příbuzní psi mají zrak odlišně kvalitní. Uvádí se, že ostře pes vidí zhruba na vzdálenost 7 až 100 metrů.
Pes, který prozkoumává nový předmět, jej posoudí nejprve čichem, pak sluchem a nakonec očima.

 
Oko psa


Složení a stavba oka je de facto stejná u všech savců. Skládá se ze tří vrstev, do kterých ústí větévky hlavního zrakového nervu, který vychází z mozku. První vrstvou je bílá a neprůhledná bělima, která na přední straně oka přechází v rohovku - pružnou a průhlednou vrstvu, druhá je cévnatka (vrstva protkaná velkým množstvím krevních cévek, přechází v duhovku, která má ve svém středu otvor - zornici). Třetí vrstva – sítnice - je vnitřní vrstva protkaná sítí nervů a nervových zakončení - čípků a tyčinek.
Množství světla přicházejícího do oka reguluje kruhový sval duhovka. Řasnaté tělísko za ní drží čočku a uvádí ji do pohybu, kterým se zaostřuje obraz na sítnici.
Tyčinky reagují i na velmi slabé zdroje světla a rozlišují pouze černou a bílou barvu. Čípky jsou méně citlivé, jsou schopné reagovat pouze na silný zdroj světla, ale rozlišují barvy. Protože u psa tvoří čípky jen asi 5 procent světločivných buněk, usuzuje se z toho na pravděpodobnou barvoslepost psa.
Vnitřní prostor oka je vyplněn rosolovitou hmotou – sklivcem.
Před poškozením chrání oko oční víčka. Pod horním víčkem je slzná žláza, odkud je sekret, který udržuje rohovku vlhkou a pružnou, vylučován do vnějšího očního koutku. Slzy jsou odváděny pomocí slzných kanálků z vnitřního očního koutku do slzného kanálu, který ústí v přední části nosní dutiny (pro každé oko zvlášť). Vyloučený sekret pak zvlhčuje nosní sliznici.


Nejčastější nemoci oka

Ve vnitřním koutku mají psi blanitý útvar - tzv. třetí oční víčko neboli mžurku. Ta má za úkol odstraňovat z oka případná drobná cizí tělesa, jako je např. prach nebo písek. Za normálních okolností je poměrně nenápadná. Pokud však dojde k jejímu náhlému zbytnění, je to téměř vždy příznak onemocnění oka.
Také oční řasy na horním i dolním víčku mohou být při jejich vchlípení nebo vychlípení příčinou dlouhodobého dráždění rohovky, které pak může vyvolat další zdravotní komplikace. V takových případech je nutné vyhledat veterinárního lékaře, který provede chirurgickou úpravu víčka.
Oko je poměrně odolné vůči mechanickému poškození, daleko citlivěji reaguje na infekce. Stálá vlhkost na spojivce může být živnou půdou pro choroboplodné zárodky, odkud se mohou rozšířit na rohovku.
Nejběžnějším onemocněním oka je zánět spojivky. Vyznačuje se zakaleným sekretem u vnitřního koutku oka a sliznice pod spodním víčkem má místo růžové barvy oranžově červenou. Léčba se provádí jednoduchou aplikací antibiotikové masti. Komplikací zánětu spojivek může být výhřez třetího víčka, zanedbaný zánět se ze spojivky může rozšířit na rohovku a z neléčeného zánětu rohovky vzniká rohovkový vřed. Snadno pak dojde i k perforaci rohovky a ke ztrátě vidění, leckdy i oka.
Pokud se oko psa mléčně zakalí, nebo z oka vychází výtok, nesmí se otálet s návštěvou veterináře. Infekce by se brzy rozšířila i do druhého oka, případně na další zvířata v chovu nebo v domácnosti. A hlenohnisavý výtok z obou očí, pokud je spojený se zhrublým, oschlým čenichem a celkovou ochablostí psa, může být prvním příznakem psinky.
Stejně jako lidé mohou i psi trpět šedým zákalem (katarakta). Příčinou může být cukrovka nebo jiné interní nemoci, úraz či stáří. Některá veterinární pracoviště se specializují na oční operace a umějí dokonce zakalenou čočku nahradit.
Kromě onemocnění oka, ať vrozeného nebo získaného, ošetřují veterináři také úrazy očí. Například plemena s mělkou orbitou - prohlubní v kostře lebky, ve které je oko uloženo – nemají oko uzavřené ústím orbity. Tak třeba pekinézům udržují oční kouli v mělké orbitě jen okohybné svaly a oční kmen s nervy a cévami. Při silném rozrušení nebo jakékoliv kolizi se oko může dostat mimo prohlubeň. Hrozivě vypadající nehodu lze odborně napravit, i když by se měl chovatel připravit na to, že se bude pravděpodobně situace opakovat.

Chuť

#

Chuťové orgány psa se příliš neliší od těch lidských. Chuťovým orgánem je jazyk a chuť je vnímána při přímém styku potraviny se sliznicí jazyka.
Na jazyku, ale i na patře a v hltanu jsou okrsky chuťových buněk, pohárků a bradavek, specializované na určité chutě (hořké, sladké apod.). Od buněk jsou nervovými vlákny přijaté vjemy přenášeny přes jádro v prodloužené míše a thalamu do temenního laloku mozku, odkud se šíří do zažívacího ústrojí a vnímány pak jako příjemné či nepříjemné.
Chuť má velký význam pro zažívání. Ve srovnání s člověkem je však chuť u psů méně vyvinutá. Psi jsou svým původem na rozdíl od našich prapředků, výhradními masožravci, kteří se živili tou kořistí, kterou se jim podařilo ulovit. Je těžké odhadnout, jak dalece pes vnímá různé chutě. Jisté je, že dokáže rozlišovat čtyři základní chutě jako my, lidé - hořkou, sladkou, slanou a kyselou (mimochodem, od roku 2000, kdy byl objeven nový specifický chuťový receptor, je uváděna ještě pátá základní chuť, nazvaná umami – z japonštiny, kde znamená chutný, delikátní). Přesto se během tisíciletého soužití s člověkem naučili psi rozlišovat mnoho nových chutí. V kombinaci chuti s mnohem dokonalejším psím smyslem, čichem, dokáží psi, kteří už po generace nezažili nedostatek potravy, odmítat některé druhy krmení jen proto, že jim prostě... nechutná.
Ostatně bez čichu by i člověk vnímal jen zmíněné základní chutě a také teplotu pokrmu. Anosmie je většinou nevratný stav, kdy dojde ke ztrátě čichu, takže postižený je odsouzen přijímat potravu, která má (pro něho) omezenou chuť. Ztrácí se tak veškeré potěšení z jídla a nakonec i ztráta chuti, což u lidí může vést až k těžkým depresím.
Podle chuti pes vylučuje různé druhy slin. Pokud ochutná potravu, začne vytvářet hlenovité sliny, pokud však olízne například hračku nebo cokoliv jiného nestravitelného, jeho sliny budou řídké a vodnaté. Složení slin pak ovlivňuje trávení. Proto i pes potřebuje potravu s dobrou chutí, i když má o chuti poněkud odlišné představy než člověk. Na jedné straně je tu typická psí záliba v pro člověka páchnoucích a doslova nechutných věcech, na druhé pak schopnost odhalit i pilulku bez chuti a zápachu ukrytou v kousku masa.

Hmat

# 


Hmat není právě ten správný pojem, který by přesně vystihl dotykový smysl psa, spíše je namístě výraz kožní smysl.
Kůže je jedním z nejdůležitějších analyzátorů okolního prostředí, který je navíc v ustavičném pohotovostním stavu. Kožní citlivost je u psů dobře vyvinuta a využívá se jí i prakticky při výcviku psa. Je to dáno tím, že pes má v kůži množství smyslových tělísek, kterými stejně jako člověk vnímá teplo i chlad, bolest i další podráždění. Nervy, které reagují na dráždění dotykem, mají psi i lidé rozloženy po celém těle. Prostřednictvím příslušných receptorů probíhá vnímání mechanických a tepelných podnětů.
Receptory pro vnímání dotyku až tlaku umožňují vnímat pocity dotykové až tlakové, které jsou podmíněné působením mechanických, různě odstupňovaných podnětů, působících na kůži jako na hlavní orgán tohoto smyslu.
Dalšími jsou receptory pro vnímání bolesti. Bolestivé pocity mají značnou důležitost, protože včas vyvolají obrannou nebo ochrannou reakci. Receptory pro vnímání bolesti jsou představovány samostatnými nervovými zakončeními.
Receptory pro vnímání tepla a chladu umožňují vnímání tepelné pohody, způsobují uvědomění si změn okamžitého teplotního stavu na určité části kůže nebo sliznice. Podráždění vyvolaná teplem nebo chladem jsou rovněž vnímána zvláštními tělísky.
Chlad psi cítí jen na místech, kterým se říká chladové body, a o teple by platilo totéž, jen s tím rozdílem, že příslušných bodů pro teplo má pes méně.
Pes vnímá i nejjemnější dotyk nejen povrchem kůže, ale i pysky a jazykem. Jazyk je spolu s kůží dokonce hlavním hmatovým orgánem psa. U právě narozených štěňat vyvolá jemný dotyk na špičce jazyka sací reflex.
O širším okolí informují psa tzv. sinusové (hmatové) chlupy, dlouhé, tupé a pružné fousky s kořínkem opleteným sítí cév a nervových vláken. Jsou na dolní čelisti, na vrchním pysku, nad očima, na krku. S jejich pomocí se zvíře orientuje ve tmě.
Další hmatová čidla jsou rozmístěna po celém těle psa. Nejcitlivější zóny jsou čenich, pysky, jazyk a polštářky na tlapkách. Z toho důvodu je případné poranění těchto míst velmi bolestivé.

Vyhledávání dotyků

Psi s oblibou vyhledávají tělesný kontakt (dotyky) nejen v rámci své psí smečky, ale i v té lidské. Proto se rádi nechávají hladit a drbat, a pro odpočinek vyhledávají taková místa, kde se mohou alespoň částečně dotýkat svého pána. Kdo nezažil psí čumáček položený důvěřivě pod stolem na nártu vlastní nohy, může se právem cítit ochuzený - a mnozí chovatelé dopřávají sobě i svému psovi vzájemné potěšení z blízkosti měrou vrchovatou dokonce i ve vlastní posteli. Pes v tak těsném kontaktu s člověkem vnímá nejen tlak, ale také teplo, což mu přináší dvojnásob libé pocity. Pokud se tedy pes tlačí do středu společnosti, není to jen proto, aby ukojil své vůdcovské sklony. Může to být také prostě jen touha po příjemné blízkosti pána.
Centrální nervová soustava zpracovává a vyhodnocuje pomocí nervových drah a smyslových čidel okolní podněty a umožňuje vidění, slyšení, cítění a vnímání chutí. U hmatových orgánů může stejně jako u ostatních smyslů hodnotit některé vjemy jako příjemné, jiné jako nepříjemné a některé jako bolestivé.

Smysly psa

#

Pomocí instinktů psi naprosto přesně vycítí náladu pána, třebaže ten ji navenek nijak neprojevuje. Pes pozná, kdy je pán v dobrém rozmaru a bude si s ním hrát, nebo kdy je naopak třeba zalézt do koutka a nepřekážet. I když si leckdo myslí, že pes soucítí s jeho problémy, instinktivní chování by si chovatelé (a chovatelky) neměli (a neměly) plést s chováním promyšleným.
Pomocí smyslových orgánů přijímá centrální nervová soustava podněty z okolního prostředí. Kromě pěti všeobecně uznávaných smyslových orgánů má však pes i něco navíc.
Jsou to zvláštní, ostatní nebo mimosmyslové způsobilosti, jak lidé nazývají soubor těch schopností, které jsou jim většinou skryty. Na rozdíl od skutečného vnímání smysly nemají pro své zvláštní schopnosti zvířata žádný patrný smyslový orgán, který by dostatečně vysvětlil možnost příjmu i těch signálů, které člověk neuvidí, neuslyší, nenahmatá, neucítí ani neochutná.
To, že psi a další zvířata vnímají záchvěvy půdy se značným předstihem, má na svědomí schopnost vnímání vibrací. Zatímco člověk je schopen zaznamenat je až od určitého momentu, psi, kočky, sloni, drobní hlodavci a další zvířata jsou mnohem citlivější a často je dokážou vnímat až o několik dní dříve. Pes dokáže např. vibrace spojené se zemětřesením nejen zaznamenat jakýmsi vnitřním seismografem, ale zároveň určit, jestli ohrozí i tu oblast, ve které se nachází.
Podle reakcí zvířat tak obyvatelé v ohrožených oblastech od nepaměti včas a neomylně rozpoznávali skutečně hrozící nebezpečí a v rámci možností mohli včas činit příslušná opatření. Z celkem nedávné doby existují svědectví o tom, že před vlnou tsunami, řádící v oblasti jižní Asie na sklonku roku 2004, prchala zvířata dlouho před jejím smrtícím dopadem, ale bohužel dnešní lidé takovému poselství nebyli schopni porozumět. A rčení o krysách, které včas opouštějí svou loď, má zcela určitě také reálný podklad.
Opakované testy v laboratorních podmínkách potvrdily i předpokládané telepatické schopnosti některých psů, tedy to, čemu říkáme šestý smysl. Proto třeba pes vycítí dřív, než se pán sám rozhodne, že se půjde na procházku nebo pojede na výlet. Skeptici tvrdí, že spíše než o telepatii jde o hypnózu, kterou psi na své páníčky uplatňují, podloženou dokonalou znalostí chodu domácnosti, životního rytmu jejích členů i jejich povahy. Těžko však věřit tomu, že by pes nebo kočka vsugerovali chovateli nenáviděnou návštěvu veterináře – a přesto poznají, že právě dnes se nejde na běžnou procházku, ale na očkování.
Pes je schopen rozpoznat, že pán přichází neočekávaně domů, ale ruku na srdce, mnohdy to souvisí s jeho vynikajícím sluchem a čichem. Pes si brzy spojí zvuk konkrétního motoru auta nebo skřípění určitých brzd s tím, že pak vždy do určité doby vejde pán do předsíně.
Orientační smysl je další něco, co téměř určitě souvisí s čichem, ale v kombinaci s pro nás nepoznaným navíc – zcela mimo naše chápání. Divoce žijící smečky psovitých šelem, stáda koní nebo hejna stěhovavých ptáků i ryb jsou instinktivně vedeny na konkrétní místa bez map a kompasů, leckdy i bez osobní zkušenosti, jakoby na základě volání přírody.
Schopnosti psů předvídat onemocnění se začalo experimentálně využívat v humánní medicíně. Psi dokáží údajně vycítit u člověka rakovinné bujení nebo předpovědět epileptický záchvat.
Naopak pes nemá smysl pro to, co je (podle lidských měřítek) takzvaně dobré a co špatné chování. To jen na základě návyků a zkušeností pozná, co se smí a nesmí.

Pro zájemce o záhady v chování nejen domácích zvířat píše světoznámý biolog Rupert Sheldrake v knize Váš pes to ví.

#

(Podklady k tomuto článku jsou převzaty z webové stránky casopis.planetazvirat.cz)