Sportovní akce 2008

Zkoušky z výkonu podle KJ Brno - 6. dubna 2008

V neděli 6. dubna 2008 jsme zahájili letošní sezónu a uspořádali první letošní zkoušky z výkonu. Vedoucím zkoušek byl Luděk Hrudka, posuzoval již tradičně rozhodčí pan Jan Plšek, figuroval Vojta Bodnár, administrativu připravil Vláďa Kasl, dokončila Gábina Stará, v kantýně obsluhovala Květa Vondrášková, baštu navařila Alena Vanžurová, která při zkouškách fotografovala, kameru obsluhovala Tereza Suchánková.

V neděli jsme otevřeli oči do uplakaného, studeného a nevlídného rána. Ani vstávat se nám nechtělo. Co naplat, počasí prostě neporučíš, a tak hupky hupky vstávat a šupky šupky do klubovny, za chvíli přijednou účastníci zkoušek, ať je všechno připravené...

Téměř všichni tentokrát dorazili hodně brzy, a tak se klubovna skoro naplnila hned brzy ráno. Bylo tam příjemně teploučko a vonělo to tam jídlem, čajem a kávou. Tentokrát jsem ani nikoho ráno nemusela budit mobilem, nikdo nezaspal. Jen Evka dorazila bez "psích papírů", a tak se musela pro ně vrátit domů. Ještě, že to nemá daleko. Jo, to ta nervozita...

Průkazy původu, legitimace, soupisky..., všechno kontroloval rozhodčí Honza Plšek, který dorazil taky velmi brzy. Nervózní psovodi venčili svoje psy a vesele na ně přenášeli svoji panickou náladu. V klubovně se rozvíjely teorie, co se nestihlo docvičit, co ještě včera pes doma dělal a teď ráno se tváří, jakoby v životě tyhle povely neslyšel...

Venku se pomalu, ale jistě rozpršelo. No to je "výborný", to "letovský" počasí, hudrovala jsem, zase to bude na mě, že jsem nezařídila sluníčko. Sakra, a to včera bylo docela slušně. Jdeme na nástup. Na nástup se dostavilo celkem 17 z původně

devatenácti přihlášených psovodů. Dva museli na poslední chvíli zkoušku zrušit. V řadě byl opět nepřeberný výběr plemen. Samozřejmě "ovčouni" nesmějí chybět, ale v převaze rozhodně nebyli. V řadě však stál například anglický buldog, plemeno na zkouškách rozhodně skoro nevídané, hovawart, border kolie, krátkosrstá kólie, malý knírač, briard, parson russel teriér, kavalírek a samozřejmě také sympaťáci kříženci. Startovat měla také fenka landseera, která však v řadě nestála, protože hárala.

Po oficiálním zahájení zkoušek odjeli rozhodčí s vedoucím zkoušek, šlapačem pro ZPU2 a psovodem na ZPU1 na stopy. Čuchalo se na osení, pro pachovky byly ideální podmínky (tedy ne pro šlapače, ti byli obaleni během chvíle bahnem...). Stopy byly rychlé, ZPU1 si "vyčuchala" 17 bodů z dvaceti. Na ZPU2 startovala Majka Šubrtová s Brenem. Bren svým tryskovým tempem na stopě získal velmi slušné body, protože kromě rychlého tempa a malého zaváhání na prvním lomu byla stopa pěkná, 95 bodů. Nervózní Majka vypadala jako mimozemšťan, ale ona tak vypadá vždycky, protože je strašný nervák a trémista. Mohla si tedy teď oddechnout a my jsme mohli zatelefonovat figurantovi, že může za hodinu vyrazit z domova, aby přijel včas na obrany.

Po návratu na cvičák jsme si prohlédli klepající se zbytek osazenstva v klubovně, který byl plný očekávání "věcí příštích", které se měly začít dít. A děly se... Venku nepříjemně pršelo, ale protože čas nečeká, dal se rozhodčí do toho. Jako první nastoupili na individuální poslušnost Eva a plavý hovawart Zet Gasko Prim. Eva byla hodně nervózní, ale poslušnost měli slušnou, z první části si odneslï 43 bodů. Pak už to šlo ráz na ráz. Hodně nervózní byl i Jirka se svojí celočernou fenkou německého ovčáka Gilli Polodr. Neměl k tomu žádný důvod, protože jejich poslušnost z první části byla za 47 bodů a bylo to na potlesk. Jako neotřelou poslušnost vyhodnotil rozhodčí Honza Plšek výkon kliďasa Romana Mecky s kříženkou ovčáka s huskym Buffynou. Získali za první část hezkých 45 bodů. Jedna poslušnost střídala druhou, většina výkonů byla poznamenána nervozitou. Jako raritu označil rozhodčí výkon anglického buldoga, který majestátně s přemýšlivým výrazem plnil rozvážně povely svojí paničky. Jak bylo řečeno, od buldoga nelze očekávat stejný výkon jako od německého ovčáka.  

Téměř jedenáctiletá Barbora měla plné ruce práce se svým briardem Bernym, až si z toho trochu pletla vlevo a vpravo, což ostatně bývá občas problémem i u nás dospělých ženských, protože jsme prý nebyli na vojně a tudíž to nemáme v krvi. Tak si z toho Barčo nic nedělej. Naštěstí Berny je trpělivost sama, a tak tato dvojice nakonec úspěšně absolvovala individuální část poslušnosti s výsledkem 32 bodů.

Standardní výkon předvedla Renka Simerská s fenkou německého ovčáka Bonou Stakor. Zajímavý nástup na plac a hlášení rozhodčímu měl rozhodně pejsek dvanáctiletého Františka Dolejše zvaného "Fery", Parson Russel teriér Naked Nobody, o kterém rozhodčí pak vtipně prohlásil, že je trochu jedovatý... Fery svého pejska zvládal dobře a získal na individuální poslušnosti hezkých 40 bodů. Vcelku hezkou poslušnost měla také Karina Čapková se svým malým kníračem For Ever

Young, získali také 40 bodů. Hezkou poslušnost měla také Katka Vaněčková s kříženkou Nellou, delkem 43 bodů. Ostatní ZOPky měly průměrnou první část poslušnosti. Jen jeden psovod odešel z placu zklamán, byl to malý kavalírek, který se něčeho lekl a panička ho bohužel už nemohla přivolat. I to se někdy stává.
Jedinou ZPU1 skládala paní Iveta Pohlová s fenou německého ovčáka Beou z Jiř Moch. V první části, která se skládá právě ze stopy a z individuální poslušnosti, získaly 88 bodů z celkových 100. Jedinou zkoušku ZPU2 skládala Majka Šubrtová s německým ovčákem Brenem z Hromadného. Měli moc hezkou poslušnost, Bren vymyslel jen jednu lumpárnu, a to na vysílačce, kdy si místo lehu sedl. Celkem 95 bodů.

Vymrzlý a zmoklý rozhodčí usoudil, že je třeba udělat přestávku a jít se ohřát. Po přestávce se šlo na skupinové poslušnosti. Hezky to "odsejpalo" a brzy bylo hotovo. Následovala obrana ZPU2, která byla rychlá jako blesk. Majka to má doma, obrana za 92 bodů, celkem 282, známka velmi dobrá.

Zbývala háravá fenka landseera, která cvičila podle ZOP. Měli hezkou poslušnost, celkem z obou částí 88 bodů.

A máme zkoušky za sebou, jdeme papírovat a baštit. Klubovna byla nacpaná k prasknutí, protože venku bylo hnusně a chladno, všichni se cpali do tepla. V kuchyni se otáčela Květa a jídlo padalo do hladových a vymrzlých strávníků. Konečně je nervozita pryč, žaludek je schopný si něco v sobě ponechat...

Bilance zkoušek:

Nejvíce bodů v ZOPkách získal Jirka Hůla s Gilli Polodr - 96, známka výborně. Výborně složilo zkoušku celkem 5 psovodů, velmi dobře 6 psovodů, dobře 5 psovodů, jeden nesplnil.

A ještě oficiální vyhodnocení rozhodčího, předání "psích papírů", poděkování vedoucího zkoušek všem, kteří pomáhali a už mohou všichni uhánět k domovu. Tereza natočila videozáznam, ze kterého je k mání sestřih.

Sepsala a perlila Alena Vanžurová

Zkoušky z výkonu podle NZŘ 20. dubna 2008

Další sportovní akce je úspěšně za námi. 
Trochu nám dělalo obavy nevlídné, lezavé počasí. Bylo zataženo, i když podle údajů z radaru by prý mraky neměly být dešťové. Moc jsme tomu ale nevěřili. Předpovědi mluvily také o tom, že se bude vyjasňovat a oteplovat, ráno to však tak nevypadalo. Pan rozhodčí sice prohlásil na cestě na stopu, když začal padat drobný déšť, že asi padá mlha, ale v duchu jsem si v duchu říkala - no nevím, nevím. 
Na nástupu v půl deváté stálo 7 psovodů s osmi psy. Po kontrole identifikace psů se nejdříve jelo na stopy do polí. Včera napršelo docela dost, obilí bylo mokré, bylo skoro bezvětří, pro stopování tedy téměř ideální podmínky. Stopy měly být dvě, jedna podle ZVV1 a jedna stopařská speciálka, dvě hodiny stará.
Jedničkovou stopu zvládl Vláďa Kasl s Irem přímo vzorově. Zaváhání Vládi u prvního předmětu, kdy pes ho označil ve stoje, ale on čekal, až si lehne, stálo dvojici prvních 10 bodů, protože Iro se rozešel dál po stopě. Označení druhého předmětu na konci stopy pak psovod pojistil povelem, a to ho stálo dalších 10 bodů. Nebýt těchto chyb, získali by výborné ohodnocení 96 bodů, takhle „vyčuchali“ 76 bodů. Na pokračování do další disciplíny to však samozřejmě stačilo. Vypracování samotné stopy bylo opravdu velmi pěkné, takže Vláďa mohl být spokojen.
      

Po stopě se na cvičáku pokračovalo poslušnostmi podle Zkoušky základní ovladatelnosti (ZZO), kterých bylo celkem 6. Všichni prospěli. Po těchto poslušnostech jsme spěchali nazpátek na pole, na vypracování stopařské speciálky. Tentokrát se dvojici - Vláďovi Kaslovi s Bronem, bohužel nedařilo a získané body na splnění zkoušky nestačily.
Na cvičáku pokračoval program zkoušek poslušností podle ZVV1, kdy dvojice získala výborných 98 bodů z celkových 100. Potom se pokračovalo speciálními cviky podle ZZO. I zde byli všichni úspěšní. Na závěr zkoušek proběhla obrana podle ZVV1 se ziskem 92 bodů.
Počasí se mezitím opravdu umoudřilo, oteplilo se a bylo trochu dusno, tak trochu jako v prádelně. Zkoušky skončily po dvanácté hodině. Pak následovala obvyklá administrativa spojená se zkouškami, tj. vypisování protokolů a soupisky účastníků. Zbývalo dát si oběd - dnes byla na jídelníčku rajská omáčka s těstovinami a hovězím masem. Po jídle přišla dobrá káva s bábovkou od Majky.
A je to tady, následovaly už jen závěrečné oficiality, předání „papírů“ a ukončení další sportovní akce. Zbývá poděkovat všem, kteří se na přípravě a realizaci zkoušek podíleli. (Fotografovi, kameramanovi, kantýně, kancelářským myškám, vedoucímu zkoušek, figurantovi, šlapačovi a dalším pomocníkům).
A mohl začít trénink obran, který následoval po zkouškách. Ti, kteří nešli trénovat, odjeli zaslouženě odpočívat a užívat si úspěšně složenou zkoušku domů.
Náročný víkend tedy máme za sebou, odpoledne se na nás smálo i sluníčko, které příjemně hřálo. Jakmile se však schovalo za mraky, nepříjemně to foukalo a studilo. Kde je už to jaro? Chceme teplo, teplíčko! V duchu si ale říkám, že se brzy možná budeme potit víc, než si budeme přát. Jaro asi nebude a skočíme rovnou do léta. Nu, uvidíme, jak to bude vypadat.

Vedoucím zkoušek byl Luděk Hrudka, posuzoval rozhodčí pan Stanislav Veselý z Berouna, figuroval Vojta Bodnár, stopu šlapal Kája Ráž, fotografovali Alena Vanžurová a Jana Suchánkouvá, kameramanila Tereza Suchánkouvá, administrativu zařizovali Vladimíra Kasl a Gábina Stará.

Závod o putovní pohár k příležitosti oslavy 920. výročí obce Lety

Očima pořadatele

Ve čtvrtek 1. května 2008 se konal již 9. ročník tradičního závodu jednotlivců o putovní pohár k 920. výročí obce Lety ve čtyřech kategoriích.

Závod jsme jako vždycky pečlivě připravovali. Sponzoři nám darovali opět velmi hodnotné a krásné ceny, koupili jsme poháry pro ty nejlepší a zbývalo jen čekat, kolik se přihlásí závodníků a jaké bude počasí.

Se závodníky to nejdříve vypadalo dost bledě. Týden před závodem jsem měla asi osm přihlášek, a to do té nejnižší kategorie, do ZOP. K tomu pouze jednoho závodníka do ZVV2. Zdálo se, že bude se závodníky problém. V posledním týdnu se naštěstí prolomily ledy a přihlášky začaly přibývat. Počet závodníků se stále měnil, a to dokonce ještě v den závodu, kdy přijelo pár závodníků jak se říká „na blind“. Po prezenci bylo jasné, že se letošního ročníku závodu zúčastní rekordní počet psů.

Na nástupu stálo 13 závodníků v kategorii ZOP, 8 závodníků v kategorii ZM, 10 závodníků v kategorii ZVV1 a 3 závodníci v ZVV2. Tato kategorie mě dělala největší starosti, stejně jako v loňském roce, protože bylo málo závodníků. Nešlo nám jen o udělení pohárů a věcných cen, ale hlavně o zadání putovního poháru, protože propozice hovoří o tom, že k jeho zadání je nutné, aby závodili minimálně čtyři závodníci. A když den po uzávěrce přihlášek závodu máte stále jen jednoho závodníka v kategorii, máte skoro po náladě a taky starosti, co s kategorií vlastně provedete.
No, co vám budu povídat, pěkně mi to zamotalo hlavu. Naštěstí se vše v dobré obrátilo, ozvala se telefonicky další závodnice a pak zbývalo přemluvit jednoho našeho člena, aby byli závodníci aspoň tři jako vloni. Trochu se nám ulevilo, ale stejně bylo jasné, že ani v letošním roce putovní pohár nezadáme. Co naplat.

Ale nazpět k závodu.  

Po nástupu jsme vyrazili na stopy. Rozhodčí Honza Plšek posuzoval stopy podle ZM a Miloš Bartůněk podle ZVV1 a ZVV2. Stopy pro ZVV2 pokládala Míša Kranátová. Terény byly pěkné, bylo to osení, bylo vlhko po předešlých deštích, ráno bylo oblačno, tedy na stopy skoro ideální počasí. Ideální počasí bylo ale také pro zajíce, kterých je na poli habaděj, což, jak se později ukázalo, některým psům docela dost vadilo.

Přestože byly dobré terény, v ZM se závodníkům na stopách nedařilo. Pouze dva by splnili limit na zkoušku. Ilona Morávkouvá s fenou NO Kristýnou získala 39 bodů a Jirka Hůla s fenou NO Gilli Polodr získali za velmi pěknou stopu 46 bodů. Mezi lepší stopy patřila ještě fenka NO Cora Půlnoční měsíc se Zdenkou Kloučkovou s 31 body. Ostatní měli problémy hlavně na lomech, někteří i na rovných úsecích a na předmětech.

Po vypracování stop podle ZM jsme se vrátili na cvičák a zanechali Miloše Bartůňka na poli s „jeho“ ZVV1 a ZVV2. Vzápětí začaly na place poslušnosti podle ZOP. Více než polovina startovního pole v této kategorii měla velmi pěknou poslušnost, šest závodníků dostalo přes 90 bodů. Kategorii vyhrála Marcela Mejstříková s fenou NO Xandrou Anrebri z našeho klubu za výborný výkon ohodnocený rozhodčím 99 body. Na druhém místě byl Vladimír Karásek s fenkou zlatého retrívra Bonnie Bohemia Angel z Tuchlovic s 96 body. Na třetím místě byl opět „Letovák“ Roman Mecka s fenkou křížence Buffy s velmi pěknými 95 body. Smůlu v této kategorii měl čivava Dareček, který se v první části poslušnosti „zasekl“ a nechtěl pracovat. Tím trochu zklamal svoji paničku Jiřinu Smejkalovou, ale protože má doma háravou Irenku, odpustila mu a on jí to ve druhé části poslušnosti odvedl, protože získali velmi pěkných 47 bodů. Nebýt nul z první části poslušnosti, určitě by získali lepší umístění. I tak je to na čivavu výkon hodný uznání, který si zaslouží velkou pochvalu za odvahu, že se závodu zúčastnili.

Na place pak bez přestávky pokračovaly poslušnosti podle ZM. I tady byl nejlepší Jirka Hůla se svojí Gilli, získali 46 bodů. Hezkou poslušnost měla Julie Nádvorníková se svým belgickým ovčákem tervueren Berishou, 45 bodů. Další hezkou poslušnost za 43 bodů předvedli Zdenka Kloučková s Corou Půlnoční měsíc.

Mezitím se vraceli ze stop závodníc i jedniček, kteří hned také pokračovali poslušnostmi. Výsledky  stop byly vesměs velmi dobré, tři výborné. A co říci k poslušnostem v této kategorii? Kromě fenky velkého knírače Cobry, která měla zkrat a nepřišla potvůrka na přivolání, byly poslušnosti podle jedniček pěkné a všechny by splnily zkoušku. Jedničky byly vůbec kategorií, ve které byly předvedeny nejlepší výkony.

Poslední se vrátili ze stop závodníci kategorie ZVV2. Kromě Věry Štěchové s Brixem Sinensis, kteří si vyčuchali 85 bodů, se dalším dvěma závodníkům na stopách nedařilo. Bron Vládi Kasla neměl svůj den, vyčuchal si jen 10 bodů. Ale ani border kolii Petry Horákové se nedařilo, odnesli si ze stopy pouhých 24 bodů. Jmenovaní závodníci předvedli poslušnosti na place jako poslední. Dvojkové poslušnosti byly vcelku slušné, všichni by splnili limit zkoušky.

Čas utíkal jako blázen, bylo kolem patnácté hodiny, a tak se bez přestávky pokračovalo v závodu. Všichni diváci se těšili na nejatraktivnější disciplínu závodu – na obrany. Bohužel přišla „studená sprcha“ v podobě „nul“. Z osmi závodníků v kategorii ZM získali body jen dva, a to Ilona Morávková s fenkou Kristýnou, 26 bodů a Zdenka Kloučková s border kolií Dennym Magic Tennant, 32 bodů. Jedna závodnice odstoupila pro zranění psa a ostatní měli obranu anulovanou. Někteří psi neodpouštěli a někteří bohužel selhali. I to se může stát.

Pokračovalo se obranami podle ZVV1. Jak už bylo řečeno, v této kategorii byly doposud předvedeny nejlepší výkony. Bylo tomu tak i v této disciplíně. Bohužel při výkonu Jiřího Labuty s rychlým belgickým ovčákem Marcusem de

Alphaville Bohemia došlo při cviku zadržení pomocníka k nepříjemnému pádu figuranta na psa, což mělo za následek nedokončení této velmi pěkné obrany. Pes byl z pádu otřesen a psovod proto odmítl opakování výkonu. Vypadalo to, že Marcus snad přestál pád bez újmy na zdraví, při opravném kousání po závodu se zdál plný energie do kousání. I tak jsme z toho byli všichni špatní. Ale i to se může stát, maliňáci jsou známí svojí rychlostí a razancí při kousání a bývají černou můrou figurantů.

Bylo nutné pokračovat v závodu. Další obrany pokračovaly jedna za druhou, figurant byl ze své zodpovědnosti ke psům velmi nervózní a ustaraný. Inu není divu. Nejlepší obranu předvedla v této kategorii Majka Šubrtová s Brenem z Hromadného, rozhodčí je ohodnotil 99 body. Další výborné obrany předvedli Vládimír Kasl s Cafu Půlnoční měsíc (Iro) – 97 bodů a Karel Ráž s dobrmankou Elis Laguna Nova – 91 bodů. Ale i ostatní obrany by splnily limit zkoušky.

Následovaly obrany podle „dvojek“. První nastoupili Bron s Vláďou Kaslem. Bron tentokrát velmi váhavě pouštěl, což se projevilo na hodnocení. Přesto získali velmi pěkných 87 bodů. Následoval Brix s Věrou Štěchovou. Brixovi se obrana vůbec nepovedla. Kromě neúplně provedeného průzkumu terénu po přiběhnutí do makety okamžitě napadl figuranta a až do doby příchodu paničky jej nepustil. Vzápětí po prvním zákusu byla jejich obrana bohužel anulována pro nepouštění. Jako poslední nastoupila Petra Horáková se svým borderákem Bártem. Jejich obranu jsem bohužel neviděla v reálu, ale až na videu. Získali stejný počet bodů jako Bron s Vláďou Kaslem. Pokud jsem mohla posoudit, tak technickou část obrany měla Petra se svým psem velmi dobře zvládnutou. Slabší byly zákusy a dohlídání fïguranta.
Bylo téměř čtvrt na pět, když skončila soutěž. Zbývalo spočítat všechny výsledky a připravit závěrečný ceremoniál. Než děvčata v kanceláři spočítala výsledky a vytiskla diplomy, byl připraven závěrečný nástup, na plac byly připraveny všechny ceny. Vše šlo velmi rychle, všichni byli již hodně unavení a spěchali domů. Atmosféra byla poznamenaná rozčarováním psovodů nad některými výkony a určitě také zmařenou obranou maliňáka. I my pořadatelé jsme byli velmi unavení a vyčerpaní. Kolem páté proběhl velmi rychle závěrečný ceremoniál s předáním cen a všichni mohli konečně spěchat domů. Další akce je definitivně za námi a můžeme se připravovat na další.

A co říci na závěr? Počasí nám přálo, opravdu se povedlo. Přes den bylo oblačno, spadlo sice pár kapek, ale opravdu jen pár.

Chvílemi sice foukal trochu studený vítr, ale když vykouklo sluníčko, bylo velmi teplo, až to psům při obranách docela vadilo. Rekordní počet závodníků jsme podle mého mínění zvládli organizačně dobře, za celý den nebyla snad jediná minuta zdržení, pánové rozhodčí neměli téměř čas se ani najíst, ani napít, jak poctivě „makali“. Po závodu byla totálně vyjedená i kantýna, takže doufám, že všem chutnalo, když tam nic nezbylo. A to bylo navařeno více než 8 litrů svíčkové na smetaně s knedlíky a asi 8 kilo bramborového salátu se smaženými kotletami. Na řadu přišla ale i sekaná, tousty a párky. S jídlem pomohli určitě i diváci, kterých bylo na hrázi po dobu závodu také hodně.

Díky sponzorům byly již tradičně velmi hodnotné ceny a bylo jich hodně. Poděkování patří firmám Clasic, Osbet, Triada s.r.o., Liftec s.r.o., Pizzerii Grado z Davle, Řeznictví Dolejší z Davle, panu Noskovi z Řevnic, panu Žáčkovi ze Supermarketu ESO Lety, Veterinární klinice Zbraslav a dalším, kteří si nepřáli být jmenováni. Všem patří velké poděkování. Zvláštní dík patří panu Robertu Uksovi z Karlíka, který věnoval na závod putovní pohár a jeho repliku.
Protože jsme letos opět nemohli zadat putovní pohár, rozhodli jsme se na poslední chvíli, že vítězi ve dvojkách darujeme alespoň repliku poháru, třeba to bude pro příští rok motivace, aby se do této kategorie přihlásilo více závodníků, kteří by mohli bojovat i o putovní pohár.

A ještě k těm nejlepším. O kategorii ZOP bylo již vše napsáno. V kategorii ZM zvítězila Ilona Morávková s fenou NO Kristýnou se 105 body, na druhém místě byl Jirka Hůla s fenkou NO Gilli Polodr s 92 body, třetí se umístila Zdenka Kloučková s fenou NO Cora Půlnoční měsíc se 74 body.

V kategorii ZVV1 zvítězila Majka Šubrtová s NO Brenem z Hromadného s 280 body z naší ZKO, druhá byla Vlasta Rychtrová s NO Enzo z Lounského chovu ze ZKO Lány s 265 body, třetí byl Jan Netušil s NO Dastym ze ZKO Tuchlovice s 263 body.

V kategorii ZVV2 zvítězila Petra Horáková ze ZKO Libeň s border kólií Bart Stříbrný permoník se 192 body, druhý byl Vláďa Kasl z naší ZKO s NO Bronem z Gargamellu se 167 body a třetí byla Věra Štěchová ze ZKO Břevnov s NO Brix Sinensis se 158 body. Byly vyhlášeni a oceněni ještě nejlepší v každé disciplíně, nejmladší a nejstarší závodník. Všem blahopřejeme k úspěchu.

Tolik fakta. A ještě na úplný konec můj osobní subjektivní pohled na předvedené výkony. Možná si říkám o „přes ústa“, ale přesto to risknu. Ke kategorii ZOP nemám v podstatě co říci, protože to je kategorie, ve které je předváděna „jen“ poslušnost, takže se v ní předvádějí hlavně plemena, se kterými se nevěnují psovodi jiným disciplínám (pachovým pracím a obranám) anebo je to možné brát pro všestranné psy jako příležitost k „otrkání“ psa i psovoda pro další akce. Přesto je to velmi zajímavá a ne úplně lehká zkouška. V této kategorii se mi moc líbila Vendulka Radzientová z Libně se svojí welškorkou Blady Mary. Myslím, že je chválil i pan rozhodčí.

Většina stop podle ZM byla poměrně slabá, psi byli nevychození, dělaly jim problémy hlavně lomy, ale i předměty. Na poslušnostech to bylo trochu lepší. Co mě ale zklamalo, to byly obrany. Ze sedmi závodníků byla u pěti anulovaná obrana, a to je hodně. U některých psů neměli psovodi dodělané pouštěčky a doslova je sundávali z rukávu. Někteří psi byli velmi nejistí a nezkušení při samostatné práci, takže na obraně selhali.
Série rozhodčím zadaných nul za předvedené výkony vzedmula mezi přítomnými diváky a závodníky vlnu nelibosti a emocí, a tím se značně zahustila atmosféra dosud velmi pěkného a hladce probíhajícího závodu. Z řad diváků byla slyšet kritika na práci figuranta, která se týkala hlavně údajné tvrdosti vůči psům.

V kategorie ZVV1 byly předvedeny vcelku pěkné výkony ve všech disciplínách, jak jsem už zmínila. Nešťastná náhoda pádu figuranta při hladkém zadržení na belgického ovčáka malinois však ještě zhoršila atmosféru závodu. Obrany pokračovaly ve velké nervozitě a napětí jak ze strany figuranta, tak ze strany závodníků.

V nejvyšší kategorii, ZVV2 získali dva závodníci shodný počet bodů – 87, jedné závodnici byla obrana anulovaná pro nepouštění. Zkrátka tentokrát měl rozhodčí Honza Plšek bloček popsaný hodně nulami…

Co jsem začala povídat, měla bych taky dokončit. Možná si myslíte, že zase tolik zkušeností a znalostí nemám, abych mohla dělat závěry, hodnotit některé výkony závodníků a psů a vůbec tady psát kdejaké chytrosti. A asi máte pravdu.
Mám však oči a ty se koukaly nejen na závod v reálu, ale také několikrát za sebou na videozáznam obran. A to, co jsem na videozáznamu viděla, nelze svalovat jen na chyby figuranta.  
Říkám to proto, že mě připadalo, že se někteří závodníci v kategorii ZM chovali jako na tréninku, čímž myslím pouštěčky, které, jak už bylo napsáno, rozhodně u mnoha psovodů vypadaly tak, že psa prostě natvrdo sundali z rukávu. A to, uznejte, ať se vám to líbí nebo ne, je prostě na anulování obrany. 
Asi si teď říkáte něco nepěkného o mých rádoby „chytrých“ připomínkách. To se mi to povídá. Po bitvě je prý každý generál. On ten závod však není jen o výkonech psovodů a psů. Závod znamená hodně práce a financí k jeho zajištění. A když se hodně snažíte všechno připravit a na nic nezapomenout, přijdou pak věci, které nemůžete vůbec ovlivnit. V tom by mi jistě dali za pravdu ti, kteří s tím mají svoje zkušenosti.
A tak mi to věřte nebo ne, mě je vždycky smutno, když se něco nepovede. Mám prostě pocit, že to shazuje výsledky veškerého snažení, které bylo okolo přípravy závodu.  Stejně jako jsem byla zklamaná loňským podzimním závodem kvůli slabým výkonům, i teď se zamýšlím nad tím, kam kráčíš, ó kynologie? Že by to bylo tím, že závodníkům zestárli psi a ještě nemají dodělané ty mladé? Doufám, že tomu tak je, a že příští rok přijedou všichni perfektně připravení, a to i do té nejvyšší kategorie, a že budeme nad výkony radostí plesat. Už se na to těším, jdu vybírat poháry na příští závod a prosit sponzory o další ceny ….

A ještě na úplný konec velké poděkování všem, kteří pomáhali při závodu, ať už měli jakoukoliv funkci.

ZDE NAJDETE VÝSLEDKY

Zde najdete fotogalerii ze závodu

(autorkou většiny fotografií je Jana Suchánková)

Zkoušky z výkonu podle IPO/VPG

Reportáž ze zkoušek

Předpovědi meteorologů na víkend nebyly moc příznivé. V sobotu se počasí drželo jen tak tak. Kvečeru se nebe zatáhlo a vypadalo to na pěkný déšť, vyhrožovali i přívalovými dešti a kroupami. Šla jsem spát s obavami ze zítřka.
V neděli ráno vypadala obloha úplně stejně jako v sobotu večer, bylo zataženo a mraky se plouhaly těsně nad vrcholy kopců Brd. No, nevypadá to dobře, řekla jsem si, když jsem se podívala z okna. Okolo sedmé hodiny jsme se začali scházet na cvičáku, začalo mrholit, ale zima nebyla. Kéž by to takhle vydrželo, říkala jsem si v duchu.

Přišla zhruba půl devátá a venku začalo pršet. Co pršet, doslova lilo. A je to tady, tohle vypadá opravdu na celý den. Rozhodli jsme se, že počkáme chvíli, jestli nepřestane. Paní rozhodčí zatím kontrolovala „papíry“ a na stole zavoněla káva. Zkouškaři byli trochu nervózní, nikomu se do deště nechtělo. Bylo nám jasné, že nás v tomhle počasí nečeká nic dobrého.
Počasí se venku nijak nelepšilo, bylo jasné, že se musíme rozhodnout, jestli vyrazíme anebo jestli budou zkoušky zrušeny. V půl desáté padlo rozhodnutí, jdeme na to, protože čekat už nemá cenu, mohlo by pršet až do večera. Nástup se odehrál pod stříškou u klubovny, proběhla kontrola tetování a čipů, pak rozhodčí s vedoucím zkoušek řekli pár slov k zahájení a už jsme mohli vyrazit jako zmoklé slepice rovnou na pole. Čuchat se jelo na obilí, kousek za ves. Za poslední týdny obilí

doslova „vyskočilo“ a bylo už pěkně vysoké. Nic naplat, široko daleko nebyl k dispozici jiný terén, protože louky ještě nejsou posekané. No nazdar, vysoké, mokré, to jsme byli zvědaví, jak budou psi v tomhle čuchat. Bylo celkem šest stop. První šla Majka Šubrtová s Brenem z Hromadného podle IPO 1. Bren běhal v mokrém obilí jako šílenec a Majka vlála za ním. Stopa vypadala jako dostihy. Na druhém lomu se Majka s Brenem beznadějně ztratili a bylo hotovo. Poslední úsek neměli a tím neměli ani poslední předmět. Celkem 56 bodů a konec naděje na postup do další disciplíny.
Stále lilo jako z konve. Jako druhá pokládala stopu Laděna Kotrbová pro svého dalmatina Etrixe Vetřelec. První úsek stopy nebyl valný, ověřování na lomu. Předmět sice Etrix označil, ale se ztrátou bodů. Pak to zdálky vypadalo, že se konečně rozešel. Na posledním úseku psovod za psem cválal… ztráta bodů byla citelná, získali celkem 60 bodů, to na zkoušku FPr1 bohužel nestačilo.
Další FPr1 vypracovávala Hana Hrubcová s Meggie Kedorb. Nezkušenost psovoda a nevychozenost feny udělaly své, přesto je vidět, že fena je hodně nadaná a odvedla obrovský kus práce. Zisk 76 bodů jim zajistil protokol o zkoušce. Hurá. Konečně snad smůla prolomena…
A na řadě byla další FPr1, Julie Nádvorníková a její tervík Berisha. Julie položila stopu téměř ve stejných místech, jako před čtrnácti dny na závodu podle ZM. Byla jsem na jejich stopu opravdu zvědavá. Berisha šel docela hezky, sice tam byly nějaké chyby, ale až k předmětu šel hezky. Předmět označil, i když se otočil čelem k Julii. Ale pak jakoby ho někdo vyměnil. Vypadalo to, jakoby se Berisha rozhodl, že jde stopu podle ZM a dost. Předmět vzal jako konec stopy a basta. Smůla. Výsledek 60 bodů na zkoušku taky nestačil.
Začali jsme podléhat depresi.
Zbývaly ještě dvě FPr2. Ty byly položeny až u Karlíka. Už jsme byli mokří jako myši, stále lilo a ne a ne přestat. Tomáš Suchánek nosil obětavě nade mnou a mojí kamerou velký „slunečníko-deštník“. Vypadalo to, jako když jdeme na procesí. Na cestě stálo několik centimetrů vody a nebylo prakticky kudy se vrtnout, museli jsme se brodit vodou. Moje botasky byly už skrz naskrz, kalhoty taky. Co se dá dělat, přece nás to počasí neporazí.
První FPr2 si vylosoval Vladimír Kasl s Bobem z Gargamellu (Bron). Stopy pokládala Petra Fürstová. Musím říci, že já jsem takhle Brona ještě stopovat neviděla. Šel opravdu moc hezky a 97 bodů si opravdu zasloužil.
Poslední stopu podle FPr2 šly vypracovávat Renata Simerská s fenkou Bonou Stakor. Fena měla bohužel problémy a moc se jí nechtělo už z nášlapu. Nakonec se kousek po stopě vydala, ale stále se k Rence vracela, do mokrého obilí se jí prostě nechtělo. Pokus o stopu byl ohodnocen paní rozhodčí 10 body.
A už jsme mohli spěchat do klubovny, abychom se alespoň na chvilku schovali před nepřetržitým deštěm. Sice se déšť občas na chvilku zmírnil, ale pršet nepřestávalo.
       

Po návratu ze stop se šlo hned na plac na poslušnosti. Začínal Kája Ráž s Elis Laguna Nova poslušností podle SchH/VPG A. Zase se víc rozpršelo, a tak bylo pravděpodobné, že bude mít Kája s Elinou problém, protože není moc zvyklá pracovat v dešti. Opravdu se jim moc nedařilo. Chůzi u nohy měli hezkou, ale pak začaly problémy. Vypadalo to, že Elinu trochu rozhodil deštník paní rozhodčí a deštník Ireny, která byla ve skupině. Pak se nezadařilo odložení v sedě a už se to vezlo… Elis pokazila i aporty, překusovala, špatně předsedávala, oběhla metrovku s aportem nazpět. To už byl Kája na zhroucení a přišla vysílačka. V té chvíli vypadala Elis, že se jí to v hlavě trochu pomotalo a váhala, jestli má běžet k maketě, takže se trochu plácala po place a na povel lehni zareagovala až na potřetí a ještě váhavě. Zkrátka téměř všechno tím špatným navrch. Dlouhodobé odložení bylo dobré, ale to bohužel už poslušnost nezachránilo.
Jako druhý šel na poslušnost podle stejné zkoušky Vláďa Kasl s Cafu Půlnoční měsíc (Iro). Měli moc hezkou poslušnost, získali 94 bodů.
Jako poslední šel na poslušnost Jirka Hůla s Gilli Polodr podle BH. Předvedli standardní poslušnost, za kterou získali 52 bodů.
Zkoušky se chýlily pomalu ke konci. Byl připraven figurant Vojta Bodnár na dnešní jedinou obranu, kterou měl absolvovat Vláďa Kasl s Irem.
Stále intenzivně pršelo. Obrana byla rychlá záležitost, pár drobných chyb, celkové hodnocení 91 bodů.
Zbývalo dodělat speciální disciplíny podle BH a máme hotovo. Bylo po poledni, když byly zkoušky u konce. A ještě administrativa. Ale tu jsme mohli dělat už v suchu v klubovně.
Také jsme si mohli dát něco teplého do žaludku, dnes byla na jídelníčku bramboračka a guláš.
Tak a je hotovo, formuláře vyplněny, podepsány, protokoly předány, oficiální ukončení zkoušek s hodnocením paní rozhodčí. A už se můžou všichni rozjet co nejrychleji domů, převléci se do suchého. A světe div se, venku přestává pršet. No to bych se z toho picla!
Máme za sebou další akci. Tyhle zkoušky byly novou zkušeností. Vytrvalý intenzivní nepříjemný dešť byl zátěží nejen pro psovody, ale i pro psy. Byla to dobrá zkušenost. Vyplynulo z ní, že je potřeba trénovat i v náročnějších podmínkách, aby nebyli psi zaskočeni. Nakonec ani bilance nebyla tak hrozná, zkoušku složila polovina z přihlášených, což je na takovéhle podmínky docela úspěch.
Velké poděkování patří všem, kteří se v dnešním nečasu zasloužili o to, že zkoušky proběhly tak, jak proběhnout měly. Všichni vydrželi až do konce, i když byli mokří jako myši. Ať už to byli dobrovolníci, co byli ve skupině, šlapač cizích stop, figurant, střelec, fotografka a kameramanka, ale hlavně i ti, kteří nad našimi hlavami drželi deštníky, abychom měli alespoň pocit, že tolik nezmokneme.
Všichni statečně zvládli hnusné počasí. Těm, kteří úspěšně složili zkoušku blahopřejeme, těm, kterým se to dnes nepovedlo, přejeme, aby nezatrpkli a trénovali dál, ono se to příště povede.
A ještě k paní rozhodčí. Zkoušky zhodnotila podrobně a jednotlivým psovodům řekla svoje připomínky k výkonům. V průběhu zkoušek panovala navzdory hnusnému počasí příjemná atmosféra. Paní rozhodčí posuzovala korektně a pochválila nás za dobře připravenou akci.                                                                      

www.cacit.cz

 Reportáž ze závodu

Ještě než začnu psát o samotném závodu, ráda bych zmínila několik věcí.

Po návratu z letního výcvikového tábora jsem s povzdechem říkala, jak se termín závodu blížil, že běh času nezastavím, a tudíž nemá cenu se nervovat. Ještě že to tak bylo, jinak bychom byli nervózní ještě teď. Nechápete? Tak poslouchejte, nebo vlastně čtěte...

Třetí ročník závodu máme tedy za sebou.

Kdo někdy pořádal i jen malý závod, nazývaný většinou pouťák, umí si možná představit, co organizace takového závodu znamená.

Příprava takovéhoto závodu zatěžuje úzký tým organizátorů po celý rok a ve finále potřebujete na zajištění samotné realizace závodu velký tým spolehlivých a ochotných lidiček, kteří to, co připravuje pár lidí celý rok, pomohou dotáhnout do celkové podoby, na kterou se pak diváci dívají z laviček.

A to je jen jedna část organizace. Neméně důležitou částí organizace je nutnost zajistit financování takovéto akce, a to mi věřte, že to opravdu není jednoduché. 

Tady je na místě poděkovat všem, kteří jakýmkoliv způsobem podpořili náš závod, ať už to byly finanční prostředky nebo ceny pro závodníky. Vzhledem k tomu, že není možné tyto sponzory uvádět v článcích, ve kterých prezentujeme závod v celostátních časopisech či denících, protože je to bráno jako skrytá reklama, chtěla bych naše díky vyjádřit tím, že je uvedu zde, a to ještě před reportáží ze samotného závodu.

Tedy čtěte, kdo pomohl financovat realizaci závodu anebo se podílet na množství hodnotných cen, které si odvezli závodníci za svoje předvedené výkony.

Jsou to tito sponzoři a partneři (snad jsem na nikoho nezapomněla): 

STŘEDOČESKÝ KRAJ – FOND SPORTU A VOLNÉHO ČASU

HPF HÁJEK PET FOOD-distributor bento kronen

Internetový portál www.svetzvirat.cz

RASTAS s.r.o.

K & V  ELEKTRO

NEW TIME Production s.r.o.

TISKÁRNY MAESTRO

HST Jiří Čejka

Gomac s.r.o.

IBS – Rokal s.r.o.

Clasic CZ spol. s r.o.

ČESKÁ SPOŘITELNA a.s. Kolín

Družstvo EKOVER

Verner a.s.

Triada s.r.o.

Supermarket Eso Lety

Paní Jana Korcová

AG kámen, s.r.o.

Tomáš Bím, malíř a grafik

Reklama centrum spol. s r.o.

Sport Forte Poděbrady

Johnny servis

Baterie centrum s.r.o.

Aquaconsult s.r.o.

Risl s.r.o.

Almika s.r.o.– distributor granulovaného krmiva Royal Canin

Dibaq a.s. – distributor granulovaného krmiva Fitmin

Pan František Šubrt

Novopol Trade, s.r.o.

Velebný & Fam s.r.o. – vyšívání

Marie Kocourková – distributor granulovaného krmiva Nutrience

Papír Ondrák

Sklárny Kavalier, a.s.

Kotce pro psy - Pavel Hanák

Tak, a konečně k samotnému závodu.

Už ve čtvrtek 7. srpna bylo na hřišti v Letech živo. Sice jen na plochách přilehlých ke hřišti, protože fotbalisti ještě na hřišti samotném trénovali.  Bylo už ale patrné, že se něco děje. Stavěly se stany, vymezovacími páskami se vytyčovaly prostory pro stánky, vyráběly se cedule, značila se trasa příjezdu, stavěl se catering...

V pátek 8. srpna brzy ráno už začalo všechno na ostro. Příprava hřiště pro závodníky, kteří měli odpoledne oficiálně trénovat, vše dát na své místo, prostě poslední důležité přípravy. Ve všem a na všech se už odrážela nervozita, aby všechno dopadlo dobře. Neustále jsem měla na obrazovce počítače spuštěný internet, kde jsem s úzkostí sledovala, jaké že nám to "nahoře" letos připravili počasí.

Kdo navštívil minulé ročníky závodu ví, že nám počasí moc nepřálo. Oba ročníky téměř propršely, a tak jsme přemýšleli, jaký los jsme si to letos vytáhli ...

V pátek bylo naprosto úžasně, oblačno, teplota příznivá, ani vedro, ani zima. Mohli jsme všechno připravovat venku, včetně losování, zkrátka byli jsme spokojeni.

Naše předpoklady se začaly vyplňovat, kolem poledního začali přijíždět první závodníci a hřiště začalo ožívat. Vedlejší zahrada se začala plnit stany a auty, vozíky se "štěkajícími závodníky". Lety se po roce opět staly místem pro soustředění pejskařů nejen z celé republiky, ale také ze zahraničí.

Nesmím zapomenout, že díky našim známým se letos podařila úplně skvělá propagace našeho závodu v tisku, rádiu, ale i v televizi. A nejen našeho závodu, ale celé sportovní kynologie. Pozvánky a upoutávky na závod byly vysílány v rádiu v průběhu pátku, ve čtvrtek byli jako hosté Jarda Kratochvíl (ředitel závodu) společně s loňským závodníkem Standou Rohlou a jeho fenkou malinois Meggy v pořadu Snídaně s Novou. Plakáty s programem závodu byly rozneseny díky našim kamarádům do všech koutů republiky. Věřili jsme, že propagace závodu letos přivede diváky na letovské hřiště.

Ale nazpátek k závodu. Páteční den pospíchal k večeru. Odpoledne závodníci prošli prezencí a veterinární přejímkou a zároveň se na hřišti pilně trénovalo. Přijeli také páni rozhodčí, figuranti a šlapači. Pro letošní závod byli pozvaní k posuzování pachových prací Martin Pejša, pro posuzování poslušnosti slovenský rozhodčí Mgr. Igor Lengvarský a pro posuzování obran italský rozhodčí Carmelo Sesto. Pachovky měl na starost Jiří Rafaj starší se svým týmem šlapačů. A letošní figuranti? Tradičně dorazil Martin Sodoma, Josef Kubec a novou tváří letošního závodu byl René Konečný.

Do sedmi hodin do večera, kdy končila jak prezence, tak i veterinární přejímka, dorazilo na hřiště 40 závodníků z celkem 51 přihlášených. Docela slušný počet, i když já se přiznám, že jsem čekala, že jich bude víc. Ale zklamaná jsem nebyla. Překvapením bylo, že nebyla nahlášená žádná háravá fena, což následně v neděli částečně ovlivnilo délku programu závodu.

Páteční program se blížil pomalu ke svému závěru. Po sedmé večer předvedli svůj výkon na "nástřelácích" všichni figuranti a italský rozhodčí vybral dva z nich. Kdybych se byla vsadila, kdo bude závod figurovat, vyhrála bych. Byl to Martin Sodoma a Josef Kubec. A mohl nastoupit zkušební pes, kterého přivezla naše kamarádka Vlaďka Cihelková, byl to náš "známý" Oliver, razantní maliňák. Předvedli pěkný výkon. (S "nástřeláky" přijely Gábina Vaníčková a Zuzana Daušová.)

A z pátečního programu zbývalo už jen losování startovních čísel. Protože bylo hezky, losovalo se ve stanu na hřišti (jako vloni, jen s tím rozdílem, že vloni lilo jako z konve). Pak se všichni rozešli do svých "domovů", ať už to bylo do penzionů, kde měli zajištěné ubytování anebo do vedlejší zahrady do svých plátěných přístřešků.

Nám zbývalo ještě dodělat administrativní záležitosti, připravit velkou výsledkovou listinu na sobotní a nedělní soutěže a pak jsme mohli teprve běžet do postelí. Čekaly nás dva perné dny.

V sobotu před šestou ráno jsme vykoukla z okna a potichu jsem  zaklela. Bylo zataženo. Ach jo, je to tady, zas bude pršet. Sakra, my tu smůlu snad neprotrhneme, říkala jsem si v duchu. Zase bude všechno komplikovanější, budeme všichni moknout, diváci nepřijdou... No nemá cenu mudrovat, je potřeba jít "do práce".

Na hřišti se už scházeli závodníci, chodili si do klubovny pro kafe a dívali se na oblohu. No jo, co s tím, počasí prostě nevymyslím, i kdybych se zbláznila, mumlala jsem si pořád pro sebe. Mraky se zatím držely vcelku, pořád jsem věřila, že nezačne.

Ale začalo... Závodníci byli seřazení před slavnostním nástupem na hřiště a vtom se rozpršelo. Co rozpršelo, přímo lilo. No je přece CACIT, to by jinak nešlo. A to jsem už klela nahlas, ale stejně mi to nebylo nic platné. Naštěstí, abych jen nenadávala, zmokli asi tři, možná čtyři první závodníci. Pak se oblačnost zvedla, rozfoukal se vítr a nastalo téměř ideální pejskařské počasí - ani vedro, ani zima, jen možná ti, kteří jsou akurátní si mysleli, že by třeba nemusel ten vítr tolik foukat. Ale to už by to bylo moc dokonalé a ideální. Já byla naprosto spokojená. Dokonce jsem se v poledne převlékla do šortek.

Závodníci odjížděli podle harmonogramu na stopy, na hřišti se střídaly šestice závodníků na poslušnosti a obraně, šlapači pokládali stopy, rozhodčí posuzovali a figuranti figurovali. Všechno běželo tak, jak to běžet má.

Oproti minulým ročníkům jsme tentokrát zajistili i parkoviště, které bylo co by kamenem dohodil, hned za protipovodňovou hrází, takže to všichni měli pěkně všechno u ruky. Jako vedlejší příjem jsme si dovolili vybírat za parkovné, takže jsme se brzy setkávali s negativními ohlasy od některých diváků. Cena za zaparkované auto na dva dny (závod je dvoudenní) byla 50,- Kč, slovy padesát korun. Vstupné pro dospělé bylo na dva dny, též 50,- Kč. Možná si řeknete, že je to normální, co vlastně za tu padesátku dneska koupíte... No to byste se divili! Slízli jsme to od některých diváků, že jsme zloději. Když o tom tak teď přemýšlím, tyhle dohady s některými diváky, kteří nechtěli zaplatit parkovné a pak měli problémy zaplatit vstupné, nás nesmírně unavovaly a vysilovaly. Řešili jsme je sice asertivně, vysvětlovali jsme stále dokola... bohužel však někdy marně. Trochu nás to mrzelo, protože se většinou jednalo podle našeho mínění o lidi, kteří pak nakupovali u stánků poměrně drahé kynologické pomůcky a oblečení za dost peněz. Chci tím říci, že rozhodně nepatřili k těm, kteří by měli hluboko do kapsy. Ale asi je baví hádat se kvůli padesáti korunám. Nás to tedy nebavilo a dost nás to mrzelo. Co naplat, lidi nepředěláš, diskuse s těmi, kteří se hádat chtějí, nemá cenu. Jak ale říkám, mrzelo nás to a zbytečně nám to bralo energii. Známí, kteří slyšeli některé dohady mi pak říkali, abychom si z toho nic nedělali, že to tak bohužel je, někteří to prý mají jako sport. No budiž, už jsem se nad to povznesla a zapomněla. (Ba ne - nezapomněla, bude mi to ještě chvíli trvat, než strávím, že jsem zlodějka).

Sobotní počasí mile překvapilo a zvedlo nám náladu. Pomalu se blížil večer a s tím i konec sobotních soutěží. Vzhledem k tomu, že dva závodníci od závodu odstoupili a další dva byli v průběhu soutěží diskvalifikováni, začal se nám nedělní program poněkud časově zmenšovat. Jak už bylo řečeno, ovlivnil to i fakt, že nebyla nahlášena žádná háravá fena, která by musela dostat prostor pro trénink před výkonem (po ukončení soutěží ostatních). Bylo jasné, že bude potřeba nedělní program trochu natáhnout přestávkami, abychom neuvedli ukázky Dog show moc brzy, aby o ně diváci, kteří přijdou později, nepřišli.

A tak jsme dostali výborný nápad, který se všem zalíbil. Posuneme začátek nedělních soutěží o jednu hodinu, začneme v devět místo v osm ráno. Všichni se radovali, že si budou moci přispat po rautu. Takže domluveno. Sobotní program soutěží skončil kolem sedmé večer, a tak měli všichni zhruba hodinu, aby se hodili "do gala", obstarali psy a vyrazili na raut.

Raut se tentokrát konal v centru sousedních Dobřichovic, v rekonstruované hospůdce Tondy Vaňka, v Tipsport Baru. Všichni se opravdu "vytáhli". Jídlo bylo výborné a bylo ho takové množství, že se to nedalo sníst. Je tedy pravda, že někteří ze závodníků na raut nešli. Ať už k tomu měli jakékoliv důvody, udělali chybu, protože to stálo za to. Zeleninové i ovocné saláty mizely v žaludcích návštěvníků takovou rychlostí, že se tomu Tonda nestačil divit. Také obložené mísy s různými druhy sýrů a salámů a řízků mizely. Venku na grilu bylo kuřecí masíčko a vedle se na rožni točilo selátko. V rohu venkovního sezení hrála kapela country a všichni s nimi zpívali. Zpočátku byl docela problém najít prázdné místo k sezení, protože obě části hospody byly plné, později se počet hostů ustálil. V přední části hospůdky byl prý ideální posezení pro ty, kteří si chtěli popovídat se známými, se kterými se potkávají většinou jen na akcích, protože jinak k sobě mají daleko. Povídání prý zvenku v decentní hlučnosti doprovázela příjemnou hudbou kapela. Zatímco venku jsme měli kapelu hned vedle sebe a náležitě jsme si zazpívali. Také obsluha se k nám přidala. Horší to bylo s tancem, kromě obsluhy skoro nikdo netancoval. Nicméně byla výborná atmosféra až do půlnoci, kdy všem začaly docházet síly s jídlem. Navíc se dostavila únava po dvoudenním maratónu... A to ještě přišly na stůl výborné mini zákusky, uzená kýta, kterou jsme si mohli sami krájet na talíř a nakonec se kolem desáté půl jedenácté se sundávalo z rožně prasátko... Prostě hody se vším všudy. Kdo nepřišel, rozhodně prohloupil.

Neděle byla příjemná, mohli jsme si trochu přispat. Soutěže se rozběhly v devět hodin. Počasí slibovalo hezký den, bylo jasno, jen sem tam mráček, každou chvíli se oteplovalo. Snad to vydrží do odpoledne, přemýšlela jsem, aby bylo hezky i na vyhlášení.

Kolem jedné hodiny skončily soutěže a začal administrativní maratón v kanceláři závodu. Ještě se čekalo na dojezdy z posledních stop, aby mohly být vyhodnocovány výsledky. Zatímco na hřišti už byla v plném proudu Dog show - tedy různé ukázky aktivit se psy, v kanceláři jsme se potili nad diplomy a výkonnostními knížkami. Ať chcete nebo nechcete, administrativa se urychlit prostě nedá. V ukázkách bylo předvedení frisbee, pak následoval blok věnovaný ukázkám ze služební kynologie. Ukázky byly doplněny výkonem malého border teriéra na obranách podle IPO 3. Tento malý pejsek však předvedl také zákroky na ringo oblek. Měl obrovský aplaus. Zajímavou ukázkou bylo předvedení části poslušnosti a obrany podle ZVV3 zástupcem pro nás doposud neznáméno plemene - bazybruzký pes. Ukázky zakončilo předvedení práce s boder kolií a pasením hus.

V 15 hodin jsme začali připravovat závěrečný ceremoniál na hřišti. Byly zde narovnány všechny ceny pro závodníky od sponzorů a partnerů závodu. Závod se chýlil neúprosně ke svému úplnému závěru. Samotné vyhlášení vítězů bylo moc hezké, důstojné a bylo zakončené českou hymnou pro vítěze Miloslava Lebrušku. Hymna nás všechny dojala.

Pak už zbývalo jen vyfotografovat všechny oceněné, podat si vzájemně se všemi ruku a pak už přišlo rozloučení a odjezd závodníků. Podrobnosti o výsledcích, titulech a bodech najdete na webové stránce závodu

www.cacit.cz

Věřím, že se všem závodníkům, divákům i všem ostatním zúčastněným závod líbil. I když to bude možná znít jako samochvála, myslím, že kromě pár drobných chybiček, které nebyly zvenčí vůbec vidět, neměl závod z hlediska organizace chybu. K nám se žádné negativní ohlasy zatím nedostaly, a to máme odstup téměř čtrnácti dnů po závodu. Pokud přece jen nějaké negativní názory a připomínky k závodu byly, k nám se nedonesly. Doufám, že se všem v naší vesnici líbilo, a že se zase přijedou na nějakou místní akci podívat.

Ještě se sluší poděkovat všem, kteří se na závodu jakýmkoliv způsobem podíleli organizačně. Bez nadšení našich členů a známých by závod nebyl takový, jaký byl. Takže díky všem.

A to je tak k letošnímu závodu všechno. Zbývá dodělat ještě spoustu věcí, napsat články, zpracovat všechen materiál - videozáznamy, fotografie, napsat záznamy do kroniky, udělat vyúčtování všech finančních prostředků atd.

Zkrátka tenhle závod zřejmě nikdy nekončí...

Sepsala Alena Vanžurová

ZKOUŠKY Z VÝKONU PODLE ZKUŠEBNÍHO ŘÁDU KYNOLOGICKÉ JEDNOTY BRNO

Reportáž ze zkoušek

21.9.2008 ráno jsme se sešli v klubovně připraveni na zkoušky z výkonu podle zkušebního řádu Kynologické jednoty Brno.

  

Zkoušky podle NZŘ – 5. října 2008

     

   

Sepsala Alena Vanžurová

PODZIMNÍ ZÁVOD JEDNOTLIVCŮ S VLOŽENÝM OBRANÁŘSKÝM ZÁVODEM

28. ŘÍJNA 2008

Vloni jsme pořádali v říjnu obranářský závod podle ZŘ SKS TART. Dost nás tehdy zklamaly výkony v obranářských kategoriích, a tak jsme se rozhodli, že nastal čas změn a že byl tento závod poslední. A tak jsme vymysleli a společně dali dohromady propozice na nový závod. Putovní pohár jsme v létě předali loňské a předloňské vítězce v kategorii OPT2, Janě Jandové, které právem patřil, protože vyhrála 2x za sebou se stejným psem, Perrym Jipo-Me. Janu jsme tím trochu zaskočili, protože se přijela podívat na závod CACIT na svojí kamarádku Gábinu Janouchovou a vůbec nečekala, že si odveze tento pohár. Mělo to být pro ni překvapení a myslím, že se nám to dokonale povedlo.

Ale nyní už k letošnímu závodu, který jsme uspořádali opět v tradičním termínu jako každým rokem, tedy 28. října 2008, kdy je státní svátek. Letos to bylo úterý. Změnu jsme udělali ráznou a výraznou, závodilo se ve čtyřech základních kategoriích, ZZO, ZVV1, ZVV2 a IPO1. Pro zajímavost a zpestření jsme přidali vložený obranářský závod, který obsahoval tři "cviky" náročné nejen pro psy, ale i pro psovody. Takže kategorií bylo vlastně pět.

Trochu jsme měli obavy, kolik přijede závodníků. Do kategorie ZZO bylo přihlášeno nejvíce závodníků a potěšilo mě, že to byli samí mladí psovodi. Velmi dobře vypadala také kategorie ZVV1, kde závodníci utěšeně přibývali. Obavy mě opustily i co se týkalo vloženého obranářského závodu, o který byl překvapivý zájem i přes jeho velkou náročnost. Horší už to bylo s kategoriemi IPO1 a ZVV2. Nakonec jsem se těsně před závodem začala strachovat, co mi řeknou rozhodčí, protože když jsem závodníky spočítala, bylo jich 43! Uvidíme v úterý ráno, jak to dopadne, říkala jsem si.

Závodníků tedy jako máků, a co doprovod, který přijede s nimi. Dělalo mi starost, jestli je všechny vůbec nakrmíme. Pustila jsem se tedy do vaření. Ostatní kroutili hlavami, že to, co jsem navařila, se přece nemůže sníst, protože je toho obrovské množství. Hrnec dršťkové polévky, hrnec svíčkové omáčky, hrnec bramborové kaše a dva plechy grilovaných kuřecích "paliček", kastrol guláše, párky, toasty... z pondělka na úterek se mi už o jídle zdálo... Snad to sníme, snad jsem to nepřehnala...

Počasí bylo přesně načasováno, čehož jsem se bála. Předpovědi nebyly nijak příznivé, hezké počasí už pravděpodobně skončilo, je konec října, takže nic moc. "A jak řekli, tak udělali", říkala jsem si v noci z pondělí na úterý, když začalo venku pršet. No, to je "výborný", klela jsem nahlas, když jsem o půlnoci lezla do postele, to se tedy máme zase na co těšit. Ach jo, co naděláme, počasí prostě nevymyslíte, kdybyste se zbláznili.

V šest ráno jsem vykoukla z okna a nejradši bych se vrátila do vyhřáté postele. Venku neskutečně lilo. Co se dá dělat, jdeme na to. Psi měli obrovskou radost, že jdeme takhle brzy na cvičák, blázni, a vůbec jim déšť nevadil. Čisté kalhoty a bunda mě vydržely jen ke vrátkům, pak už jsem vypadala jako vždycky - jako prase, zabahněná od hlavy až k patě. Jo jo, to je ta jejich radost!

V klubovně bylo příjemně teploučko, zbývalo pár klidných chvilek, abychom si uvařili ke snídani kafíčko. Závodníci se začali pomalu sjíždět, aby si stihli ještě zatrénovat na place před zahájením závodu. Některým zbloudilcům jsem trochu pomáhala s navigováním dojezdu na cvičák, ale v podstatě byli všichni velmi šikovní a našli nás docela dobře. Náš cvičák každého poprvé tak trochu zmate, protože je schovaný za protipovodňovou hrází, takže je to tak trochu překvapení. Ale to jde jen o poprvé.

Po osmé dorazili rozhodčí, paní Hana Golhová a pan Miloš Bartůněk. Na figuranty bylo ještě moc brzy, nejdřív nás čekal nástup a pak mnoho a mnoho poslušností. Vedoucího závodu dělal již tradičně Luděk Hrudka.

Také dorazil pan doktor Veverka na veterinární přejímku psů. Všechno probíhalo tak, jak mělo. Byly nahlášené dvě háravé feny, obě v kategorii ZZ0. Ve tři čtvrtě na devět jsme stáli už všichni na nástupu. Trochu se nám protáhlo losování, protože téměř všichni pomocníci stáli v řadě jako závodníci. Na nástupu jsme taky pěkně zmokli. Mraky se táhly skoro po zemi a rozhodně to nevypadalo dobře. O krásném nedělním počasí, kdy svítilo sluníčko a bylo příjemně, se nám už mohlo jen zdát.

Hned po nástupu začaly poslušnosti podle ZZO, které posuzovala Hanka Golhová, vedle na odděleném place posuzoval speciální cviky podle ZZO Miloš Bartůněk. Sice nám to pěkně odsejpalo, přesto poslušnosti podle ZZO skončily skoro v jedenáct hodin. Moje předpovědi a propočty se pomalu začaly vyplňovat. Jestli já nebudu ta čarodějnice! Po ZZO šly IPO1, pak  ZVV "dvojky", oboje posuzovala Hanka Golhová. Nakonec šly "jedničky", které posuzoval Miloš Bartůněk. Odhadovala jsem, že budou poslušnosti do půl druhé a o moc jsem se nespletla.

Jelo se dál bez přestávky. Skoro ve tři čtvrti na dvě začínaly obrany IPO1, poté ZVV2, pak "jedničky. Nakonec se závodilo ve vloženém obranářském závodu. Tam jsme na poslední chvíli udělali trochu změnu v propozicích, nekousalo se při přepadu na vegu, jak bylo plánováno, ale celé obrany byly na rukávy FRABO. Posuzování obranáře si rozhodčí rozdělili, jeden posuzoval přepady a hladké zadržení, druhý kontrolní zadržení na 150 metrů. Tím se závěr závodu značně urychlil.

A co říci podrobněji k jednotlivým disciplínám? ZZO byly "nadupané", bylo celkem 13 závodníků, a to ještě jedna závodnice odpadla kvůli nemoci pejska. Nejmladší závodnici bylo patnáct let. Všichni se v dešti snažili, jak nejlépe uměli, některým se dařilo lépe, některým hůře. Bylo většinou vidět, že jsou to všechno mladí psi, ještě "neotrkaní". V této kategorii zvítězil Lukáš Roudný ze Starého Plzence s fenkou BOM Darou Plzeňský Teufel s 86 body z celkových 90. Na druhém místě byla Lenka Nová z Prahy 9 - Kyjí s fenkou BOM Dajkou Bohemia Labín se stejným počtem bodů, o umístění rozhodly body za poslušnost, kdy Lukáš měl 58 a Lenka 56. Na třetím místě skončila Andrea Jelenová z BC klubu s fenkou beaucerona Beauté z Dorky s 84 body. Ale ani na dalších místech v pořadí nebyly špatné výsledky, mnohdy rozhodoval jednobodový rozdíl na poslušnosti, někdy i los.

V kategorii IPO 1 závodili čtyři závodníci. Na prvním místě byla Kateřina Havelková z Mělníka s NO Ox z Jirkova dvora se 168 body (z celkových 200). Druhé místo obsadil náš člen Vláďa Kasl s NO Cafú Půlnoční měsíc (Iro) se 164 body, třetí byl také náš člen Karel Ráž se 121 body.

V kategorii ZVV1 zvítězila Jana Gibová z Prahy 9 - Kyjí se psem BOC Calypso Carl Hardy Horde se ziskem 183 bodů a zároveň se stala nejlepší ženou tohoto závodu a také obdržela cenu za nejlepší poslušnost (95 bodů). Druhé místo obsadila Kristýna Másilková z Obedience CZ se psem BOC Vigour Bohemia Alké se 174 body, třetí příčku obsadil náš člen Václav Mejstřík s osmiletou veteránkou NO Enny ze Slamáku se 166 body.

Kategorii ZVV2 vyhrála naše členka Majka Šubrtová s NO Brenem z Hromadného se ziskem 180 bodů. Zároveň obdrželi cenu za nejlepší obranu - 97 bodů. Na druhém místě byla Petra Horáková z Libně se psem BOC Bártem Stříbrný Permoník se 177 body a třetí příčku obsadil Vláďa Kasl s Bobem z Gargamellu (Bronem) se 158 body.

A v poslední kategorii, obtížném obranářském závodu, obsadil první dvě příčky Vláďa Kasl, s Irem - 194 bodů (z celkových 200) a s Bronem - 181 bodů. Oba psi provedli výborné zákroky, Bron měl trochu problémy s pouštěčkami. Třetí místo obsadila Lenka Vyskočilová ze Starého Plzence s fenkou BOM Olivií Malidaj se 178 body. Za ní o tři body zůstala dobrmanka Elis Laguna Nova s naším Kájou Rážem, která provedla výborné zákroky, bohužel se na kontroláku utrhla z rukávu. I když šla do zákroku ihned znovu, byla bodová ztráta velká a nestačilo to na lepší umístění. Škoda, razance jejího zákroku byla skvělá.

V poslední kategorii se některým závodníkům nedařilo. Vložený obranářský závod byl náročný, i když se to možná na první pohled nezdálo. Obsahoval totiž ne zcela běžné zákroky, takže někteří psi na ně nebyli připraveni. Přepad zvládli vesměs všichni psi. Také hladké zadržení přes protipovodňovou hráz, kdy figurant odhazoval směrem ke psovi předmět, zvládli psi vcelku dobře, někteří měli bohužel problémy s pouštěčkami, takže došlo i k anulacím cviku. Obtížnost závodu se projevila hlavně na kontrolním zadržení na 150 m. Tři psi měli problémy s orientací na figuranta, někteří bohužel neunesli tlak samostatného zákroku na velkou vzdálenost, takže padlo několik nul. Někteří měli opět problémy s pouštěním.

Závod skončil, na hodinkách bylo 16.00. Moje předpověď se potvrdila. Mraky se stále couraly skoro po zemi a jemně mrholilo. Bylo lezavo a ochladilo se. Bylo jasné, že bude brzy tma. Závodníci i pořadatelé byli unaveni, ale ještě zbývalo zakončit závod. Honem honem do klubovny, vypsat připravené diplomy a spočítat výsledky. Mezitím už byly spočítané všechny kategorie kromě posledního obranáře. Venku se začalo rychle stmívat. Rozhodli jsme se narychlo, že vyhlášení uděláme v klubovně, bez pejsků, abychom všechno urychlili, protože všichni už pospíchali domů.

Zakončení bylo rychlé, předali jsme všem účastníkům poháry, věcné ceny, kostičky pro pejsky, pogratulovali k výsledkům a pozvali všechny na příští rok, na další závody.

V kantýně už nezbylo nic k jídlu, a tak kdo neměl čas nebo zaváhal, měl prostě smůlu. Ba ne, ještě tam zbyly výborné párečky a trochu polévky. Ale jinak byly lednice prázdné, vyjedené. A to je dobře. Snad všem chutnalo.

Zbývalo ještě poděkovat rozhodčím, figurantům, sponzorům za ceny.

Poděkování patří samozřejmě také všem pořadatelům, kantýně (Květě Vondráškové a Romaně Rychlé), fotografce Janě S. a kameramance Tereze Suchánkové. Za pomoc s administrativou závodu patří díky Gábině Staré. Na závodu také hodně pomáhala Barča Laiblová se svojí malou kníračkou Benji, Jirka Hůla s Gillinou, který pak při ostatních disciplínách dělal střelce. Ještě dlouho bych mohla jmenovat ty, kteří pomáhali, zároveň závodili ... Prostě a zkrátka díky patří všem.

Co říci na závěr? Máme za sebou další akci, chtěla bych věřit, že byla úspěšná, a že všichni odjeli spokojení. Tedy i ti, kteří možná byli trochu zklamaní výkonem svého psa. No jo, to se někdy stává, ne každý den je posvícení, říkávala babička a měla svatou pravdu. Doufám, že jste svým chlupáčům už odpustili. Začněte trénovat, příští rok to všem natřete! Máme na to celou zimu. Na jaře se můžeme sejít na prvním závodu, který se koná 1. května 2009. Bude to zase svátek, a tentokrát to bude pátek. Takže budete moci v sobotu i v neděli odpočívat a ne běžet hned druhý den do práce, tak jako to čeká ve středu 29. října nás. 

ODKAZ NA FOTOGALERII

Sepsala Alena Vanžurová 

ZKOUŠKY Z VÝKONU PODLE IPO/SCHH/VPG

Reportáž ze zkoušek