Kynologický klub Lety - Bary z Cimrmanu

Navigace

Výběr jazyka

Obsah

Bary z Cimrmanu

* 22. ledna 1999

+ 27. ledna 2011

Bary z Cimrmanu

Baroušek...

Právě dnes prožívám moc smutný den, loučím se se svým psím kamarádem, který mě doprovázel životem celých dvanáct let...

Baroušek mi splnil moje představy o psovi, po kterém jsem vždycky toužila. Ne, že by ostatní psi, které jsem měla, nebyli dobří, ale Bary - to byl pan Pes...

Dneska jsem se s Barouškem rozloučila a on odešel do psího nebe. Už dlouho mě trápily myšlenky, kdy tahle smutná chvíle přijde... Teď jsem už trochu klidnější, protože vím, že mého zlatého chlupáče už nic nebolí. Mě ale bolí dušička, protože mi můj pes moc chybí... Byla jsem tak bohatá, když tady byl s námi, teď mi moc schází, odešel a odnesl si sebou kus mého života...

Rozum velí, že to tak musí být, ale srdíčko se tomu brání a nechce se s tím smířit. Není to tak jednoduché se s některými věcmi smířit a vypořádat, je k tomu potřeba čas... Čas prý všechno zahojí, bolest se zklidní a vy zase můžete volněji dýchat a bez slz o tom mluvit...

I když to možná bude znít divně, přesto to řeknu (vlastně napíšu):

Baroušku, děkuji ti za to, že jsi byl. Moc jsi pro mě udělal, moc jsi pro mě znamenal. Celých dvanáct let jsme mohli být spolu a užívat si lásky toho druhého. I když jsi měl někdy špatný den, nikdy jsem dlouho nevydržela se na tebe zlobit.
Promítám si celých těch dvanáct let, kdy jsem mohla zabořit ruce do tvého krásného a příjemného kožichu a přitulit se k tobě, když mi nebylo dobře. Každá tvoje bolest byla i mojí bolestí a každou mojí starost jsi prožíval se mnou a vždycky jsi ji ze mě vycítil. Vzpomínám na všechno, co jsme spolu prožili, jak jsme spolu chodili na stopy, honili figuranta a zdolávali jednu zkoušku za druhou. Cvičil jsi moc rád, bavilo nás to spolu a vím, že ti to moc chybělo, když ti přestaly sloužit tvoje nožky. Jen si vzpomeň, kolik procházek jsme spolu nachodili a jak to venku v polích a v lese vždycky krásně vonělo ... Pořád budu mít před sebou tvoje nadšení, když jsi mi nosil svoje malinké aportíčky o velikosti malého lupínku z trávy nebo klacíčku.

Vždycky jsem se bála, až tahle chvíle přijde a ty budeš muset odejít. Ale musí to tak být a já tomu nemůžu zabránit i kdybych sebevíc chtěla.

Baroušku, přestože jsi odešel, v mém srdci zůstaneš napořád jako můj velký kamarád a skvělý pes. Nikdy na tebe nezapomenu.

S Hanýskem na tebe budeme pořád vzpomínat, jaké to bylo krásné, když jste si hráli na zahradě a honili se... Pozdravuj ode mě Brendičku a Filípka. Bylo to s tebou krásné. Ještě, že mám Hanýska, aby mi nebylo tak smutno, když jsi odešel.

Svět je plný spěchu a my spěcháme s ním. Dneska jsem se zastavila, abych si s tebou povídala a vypravila tě na cestu tam, kde už tě nic bolet nebude.

27. ledna 2011, 20.59, tvoje panička