Obsah

Úvodem

LETNÍ VÝCVIKOVÝ TÁBOR

ON LINE

Poslední dny před dovolenou snad neměly konce. Radši jsme se ani netěšili, co kdyby se na poslední chvíli něco zase přihodilo...

Počasí vypadalo dobře, předpovědi (zatím na první dny tábora) vypadaly téměř exkluzivně, a tak zbývalo udržet nervy na uzdě, pořádně všechno zabalit, nic nezapomenout, všechno potřebné zařídit a pak zabouchnout dveře a frrr do Městce.

Ve čtvrtek odpoledne jsme měli skoro všechno připravené, jen vyrazit. Na pátek předpovídali pěkné vedro, takže jsme se rozhodli vyjet hodně brzy. Vloni jsme před odjezdem řešili nehodu - Honey se porval, takže jsme strávili skoro celé dopoledne na šití u veterináře. No tak letos jsem si dala obzvlášť pozor, aby se nic takového neopakovalo.

Letní výcvikový tábor 2013

19.7.2013

19 července 2013

Vstávala jsem před šestou, v půl sedmé jsme připojovali vozík za auto a jeli přibalit do auta ještě věci ze cvičáku. V půl osmé jsme byli hotoví a vyrazili směr Městec Králové. V závěsu za námi jela moje dcera Hanka s malou Emou, protože se rozhodla strávit s námi část dovolené na táboru.

Cesta byla dobrá, Prahou jsme projeli dobře, jižní spojka sice místy stála, ale naštěstí to nebylo v našem směru. Dokonce se nám zdálo, že letos je povrch hradecké dálnice krapet lepší než v minulých letech a tolik to s námi nemlátí, psy že ve vozíku tolik nevyklepeme. Možná se nám to jen zdálo...

Fotogalerie z 19.7.2013

Do Městce jsme doralili kolem deváté hodiny. Zaskočila nás uzavírka cesty ke cvičáku, kde bylo rozkopáno. Museli jsme se točit u koupáku a jet objížďkou. Konečně jsme zdárně bez problémů dorazili před bránu městeckého cvičáku.

Na zavolání nám přijel předat klíče od klubovny a cvičák místní člen ZKO Městec Králové, pan Kopřiva. Mohli jsme se začít zabydlovat. Oteplovalo se, takže jsme se pustili do stavění stanů hned, než bude vedro. Taky bude třeba dojet nakoupit...

V poledne jsme byli se stavbou stanů hotovi a vyrazili jsme na oběd do místního učňovského střediska. Už jsme měli pořádný hlad. Já jsem si dala halušky s uzeným masem, Kája si dal guláš a Hanička s Emou spucly frankfurskou pečeni s knedlíkem. Pak jsme vyrazili na nákup. 

Nakoupili jsme všechno potřebné a spěchali nazpátek na cvičák za pejsky, kteří odpočívali v kotcích. Pustili jsme je a nakrmili. Vypadali moc spokojeně, hráli si spolu celé odpoledne.  

Teploučko nás vyprovokovalo, že jsme se šli vychladit do místního koupáku. Voda v koupališti nezklamala, byla jako každý rok chladná. Nám, otužilcům, to ale nevadilo. Chladnou vodu v bazénu dokonce zvládla i malá Ema, plavala s mámou a s kruhem. Držela se jí jako klíště okolo krku, ale nebrečela.

Tady běží hodiny asi rychleji, než doma, protože než jsme se ohlédli, byl večer. Ema byla už přetažená, za celý den toho měla až dost. Nakrmili jsme psy a taky sebe. Bylo teplo do samého večera a vypadalo to, že bude teplo i v noci. Bylijsme unavení, a tak jsme dali spát psy a pak jsme zapadli do pelechů i my.  

20.7.2013

Sobota 20. července 2013

Tak první noc máme za úspěšně sebou. Spalo se dobře, jako doma v posteli, v noci bylo teploučko. Čekal nás každodenní ranní rituál, venčení, krmení dravé zvěře. Vzhledem k tomu, že jsme vstávali už po šesté hodině, tak jsme byli v osm už se vším hotovi a mojli jsme vyrazit znovu na nákup. Čerstvé pečivo na víkend, kdy je tady všude zavřeno. To víte, my jsme rozmazlení, když máme Billu a Lidl,  kde je otevřeno od rána do večera i o víkendu. A ještě balenou vodu do zásoby, protože voda z místní studny je jen užitková.

Nákup byl rychlá záležitost smile, a tak jsme už kolem deváté byli nazpátek u brány cvičáku. Za námi už přijížděl první táborník, Ivana s Frankem, která přijela na víkend.

Počasí je příjemné, je sice pod mrakem, ale na déšť to nevypadá, spíš to vypadá, že se to vybere a bude teploučko. Dnes musíme vymyslet něco k obědu. Ze zásob jsme vylovili pečené kuře, Hanička uvařila těstoviny, nakrájeli jsme všechnu zeleninu, kterou jsme měli sebou a udělali těstovinový salát s kuřetem. Byl dobrý, ještě zbylo na potom.

Jak šel čas, přibývali táborníci. Dorazila Anetka s Dustíkem, Vláďa s Irem a Xantíkem.

Anetka dovezla koláč s angreštem, který pro všechny sama upekla a k večeři špekáčky, které jsme hodlali večer opékat na ohni. Vláďa dovezl také špekáčky, ty byly domluvené. To si dáme do nosu, už jsme se všichni těšili.

Odpoledne jsme se šli zase vykoupat na koupaliště. Na obloze byl sem tam nějaký mráček, voda byla studená, ale na osvěžení a zaplavání to bylo dobré. Na koupališti jsme to ale dlouho nevydrželi, protože nejsme zvyklí ležet na sluníčku. Bohužel tam taky štípala hovada smajlík.

Když jsme se vrátili z koupaliště, přijel Robert s Irenou a přivezli Nerynu. Kromě Neryny dovezli krabici dortů smajlík ke kafíčku. Po chvíli povídání (u toho kafíčka a dortů) jsme se dozvěděli, že Neryna měla zase doma průšvih, protože zbaštila celou dvojitou bonboniéru a zajedla to krmením pro rybičky. Wow!

Jako poslední byla na dnešek hlášená Světlana s Coquettou a Daphinou. Dorazily okolo páté odpoledne, protože přijeli s kamarádkou rovnou z mezinárodní výstavy z Mladé Boleslavi. Vyložily psy a frčeli směrem k domovu. Pro dnešek jsme byli kompletní.

1. část fotek - 20.7.2013

To, že Neryna sežrala bonboniéru sakumprásk včetně obalu a převazového provázku,  jsme zjistili následně, když v kotci vyzvracela obaly od bonbónů. Jak se projeví krmení pro rybičky, to zatím nevíme.

Den utekl rychle, počasí se vyvedlo, zbýval nám tradiční večerní rituál venčení a krmení, následně jít se vykoupat do kabin k fotbalistům. Bylo po osmé, když jsme se dostali k opékání buřtů. Anetka s Ivanou připravily oheň, protože už měly velký hlad a nechtěly jíst pozdě večer. To se nám ty buřty opékaly, když bylo všechno připravené.

2. část fotogalerie z 20.7.2013-LVT 2013

Buřty byly výborné, červené vínko taky. Emičku jsme, po zkušenosti ze včerejška, dali po obědě spát, takže s námi vydržela sedět až do deseti hodin. Pak jsme šli všichni spát. Bylo krásně a teploučko. Předpověď je stále dobrá, pěkné počasí má vydržet. 

21.7.2013

Neděle 21. července 2013

Tak kde jsem to včera skončila...
Noc byla zase teplá, spalo se dobře, člověk nemusí být nabalený a zabalený, takže si dobře odpočine. Ráno jsme opět vstávali brzy. Jednak je nutné vyvenčit hlavně štěňata a potom, já musím dávat Honeymu prášky, takže já vstávám nejpozději ve čtvrt na sedm. Kája vstává po půl šesté, jednak je tak prý zvyklý z domova, jednak má na starosti celkem čtyři psy, takže venčí po dvojicích.
Anetka vstává taky hodně brzy, chvíli po šesté, venčí Dustíka. Po Anetce vstávala Ivana a šla vyvenčit Franka. Nejdéle z nás asi spal Vláďa, kterého jsme vzbudili, respektive vzbudila ho štěňata, Winny s Ambrou, jak si hrála a prala se.  A tak když vstal, nebyl zrovna příjemně naladěn...
Je neděle (když jak jsme na dovolené, ztrácíme pojem o čase), ale přesto jdeme "pracovat" s pejsky. Kája šel stopovat s rotvicí Nerynou, se kterou chce jít v sobotu na ZM. Anetka cvičí poslušnost, pak si Dustík pohrál s Coquettou.

 Emička a Winnýsek

Ivana položila pro Franka dvě tréninkové stopičky, jednu prokrmenou a jednu neprokrmenou, abychom mohli posoudit, jak bude Frank stopovat a kudy vede cesta dál... 
Sluníčko pálilo už od rána, nebe bylo naprosto vymetené od mráčků, vypadalo to, že bude dneska opravdu krásně.

A bylo...

Emička se průběžně snažila nás chvílemi bavit, chvílemi nás smích přecházel, když se snažila ve svém věku dvou a půl roku se prosadit. Její živost a neúnavnost nás stále překvapovala. Vždycky si našla svojí "oběť", kterou dá se říci okupovala a trochu i ničila svými dotazy a svojí "svahilštinou". Zároveň nás uchvacovala svým pohybovým nadáním, které však bohužel občas končilo různými pády, odřenýma nohama, rukama a občas i nějakým trkancem hlavou.

Kája nás pobavil svojí historkou, jak ráno venčil Nerynu. Prohlásil, že dneska tahal Neryně ze zadku čtyřicetimetrovou zelenou tasemnici. Všichni jsme se zalekli, co že to je, čtyřicetimetrová tasemnice a ještě k tomu zelená! No nakonec z toho vylezlo, že to bylo jen 40 centimetrů a že to  byl provázek z bonboniéry, kterou Neryna sežrala i s obalem. To jsou ale věci, co.

V neděli v poledne nechodíme na oběd do města, protože mají otevřeno jen v pizzérii, kde sice výborně vaří, ale vždycky to bylo na půl dne, než se najíte. A tak jsme si dali něco ze zásob, abychom to ujedli smajlík. Bylo krásné teploučko, předpovědi říkali, že bude ještě tepleji... No, uvidíme, vypadá to, že se tady letos pěkně ohřejeme.

Po obědě na většinu z nás padla únava, a tak jsme vesměs šli přemýšlet na chvíli buď do stanu nebo na deku do chládku. Ve dvě hodiny sbalila Ivana Franka a frčeli směrem domů, protože Ivana jde zítra do práce. Nám ostatním začala konečně dovolená.

Užívám si to "nicnedělání", jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží. Pokud opravdu bude tak, jak předpovídají meteorologové, bude nutností vstávat hodně brzy, protože se psy bude možné něco dělat jen brzy ráno nebo hodně pozdě večer. Přes den budeme rádi, že se nebudeme muset hýbat. Škoda, že voda v obou rybnících je hnusná, kvete a rybníky jsou zarostlé, není kde vykoupat psy, takže to musí vydržet bez ochlazení.

Vymetené nebe azurové barvy nás donutilo, že jsme se šli vykoupat. Tedy tentokrát bez Emičky, ta se cachtala ve vaničce, kterou dovezl pro psy Vláďa. Přelévala vodu sem tam, zalévala trávu a měla s tím hodně práce. Kromě cachtání ve vaničce si užívala Emička s Anetkou houpací síť, uvázanou mezi stromy. Na té se Emička nadělala spousty ptákovin. Také se však poměrně dost otloukla, protože pořád odněkud někam lítala a přitom padala, vypadala tak trochu jako z války.

Voda v místním bazénu se konečně trochu ohřála, byla báječná. Čas utekl a byl tady zase večer. K večeři jsme si každý "uhnal" něco z lednice v rámci zásob. Následoval klasický každovečerní rituál s venčením psů a s krmením dravé zvěře. Pak hygiena a chvilka posezení u klubovny. S pomocí našich elektronických zabíječů hmyzu se snažíme držet v šachu a v bezpečném odstupu místní komáry, hovada a mouchy. Ne vždycky jsme však stoprocentně úspěšní, a tak je nutné přidat repelenty koupené či po domácku vyrobené.

Večer končí, venčíme naposledy prcky, zavíráme všechny do hajan a sami se též odebíráme směrem ke stanům. Je teplo, ochladilo se jen trošku, ale i tak jsme vděční za to, že se nám lépe dýchá. Měsíček svítí jak rybí oko a nebe je plné jasných hvězd. Z koupaliště se ozývá jekot omladiny, která tam tráví večery, nojo, jsou prázdniny. Naštěstí hluk brzy utichá a nám je to vcelku jedno, protože usínáme... Dneska šel asi i vítr spát, což je tady s podivem, protože tady fouká skoro pořád.

22.7.2013

Pondělí 22. července 2013

Teplo, teplo, teploučko, tak by se dal popsat začátek dalšího dne. Je pondělí a dovolená nám začne dneska utíkat...

V noci bylo krásně teplo, psi byli hodní, taky vyspávali celou noc. Vstávali jsme po šesté hodině. Ranní kolotoč - venčení postupně všech psů tak, abychom předešli případným "nedorozuměním". Většinou "točíme" kolečko okolo rybníka, jde jen o to, abychom všichni chodili stejným směrem smajlík.

Pak přišla na řadu naše snídaně, pak následuje krátké cvičení poslušnostim, dokud je ještě snesitelno, krmení štěňat a Honeye, krátké hry štěňat a pak honem do klidu do chládku do kotců, kde je příjemně, chládeček a fouká lehce větříček.

Konečně chvíle klidu pro sebe... Každý se věnuje tomu, co ho baví. Čteme, luštíme křížovky, osmisměrky, hrajeme člověče nezlob se, no a já čučím do notebooku a píšu story včerejšího nebo dnešního dne. Dny jsou si tak podobné, že je nutné zaznamenávat všechny příhody hned, abych je nezapomněla. Používám sice poradce (Anetku, Haničku...Vláďu a Káju), ale vzhledem k tomu, že si poradci prý taky nic nepamatujou, je to jasné, musím to vymyslet sama (ostatně skoro jako vždy).

Čas dopolední utekl poměrně rychle, v půl dvanácté jsme vyrazili do města na oběd. Už jsme se moc těšili na čerstvé jídlo a měli jsme pořádný hlad. K obědu jsme si tentokrát dali všichni kromě Vládi holandský řízek s bramborem. Vláďa si dal smažák. Všichni jsme si pochutnali. Následoval klasický nákup v místní jednotě, kde není nijak moc výrazně rozmanitý sortiment zboží, což je, podle mého názoru, pro tyhle prodejny dost typické - malý sortiment zboží a poměrně draho. Nic jiného ale v tomhle městečku není, pominu-li spoustu krámků vietnamských prodejců. Nakoupili jsme hlavně vodu do zásoby, pečivo. Pak jsme si šli dát dobrou zmrzku. Anetka, Hanička, já a Emča jsme frčely zpátky na cvičák, Vláďa s Kájou se jeli podívat po terénech na stopy na sobotní zkoušky. 

Po obědě jsem měla představy, že budu "pracovat", to znamená upravovat fotografie. Jsem docela dost ve skluzu, chybí mi doupravit květnové a červnové fotky. Jakmile jsem ale otevřela notebook, začaly se mi zavírat oči... Pomalu, ale jistě odpadli postupně všichni a šli přemýšlet. Já za auto do chládku na spacák, Kája zalezl do stanu, Emička s mamčou Hančou taky zalezly do stanu, Anetka si šla číst a Vláďa skončil na houpací síti, kde také asi dřímal.

Po druhé hodině jsme se pomalu vyhrabali a šli vyvenčit. Psi se táhli jako med, bylo vedro, na teploměru bylo 29 stupňů Celsia. Nesršeli jsme rozhodně žádnou aktivitou. Hanička s Emičkou šly na koupaliště. Za chvíli jsme se tedy vydali za nimi, tentokrát dokonce všichni, včetně Vládi, který nám ale moc nevěřil, že voda v koupáku je teplá. U budky, kde se platí vstupné na koupák byla cedulka, že voda má 23 stupňů Celsia. Požadavek Vládi by byl na teplotu 28 stupňů, což zdejší koupaliště mít nikdy nebude, protože večer připouštějí studenou vodu ze studně, čímž zvednou hladinu a nechají odplavat nečistoty napadé ze stromů, které jsou na hladině. Voda se ale přitom ochladí.

Zaplavali jsme si, příjemně jsme se vychladili. Emička byla statečná, plavali jsme spolu přes celý bazén. Emička v kruhu, držela se mě okolo krku jako klíště. Tlačila jsem ji před sebou a trochu jsem se dusila o kruh -:).

Nicnedělání na koupáku není nic pro nás, takže když jsme se dostatečně vymáchali ve vodě, vrátili jsme se na cvičák. Po cestě jsme se notně oháněli, abychom zahnali hladová hovada, která nás chtěla pokousat (což se samozřejmě některým povedlo). Vláďa jim vehementně celou cestu nadával, ale nepomohlo to, nezalekly se.

V mobilu, který jsem měla v klubovně, jsem našla zprávu, že by přijela na návštěvu Zoja, místní členka, se kterou se už leta známe. Odepsala jsem, že jsme "doma", že může na návštěvu přijít. Dorazila s bílým téměř desetiletým švýcarem Castorem. Popovídali jsme si, já jsem se pak pochlubila s Winnýskem. Winny si pohrál s Castorem, docela ho, dědka, vyprovokoval ke hře.

FOTOGALERIE Z 22. ČERVENCE 2013

fotogalerie z LVT z 22.7.2013

No a než jsme se ohlédli, bylo skoro sedm hodin. Čekal nás večerní díl seriálu "Venčení a krmení". Následně naše večeře a naše koupání ve sprchách. No a než to všechno obstaráte, je skoro tma. Emička nás statečně bavila až do půl jedenácté večer. Zpívala s rádiem, tancovala a vykládala, až nás brněla hlava. Dneska skoro celý den "visela" na tetě Anetě. Dokonce se snažila tetu Anetu vychovávat. Anetka luštila křížovku a v zamyšlení strčila propisku do pusy. Emička jí plácla a výchovně jí připomněla, že tohle se tedy nedělá, nakonec zahrozila prstíkem. No skoro jsme se váleli smíchy. Bylo to trefné. Celý večer kluci pěstovali sportovní utkání kdo zabije nejvíce komárů, much a můr. Kdo vyhrál, to ale nevím. Prý budou zítra pokračovat.

O půl jedenácté padáme unavení a ospalí do stanů. Trochu se ochladilo, je kolem dvaceti stupňů, když jdeme do hajan. V kotcích ještě hlučí beauceronky, ostatní jsou zticha. Tak snad bude v noci klid.

23.7.2013

Úterý 23. července 2013

V noci bylo opět velmi příjemně, tak akorát. Člověk spí jen spoře oblečený, přikrytý spacákem, prostě fajn.

Vstáváme zase po šesté hodině, nejdříve základní hygiena, pak venčení okolo rybníka. Dneska nás Anetka roztočila obráceně, takže místo toho, abychom chodili za sebou, tak jsme se potkávali. Všechno proběhlo v pořádku, žádné ztráty na životech ani ztráty jiné však naštěstí nenastaly.

Program pokračuje v zaběhnutých kolejích, snídáme a cvičíme. Dneska přijede odpoledne figurant, budou obrany. Je třeba šetřit na ně síly. Také by dneska měli přijet další táborníci. Kdo dorazí, to uvidíme. Budeme trénovat na sobotní zkoušky. Trénink je hlášen na pátou hodinu odpolední.

Tak a momentálně zavírám notebook, je krátce po jedenácté hodině, čeká nás příjemná část dne, pojedeme na obídek, mňam, mňam.

Jo, jo, bylo to fajn. Vrátili jsme se z oběda. Dnes jsme si všichni kompletně dali panenku na hříbkách, ostatní s hranolky, já s vařeným bramborem. Bylo to super! Emička se cpala hranolky s tatarkou jak o život. Po obědě jsme zakoupili pečivo, buřty na večer, zeleninu a ovoce a frčeli nazpátek na cvičák. Od té doby bojujeme s tím, abychom neusnuli. Je horko, je 29 stupňů Celsia. Hanča dala Emičku spát, tak si užíváme trošku klidu, než se malý ďáblík zase vzbudí.

Podle zpráv by měla dorazit dnes Julie s čévéčkem a Toničkou, měli by zůstat do soboty do zkoušek. Na trénink obran by měli přijet ještě Majka s Pepou a Puntíkatá Laďka. No uvidíme, kdo všechno dorazí.

Okolo třetí hodiny Emička vstala a šla s mamčou Hančou na koupák. Za nějakou chvilku jsme se všichni sebrali a šli za nimi. Znovu opakuji, že VŠICHNI, takže i Vláďa, což je, dá se říci, skoro zázrak. Voda v koupáku byla báječná, zaplavali jsme si, chvíli poseděli a šli zpátky na cvičák, protože se pomalu blížila pátá hodina, kdy měl přijet Roman Šonský na trénink. Očekávali jsme také příliv dalších táborníků...

Přesně o páté dorazil Roman, následně volala Majka s Pepou, že jsou u koupáku, a že je sem uzavřená cesta. Jo to je fakt, uzávěra ulice ke cvičáku je ještě pořád ve stejném stavu, jako když jsme přijeli, prý kvůli opravě vodovodu. Dorazila také Pavlína Moravcová, místní předsedkyně, která bude v sobotu s námi dělat zkoušku se svojí fenkou, takže si přišla zatrénovat. Měla by dorazit ještě Laděna s puntíky, ale přišla mi sms zpráva, že jí je špatně, že se vrátila z cesty nazpátek domů. Čímž je jasné, že na sobotní zkoušky nepůjde, takže teď musíme přemýšlet, kdo vůbec nastoupí, aby se mohly zkoušky konat.

Kolem půl šesté jsme začali trénovat, bylo pořád pěkné vedro. Trénovali jsme do večera. Pak nastal obligátní večerní rituál venčení, krmení a koupání.

Teprve večer po obranách dorazili Julie s manželem a Toničkou, sebou měli tervíka Berišu a čévéčko Šedyho. Byli pěkně uvaření z auta. Postavili stan a malou dali spát. Kousání Julie už nestihla, zatrénuje si zítra ráno. Než šla Tonička spát, tak se seznámila s Emičkou a chvilenku si pohráli. Emička spinkala po obědě, takže měla čas na spaní prodloužený.

1. část fotek z LVT 2013

Když bylo všechno obstaráno, mohli jsme se jít navečeřet. Dneska bylo naplánováno opékání buřtů, abychom si to pořádně užili. Majka s Pepou odjeli domů, Roman zůstává do zítřka. Ráno budou ještě obrany.

23.7.2013 - LVT Městec Králové

Poseděli jsme u ohýnku asi do půlnoci. Roman přespal v klubovně, pěkně ho tam žraly mouchy a komáři, protože necháváme celý den klubovnu otevřenou a tak je rájem hmyzu všeho druhu.

trénink obran 23.7.2013 LVT Městec Králové

24.7.2013

Středa 24. července 2013 

I dnešní noc byla teplá, spalo se ale dobře. Dnes ráno jsme výjimečně nekrmili kvůli obranám.

Emička si hrála celé dopoledne s Toničkou. Naše Hanka před polednem zabalila a připravila všechno k odjezdu. Musela domů, Emička jede zítra za tatínkem a Hanča jde do práce. Pár dnů bylo fajn, Emička je pěkný živel, ale nakonec se srovnala a je to super dítě do nepohody. Ještě to ale bude stát nějaké nervy, než se srovná úplně...

Ambra Carlos Bohemia 24-7-2013

Dusty na obranách 24.7.2013

Hned ráno po osmé, když jsme vyvenčili, pustili jsme se do tréninku obran. Bylo nás sice méně, než včera, ale to nám nijak nevadilo. Kousali jsme asi do jedenácti, byli jsme s výkony spokojení. Pěkně se oteplovalo, vypadalo to, že to zase meteorologům vyjde... Přehodnotili předpovědi i na víkend a objevily se tam velmi vysoké teploty. To se tedy ohřejeme... chudáci psi. Přemýšlíme, že je asi vykoupeme v rybníku. Nevypadá na pohled sice moc pěkně, ale bude pravděpodobně mít kvalitnější vodu než je v naší Berounce.

Iro 24.7.2013 - LVT

Julie

Po obranách se Roman sbalil a odjel, my jsme společně vyrazili na oběd a na nákup. Vzhledem k tomu, že tyhle zápisky píši zase s časovým zpožděním, už si nepamatuju, co jsme měli k obědu. Na obědě s námi byla i Hanička s Emičkou a Julie s Toničkou. A protože si na oběd nepamatuju, určitě to muselo být dobré, jinak by mi to utkvělo v hlavě. 

Neria Bohemia Beryl 24.7.2013

Xanto z Gargamellu 24.7.2013

Nakoupila jsem maso, zítra budeme grilovat, neboť mám zase po roce narozeniny. Dáme si do nosu. S Kájou jsme masíčko naložili, je to takový mixík, vepřová panenka, kuřecí prsíčka a pár krkoviček. Mňam, mňam.

Po obědě se Hanka s Emičkou sbalila a odfrčely směrem k domovu.

Člověk míní, okolnosti mění.... Tady moje on line zápisky z tábora končí. Ne, že by nebyl na zápisky čas, ale vedro, které panovalo po celých 14 dnů, co jsme byli na táboru, donutilo k nicnedělání a odpočinku i mě. Zapínat notebook a pracovat na něm při teplotě přes 30 stupňů nešlo. Jednak jsem přitom okamžitě usínala, a pak, bála jsem se, že notebook přehřeji. A tak se teď pustím do vyprávění toho, na co si vzpomenu a jako pomocníky si vezmu spoustu fotografií, které jsem na táboru pořídila.

I když se tedy zdá, že jsem na táboře nic nedělala, není tomu tak. Sebou jsem si poctivě přivezla účetnictví klubu s tím, že budu mít čas ho dodělat. Účetnictví jsem tedy zase poctivě netknuté přivezla domů. Nemůžu ale říct, že by mě to mrzelo -:)

Stejně dopadla kronika v písemné formě, ve které (jak se přiznám) jsem také hodně měsíců ve skluzu... Krabici s podklady pro kroniku jsem také ani neotevřela.

Zato jsem fotila celou dobu tábora, takže mám k dispozici obrovské množství fotografií, které budu muset přebrat, upravit a celkově zpracovat. To je nadělení, neumím odhadnout, jak dlouho to bude trvat. A to mám ještě resty z června...  No, ono to nějak dopadne.

Ve vedrech, která panovala po celou dobu tábora, se nedalo prakticky téměř nic aktivního dělat. A tak jsem si splnila další věc, o které jsem už dlouho dlouho přemýšlela. Prostě jsem skoro celý tábor četla. A bylo to super. Naprosto jsem si vyčistila hlavu od starostí v práci, všechno jsem doslova vypustila a fakt jsem si odpočinula.

Ale nazpátek k pokračování zážitků a dění z tábora.

Hry štěňat na LVT - 24.7.2013 - 1. část fotek

Hry štěňat na LVT - 24.7.2013 - 2. část fotek

Hry štěňat na LVT - 24.7.2013 - 3. část fotek

Jak bylo už řečeno, začínalo jít do tuhého ohledně zkoušek z výkonu. Zájemců o zkoušky ubývá. Když zkoušky nevyhlásíte, lidi je chtějí, když je nahlásíte a připravíte, lidi si to rozmyslí. Ať už má každý jakékoliv důvody, třeba i pádné, k tomu, že svoji avizovanou účast na zkouškách zruší, na poslední chvíli cuknou. Je to k vzteku, protože s tím je spousty práce a nakonec ta práce přichází téměř vniveč. Je to stále dokola totéž. A tak jsme licitovali, kdo s jakým psem na jakou zkoušku by mohl jít, aby byl dostatek lidí a nemusely být zkoušky zrušeny. No, uvidíme, snad to nějak dáme dohromady.

koupání ve škopku a jiné skopičiny

Středa měla po mimořádném programu obran už dál normální průběh a program dne pokračoval odpočinkem po obědě, koupáním na místním koupáku, venčením a večerním rituálem. V táboře nás zbylo pět a půl, jak řekla Julie a měla pravdu. Pět dospělých a jedno dítě, tedy opravdu pět a půl. Ale nijak nám to tedy nevadilo, klid jsme si náležitě vychutnávali.

portréty

Celý den bylo opět vedro, až do samého večera pálilo sluníčko a psi byli už pěkně z vedra unavení. Táhli se jako med, včerejší a dnešní trénink obran jim dal zabrat. Musíme je nechat odpočinout na sobotní zkoušky. Tedy alespoň ty, kteří budou zkoušky dělat.

Emička a Tonička

Den pomalu končil pravidelným obstaráním psů a sebe sama, nekonečným bojem s místním domácím hmyzem a brzkým odchodem na kutě...

25.7.2013

Čtvrtek 25. července 2013

Všechny dny na dovolené na táboře v Městci si byly tak trochu podobné. Dnes poprvé nezáleželo na tom, jak brzy vstanu, protože včera dostal Honey poslední antibiotika, které dostával po dvanácti hodinách celých 14 dnů. Nicméně přesto jsem vstávala brzy, protože Winny potřeboval vyvenčit. Je přece jen ještě malý a tak dlouho nevydrží, abych si mohla přispat. Dnešek byl pro mě výjimečný ještě další věcí, a to tím, že je mi dneska zase o rok víc. To, kolik mi je, se snažím nijak nedramatizovat, nijak to moc neprožívám, ale aspoň trochu se to oslavit musí.

Brzy poránu jsme si s Winnym udělali stopičku, tedy lépe řečeno jen čtverečky. Winnýska to začalo bavit hledat pamlsky, tak snad to bude dobré.

fotogalerie LVT 25.7.2013

Předpověď počasí je příznivá, má být jasno, teploučko, zkrátka tak, jak by mělo v létě být. Jen na pejsky je trochu tepleji, a tak je necháváme jen krátce zacvičit, pohrát si a pak už jen odpočívat. Někteří ještě pilují poslušnost na sobotní zkoušky.

Trénink na zkoušky

trénink na zkoušky Aneka a Dusty

Dnešní program nevybočuje z normálu. Jakmile máme obstarané psy, odpočíváme, čteme si nebo luštíme křížovky, a to až do doby, než odjíždíme všichni společně na oběd. Po obědě na nás padla klasická únava, které se u nás říká "gastrodemence". To ať chcete nebo nechcete, tak se vám začnou klížit oči, padat hlava a ne a ne se na nic soustředit. Pokud si vezmete knížku, tak nejpozději při desátém slově odpadáte. Natož, když si pustíte v tomhle teplu notebook, který vás ještě hřeje.... tak během pěti minut nejsem schopná se soustředit a usínám. Tak tak to prostě je. No a proč ne, že jo. Nakonec máme přece dovolenou a na dovolené se má odpočívat. Máme polední klid.

Tonička 25.7.2013 - LVT

Někdy po třetí hodině se tábor začne probouzet, venčíme a konečně začínáme zase trochu fungovat. Na dnešní večer je naplánováno grilování masa, protože mám ty narozeniny, jak jsem už prezentovala. Čas tady venku v přírodě letí snad ještě o trochu rychleji než v kanceláři, a tak je večer cobydup.

Tonička a Emička 25.7.2013

Grilování se povedlo, skoro všechno jsme snědli, jen Julie ho prospala, jak uspávala malou Toničku. Dorazila mezi nás ospalá kolem desáté, kdy my jsme začali odpadat a mířit právě do hajan. Tak snad příště.

Nebe bylo jasné a plné hvězd, bylo příjemně, jen místní hmyzí havěť se vůbec nestyděla a útočila na nás jako čert. Elektronické plácačky měly hody a my jsme byli pomazaní všemi možnými repelenty, což na komáry zřejmě vůbec neplatilo, protože bzučeli jako o život. Spát se ale bude dneska ve stanu dobře, tam komáři nejsou. Ani nezalézám do spacáku, je teplo, a tak si přes sebe spacák jen přehazuju a slastně zavírám oči. Jo, jsem tady jak Růžena Šípková, pořád bych jen spala. To snad je celoroční deficit nebo co...Chrrrrchrrrchrrr

26.7.2013

Pátek 26. července 2013

Je to znát, že jsem si letos nedělala poznámk a nestíhala zaznamenávat zážitky rovnou on line do reportáže. Je to týden, co jsme se z tábora vrátili a já dopisuji resty a mám v hlavě naprosto prázdno. Dny mi splývají, a tak to asi vezmu zkrátka a povšechně.

Pátek byl dnem příprav na sobotní zkoušky. Bylo už jasné, kolik je psovodů a kolik je psů, kteří budou stát na nástupu. Je to ale bída, pomalu začínáme docházet k tomu, jestli se do zkoušek máme pouštět. Když se domlouvají termíny zkoušek, všichni mají zájem a na zkoušky se hrnou. Jak se ale blíží samotný termín zkoušek, lidi si to rozmýšlejí a odpadají. Je sice pochopitelné, že někdy do toho něco vleze, kvůli čemu se účast na zkouškách zhatí, ale práce těch, kteří zkoušky připravují, tak přichází vniveč, a to člověka otráví. Je to stále stejná písnička, nic nového.

No, abych se vrátila k samotným zkouškám, na soupisce jsou dvě ZZO, tři ZM, jedna ZPO1. ZPO 1 jsem chtěla skládat s Honeyem i já, ale po tom, co jsme se dozvěděli těsně před odjezdem na tábor, že není Honey zdravotně v pořádku, jsem se zkouškou váhala a váhala, až jsem ji odložila. Asi nám tahle zkouška není souzena. Vloni jsme na ni nemohli nastoupit, protože se Honey před odjezdem na tábor popral a celou dovolenou byl s límcem, letos zas ta diagnóza... jo to tak prostě je.

Jinak pátek probíhal stejně jako ostatní dny. Počasí je stále teplé, skoro až moc. Moc aktivit se nedá vyvíjet, psi i my jsme brzy unavení. Odpoledne je na teploměru 31 stupňů, a tak jsme se byli zase koupat. Pro psy je na place vanička s vodou, kde se mohou smočit, čehož využívá hlavně Xantík a labrouš Dustík. 

Připravila jsem soupisku a protokoly ke zkouškám a na zkoušku připojila tiskárnu, kterou jsem dovezla z domova. Uvědomila jsem si, že jsem tentokrát zapomněla přibalit cartridge. Z legrace jsem tak nadhodila, že doufám, že cartridge, co jsou v tiskárně, budou stačit... Všechno fungovalo, všechno je připravené.

Na zítřek předpovídají extrémní vedro, a tak jsme se s rozhodčím domluvili, že začneme ráno v sedm, abychom byli hotovi dříve, než bude nesnesitelné vedro. Začátek byl domluvený na sedmou ranní. Julie s Toničkou večer odjela domů, měli s kapelou zkoušku. Měla se vrátit v noci, tak snad všechno klapne. Večer bylo neúnosné vedro, seděli jsme a ani jsme se nehýbali, přesto jsme se potili jako blázni. Na zítra předpovídají hodně přes třicet, tak to bude síla.

27.7.2013

Sobota 27. července 2013

Ráno vstáváme brzy, já jsem vstávala v pět hodin, abych stačila vyvenčit a v klidu se nasnídat. Rozhodla jsem se, že dneska ráno nebudu krmit ani malého ani Honeye. Nakrmíme až večer. 

Reportáž ze zkoušek najdete na jiné záložce, ve sportovních akcích.

Po zkouškách jsme si ještě každý kousli na Romana a pak jsme jeli společně na oběd. Majka s Pepou zůstali až do večera, protože nechtěli jet domů v tom největším vedru. Po obědě jsme vyrazili na koupaliště. Bylo hrozné vedro, na teploměru bylo 36 stupňů. Nedalo se vůbec nic dělat, jen ležet u vody, popřípadě ve vodě. Zželelo se nám psů a vykoupali jsme je v rybníce. Pravda, rybník nevypadal zrovna vábně, na hladině plaval v některých místech bordel, část rybníka je zarostlá nějakými rostlinami, ale voda nevypadala zas tak špatně. Honeyho nadšení neznalo mezí. Lítal, štěkal, skákal do rybníka a plaval jako o život. Malý Winny by do rybníka moc chtěl, ale trochu se bál sám tam vlézt. Nakonec jsem mu trochu pomohla a ejhle - umí plavat, šlo to samo.

Vedro bylo do samého večera, ještě v deset večer bylo 31 stupňů. Tuhle noc se asi moc nevyspíme, a to zítra má být stejné vedro nebo ještě větší. Večer si opékáme výbornou šunkovou sekanou, kterou jsem koupila na zkoušky, ale nikdo v tom horku v poledne jíst nechtěl.

27-7-2013 - ostatní fotky

Majka s Pepou strávili odpoledne na koupališti, navečer jeli domů. Odpoledne odjela i Julie s kamarádem, pokračovali do Rokytnice nad Jizerou, kde prý jejich kapela měla večer koncert. Cestu jsem jim v tomhle vedru vůbec nezáviděla, hlavně psům.

28.7.2013

Neděle 28. července 2013

Na dnešek v noci bylo vedro. Celou noc bylo kolem 25 stupňů a neochladilo se ani k ránu. Teplota slezla jen na 24 stupňů a od osmi od rána už zase lezla nahoru. Dneska to bude tedy náročné. Psy jsme šli vykoupat hned poránu do rybníka. Tentokrát jsme šli do horního rybníka, na schody. Schody nejsou zrovna rovné a okolo nich jsou rozbité betony. Malý Xantík skákal do rybníka pro klacek až z horního schodu. Winny a Ambra postávali nahoře na schodech, moc by do vody chtěli, ale vypadalo to, že se bojí. Winny záškodnicky čekal, až Xantík bude vylézat z rybníka a vrhal se na něj, kousal ho a kradl mu klacek. Pak ho to ale vytrestalo, protože byl moc blízko břehu a zapomněl, že je do rybníka vybetonovaný sráz. Přední nohy zapomněl pod sebou a po čumáku sjel přímo do rybníka. Zajel pod vodu jako po másle. Pak vyplaval, a vyděšeně se rozhlížel, kde je a co se to děje. Začal plavat, ale nemohl se trefit na schody, aby vylezl z rybníka. Nakonec jsem pro něj musela hrábnout a vytáhnout ho, protože se nebezpečně blížil ke stavidlu. Z koupání máme spoustu fotek.

Fotogalerie LVT - 28. července 2013

Po koupání štěňat jsem vykoupala ještě Honeye, který je hrozný vodní blázen. Skáče jako magor do rybníka za balónkem a vůbec nechce z vody. Vodu přímo miluje. Tak jsem mu ji dneska tady dopřála, protože bude pekelné vedro.

Fotogalerie - 28. července 2013 - LVT

K obědu jsme si ohřáli párky od včera, na jídlo nebylo moc pomyšlení. Plácali jsme se od ničeho k ničemu, četli jsme nebo jen tak se povalovali, protože se stejně nic jiného nedalo dělat. Odpoledne jsme chvíli strávili na koupáku, kde se to vedro dalo lépe snášet. Ale samozřejmě až po poledním klidu. Abych nezapomněla, po včerejším odjezdu všech po zkouškách jsme na táboře zbyli čtyři. Vláďa, Anetka, já a Kája.

Neděle nám rozdělila dovolenou na dvě půlky, a teď už nám utíkala tedy ta druhá polovina.

Kvečeru se teploměr skutečně vyšplhal až na 37stupňů, takže se nedalo už pomalu ani dýchat. Obtěžoval nás jakýkoliv pohyb, zpocení jsme byli jako myši, takže jsme si připadali tak trochu jako mucholapky a terč na komáry. Přemýšleli jsme, co asi takováhle vedra přinesou za živel, až budou končit. Určitě to nebude jen tak, skončí to bouřkami, krupobitm a vichřicí... Snad nás takovýhle nečas nezastihne na táboře, protože pod stany to není tedy pak žádný med.

Po večerním pravidelném rituálu jsme zavřeli psy a šli se vysprchovat. Sprchy byly příjemné, ale než jsme došli ze sprch nazpátek do tábora, tak jsme byli znovu zpocení. Ještě v jedenáct večer bylo 31 stupňů. Napjatě jsme sledovali na netu počasí, předpovědi byly na celý týden skoro stejné, stále teplo.

Celou noc bylo zase teplo, až k ránu slezl teploměr na 18 stupňů.

29.7.2013

Pondělí 29. července 2013

Na dnešek hlásí "ochlazení", mělo by být kolem 28 stupňů, možná bouřky. To by bylo fajn. Tento týden plánujeme uzení. Musíme nakoupit maso a naplánovat, kdy se do toho pustíme. Snad nebude tak strašné vedro, až budeme udit. Předpovědi hovoří o tom, že v úterý by mělo být ještě trochu chladněji, pak ale zase vedra. No, uvidíme.

Noc byla teplá, jak jsem již psala. K ránu se příjemně ochladilo, teplota slezla pod dvacet stupňů. Spala jsem zase jen lehce přikrytá spacákem, do něj se nedá vlézt, to bych se zbláznila horkem. Vstávala jsme zase po šesté, abych vyvenčila hlavně malého.

Dny se mi opět překrývají, všechny jsou si hodně podobné. Z kufru vytahuju pořád jenom tílka a šortky, tentokrát všechny teplejší věci zůstávají na dně kufru, asi je tentokrát vůbec nebudu potřebovat. Ani večer není nutné vytahovat něco teplejšího, snad jen lehkou bundu, aby člověk nebyl ožraný a pokousaný od té komáří havěti. Holinky jsem vyndala asi jen jednou, na stopičku, jinak jsem pořád v sandálech. To je báječné. Tím, že je pořád teplo, nemá člověk ani moc špatné svědomí, že se jen válí. Kdyby bylo chladněji, tak by si člověk vyčítal, že se psem nic nedělá, takhle jsme rádi, že jsme rádi a psi také sotva horkem koukají...

Dneska jsme se těšili na čerstvé jídlo v poledne u učňů. Už si sice nepamatuju, co jsme k obědu měli, ale musím poctivě říci, že za celých čtrnáct dnů nebyl ani jediný den, kdy by nám nechutnalo.

Dovolenou si letos opravdu užívám, po dlouhé době si čtu knížky. Doteď bylo pořád tak málo času, že jsem občas nahlédla do časopisů, ale na knížky jsem vůbec nenašla čas. Čas nad knížkami utíká, je to fajn, jak si člověk vyčistí mozek. Už jsem to moc potřebovala.

Odpoledne přijeli trénovat místní. Fotila jsem a večer tvořila fotogalerie pro radost. Dostali jsme výborný koláč s rybízem a želatinou, bylo to mňam.

Večer se zatáhlo a vypadalo to na bouřku. Bylo asi 27 stupňů. Trochu sprchlo a párkrát v dálce zahřmělo. Blesků bylo hodně, ale hlavní bouřka se nám vyhnula. Naštěstí. Není o co stát. Anetka se bála jít do stanu, kluci si z ní dělali legraci. Já to chápu, taky nemám ve stanu při bouřce dobrý pocit. Nakonec kdo by měl, že když to nad vámi fouká, blýská se a hřmí. Psi v kotcích určitě taky nespí, ale nějak to musí zvládnout...

FOTOGALERIE TRÉNINKU VLKOŠEDKY Z MĚSTCE (29.7.2013)

TRÉNINK VLKOŠEDKY

 

30.7.2013

Úterý 30. července 2013

V noci trochu sprchlo, takže dneska jsem vytáhla na venčení holiny. V noci se po bouřce spalo nádherně, byl krásný, vlahý vzduch, dobře se dýchalo.

Déšť je už pryč, je oblačno a docela příjemně. Venčíme, snídáme a vyrážíme já Kája a Anetka do Jičína. Jedeme koupit uzené na přeuzení a pak do naší oblíbené čajovny pro čajíky a dárky pro všechny. Uzené jsme koupili, ale jen část, zbytek jsme museli objednat na zítřek. Bude muset pro něj dojet Kája, dnes už neměli pro nás všechny. My totiž nejsme žádní troškaři, takže toho chceme více. Ale bůčky jsou krásně libové, radost pohledět, to bude dobrota.

Čajovna nás opět nezklamala. Vybíráme čaje pro sebe, čaje jako dárky, sušené ovoce, čokoládičky, je z čeho vybírat. Paní prodavačka je z nás jako u vytržení. Ani tady nijak netroškaříme, přijedeme zase až za rok, tak to musíme nahamounit do zásoby. Ne, že by neměli u nás taky dobré čaje, ale tady v téhle čajovně to tak krásně voní, a mají specialitky, které opravdu u nás nemají.

Tak a máme nakoupeno a frčíme zpátky. Stíháme akorát oběd u učňů. Vláďa dneska na oběd nejede, ujídá prý zásoby, aby to nevezl domů. Je příjemně, kolem 25 stupňů, oblačno, prostě tak akorát.

I dnes nás navštívili místní, jsou pilní, a tak poprosili, jestli nám nevadí, že by si zatrénovali. Nevadí nám to, psy necháváme už ležet, jsou unavení z těch veder. Alespoň nám to uteče, když pokecáme a koukneme na to, jak cvičí jiní.

TRÉNINK POSLUŠNOSTI RADKA MOJŽÍŠE - 30.7.2013

trénink Radka Mojžíše

Dnešní den byl tedy takový "normálnější", co se týká počasí.

31.7.2013

Středa 31. července 2013

Noc byla příjemná, dobře se spalo. Dovolená se nám začíná rychle krátit. Vše je při starém, vstáváme, venčíme, krmíme, snídáme.

Kája vyráží kolem deváté do Jičína pro objednané uzené na zítřejší uzení. Pokračujeme s Anetkou ve čtenářském kroužku, vypadá to, že bych mohla bichle, které jsem si sebou přivezla, stihnout dočíst, než se budeme ubírat k domovu.

I dneska je docela příjemně a den nijak výrazně nevybočuje z normálu. Užíváme si klidu a pohodičky. Anetka a Vláďa plánují už páteční odjezd, my zůstáváme do soboty. Možná je to brzy, myslet na odjezd, ale co naplat.

fotogalerie 31.7.2013-krajiny - LVT

Dnes jsme si udělali fotografické odpoledne. Nafotili jsme si psy. Pak přijela návštěva s výborným tvarohovo borůvkovým koláčem. To byla báseň, prostě paní Míčová je naprostý poklad. To jsem zvědavá, jestli se vejdu do oblečení, až se vrátíme, protože jsme tady jako na výkrmně. Domácí si zase zatrénovali, tak nám utekl čas. Navečer přijela Irena s Robertem a s chlebíčky. Je to vůbec možné, mít se takhle dobře?

fotogalerie LVT - 31.7.2013 - ostatní foto

Předpovědi na konec týdne hovořily opět o vysokých teplotách, takže ať se nám chtělo nebo ne, museli jsme také začít vymýšlet, jak to vyřešíme s odjezdem. Nakonec jsme vymysleli, že pojedeme v sobotu hodně brzy ráno. A z toho vyplynulo, že Irena s Robertem se rozhodli, že si Nerynu odvezou už ve středu, aby nemuseli v sobotu brzy ráno. Slovo dalo slovo a Neryna nás opouštěla.

Místní byli opět dnes trénovat...

Videozáznam z poslušnosti 31.7.2013

 

Večer šli kluci na dříví, zítra budeme udit. Všechno je připravené. Venčíme, krmíme, jdeme do sprch, ještě něco malého k snědku a chvíle klidu a posezení před spaním.

Bylo krásně, ještě o půlnoci bylo 21 stupňů, noc příjemná, spaníčko tak akorát.

1.8.2013

Čtvrtek 1. srpna 2013

Teploměr v noci spadnul na krásných a příjemných 16 stupňů, tak akorát na spaní. Jakmile ale vylezlo sluníčko, letěl teploměr rychle nahoru. Dnes bude zase vedro. To není zrovna počasí dobré pro činnost jako je uzení masa, ale my si moc vybírat nemůžeme, pozítří mastíme domů... Uzení si bere na starost Vláďa. Hned ráno zatápí v udírně a připravuje společně s Kájou maso.

fotogalerie 1.8.2013 - Winny a Honey

Když už měl narovnané skoro všechno v udírně, prasknulo dřevo, na kterém bylo maso pověšené. To bylo nadávek, takže znovu od začátku... Konečně je všechno v udírně, vypadá to už teď nádherně, natož až to bude přeuzené. Kromě libovoučkých bůčků máme také tři uzená kolena, to bude mňamka k večeři, už se těšíme.

Dnes by měla přijet kolem jedenácté dopolední Světlana pro Daphinu a Coquettu. Připravujeme tedy věci, které nám pomáhala přivést Světlana na tábor, a které jsme neuvezli. Byla to hlavně řetězová pila, kempové židle a stůl, prodlužovačka a rukávy na kousání a pár dalších neforemných drobností, které zabírají v autě hodně místa špatně se skládají. Světlana dorazila po jedenácté. Zaskočila nás tím, že nám nic domů nepoveze, protože pokračuje někam pro holky. Trochu nám poklesla brada, nevěděli jsme, co na to říct. Je sice asi pravda, že Kája odvoz nazpět konkrétně nedomlouval, ale nám přišlo úplně logické, že když vezla věci na tábor, že nám je vezme i nazpět. No, dopadlo to jinak... Naložila beauceronky a odfrčela.

Vláďa hlídal uzené a přikládal do udírny, my jsme se vydali na oběd. Vláďa se ponořil do zásob jídla z domova, aby ho ještě ujedl, než pojede domů. Po obědě jsme zašli do místních krámků a já jsem si udělala radost, nakoupila jsem nějaké drobnosti, jako každý rok. Dárky pro ostatní jsem už měla nakoupené z Jičína, takže jsem dneska myslela hlavně na sebe.

Teploměr zase lezl nahoru, bylo kolem třiceti stupňů. Uzené jsme vyndavali brzy po obědě, aby se nevysušilo. Jen jsme měli tentokrát starost, jak ho vychladíme, když je takové vedro. Nakonec jsme ho dali kvečeru vychladit na chvíli do mrazáku. Pak jsme ho uložili do chladničky. Krásně to vonělo.

Odpoledne jsme šli koupat psy do rybníka. Kája si oblékl plavky, vlezl do rybníka, vzal postupně Ambru a pak Winnyho do náručí a odnesl je vždycky kousek do rybníka, pak je dal do vody a oni plavali ke břehu. Ambra plavala "čubičku", takže jsme se jí smáli, až jsme se za břicho popadali. Ale jinak se jim voda líbila, trochu ožili.

Po večerním rituálu venčení, krmení a sprchování jsme si dali to krásné voňavé uzené koleno. Tedy kromě Vládi, který si dal kousek uzené krkovičky, koleno prý schoval pro šváru. Kolena byla krásně libová, chutnala jako šunka. Mňam, mňam. Byla tak velká, že se to nedalo najednou sníst, a tak jsem si také schovala kousek na pak.

V devět večer bylo ještě 26 stupňů. Vedra se vrátila, předpověď jim vycházela. Zítra je pátek, poslední den dovolené. Ani se nám to nechtělo věřit, že to tak rychle uteklo. Letos jsme si zatím "neužili" sklizeň pole obilí, které je těsně vedle cvičáku. Každý rok to vychází na dobu, kdy jsme na táboře my a vždycky si to "vyžereme". Letos to asi vyjde na někoho jiného. Ledaže by přijeli sklízet zítra, v pátek...

 

2.8.2013

Pátek 2. srpna 2013

Noc byla teplá, spalo se dobře, ráno v šest bylo příjemných 18 stupňů. Obloha byla jako vymalovaná a vypadalo to, že meteorologům předpovídaných 36 stupňů asi vyjde. Psi jsou už z veder hodně unavení, na venčení se táhnou jako med, výjimka je, když se jdeme koupat. Dneska konečně vlezl Winny do rybníka úplně sám. Plaval za Honeyem, který plaval pro balónek. Byl roztomilý, jak si plaval sem tam, bylo vidět, že se mu to líbí. Kája tedy odnášel do rybníka jen Ambru. Když Ambra plavala ke břehu, chtěl se s ní Winny v rybníku prát, a tak zapomněl plavat. Zahučel dvakrát pod vodu, truhlík jeden, zapomněl, že není na suchu. Ve vodě otravoval i Honeye, ale ten se nedal. Mokří pak lítali jako blázni po louce, vždycky se vrátili do rybníka a zase ven na louku. Jako magoři, přičemž největší magor je Honey. Ten by za vodu dal život, blázen jeden.

Koupání jsme jim tedy dopřáli, aby si ho užili do sytosti, doma to asi tolik nepůjde, uvidíme, jak bude vypadat Berounka, ale při těchto vedrech bude asi nízký stav vody a bude tedy asi špinavá.

Poslední den dovolené, vůbec se nám nechtělo domů. Letos nám tedy počasí opravdu vyšlo. Bylo načase přemýšlet, jak všechno zabalíme a uvezeme. Požádali jsme Anetku, jestli by něco málo nevzali do jejich auta, až pro ni večer v pátek přijede Pavel a neodvezli nám to do Letů. Škoda, že jsme ve středu, když odjížděla Neryna s Irenou a Robertem, nevěděli, že nám Světlana věci nevezme. Měli prázdné auto, určitě by nám věci vzali. Byla jsem rozhodnutá, že všechno naložíme, děj se co děj. Musíme. Ale ještě byl čas, ještě nejedeme...

Teploměr se šplhal nahoru hned dopoledne. Když jsme jeli na oběd, bylo už nesnesitelné vedro. Poslední oběd u učňů v Městci, poslední zmrzlina... zase až za rok.

Po obědě sbalil svoje věci Vláďa. Bylo až neskutečné, co všechno se do audiny vešlo. Naložil vaničku, ve které se psi koupali celých čtrnáct dnů, naložil plastové křeslo, na kterém jsme střídavě všichni vysedávali, naložil stan, spacáky, matraci, na které spal, kýble od krmení, oblečení.... Auto bylo naložené po střechu, nebylo tam asi ani kousek nevyužitého místečka.

Balit začala i Anetka. Pavel měl přijet večer, bylo sice dost času a Anetce se moc nechtělo. Ale nic jiného jí nezbývalo, než to zabalit a připravit také k odjezdu.

Šli jsme se vykoupat naposledy do místního koupáku. Bude se nám stýskat, letos jsme si koupaliště pěkně užili, voda měla teplotu podle měření místního pokladníka až 26 stupňů, čemuž jsme ale moc nevěřili. Nicméně takhle teplá voda jako letos opravdu v koupališti za celou dobu, co sem jezdíme, asi nikdy nebyla.  

Myslím, že bylo kolem čtvrté hodiny, když Vláďa naložil psy a uzené a odfrčel směrem k domovu.

Společně s Anetkou jsme očekávali, až pro ni přijede Pavel. Dorazil kolem sedmé večer. Naložili věci Anetky a část našich věcí, Dustíka a odstartovali směr Lety.

Zbyli jsme na cvičáku sami. Během pár chvil jsme se rozhodli, že i my všechno sbalíme večer, abychom mohli vyrazit v sedm ráno, dokud bude snesitelno. Na zítřek předpovídali 37 stupňů, a tak jsme se báli, že bychom psy ve vozíku uvařili, kdybychom vyjeli později. Cesta trvá zhruba hodinu a půl a kdyby se náhodou po cestě něco přihodilo, bylo by to špatně, plácat se v tom vedru. Co bychom na dálnici dělali se psy, v případě, že bychom museli někde zastavit, jsme si neuměli představit. Kdybychom balili ráno, museli bychom počkat, až všechno oschne od rosy... prostě všechno mluvilo proto, sbalit večer.

A tak jsme se do toho pustili. Začínali jsme v půl osmé, s balením jsme skončili o půl desáté večer. Byla skoro tma. Auto i jeden volný kotec ve vozíku praskali ve švech, a to nám ještě zbývalo pár věcí v klubovně, které musíme sbalit až ráno. Vypadalo to, že jsme balení zvládli, že věci naložíme a uvezeme. Ale bude to jen tak tak.

Vyvenčili jsme, nakrmili o trochu méně, než normálně, aby psům nebylo zítra po cestě špatně a pak jsme se šli vysprchovat. Byla už opravdu tma, a tak jsme se plácali po poli a hledali prošlapanou pěšinku na hřiště, kam jsme chodili každý večer. Komáři žrali jako vzteklí, bylo ještě 28 stupňů. Byli jsme úplně vyřízení z toho balení, ale spokojení, že jsme to všechno zvládli připravit. Ráno budeme vstávat po páté, abychom v klidu dobalili zbytek věcí, vyvenčili psy a mohli brzy vyrazit.

Když jsme se vrátili ze sprch, udělala jsem večeři, nadlábli jsme se a připravili si spaní. Vytáhli jsme karimatky před klubovnu a ustlali si na trávě. V klubovně se nedalo vydržet, bylo tam snad 40 stupňů. Venku bylo nádherně, obloha plná hvězd, padala rosa. Poprvé v životě jsem spala pod širákem. Bylo to super, jen to bzíkání komárů mi trochu vadilo, než jsem "upadla do kómatu".

3.8.2013

Sobota 3. srpna 2013

Ráno po páté hodině jsem vstávala a mrkla na teploměr. Bylo 19 stupňů. Spalo se nádherně, dobře se dýchalo, jen jsem byla trochu okousaná od komárů. Parchanti bzíkaví.

Dali jsme se do práce. Nacpali jsme pod tlakem do auta všechno, co zbylo v klubovně včetně uzeného. Nejlépe se balí takový kýbl, lavor, řetězová pila.... Věci se snad zrovna někde líhly... a neubývaly. Večer to vypadalo, že je zabalené skoro všechno, ale nebylo tomu tak. Ještě uzené, jídlo, ještě foťáky, ještě notebook, ještě psí misky, ještě psí pelechy, sakra.... ale jo, nakonec jsme to tam všechno nacpali. Ještě jsme zapřáhli vozík za auto, dokud jsou psi zavření, aby se nám pak nepletli. Hotovo...

Ještě vyvenčit, pustili jsme psy na plac. Koukali jako vejři, Honey začal jistit vozík, co kdybychom chtěli odjet náhodou bez něj... Uklízím klubovnu, Kája čistí kotce po psech.

Poslední kafe před cestou... Přijela Zoja převzít klíče a klubovnu... Loučíme se, máváme, nasedáme a odjíždíme... bylo to letos fajn, tak zase za rok!

Cesta byla bez problémů, jen jsme psy pěkně vyklepali na hradecké dálnici, která je úděsná. Domů jsme dorazili v pořádku o půl deváté, kdy na teploměru bylo už 25 stupňů. S ulehčením jsme doma vyložili psy a dali se do práce. Nesnáším to všechno zase vybalovat. Nedá se ale nic dělat, a protože je příznivé počasí, je třeba toho využít. Všechno peru, věším, suším. Naštěstí mi to schne za rukama, takže super. Večer mám všechno hotové. Poslední várka prádla visí na šňůře, když jdu spát. Ve vzduchu visí bouřka, na radaru vidím, jak se líhne někde v Rakousku či Švýcarsku... O půlnoci přemítám, jestli mám jít ven sebrat to prádlo nebo ne... Nakonec zvítězila únava, prádlo nechávám viset. Kolem čtvrté ráno slyším hřmění, které mě vzbudilo. Venku se blýská a žene se bouřka. Letím pro psy, beru je domů, aby bouřka nevylekala prcka, Honey bouřky taky nemusí. Doma je k zadušení, protože se musí zavřít, venku je vichr, prádlo zůstalo pověšené, leje jako z konve, holt bude znovu vymáchané. Je mi to nějak fuk, padám unaveně do postele a pokračuju ve spánku... Konec dovolené, jsem docela ráda, když venku hřmí, že jsem ve své posteli a ne venku na place ve stanu...

Info

Letní výcvikový tábor v Městci Králové

Termín konání: 20. července - 3. srpna 2013

Místo konání:   Areál ZKO Městec Králové

Ubytování:  

ve vlastních stanech, karavanech, pod širým nebem... stany

Doprava: po vlastní ose (nejlépe autem...)

Strava: ve všední dny je možnost stravování v místních restauracích, pravidelně chodíme do provozovny učňovského střediska, kde výborně vaří. Nicméně v městečku je více hospod, takže je na výběr...

O víkendu se žije ze zásob smajlík , které je možné nakoupit v místní jednotě, u řezníka či v pekárně. Supermarkety jsou v Poděbradech...

Povoleny  a hlavně i vítány jsou návštěvy příbuzných, známých, kamarádů a přátel. Při návštěvě prosíme přijíždět s dobrotami z vlastních zahrádek, eventuelně s jinými dobrotami. Fantazii se meze nekladou...

Vybavení klubovny: rychlovarná konvice, lednice, mikrovlnka, toastovač, vařič.

Cena za pobyt: lidová

Účastníci tábora: upřednostňujeme členy naší organizace s rodinnými příslušníky, po dohodě je možné učinit výjimku a přibrat i další účastníky... Nicméně náš tábor není klasickým výcvikovým táborem pro širokou veřejnost, je to spíše naše klubová záležitost, kterou pojímáme spíše jako dovolenou se svými psy.

Program tábora: 

  • příprava psů na zkoušky z výkonu, které se budou konat v polovině pobytu na táboru, v neděli 27. července. Budou to zkoušky podle NZŘ.
  • volná zábava
  • odpočinek
  • výlety
  • koupání v místním krásně čistém koupališti (většinou s poměrně chladnou vodou pro otužilce)

Co jsme ještě neřekli k pobytu pro ty, kteří s námi ještě nebyli...?

Cvičák v Městci Králové je na okraji městečka a sousedí z jedné strany s polem, malým lesíkem, zahrádkářskou kolonií a chovným rybníkem. Nedaleko je fotbalové hřiště s kabinami, ve kterých je možné se denně ve večerních hodinách sprchovat teplou vodou. Do městečka je to co by kamenem dohodil. Na cvičáku jsou k dispozici suché záchody (na komfort tedy zapomeňte), studna s užitkovou vodou, kterou je možné použít pro psy. Na pití a vaření je nutné si dovézt balenou vodu. Dále je tam dřevěná klubovna a sezení chráněné před deštěm.

Pro pejsky je možné využít místní odkládací kotce. Po dohodě a při vzájemné ohleduplnosti je možné mít psy na spaní ve stanech. 
Pobyt na táboru je pro nás víceméně dovolenou se psy. Výcvik provozujeme podle dohody, je možné částečně organizovaně i individuálně. Využíváme možnosti nácviku pachových prací a poslušnosti. Na tábor za námi přijede figurant, který bude též figurovat plánované zkoušky z výkonu.

koupaliště

Na tábor je možné přijet i jen na pár dnů nebo jen na návštěvu, třeba ve dny, kdy budou tréninky obran.

Na táboře je spoustu času, který trávíme nejen hrami a výcvikem se psy, ale také fotografováním, výlety, povídáním o věcech, na které běžně není čas. Už se moc těšíme, že budeme zase udit maso, grilovat steaky a opékat buřty na ohýnku.

Mňam, už se mi sbíhají sliny.

Tak teď už si jen přejme, aby bylo snesitelné počasí... nechceme přece žádný zázrak, nemusí být ani velké vedro, sem tam nevadí ani nějaký deštíček, nejlépe v noci může sprchnout, když spíme ve stanech, to se dobře dýchá... přes den by mohlo být tak maximálně 25 stupňů, oblačno, poránu tak kolem 15-17 stupňů, aby se dalo slušně čuchat... ach jo, co to tady blábolím.

No nicméně pokud zavzpomínám, byly některé roky takové, že jsme sebou měli zimní teplé věci, které byly pravidelně v permanenci a na šortky a plavky vůbec nedošlo... Také pláštěnka a holiny jsou nezbytnou součástí výbavy sebou na tábor...

No zkrátka a dobře, počasí nevymyslíme, nějak prostě bude. Nebude-li pršet, nezmoknem, bude-li pršet, pravděpodobně zalezem...

Vloni jsem psala zážitky a reportáže z tábora téměř on line, letos si bereme opět sebou vymoženost nazývanou notebook a dá-li O2, bude i spojení se světem prostřednictvím internetu.

TAK NA SHLEDANOU NA TÁBOŘE NEBO AŽ V ZÁŘÍ...