Obsah

Letní výcvikový tábor v Městci Králové 2010

 

V letošním roce plánujeme opět letní dovolenou v příjemném prostředí cvičáku v Městci Králové. Doufáme, že nám počasí trochu vyjde, protože letos je to zatím jako na houpačce... 

I letošní tábor je v podstatě hlavně klubovou záležitostí, nicméně v zásadě nic nebrán tomu, aby se k nám někdo přidal, za předpokladu, že chce trávit dovolenou se psy jako my. Nechceme žádný hektický výcvik, který je běžně právě na táborech provozován, protože ti, kteří nemají tolik času v průběhu roku, snaží se právě na táboře všechno dohnat. My to máme naopak. V klídku si pocvičíme, když máme chuť, chodíme na stopy, ale nijak to nehoníme.  Plánujeme také tréninky obran, figurant přijede za námi. K tréninku obran se většinou připojí také místní členové.

čichám čichám...

Termín letošního tábora je od soboty 24. července do soboty 7. srpna 2010.

A jak to na táboře bude vypadat?chachacha

Bydlíme na cvičáku v Městci Králové ve svých stanech, ale pokud máte obytný vůz, nic proti tomu...

Jíst chodíme do města, je tam několik dobrých hospod, možnost nákupu všeho možného. Do města je to co by kamenem dohodil.

Pár metrů od cvičáku je fotbalový stadion, kam se můžeme chodit sprchovat po dohodě do kabin každý večer. Kousíček od cvičáku je parádní koupaliště s čistou, avšak chladnější vodou. Nám otužilejším to nevadí, ostatní si chodí máčet nohy...(hahaha).

Pejsky máme ubytované v odkládačkách na cvičáku, někteří si je berou na spaní do stanu. Pokud si to každý ohlídá, aby nedocházelo ke rvačkám, není s tím problém. Po dohodě je běžné nechávat psy, kteří se snesou postupně běhat na place na volno i v průběhu dne. Všichni se mohou vystřídat.

Na cvičáku je jen užitková voda ve studni, pitná voda se musí dovážet. V klubovně je k mání varná konvice, tuším, že vloni byla k dispozici mikrovlnka a elektrický vařič, samozřejmě lednice.

Cvičák je kousíček za městem, naproti cvičáku je zahrádkářská kolonie. Je tam moc příjemně. Už se moc těšíme.

smajlík

A už je to jen krok - už je to realita... 24. července 2010

to je bájo

 

A tak jako vloni, už je to tady... už je zase po dovolené, zase jsme se zapojili do pracovního procesu a můžeme se na další dovolenou zatím jen těšit a tiše (nebo i nahlas) o ní snít...

A jaké to letos bylo??? Nechte si to vyprávět...

Začalo to deštěm a skončilo to lijákem

aneb povídání o letošní dovolené

 Fotogalerie z LVT 2010 - 1. část

(přidána fotogalerie 1. část)

autoři fotografií Alena Vanžurová a Karel Ráž

Fotogalerie 2 z LVT 2010

(přidána fotogalerie 2. část)

autoři fotografií Alena Vanžurová a Karel Ráž

ZOO ve Dvoře Královém

(přidána fotogalerie 3. část)

autor fotografií Alena Vanžurová

LVT 2010 - část 4.

(4. část - fotogalerie z LVT 2010)

autoři fotografií Tereza Suchánková a Vláďa Kasl

V pátek 23. července jsme vyrazili já (Alena) a předseda (Kája) hned brzy ráno před sedmou směr Městec Králové. Naloženo jsme měli už od čtvrtka od večera. Celý týden bylo vedro, dokonce až 36 stupňů C, a tak jsme naplánovali odjezd brzy, abychom neuvařili psy ve vozíku.
Počasí se ale v noci ze čtvrtka na pátek změnilo, ochladilo se a předpověď na víkend meteorologové změnili na příchod studené fronty (jak já říkám studeného Franty), déšť, bouřky, a bla, bla, bla, po kolikáté již zvrat počasí a jeho totální kotrmelec.
Plány jsme ale již neměnili, vše připravili a opravdu v pátek ráno vyrazili.

Cesta byla docela dobrá, jižní spojka docela jela, jen před uzavírkami se tvořily kolony, ale v zásadě jsme nikde nestáli. Už po osmé jsme byli na cvičáku v Městci Králové, kde na nás čekala Zoja Hrodková se svým bílým psem.
Podle zpráv z domova jsme ujeli deštivému počasí, protože u nás v Letech začalo hned dopoledne pršet.déšť

Dlouho jsme se ale kvůli počasí neradovali, už v devět večer v pátek začalo pršet i v Městci.

Meteorologům vyšlo předpovídané počasí i na víkend. S odstupem času, kdy reportáž píši, už to tak neprožívám, ale je fakt, že jsme byli zalezlí dokonce i v klubovně, protože se venku nedalo moc sedět. Bylo vlhko a chladno.

V neděli se počasí konečně začalo lepšit. Dorazil Vláďa Kasl s Bronem, Irem a Iccem. "Stav obyvatel" tábora se zvedl na tři, "stav psů" na šest. smajlík

Předpověď počasí meteorologové ještě trochu upravili - studený Franta se měl v Čechách prý zdržet (asi se mu tady líbí).

V pondělí jsme konečně mohli vytáhnout na chvíli i trička s krátkými rukávy. Ráno jsme vyrazili čuchat na posekanou vojtěšku. Po stopách jsme se trochu rozhýbali poslušností. Večer jsme dokonce štěkali na Káju v maketě. Rozložili jsme také agiliťácké překážky, které jsme sebou přivezli - pětimetrový tunel a skokovku. To aby byla nějaká legrace.

Vzhledem k tomu, že jsem věci sebou balila ve velkých vedrech, měla jsem kufr plný šortek, triček s krátkými rukávy a tílek, ba dokonce jsem, já optimista, měla sebou i troje plavky! Ukázalo se to trochu neprozřetelné, protože se teploty pohybovaly kolem dlouhých rukávů a fleecových bund. Zdálo se, že brzy zavítám do místních obchůdků poohlédnout se po něčem teplém na sebe.

Bazén na místním koupališti (brrrr) byl při našem příjezdu úplně vypuštěný. Zřejmě z těch veder byla voda už neúnosně špinavá. Od soboty ho napouštějí novou, čisťounkou, avšak ledovou vodou.... nevím nevím, jestli se letos vykoupeme...

Úterý - opět vyrážíme na stopy. Pak jedeme na nákup, protože v době obědy, kdy jsme ve městě, je všude polední přestávka. Ach jo, to je ale blbost, chtít koupit v "parném létě" tričko s dlouhým rukávem! Jaká to pošetilost! No nakonec jsme přece jen jedno v krámě objevili, a tak si ho spokojeně odnáším s představou, že se konečně převléknu do čistého. Moje současné tričko bylo už přece jen trochu poznamenané častějším nošením...

Po obědě dorazil zbytek naší letošní výpravy - Tereza a Tomáš Suchánkovi, Irisa a Axel. Jsme tedy prozatím (a možná úplně) kompletní. 13 je hezké číslo a nám naprosto vyhovuje.

Úterní počasí bylo nutné pochválit. Bylo docela hezky, relativně teplo, kolem 24 stupňů, tedy taková letní teplota, dalo se krásně sedět venku dokonce v šortkách a v tričkách s krátkými rukávy! Úžasné! Večer jsme grilovali výborné masíčko. A pak začal první kurz odborného čtení o fotoaparátech, objektivech a tak dále.

Středa - Opět čucháme na vojtěšce. Počasí se zdá dobré, svítí sluníčko, avšak abychom se příliš neradovali, předpověď není nic moc. A předpověď se zase plní... Po obědě se počasí pokazilo, fouká silný nepříjemně studený vítr a zatahuje se. Vláďa nadává, proč nejde ten vítr "vypnout". Můžete si být jistí, když nikde jinde nefouká, tady, na cvičáku určitě ano.... Vítr se rozbíhá po okolních polích a ševelí v březovém a olšovém listí tak vehementně, že občas není slyšet vlastního slova... Až navečer šel vítr spát, tak snad bude chvíli klid.

Čtvrtek - budí nás sluníčko, v noci trochu pršelo. Hned ráno vyrážíme opět na stopy. Na dnešek předpovídají meteorologové příchod dalšího "studeného Franty", déšť. Nic potěšujícího. Už si začínáme na tohle počasí zvykat. Navzdory předpovědím však počasí vydrželo slušné a bez většího deště až do odpoledních pěti hodin. Po páté začalo lejt jako z konve. Seděli jsme pod střechou u klubovny, četli jsme si a je fakt, že na cvičení se psy to tedy rozhodně nevypadalo. Pěkně se ochladilo. mrakyLiják trval asi hodinu, pak přestalo, ale bylo chladno. K večeři jsme si ugrilovali zbytek dovezených steaků, byly ještě chutnější než v pondělí, mňam, mňam. Následovala "povinná hodina čtení o DSLR a sprchování ve fotbalových kabinách. A pak hajdy spát.

Pátek 30. července

V noci sice pršelo, ale nijak dramaticky. Tentokrát je předpověď počasí trochu optimističtější, mělo by být o víkendu docela teplo. Inu uvidíme, říkali jsme si skepticky. Dnes jsme dali psům volno, abychom je nepřetáhli. Pravidelné venčení, cvičení, změna prostředí - to všechno příspívá k jejich únavě. A tak jsme je nechali odpočívat v kotcích a vyrazili jsme na výlet. Káju bez rozloučení opustily nedávno pořízené tenisky, a tak nastal čas se poohlédnout po nových. V místní obuvi měli do konce našeho pobytu dovolenou, a tak jsme vyrazili do Jičína.
Tímhle zajímavým městem jsme vždycky jen projížděli, nikdy nám nevyšel čas, abychom se zde zastavili a prohlídli si to tady. Moc se nám tam líbilo, vylezli jsme na věž a nafotili spoustu fotek. Bylo příjemně teplo, dokonce vykouklo i sluníčko. Na zpáteční cestě jsme se stavěli v Městci na oběd a nakoupili buřty na ohýnek k večeři.  Sotva jsme se vrátili a vyvenčili, zatáhlo se, začalo foukat a samozřejmě, jak taky jinak, zapršelo. Ochladilo se.
Podle zpráv z Tomášového notebooku (není nad to být stále ve spojení se světem
) na Moravě hodně prší, ale zítra by se prý mělo oteplovat a do konce týdne slibují dokonce 29 stupňů!
Doháním resty - dopisuji kroniku.

Sobota 31. července
Dnes by tedy mělo být podle předpovědi hezky. Hned ráno jsme vyrazili zase na stopu. Přijela Jana Suchánková za Tomášem a Terezou. Bylo nás o jednoho víc, respektive o dva, protože s Janou přijela taky Lexina. Takže rekordní počet obyvatel tábora - patnáct. Jana dovezla naložené masíčko, takže bude grilovaný obídek....
A ještě dopoledne dorazila návštěva - Majka s Brenem a Pepa s Gwenem.
Odpoledne jsme si užívali jako každoročně sklizeň obilí z pole těsně za klubovnou. Vždycky je to "výborný" zážitek. Prach a obilí máte pak všude... Naštěstí tolik nefoukalo ze západu, takže se to dalo vydržet. Obilí jsme měla však i v kronice. smajlík

Neděle 1. srpna

A jsme za polovinou naší dovolené. To to tedy utíká. Dnes by mělo být vedro až ke třiceti stupňům. Vyrážíme na výlet za mojí dcerou do Jiviny u Mnichového Hradiště. Na návštěvě jsme prohlídli, co je u nich nového (nové kytičky, noví ptáčci, nové myši, nové želvy, nová koťata atd...). Poobědvali jsme grilované masíčko. Popovídali jsme si, pomazlili jsme se s koťaty a mastili zase zpátky do tábora za našimi psy. Bylo pěkné vedro, a tak jsme po návratu do tábora vzali plavky a šli jsme se vykoupat do ledárny místního koupaliště. Nakonec to bylo docela příjemné zchlazení. A aby to nebylo líto našim psům, tak jsme je vykoupali v rybníku, moc se jim to líbilo. Večer následovalo povinné čtení o fotoaparátech... Až do večera bylo teplo.

 smajlík s mapou

Pondělí 2. srpna

Ráno na mě čekal v kotci nešťastný Bary. Asi došlo k "dietní chybě" v jeho stravě, a tak vznikl trochu problém. V noci mě možná volal, ale já ho bohužel neslyšela..., a tak se mu přihodila nehoda, zkrátka a dobře pos... se. Bylo mi ho líto, celé pondělí jsem ho venčila častěji, večer vypadal o poznání lépe než ráno.
Dnes přijely na návštěvu Gábina se Sany. Bylo krásné počasí, předpovídali až 30 stupňů, ale na odpoledne už bouřky. Po obědě si dáváme kafíčko a zmrzlinku, co nám vlastně schází? Nic.
Odpoledne odjela Gábina, nebe se zase zatáhlo. Jsme zvědaví, jak to bude vypadat. Podle předpovědních map na internetu to vůbec nevypadá pěkně. Bylo dusno před bouřkou. Ještě v deset večer bylo 23 stupňů! Po desáté večer začalo poprchávat, a tak jsme šli zalézt do stanů. Pěkně se blýskalo, nebe bylo v jednom ohni. 
bouřkaBouřka byla ale naštěstí dost daleko. Pak začalo foukat a pršet. Špatně se spalo, bylo moc vedro. Lilo celou noc.

Úterý 3. srpna

Do rána napršelo hodně vody. Bary vypadal už dobře, byl veselý a hravý. Tak snad máme krizi za sebou. Honey v nestřežené chvíli vletěl do rybníka a vykoupal se. Lump. Sbírali jsme u rybníka houby. Bylo teplo, asi 19 stupňů, ale pořád pršelo. Lilo celé dopoledne. Dalo by se říci, že velké přeháňky se střídaly s menšími. Ochladilo se na 17 stupňů. Přeháňky pokračovaly skoro až do večera, ale našli jsme si mezi nimi chvíli na cvičení poslušnosti. Než jsme se otočili, bylo osm večer. Ještě večerní hygiena ve sprchách a je další den za námi. A propos! Abych nezapomněla, dnes odjela Jana s Lexinou domů, a tak nás zase bylo o dva méně...

Středa 4. srpna

Výlet do ZOO ve Dvoře Královém.

Dnes jsme vstávali už před šestou hodinou. Chtěli jsme brzy vyrazit do Dvora Králové do ZOO. Rychle jsme se nasnídali a šli vyvenčit hafany. Po osmé jsme nabrali v Městci Králové benzín a kolem půl deváté jsme už svištěli směrem na Dvůr Králové. Jeli jsme trasu na Nový Bydžov, Hořice. Jelo se dobře a už v půl desáté jsme parkovali u ZOO. Měli jsme výborný čas. Počasí se vyvedlo, kolem dvaceti stupňů, sem tam mráček, jinak svítilo sluníčko. V ZOO jsme strávili skoro pět hodin, a tak jsme měli pocit, že jsme tentokrát viděli skoro všechno. Bylo to super, ale byli jsme totálně upajdaní. Těšili jsme se domů do tábora. Hafíky nám zatím vyvenčili Tomáš s Terezou, za což jim patří díky. V půl třetí jsme se vraceli stejnou cestou do Městce, protože to byla cesta nejkratší. Trvalo nám to zhruba hodinu. Psi byli v pohodě, vyvenčili jsme je okolo rybníka. Než jsme rybník obešli, tak do něho Honey vlezl snad desetkrát. Nakonec si u koupáku vlezl do rybníka a prostředkem plaval napříč celým rybníkem až ke vrátkům na cvičák. Baroušek by býval taky moc chtěl, ale já to nedovolila. Měla jsem o něj starost, má hustou podsadu a neuschnul by do večera. Navíc má svůj věk, přece jen jedenáct a půl roku už je znát a tak mi strach, že by mohl v noci prochladnout nedovolil riskovat a nechat ho vykoupat.

Po páté dorazil Roman Šonský a v šest jsme začali trénovat obrany. Všichni psi byli dneska moc šikovní. Pak jsme obstarali a nakrmili psy, došli jsme se vysprchovat a opekli jsme si buřty na ohýnku. Poseděli jsme skoro do půlnoci.

Čtvrtek 5. srpna

V noci bylo teplo. Na dnešek předpovídali pěkné počasí. Hned ráno dorazil Luděk Hrudka s Alenou a Garym. Trénink začínal kolem desáté a protáhl se skoro do půl jedné. Roman s námi nechtěl jít na oběd, spěchal domů. Po jeho odjezdu jsme jeli do Městce na oběd. Na náměstí parkovalo auto s grilovanými kuřaty, tak jsme si koupili k večeři.
Odpoledne vylezl teploměr až na pětadvacítku, trochu se zatáhlo, ale večer se to zase vybralo. Honey si zase zaplaval v rybníku. Je to lumpík, bylo vidět, jaký z toho má požitek. Kájova Elis se také koupala, ale je zvyklá na nošení aportů, bez nich do vody neleze (tedy pokud vleze do vody Kája, tak tam vleze i bez aportů).
I my jsme neodolali a šli jsme se večer vykoupat do chladné vody na koupališti. Bylo to moc prima osvěžení. Pravda ale je, že nás na koupališti moc nebylo. Jen já, Kája a jedna místní paní. Alespoň jsme se v bazénu s nikým nemuseli přetlačovat...

Dovolená se rychle chýlí ke konci. Vrtkavé počasí nám dává zabrat. Předpovědi jsou hodně špatné, pátek by snad mohl být ještě relativně snesitelný, ale na sobotu vyhrožují nějakými hrůzami v podobě přívalových dešťů. To, co jsme viděli na Tomášovém notebooku na předpovědním modulu Hydrometeorologického ústavu nás všechny docela vyděsilo.

Vláďa i Tomáš s Terezou se rozhodli v pátek pro ústup před předpovídanými dešti. Začali balit už ve čtvrtek večer. Bylo jasné, že tak, jak jsme sami zahajovali, také sami pobyt v táboře dokončíme.... Složili jsme agility překážky, dokud jsou suché a začali jsme postupně přenášet věci do suché klubovny. Co kdyby už dnes v noci lilo...

Pátek 6. srpna

Poslední den na táboře. V noci pršelo, ale nebylo to nijak dramatické. Všechno je ale mokré a kdoví, kdy to uschne, protože to na žádné nádherné počasí se sluníčkem rozhodně nevypadá. Ráno bylo kolem patnácti. Vyvenčili jsme už před šestou, protože momentálně přestalo na chvíli pršet.

Tomáš s Terezou vzali balení hopem a v deset hodin dopoledne nám už mávali, když odjížděli. Vláďa také balil, vyrazí podle plánu asi po obědě. I my jsme se rozhodli, že pokud možno zabalíme všechno, abychom neměli všechno promáčené a pravděpodobně si usteleme přes noc v klubovně. V průběhu dopoledne přišel pěkný asi půlhodinový výživný slejvák. No potěš, říkali jsme si. Podle zpráv z domova u nás prší.

Po obědě se počasí trochu ustálilo, tak jsme sbalili stany a přenesli zbytek věcí do klubovny. Zatím nepršelo, trochu se oteplilo, bylo dokonce devatenáct stupňů.

Vláďa odjel ve dvě, aby stihl dorazit domů před páteční dopravní špičkou. Zůstali jsme sami. Pustili jsme z kotců psy, kteří hned zaznamenali změnu - chyběli stany a auta. Znervózněli, tušili, že je čeká cesta domů. Byli jsme zvědaví, jak dopadne počasí. Šli jsme se ještě vysprchovat do kabin na fotbalové hřiště a nakrmili jsme psy. Dostali jen poloviční dávku, aby jim nebylo zítra po cestě špatně.

Sobota 7. srpna 2010

Až do půl druhé v noci nepršelo. Pak přišla bouřka, nebe bylo v jednom ohni. Pak začalo pršet a bouřka se přesunula někam jinam. Pršelo až do rána. Kolem sedmé jen mrholilo, a tak jsme šli honem vyvenčit. Než jsme obešli rybník, znovu se docela rozpršelo.

Dali jsme si snídani a začali balit a nakládat věci do auta a do vozíku. Stále pršelo, ale dalo se to vydržet. V jedenáct hodin jsme měli všechno sbalené, naložené, uklizenou klubovnu. Zbývalo dát si symbolickou kávu, než se vydáme na cestu domů. Začalo pěkně lejt. V půl dvanácté dorazila Hanka, která nás měla tento týden na starost. Přijela si převzít klíče.

Liják byl stále intenzivnější, mraky se táhly skoro po zemi. Nemělo smysl na něco čekat, rozhodli jsme se, že vyrazíme. Než jsme však naložili psy do vozíku, byli jsme úplně durch, neměli jsme na sobě nit suchou. Zamávali jsme Hance a vyjeli do lijáku směr letovský domov...

Cesta byla hrozná. Lilo tak, že to nestíhaly brát stěrače. Na silnici bylo místy tolik vody, že silnice nebyla vidět, museli jsme jet hodně opatrně. V kolejích na silnici bylo tolik vody, že chvílemi auto doslova plavalo. Lilo až do Prahy, v Praze "pouze " pršelo. Měli jsme zprávy, že u nás jen mrholí. Sláva, říkali jsme si, ale jak jsme dojížděli k nám, houstnul déšť i tady. Domů jsme dorazili po půl druhé, všechno bylo promáčené, psi měli spoustu vody i ve vozíku. Protože jsme byli mokří skrz naskrz, ani nám nevadilo, že vykládáme všechno v dešti. Bylo to už stejně jedno.

Tak končí naše letošní dovolená. Z lijáku jsem neměla vůbec dobrý pocit. Přiznám se, že jsem měla strach. V rádiu po celou cestu hlásili, jaké hrozné přívalové deště jsou na severu na Liberecku a na Děčínsku. To není nic dobrého. Takže první věc, kterou jsem udělala, jakmile jsem se dostala domů do pokoje a sházela ze sebe promáčené oblečení, bylo to, že jsem pustila počítač a honem se dívala na hydrometeorologický ústav na radar a na měření srážek. To, co jsem na monitoru viděla mi však doslova vyrazilo dech. Bylo jasné, že je zle... Kdo jednou zažil tak velkou vodu, jako my v roce 2002, ten nezapomíná... Strach vás sevře do kleští a vy nemůžete na nic jiného myslet, než na to, co bude, jestli nepřestane pršet...

Ale to už k povídání o dovolené nepatří...