Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

 

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 2
DNES: 299
TÝDEN: 4087
CELKEM: 267665

Svátek

Svátek má Daniel

Zítra má svátek Miloslav

Státní svátky a významné dny na zítřek:

  • Mezinárodní den migrantů

Aktuální počasí

Počasí dnes:

17. 12. 2017

zatazenosesnez

Bude oblačno až zataženo, místy sněhové přeháňky nebo sněžení. Denní teploty 0 až 4°C. Noční teploty -1 až -5°C.

Přehrát/Zastavit Další

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Povídání

Kdysi jsem dostala od dětí k narozeninám „placku“ s namalovamým pejskem a u toho bylo motto: „Čím více poznávám lidi, tím více miluji svého psa“!
 
Čím jsem starší a „zkušenější“ uvědomuji si, že to opravdu „sedí“, že se s tímhle mottem naprosto ztotožňuju.
Bylo to sice už mnohokrát řečeno a napsáno, ale přesto to budu opakovat. Psi mě prostě fascinují svým chováním.
  • Vždycky vás přivítají s velikou radostí, kdykoliv přijdete domů.
  • Nevyčítají vám, že jste se zdrželi v práci nebo na nákupu.
  • Přizpůsobují se vaší náladě, takže když máte radost, mají ji taky, když máte nějaký důvod ke smutku nebo vám není dobře, vycítí to a jen vás tiše sledují.
  • Jsou velmi vděční, když se jim věnujete, jdete s nimi na procházku, hrajete si s nimi, jsou štěstím bez sebe.
  •  Můžete si s nimi až do omrzení povídat, vyprávět jim všechno, co vás štve nebo co vám udělalo radost a oni to nikomu nepoví.
  • Nikdy vám nelžou. To jen lidi si umějí vzájemně lhát a podvádět se.
Psi pro mě hodně znamenají. Za tu dobu, co se věnuju psům, cvičím a sportuji s nimi, uvědomuju si, že jsem o mnoho bohatší. To bohatství ale není v penězích, je v hodnotách, které se nedají ani změřit ani zvážit. Jsem ke svým psům vázána zvláštním citovým vztahem. Rozumíme si a je nám spolu dobře.
Cítím ale také, že jsem za ně zodpovědná, že jsou na mě závislí. Tím, že jsem si je pořídila, vzala jsem na sebe plně veškerou zodpovědnost za jejich výchovu, výživu, růst a vlastně celý jejich život, který je bohužel tak krátký.
I psi trpí civilizačními nemocemi, tak jako my, jejich páníčkové. A tak se člověk za život několikrát musí rozloučit se svým psím kamarádem a nechat ho odejít, když má bolest. A to je vždycky to nejtěžší. Ale život s nimi mi tolik dává, že to rozhodně stojí za to.
A ještě něco o lidech?
S lidmi je to těžké. Některým nelze vyhovět, i kdyby se člověk snažil sebevíc. Vždycky je něco špatně.
Za celý dosavadní život jsem získala mnoho různých zkušeností s lidmi, takže se skoro zdá, že bych možná na ně už měla zanevřít. Ale nedokážu to. Pořád se snažím jít do všeho se srdcem na dlani a s přímostí. Bohužel to funguje to jen málokdy.
A tak jen konstatuju, že se s lidmi těžko pracuje i když máme „společnou řeč“ a zdánlivě bychom se měli dohovořit. Jen slova jsou ošidná a často, když je vyslovíte, jsou pochopena naprosto jinak, než byla myšlena.
To se psy, na rozdíl od lidí, se dá jednat přímočaře. Až na výjimky nemají postranní úmysly, nepomlouvají nikoho, neintrikují, chovají se naprosto přirozeně a jsou takoví, jací jsou.
Jednání s většinou lidí je vyčerpávající a únavné. Ale učím se. Babička říkávala, že se člověk učí celý život – a pak umře. Je na tom velký kus pravdy.
Ale i práci se psy se člověk musí učit. Samozřejmě záleží na tom, co od svého chlupatého kamaráda očekáváme, jaké jsme si pořídili plemeno, a na spoustě dalších věcí. Ale když porozumíte svému psovi, máte většinou přítele na celý život, tedy celý psí život.
A co že jsem se to naučila? No, na něco jsem přece jen přišla, ale není to bohužel nic potěšujícího, tedy co se týká lidí. Okřídlené úsloví, že s pravdou nejdál dojdeš, není dnes téměř vůbec možné používat, jinak jste za blázna. Slušnost je považována vesměs za hloupost. A mohli bychom pokračovat. Ohleduplnost, ochota a obětavost je považována za slabost ne-li za blbost. Moderní způsob komunikace, afektovanost a manipulace lidmi, vymývání mozků, se přenáší ze zaměstnání ve větších firmách i mezi normální lidi. Někdy mám pocit, že být upřímný není normální.
A co ještě jsem se naučila?
Že musí být na lidi „bič“, se kterým je potřeba pořád práskat.
Roky života, které mám za sebou, mě naučily se takto chovat. Lidi si často neumí se svobodou poradit. Jsou podezřívaví, neupřímní, pomlouvační, bezohlední a hlavně závistiví. To, že jsou někteří schopnější než ostatní, to se neodpouští.
Je to trochu depresivní, ale prostě mám pocit, že svět okolo nás je plný agresivity, alkoholu, drog, násilí, zloby, závisti a zášti a nepochopení. A to opravdu „jednoho“ unaví. A toho hezkého a milého je tak málo, až se to stává vzácným.
 
Ale od lidí raději zase nazpátek ke psům…., ke vzniku naší základní kynologické organizace.  
Jak to vlastně začalo …
 
V roce 1994 se pár nadšenců začalo scházet a cvičit se svými psy v prostorách veřejně přístupné zahrady tehdejšího obecního úřadu.
Koncem tohoto roku se společně rozhodli, že založí Stará klubovnaoficiální základní kynologickou organizaci, aby mohli pořádat zkoušky z výkonu a věnovat se svému koníčku legálně.
Jak řekli, tak i udělali. Kynologický klub Lety (ZKO) byl založen ustavující členskou schůzí 5.12.1994. Registraci ZKO jsme obdrželi v únoru 1995 od Českého kynologického svazu. A mohli jsme začít fungovat.
 
 
 
Jak to pokračovalo …
 
HistorieBrzy nám bylo jasné, že bez zázemí se cvičit nedá. Pronajali jsme si tedy stavební buňku upravenou jako chatu na pozemku u fotbalového hřiště od Fotbalového klubu Lety.
A kde jsme cvičili? Brzy jsme si pronajali obecní pozemek za protipovodňovou hrází u řeky, který byl nevyužitý.
Následovaly roky tvrdé práce a budování. Zavezení a úpravy terénní vlny na cvičišti trvalo téměř čtyři roky. Oplocení pozemku cvičiště i oplocení pozemku u klubovny, běžná údržba těchto pozemků a další a další práce a mnoho brigádnických hodin členů našeho klubu.
HistorieV lednu 1999 bylo na výroční členské schůzi rozhodnuto o stavbě nové klubovny. Bylo to odvážné rozhodnutí, kterého jsem se já osobně hodně bála. Měla jsem totiž svoje zkušenosti se stavbou rodinného domu. Moje realistická a pesimistická slova však nikdo neposlouchal, všichni ostatní byli v euforii očekávání nové krásné a útulné klubovny.
A tak začala další etapa našeho klubu. Následovalo odkoupení dosavadní pronajaté klubovny, vypracování projektové dokumentace na novou klubovnu a hlavně vyřízení stavebního povolení, což nebylo zrovna jednoduché. Mezitím jsme sháněli sponzory na zafinancování stavby. Stavební řízení se trochu zkomplikovalo, a tak bylo zahájení stavby Historieodsunuto na podzim.
Jako dnes vidím to, co máme zdokumentováno na fotkách, jak jsme 18. září 1999 začali slavnostně bourat starou klubovnu a hned jsme začali se stavbou klubovny nové. Kroniku z tohoto velmi náročného roku však bohužel vzala velká povodeň, a tak zbyly jenom vzpomínky.
Počáteční euforie, jak jsem předpokládala, rychle vyprchala a na stavbě nás zůstalo jen pár. Přišly velmi náročné dny, plné dřinHistoriey a starostí.
Stavbu jsme přes všechny těžkosti dokázali dotáhnout tak, že jsme již v prosinci mohli „bydlet“. Ještě zdaleka však nebylo všechno hotové.
Nová klubovna byla slavnostně zkolaudována 2. června 2000. Byli jsme moc pyšní na novou moderní klubovnu připojenou na plyn, vodovod, kanalizaci a samozřejmě na elektřinu.
 
A co bylo dál ? …
 
13. srpna 2002 přišla velká povodeň. Berounka se přelila přes protipovodňovou hráz a zatopila celé okolí. Naše klubovna byla zatopena vodou až po strop. Historie
Po opadnutí vody jsme byli úplně zoufalí. Všechno bylo zničené. Veškeré vybavení, kynologické pomůcky, prostě všechno. Navíc jsme se báli, jestli není budova klubovny poškozená. Přišli jsme o všechny kroniky, videozáznamy, fotografie, zkrátka o celou historii ….
Brzy jsme se začali vzpamatovávat. Nezbývalo než se dát znovu do práce. Důležité doklady jsme zachránili, usušili. Díky pojistce jsme dostali od pojišťovny peníze na opravu objektu. Také nám pomohla dotace od Českého kynologického svazu.
Tentokrát jsme neměli síly se do oprav pustit sami a opravy jsme zadali Historiestavební firmě. Zároveň s opravou klubovny jsme realizovali přístavbu klubovny. Už začátkem roku 2003 jsme obnovili činnost klubu. Za pomoci finančních prostředků od sponzorů jsme nakoupili nové vybavení (odkládací kotce, překážky, oplocení, vybavení klubovny).
 
 
 
 
 
 

Sportovní aktivity …

 
HistorieZa dobu existence našeho klubu se konalo mnoho sportovních a společenských akcí. Každoročně pořádáme několikrát zkoušky z výkonu, dva závody a letní výcvikový tábor, několikero posezení u příležitostí oslav jubileí některých členů klubu.
Od roku 2001 máme také Region Speciálního kynologického svazu TART, jehož členové se věnují výcviku služebních psů do praxe.
Naši členové složili se svými psy již mnoho zkoušek, některé z nich byly vrcholové. Zúčastňují se také Historiezávodů, přeborů a také mistrovství. Podrobnosti o všech akcích jsou zachyceny v kronikách, na fotografiích, ale průběžně i v místních časopisech Letovák nebo Našich novinách.
 
 
A jak to bude dál ?
 
Roky utíkají rychle. Ze zakládajících členů jsme zbyli už jen dva, kteří pamatují začátky. Během těch let prošlo našimi řadami na 300 lidí.
A to nepočítáme členy kurzů pro štěňata, které pořádáme asi od roku 1999. Jejich počet odhadujeme na 300. 
Snažíme se udělat na „kynologickém poli“ kus práce. Snad se nám to aspoň trochu daří.
Chtěli bychom dobře a důstojně reprezentovat jak kynologický sport, tak i naši obec, jejíž zástupci vždy podporovali veškerou sportovní a kulturní činnost všech spolků v obci, takže se jejich činnost mohla rozvíjet.
 
Závod CACIT LETY 2006
 
váza - hlavní cenaV roce 2005 jsme začali realizovat nápad uspořádat mezinárodní závod s udělením titulů CACIT a CACT – ZÁVOD CACIT LETY 2006. 
Jeho příprava a zajištění finančních prostředků byly pro nás velmi náročné, byl to rok plný starostí. Ale stálo to za to, protože výsledkem byl pěkný závod, ze kterého odjeli snad všichni spokojeni, a to i ti, kterým se nedařilo. Závod se povedl také díky pochopení a podpoře členů letovského obecního zastupitelstva, hlavně našeho starosty Jiřího Hudečka.
Dalším dílem k úspěchu závodu přispěli sponzoři a partneři závodu, kteří se podíleli na jeho financování. A samozřejmě moc veliký dík patří Historievšem pořadatelům, kteří jsou z velké většiny našimi členy, protože díky nim byl závod po organizační stránce takový, jaký byl.
Chtěli bychom, aby se z tohoto závodu stala další tradiční akce naší ZKO.
 
Školka pro štěňátka
 
Školka pro štěňátkaJednou z činností, která se v naší ZKO osvědčila, jsou kurzy pro štěňátka. Díky obětavosti a ochotě našich členů – instruktorů se každý týden v neděli schází na našem cvičáku kromě běžných členů neuvěřitelné množství psích miminek a puberťáků. Všichni pejsci procházejí lekcemi socializace a někteří i základy poslušnosti a ovladatelnosti.
Snažíme se tak pomoci těm, kteří mají zájem svému pejskovi porozumět a naučit ho správně se chovat, aby soužití s ním bylo příjemné a přínosné pro všechny po celý jeho život.
Školka pro štěňataMnozí z majitelů štěňátek jsou tak „chyceni“, že je začne práce s pejskem bavit. Pohled z hráze na cvičební plochu v neděli odpoledne, kde si hraje velké množství pejsků různorodých plemen, bývá naší největší odměnou.

 

  
CACIT LETY 2007
(aktuálně 9/2007)
2. ročník závodu máme úspěšně za sebou. Závod se tedy opravdu stává tradičním. Ani letos nebylo lehké zajistit dostatek finančních prostředků, které by pokryly veškeré náklady spojené s pořádáním závodu, aby byl podle našich představ. Někteří partneři, kteří podpořili loňský 1. ročník nás opustili a investovali jinam, a tak nám nezbývalo, než hledat jinde. Většina partnerů nám však i letos vyšla vstříc, podařilo se nám také získat dotaci z Fondu sportu a volného času Středočeského kraje. váza - hlavní cena
Závod se konal tentokrát druhý srpnový víkend, 10.-12. srpna. Přihlásilo se celkem 49 závodníků, prezentovat se jich přijelo 44. Zbývajících 5 se omluvilo. Mezi letošními závodníky byla zvučná jména, která v české kynologii něco znamenají, a tak jsme se těšili na letošní výkony. Nebyli jsme zklamáni. Celé dva dny bylo na co se dívat. Předvedené výkony byly i podle rozhodčích na mnohem vyšší úrovni než vloni. Jen na stopách se letos tolik nedařilo.
Počasí přálo pejskařům, nepřálo divákům. Psovodi byli v zásadě s počasím spokojení, protože bylo pod mrakem, deštivo, ale chladno nebylo. Jen divákům déšť nesvědčil, rodiny s dětmi, které se chystali na výlet na náš závod deštivé počasí odradilo. Co naplat, počasí si nelze naplánovat. Nálada na stadionu byla po celou dobu závodu skvělá. V cateringové hospodě bylo stále něco dobrého na zub, obsluha byla usměvavá a ochotná, otáčeli se jak jen to šlo. A když je dobré jídlo, je také dobrá nálada. Organizace klapala dobře, byli jsme za ni posléze pochváleni, což nás všechny hřeje.
Podrobnosti o závodu naleznete na
www.cacit.cz
Děkujeme všem, kteří se na letošním ročníku závodu podíleli, ať už finančně, materiálně, radou či pomocí. Všech si moc vážíme a jsme jim vděčni, protože díky nim jsme mohli uspořádat pěkný závod.
Cacit 2007Věříme, že i v příštím roce najdeme ochotné a vstřícné partnery, kteří pomohou financovat 3. ročník závodu CACIT LETY 2008, aby mohl být alespoň tak pěkný, jako ročníky předešlé. Také věříme, že všichni, kteří pomáhali s organizací vloni a letos, pomohou svými zkušenostmi i v roce příštím.
Těšíme se na další ročník závodu CACIT LETY 2008, který by se měl konat v termínu 8. - 10. srpna 2008, opět na fotbalovém hřišti FK Lety. Těšíme se na závodníky i na diváky. Aktuality budou moci všichni najít na výše uvedené webové stránce.
Martin SodomaIveta PejšováMartin Sodoma
 
 
3. ROČNÍK ZÁVODU CACIT 2008
(9/2008)
 
S dvouletými zkušenostmi jsme se s vervou pustili do dalšího, již 3. ročníku závodu CACIT Lety.
Mohlo by se zdát, že tento ročník bude s nabytými zkušenostmi a stálými sponzory pro nás již jednodušší. Naše snaha stále něco zlepšovat nás však hnala víc a víc dopředu, takže řešení všech možných detailů do dokonalosti nás stála stejně úsilí, jako ročníky předešlé. Nicméně závod byl tentokrát, z mého pohledu, ten nejlepší ze všech tří konaných ročníků.
Možná vám teď bude připadat, že se vytahujeme. Možná to tak i je. Nicméně musím konstatovat, že organizačně jsme akci zvládli skvěle, všichni, co pomáhali, byli úžasní a všechno klapalo jako švýcarské hodinky, za což jim patří veliký dík.
Tentokrát vyšlo i počasí, zmokli jsme jen trochu. Výkony byly takové, jaké byly, rozhodčí byli sice přísní, ale vesměs spravedliví. Diváci vypadali taky nadšeně a spokojeně. Kdo měl nějaké připomínky, tak je buď neřekl anebo jsme se je nedověděli. Pár nespokojenců a reptalů se sice našlo, hlavně těch, kteří tradičně po česku nadávali, že všechno stojí peníze. Jo, to holt stojí, to je život, nic není zadarmo a jiné to určitě nebude.
Po závodu přišla obrovská úleva, protože pocit zodpovědnosti za celou akci, to je neuvěřitelně těžký balvan, který před sebou valíte téměř po celý rok. Pak se celoroční úsilí a přípravy "převedou" do tří dnů a najednou - můžete jít v klidu spát a nezdají se vám divoké sny, takže se konečně budíte zase trochu odpočinutí.
3. ročník závodu CACIT Lety 2008 je úspěšně za námi.
 
A co příští rok?
 
A jsme u merita věci... Když se tak všechno daří, jak jsme psali a viděli, budeme pokračovat dalším ročníkem závodu? Co takhle závod CACIT Lety 2009?
A tady přišlo rozhodnutí velmi úzkého vedení klubu, že tento ročník - 2008 - bude momentálně ročníkem posledním, který se konal v Letech.
Proč?
Důvodů, proč nepořádat další ročník závodu v Letech, je hned několik. Protože tento článek píšu já, seřadím důvody podle mého hlediska tak, jak byly pro mě důležité. Možná jsou pro někoho seřazeny jinak, možná by někdo některé důvody ani neuváděl.

Pro mě důvodem číslo jedna byla hrozná únava (pořadatelská, řekla bych) úzkého organizačního týmu. Kdo nikdy nepořádal akci takovéhoto rozsahu a prestiže, nic neví, Kdo pořádal, ví, o čem mluvím. Zkrátka a dobře - tím, že se záležitosti spojené s uplynulým ročníkem závodu prolínaly s přípravou dalšího ročníku, je jasné, že jsme si víc jak tři roky v podstatě neodpočinuli. Ve vypjatých situacích se pak únava a nervozita stupňuje, a to někdy komplikuje vztahy mezi lidmi. Všechno bylo podřízeno tomuto závodu. Zkloubit náročné zaměstnání s domácností, aktivním koníčkem jako je pejskařina a takovouto velkou akcí, to není nic jednoduchého. Prostě nás to vyčerpalo.
Druhým důvodem byla únava sponzorů. Musím říci, že nám nikdo z nich v podstatě nedal nic najevo, za což si všech sponzorů a partnerů velmi vážíme, ale vycítili jsme, že už toho bylo najednou moc. A protože si opravdu všech, kteří podporují v dnešní době sport a kulturu, moc vážíme, bylo načase nechat je odpočinout.
Dalším důvodem bylo občasné zaskřípání v komunikaci mezi některými pořadateli. Při běžných akcích menšího typu se dají některé věci překlenout a přehlédnout, oni se pak zase časem srovnají. Ale při akci takového typu, jako je CACIT, to přehlédnout nelze. Přece jen, zodpovědnost a prestiž mezinárodní akce je něco jiného, než závody typu "pouťák", jak se běžným závodům říká.
A posledním důvodem byla plánovaná rekonstrukce celého fotbalového areálu, kde se doposud závody pořádaly. Neuměli jsme si představit, že bychom závod pořádali jinde, kde není zázemí tak ideálně umístěno jako u nás.
Tolik tedy k důvodům, které nás vedly k tomu, že jsme se rozhodli další ročník CACITu nepořádat.
A to jsme ještě v srpnu loňského roku vůbec netušili, co nás čeká v letošním roce, jak celosvětová hospodářská krize všechno ovlivní.
 
Co říci na závěr ke třem ročníkům závodu CACIT LETY
 
Bylo to krásné, ale bylo toho dost.

Pozitiva - získali jsme kredit tím, že jsme se stali známými, poznali jsme mnoho nových zajímavých lidí, získali jsme obrovské zkušenosti, viděli jsme závodníky, kteří se pohybují ve špičce kynologického sportu, ale i normální lidi, kteří si přišli z radosti zazávodit na pěkný závod posuzovaný na vysoké úrovni. Ukázali jsme kynologii v trochu jiném světle v době, kdy je velký boom v pořizování psů a občas to skřípe mezi normální veřejností a pejskaři s nevychovanými psy.
Negativa- poznali jsme také malichernost, závist a malost některých lidí, ba dokonce někdy i hloupost, které se bohužel stále daří a nadále dařit asi bude.

Jak sami vidíte, těch pozitiv je mnohem více, takže nás to obohatilo. Babička vždycky říkávala, že v nejlepším je třeba přestat. A tak si myslím, že jsme rozhodně chybu neudělali, že jsme v tradici dále nepokračovali.
Naše organizace je velmi aktivní, jedním závodem život přece nekončí. Máme i tak spoustu dalších nových akcí, které nás čekají.
A závod CACIT se bude konat i v roce příštím, v roce 2009. Už to ale nebude v Letech. Těším se, že se na další závod pojedu podívat jako divák, a že si vychutnám atmosféru závodů, aniž budu muset nést tu tíhu zodpovědnosti za jeho organizaci. Novým organizátorům dalšího ročníku závodu přeji, aby jim všchechno vyšlo a mohli být alespoň tak spokojení, jako jsme byli my.

A.V.