Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 6
DNES: 694
TÝDEN: 2441
CELKEM: 540050

 

www.sokolfalco.com


 

SOKOL FALCO s.r.o.
 
Česká rodinná firma
s tradicí od roku 1993.
 
Vyrábíme masové speciality pro psy a kočky.
 
Specializujeme se především na 100% masové konzervy, mražené maso a náš sortiment doplňujeme i o sušené masové pochoutky.
Po celá léta výroby se řídíme naším sloganem:
 
„Vyrábíme opravdu z masa“.
 
 

Svátek

Svátek má Zdeněk

Zítra má svátek Milena

Aktuální počasí

Počasí dnes:

23. 1. 2019

zatazenosesnez

Bude oblačno až zataženo, místy slabé sněžení. Denní teploty -5 až -1°C. Noční teploty -5 až -9°C.

Přehrát/Zastavit Další

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

 

Letní výcvikový tábor v Městci Králové

Termín konání: 21. července - 4. srpna 2012

Místo konání:   Areál ZKO Městec Králové

Ubytování:       ve vlastních stanech, karavanech... stany

Doprava:      jakákoliv vlastní doprava (po vlastní ose - tzv. dvojkou - doporučujeme vyrazit o dva dny dříve; autem, vlakem, na motorce, letadlem...).

Strava:        ve všední dny se chodíme stravovat do místní provozovny učňů, kde výborně vaří. Nicméně v městečku je více hospod, takže je na výběr... O víkendu se žije ze zásob smajlík , které je možné nakoupit v místní jednotě, u řezníka či v pekárně.

Vybavení klubovny: rychlovarná konvice, lednice, mikrovlnka, toastovač, vařič.

Cena za pobyt: lidová

Účastníci tábora: upřednostňujeme členy naší organizace s rodinnými příslušníky, po dohodě je možné učinit výjimku a přibrat i další účastníky... Nicméně náš tábor není klasickým výcvikovým táborem pro širokou veřejnost, je to spíše naše klubová záležitost.

Program tábora: 

  • příprava psů na zkoušky z výkonu, které se budou konat v polovině pobytu na táboru, v neděli 29. července. Budou to zkoušky podle NZŘ.
  • volná zábava
  • odpočinek
  • výlety
  • koupání v místním krásně čistém koupališti

Co jsme ještě neřekli k pobytu pro ty, kteří s námi ještě nebyli...?

Cvičák v Městci Králové je na okraji městečka a sousedí z jedné strany s polem, malým lesem, zahrádkářskou kolonií a chovným rybníkem. Nedaleko je fotbalové hřiště s kabinami, ve kterých je možné se denně sprchovat teplou vodou. Do městečka je to co by kamenem dohodil. Na cvičáku jsou k dispozici suché záchody (na komfort tedy zapomeňte), studna s užitkovou vodou, kterou je možné použít pro psy. Na pití a vaření je nutné si dovézt balenou vodu. Dále je tam dřevěná klubovna se sezením chráněným před deštěm.

Pro pejsky je možné využít místní odkládací kotce. Po dohodě a při vzájemné ohleduplnosti je možné mít psy na spaní ve stanech. 
Pobyt na táboru je pro nás víceméně dovolenou se psy. Výcvik provozujeme podle dohody, je možné částečně organizovaně i individuálně. Využíváme možnosti nácviku pachových prací a poslušnosti. Na tábor za námi přijede figurant, který bude též figurovat plánované zkoušky z výkonu.

koupaliště
A je to tady...

pátek 20. července 2012 

Den "D" se blížil a s ním i náš odjezd na tábor. Tak jak to vždycky bývá, semlelo se poslední týden před odjezdem všechno možné i nemožné, takže jsme se již třásli na to, abychom odjeli na dovolenou. Mojí zkušeností je, že není dobré se na dovolenou moc těšit, protože by ji mohlo něco pokazit. Ale zakažte si to těšení, když už jste z práce za celý rok přetažení a nemůžete se dočkat.

Jako předvoj ostatních jsme měli vyrazit v pátek 20. července. Počasí nepředpovídali nijak dramatické, žádné vedro, spíš naopak, tedy pod mrakem a teplota kolem dvaceti stupňů. Tedy na cestu docela příjemně. Nikam jsme nemuseli spěchat, dalo by se říci, že bude panovat naprostá pohoda.

Z nedostatku času jsme s předstihem nevyzkoušeli, jestli funguje na přívěsném vozíku pro psy všechno tak, jak má. A tak jsme se do kontroly blinkrů, světel a brzdových světel pustili až před samým odjezdem. No, jak to jen říct, nefungovalo všechno, jak by mělo... Přišlo na řadu SOS telefonicky Luďkovi. Část toho, co jsme již naložili do auta a do vozíku jsme tedy začali opět vynášet zpět do klubovny. Než se ale Kája k Luďkovi rozjel, vozík si to rozmyslel a začal fungovat... A tak jsme zase znovu začali nakládat. Psi už byli nervózní, a tak jsme je pustili z kotců, aby se trochu vyběhali, než pojedeme. Byli už celí natěšení.

No a pak to přišlo. Pár vteřin nepozornosti a Honey si to běžel vyřídit se sousedovic psem, kterého nemá rád, protože ho prudí za plotem. Panička s ním byla na procházce a Honey se prostě rozhodl, že mu dá na pamětnou. Pitomec. Křik a odvolávání nepomohlo, bylo to moc daleko. Sprintem jsem doběhla k rvoucím se psům a naštvaně je odtrhla od sebe. Aby toho nebylo dost, tak přiběhla kámoška - Kájova Elis a vystřídala Honeyho, protože Honey ode mě už potupně dostával na frak. Elis naštěstí hned poslechla a odběhla za Kájou. No a jak to dopadlo?

Sousedovic pes odkulhal, pravděpodobně utržil v boji nějakou ránu. Ale prohmatávala jsem mu nohu, natahovala a pokrčovala a vypadalo to, že to nic vážného nebude.

Zato Honey dopadl jak sedláci u Chlumce. Byla jsem celá od jeho krve, protože měl velkou ránu těsně pod okem a ještě asi tři šrámy nad okem a na čumáku. Vypadalo to dost ošklivě, a tak když jsem se uklidnila, volala jsem Vojtovi Veverkovi (našemu dvornímu veterináři) a jeli jsme na šití. Vojtovi se rána nelíbila, a tak psa uspal, aby to mohl zašít. Honey si schrupnul a pak dostal apartní límec.

S dvouhodinovým zpožděním jsme konečně vyrazili směr Městec Králové. Doufala jsem, že už máme všechny průšvihy vybrané, a že bude už všechno v pohodě. Honey vypadal jak Jan Žižka z Trocnova a tvářil se velmi nešťastně ve vozíku s límcem na hlavě. Jeho smůla, měla jsem na něj pěkný vztek.

Cesta už proběhla bez problémů a v půl jedné jsme dorazili na místo. Postavili jsme jeden stan a začalo pršet.  Vyrazili jsme na nákup do místní Duhy pro chleba a pro vody.

Měli jsme toho už docela dost, byl to náročný den. Konečně jsme si sedli a dali si kafe, už jsme skoro slintali a hlady šilhali... -:).

Pořád pršelo, sice jemně, ale pršelo. Zima ale nebyla, takže to docela šlo.  Kupodivu na místní poměry ani nefoukal tolik vítr -:).

Abych nezapomněla, střídali jsme se s táborníky, kteří byli před námi. Potkali jsme se s Oldou Šnytrem a panem Baborem. Odpoledne všichni odjeli a my jsme zůstali osamoceni. Psi si pročuchali celý plac a měli o zábavu postaráno. Honey zápasil s límcem. Sice jsem mu ho na chvíli vždycky sundala, aby se netrápil, ale musela jsem ho pořád hlídat. Na spaní v kotci ho bude mít. Sice asi nebude rád, ale nedá se nic dělat, nemá se prát...

Přestalo pršet, tak jsme postavili druhý stan. Tady utíká čas jako blázen. Postupně jsme vybalili všechny věci a umístili je tam, kde budou míst svoje místo nastávajících čtrnáct dnů, co budeme "bydlet" na místním cvičáku. Pak jsme vyvenčili psy a přišel čas večeře. Pojedli jsme něco ze zásob z domova a nakrmili psy. Chvíli jsem ledovala psí rány Honeye a pak jsme je dali spát. Byli jsme unavení po náročném dnu, já tedy po více než jednom dnu. Kolem desáté večer jsme vyrazili ke stanům a zalomili to do spacáků. Bylo docela příjemně, nebylo ani moc chladno. Spát by se mělo dobře... 

Sobota 21. července 2012

Spalo se dobře. Slyšela jsem kolem šesté ráno, že se Kája hrabe ze stanu. No jo, musíme vyvenčit. Jakpak to asi Honey přežil v kotci s límcem? Snad dobře. Kotec je prostorný a bez límce s tím zraněním a sešitým "ksichtem" to jinak nešlo. Jo holt když se někdo pere, musí nést pak následky svého chování -:(

Jo, jo, přežil to dobře, vypadá to, že je v kondici... řve jako pavián a skáče jako magor. Zašitou ránu pod okem má stejnou jako včera, ani to moc neoteklo. To je dobře. Jen oko tedy nevypadá nijak růžově, spodní víčko má odtažené, jak má sešitou ránu. No, to se spraví, až mu vyndají stehy. Hlavně aby to nehnisalo.

V rybníku pod cvičákem je strašně málo vody, ale přesto u něj sedí sem tam nějaký rybář. Možná chytají lelky, či co, protože v rybníku je vody po dně.

Když jsme vyvenčili, udělali jsme si snídani. Bylo pěkně, kolem 17 stupňů, sluníčko už pěkně hřálo, takže to bylo dokonce na šortky. Po snídani jsme vyrazili ještě na nákup vody, pečiva a zeleniny. A Kája vyrazil na poštu vsadit sportku -:)

K obědu jsme naplánovali sekanou z domácích zásob, nové brambory a okurkový salát s rajčaty. Povedlo se to, bylo to mňam, mňam. Po obědě jsme odpadli a skoro hodinu jsme léčili "gastrodemenci" spánkem. Tělo si žádá odpočinek, a tak je potřeba to respektovat.

Po druhé hodině dorazili další táborníci Anetka s Dustym. Postavili stan a vybalili věci. Měli jsme zprávy, že u nás pěkně leje. Tak to je jasné, to tady za dvě hodinky bude. Dorazili Robert s Irenou, přivezli Nerynu. Tak to pěkně přibývá.

Smůla mě stále doprovází, začal mě zlobit objektiv u foťáku, ztratila jsem krytku na objektiv a nemohu ji najít... ale už mě to nějak ani nepřekvapuje. Pořád něco ztrácím a hledám, což u mě nebývalo zvykem. Začínám si o sobě myslet, že jsem regulérní blázen. Snad se to za pár dnů dovolené trochu zlepší...

Telefonoval Vláďa Kasl, že má napůl zabaleno, ale že je u nás velká průtrž mračen a že se nedá odjet. Přesune odjezd na zítřejší ráno...

Jak jsem předpověděla (což nebylo podle radaru z ČHMU nijak těžké), tak se stalo. Kolem šesté začalo tak pršet, že vodu nestíhaly brát okapy na přístřešku u klubovny. Lilo víc než půl hodiny. Kája běžel zavřít vozík na psy a zůstal uvězněný ve stanu, tak jsem ho šla vysvobodit s pláštěnkou.

Podle předpovědi by mělo pršet celou noc, tak uvidíme. Snad budeme aspoň moci nakrmit psy aniž promokneme na kůži...

Na chváíli přestalo pršet, pak až do půl desáté večer chvílemi mrholilo. Kolem desáté jsme zalezli do stanů a začalo lejt. Lilo skoro nepřetržitě až do rána...

Neděle 22. července 2012

Ráno bylo mokré, studené a nepříjemné. Ani se nám nechtělo vylézat z postele (pardon ze spacáků). V noci mi ale zima nebyla. Stan přežil celonoční déšť bez větších problémů, ale všechno bylo vlhké a neměla jsem moc chuti se do vlhkého oblečení oblékat. Nedalo se ale nic dělat. Musíme vyvenčit psy. Honey je celou noc v límci, bude určitě rád, až se ho na chvíli zbaví. Jsem zvědavá, jestli mu rána neotekla.

Honey vypadá dobře, chová se jako utržený ze řetězu, takže mu asi nic moc neschází. Vyvenčili jsme okolo rybníka a šli si udělat snídani. Už nepršelo, ale bylo zataženo a docela chladno. Na dnešek hlásili snad největší chladno, asi 18 - 19 stupňů, v pondělí by se snad mělo začít už oteplovat. Dorazil Vláďa se svojí psí trojkou. Počasí je nestálé, a tak se hned pustil do stavění stanu, co kdyby pak pršelo. Do mokra se to nestaví zrovna dobře, ale nedá se nic dělat.

Anetka

Na odpoledne je domluveno, že přijede trénovat Standa Rohla s kamarády, tak aspoň bude na co se koukat a tenhle deštivý a studený den uteče.

Ve dvě dorazili pejskaři. Chvílemi byly docela nepříjemné a vydatné přeháňky, ale pro psy počasí přímo ideální. Bylo na co se koukat, něco jsem i nafotila. Kolem páté odpoledne bylo po tréninku, a tak jsme chvíli pokecali.

 

fotogalerie trénink obran

Navečer se začalo počasí uklidňovat, vypadá to, že meteorologům předpověď vyjde. Jak to tak vypadá, tak jsme zatím kompletní. Zítra přiveze Světlana beauceronky a pak dorazí další lidi až ve středu. Ve středu by také měl být večer trénink obran na Romana Šonského.

Čas tady utíká závratnou rychlostí. Na večer máme připravené buřtíky, tak Kája připravuje dříví na ohýnek. Než začneme opékat buřty, tak se jdeme vysprchovat do kabin. Jééé, to je super, už jsem se nemohla koupele dočkat, protože jsem se od čtvrtka pořádně nemyla -:(. V pátek jsme neměli od koupání klíče, včera lilo jako z konve, tak konečně dneska.. -:)

Koupel byla super, kabiny stále stejné jako každý rok. Na hřišti jsou nové prolézačky, okolo cvičáku kus nového plotu, který chválíme. Byl totiž už děravý a bylo o strach, že některý hafan zdrhne.

západ slunce

Děláme ohýnek a pečeme buřtíky. Byly z místního uzenářství a byly naprosto vynikající. Jdeme chrupat s plným břichem. Ochlazuje se a je jasná obloha. Asi bude pěkná kosa k ránu. Jo, Svatá Anna, chladna zrána, se blíží.

 

Pondělí 23. července 2012

Tak dneska v noci byla pěkná zima. Ráno bylo jenom osm stupňů (nad nulou). Anetka prý klepala v noci kosu -:(

Vstávali jsme brzy po šesté hodině a běželi vyvenčit psy. Svítilo sluníčko a kráááásně hřálo. Po vyvenčení psů jsme se nasnídali a postupně vytáhli všechny psy a chvíli si s nimi zacvičili poslušnost. Kája s Nerynou a Anetka s Dustym si udělali několik čtverečků  (základy na stopy). Pak šel Kája s Vláďou a Iccem trénovat do lesa na ZPO1. Jen já s Honeyem jsme toho moc nenadělali, jen trochu poslušnosti. Sice se vůbec netvářil jako zraněný pes, lítal jako magor a štěkal jako cvok (jako normálně). Nicméně s antibiotiky a zašitým ksichtem se toho moc dělat nedá. To přemýšlíte, jestli psovi máte hodit balónek... 

bosíci

Než jsme to všechno zvládli, byl čas jet na nákup a následně na oběd. Kája potřeboval koupit nové tenisky, protože přijel jen se starými, které ho kvaltem opouštěli. Pak bylo potřeba koupit pečivo a vody, zkrátka vyjeli jsme kolem jedenácté. To akorát volala Světlana, že vyjíždí s beauceroníma holkama za námi na tábor. Po nákupu jsme se šli naobědvat do staré známé jídelny učňovského střediska, kde výborně vaří. Vláďa si dal smažák s hranolkami a my jsme si objednali kynuté knedlíky s meruňkami. Měly být s tvarohem, bohužel tvaroh neměli. Byly to čtyři velké "blbouny" posypané cukrem a omaštěné máslem. Co vám budu povídat, byla to naprostá balada... Kája sice frflal, že není ten tvaroh, co je psaný v jídeláku... ale nakonec baštil i on, až se mu dělaly boule za ušima. Uprostřed oběda volala Světlana, že je kousek od náměstí, kde že nás najde. Za chvíli byla za námi a rozhodla se, že si dá taky oběd. Když viděla knedlíky na našich talířích, rozhodla se, že poruší svojí dietu a objednala si je taky. Byla to radost se dívat, jak jí chutná a jak, stejně jako my, spráskla všechny čtyři blbouny -:)

Po obědě jsme se vrátili na cvičák, kde bylo příjemně teploučko a pofukoval tam slabý větříček. S kynutými knedlíky v břiše jsme dostali chuť na kávu, kterou jsme si samozřejmě hned dali vařit. Kája převzal do péče Daphne a Buggie. Po vypití kávy Světlana vystlala svým fenkám kotce vetbetkami, postavila jim misky s vodou před kotce (aby si v kotci nenabryndali) a vyrazila zase směrem k domovu. (Světlano sorry, ale já tohle napsat musela. Bylo neuvěřitelně komické, jak obě fenky koukali z kotců na misky s vodou a nemohly se napít). Kája to samozřejmě hned napravil, vetbetky bosíkům sebral a dal jim misky s vodou do kotců.

Anetka 23.7.2012

Po vyléčení poobědní gastrodemence jsme šli vyvenčit psy. Samozřejmě na etapy, aby se nepoprali. Pak následovala druhá fáze dnešního tréninku. Kája si nechal zavelet od Vládi poslušnost podle ZVV1, aby věděl, co bude potřeba dopilovat. Poslušnost vypadala dobře, jen je potřeba trochu docvičit "volno".  Anetka si zacvičila s Dustíkem, pak dělali ještě čtverečky. Nakonec šli kluci zaše štěkat do lesa.

makra

K večeři jsme měli zbytky sekané, nějaké salámy, a tak podobně. Anetka večeřela toasty. Šla brzy spát, byla hodně unavená. Dustík taky, ale ještě se večer ozýval z kotce.

Ale abych ještě nezapomněla, taky jsme se šli vysprchovat. Když jsme došli až ke hřišti, zjistil Kája, že nemá klíče od sprch... -:( Musel se pro ně vrátit...

neryna

A abych napráskala i něco na sebe, tak dnes se našla moje ztracená krytka od objektivu. A kdeže se našla? Na náměstí v Městci Králové na střeše Kájova auta. Díky velkému včerejšímu dešti zůstala přilepená na střeše auta. Takže naše hledání po zemi a lezení po kolenou po place bylo tzv. nanic. Protože jsem idiot a odložila ji na střechu auta, na což jsem potom zapomněla.... zkrátka dobře, jsem zralá do blázince... Krytku našel Vláďa, protože mu bylo divné, na co že Kája potřebuje na střeše svého auta nějaké plastové kolečko....

odpočinek

Dnes bude v noci asi tepleji než včera. Snad nebude Anetce zima.

 

Úterý 24. července 2012

Noc na dnešek byla poměrně teplá. Ráno jsme vstávali asi v půl sedmé. Anetka seděla už u klubovny a čekala až vstaneme. 

Postupně jsme vyvenčili celý "psinec" a šli jsme připravit snídani. Měla jsem chuť na toasty, a tak jsem si vyndala z lednice krabici s jídlem a vybrala salám a toastový plátkový sýr. Připravila dva toasty a dala vařit vodu na čaj.  Dala jsem toasty dělat do toastovače a slila čaj. Hotové toasty a čaj jsem odnesla ven na stůl a dala se do snídaně. A pak to přišlo. Chtěla jsem si překrojit toast na půlku, aby se mi líp jedl... Nebudete tomu věřit, já jsem dala do toastů plátek sýra zabalený v igelitu... -:( Tak to tu ještě nebylo! Všichni se váleli smíchy. No, vypadá to, že zdaleka ještě nejsem v pořádku   -:), než se srovnám potrvá to déle, než jsem si myslela. To to dneska pěkně začíná...

fotogalerie Dusty

Dopolední cvičení proběhlo bez problémů, nutno však dodat, že já jsem s Honeyem necvičila. Zašité rány ze rvačky se mu krásně hojí, a tak to nebudu pokoušet, není proč. Zkoušku jsme stejně už vzdali, protože s prokousnutou tváří se kousat nedá, a tak je to fuk.

fotogalerie 24.7.2012

Tady strašně utíká čas, a tak jsme po cvičení vyrazili opět na oběd a dokoupit nějaké věci. Nakoupili jsme zeleninu do polévky, k večeři budu vařit bramboračku. Já a Kája jsme si k obědu dali rýži s přírodní kotletou, Vláďa měl čočku s uzeným a Anetka vepřový řízek s brambory. Oběd byl dobrý. Bylo krásně teploučko. Po obědě jsme chvíli odpočívali, já samozřejmě u notebooku, Kája šel chvíli přemýšlet do stanu, Vláďa četl noviny a Anetka šla s Dustym na procházku.

bosíci 24.7.2012

Odpoledne se šli Kája s Anetou koupat na místní koupaliště. Já jsem šla jako doprovod s foťákem, abych zajistila fotodokumentaci. Pár lidí tam bylo, většinou děti. Koupalo se jich ale málo. Anetka i Kája šli do koupání hrdinně, Anetka byla dokonce rychlejší... Voda byla prý příjemná, a tak jsem litovala, že mám ten foťák, jinak bych tam asi skočila taky.

Neria 24.7.2012

Pomalu se blížil večer, a tak jsem se pustila do přípravy bramboračky. Oloupala jsem všechnu zeleninu, Anetka mi ji pomohla nakrájet a já dala polévku vařit. Byl jí úctyhodný hrnec, takže to chvíli trvalo, než se začala vařit. Přidala jsem houby, které jsme od neděle nasbírali a měli jsme je očištěné v mrazáku. Kolem půl sedmé byla polévka hotová a mohli jsme se do ní pustit. Kluci šli ještě trénovat vyštěkání do lesa.

Aby to nevypadalo, že když nemůžu se psem cvičit, že nic nedělám, tak jen pro pořádek: fotím, píšu na web, začínám uspořádávat kroniku, abych dohnala, to co jsem zameškala.

Až do večera bylo nádherně a teplo. Kolem deváté večer jsme se šli vysprchovat a pak poseděli u skleničky vína. Anetka šla po koupání spát, měla toho za dnešek až dost.

Do hajan jsme šli sebou prásknout asi v jedenáct. Bylo krásně teplo, bude se spát dobře.

 

Středa 25. července 2012

Ráno vstáváme asi v půl sedmé, spalo se dobře. Je zataženo, někde v dálce zahřmělo. Vypadá to asi na bouřku. Je teplo. Jdeme vyvenčit zvěřinec. Rána se Honeymu hezky hojí, vůbec to nemá nateklé, má to krásně zaschlé a čisté. Na límec si už zvyknul, sám do něj strká hlavu. 

bosíci

Na devátou máme objednané u řezníka maso na grilování, tak ho jedeme vyzvednout. Kromě toho je potřeba ještě nakoupit vodu a buřty na večer. Dnes by měli přijet Tomáš s Terezou a určitě Roman Šonský. Jestli dorazí ještě někdo jiný, to teď nevím. Hlášená je dál Gábina a Pepa s Majkou. Ale ti spíš až na čvrtek. Ve čtvrtek budeme grilovat. 

Maso jsme hned naložili, Kája naklepával krkovice zase aportem -:)

maso, maso, masíčko

Dnes mají psi volno. Tedy kromě Neryny. Kája s Nerynou dělal čtverečky a pak nacvičovali volno. Neryna je moc šikovná, je ale trochu jako neřízená střela. S Daphne dělal taky čtverečky. Ostatní mají dnes volno až do večera, kdy přijede Roman a bude se kousat.

Dustík

K obědu jsme měli dneska smažené žampiony plněné nivou, Anetka si dala svíčkovou. Porce, kterou jí donesli byla jak pro chlapa do lomu. Sedm knedlíků! Byla jsem zvědavá, jak si s tím poradí. Poradila si dobře, nechala jen dva knedlíky a trochu omáčky.

Po obědě nás opět trápila gastrodemence. Anetka umyla zase nádobí, má službu od začátku tábora, díky ní máme z čeho jíst. Tedy ne, že bychom neuměli umýt nádobí, ale je příjemné, když to udělá někdo za vás. 

Neria

Dorazili další táborníci, Tomáš a Tereza Suchánkovi se dvěma chlupáči, Irisou a černým vlkodlakem, kterého neznám, přezdívají mu Edí. Je nás tedy zase o dva více.

Edy

V pět odpoledne přijel Roman Šonský a dali jsme se do tréninku obran. Vláďa s Iccem trénovali v lese na ZPO1, ostatní kousali na place. Kousání zkusila i Anetka s Dustíkem, nejdříve s balónkem a potom na kůži. Jakmila Dusty pochopil, že je to legrace, moc se mu to líbilo.

Vláďovi psi

Bylo pěkné vedro celý den. Kousalo se až skoro půl deváté, pak jsme honem spěchali všechny psy vyvenčit a nakrmit. Honem do sprch a konečně ohýnek a výborné opečené buřty Kecali jsme do půlnoci. Bylo krásné teplo, ale zatáhlo se...

Dnešní den byl hodně náročný. Ostatně stejně jako ty ostatní...

Čtvrtek 26. července 2012

V noci trochu pršelo, takže Romanovi napršelo do bot a na figurantské kalhoty, které nechal venku na lavici, protože ho nenapadlo, že bude pršet. Bylo ale teplo, takže se dalo spát na spacáku. Konečně noc, kdy se Anetka pořádně vyspala a bylo jí teplo.

Dustík na obraně

Po snídani dorazil Pepa s Majkou, Alfíkem, Gwenem a Brenem. Po deváté jsme se dali zase do tréninku obran. Ke kousání v lese se přidal Pepa s Gwenem.  Dustík kousal dneska už na klínek a zase ho to moc bavilo. Dorazila ještě Gábina se Sanynou, takže nás bylo už deset.

Neria

Obrany skončili skoro v jednu hodinu. Někteří jeli na oběd, já jsem si dala bramboračku od včerejška. Vyvenčila jsem Honeye, který měl oba dva dny smůlu a kvůli zranění si nekousl. Nechtěla jsem riskovat, že si roztrhá stehy, když se mu to krásně hojí.

Alfík

Odpoledne jsme se šli já, Kája a Anetka koupat do studeného koupaliště. Bylo to super osvěžení... Voda v koupališti je sice dost chladná, takže tam vydrží jen otrlejší povahy, ale je krásně čistá. Když už vlezete do vody, nezdá se to tak strašné. Dokonce když plavete napříč přes bazén, tak je uprostřed krásně teplá voda. No a my, kteří chodíme pravidelně do kryosauny, my to přivítáme jako slabou náhražku, abychom se aspoň trochu vychladili.

Tereza a Tomáš Suchánkovi

Většina z nás si odpoledne ještě zacvičila nějaké cviky z poslušnosti, večer zase malé stopičky a čtverečky. A taky nácvik vyštěkání v lese. 

Gábina a Sany

Člověk se trochu pohne a už je zpocený jako myš.

Navečer dorazili pejskaři na trénink obran, stejní jako v neděli, tedy Standa Rohla a spol. Bylo nesnesitelné vedro, a tak trénovali jen jedno kolečko. Fotila jsem zase. Bohužel se mi pokazila paměťová karta, a tak jsem přišla o všechny snímky, které jsem tento den udělala, tedy hlavně z obran, ale také všechny snímky mimořádně pěkného a zvlášního západu slunce. Škoda, trochu mě to naštvalo, hodně mě to mrzí. Zkusím ještě kartu nechat někde u odborníků prohlédnout, jestli by z ní nešla zachránit data, ale moc si od toho neslibuju.

Bren

Bron

ostatní 26.7.2012

Večer jsme já a Kája šli ještě jednou na koupák, ostatní šli do sprch. A pak už přišel zlatý hřeb dnešńího dne... Kája si stoupnul ke grilu a už to šlo, jeden steak za druhým. Ke steakům jsme otevřeli víno, někteří si dali pivo.

Tak na zdraví!

Všichni jsme baštili, až se nám boule za ušima dělali. Masíčko bylo šťavnaté a dobroučké. Kája nechtěl ani vystřídat, aby mu nikdo steaky nepokazil. Nacpali jsme se k prasknutí. A brzy po jídle jsme začali odpadávat.

Pátek 27. července 2012

Noc byla velmi teplá, dneska se dalo spát jen na spacáku přikrytí dekou. Ráno jsem dneska zaspala, takže jsem šla venčit až skoro v půl osmé! Ve čtvrt na sedm jsem si říkala ještě pět minut a byla z toho hodina...

Honey už v kotci skákal s límcem "metr dvacet". Byl celý šťastný, že mě vidí. No já ho tedy moc neviděla, protože jsem měla přes oči ještě mlhu z rychlého vstávání. Vždycky mi to chvilku trvá než prokouknu...

Zase stejný kolotoč, vyvenčit, nasnídat, zacvičit, umýt nádobí z minulého dne (tedy já ho zatím myla jen jednou... celý týden myla Anetka a dneska Gábina s Terezou). Po včerejším grilování bylo nádobího požehnaně.

Už od samotného rána je vedro. To bude dneska horký den. Má být podle předpovědi kolem třiceti. Majka s Pepou a Anetkou jedou dneska na výlet do ZOO do Dvora Králové. Vyjížděli po snídani, v půl deváté. Anetka vstávala brzy, a tak ještě stihla udělat i stopičky s Dustíkem.

Den utíkal jako každý jiný. Gábina začala balit, kraťoučké volno jí prý končí. Jeli jsme na oběd do učňovského střediska. Dneska byla nabídka velmi pestrá, my jsme nakonec vybrali pečeného králíka s houskovým knedlíkem a čerstvým zelím. Bylo to mňam, mňam. Gábina si dala francouzské brambory, Tomáš s Terezou měli kuřecí steak s hranolkami.

Hned po obědě odstartovala Gábina se Sanynou směrem k domovu. Skoro zároveň začali balit Suchánkovi. K domovu vyrazili i oni, a to po třetí hodině. Zbylo nás celkem šest s celkem dvanácti psy.

Kolem čtvrté se vrátili výletníci ze ZOO ve Dvoře Králové. Byli upečení, ale spokojení s tím, co viděli. V ZOO se jim líbilo, a to je to nejdůležitější.

I dneska jsme byli dvakrát v lese trénovat vyštěkání s Iccem a Gwenem na balónky.

Celý den bylo nesnesitelné vedro, teploměr vylezl až na 33 stupňů. Byli jsme se celkem třikrát koupat, a to dopoledne, odpoledne a večer (tedy přesně já a Kája). Odpoledne s námi šla i Anetka. To nám pomohlo, vychladili jsme se v koupališti vždycky alespoň na chvíli. Když jsme byli večer na koupáku, stavěli tam podium a sezení pro diváky. Měl být koncert.

A byl. Zhruba od osmi večer jsme měli koncert jako na dlani. Tedy možná spíš těsně u uší než na dlani. Duc duc duc znělo tmou a nám bylo jasné, že dneska nikdo na cvičáku nezamhouří oči, a to ani my, ani naši psi. Alfíček se z toho řevu ani nenažral, zato Bren se pro změnu poblil. Ani se jim nedivím. Já jsem radši psa kontrolovat večer nešla, uvidím, jak to do rána přežije.

Spát se tedy nedalo. Písničky postupem času byly sice poslouchatelnější, nicméně nadměrná hlasitost poslouchatelnost dost rušila. Tedy alespoň dle mého vkusu to bylo moc nahlas. Doufala jsem, že produkce je povolená maximálně do půlnoci, takže jsme kolem půlnoci zalezli do stanů a spacáků. Z koupaliště se však ozývala hlučná muzika dál... přídavky pokračovaly a já začínala být zuřivostí bez sebe. Ani nevím, do kdy hrály, pak jsem nějak ze zoufalství usnula...

Sobota 28. července 2012

Tak dneska jsem zase zaspala. Byla jsem vzhůru ve čtvrt na sedm a řekla jsem si to kouzelné "ještě chvíli". No a byla z toho hodina. Kája mě nakonec budil mobilem...

Podle informací od Káji prý hráli na koupáku až do půl druhé. Spalo se mizerně nejen kvůli hlasité muzice, ale taky kvůli vedru, protože bylo celou noc kolem dvaceti.

Z kotce se na mě vyřítilo šílené zvíře s krunýřem na hlavě a málem mě sejmulo. To můj zlatý Hanýsek se už nemohl dočkat, až se půjde projít a vyvenčit. Díky límci se mu rány na hlavě pod okem krásně hojí. Chápu ale, že je z límce trochu šílený, kdo by nebyl... Od té noční hlučné produkce se začal chovat trochu divně. Když na koupališti poránu nikdo nebyl, neměl problém jít okolo. Když tam ale byli lidi a děti řvaly, šprajcnul se, a že kolem koupáku tedy nejde ani náhodou. No neprošlo mu to, protáhla jsem ho tamtudy stejně, ale byl z toho dost hotový.

Vedro pokračuje, na dnešek opět předpovídají vysoké teploty. Ale ne na dlouho, děla Anetka. Jen do večera... protože pak mají přijít bouřky. Předpovídali velmi silné bouřky, hlavně v Čechách. Na Moravu by se to mělo přesunout asi v neděli.

Dnes měli psi už volno, odpočívají, protože zítra budou zkoušky. Jsme zvědaví, jaké bude na zkoušky počasí. Předpovídají ochlazení a bouřky, i když na začátku týdne předpovídali vedro i na neděli.

Po snídani jsem vytáhla z klubovny notebook, vyfasovala od Vládi flashku se soupiskou a nakopírovanými protokoly o zkouškách a dala se do přípravy zkoušek, tedy do vyplňování údajů do prokokolů o přihlášených psech a psovodech. Všichni zúčastnění donesli papíry. A jak jsem tak vyplňovala, došla jsem k údajům o psovodech a potřebovala jsem od Káji legitimaci. Začal hledat taštičku, ve které měl všechny papíry k Elině včetně svojí legitimace. Hledali jsme všude, několikrát na stejných místech. Nenašli jsme a začali jsme propadat panice. Bez legitimace nemůže jít na zkoušky, a to by bylo doslova v pytli, protože  by bez Káji bylo málo psů a zkoušky by se nemohly konat. Kája vůbec nemluvil.  Já jsem mezitím volala Marušce Rážové, aby se došla podívat do klubovny, jestli jsme tam taštičku nezapomněli. Při zmatku se zraněním Honeye to bylo klidně možné. Maruška vyrazila do klubovny a za chvíli mě volala, že tam taštičku nenašla. Co teď? Že by zůstala taštička v kanceláři? Ta byla ale zamčená... A klíče od ní měl Kája v kapse sebou na táboře... Co teď. Kája se začal balit, že jede pro legitimaci domů. Vypadal hodně naštvaně...

Asi za hodinu a půl mi zazvonil telefon. Kája! Dorazil do Letů a prohledal klubovnu. Taštičku nenašel! Musí být na táboru v klubovně nebo ve stanu. To snad není možné! To se mi snad jenom zdá. No, nezdá. Tak jsem šla znovu hledat. No a světe div se, našla jsem. Na místě, kde jsme všichni nejméně dvakrát hledali. Volala jsem tedy znovu Kájovi, že jsem našla. Tak já tedy jedu nazpátek na tábor...vrčel do telefonu. Když dorazil za hodinu a půl, byl už klidný a ani nenadával. Společně jsme se tomu zasmáli a věděli jsme, že tuhle historku budeme dávat hodně dlouho k dobru.  

Vyndala jsem z mrazáku krabici s gulášem, který jsem dovezla z Letů, a který byl uvařen speciálně na zítřejší zkoušky. V mrazáku je ještě krabice s roštěnkami, které vyndám večer, aby bylo vše připraveno na zítřek. Guláš bychom mohli ochutnat ještě dnes večer, je ho hodně, tak aby se snědl. 

I dneska bylo celý den nesnesitelné vedro. Dopoledne jsme byli ještě nakoupit pečivo, knedlíky k omáčkám a já jsem si byla koupit nové pantofle, protože jsem si odřela ve starých sandálech nohy. Sandály skončili v odpadkovém koši. K obědu jsme si všichni uhnali nějaké "zbytky". Kája se cpal uherákem z Polska, já už ani nevím, co jsem jedla. Asi toasty, ale tentokrát se sýrem bez igelitu -:)

Koupaliště bylo narvané lidmi, děti řvaly, skákaly do bazénu. Voda v koupališti byla naprosto úžasná. Pro méně otrlé asi ještě dost chladná, pro otužilce, jako jsme my, tak akorát.

Teploměr se dneska vyšplhal až na 35 stupňů. Bylo úmorné vedro a podle předpovědi měly být kvečeru silné bouřky. Z takového vedra, jako bylo dneska, nemůže být nic dobrého. Na radaru na hydrometeorologickém ústavu to nevypadalo vůbec dobře. Přes republiku se táhl bouřkový pás a vypadalo to, že nás to taky zasáhne.

Od jihu se začalo hodně zatahovat a obloha byla hodně tmavá. Všichni jsme honem venčili a krmili. A nebylo to snadné, protože bylo potřeba vyvenčit celkem dvanáct psů. Aby se nepoprali, chodili jsme všichni postupně za sebou kolem rybníka jedním směrem. Všechno jsme zvládli bez konfliktů.

Už když jsme krmili poslední psy, začalo krápat. Sotva jsme dorazili ke klubovně, bylo asi kolem půl osmé, začala bouřka. Pěkně se blýskalo a lilo jako z konve. Foukal silný vítr. A aby toho nebylo málo, vypadl proud. Byli jsme bez večeře, bez kafe, potmě. Já jsem se ale na tuhle možnost vybavila, přivezli jsme sebou i svíčky... 

Neměli jsme z bouřky vůbec dobrý pocit. Litovali jsme naše chlupáče a doufali, že bouřku bez úhony přežijí. Lilo tak, že nebylo vidět na krok. Vláďa měl zprávu, že na cestě na tábor je Petra Fürstová, protože bude zítra dělat zkoušky. Měla být už nedaleko Městce. Lilo tak prudce, že bylo mokro i pod přístřeškem. Nastěhovali jsme se do klubovny a doufali, že bouřka přejde. Pak se na chvíli déšť trochu zmírnil, dorazila Petra, vyvenčila všechny svoje psy a zaparkovala u vrat s vozíkem. 

Po dvou hodinách elektřinu nahodili. Šli jsme zkontrolovat stany, jestli do nich nenapršelo. Bylo to dobré, ve stanech bylo vcelku sucho, jen místy trochu navlhlo, tam, kde vítr připlácnul vrchní plachtu k té vnitřní, jak to fučelo. Ale jinak dobré. Bouřka se trochu zmírnila, ale pořád se blýskalo a zase se rozpršelo. Šli jsme spát a doufali jsme, že zítra na zkoušky bude líp. Podle předpovědi se mělo ochladit a měly být přeháňky a bouřky. Uvidíme...

29.července 2012 

Dnes je den zkoušek. Reportáž ze zkoušek si můžete přečíst na záložce Sportovní akce...

Ve dvě hodiny odpoledne bylo po zkouškách a ti, kteří měli chuť a zájem, si mohli zatrénovat obranu s Romanem Šonským. Byli jsme unavení, ale spokojení.

Anetka na tréninku s Dustym 29.7.12

Alfík

Daphne 29.7.2012

Neria 29.7.2012

Šemík 29.7.2012

29-7-2012- Vláďa

Po tréninku zabalili a odjeli Majka s Pepou se svými třemi hafany (Bren, Gwen a Alf), odjela Petra Fürstová se svými šesti "kousky" (tři dospěláci a tři štěňata), nakonec odjela i Monika s manželem a Šemíkem, kteří přijeli na návštěvu a podpořit nás na zkouškách. Zbyli jsme tady zase jen my čtyři skalní (Kája, Vláďa, Anetka a já) s našimi devíti psy.

A Anetka prohlásila, že to tady už není jako na parkovišti.

Navečer nás čekal pravidelný rituál: venčení všech psů (našich i svěřených) na etapy, krmení na etapy, sprchování v kabinách fotbalistů, večeře a pak chvilka posezení možná i se sklenkou dobrého vína na oslavu splněných zkoušek a pak hajdy do hajan.

Pondělí 30. července 2012

Ráno vstáváme v obvyklý čas, venčíme a rychle snídáme. Vyjíždíme v půl deváté směr Mnichovo Hradiště, na návštěvu k naší Haničce. Zastavujeme se ještě pro benzín a v lékárně pro matladlo na štípance pro Emičku. Jedeme směrem na Jičín, Sobotku... Počasí je dobré, oblačno, slušná teplota kolem dvaceti.

Návštěva se vydařila, přijela i druhá moje dcera Péťa s malým Danečkem, a tak jsem si užívala do sytosti vnoučátka. Kluci šli na houby, ale moc toho nedonesli. Pak jsme grilovali masíčko. Dostala jsem spoustu dárečků od Haničky k narozeninám. Vytvořila pro mě šperky, moc jí povedly. A taky výborný dort, který jsme dostali ještě jako výslužku sebou na tábor. O dort jsme se samozřejmě rozdělili.

Vrátili jsme se asi v půl páté, cesta byla náročnější, jeli jsme tentokrát přes Mladou Boleslav a tam byl kus silnice v opravě, tak tam byly kolony. Uvaření jsme dorazili a těšili jsme se na kafe. Z dnešního dne už toho moc nezbývalo. O psy se nám starali v době naší nepřítomnosti Vláďa s Anetkou, za což jim patří díky.

Dovolená se nám překlopila do druhé poloviny a podle zkušeností bude utíkat ještě rychleji, než první polovina. Všichni jsme se shodli, že se nám letos nebude chtít vůbec domů. Letos to totiž vypadá, že se na nás usmálo štěstí a vyšlo počasí. Budeme doufat, že i v druhé polovině dovči bude super.

Na závěr dne každodenní rituál s venčením, krmením a sprchováním. K večeři dneska byly zbytky guláše a roštěnek. Jsem ráda, že se všechno snědlo. Zbyly dva plátky knedlíků, což je pohoda.

Večer se zatáhlo, a tak byla brzy tma, ale bylo teplo. Kolem jedenácté jsme totálně unavení a jdeme to zalomit do spacáků... Dobrou noc...

Úterý 31. července 2012

V noci se spalo výborně, bylo akorát, ani zima, ani vedro. Trošku jsem si přispala, vstávala jsem v půl sedmé. Vyvenčili jsme celý ensemble a šli se nasnídat. 

Ke snídani jsme já s Kájou měli polévku s játrovými knedlíčky od Haničky. Byla moc dobrá.

Po snídani jsem se rozhodla, že půjdu našlápnout Honeymu stopu. Poprvé by měl na táboře čuchat. Rány na tváři má už krásně zahojené, tak to půjdu zkusit. Našlápla jsem si stopu u koupaliště na vojtěšce. Bylo to tam trošku komplikované, protože tam stálo pohotovostní auto plynařů. Na poli byly dvě velké jámy, obnažené plynové potrubí a několikery koleje od auta. Na stopičku jsem dala čtyři předměty, stopa byla ve tvaru písmene "U". To jsem na Honeye zvědavá. Už ani nevím, kdy jsme naposledy čuchali. 

Stopa byla asi tak čtvrt hodiny stará, akorát než jsem došla od koupáku na cvičák pro Honeye a nazpátek. Šla se mnou Anetka, aby měl Honey nějaký rušivý element...

Už když jsem Honeymu dávala postroj, vypadalo to, že se těší. Na nášlapu si načuchal a krásně vyrazil ve stopě. První předmět označil vsedě. Lom vypracoval dobře a auto plynařů ani jámy mu vůbec nevadily. Ani Anetka, která šla za námi, mu nevadila. Druhý předmět už označil vleže. Pak jsme šli v místě, kde křížily mojí stopu koleje od auta. Měl s tím trochu problémy, koleje ho sváděly jít jinam. Když jsme přešli přes tohle místo, šel zase pěkně. Vypracoval druhý lom a označil třetí předmět vleže. Blížili jsme se ke konci stopy. Výborně. Stopa se mi líbila, byla jsem spokojená. Chtěla jsem si s Honeyem za odměnu pohrát s míčkem, ale on o to ani moc nestál a letěl si čuchat ke koupáku. Asi možná nějaké háravky... Ale stopa byla dobrá.

I ostatní pracovali s chlupáči. Kája čuchal s Daphinou i s Neriou, Anetka čuchala s Dustym. Já jsem chvíli pracovala na reportáži z nedělních zkoušek.

Než jsme se otočili, byl čas jet na oběd. Už jsme se těšili. Dneska jsme měli k jídlu francouzský karbanátek, který byl plněný kukuřicí, sýrem a uzeným masem, s novými brambory a s okurkovo-rajčatovým salátem. Anetka měla dukátové buchtičky se šodó. Všem nám chutnalo, jen nás trochu otravovaly vosy, to kvůli Anetčiným dukátovým buchtičkám. Elektrickou plácačku jsme nechali na cvičáku, ale usoudili jsme, že by se hodila. 

Po dobrém obědě jsme šli nakoupit pečivo, pantofle, vody, ovoce a zeleninu... a další potřebné věci jako denní tisk, abychom nepřišli o aktuality ve sportu a v politice... Nakonec jsme si dali výbornou zmrzlinku. Já, Vláďa a Anetka jsme si dali točenou, Kája musel mít samozřejmě extrabuřty - musel mít kopečkovou. Pak se s námi dohadoval, že jeho vanilková zmrzlina má jinou barvu než naše. A ještě k nákupu pantoflí pro Marušku. Kdyby neměl sebou Anetku (která fungovala jako jeho brýle), koupil by asi dvě levé boty, což by asi Maruška nestrávila. Anetka ale říkala, že  by jí to možná ani nevadilo. Kája se při nákupu snažil usmlouvat cenu u vietnamky o desetikorunu. Trapně říkal, že nemá drobné, nicméně mu to nevyšlo, paní se sice smála od ucha k uchu, ale desetikorunu vyžadovala. 

Po návratu na cvičák nás postihla všechny krutá gastrodemence. Anetka a Kája se postupně ztratili a bylo jasné, že šli přemýšlet do stanu o nesmrtelnosti chrousta. Vláďa se odložil dlouhodobě na houpačku. 

Bylo krásně teploučko, ale ne vedro. Já jsem samozřejmě pracovala na reportáži ze zkoušek a na psaní tohoto povídání... Jak taky jinak, někdo prostě pracovat musí.  

Taky se mi kousnul počítač a já musela kus reportáže psát znovu...  -:( To a si tím vedrem.

Asi za půl hodiny se Vláďa probral a šel postupně pro svoje psy, vyčesal je a pak jsme fotili. Všichni se fotili na houpačce. Nejlíp se na houpačce tvářil Iro, vypadalo to, že s houpačkou nemá vůbec žádný problém. Icco byl ze začátku trochu nervózní, ale nakonec se dokonce i houpal. Houpačce neušel ani nejstarší Bron. Ten z ní dvakrát vyskočil, moc se mu tam nelíbilo.

Elis na houpačce

Honey

beauceroni

Bron (Bob) z Gargamellu

Iro (Cafú Půlnoční měsíc)

Icco z Gargamellu

Neria

Dustík

kombinace-LVT 2012

Když se Kája a Aneta vyspali, vystřídali se na houpačce nakonec všichni psi kromě beauceronek a Nerie. Fotili jsme psy celé odpoledne. Nakonec jsem měla skoro pět giga fotek, další fotky mají Vláďa a Kája. To bude nářez, než to zpracujeme. Ale vyblbli jsme se všichni a psům se to snad taky líbilo.

K večeři jsem připravovala  šopský salát, kluci šli na dřevo, ve čtvrtek budeme udit. Sice má být vedro, ale co se dá dělat.

Kolem sedmé hodiny jsme zase absolvovali klasický večerní rituál - venčení, krmení, sprchování, nakonec večeře. Kája griloval maso, dali jsme si k němu šopák. Maso bylo krásně naležené, bylo výborné, šopák se taky povedl. Nacpali jsme si bříška a je nám dobře.

Je právě 22.22 hodin a nám se chce spát. Všichni zíváme. Je příjemně teplo, na teploměru je krásných 19 stupňů a nám se klíží oči. Sklízíme věci a jseme spát. Dobrou noc.

 

Středa 1. srpna 2012

Ráno jsem vstávala před sedmou. Byla to chyba, měla jsem vstát dřív. Když jsem přicházela ke kotci s Honeyem, začínalo být jasné, že měl problém. Cítit ten problém byl docela daleko. Vypustila jsem šíleného psa s límcem na hlavě, límec jsem mu sundala a dala jsem se do uklízení kotce. Ach jo, já to prostě nemůžu mít jednoduché. Kotec jsem umyla nahrubo a šla jsem společně s Kájou a Elis venčit. Honey seděl za každým stromem.

A to jsme měli naplánováný na dnešní dopoledne výlet do Jičína. Jednak jsme chtěli s Anetkou na věž, abychom si udělali fotky, pak jsme chtěli do "naší" čajovny nakoupit zase nějaké dobré čajíčky a nakonec dokoupit ještě nějaké uzené, zítra budeme udit.

Po vyvenčení jsem dala Honeye do jiného kotce a pořádně umyla ten jeho. Nechala jsem ho vyschnout. Nasnídali jsme se rychle a jeli jsme do Jičína. Vláďa zůstával na cvičáku, tak jsem ho požádala, jestli by Honeye častěji nepustil, aby se vyvenčil.

Výlet do Jičína

Dojeli jsme do Městce Králové do lékárny, koupila jsem endiaron a vrátili jsme se na cvičák, abych ho psovi dala. Pak jsme vyrazili na plánovaný výlet.

Bylo krásné počasí, mělo být vedro. Jičín je od Městce zhruba 30 kilometrů. Byli jsme tam za chvíli. Prošli jsme se na náměstí, koukli do kostela a šli na zmrzlinu, než otevřou v muzeu Rumcajse a na věži. Zmrzku jsme si snědli v pěkném zámeckém parku. 

Když otevřeli muzeum Rumcajse, prohlídli jsme si to tam, Anetka si koupila turistické známky a překvapení pro svého bráchu a svojí sestru. Co koupila prozrazovat nebudeme. Pak jsme vyšlápli schody na věž a nafotili i natočili panoráma Jičína. Bylo vidět hodně daleko na všechny strany. Snad se fotky povedou. Já s Kájou jsme fotili, Anetka natáčela na mojí kameru. Cesta z věže po schodech byla nepříjemnější než nahoru, schody jsou hodně příkré, ale zvládli jsme to.  

Čas letěl a my museli myslet na cestu zpět. Zašli jsme do naší známé čajovny, koupili čajíčky a čokoládičky, pak k řezníkovi pro uzené a už jsme vyrazili k našemu přechodnému domovu do Městce Králové.

Dorazili jsme akorát na poledne, tak jsme zašli do učňovského střediska na oběd. Já jsem si dala zase kynuté meruňkové knedlíky, Anetka klasický řízek s bramborem a Kája guláš s rýží. Bylo to dobré. Pak jsem skočila pro rohlíky do Duhy a koupila jsem na odpoledne zmrzlinu ve vaničce. Po obědě jsme spěchali na cvičák uložit uzené do ledničky.

Převlíkli jsme se a šli si uvařit kafe, na které jsme se těšili celou cestu. Vláďa podal hlášení, že Honey byl několikrát venku z kotce, že vypadá dobře. Když jsme vypili kávu, šli jsme vyvenčit. Honey pořád ještě seděl a hrbatil se u každého stromu. Dobré to ještě nebylo. Dostal další endiaron a dala jsem ho do jeho kotce, který od rána už vyschnul.

Padla na mě únava a spaní, tak jsem si myslela, že se chvíli natáhnu za stanem a odpočinu si. Co čert nechtěl, přijel kombajn a začal sekat pole vedle cvičáku. Moc jsem toho tedy nenaspala... ale přece jen jsem si chvíli odpočinula. Šla jsem znovu vyvenčit Honeye. Zatím mu pořád nebylo úplně dobře, bylo hrozné vedro. Vykoupat ho v rybníku, aby se zchladil jsem se ale bála, když mu není dobře. A tak jsem ho vzala nahoru ke klubovně a dala mu čerstvou vodu. Snad se to do zítra spraví. Večer bude mít holt hladovku a zítra uvidíme. I zítra má být podle předpovědi velké vedro a zase hlásí, že budou velké bouřky. Vzala jsem Honeye nahoru ke klubovně. Bylo mu horko, a tak hledal místo, kam by si lehnul, přemísťoval se z místa na místo. Nejvíc se mu líbilo na beton pod stolem. Nakonec se uklidnil a trochu i zdřímnul. Ránu na obličeji má krásně zhojenou, už mu nebudu dávat límec.

Asi po páté dorazila návštěva, přijel Robert s Irenou za Neriou. Dovezli výborné chlebíčky, do kterých jsme se hned pustili. Kája dostal od Ireny pusu za složenou zkoušku s Neriou. Pak se šel Robert s Irenou přivítat s Neriou. To bylo radosti. Tak nějak jsem se vrátila v čase nazpět a napadlo mě, že je to jako když za dětmi na dětský letní tábor přijeli rodiče :-). Poseděli jsme, dali jsme si kávu a návštěva odjela.

Přišel zase čas na večerní rituál. Dnes ale byla změna, bylo jen venčení. Krmil jen Vláďa. Ostatní drželi basu s Honeyem a nedostali večeři.

1.8.2012

Šli jsme se sprchovat. Na mě se dnešek podepsal, takže jsem ve sprchách zjistila, že nemám spodní prádlo na převlečení, nemám ponožky ani ručník. No jako správný táborník jsem si poradila. Vysprchovaná jsem se utřela do trička. Bez ponožek jsem se musela obejít, ale protože je teplo, tak jsem to přežila. Jo, jo, možná jsem zralá na psychiatra...

Když jsme dorazili ze sprch, ještě jednou jsem šla Honeye vyvenčit. Dostal ještě tabletku Endiaronu, snad se z toho do rána vyspí. 

Je deset hodin večer a na teploměru je ještě 22 stupňů. V noci bude teplo, jsem zvědavá, jak se bude spát.

Čtvrtek 2. srpna 2012 

Noc byla hodně teplá, spala jsem jen přikrytá spacákem a bylo mi teplo. Vstávali jsme brzy, v šest. Já kvůli Honeymu, protože s včerejšími problémy jsem nechtěla riskovat, aby mu bylo špatně. Večer byl sice už lepší, ale co kdyby. Včera navečer při venčení Honey chytil myš a nesl si ji jako kocour. Když jsem na něj křikla fuj, tak ji vyplivl. Byl legrační.

2.8.2012

Honey i kotec byl ráno v pořádku. Dneska spal poprvé bez límce, a tak vypadal ráno spokojeně.

Brzy ráno vstávali dneska všichni. Vláďa šel hned roztopit udírnu. Maso měli kluci připravené od včera. Hned v sedm naplnili udírnu masíčkem. Vláďa topil pod masíčkem. Za chvíli to vonělo.

Kája sebral fotografické nádobíčko a vydal se k rybníku fotit volavky. Za chvíli jsem vzala taky foťák a šla se přes pole podívat k rybníku. Kája byl dokonale schovaný, vůbec jsem nevěděla, kde je. Udělala jsem pár fotek a prodírala jsem se po málo používané cestě na druhý konec rybníka. Bohužel je tam dost špatný přístup a já měla teleobjektiv, takže jsem moc fotek neudělala. Pak jsem zblýskla Káju na druhém břehu mezi křovím, byl dokonale maskovaný.

Bylo vedro už od rána, myslím, že bylo kolem devatenácti stupňů. Teplota lezla na teploměru nahoru a podle předpovědi dnes mělo být přes třicet stupňů a bouřky. Uvidíme, jak to bude vypadat.

Po jedenácté jsme se zbalili a jeli na oběd. Dneska jsme měli všichni pečené kuře s bramborem a okurkovým salátem. Samozřejmě po obědě nechyběla zmrzlina. 

Vzhledem k tomu, že bylo opravdu vedro, myslím, že se teploměr vyšplhal zase na 33 stupňů, bylo uzené brzy hotové. Sluníčko ohřívalo udírnu zvenku, Vláďa zevnitř. smajlík Asi ve tři hodiny jsme tu nádheru vyndali z udírny. Ovšem zchladit uzené ve 33 stupňovém vedru, to není jen tak... Ale i mouchám a vosám bylo asi moc horko, takže než vychladlo uzené alespoň z toho nejhoršího, ani neotravovali. Kolena byla úžasná, masitá, libová, mňam, mňam, mňam.

.............

Tak a teď malá pauza, protože už nebyl čas na psaní poznámek v reálu.

K písíčku usedám v sobotu navečer, ale už doma, v Letech. Je to zajímavé, ale dny na dovolené se překrývají a člověk zapomene, co který den vlastně bylo... No nějak už do dotáhnu tu reportáž, ale on line je přece jen on line.

Takže nazpět ke čtvrtku 2. srpna 2012 

.... Předpověď na čtvrtek na noc slibovala přeháňky a bouřky, na pátek dopoledne deštivo, ale teplo. My máme naplánovaný na zítra poslední výlet, a to do malé rodinné ZOO do Chlebů, což je nějakých bratru 20 km od Městce. Tak uvidíme, jak počasí vyjde...

Anetka má zase strach, aby jí v noci neulítl stan, kdyby přišla bouřka. No, upřímně řečeno, ono to není nic příjemného být ve stanu, když je letní bouřka s pořádným větrem, takže se jí ani nedivím... Snad to nebude tak hrozné.

Jdeme spát asi kolem desáté, je teplo.

Pátek 3. srpna 2012

A je to tady, poslední den naší letošní dovolené. V noci se spalo dobře, bylo hodně teplo, takže jen lehoučce přikrytá spacákem, protože ve spacáku by bylo hrozné vedro. V noci přišla bouřka, nebylo to ale tak hrozné, nicméně pršelo docela dost.

Vstávali jsme před sedmou, když trochu přestalo pršet. Honem vyvenčit, kdyby začalo lejt, abychom nepromokli. Holinky jsou zase dobré, jinak by byl člověk pořád mokrý jako hnůj.

Když jsme vyvenčili, snídáme. Váháme, jestli jet na výlet do ZOO nebo ne. Nakonec se po osmé rozhodujeme, že vyrazíme, prší jen drobně, oblačnost se zvedá, snad nepromokneme. Ono by to až tak nevadilo, když trochu zmokneme, ale v dešti se dost blbě fotí...

ZOO v Chlebech bezpečně podle mapy nacházíme. Anetka zkouší ve svém chytrém telefonu navigaci, kupodivu to funguje a i to na nás hovoří. Nicméně my jsme si stejně dělali, co jsme chtěli a jeli podle starého autoatlasu. Navigace se nás sice snažila přemluvit, abychom zabočili tu doleva, tu doprava, stále přepočítávala trasu, ale my jsme se prostě nedali a jeli po svém.

ZOO Chleby

ZOO v Chlebech je maličká, ale sympatická. Škoda jen, že pršelo. Sice to nebylo tak strašné, ale přesto je to otravné. Když pršelo nejvíc, tak jsme se schovali u "bejváku" gepardice Mzuri, kde je kryté sezení, takže na nás nepršelo. Mzuri polehávala ve své posteli vystlané podestýlkou, mrkala na nás přes skleněné okno a chvílemi slastně zavírala svoje krásné mandlové oči. Byla nádherná. Nakonec se nás majitel ZOO zeptal, jestli si ji chceme pohladit. Nadšeně jsme samozřejmě souhlasili. Do pokojíčku k Mzuri jsme mohly jen já a Anetka. Kája slíbil, že nás zkusí přes sklo vyfotit, jak gepardici hladíme. Mzuri se nechala hladit, vůbec jsem z ní neměla strach. Byla trochu mokrá, asi jak courala venku v dešti. I když zvenku přes sklo vypadala, že je plyšová, ve skutečnosti měla docela drsnou srst. Krásně a nahlas předla. Za malou chvíli jí hlazení omrzelo a rozhodla se, že na nás kašle a malým průlezem v rohu místnosti odkráčela ven do výběhu. Měla nás zkrátka dost. Kájovi se přes sklo, které je klopené, fotilo špatně, takže máme jen jednu fotku, kde je jakž takž něco vidět. Ale byl to krásný zážitek, hladit si takhle krásnou velkou kočku.

V ZOO byli ještě opičáci, kteří se v kleci předváděli, pak také lemurové, lamy, kozy, vietnamské prasátko, želvy, pštrosi, nutrie, morčata a další zvířátka. Jo abych nezapomněla, byl tam klokan a ještě dvě kočky - servalové. Taky nějaké ptactvo, orel, pávi. A taky papouškové.

ZOO jsme měli prošlou za chvilku, kdyby bylo hezky, poseděli bychom tam na pěkných lavičkách a udělali ještě nějaké fotky. Protože ale pořád přeprchalo, namířili jsme si to k našemu přechodnému domovu. Jako odměnu za návštěvu v ZOO jsme dostali kaktus.

Chtěli jsme ještě nakoupit nějaké maličkosti na památku v Městci, ale protože jsme vezli foťáky a kameru, rozhodli jsme se jet nejdříve na cvičák, abychom nemuseli foťáky tahat všude sebou. Nechávat je v autě je dost nebezpečné.

Na cvičáku už ale čekala Světlana, která přijela pro svoje beauceróní holky. Dali jsme si kafíčko a jeli jsme na oběd do učňovského střediska. Přestalo pršet a oblačnost se zvedla. Sluníčko zase začalo pařit.

Neria 3.8.2012

Dnes jsme si dali k obědu - Kája měl výpečky s knedlíky a zelím, já vepřový závitek s hranolkami a Světlana s Anetkou vepřový biftek s hranolkami. Vláďa s námi na oběd nejel, pojede dneska navečer domů, a tak se rozhodl dojíst prý nějaké zbytky.

Po návratu z oběda se Světlana rozloučila, naložila Buggie a Daphne a odfrčela směrem do Karlštejna. No, rychle se nám to krátí.

Bak od Kopřivy

Dustík 3.8.2012

odjezdy

Na druhou hodinu jsme měli pozvanou Zoju, abychom si taky trochu popovídali, protože zatím nějak na to nebyl čas. Zoja dorazila i s Castorem (švýcarským ovčákem). Zoja je kantorka na bydžovském gymnáziu, a tak si měla s Anetkou o čem povídat, protože Anetka jde po prádzninách na gympl do Prahy. Kromě povídání o školách a o studování dostával školení Anetčin Dusty od Castora. Castorovi je kolem osmi let a tak mlaďasovi vysvětloval, jak by se měl chovat. Dalo mu to docela dost práce, Dusty odolával a pořád drze zvedal pysky. A protože měl Castor náhubek, dovoloval si. Nakonec Zoja Castorovi náhubek sundala a Castorovi se podařilo mlaďase konečně položit na lopatky, naprosto regulérně, bez použití zubů. No, vypadalo to, že se Dusty podřizuje, ale myslím si, že mu to dlouho nevydrží, je to mladý sebevědomý pes, který ví, že má sílu. Ale je mu rok a půl, a tak by se měl staršímu psovi podřídit, jinak by mohl dostat napráskáno. Všechno dobře dopadlo, Dusty dostal malou lekci, ale nevypadalo to, že by si z toho něco dělal.

Bílej a bílej...

Zoja s Castorem odjela a já s Kájou jsme jeli do Městce koupit nějaké dárečky. Když jsme se vrátili, měl Vláďa už skoro zabaleno. Počasí se umoudřilo, a tak všechno usušil, naložil a byl připravený k odjezdu. Ještě naložit všechny tři chlupáče a tradá domů... A tak jsme zbyli sami jen já, Anetka a Kája...

Noc byla teplá, padla na nás únava posledního dovolenkového dne, a tak jsme šli asi v půl jedenácté spát (Anetka šla v deset)... Poslední noc ve stanech v Městci Králové v letošním roce.

západy slunce

Sobota 4. srpna 2012

V noci bylo zase velké teplo, ale spalo se docela dobře. Žádná bouřka, žádný déšť. Že bychom tedy letos měli štěstí na počasí a balili všechno suché? No, nebudeme nic říkat, abychom to nezakřikli, na předpovědních mapách Českého hydrometeorologického ústavu byly nějaké bouřky kolem poledne, tak uvidíme.

Vstávala jsem v půl sedmé, Anetka byla už vzhůru a měla už vyvenčeno. Ale Kája vstal jen o chvilinku dříve než já, takže jsem zase byla poslední. Byla rosa, teploučko, to bude dneska pařák.

Honem vyvenčit, nasnídat a jdeme na to. Balení... ach jo, jak já tohle nesnáším. Stany máme ještě ve stínu a jsou mokré od rosy. Vyklízíme ložnice, balíme spacáky, karimatky a oblečení. Pak přetahujeme stany na sluníčko, aby uschly. Nějak se ty krámy líhnou či co... člověk nosí a nosí, uklízí a uklízí a ono to nějak neubývá. Letos mám celou tašku teplých věcí na sebe naprosto nepoužitých..., pohorky taky letos zahálely, ale to je jen a jen dobře. To znamená, že nám letos vyšla dovolená na tisíc procent, tedy alespoň co se týká počasí. Už jsme si to za ty roky, co jsme tady "mrzli" určitě zasloužili.

V deset hodin přijel Pavel pro Anetku, ta měla už vzorně zbaleno a umývala nádobí u klubovny. Naložili všechno, přivedli Dustíka, který se s námi rozloučil, pročuchal celý plac a pak skočil do auta. Zamávali jsme Anetce a šli pokračovat s balením... Bylo už pěkné vedro, a tak jsme byli pěkně zpocení. Musím prásknout na Káju, že chtěl ve víru vášně balení naložit i místní mikrovlnku... tojsem mu naštěstí rozmluvila. Ale sami vidíte, že je ode mně zvyklý na všechno.

V 11 hodin jsme měli téměř všechno zabalené a čekali jsme na Roberta s Irenou, kteří měli přijet pro Neriu. Začali přijíždět noví táborníci, co nás měli střídat na cvičáku. Irena telefonovala, že stojí v koloně na dálnici, že se zdrží. Dorazila Zoja s vnučkou a Castorem. Dali jsme si ještě poslední táborovou kávu a připravili na kávu pro Roberta a Irenu. Měli jsme v plánu se jít ještě vykoupat a trochu se vychladit před cestou domů.

Dorazil Robert s Irenou. Zbývalo zabalit a naložit už jen jídlo z lednic. Všechno bylo připravené k odjezdu. Šli jsme do plavek a hr na koupák... Voda byla úplně fantastická. Naposledy jsme přeplavali bazén, prohodili pár vět s pánem v kase, rozloučili jsme se a zase za rok na shledanou.

Tak a ještě vyvenčit psy, převlíknout se z plavek, naložit podložky, misky, psy do vozíku. Uklidit kotce... to je nekonečné. Ještě zkontrolovat, jestli jsme něco někde nezapomněli. Je jedna hodina a my se loučíme se Zojou a vyrážíme k domovu. Robert s Irenou a Neriou vyrazili zároveň s námi, ale my jsme s vozíkem pomalejší, takže máváme na rozloučenou i jim. Šťastnou cestu domů a za rok zase na shledanou!

Cesta domů byla hrozná. Bylo hrozné vedro a na dálnici bylo spoustu omezení a zúžení, takže jsme často stáli v kolonách. Měla jsem velký strach, že psy ve vozíku uvaříme. Jak jsem byla nervózní, tak jsem vypila skoro litr minerálky a začala jsem se rozhlížet, kde bychom mohli zastavit, abych si mohla odskočit...

Přes Prahu to bylo úděsné, nakonec jsme zastavili u Mac Donalda a já letěla, div jsem se nepřerazila. Oj, to je úleva... Zkontrolovali jsme pejsky, měli v kotečkách krásný chládek, vozík je přece jen dobře izolovaný, to jsem si oddechla. Pokračujeme tedy dál.

Dorazili jsme v pořádku po třetí hodině naprosto vyřízení, zpocení a unavení. Takhle dlouho jsme tuhle cestu snad zatím nikdy nejeli, ani před dvěma roky, kdy strašně lilo téměř celou cestu. Jsme doma... můžeme za letošní dovolenou udělat opravdu konečnou tečku.

A co říci na závěr letošního tábora?

Aj ta krajta! Někdo mi ukradl konec, závěr ...

Čas utíká, fotogalerie jsou skoro dokončeny... dnes, 26. srpna 2012, kdy píši závěr tábora, je už konec prázdnin téměř za dveřmi. A tak s odstupem času už zbyly na tábor jen vzpomínky... ale ty jsou prima.

Počasí nám letos vyšlo, zkoušky se povedly, můžeme říci, že tábor byl naprosto super. Za sebe můžu říci, že se těším zase na další ročník tábora, i když je to ještě hóóódně daleko, a tak bůh ví, co bude za rok.

Starosti dalších všedních dnů překryly táborové zážitky, dovolená je nenávratně pryč. Není ale důvod smutnit, protože přijdou určitě další zážitky a události. Jdeme se tedy společně řítit vstříc novým událostem s tichým doufáním, že budou jen dobré, protože těch starostí a složitých událostí bylo letos už dost... Hezký zbytek léta a prázdnin. A.V.

Fotogalerie Káji Ráže

fotogalerie Káji Ráže z LVT 2012

Pel - mel fotek bez tématu...

 Co se nikam nevešlo

A ještě na úplný konec:

26. července jsme trénovali obrany nejen my, ale navečer dorazil Standa Rohla se svými přáteli a kolegy a trénovali také obrany. Udělala jsem nějaké fotky. Bohužel se stalo to, že se mi paměťová karta, na kterou jsem pořídila tyto fotky, pokazila a nešlo z ní snímky stáhnout. Nezpanikařila jsem a kartu jsem dala do opravy s tím, že snímky bude možné snad zachránit. No, a ono se to podařilo! Takže se zpožděním, dodatečně, prezentuji na rajčeti i fotky z 26.7.2012. Jedná se o uvedený trénink a pak (výše přiřazeno k danému datumu - fotogalerie krásných západů slunce).

Trénink Standy Rohly a spol. 26.7.2012