Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 11
DNES: 714
TÝDEN: 2401
CELKEM: 534222

 

www.sokolfalco.com


 

SOKOL FALCO s.r.o.
 
Česká rodinná firma
s tradicí od roku 1993.
 
Vyrábíme masové speciality pro psy a kočky.
 
Specializujeme se především na 100% masové konzervy, mražené maso a náš sortiment doplňujeme i o sušené masové pochoutky.
Po celá léta výroby se řídíme naším sloganem:
 
„Vyrábíme opravdu z masa“.
 
 

Svátek

Svátek má Ctirad

Zítra má svátek Drahoslav

Aktuální počasí

Počasí dnes:

16. 1. 2019

zata

Bude oblačno až zataženo, ojediněle déšť, od 800m srážky sněhové. Denní teploty 3 až 7°C. Noční teploty 3 až -1°C.

Přehrát/Zastavit Další

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Co bychom možná měli vědět
Téměř každou neděli si povídáme při kurzech základního výcviku a socializace pejsků s majiteli štěňátek a snažíme se podělit se s nimi o svoje zkušenosti.
Obrovské množství informací, které se snažíme předat, někdy nestačí jak se říká ani „rozum najednou pobrat“. A tak se stále zabývám myšlenkou dát některé informace do písemné podoby, aby tak každý, kdo bude mít zájem, si je mohl přečíst.
Nemáme samozřejmě patent na rozum. To, co víme, nemusí platit jako recept pro každého psa a každého majitele. Všechno, co se snažíme na lekcích pro psí miminka povídat, bylo již mnohokrát napsáno. V dnešní době je k dispozici mnoho literatury, avšak ne všechno, co je v knihách, musí být pro vás a vašeho psa dobré.
Snažila jsem se tedy z mnoha informací vybrat a sepsat alespoň něco z toho, co se v podstatě snažíme při nedělních kurzech předávat všem, kteří ve většině případů lačně naše slova poslouchají. Snažíme se laicky vysvětlit, jak nejlépe porozumět svému psovi, jak s ním pracovat, jak s ním zacházet a jak se k němu chovat. Není vždy jednoduché přesvědčit majitele, kteří bezmezně svoje pejsky milují, aby projevili vůči nim svoji autoritu a aby tak jejich smíšená lidsko-psí smečka správně fungovala.
A tak, máte-li zájem, čtěte dále, co jsem pro vás vybrala a sestavila z různých článků a povídání, které je možné najít buď v knihách, odborných časopisech anebo v dnešní době také na internetu. Ani si nepamatuji, z čeho všeho jsem čerpala, takže nemohu jmenovat případné autory článků. Vybrala jsem hlavně to, co je podle mě nejpodstatnější. Věřte tomu, že pokud dokážete některé rady, které nejsou jen z mojí hlavy, realizovat, velmi brzy zjistíte, že to u vašeho psa funguje. Je potřeba ale začít včas, dokud je pes malý a taky bychom měli vědět, co chceme.
 
Smečka
Pes patří mezi zvířata, která žila ve smečkách. I když je pes už mnoho a mnoho let domestikovaný, žije společně s člověkem, pořád v něm přetrvává potřeba žít ve smečce. To znamená, že nyní žije ve smíšené smečce, tedy smečce, která se skládá ze něj a z člověčích členů rodiny. Ve smečce fungují zákony hierarchie. To znamená, že musí být někdo na prvním místě, podle odborné literatury tzv. alfa jedinec, který smečce velí. A tady možná bývá někdy prvopočátek některých problémů. Ne každý majitel si uvědomuje, že musí velet vždy člověk, nikdy nesmí  velet pes. Možná se teď divíte, co tady píšu za hlouposti. Jak může velet pes? To je přece nesmysl!
Ba ne, není. My si to možná neuvědomujeme, ale někdy se svému psu natolik přizpůsobujeme, že z jeho hlediska ho vlastně posloucháme, tudíž je na vyšším postavení v hierarchii naší smečky než my, a tak z jeho pohledu to vypadá, že nám velí. A problém může být hotový.
Je moc důležité, kdo koho vlastně poslouchá, kdo komu velí. Toho „nejvyššího“, tedy vůdce smečky, musí poslouchat všichni a on je na oplátku musí vždy ochránit a postarat se o ně. Další člen v pomyslném žebříčku poslušnosti v rámci smečky poslouchá toho nejvyššího, ale on sám může velet těm ostatním, zbývajícím. A tak bychom mohli pokračovat ve vyjmenovávání dalších členů rodiny a přiřazovat jim místo v hierarchii ve smíšené lidsko – psí smečce.
Další věcí, kterou je nutné si uvědomit je to, že postavení jednotlivých členů smečky nebývá náhodné. Řídí se většinou tím, jak se ten který člen smečky prosazuje, jaké postavení si vybojuje, ale někdy také jen tím, jaké postavení mu vlastně všichni ostatní členové dovolí bez problémů zaujmout. Tato pravidla platí v každé smečce, bez ohledu na počet členů smečky.
Pokud chceme žít v bezproblémové „smečce“, je potřeba zařadit psa vždy na poslední místo v hierarchickém žebříčku.
Toto pravidlo platí mnohonásobně víckrát, pokud máme ve „smečce“ malé děti a máme velkého psa. Natož pokud si pořídíme plemeno, jehož jedinci mají sklony k dominantnímu chování.
Přestože psa zařadíme na poslední místo ve smečce, nemůžeme vždycky počítat s tím, že se se svým posledním místem v hierarchii dobrovolně smíří, a že se bude podřizovat třeba malému dítěti.
A proto první důležitá rada: nenechávejme nikdy bez dozoru psa s malým dítětem.
Kromě toho, že vychováváme psa ke správnému chování, vychováváme také dítě, aby psovi bezdůvodně neubližovalo a neobtěžovalo ho zbytečnými příkazy, protože někdy se pes takovémuto chování brání a právě proto může dojít ke kolizi mezi ním a dítětem. Možná je to někdy právě naší vinou, protože si to neuvědomíme, že dítě kopíruje naše chování, opičí se po nás, když se psem cvičíme. Jenomže naše děti nemusí být pro našeho psa takovou autoritou jako jsme my a problém je hotový.
Další zásadním pravidlem v naší smíšené smečce by mělo být to, že nikdy nesmíme psovi dovolit, aby převzal vedení. A že se o to dominantní psi občas pokoušejí, tomu #tedy věřte.
V praxi by to mělo znamenat, že pes poslouchá všechny své lidi ve smečce, ale zároveň také to, že všichni lidé z jeho smečky o něj pečují a chrání jej. Takhle vypadá ideální představa harmonické smečky, bohužel praxe je většinou úplně jiná. Dost často své psy nekriticky milujeme, staráme se o ně, někdy je přehnaně chráníme před lidmi a ostatními psy, ale podřízenost psa přitom chybí. Naopak majitelé se podřizují náladě psa, místo aby se pes přizpůsobil majiteli. A věřte, že ve většině případů pokud je pes správně vychovaný, přizpůsobí se velmi rád. Bohužel někteří majitelé nedokáží svému psovi dát jasně najevo, kdo je doma pánem, kdo doma velí, a tak někdy vznikají pozvolna, aniž si to uvědomujeme, zásadní problémy. Pokud si problémy uvědomíme až tehdy, kdy už se pes projeví vzdorem proti našim příkazům, zavrčí na nás nebo nás dokonce napadne, je už většinou dost pozdě a náprava se zjednává hůře, než když psa vedeme od začátku správně a nepolidšťujeme ho. Zkrátka je potřeba problémům předejít a zjednat pořádek zavčasu.
 
Výběr pejska
Dobré by bylo zamyslet se, ještě než si štěně pořídíme a zauvažovat nad výběrem plemene pro nás. Měli bychom vědět, k jakému účelu bylo plemeno, které se nám líbí třeba vzhledem, vyšlechtěno. Nevybíráme však jen podle současné módy. Pes je sice bohužel podle zákona stále považován za věc, ale rozhodně to není věc, kterou bychom mohli kdykoliv odložit, když nás omrzí. Bohužel se to stává, a to dost často. Pes má také jako my svoje potřeby. Měli bychom tedy k pořízení psa přistupovat zodpovědně a pořídit si ho pouze tehdy, pokud jsme si jisti že jsme schopni mu zajistit to, co bude potřebovat, aby nestrádal. S tím totiž souvisí mnoho věcí, a proto je nutné vybrat správné plemeno, které by se přiblížilo co nejvíce našim představám. Vybírat je rozhodně z čeho. Měli bychom vědět, že psa určitě zvládneme fyzicky, až vyroste ze štěněte. Měli bychom být připraveni na to, že se mu budeme muset obzvláště #v prvním roce jeho života věnovat co nejvíce, abychom ho správně vychovali a naučili ho slušnému chování, aby soužití naší smíšené smečky bylo snesitelné pro všechny. Nebývá to vždycky jednoduché.
Měli bychom počítat například s tím, že pes potřebuje dostatek pohybu – hodně procházek, ale také psychickou zátěž, práci a výcvik. Také bychom předem měli rozvážit, kde bude pejsek bydlet, jestli venku nebo s námi v bytě, čím budeme psa krmit a spoustu dalších věcí. Abychom psa správně vychovali, eventuelně vycvičili, potřebujeme nejen čas, ale spoustu trpělivosti a také důslednosti a vytrvalosti.
Při výběru štěněte není důležitý jenom výběr správného plemene, ale také výběr samotného štěněte – podle povahy, temperamentu, který by nám vyhovoval. Před samotnou koupí je dobré vidět celý vrh a pokud to jde, také rodiče našeho budoucího pejska. Na návštěvu za štěnětem sebou můžeme vzít někoho, kdo má nějaké zkušenosti a kdo by nám pomohl a poradil s výběrem. Je hodně těžké nenechat se uchvátit hned první chlupatou koulí, jen proto, že „ono si nás přece vybralo“. Někdy potom nastává zklamání, někdy i rozčarování, když vybereme nezávislé flegmatické štěně, které nás pak ke svému životu snad ani nepotřebuje.
Ale co dál. Štěně už máme vybrané, ve správnou chvíli si ho přivezeme celí šťastní domů (nejlépe nejdříve v osmi týdnech jeho věku). Co teď? Kdy začít štěně vychovávat? Začít včas – tedy raději hned. A tady nastává většinou první problém. Štěňátko na nás kulí očka a všichni se blahem rozsypávají. Pozor! Už takhle malé štěňátko si rychle uvědomí svoji šanci a může se začít prosazovat. Občas zavrčí, když se mu například #nelíbí, že mu někdo leze do misky, dělá, že neslyší, když ho páneček volá, chňapá po nás, když ho češeme, atd. …. Příkladů by se našlo hodně. Ale my si říkáme, je ještě malý, však až vyroste, bude to lepší, výchovu dohoníme. Omyl! Pes si nás omotá okolo prstu a brzy by mohly nastat problémy, až budeme potřebovat, aby pes poslechl. Je samozřejmé, že necháme pejskovi nějaký čas na to, aby se aklimatizoval v naší rodině, jeho nynější smečce. Ale s výchovou neotálíme a důsledně pejskovi vysvětlujeme, kde je jeho místo. Vychováváme ho k čistotnosti, přiměřeně ho zaměstnáváme a učíme hrou.
Hodně důležitým obdobím v životě štěněte je zhruba od jeho 5-6 týdnů věku do 3 měsíců. Mluví se o období ranné socializace. Právě v této době si pes uvědomuje, že existuje hierarchie smečky a učí se komunikovat. Období ranné socializace je nesmírně důležité z hlediska budoucího života psa a jeho soužití s lidmi. Postavení ve smečce pes vnímá už v době, kdy žije se sourozenci a matkou. Uvědomit si ho ale musí i po přechodu k novému majiteli. Štěně, kterému jeho majitel v období ranné socializace umožní získání co největšího množství informací a kontaktů, bude s největší pravděpodobností jednou chytrým a vyrovnaným psem.
 
Začátky výchovy
Měli bychom si uvědomit, že se musíme naučit psovi rozumět. Jak já s oblibou říkám, měli bychom se s ním domlouvat po psovsku, tedy řečí, které rozumí.
V odborných knihách píší, že pes není schopen vnímat význam našich slov. Vnímá pouze zvuky, tedy povely, které jsou přiřazovány k určitým činnostem. Proto hned na začátku výchovy bychom si měli rozmyslet používání jednotných povelů, pokud chceme, aby pes na ně reagoval. Tady občas rozdělujeme majitele pejsků na ty, kteří budou chtít se svými psy dále cvičit a třeba i sportovat a na ty, kteří chtějí mít jen dobře vychovaného psího kamaráda a společníka. Povely tedy používáme podle toho, na co jsme si psa pořídili. Kámošovi můžeme říkat klidně Pojď sem!, pro sportovní výcvik se používá povel Ke mně! A tak bychom mohla pokračovat zákazovými povely, běžnými povely, jako Sedni, Lehni, Zůstaň, Čekej…Fuj, Nesmíš...#
I jméno pro psa je důležité. Mělo by být krátké, zvučné a pokud možno ho neskloňujeme nebo nezdrobňujeme. Různě používané jméno psa jsou další povely navíc, které mu zbytečně zatěžují paměť na úkor jiných důležitějších povelů, které budeme v budoucnu potřebovat.
Před vydáním povelu psovi je vždy nutné nejprve upoutat jeho pozornost, třeba zavoláním jeho jména nebo nějakým zvukem, například zatleskáním. Jinak se může stát, že povel musíme několikrát opakovat, než pejsek zareaguje, a to není dobré. Zvykne si na to, že jsou mu povely opakovány a považuje to za správné, že reaguje opožděně. Pokud se pak zlobíme, nechápe proč.
Povely říkáme psovi zvučně, ale nemusíme křičet. Pes slyší lépe než my, i když někdy dělá, že je hluchý. Když budeme křičet hned, jak pak přidáme na hlase, když nás pes ignoruje? Nebo se může stát, že psa „okřičíme“, to znamená, že jak jsme neustále

#

hlasití, pes přestává na povely reagovat. Je to srovnatelné s dětmi, na které neustále křičíme a oni stejně neposlouchají. Na místě je však důslednost v provedení cviku, i když to není hned, musíme vždy dotáhnout cvik do konce. Tady je na místě také naše chytrost, to znamená přemýšlet, kdy vlastně psovi povel dávat, abychom nepřicházeli o autoritu. Nemá cenu dávat povely, když si pes například hraje s ostatními psy a je předpoklad, že nás stejně asi neposlechne. Naopak, využijeme chvilku, kdy nás pejsek zaregistruje a vnímá nás, a pak teprve vydáváme povel.
Velmi důležitá je intonace hlasu při vydávání povelu. Pes se řídí naší intonací a pozná tak, kdy se zlobíme, kdy ho chválíme, kdy ho upozorňujeme, aby dával pozor, atd.#
Při výcviku a výchově je strašně moc důležité sebeovládání. Pes někdy nesplní naše požadavky hned, protože nám třeba nerozumí. Nerozuměl nám možná proto, že jsme mu povel buď nedostatečně nebo chybně vysvětlili. Neměli bychom se tedy na psa hned zlobit a říkat, že je hloupý. Většinou je chyba v nás. Někdy stačí, když jsme v nějaké situaci nervózní a aniž si to uvědomíme, zní najednou náš hlas úplně jinak. Jak nám má pes pak rozumět, když vydáváme úplně jiné zvuky, než jindy? Snaží se nám vyhovět a ejhle, je to špatně. A my se zlobíme, opakujeme povely stále rozčileněji a myslíme si, že si z nás ten pes asi dělá blázny. Ještě včera to na zahradě dělal tyhle povely, uměl to, a najednou mi nerozumí. V čem je asi chyba? Pravděpodobně v nás. Buď mluvíme jinak než včera, protože jsme mezi mnoha lidmi a stydíme se, nebo má pes strach z prostředí, kde je najednou víc lidí a psů než bylo včera u nás doma na zahradě. Rozhodně bychom se měli nejdříve zamyslet, než svého psa potrestáme, abychom nedocílili jen toho, že bude náš pes z nás mít strach. A to my přece nechceme. Chceme respekt a poslušnost, to ano, ale bázlivost, strach? Nepospíchejme na štěňátko, vysvětlujme trpělivě, ale důsledně a pokud se pejsek zachová správně – nešetřeme pochvalou a odměnou. Pejsek je většinou velmi chytrý, a pokud se mu to za pamlsky a pochvalu vyplatí, tak proč by neudělal pánečkovi radost a nesedl si. Vždyť dostane ty dobrůtky, co nosí pán v té dobré kapse u bundy. A taky tam má páneček ten úžasný balónek, co mi vždycky hází a já mu ho strašně rád nosím…..nebo tu pískací hračku, tu já mám rád…
#