Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 10
DNES: 714
TÝDEN: 2461
CELKEM: 540070

 

www.sokolfalco.com


 

SOKOL FALCO s.r.o.
 
Česká rodinná firma
s tradicí od roku 1993.
 
Vyrábíme masové speciality pro psy a kočky.
 
Specializujeme se především na 100% masové konzervy, mražené maso a náš sortiment doplňujeme i o sušené masové pochoutky.
Po celá léta výroby se řídíme naším sloganem:
 
„Vyrábíme opravdu z masa“.
 
 

Svátek

Svátek má Zdeněk

Zítra má svátek Milena

Aktuální počasí

Počasí dnes:

23. 1. 2019

zatazenosesnez

Bude oblačno až zataženo, místy slabé sněžení. Denní teploty -5 až -1°C. Noční teploty -5 až -9°C.

Přehrát/Zastavit Další

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

 

Reportáž z tábora

Tak letos mi to se psaním reportáže nějak nevycházelo... Snaha sice byla, prvních pár dnů, ale pak se mi to vymklo z ruky a bylo po legraci ...

tužka

A tak budou letos poznámky z tábora trochu stručnější... Ono to vlastně ani jinak nejde, protože příhody, které se na táboře staly, jsou dost často nepublikovatelné. No, jdu do toho, snad dám poznámky dohromady podle fotek z jednotlivých dnů... 

tužtička

Pokud si ale někdo z účastníků tábora    vzpomene na něco, co jsem nezaznamenala, sem s tím, ráda doplním.

léto je tady

 

LVT – první den – 23.7.2016

Rok utekl jako voda a my jsme zase na cvičáku v Městci Králové.

V pátek 22. července jsme s Kájou naložili částečně vozík i auto, abychom byli připravení a mohli v sobotu brzy ráno vyrazit, dokud nebude velký provoz a dokud nebude vedro. V noci z pátku na sobotu bylo vedro, a tak se špatně spalo.

spaní

Vstávala jsem po páté hodině, máme sraz na cvičáku v půl šesté, abychom zapřáhli vozík, naložili jídlo a poslední věci, co jsou potřeba. Připadám si, jako bych vůbec nespala, hlavu mám jako pátrací balon. To bude zase den

pejsekPlán byl vyrazit v šest, ale to se nám nakonec úplně nepodařilo, vyrazili jsme v půl sedmé. Provoz byl mírný, Prahou jsme projeli bez větších problémů. Dálnice na Hradec je na některých úsecích stále jako roletka, tak jsme pejsky ve vozíku trochu naklepali.

V osm hodin jsme již zastavovali před vraty cvičáku v Městci Králové. U klubovny byli ještě lidi, kteří byli na táboře před námi a také pár domácích, kteří měli na dnešek naplánovaný výcvik, a to právě na osmou hodinu ranní.

jezefčík :)legrační pes

Zaparkovali jsme na „našem“ místě a šli se seznámit ke klubovně. Pozdravení máme za sebou, a tak jsme šli vyvenčit psy, pak jsme jim dali napít a zavřeli je nazpátek do vozíku. Rychle se oteplovalo…

sluníčkoVyházeli jsme z auta všechny věci na zem na plachtu a jeli nakoupit, než bude ještě větší horko. Nakoupit bylo potřeba zejména vodu, která tady ve studni není pitná, ale jen užitková a pečivo. Ostatní zatím počká, protože jsme si přivezli zásoby z domova.

A co je v Městci Králové na cvičáku nového?

Tak pěkně od začátku… nové překážky, některé staré opravené, to je pozitivní. Nová rohová sedačka venku pod přístřeškem, to je velmi pozitivní… Nová sedací souprava v klubovně… no, asi je tam teď trochu méně místa, ale to nám nijak nevadí…
Co je pozitivní, je nová lednice s mrazáčkem, nový sporák a nová kamna. Ta snad ale potřebovat nebudeme, snad nebude taková zima, abychom topili a snad nebude tak hodně pršet, abychom museli sušit oblečení. Nově je udělaný odpad v místním kuchyňském dřezu, což asi nevyužijeme, protože jsme zvyklí mýt špinavé nádobí venku na stole. Jo, abych nezapomněla, v novější části klubovny je položené nové linoleum a klubovna je vymalovaná. Jinak mě už nic nenapadá, vše ostatní je asi při starém.

Ani v místní Jednotě není nic nového … stále stejný sortiment, snad možná trochu jiné ceny :). I v ostatních krámcích je stále vše při starém.
Když jsme dojeli s nákupem na cvičák, zrovna odjížděla poslední dosavadní tábornice. Místní byli už také pryč, a tak jsme měli konečně tábor pro sebe. Pustili jsme se do stavění stanů. Začínali jsme Kájovým, který už známe z minulých let. To nám vcelku šlo. Vedro bylo k zalknutí, 30 stupňů. Když jsme postavili Kájův stan, pustili jsme se bez oddechu do stavby mého stanu.
Stan mám úplně nový, koupila jsem ho vloni v srpnu, po návratu z loňského tábora. Nebyl čas na to, abych ho zkušebně postavila, a tak jsem čekala, jaké mě čeká překvapení…
Prvním překvapením bylo, že u stanu nebyl návod. To mě až tak nevadilo, protože jsou tyhle stany hodně podobné, a tak jsem věřila, že si poradíme. Bohužel další problém, na který jsme narazili, byl trochu větší… U jedné z tyček se přetrhla gumička, která je uvnitř tyček a jednotlivé tyčky drží u sebe… No vztekali jsme se s tou tyčkou skoro hodinu, než jsme to provlíkli, svázali, aby to bylo funkční. Pak to šlo už ráz na ráz... Hurá, stan stojí, zbývá upravit všechno na spaní, nanosit věci dovnitř.

stany :)

Hotovo, jdeme se vykoupat, protože jsme zpocení, jako myši. Také jsme si uvědomili, že jsme nic nejedli a že máme strašný hlad.

A ještě další perlička… mezitím, co jsme stavěli stany a potili se, telefonovala Lída, že nějak netrefila a že jí navigace vrátila do Prahy. Pak se mi ztratila, protože je tady horší signál. Asi za hodinu telefonovala znovu, že jede na Brandýs, jestli je to dobře… no nebylo to dobře. Nakonec se prý vrátila znovu až domů, počkala na syna, který se vracel z dovolené, vzala si od něj navigaci a jela napotřetí. A vyšlo to, trefila to. Akorát, že cestovala od 10 hodin do 3… do odpoledne. No, někdy se holt zadaří :)

Nazpět ke koupání na koupáku. Voda v koupáku byla báječná. Krásně jsme se vychladili. Konečně jsme si udělali kávičku a sedli si k jídlu. Měli jsme sekanou od Kájové Marušky a rajčata od Lídy . Bylo to moc dobré.

Lída kmitala mezi stanem, autem a klubovnou a vynášela zásoby. Jak to tak vypadá, zásoby máme nejmíň do vánoc… Kdybychom se náhodou nedostali do obchodu, určitě hlady neumřeme…

stany ...

Na teploměru bylo pořád 30 stupňů. Na chvíli jsem odpadla na houpačku mezi stromy, ale jen na chvíli, zavřela jsem jenom jedno oko. Když jsem ho za deset minut otevřela, vjížděl do vrat Renda s Anetou a s karavanem. Bylo šest hodin.
Pěkně se zatáhlo nebe, vypadalo to na bouřku.
Kolem sedmé dorazil Roman s vozíkem plným psů. Vypadalo to, že pro tento den jsme byli v plném počtu. Kolem osmé jsme radši nakrmili, protože bylo téměř jasné,  že opravdu zmokneme. A taky že jo… sotva jsme dokrmili, začalo pršet. Naštěstí to bylo bez rámusu. Pršelo slabou hodinku, ale ochladilo se o deset stupňů.

Chvíli jsme poseděli u skleničky, část osazenstva se šla osprchovat do fotbalových kabin. Ochlazení bylo příjemné, snad se bude dobře spát. U klubovny jsme seděli potmě, protože žárovka ve světle pod přístřeškem u posezení bohužel nebyla funkční… Žádnou další žárovku jsme nenašli, zítra musíme zakoupit, abychom na sebe večer u stolu venku viděli a nemuseli si vzájemně lhát…

Vypadalo to, že máme první táborový den úspěšně za sebou. Ale na závěr dnešního večera jsme se přesvědčili, že dementi jsou i v Městci Králové… Zkrátka dementi jsou všude! Kousek od nás byl totiž ohňostroj. No to jsme z toho byli celí odvázaní… to je totiž snadné si zadělat u psa na problém se střelbou. No, snad to psi přežili v kotcích v klidu, uvidíme ráno, snad budou v pohodě.

Je skoro jedenáct a ubíráme se do stanu. Už neprší, je příjemně, krásně se dýchá, vyčistil se vzduch.

11.12.2016

4. fotogalerie z LVT 2016

4. fotogalerie z LVT 2016

stále 24. července 2016

Detail

11.12.2016

3. fotogalerie z LVT

3. fotogalerie z LVT

další část fotek z neděle 24. července 2016 Letní výcvikový tábor v Městci Králové

Detail

10.12.2016

24.7.2016-2. část fotogalerie

24.7.2016-2. část fotogalerie

pokračování té první části -:)

Detail

22.11.2016

Fotogalerie z LVT 24.7.2016

Fotogalerie z LVT 24.7.2016

Fotečky z tábora

Detail

 

Den druhý - neděle 24. července 2016

Skoro celou noc pršelo, chvílemi docela vydatně. I v noci bylo docela vedro, takže se špatně spalo. Déšť vytrvale bubnoval na střechu stanu a já přemýšlela, jestli bude stan v pohodě a nenateče do něj. Je nový, měl by vydržet…déšť
Vydržel...

Ráno po šesté, když jsme vstávali, bylo pod mrakem, ale už nepršelo. Vyvenčili jsme. Naši hafani si přesně pamatovali, kudy je chodíme venčit a kde si hrají. Trochu jsme zpočátku hlídali jejich zájem o labutě, ale bylo to v pohodě. Psi si labutí sice nevšímali, zato labutě si všímaly nás. Plavaly tam, kam jsme se hnuli. Jsou asi zvyklé, že je lidi krmí. Na louce u rybníka si naši pejskové krásně hráli. Plánovala jsem, že zítra musím vzít mobil a natočit je.

hry našich pejsků

Na devátou dopolední byl naplánován trénink obran. Počasí bylo na kousání super. Sem tam letěla kapka, ale jinak příjemně, asi 19 stupňů, prostě akorát na práci. Na trénink nás bylo hodně. Dorazila také Jana Řeháková s Eru na ringo. Fotili jsme jako vzteklí, foťáky cvakali jako o život.

Jak jsem už řekla. bylo nás hodně, a tak se kousalo skoro do tří do odpoledne. Nejdříve na rukávy a pak na ringo. Bylo to prima. Přijela i Zoja s bílým prckem Bugsem. Prcek kousal poprvé, je mu sedm měsíců. Byl moc šikovný.
Trénink se moc povedl, dokonce se do ringa obleku obléknul i Renda a zkoušel, jaké to je dělat figuranta. A víte, že mu to docela šlo?

kousání na ringo

Anetka s Rendou jeli po kousačkách nakupovat do Poděbrad. Dalo se do deště, chvílemi pršelo víc a chvílemi jen tak, aby se neřeklo. Na netu se psalo něco o bouřkách, silných bouřkách… no doufáme, že bouřky se nám vyhnou, není o co stát. Pak jsme si uvědomili, že je vlastně už po třetí hodině a že jsme doteď nic od snídaně nejedli…
V lednici je spousty zásob, je tam zbytek sekané. Doplnila jsem sekanou vejci a plátky sýra a byla z toho tak velká porce, že jsme se s Kájou přejedli a ještě zbylo…

Po jídle jsme se šli projít se psy okolo rybníka a na louku, kde si chvíli hráli a honili se. Pak probíhaly přípravy na večer, kdy jsme měli naplánovanou moji narozeninovou oslavu s grilováním. Narozeniny slavím na táboře každý rok, ale letos jsou to kulaté, sakra kulaté narozeniny, celých šedesát. Ani se mi tomu nechce věřit.
Lída navěsila na verandu balónky, aby to vypadalo jako na pořádné oslavě. Začátek oslavy byl plánovaný na osmou hodinu večerní, a tak jsme ještě připravovali salát k masu navečer. V sedm jsme se šli osprchovat. Když jsme se vrátili na cvičák z kabin, klonilo se sluníčko akorát k západu. Západy slunce mám moc ráda, ráda je fotím, a tady jsou naprosto úžasné, prostě je miluju. Každý den je jiný pohled, ale vždycky nádherný. Tedy za předpokladu, že je jasno nebo oblačno, že...

Ještě vloni stál před klubovnou dřevěný zahradní stůl, na kterém jsme vždycky grilovali. Sice už byl trochu pošramocený, ale byl tam. Tak ten jsme už letos nenašli.  A tak jsme si na grilování vytáhli jeden stůl z klubovny.

Sraz účastníků v osm se nezdařil, a tak se začátek trochu posunul. Kája se ujal grilování (ostatně jako vždycky). Sice nadával (ostatně jako vždycky), ale nikoho k tomu nepustil.  Masíčko vonělo, všichni jsme si nacpali břicha. Připili jsme si šampaňským a dostala jsem kopec dárků. Od Anetky a Rendy jsem dostala krásný velký obraz, který se skládal z koláže fotek, na kterých jsem já, já, moji psi, já na koni, a tak dále… prostě já... krása. K tomu jsem dostala krásný košíček s vínem, čokoládovými bonbony a ještě tři plyšové myši( nebo že by zo byli potkani ?)… jednoho bílého, jednoho černého a jednoho šedivého. Prostě stylové.
Na oslavu byla pozvaná taky Zoja, a od ní jsem dostala krásný šátek. Kromě dalších dárků, dárečků a pozorností přišel zlatý hřeb večera, a to dort se svíčkami ve tvaru šedesátky. To abych si uvědomila, kolik že mi vlastně zítra bude. A kromě svíček byla na dortu ještě trubička, která vypadala jako prskavka. Když ji ale zapálili, nastal přímo ohňostroj ! A to takový, že jsme byli z toho všichni paf !

Trochu to odnesly věci, které byly poblíž, ale jinak se naštěstí nic nestalo, i když jsme dort skoro hasili… Byla to legrace. Dort jsme ale zatím ještě neochutnali, protože jsme byli přejedení masem. Necháme si ho na zítřek.

Celý večer bylo pořádně veselo. Renda pronášel svoje moudra a my jsme se mlátili smíchy. Když se dopilo šampaňské, otevřeli jsme další víno. Lída studovala podle etikety, co to pijí, nakonec z toho vylezlo, že je to německé víno ze Slovenska, ale původem z Maďarska. A tak se to ujalo a když se dolévalo, všichni halasili, že chtějí to německé víno. Někteří pili pivo, někteří červené víno, ale „elita“, ta pila to německý. Večer se prostě povedl, všichni vypadali spokojeně a vysmátě. Počasí se nakonec navečer vybralo, takže jsem fotila právě i ten západ sluníčka a pak bylo pěkně až do noci. Přes den bylo kolem dvaceti stupňů, večer se trošku ochladilo, ale jinak super. Téměř celodenní trénink obran nás unavil, a když jsme se pořádně najedli a napili, únava vykonala své. Kolem dvanácté jsme byli v pelechu asi všichni. Bylo to fajn, zítra budeme pokračovat, protože zbyla spousta masa a ještě jsme ani nenačali dort.

 

Třetí den - pondělí 25. července 2016

Spalo se docela dobře, vstávali jsme do krásného slunného dne.
Vyvenčili jsme, posnídali a připravili se na obrany. Od devíti jsme měli zase trénink obran. A protože budeme trénovat obranu i zítra, domluvili jsme se, že dnes budeme trénovat jen jedno kolečko, abychom psy neutahali. Na trénink dorazila opět i Zoja se svým štěnětem Bugsem, bílým Švýcarem. Je moc šikovný.

Renda se zase oblékl do ringo obleku a dnes to bylo už lepší než včera. Chválil ho i Roman. Rychle se oteplovalo, a tak bylo brzy pěkné vedro. Zatrénovat si dnes přijel i pan Kopřiva z Městce se svým Bakem. Jedno kolečko si dali na rukáv a ve druhém tréninkovém kole kousal Bak na ringo oblek. Prý kousal na oblek poprvé ve svém životě. A bylo to super. Kousání se protáhlo přes dobu oběda, takže jsme si potom k obědu ugrilovali další várku naloženého narozeninového masa. Jedli jsme ale až po kousání, takže jsme obědvali před třetí hodinou. To jsme už byli pěkně hladoví.

Po pozdním obědě jsme se šli vykoupat na koupák. Krásná čistá voda, letos trochu teplejší nad očekávání.
Dorazili další táborníci, a to rodina Janovských - Jiřka, Honza a malá Hanička s Ajšou a štěndem Baxou. Postavili stan a zabydleli se.

Navečer jsme jeli se Zojou na malý výlet do Poděbrad. Jela nám ukázat, kde bychom se mohli vykoupat nejen my, ale taky naši psi. Jeli jsme na kraj Poděbrad, prý se tam říká Na Čábelně. Je tam písečná pláž, krásný vstup do vody, pozvolný, prostě ideální pro děti a psy. Voda byla zelenožlutá od pylu z okolních stromů. Jako první vlítnul do vody Zojin Bugs a náramně se mu to líbilo. Zoja mu sekundovala a házela mu tenisák. Pak jsem vlezla do vody já, Kája mým foťákem fotil. A nakonec se šel vykoupat Kája, vypadal jako vodník … Po koupání jsme se jeli podívat na soutok Cidliny a Labe a pak nazpátek kolem golfu nazpět do Městce. Jeli jsme přes Podmoky, kde mají na návsi pěkně opletené stromy. Ještě se tam musíme vrátit a vyfotit to, protože jsme se nezastavovali.

Pak přišel klasický večerní program, a to je obstarání psů a osobní hygieny – osprchování ve fotbalových kabinách a následně obstarání naplnění vlastního žaludku. Člověk tak zjistí, že vlastně vůbec nic nestíhá, protože má přes den strašně moc práce… Večer pak odpadne, obzvláště když se nají. Posezení u klubovny u sklenky vína bylo tak, jako každý večer, ale postupně jsme odpadávali a šli spát.  

 

Úterý 26. července 2016 - den čtvrtý

Dnes jsme se probudili do slunečného rána.

prima začátek dne

Hned, jak jsme vyvenčili Winnyho a Ambru, popadli jsme s Kájou foťáky a hurá nafotit ranní přírodu kolem rybníka, na louce, na poli a tak vůbec...

Pak následovala snídaně a příprava na poslední táborový trénink obran. Dnes po obranách totiž Roman odjíždí. Letos jsme si na táboře ale obran užili do sytosti. A hlavně v klídku, v pohodičce. Myslím, že i dnes se to podaří. Opět budeme trénovat jen jedno kolečko, psi už toho mají dost... nejsou zvyklí takto intenzivně trénovat. A jsme teprve na začátku pobytu na táboře, tak abychom je úplně neodrovnali.

Dnes nás na obrany nebylo tolik, takže jsme skončili v rozumnou dobu, tuším, že to bylo něco po poledni. Na jídlo do města se nám nechtělo, v lednici byl ještě zbytek masa, naložené krkovice. Abychom nejedli jen pořád chleba, udělali jsme si k masu brambory.

Roman se pomalu sbalil a když si odpočinul po kousání, odfrčel...

Za poslední dny jsme měli hodně "nafoceno", a tak jsme pro dnešek foťáky odložili a šli odpočívat, někteří šli na výlet (myslím, že Jiřka s Honzou a Haničku), někteří se šli koupat. Bylo horko, a tak se toho stejně moc vymyslet nedalo. Pomalu, ale jistě, jsme začali plánovat první výlet, rozmýšleli jsme, kam se vrtneme. V plánu jsme toho na letošní dovolenou měli dost, několik zámků v blízkém okolí nás lákalo k prohlídce, nechtělo se nám jen sedět na cvičáku. Bylo potřeba nechat pejsky odpočinout a najít si zábavu někde jinde.

Jako první výlet jsme vymysleli zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou a nádavkem ještě druhý zámek, který je blízko, a to zámek v Hrádku u Nechanic. V úvahu přicházela středa nebo čtvrtek, nakonec zvítězil čtvrtek.

Po zbytek dne se, myslím, nedělo nic zvláštního. Lída se intenzivně věnovala četbě, my s Kájou jsme vytáhli notebooky a věnovali se úpravě fotek a práci s počítačem. Čas na táboře letí jako blázen a než se nadějete, je večer.

Jo abych nezapomněla, přece jen se dnes něco dělo... Renda měl roupy a vymýšlel kraviny. Na břízu před klubovnou pověsil Anetinou botu a hračky Dustyho. Bohužel měl trochu smolíka, protože byl téměř přichycen při činu... Sundavat věci ze stromu se mu moc nechtělo, bylo to náročnější, než vyvěšování, ale nakonec, aby si Anetku, která prskala, udobřil, na strom vylezl a věci sundal. Jo, sranda je prostě sranda ...

Každý rok v době, kdy jsme na cvičáku v Městci Králové, sekávají pole za klubovnou, kde bývá téměř pravidelně obilí. Čekali jsme, jestli i letos budeme muset vydržet sekání, které není úplně pro nás nejpříjemnější, protože při kosení starým kombajnem se z pole neuvěřitelně práší, takže se nedá na cvičáku skoro vydržet, mívali jsme vždycky prach z obilí všude, ve stanech, v klubovně, ve vozíku na psy, prostě všude... No, uvidíme, jestli i letos "vyžereme" dobu sekání. Okolo se už seká o sto šest ... ale to jsou "družstevní pole", to za klubovnou je soukromé.

Večer se přiřítil bleskovou rychlostí jako každý den a my jsme zakončili pravidelným rituálem krmením dravé zvěře, koupáním a následně krmením svých žaludků. Večerní sklenka vína přišla k chuti. Na táboře je na sklenku vždycky klid, nikam se nespěchá, nikdo nemusí nikam autem, takže si to vychutnáváme. Ale jsme tak trochu netypičtí pejskaři (asi), protože u nás se moc nepije, jen právě tak ta sklenka, možná dvě... Pak odpadáme, venkovský táborový vzduch dělá divy, a my se přesunujeme do stanů (někteří do karavanu) zařezávat do rána. Dobrou noc

 

 

 

Středa 27. července 2016 - den pátý

Další den, kdy jsme se probudili do slunečného a příjemného rána. To se hned lépe a radostněji vstává :)

Rychle ze spacáku a pro pejsky do kotců a venčit. Je krásně, nad rybníkem je lehký opar a sluníčko se krásně odráží na hladině.

rybník poránu

Na dnešek předpovídají meteorologové nějakou "čínu", bouřky, přeháňky, silné bouřky, v některých částech republiky obzvláště silné bouřky. Inu, uvidíme...

Dnes by měli dorazit další táborníci, a to Láďa s Ilonou.

Dnes jsme konečně vyrazili na oběd do města, do učňovského střediska. Docela jsme se těšili, ale nebylo to úplně ono, jako v minulých letech. Nevím, čím to bylo, ale prostě se nám tam nelíbilo jako dříve.

Po obědě jsme na venčení vzali konečně foťáky a nafotili naše divochy, jak si hrají na louce a jak se honí. Trochu jsme je utahali a dali zase do kotců odpočívat. Bylo horko a opravdu to vypadalo na bouřku. Zprávy z domova hovořili o tom, že u nás už bouřka je a taky leje. Dalo se předpokládáat, že co je u nás, dojde tak zhruba za dvě až tři hodiny k nám do Městce Králové.

A došlo. Kolem páté dorazila bouřka i s lijákem. A zároveň s bouřkou a lijákem dorazili Láďa s Ilonou a malou Klárkou. Přijeli dvěma auty a se čtyřmi psy - Aruší, Fí, Charlotkou a Xantem. Nejdříve to vypadalo, že ani nepostaví v dešti stany, že budou muset spát v místní buňce, kde jsou postele a dá se nouzově přespat či bydlet. Nakonec se ale počasí umoudřilo, vypršelo se to, a tak se dali do stavby dvou stanů - jeden malý, prý pro Klárku, druhý velký pro zbytek "smečky". Tedy smečky lidské, psí smečka šla bydlet do kotců. Ovšem kromě Charlotky, která měla svůj pelíšek ve stanu v kennelce.

Po dešti navečer jsme ještě s Kájou vyrazili fotit, bylo příjemně a krásně se dýchalo. Nakonec jsme si ještě užili focení západu slunce. Západy slunce jsou tady obvzláště krásné, skoro každý večer je západ jiný. Přes pole se sklánějící sluníčko moc hezky fotí a já se toho nikdy nemůžu nabažit.

Zbytek večera byl klasický program, a tojak naplnit žaludky pejsků, jak naplnit žaludky naše a pak umýt, vyčistit zuby a šupajdit do pelíšků. Zítra jedeme na výlet, takže se bude brzy vstávat, abychom vyvenčili a v klidu se nasnídali, než vyrazíme.

A ješě zajímavost, dnes večer Lída udělala na ochutnání langoše. Byly dobré :-)

Tož tedy dobrou noc, ať vás blechy štípou celou noc !

 

Čtvrtek 28. července 2016 - už šestý den na táboře

Jak se spalo ze středy na čtvrtek vám neřeknu, i kdybyste mě zabili, protože si to prostě už nepamatuju :-)

Rozhodně jsme ráno vstali a šli venčit tak, jako každý den ráno. Po vyvenčení našich psů jsme si udělali snídani a čekali, až vylezou z karavanu "mladí". Lída vstávala také brzy, takže byla tak, jako my, brzy připravená k odjezdu na výlet.

Po snídani jsme domluvili konečnou verzi dnešního "bojového" výletového plánu. První zastávka bude v Chlumci nad Cidlinou, a to v zámku Karlova Koruna. Po prohlídce zámku vyrazíme na druhou část plánované trasy, a to do zámku v Hrádku u Nechanic.

Renda vloni v zámku Karlova Koruna byl, i když asi ne s prohlídkou, takže věděl, kde to je, a tudíž byl stanoven jako vedoucí 1. části výpravy. Chlumec nad Cidlinou není od Městce Králové daleko, jede se tam po staré hradecké silnici. Po deváté hodině jsme vyrazili dvěma auty, v jednom Renda s Anetkou a ve druhém Kája, já a Lída.

V táboře zůstala Ilona s Láďou a Klárkou. Klárka měla mít každý den "výcvik" jízdy na kole a "výcvik" plavání, jak se vyjádřil Láďa. Když jsme odjížděli, právě "sedlala" svého bicyklového oře.

Když jsme se blížili k Chlumci, uvízli jsme v koloně aut, protože u silnice káceli lesníci stromy, které padaly přes silnici. Provoz zastavili policisté a my jsme museli v koloně čekat, až pokácí, co je potřeba a samozřejmě až to také ze silnice odklidí. Čekání se trochu protáhlo, kolona se rozjela těsně před desátou hodinou. Za chvilku jsme dorazili do Chlumce k zámku. Na zahradě se procházeli pávi, okolo zámku byly pohádkové kulisy. Brzy měla začít prohlídka zámku, takže jsme zakoupili lístky a suvenýry a čekali, až nám paní průvodkyně otevře.

Zámkem nás prováděla velmi příjemná průvodkyně, která vtipně vyprávěla nejen historii, ale i vazby na současnost. Část zámku je v současnosti v rekonstrukci. Na zámku jsou některé prostory využívány pro svatby, interiér je moc hezký a je zajímavě řešený. Údajně byli do velké místnosti v prvním patře voděni po širokém schodišti koně. Na zámku se bohužel nesmělo fotit (tedy asi by se dalo, ale za tučný příplatek). Sice jsem pár snímků mobilem urvala, pak jsem byla ale napomenuta, tak jsem mobil schovala a už jsem neprudila :-)

Prohlídka, pokud se pamatuju, trvala zhruba hodinu. Informací za tu hodinu jsme dostali hodně, ale v mých mozkových závitech se nadlouho neusadily.

Oteplilo se a my jsme se vrátili na parkoviště k autům a pokračovali v plánované trase směr Hrádek u Nechanic k "červenému" zámku. Cesta nebyla daleká, takže jsme kolem půl jedné dorazili k dalšímu zámku. Červený zámek je moc hezký a jeho okolí také. Na prohlídku okolí ale nebylo moc času, protože běžem pár minut měla začít prohlídka zámku, na kterou jsme sií koupili vstupenky. Na tomto zámku se smělo fotit, takže jsme si to užívali. Přestože fotil kdekdo, byla jsem zase za exota, protože můj foťák cvaká nahlas, takže mě ve finále jedna paní ze skupiny turistů požádala, jestli bych nemohla fotit, až když průvodkyně všechno řekne, že ji ruším... Přestala jsem tedy rušit, ale začala jsem asi zdržovat, protože jsem fotila, když průvodkyně dokončila výklad. Tím jsem asi zase prudila, protože jsem chodila jako skoro poslední ve skupině ... holt lidem se člověk nezavděčí. Prohlídka zámku byla moc zajímavá, interiér zámku byl moc pěkný, udržovaný, všechno na nás dýchalo atmosférou tajemna a minulosti.

Když skončila prohlídka interiérů zámku, prošli jsme se ještě krátce zahradou a vyfotili zámek ze zahrady. Pak už jsme se vraceli k autu a spěchali do našeho přechodného domova za našimi pejsky. Bylo to tak akorát, abychom je šli vyvětrat, vyvenčit a proběhnout. Na tábor jsme dorazili kolem třetí odpoledne, ale bez Rendy s Anetkou, ty ještě jeli sbírat turistické známky na další památku, která byla nedaleko... ale už si nepamatuju, kampak že to jeli.

Hrádek u Nechaniccestou necestou, polem nepolem krásný výhled z okna autaPejskové měli radost, že nás vidí a natěšeně se hrnuli z kotců. Bylo to jako když vypustíte stádo koní, byli jako utržení ze řetězu. Procházka se jim líbila, obešli jsme rybník, jako ostatně vždy, a pak to vzali ještě po louce nahoru a pak nazpátek, aby si to náležitě užili.

Pak jsme přišli na řadu my.. šli jsme se vykoupat na koupaliště a dali konečně toužebně očekávanou kávičku. Po odpočinku jsem šla na vycházku s kamarádem foťákem :), protože se nemůžu nabažit focení přírody, motýlů, kytek, broučků a dalších objektů. Neuvěřitelně si přitom vyčistím hlavu a zrelaxuju.

Večerní rituál krmení dravé zvěře, koupání, večeře a focení západů sluníčka ukončil dnešní den plný zážitků. Další den máme za sebou a dovolená se nám začíná trošičku krátit.

městecký fotbalák, kam jsme se chodili sprchovat západ nad rybníkem

 

 

Pátek, 29. července 2016 - sedmý den tábora

Vstávali jsme do slunečného dne. Dnes měla službu u mytí nádobí Anetka.Jestli mě pamět nemýlí, tak na dnešek předpovídali teplé počasí, ale přeháňky, v sobotu by mělo být taky pěkně, snad skoro stejně jako dnes, ale už přes den by se to mělo trochu kazit a na neděli ochlazení a déšť.

Ráno byla rosa jako řeka. Když jsme vyvenčili a nasnídali se, vytáhla jsem foťák (jak taky jinak) a šla fotit, dokud se rosa držela na křoviskách, na trávě, na kytkách ... Rána u rybníka jsou strašně fajn. Všude je ještě klid, na rybníku bývají většinou jen mladé labutě, jejich rodiče většinou odletí někam pryč a navečer se vracejí. Mladé labutě plavou na rybníku a když vidí, že se někdo objeví, plavou hned k němu. Jsou zřejmě zvyklé, že je lidi chodí krmit. Zato dospělé labutě mladé hlídají a labuťák se chová docela agresivně. Ale ráno je u rybníka prostě klídek.

Dopoledne měla Klárka "hodinu" jízdy na kole, Láďa "lekce" dodržoval, aby se prý Klárka na táboře naučila na kole jezdit. Už jí to docela šlo. Je šikovná. Jako "asistenti" se střídali Ilona a Láďa, na chvilku jsem zaskočila i já.

Počasí se chovalo podle předpovědi, a tak se střídalo příjemné teplo s deštivými přeháňkami.

Pod přístřeškem u klubovny, kde celý den posedáváme, bylo na trámku pod střechou hnízdo konipase. Konipasové - rodiče - se starali a stále sháněli pro svoje mladé potravu. Měli to složité, protože jsme je tak trochu svojí přítomností rušili. Ale byli snaživí a poctivě lítali krmit. Přes den, kdy nalítávali do hnízda za mláďaty, jsem se snažila je nafotit, leckdy byla docela příležitost, protože byli docela blízko.

V průběhu dne jsme si postupně všichni zacvičili se psy poslušnost, Jiřina cvičila i se štěňátkem, je moc šikovná, její nová fenečka :)

Den utekl jako voda a se svojí železnou pravidelností se hlásil večer. Večery jsou v létě naštěstí dlouhé, později se stmívá. A dnes večer jsme dělali ohýnek a pekli buřty a klobásy. Večerní táboráček bezesporu k táboru patří. Škoda, že mezi námi není nikdo, kdo umí hrát na kytaru, určitě by bylo fajn si zazpívat. Buřty byly super ...

Další den skončil, na zítřek máme naplánovaný výlet na zámek Žleby, kde by měl probíhat o tomto víkendu program v rámci Svatoanenského jarmarku.

Sluníčko definitivně zapadlo, jdeme spát.

 

Sobota 30. července 2016 - osmý den táborový

Dnes jsme se probudili do sluníčkového dne, jen noc a ráno byly chladné.

východ sluníčkaVstávali jsme před sedmou, abychom vyvenčili psy, než se přihrnou místní, protože mají mít od osmi hodin výcvik.

Před osmou hodinou přijela se svými amstafy předsedkyně místního cvičáku, paní Radka Votrubová, která měla dnes na povel výcvik s místními členy.

No, moc členů se dnes do výcviku nehrnulo, dorazil jen jeden starší pán se znakatým ovčounem. Chvíli po osmé dorazil ještě pan Kopřiva se svým Bakem. Nakonec jsme viděli krátký trénink Baka a pak ještě malý trénink amstafa. Kolem deváté bylo na place už prázdno.

Dopoledne jsme se ještě šli projít s foťákem, klasicky kolem rybníka a v polích. Pořád je co fotit ... stejná místa, ale z jiného úhlu, v jiném světle, prostě některé věci člověka neomrzí.

Dnes náš tábor opouštěli táborníci Honza s Jiřkou a malou Haničkou. Čekali je doma povinnosti, a tak se museli vrátit. Sice chtěli být do neděle, ale nějaké neodkladné záležitosti jim dovolenou o den zkrátily. Moc se jim domů nechtělo, ale nedalo se nic dělat. Sbalili stan a všechny věci, naložili malou Haničku, Ajšu a štěně Baxu a ujížděli k domovu. Zamávali jsme jim na rozloučenou.

Kolem jedenácté jsme vyrazili na Anenský jarmark na zámek Žleby. Jeli jsme ve stejné sestavě, jako vždycky, tedy já, Kája a Lída a ve druhém autě Anetka s Rendou. Na zámek Žleby to nebylo nijak strašně daleko, ale trošku jsme bloudili, protože značení bylo mizerné. Ostatně se značením je to u nás v Čechách trochu na draka, že... to bychom mohli vyprávět. No nicméně dojeli jsme tam, kam jsme chtěli dojet, tedy do Žleb. Ovšem tedy zaparkovat v tomto malém městečku (nevím, jestli je to vesnice nebo městečko, tak abych neurazila), to byl pěkný oříšek. Renda s Anetkou zaparkovali snadněji, protože mají menší auto, ale náš kombík se nějak nikam nemohl vejít. Když jsme v zoufalství projížděli Žleby už potřetí a Kája pěnil, že jede domů, poštěstilo se nám urvat jedno místečko u hlavní silnice u odbočky k zámku. Ovšem mále jsme o to místo přišli, protože Kája se tam snažil najet nějak šikovně a už se nám tam cpalo jiné auto. Bránili jsme místo doslova svými těly a úspěšně ubránili :)

Bylo kolem poledne, když jsme vešli na přístupovou cestu k zámku. Ochoz okolo zámku byl plný stánků s dobrotami slanými, sladkými, sýry, klobásami, ale také s různým dalším sortimentem. Musím říci, že to bylo vkusně udělané, ve stáncích se rozhodně neprodávaly šmejdy z plastů, ale ruční výrobky, svíčky, šátky, dřevěné hračky, někteří stánkaři byli oblečeni v dobových kostýmech. Prostě bylo to moc pěkné. Když jsme prošli kolem stánků, došli jsme na velké nádvoří, na hradby, ze kterých byl výhled do městečka. I tady byly stánky s jídlem, například palačinkami a dalšími pochutinami. U zámku se konalo představení pro děti, kde se předváděl šašek. Hrála hudba a na nádvoří byly zástupy lidí. V pokladně jsme si koupili lístky na prohlídku do zámku a šli jsme se podívat do zámecké zahrady. Ukázky s dravci jsme prošvihli, ty byly dopoledne. Čas, který nám zbýval do prohlídky zámku jsme využili k focení v zahradě a krátké procházce podél vody v zahradě.

Před druhou hodinou nám začínala prohlídka zámku. Zámek je nádherný, interiér je plný sbírek zbraní, obrazů a zajímavostí. Průvodkyně se nám ale tentokrát moc nelíbila, byla trochu nezáživná, mdlá a její výklad byl trochu nevýrazný. Nicméně zámek byl opravdu skvělý a stálo to za to. V zámku se dalo fotit. Prohlídka končila v zámecké kuchyni, kde se tedy pro změnu fotit nesmělo. Zato jsme dostali ochutnat výborné koláče, které tvořily a pekly přímo v kuchyni kuchtičky oblečené také v dobových oblecích. Ještě jsme absolvovali výklad od hlavního kuchaře s hádankami o koření. Nakonech přišla tedy ochutnávka těch super koláčů, které byly opravdu skvělé.

Po prohlídce zámku jsme ještě prošli jednou stánky, nakoupili dobroty, suvenýry a dárky a mastili jsme domů, protože už se blížila čtvrtá hodina. Spěchali jsme za pejsky, kteří byli zavření na cvičáku v kotcích. Renda s Anetkou ještě jeli někam na lov dalších turistických známek. My jsme frčeli rovnou do Městce.

zámek Žleby

Pejskové měli velkou radost, že nás vidí, byli šťastní, že jsme s nimi šli na procházku. Obešli jsme rybník a obě louky, takže se pořádně proběhli a taky si pohráli.

Dnes jsme měli milou návštěvu. Přijela se na nás podívat (hlavně na Ilonu a Láďu) Verunka s Ophynkou a Arwen. Verounka je dcera Ilony a Ophynka je Ilonina kníračka, Arwen je Ilonina hovawartka. Všichni spolu strávili odpoledne a navečer se Verunka vracela nazpět domů.

Konečně dorazili z výletu Renda s Anetkou. Bylo moc hezky a sluníčko svítilo až do večera. Na neděli předpovídali meteorologové zhoršení počasí, deštivo a studenou frontu, a tak jsme ještě využili pěkné dnešní slunečné počasí a navečer vyrazili s foťákem pořídit nějaké fotoúlovky.

Každý večer, když je slunečno, je tady v Městci nádherný západ sluníčka. A já pokaždé řeším dilema, co kdy a jak udělat, abych stihla nafotit západ slunce, umýt sebe, nakrmit sebe i psa a přitom se nemuset naklonovat :)  Občas tedy vzdám sprchování, občas to stihnu, když jdeme do sprch dříve, občas naopak později, až když mám nafoceno. Je to trauma, to vám tedy povím...

západ sluníčka

Dnes dilema vyřešeno dobře, stihla jsem všechno tak, jak to má být, takže umytá, pes nakrmený a západy slunce nafocené :)

Sobota večer, naše dovolená je ve své polovině, a teď to půjde rychlostí blesku ke konci, takže než se otočíme, bude tady den, kdy se budeme muset vrátit domů a zapojit se do pracovního procesu.

Na to je ale ještě čas....

 

Neděle 31. července 2016 - den devátý táborový

Na dnešní den nemáme naplánováné nic zvláštního. Část osazenstva tábora (Ilona, Láďa a Klárka) vyrazila kolem deváté na výlet, hádejte kam... no přece na Anenský jarmark a do zámku Žleby. Nechali se zlákat naším vyprávěním. Tak doufejme, že nebudou litovat.

Tak, jako každý den proběhl samozřejmě nejdříve ranní rituál venčení a snídaně, to jen abych nezapomněla.

Hned ráno dorazila Zoja se svým bílým štěnětem Bugsíkem. Byly jsme domluvené, že ji ukážu, jak začít pracovat s prckem na stopách. Ukázky vypracování "čtverečku" se podařily a při třetím čtverečku už Bugsík začínal mít povědomí, co po něm Zoja chce a začalo ho to zajímat. Dokonce vypadalo, že ho to i baví.

Počasí se podle meteorologů mělo dneska zhoršit, mělo pršet a ochladit se. I když to tak ráno nevypadlo, protože bylo slunečné ráno, nakonec předpovědi vyšly ...  už během dopoledne se nebe zatáhlo a přeháňky deště se přeháněly sem tam...

slunečné ráno

Na place se odehrával trénink poslušnosti a obran jedné místní členky s jejím trenérem, a tak bylo o zábavu postaráno, mohla jsem fotit. Průběh tréninku byl poznamenám přeháňkami, ale jinak "dobrý".

Na oběd jsme zůstali doma, nějak si ani nevzpomínám, co jsme si dali... něco ze zásob. Ochladilo se a počasí bylo tak akorát na spaní, takže většina z nás odpadla a šla "přemýšlet" do stanu...

Odpoledne dorazili nadšení výletníci. Nelitovali, že jeli do Žlebů. Sice nebylo tak pěkně, jako včera v sobotu, ale zato bylo možné bez problémů zaparkovat. Stánků také oproti včerejšku ubylo, ale skvělou náhradou za procházení a nákupy ve stáncích byla ukázka krmení dravců. Láďa si lebedil, že nafotil spoustu snímků a že ukázky byly úžasné. I prohlídka zámku byla povedená, zkrátka byli s výletem spokojení.

Neděle je od slova nedělat, prý, a tak jsme to takto pojali a nedělali skoro nic, zkrátka jsme odpočívali.

 

Pondělí 1. srpna 2016 - 10. den na táboře

Dnes jsme začali druhý týden naší dovolené a už vidím, jak to zběsile uteče...

Počasí se dnes zlepšuje, zdá se, že se včera dostatečně vyřádilo.

Dnes má Ilona narozeniny. Všechno nejlepší, hlavně zdravíčko, štěstíčko a pohodu, Ilono! Malá pozornost k přáníčku a hned je den veselejší. Večer posedíme u sklenky dobrého moku...

Jak jinak, i dnes začal program dne venčením chlupáčů, osobní hygienou a pak už snídaní. Po snídani měla Klárka "hodinu" jízdy na kole, už se lepší, než pojedeme domů, bude jezdit jako blesk.

Po obědě se opakovala téměř každodenní situace, všichni postupně odpadávali... Jen já a Klárka jsme měli společně naplánované focení portrétů. Klárka se měla učit za modelku a já jsem měla v plánu se učit za fotografa portrétů. Klárka se načinčala a do tašky měla zabalené náhradní oblečení. Budeme se tedy převlékat, aby byly portréty zajímavější. Plánovala jsem také měnit prostředí, aby bylo pěkné pozadí fotek. Představ jsem měla hodně, byla jsem zvědavá, jak dopadou a jak se focení povede. I Klárka vypadala nervózně z očekávání věcí příštích ...

Bylo to ale super, klaplo to! Aspoň si to myslím. Fotili jsme na place, pak venku na louce s vojtěškou a také v poli s obilím. Klárka se zpočátku trochu styděla, ale je to holka šikovná, a tak se pak uvolnila a krásně jsme spolupracovali. Má hezký úsměv a vlasy, je fotogenická, slušelo jí to. A tak jsem měla z fotek radost a doufám, že Klárka taky. Fotek bylo hodně, na zkoušku jsem nějaké zpracovala. A ještě mě jich mnoho a mnoho čeká, až budou dlouuuuuhé zimní večery. Asi. Ale to já říkám vždycky. A poslední rok (možná trochu déle) se mi moc nedaří svoje představy si splnit a zpracovat všechno, co vytvořím do té podoby, do jaké bych chtěla. A tak tlačím před sebou resty, slibuju a slibuju ... no snad to nějak dopadne.

Den pokračoval v duchu focení, zkrátka to byl "fotografický" den. Bylo hezky, slunečno, teplo, ale ne vedro, a tak se to dalo zvládnout.

Fotili se pejsci, fotili se psovodi, Anetka a Dustík, Renda se svojí smečkou, fotil se malý prcek Radka Mojžíše.

Fotila se taky příroda, motýli, bodláky, čmeldové a kytky...

Velké focení jsme absolvovali, když později odpoledne přijela Zoja se svojí dcerou Kristýnou, Venouškem a Toníčkem. Toníček si vyzkoušel na place svoje první samostatné krůčky, Venda dělal bodyguarda malému Toníčkovi a nosil mamince pampelišky. Bylo to krásné fotografické odpoledne, které skončilo focením klasických krásných městeckých západů sluníčka.

západ sluníčka

Dneska jsem si tedy foťáku užila do sytosti. A to já ráda :)

Den jsme zakončili tradičním večerním rituálem krmení divé zvěře, sprchováním a přípravou na spaní.

Zlatým hřebem večera byla večeře od Ilony k příležitosti oslavy jejích narozenin. Abychom neměli stále grilované maso, udělali k večeři brambory se smaženými kuřecími řízky a okurkový salát. A bylo to super !

Na zdraví jsme si připili sklenkou vína. A to se nám to potom spinkalo do růžova.

 

Úterý 2. srpna 2016 - jedenáctý den na táboře

Vyspali jsme se do růžova, ráno bylo příjemné. Dnes byl před námi další plánovaný výlet po okolních památkách, a tak jsme se těšili.

Ranní venčení bylo suprové, pejsci se proběhli na louce, pohráli si, hráli na honěnou a váleli se v ranní rose. Na rybníku byla celá rodinka labutí, u rybníka byli i rybáři.

Vstává se hned lépe, když je slunečno a příjemně, protože vás sluníčko vytáhne z postele. Nás tedy nevytáhlo přímo z postele, protože žádnou postel na táboře nemáme, ale vytáhlo nás ze spacáků a ze stanů...

Po snídani se "houfujeme" a vyrážíme v dané sestavě (já, Kája, Lída, Aneta a Renda) na výlet do zámků Dětenice a Staré Hrady.

Zámek Dětenice je od Městce Králové nedaleko, a tak jsme tam byli za chvilku. Pokladna u vchodu do zámecké zahrady nabízí několik variant prohlídky, a to buď jen zámek anebo kromě zámku místní pivovar. Vybrali jsme samotný zámek, neboť jsme usoudili, že delší prohlídka by na nás byla už moc. Než přišel čas prohlídky, procházeli jsme se v zámecké zahradě a fotili se. Z druhé strany zámku je další vchod a je vidět, že se tady konají svatební obřady.

Blížil se čas naší prohlídky, a tak jsme se dostavili ke vchodu do zámku. Nás i ostatní zájemce o prohlídku přivítal průvodce Honza, který byl oblečen v dobovém oblečení, myslím, že lokajském. V zámku se bohužel nesmělo fotit. Zámek je soukromý. Průvodce Honza nás prováděl zámkem a velmi vtipně a zajímavě přednášel podrobnosti k zámku, jeho majitelům, opravám a dalším zajímavostem. Zámek je v perfektním stavu, jsou tam zrekonstruované fresky, některé podlahy jsou ještě původní. Jedna místnost byla uvedena jako ložnice Emy Destinové, která tam v určité době pobývala. Výklad byl květnatý a velmi zajímavý, ale informací bylo tolik, že si to všechno nepamatuju.

Nicméně existuje internet, že, a tak se informace dají snadno najít. A tak jsem si dohledala, že původní tvrz, která předcházela tomuto zámku, byla doložena již v roce 1297. Koncem 16. století byla renesančně přestavěna Křineckým z Ronova. Teprve, když Dětenice koupil Jan Kristián, hrabě Clam-Gallas, došlo k pozdně barokní výstavbě. V letech 1762-1765 stavitel Zachariáš Fiegert určitl dnešní podobu objektu. Při opravách, prováděných pro maltézské rytíře, došlo jen k menším změnám. Dnes na zámku najdeme dochované gotické, renesanční a barokní fresky, nástěnné malby a rokokové a klacisistní štukové výzdoby. Mimo to je zde umístěna sbírka obrazů, historických zbraní a loveckých trofejí. Podle informací získaných na internetu se konají na zámku historické programy, rokokové plesy a středověké hostiny. V parku se zachovala řada soch klasicizujícho baroka. Na zámku jsou kromě prohlídek i možnosti pronájmu na svatby, promoce a rodinné oslavy, slavnostní společenské večery a zahradní slavnosti. Vedle zámku je také zámecký pivovar, středověká krčma a středověký hotel.

O historii zámku by se dalo povídat ještě dlouho. Posledním majitelem panství v letech 1926-1945 byl Ing. Emanuel Řehák. V roce 1948 byl jeho majetek zestátněn. V budově zámku byla nejprve zřízena učňovská zahradnická škola a od roku 1959 pak internátní zvláštní škola, která byla v roce 1991 zrušena a přemístěna. Zámek byl pak prázdný a pomalu chátral v majetku okresního úřadu Jičín. Naštěstí všechno vzalo dobrý konec a v roce 1998 zámek od státu koupil Pavel Ondráček, který po dva roky prováděl rozsáhlou a šetrnou rekonstrukci. V roce 2000 byl zámek znovu zpřístupněn veřejnosti, a tak je tomu dosud.

Když pojedete okolo, rozhodě se do zámku jeďte podívat, stojí to za to.

No a na konci prohlídky nám průvodce Honza říkal, že pokud se nám jeho povídání nelíbilo, ať všude říkáme, že se jmenoval Evžen :)

Po prohlídce zámku jsme mrkli jedním okem ještě do krčmy a k pivovaru. Pak jsme se vrátili na náměstí (možná to byla náves) k našemu autu a pokračovali v dnešním výletě. Jelo se přes vesnici se zajímavým jménem Kozodírky, pak Městečko Libáňa a do Starých hradů. Je to jenom pár kilometrů.

Byla doba oběda, a tak nám kručelo v břiše. Návštěvu ve Starých hradech jsme tedy zahájili na nádvoří hned u stánku s klobásami. Na nádvoří zámku byly kromě stánku s klobásami, který se jmenoval RYCHLOKRMNA a venkovního posezení se slunečníky, ještě další stánky, a to se suvenýry, medovinou a pak populární malování obličejů dětí...

Nasytili jsme svoje žaludky klobásami a chlebem. Trochu nám pomáhaly vosy, což nebylo úplně příjemné, ale nakonec jsme to zvládli. Plný žaludek nám spravil náladu, a tak jsme šli do "kasy" zakoupit lístky na prohlídku zámku.

Zámek Staré Hrady

zámek Staré Hrady

Prohlídka zámku byla naprosto úžasná. Průvodkyně byla rozverná, vtipná, mluvila pěkně nahlas, takže všichni všechno slyšeli, vyprávěla o pohádkových bytostech, které jsou na zámku umístěny, zejména o dracích. Bylo to zajímavé i pro děti. A kupodivu, což nebývá na zámcích zvykem, jsme dostali nařízeno, abychom hodně fotili, protože to není zakázáno, ale nařízeno... to mě obzvlášť pobavilo a ráda jsem její přání plnila :-)

A opět přichází moje výmluva, že si s odstupem času (neboť jsem si nedělala poznámky) nic nepamatuju, a tak sahám k pomocníkovi internetu a jdu opisovat něco z historie tohoto zámku. Podle nalezených informací je tento unikátní renesanční komplex klenotem mírného údolí na jihu Českého ráje. A to je pravda. Gotický hrad s rukopisem Petroparléřské hutě s přistavěným renesančním zámkem se půvabně snoubí a vytváří spolu malebný celek velkého historického významu. První písemná zmínka o tvrzi Stará je z roku 1340 v závěti Arnošta ze Staré. V ní věnuje tvrz i s přilehlými vesnicemi a pozemky své manželce Adličce. Páni ze Staré byli tehdy nejvýznamnějkším rodem v okolí. Arnošt byl hejtmanem v Kladsku a jeho rodovým sídlem byla právě tvrz Stará. Zde se také pravděpodobně narodil jeho syn, budoucí první arcibiskup pražský Arnošt z Pardubic. (1305-1364). Arnošt ze Staré měl čtyři syny, nejmladší Vilém se svým synem Smilem Flaškou vybudovali nynější kamenný hrad. Díky úzkým stykům rodiny se dvorem na stavbě projevil vliv stavební parléřovské hutě. Z tohoto období pochází i kaple před zámkem.

Zámek Staré Hrady - kaple

Smil Flaška z Pardubic, další vlastník tvrze Stará, byl nejvyšším písařem Království českého a žil v letech 1350-1403.

Poté se vystřídalo na tvrzi několik pánů. Roku 1567 koupil Starou Kryštof Popel z Lobkovic, majetel sousedního panství Kost, člen dvorské válečné rady a rytíž Řádu zlatého rouna. Jeho dcera Uršula přinesla hrad věnem Jiřímu Pruskovskému z Pruskova, komorníku čtyř habsburských císařů. Roku 1573 Pruskovští začali s přestavbou původní gotické tvrze na renesanční zámek, největší a nejkrásnějkší stavbu celého kraje. Stavitelem byl pravděpodobně některý italský architekt z okruhu pražského císařského dvora. Dostavba zámku pokračovala i za jeho syna Oldřicha Disidera, který na císařském dvoře zastával funkci komorníka a rady. Z této doby pochází nad vstupním portálem předzámčí latinský nápis a vzácná psaníčková a figurální sgrafita s biblickými výjevy a hlavní oltář v kostele - vzácná dřevořezba Kristova křtu, dílo neznámého mistra.

nádvoří zámku Staré hrady

Roku 1628 koupil zámek Albrech z Valdštejna. Tento vynikající vojevůdce a ekonom po Bílé hoře získal část majetku okolní šlechty, která se zúčastnila protihabsburského odboje. Celému Valdštejnovu území se za jeho doby říkalo terra felix - šťastná země, protože Valdštejn zajistil jeho prosperitu a klidný vývoj. Organizoval zde výrobu pro potřeby své armády, chránil území před průtahy a pobytem vojsk. Zdejší panství spravoval prostřednictvím svého synovce. Po Valdštejnově zavraždění přichází na Staré Hrady rod Schliků. Ti zakládají panství Kopidlno - Staré Hrady. Hlavními sídly Schliků byly upravené zámky v Kopidlně a v Jičíněvsi a starohradecký zámek byl jen hospodářským centrem panství. Byl zde panský dvůr, konírny, špejchar a pivovar. Po roce 1800 došlo vlivem nedostatečné údržby k sesutí gotického křídla. Roku 1811 byly provedeny zednickým mistrem Pelikánem alespoň zabezpečovací práce na zámku. Jeho jméno a letopočet se nachází nad vchodem do zámku, spolu se schlikovským znakem mezi chybějícími bustami císařů Ferdinanda I. a Maxmiliána II (uvnitř zámku). Posledním mužským potomkem kopidlňské větve Schliků byl Ervín František Schlik. Po jeho smrti se rozpoutal spor o toto panství. Ten nakonec vyhrála rodina Weissenwolfů.

Po roce 1945 se stal zámek majetkem československého státu. Nebyl však nadále opravován, a tak i přes snahu především nadšených brigádníků, bylo roku 1960 rozhodnuto o jeho demolici. Naštěstí se roku 1964 stal předsedou MNV učitel pan Vladimír Holman. Dal dohromady několik důchodců z obce i okolí a zámek začal růst z trosek. Pomáhaly také trempské letní brigády.

A dostáváme se skoro do současnosti... Od roku 1994 přešlo oddělením obce Staré Hrady od Libáně vlastnictví areálu hradu a zámku na obec Staré Hrady. Postupem doby bylo jasné, že peníze z pronájmu na opravy a údržbu objektu nestačí, což bylo hlavním důvodem záměru obce objekt prodat. A tak mají Staré Hrady od poloviny roku 2007 nového majetele, manžele Sukovi.

V roce 2008 byl objekt po opravách nově otevřen veřejnosti se třemi prohlídkovými okruhy. Hradem a zámkem vede prohlídkový okruh Jak se žilo za císaře pána Františka Josefa I., kde mnoho tisíc exponátů představuje život prostých lidí, měšťanů a šlechty v době vrcholu habsburské monarchie. Zajímavá je návštěva Drací královské komnaty, a to zejména pro děti. Tam vládne moudrý dračí král Rozumbraďák XVI. Další dva pohádkové okruhy - Zámecké pohádkové sklepení a Hradní pohádková půda -jsou věnovány především dětem.

Hrad a zámek Staré Hrady je tedy výborným cílem výletu pro dospělé i pro děti. Navíc je otevřeno celoročně. Zámek je spojený s pohádkovými bytostmi.

Uf.... Spoustu zajímavých informací jsem načerpala na webové stránce zámku. A to jsem ještě neopsala zdaleka všechno... Například příběh, kterak současní majitelé ke hradu přišli.

My jsme absolvovali prohlídku zámkem, zámeckou kuchyní, zámeckým sklepením. Všude jsme naráželi na draky, dráčky, "dračenky", spousty pěkných exponátů. Dokonce jsme si ve sklepě vyfotili i princeznu. Když nám skončila prohlídka a odcházeli jsme, zrovna na nádvoří probílahlo školení létání na koštěti :) A já jsem si koupila místní Starohradskou medovinu na ochutnání... no ještě jsem ji neochutnala, ale až budou chladné a lezavé podzimní večery, jistě na ni dojde.

Na fotečky ze Starých Hradů se můžete podívat ve fotogalerii.

Bylo kolem půl druhé, když jsme opouštěli zámek Staré Hrady. Naše dnešní cesta ale ještě nekončila. Jeli jsme směr Kopidlno, Jičín. Dnes jsme sice už neplánovali žádnou prohlídku ani poznávací cestu, ale jeli jsme do Jičína čistě z prozaického důvodu, a to objednat uzené maso, jako každý rok. Maso jsme objednali u našeho řezníka v Jičíně na náměstí. Vyzvednout ho pojedeme ve čtvrtek. Jen letos nebudeme na táboře udit, protože to vypadá, že je udírna poškozená. Pravděpodobně při nějaké brigádě, kdy byly prořezávány stromy na cvičáku došlo k poškození udírny. Paní předsedkyně říkala, že nikdo tu udírnu, kromě nás, nevyužívá. Takže je jim asi putna, že v těsné blízkosti udírny složili všechno pořezané dřevo. A pravděpodobně při skládání dřeva nějaký špalek z břízy spadl na část udírny, kudy se vede z ohniště kouř k masu. Udírna asi dostala zabrat a nebylo úplně jisté, zda by fungovala. A tak jsme se rozhodli, že si uzené sice koupíme, ale dovezeme ho domů a přeudíme doma. A proto naše dnešní putování skončilo v Jičíně na náměstí u řezníka.

Renda s Anetou vyrazili ještě do města, my jsme vyrazili ještě do naší oblíbené prodejničky čajů a sušených dobrot. Nakoupili jsme, ostatně jako každý rok, a frčeli směr naše přechodné bydliště - Městec Králové.

Bylo to tak akorát, abychom naše psy vytáhli odpočinuté z kotců a došli s nimi na procházku a při té příležitosti samozřejmě vyvenčit.

Zbytek dne se nedělo nic zvláštního. Odpočívali jsme až do večera, kdy nás čekal pravidelný rituál krmení... atd., však to už znáte nazpaměť.

Vlastně přece jen se ještě něco dělo. K večeři jsem vařila dnes já krupicovou kaši. Pokud mě paměť neklame, bylo to ze tří litrů mléka a skoro celé půlkilovky krupičky. A dobrá byla, povedla se...

Zítra je středa, bude se "půlit" druhý týden naší dovolené, který utíká dvakrát tak rychleji, než ten první.

Čas je neúprosný ...

 

Středa 3. srpna 2016 - dvanáctý táborový den

 

Po včerejším výletě jsme spali jako zabití. Ráno bylo trochu chladněji, kolem 12 stupňů, ale spalo se dobře.

Na dnes bylo předpovídáno polojasno až oblačno, na severu Čech až zataženo a místy slabý déšť nebo přeháňky. Taková bezvadná předpověď, která stoprocentně vyjde :) Denní teploty 22 až 26°C. Noční teploty 16 až 12°C. Vítr jihozápadní o rychlosti 2 až 6 m/s. Takže takové "české léto". To by mně vyhovovalo.

Dneska ráno se naši psi pěkně vyblbli při venčení, honili se, váleli se, prostě divočili. Byli celí mokří od ranní rosy. Mají to místo koupání :)

René s Anetou jeli dnes na výlet samostatně, měli naplánovanou cestu do Hořic a do Lázní Bělohrad. Sbírají turistické známky, a tak jezdí do míst, kde jsou tyto známky k mání a rozšiřují tak svoji sbírku. Z výletu dovezli kromě turistických známek hořické trubičky s různými přichutěmi.

Já jsem dnes pojala den jako "fotografický". A co jsem dneska fotila? Nejvíce jsem fotila mého "modela" černého Winnyho. Fotili jsme se v obilí, na louce, na place, vsedě, vleže, v pohybu... Fotila jsem ale také všechno, co se na place šustlo, takže kdo dneska vlezl na plac, skončil v mém foťáku ... Bylo to fajn, dneska jsem si to užila. 

Winny

Začíná na nás doléhat, že se nám dovolená krátí... Člověk už zase začíná přemýšlet, co ho čeká doma, co ho čeká v práci, na co zapomněl, co se vyvrbilo a jak se mu určitě práce doma hromadí...

Fuj, tak zatím ještě domů nejedeme, tak ještě není nutné si s tím dělat hlavu. To se ale lehce řekne, ale hůř se udělá...

...

Dnešek byl vcelku klidný, taková trochu ospalá středa. A jaké bylo dnešní počasí? Trochu se "ochladilo", bylo klem 23 stupňů, oblačno, sem tam přeháňka. 

Zato na zítřek, na čtvrtek, už zase předpovídají třicítky, takže se zase ohřejeme. Večer se nám moc nechtělo ani do sprch, koupat se šla jen část osazenstva. Snad to přežijeme, když se jeden večer neumyjeme :)

 

Čtvrtek 4. srpna 2016 - třináctý táborový den

Dnes je čtvrtek, takže se ještě dvakrát vyspíme na táboře a pomažeme domů. Tedy ne všichni, někteří "pomažou" domů už dnes.

Ale pomalu, pomalu...

V noci bylo teplo a dnes má být přes den vedro, přes třicet stupňů. Vstáváme brzy, dokud je ještě příjemně a dýchatelno. Psi už jsou utahaní, jdeme je venčit. Ráno vylítnou z kotců vždycky jako střely, ale pak se zklidní a táhnou se jako med než dojdeme na louku. Na louce je chytne vždycky běhací amok, kdy se honí, lítají, válejí se, dokud se totálně nevyšťaví :-). Válení v trávě, která je mokrá od rosy jako řeka, je prý mooooc příjemné. Jen já trnu vždycky hrůzou, když letí oba jako magoři a čekám, kdy si můj pes zláme hnáty. No naštěstí k tomu nedošlo...

Vracíme se a necháváme psy vydýchat v kotcích. Spěcháme se snídaní a brzy vyrážíme směrem na Jičín, vyzvednout u řezníka uzené, abychom byli nazpět, dokud není velké vedro.

V Jičíně na náměstí nakládáme objednané masíčko, které provoní celé auto tak, že začínáme hned slintat... A frčíme nazpátek do Městce Králové, abychom vše uklidili do ledničky. Udit nebudeme, to jsme již řešili ... a jsme docela rádi, protože má být opět vedro. Vloni jsme udili také ve vedru, dokonce myslím, že bylo hodně přes třicet. Letos tedy budeme udit až doma. Už se těším na přeuzenou krkovici, jsou to nádherné kusy masa.

Už před desátou jsme nazpátek a maso je hned nacpané do lednice. Sice jsme plánovali ještě jeden výlet, chtěli jsme jet do Sobotky na zámek Humprecht a na Kost, která je nedaleko Sobotky. Ale už na to nemáme síly a v tom vedru, které na dnešek předpovidají meteorologové, se nám opravdu nikam nechce.

Dnes je odjezdový den pro Anetu a Reného. Aneta odlétá zítra (myslím, že brzy ráno) do Řecka, takže musejí vyrazit tak, aby stačila ještě vyprat prádlo a usušit ho, zabalit si věci a odfrčet k tátovi do Prahy. No, mají tedy co dělat... Plánovali, že brzy vstanou a zabalí, ale to se asi nezdařilo... takže když se vracíme z Jičína, stále ještě nejsou vypraveni na cestu domů.

Konečně vše nacpáno v autě a v karavanu, nastává loučení a "mladí" odjíždějí směr Lety. Šťastnou cestu, jeďte opatrně a neuvařte pejsky v autě...

Tak první odjezd je realizován. Druhý odjezd se teprve chystá. Dnes balí také Láďa Kasl s Ilonou a Klárkou. V klídku zabalili všechny věci do dvou aut, téměř vše připravené nechali na cvičáku a šli na koupaliště, užít si ještě část posledního táborového dne. Vedro bylo nesnesitelné. Byli jsme rádi, že jsme nikam nejeli a šli jsme se také vykoupat. Pejsky jsme předtím vykoupali v rybníku, aby se trochu ochladili. Winny si koupel nepokrytě užíval s velkou radostí. Plaval jako o život a skákal do rybníka po hlavě za balónkem. Je to prostě poděs.

Kolem páté hodiny naložili Láďa s Ilonou psy, Klárku a poslední věci a s plnými auty nám zamávali a odfrčeli domů.

Zůstali jsme sami, tři táborníci, Lída, Kája a já. Měli jsme před sebou čtvrteční večer, celý pátek - poslední celý den dovolené.

Uteklo to jako voda ... Trochu to s námi začalo cukat, že bychom taky začali trochu uspořádávat věci, aby se nám lépe balilo, ale nakonec jsme to zavrhli, zítra se do toho dáme a ono to půjde...

V klídku jsme si užili čtvrteční večer a po večerním rituálu krmení dravé zvěře i našich žaludků a koupání jsme zalehli do vyhřátých stanů a přemýšleli, jestli se trochu vyspíme, když je takové vedro...

Ovšem vedro mělo dnešním dnem skončit, na zítřek, na pátek, byla předpovídána prudká změna počasí a ochlazení, déšť. Takže ti, co dnes odjeli, odvezli svoje věci suché ... jsme si říkali. No co, zítřek přežijeme, krátit dovolenou si nebudeme a na sobotu už předpověď zase slibovala lepší počasí. Ono to nějak dopadne...

 

Pátek 5. srpna 2016 - čtrnáctý táborový den

Dnes je tedy poslední táborový den, který strávíme celý ještě v Městci Králové. Zítřek už nemůžeme počítat, protože to je den odjezdový a člověk je už napůl doma.

Meteorologům bohužel předpověďvyšla, a tak po včerejším úmorném vedru se počasí dnes moc nepředvedlo. Ochladilo se, foukalo a poprchávalo. U nás prý lilo, tady naštěstí byly jen malé přeháňky, nicméně na sezení venku to dnes moc nebylo.

Na táboře jsme zůstali, jak už bylo řečeno, už jenom tři, já, Kája a Lída. Já a Kája jsme měli dnes v plánu jet se podívat do Poděbrad. Chtěli jsme dětem domů koupit lázeňské oplatky a trochu se mrknout po Poděbradech, na kolonádu. Snad moc nezmokneme. Lída s námi nechtěla jet, prý si v klidu trochu poklidí svoje věci a začne lehce balit. Není prý ráda, když se balí moc narychlo, je z toho pak nervózní a vystresovaná. To já chápu, taky nemám ráda balení na rychlo, chce to všechno v klídku, rozmyslet si to, srovnat ...

A tak jsme ráno vyvenčili, nasnídali se a v půl desáté jsme vyrazili směr Poděbrady. Po cestě jsme trochu zmokli, ale nebylo to nijak zásadní. Vypadalo to, že naší oblasti se déšť vyhýbá. Tak snad se aspoň projdeme po městě a nepromokneme. Zaparkovali jsme u obchoďáku u Alberta, kousek od náměstí. Na náměstí byl trh. Byly tam stánky se zeleninou, ovocem, květinami, sýry, uzeninami, rybami a dalšími pochutinami. A k mé radosti tam byl stánek plný sušených dobrot, které já miluju. Bylo jasné, že až se budeme z procházky po městě vracet, zastavíme se na trhu a něco si nakoupíme.

Dnes jsme sebou netáhli naše skla, takže jsme měli volné ruce, já jsem občas něco cvakla svým úžasným mobilem, který fotí skvěle. Prošli jsme kolonádu až skoro na konec, zastvili se u fontány, podívali se, co mají všude nového. Bylo pod mrakem, a tak bylo na kolonádě docela klidno, žádné davy. Stavěli jsme se v krámku se svícny a dalšími blbůstkami a ještě dokoupili pozornosti pro všechny kamarády, kamarádky, vnoučata a příbuzné :) abychom každému dovezli aspoň maličkost. Nakonec jsme narazili na prodejničku s úžasnými sýry a úžasným chlebem. Sýry byly myslím francouzské a byly drahé, ale koupili jsme na ochutnání nejen sýr, ale také čtvrtku chleba. Těšili jsme se, že si dáme do nosu, až se vrátíme na cvičák do Městce.

Nakonec jsme se vrátili na náměstí a málem vykoupili stánek se sušeným ovocem a semínky. Já to prostě mám ráda, semínka dávám skoro do všeho, a sušené borůvky, brusinky, švestky, konopné semínko, no prostě samé báječné věci. Jo a taky sušený zázvor, wasabi, no prostě ráj pro moje chuťové buňky. Ani jsem nemrkla, když jsem slyšela konečnou sumu za všechno, co jsem si naporoučela. Mám zase na dlouhou dobu vybráno :)

Blížila se doba oběda a my jsme měli hlad, a tak jsme se vraceli do tábora. Byli jsme domluvení s Lídou, že na oběd nepůjdeme do města, ale že má tři pytlíky rýže, my jsme dali vepřové konzervy, a že bude rizoto. Docela jsem se na rizoto s vepřovkou a sýrem těšila. 

Když jsme se vraceli, vzali jsme to přes vesnci Podmoky, kde jsme v pondělí byli se Zojou a viděli jsme na návsi park, kde jsou opletené stromy a další věci. Chtěli jsme se tam zastavit a všechno si vyfotit. To byla nádhera, zaparkovali jsme na kraji návsi a běhali po parku a fotili si úsměvné stromové "svetříky", opletené hrábě, opletené kolečko, slaměná zvířata, rybníček s vodníkem, čapí hnízdo s čápem, no prostě něco úžasného. To musí mít někdo nebetyčnou trpělivost a věnovat tomu hodně času, starat se o to všechno... No byl to skutečně zážitek.

A pak jsme už frčeli do tábora na oběd za Lídou. Rizoto bylo dobré, zbaštili jsme ho a Kája šel přemýšlet do stanu. Lída říkala, že si v klidu začala pomalu balit, aby to měla připravené na zítřejší odjezd. Trochu mě nakazila, a tak jsem taky šla pořádat věci do stanu a v klubovně. Odjezd se nezadržitelně blížil.

Věcí, které jsme si sebou přivezli na čtrnáctidenní pobyt, jakoby nabobtnaly, nemělo to konec...

Počasí bylo dnes na spaní, až večer se trochu umoudřilo, vybralo se to a tradičně tady byl nádherný západ sluníčka. To jsem si užila focení do sytosti. Pejskové už taky tušili, že pojedeme domů, dostali menší porci k večeři, aby druhý den na cestu nebyli tolik najedení a nebylo jim špatně.

Na sobotu předpovídali meteorologové trochu lepší počasí, oblačno, sem tam bouřky, ale snad to zabalíme suché, jsme doufali.

K večeři jsme měli vařená vejce, která Lídě zbyla a nechtěla je vozit domů. Přáli jsme si, aby byla na měkko, ale to se nakonec nepodařilo, a tak jsme se zasmáli. Lída totiž tvrdila, že trvalo dlouho, než se vejce začala vařit, a tak odběhla pro něco do stanu. No a pak už byla vejce natvrdo. Tak jsem přidala vtip, jak si dva povídají, že vařili vejce a že je chtěli naměkko, a ten jeden povídá, člověče já ti je vařil skoro tři dny, ale pořád byla tvrdá... 

To víte, jak člověk začne balit, nemůže nic najít, neví, kam co položil, kam co zabalil, a zákonitě to, co zabalíte, že už nebudete potřebovat, tak určitě hned vzápětí potřebujete.

No jak říkám, ty věci se snad líhnou, když je začnete uklízet a balit... To jsme měla pořád řečí, co máme místa, když jsem letos neměla sebou svého vlkošeďáčka Honeye a jeden kotec ve vozíku byl navíc volný. A stejně je vozík narvaný k prasknutí a auto je taky plné. No nevím, nevím, jestli Kája nebude zase zítra ráno nadávat, až to všechno nacpu do auta a bude tak plné, že by špendlík nepropadl... jak já to dělám, že mám tolik věcí, vždyť jsme tady jen na čtrnáct dnů...

Večer, poslední, páteční, táborový, dovolenkový večer. Nostalgie nás přepadla, nechce se nám domů. Lída říkala, že má dost zásob, že bychom tady ještě týden mohli vydržet... no bohužel to nejde, musíme domů, v pondělí jdeme do práce.

Letos nás minulo sekání sousedního pole s obilím za klubovnou, Každý rok jsme si vyžrali sekání, prach a bordel z obilí, letos soukromník nesekal, asi je obilí moc mokré. Ani jsme se nezlobili, že jsme o tuhle kratochvíli letos byli ošizení.

Tak, je chladno, vlhko, jdeme do pelíšků, čeká nás poslední noc. Zítra se normálně vyspíme, nemá být nijak vedro, a tak není nutné vstávat moc brzy. Když bude nejhůře, sbalíme stany mokré a usušíme doma. Uvidíme...

Dobrou noc ...

 
 

 

Sobota 6. srpna 2016 - poslední, odjezdový den

A je to tady, ač je to k nevíře, je sobota 6. srpna a my dnes jedeme domů. Ne, není to sen, je to realita.

Tak šupky hupky ze spacáku. Jde se venčit. V osm přijedou místní a budou cvičit. Tak ať máme vyvenčíno a začneme balit. Sice není spěch, ale to víte, člověka už nic nebaví, když ví, že odjíždí.

A navíc je spousta práce, kterou je potřeba udělat. Nejen zabalit, všechno narvat do našich dopravních prostředků, ale také po sobě uklidit klubovnu a okolí a předat místním.

Tak tedy... jak to bylo v té pohádce o dvou králících Bobovi a Bobkovi. Vstávat, cvičit, ale prooooč? Protože ... no už nevím, jak to bylo dál.

Poslední venčení okolo rybníka a po louce. Rozloučení s labutěmi na rybníku. A zavřít pejsky do kotců a jít na snídani. Přijíždějí místní už brzy ráno, v půl osmé a hned vybalují stan, svoje psy a spouuuusty dalších věcí.

A my nosíme věci sem a tam, skládám, překládám, uklízím, rovnám, nandavám, přendavám ... pomalu to ubývá, ale je to šichta, vážení.

Místní mají cvičení, ale moc se jich nesešlo. Dnes jim prý začíná "tábor" na týden. Vypadá to, že staví dole u kotců ohradu, asi pro koně...

Tak a máme zabaleno, je kolem jedenácté, když se loučíme se Zojou. Bereme psy z kotců a loučíme se s místními. Venčíme na louce a pak už nakládáme psy a poslední ohlédnutí, poslední cvak mobilem našeho naloženého auta i vozíku. Máváme Lídě, která je také připravena k odjezdu.

Ahoj cvičáku v Městci Králové ! Dovolená končí a my se loučíme... Mějte se tady fajn.

Cesta domů byla bez problémů, po půl jedné jsme v pořádku doma. Čeká nás vybalování, praní a sušení prádla.... a spousty dalších nepříjemných prací. Jak já to nemám ráda, bude mi trvat minimálně týden, než zase všechno srovnám tak, jak to má být a věci najdou svoje místa.

Dovolená je za námi. A můžeme se začít těšit na tu příští... HAHAHAHA, to je dobrý vtípek, žejo...

Fotek mraky z letošního tábora, tak snad to bude lepší než vloni, snad se mi podaří všechno zpracovat. Musím se přiznat, že pořád ještě dlužím fotky z loňského tábora. Že mi není hanba... že jo.

No není mi hanba, prostě je dlužím. Snad jednou ty dluhy vyřeším :)

A ti, které to zajímá, jaké to letos bylo na táboře, se mohou těšit na záplavu fotek. Bylo by taky dost historek, ale já jsem je nezaznamenávala, protože jsem to nestíhala. A taky je fakt, že většina těch příhod a zážitků není možné ani publikovat.

Tak je budeme přenášet vyprávěním, když se nedají napsat, protože by nebyly správně pochopeny. Holt musíte jet příště na tábor s námi a zažít je také.

A.V.