Obsah

Ostatní akce 2008

Krajská liga 2008

Středočeská krajská organizace č. 822 pořádá
KRAJSKOU LIGU 2008

 
Soutěžit se bude v kategorii ZVV1 a ZVV2 ve znění NZŘ. Středočeský krajský výbor vybral 12 závodů, z nichž se do celkového hodnocení započítávají 2 nejlepší výsledky v jedné kategorii s jedním stejným psem.
V kategorii ZVV1 může startovat pes s nejvyšší složenou zkouškou ZVV1.
Kategorie ZVV2 je otevřená, čili může v ní startovat i pes s vyšší složenou zkouškou.
V případě rovnosti bodů rozhoduje součet disciplin z obou započítaných závodů v pořadí, které stanovuje soutěžní řád (obrana, poslušnost, los).
 

#

Veškeré organizační záležitosti budou stanoveny v propozicích pořádající organizace.

Vyhodnoceni budou závodníci na prvních třech místech v každé kategorii ihned po skončení posledního závodu 28. října 2008 v ZKO Hořovice.
Každá pořádající ZKO po skončení závodu odešle obratem výsledkovou tabulku na Ilonu Morávkovou, 273 03 Stochov J. Š. Baara 517 t: 737 291 660, 312 652 147 i fax. e-mail: marbex@seznam.cz. Je to důležité pro včasné uvedení na webu Středočeského krajského výboru, ale i pro přesné průběžné vyhodnocení výsledků.
Středočeský krajský výbor nezasahuje žádným způsobem do organizačních podmínek závodu a ani žádný ze závodů zařazených do krajské ligy nepodporuje finanční ani jinou dotací, ale požaduje dodržení předepsaných a platných norem pro pořádání kynologických akcí včetně NZŘ.

#

LVT 2008

Léto s pejsky a pejskaři 

Městec Králové 2008

Většina lidí plánuje letní dovolenou už někdy v zimě nebo nejpozději na jaře. Vybírají se zahraniční pobyty u moře, v horách, ale i tuzemské pobyty třeba u vodních nádrží.

Ne tak pejskaři. Naše dovolená již několik let znamená naložit stany, spacáky, karimatky nebo nafukovací matrace, maskáče nebo kapsáče, stará trička a šortky a samozřejmě vodítka, obojky, balónky, postroje, předměty na stopy, pamlskovnice a ... zkrátka všechno, co je na takové dovolené se psem potřeba. Té dovolené se psem se už odedávna říká Letní výcvikový tábor.

Tábory jsou různé. Některé jsou opravdu výcvikové. To se cvičí každý den. Ráno vstáváte velmi brzy, nejlépe v pět, abyste stihli vyvenčit, nasnídat se a vyrazit na stopu, ještě než začne vedro. Když se ze stopy vrátíte, honem se musíte vystřídat s ostatními táborníky "na place" a zacvičit si poslušnost. Pak honem na oběd, možná malý nákup - aby bylo něco k večeři, na ohýnek - třeba buřty. Pak chvíli upadnete do kómatu (nebo přemýšlíte). No a k večeru zase na plac, kde probíhá nácvik obran. A tak to jde stále dokola, musíte přece dohonit to, co v průběhu roku kvůli zaměstnání a jiným důležitým aktivitám nestíháte. Nakonec většina táborů bývá zakončována zkouškami z výkonu, nejlépe více zkoušek několik dnů za sebou, protože ta práce, co jsme teď doháněli, se přece musí zúročit.

Tak takový tábor je pro nás už minulostí. Snažíme se totiž výcviku věnovat v průběhu roku pravidelně, a tak si jedeme na tábor odpočinout. Jsme rádi, že máme na psy celé dny, takže je můžeme víc pomazlit, vyčesat, chodit na procházky, a vůbec si jich užít. Výcviku se věnujeme většinou rekreačně, bez nějakých stresů příprav na zkoušky z výkonu.

Tak asi tak vypadal i ten náš letošní tábor, kdy jsme 14 dnů trávili na cvičáku v Městci Králové.

Na tábor jsme vyrazili už v pátek 11. července, tedy někteří nedočkaví, protože jsme měli pocit, že "ukradneme" ještě jeden den dovolené navíc. Počasí bylo hezké, bylo vedro. Jen na večer už meteorologové předpovídali bouřky a další letní hrůzy. To nám však nebránilo se ještě ten den vykoupat v místním čistém, avšak poněkud chladném koupališti.

Večer přišly očekávané bouřky a vítr, naštěstí v Městci Králové pršelo jen asi půl hodiny, a i když byl déšť poměrně vydatný a foukal docela nepříjemný a silný vítr. Pak bouřka u nás přestala, ale až do pozdní noci bylo ze všech stran okolo nás nebe jako v ohni.

Nicméně předpovědi meteorologů se vyplnily. Po bouřkách přišlo ochlazení a "období dešťů". Tak začalo 14 dnů, o kterých by klasik řekl, že tento způsob léta je poněkud nešťastný". Dny, kdy jsme nezmokly, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Spršky byly někdy dost vydatné, ale co, měli jsme dost věcí na převlečení, a když nepršelo, sušili jsme mokré věci. Důležité pro nás bylo, že psům bylo dobře, protože jim tohle počasí naprosto vyhovovalo. Stálým společníkem v Městci Králové byl po celých čtrnáct dnů vítr, který se po okolních polích vždycky docela rozběhl, takže nám nad hlavami hučely stromy, což, pravda, ve stanech nebylo vždycky v noci příjemné, protože člověk neví, jestli mu nějaká větev nespadne na hlavu. Naštěstí se nic takového nestalo. Zřejmě měli už v Městci vybráno, protože tam při minulé vichřici popadaly stromy, takže se nám kalamity už vyhnuly.

První týden tábora se nás sešlo nejvíce ve dnech, kdy za námi přijel figurant Vojta Bodnár. To byly obrany ráno i večer. Jinak nás bylo méně, možná to zavinilo i částečně počasí, které možná nevyhovuje úplně všem. Někdo si možná myslel, že když je léto, že bude počasí na koupání a ne na svetr. Jo, to tak někdy bývá, červenec však bývá nevyzpytatelný, většinou vlhký, a tím i chladnější. Večer jsme sedávali u klubovny a zachumlaní ve fleecových bundách diskutovali, luštili křížovky nebo četli. Když pršelo, místní nám doporučovali, abychom si zatopili a usušili věci, my jsme však vydrželi bez kamen a statečně jsme seděli venku za každou cenu. Ba ne, vůbec to nebylo tak strašné, jak to teď možná z mého vyprávění vypadá. Kdo mě zná, ví, že to, co říkám a píšu, je trochu s nadsázkou.

Čtrnáct dnů uteklo jako voda. Trochu cvičení, procházek, obědů, výletů, a než se nadějete, je konec dovolené. Jak se blížil konec tábora, začaly se lepšit i předpovědi meteorologů. V pátek, den před odjezdem, uhodila vedra, i když jsme tomu ještě ve čtvrtek večer nechtěli věřit. A tak jsme se předposlední i poslední den ještě koupali, v čistém, avšak stále chladném koupališti. Bodějť by se ta voda mohla ohřát, když bylo téměř celých 14 dnů kolem 18-20 stupňů (až na dva dny, kdy teploměr lámal rekordy a bylo asi 24 stupňů).

V sobotu, v den odjezdu, jsme zabalili za totálního vedra a v největším horku vyrazili k domovu. Psi měli ve vozíku luxusní teplotu okolo 25 stupňů, zato my jsme se pekli v autě při bratru 60 stupních. Hlavně že naši chlupáči byli v pohodě. Škoda, že je dovolená za námi. Nezbývá, než se těšit na tu další, která přijde až zase za dlouhatááááánský rok. No tak jo, dost sentimentality.

Kdo na letošní tábor nejel, prohloupil. Bylo to super, odpočinuli jsme si, protože když prší, to se vám tak nádherně ve stanu spí... Není vám horko, neštípou vás ani komáři ani mouchy... Když není horko, taky se dobře cvičí, protože psi jsou živí a netáhnou se jako lemry. Zkrátka bylo to tak akorát, a tak opravdu, kdo nejel, může jen litovat.

Tak přemýšlejte, příští rok pojedeme zas...

Fotografie budou časem, je jich mnoho a mnoho, je potřeba je vybrat, upravit, atd., a to je moc náročné na čas. Tak mi to odpusťe, teď finišujeme s přípravou závodu CACIT, takže nezbývá, než tuhle činnost na čas odložit.

Povídání sepsala Alena Vanžurová