Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 8
DNES: 730
TÝDEN: 2417
CELKEM: 534238

 

www.sokolfalco.com


 

SOKOL FALCO s.r.o.
 
Česká rodinná firma
s tradicí od roku 1993.
 
Vyrábíme masové speciality pro psy a kočky.
 
Specializujeme se především na 100% masové konzervy, mražené maso a náš sortiment doplňujeme i o sušené masové pochoutky.
Po celá léta výroby se řídíme naším sloganem:
 
„Vyrábíme opravdu z masa“.
 
 

Svátek

Svátek má Ctirad

Zítra má svátek Drahoslav

Aktuální počasí

Počasí dnes:

16. 1. 2019

zata

Bude oblačno až zataženo, ojediněle déšť, od 800m srážky sněhové. Denní teploty 3 až 7°C. Noční teploty 3 až -1°C.

Přehrát/Zastavit Další

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Psí zlovyky
#

Nejsou vrozené – jsou našimi VÝCHOVNÝMI CHYBAMI

Když pes loudí
Upřený pohled, šťouchání čumákem, prošení, kňučení či přímo štěkot – to jsou jen některé příklady z přepestrého rejstříku žebrajících psů. Ať už psi loudí o sousto ze stolu nebo při vaření o odřezky z kuchyňské linky, jedno je jisté: nepřidá to na důstojnosti ani psovi ani nám. Pes loudí proto, že se mu to v minulosti už mnohokrát vyplatilo a nejen to, začíná mít pocit, že dělit se s člověkem o jeho jídlo je jeho právem. Měkký, nedůsledný chovatel si myslí, že soustem podaným psovi přímo z talíře nikoho neurazí a nikomu neublíží, ale opak je pravdou. Ze zlozvyku, původně praktikovaného a podporovaného v soukromí, za domácími dveřmi, se může stát naše ostuda, když přijde návštěva, nebo přímo hrozba, když si pes začne vynucovat "to svoje" během vycházek nebo výletů s přáteli. A pokud pes sebere dítěti v parku rohlík, může mu tím způsobit přímé poranění, doživotní trauma – nebo obojí. Aby pes neloudil, musíme ho důsledně krmit vždy na jednom místě, vždycky z jeho misky a pokud možno pokaždé ve stejnou dobu. Pokud už máme potřebu dávat psovi zbytky z našeho stolu, přemístíme je do psí misky až po skončení našeho jídla všechny najednou. Nešvar panující v mnoha rodinách – předbíhat se v kupování přízně psa množstvím vybraných soust z talíře – je nešťastný, nehygienický a koneckonců i škodlivý pro zdraví psa. Pokud máme děti, je třeba i jim dát jasně najevo, že nesmějí ani výjimečně podlehnout smutným psím očím.Když pes při vítání neúměrně skáčeŠpinavé oblečení, roztrhané punčocháče nebo poražené malé dítě mohou být důsledkem nevychovanosti psa, který se radostně vrhá na příchozí a přehnaně je vítá. Je na nás, jak tuto obtíž zvládneme. Šetrnější metodou je psa při skákání rukou stlačit do sedu a dát povel „fuj“ nebo „ne“. Rukou stlačujeme psa „na kohoutek“. Pokud to nefunguje (třeba proto, že vás neslyší, neboť pravděpodobně zároveň štěká), doporučují někteří chovatelé vždy při skákání psovi lehce přišlápnout zadní tlapu. Pes ucítí bolest a stoupne na všechny čtyři. Určitě existují i jiné metody, jak psovi skákání znepříjemnit, např. postříkat psovi tlamu vodou z injekční stříkačky. Než se pes tomuto zlozvyku odnaučí, budeme muset pravděpodobně prostřídat různé způsoby, protože pes brzy pozná, jak se podobným nepříjemnostem vyhnout. Můžete také zkusit naučit psa, aby „vítací“ aktivity „přenesl a vybil“ do balónku nebo jiné hračky, kterou mu budete hned u vrátek při příchodu házet. První veliká radost, že vás váš pes vidí se tím trochu zmírní a pejsek se zklidní, aniž jste na něj hrubí. Je potřeba trpělivost a důslednost, tak jako u všeho, co se výchovy týká.

Když nám pes olizuje obličej

Psí polibky připadají mnohým chovatelům jako roztomilá pozornost podobná lidskému chování. Vzájemné olizování štěňat po narození je sice výrazem náklonnosti, v pozdějším věku znamená olizování koutků tlamy žádost štěněte, aby mu dospělý pes vyvrhl potravu. Teprve v dospělosti má znamenat toto chování uklidňovací gesto. Pokud #však necháme psa, aby olizoval naši tvář, může dojít k přenosu infekce nebo parazitů, škrkavky psí a tasemnice. Pejsci mají totiž dost často v oblibě shltnout na procházce nebo na zahradě něco „velmi dobrého“ a velmi „voňavého“. Někdy se nám nepodaří zabránit těmto jejich aktivitám a o jejich voňavé polibky tedy rozhodně v tomto případě nestojíme. I proto se snahám o olizování naopak snažíme vyhnout.

Když má pes toulavé boty

Jednou z příčin může být nedostatek volnosti na procházkách, tedy stálé vodění psa na vodítku. Může se pak stát, že když mu dáme nechtíc příležitost, proběhne se víc, než se nám líbí. Proto při výchově psa necháváme všude, kde to je jen trochu možné, navolno. Často ho cvičně přivoláváme a vždy, když přijde, nadšeně ho pochválíme a odměníme. Odměňovat ho můžeme také bez přivolávání, kdykoliv se k nám na procházce sám vrací, může dostat pamlsek. Tím ho navykneme, aby se držel blízko nás, vyplatí se mu to, vždyť dostane pokaždé pamlsek. Nepřivoláváme ho v situacích, kdy můžeme předpokládat, že neposlechne, protože má jiné zájmy. V místech, kde je to možné, měníme směry chůze, aby si pes uvědomil, že se mu můžeme vzdálit, naučíme ho, aby si nás hlídal. Také se mu můžeme občas schovat za strom nebo do vysoké trávy, abychom mu ukázali, že když nebude pozorný a bude odbíhat daleko, můžeme se mu ztratit.# Sledujeme a udržujeme vzdálenost, na kterou psa můžeme hlasově ovládnout. Vzdálenost by se neměla zvětšovat, protože v případě podnětu pak náš pes už nereaguje a nepřivoláme ho. To se může stát například na procházce na poli nebo v lese, kdy můžeme vyrušit zvěř, která bude úprkem od nás utíkat a náš pes pravděpodobně za ní. A to je velmi špatné, protože jakmile se pes naučí zvěř štvát, máme velký problém jednak ho to odnaučit a také můžeme mít velký problém s myslivci, kterým se určitě počínání našeho psa nebude líbit. Útěky za zvěří rozhodně nesmíte psovi dovolovat. Pozorováním chování svého psa na procházce velmi brzy zjistíte, kdy hrozí nebezpečí, že má chuť se proběhnout samostatně. Jakmile začne váš pes větřit nebo vystavovat, okamžitě musíte přerušit povelem (jménem) jeho nežádoucí činnost a povelem ho přivolat. Při výchově se snažíme, aby byl pes na nás závislý, aby neměl důvod nám utíkat. Vše je závislé nejen na výchově jedince, ale také na plemeni. Budete-li mít loveckého psa, těžko ho odnaučíte jeho vrozené pudy. Měli byste s tím však počítat a chovat se podle toho. Dokud nezvládnete přivolání, choďte na procházky do míst, kde útěk za zvěří nehrozí. Důležitá informace, kterou by si každý měl pamatovat je, že by psovod neměl svého psa při přivolání nikdy potrestat, a to ani tehdy, když se pes zaběhne nebo mu trvá déle, než se vrátí. Pes by si totiž spojil trest právě s přiběhnutím a problém by se ještě zhoršil. Bývá to bohužel dost častým jevem, že majiteli „vytečou nervy“ a pes je při návratu potrestán. Pes se pak po útěku vrací a plazí se k pánovi a ten vám bude tvrdit, že ví, že je potrestaný proto, že nepřišel hned a že ví, že se provinil. To je bohužel dost častý omyl. Pes se řídí tím, co vidí a cítí. A co asi cítí a vidí? No přece to, že je páneček rozzlobený a naštvaný. Ale proč je naštvaný???? Vždyť je to taková bezva procházka!!! Další možnost zatoulání psa je doba, kdy okolní feny hárají. To se může zatoulat i pes, který se obvykle drží svého pána. I feny mívají v této době sklony k toulání. Nezbývá než svého psa dobře zajistit, aby nebyl útěk možný, protože pokud se to psovi podaří víckrát, máme téměř jistotu, že máme doma tuláka. A to už abychom se báli, kdy se našemu psovi něco stane. A že těch možností, co by se mohlo stát, je. Počínaje tím, že v dnešním provozu by ho mohlo přejet auto, mohl by dostat ponaučení od majitele feny, kterou navštívil, atd. Zkrátka může mít pak v hlavě zážitky, o kterých nic nevíme a budeme marně přemýšlet, proč se tak divně chová.