Návštěvnost
Návštěvnost:
ONLINE:1
DNES:261
TÝDEN:2545
CELKEM:1917460
Návštěvnost:
ONLINE:1
DNES:261
TÝDEN:2545
CELKEM:1917460
vítr | JZ, 12.42 | m/s |
tlak | 1001 | hPa |
vlhkost | 72 | % |
sněžení | 1.26 | mm |
vítr | Z, 7.27 | m/s |
tlak | 1008 | hPa |
vlhkost | 96 | % |
sněžení | 3.54 | mm |
vítr | SZ, 4.47 | m/s |
tlak | 1027 | hPa |
vlhkost | 88 | % |
sněžení | 1.56 | mm |
vítr | JZ, 5.58 | m/s |
tlak | 1032 | hPa |
vlhkost | 81 | % |
Letní výcvikový tábor v Městci Králové
REPORTÁŽ Z TÁBORA
25. července 2014
Rok se s rokem sešel a my jsme zase na cvičáku v Městci Králové. I letos, tak jako každý rok, jsme se nemohli dovolené už dočkat. Zakazovala jsem si se těšit, aby všechno vyšlo, tak jak má.
Tentokrát to všechno bylo tak trochu umocněné děním v zaměstnání, kde začala probíhat rekonstrukce budovy úřadu. Stavební úpravy moc dohromady s prací na PC nejdou, obzvláště, když máte všechny věci a papíry kvůli prachu uklizené ve skříni.
A tak mě vlastně nuceně začala dovolená o pár dnů dříve, ač jsem neměla hotovou práci, co bych potřebovala. Práce však nemá nožičky, a tak určitě do té doby, než se vrátíme z dovolené, neuteče.
Odjezd do Městce jsme měli naplánovaný na páteční ráno. Do té doby bylo třeba vše potřebné na čtrnáctidenní dovolenou pořádně zabalit a připravit.
Před námi byli na táboře v Městci Králové pejskaři z Poděbrad a s nimi někteří naši staří známí. Na setkání s nimi jsme se moc těšili, protože jsme je už dlouho neviděli.
Předpověď počasí byla příznivá, možná až moc, protože předpovídali vedra. A tak jsme se rozhodli, že vyjedeme brzy ráno. Vozík i auto jsme měli naložené už ve čtvrtek, takže časnému odjezdu nic nebránilo.
V pátek ráno jsme vyjížděli brzy po šesté hodině ráno. Cesta proběhla bez problémů, jeli jsme plynule až do Městce Králové, kam jsme dorazili kolem osmé hodiny.
Městecký cvičák byl skoro plný stanů a lidí. Byli jsme přátelsky přivítáni s tím, že ještě další naši známí jsou na stopách a za chvíli přijedou. Za chvíli opravdu dorazili, Olda Šnytr, Radka Kyriánová, Gábina Janouchová Jana, Jandová a další. Pak dorazil i Vráťa Beneš s Evou. Bylo tady ještě spousta dalších lidí, které jsme ještě neznali.
Dostali jsme pozvání na kafčo, které jsme moc rádi přijali. No a pak už to nešlo odkládat, museli jsme se pustit do stavění stanů. Čas utíkal, sluníčko začalo pořádně pálit. Místa pro postavení našich stanů nebylo moc na výběr, protože plac bylo opravdu skoro plný, a tak jsme se rozhodli naše stany dát hned kousek od vjezdových vrat. Kája měl úplně nový stan, takže ho budeme stavět poprvé, což nám dá určitě zabrat. Předpoklad to byl správný, postavení stanu nám trvalo přes hodinu. Pak jsme se pustili do postavení druhého stanu - mého.
Když jsme se vším skončili, byly dvě hodiny odpoledne a my jsme byli zpocení jak myši. Zbývalo dojet nakoupit základní potraviny a hlavně balené vody. Bylo úmorné vedro. Po nákupu jsme ještě vyvenčili psy a odpadli jsme :)
1. ČÁST FOTEK Z OBRAN 1. DEN NA LVT
Navečer byly obrany. Dívali jsme se, jak koušou ostatní a já jsem trochu fotila, dokud to dovolilo světlo. A pak přišel super závěr dnešního dne, neboť bylo grilování domácího kuřecího masíčka. Bylo to moc dobré. Nakrmili jsme psy, chvilku jsme ještě poseděli a pokecali s ostatními, ale únava nás přemohla, a tak jsme padli do hajan. Dovolená začne naplno teprve zítra, máme jeden den k dobru
Sobota 26. července 2014 - 1. den dovolené
Noc byla teplá, brzy jsem musela vylézt ze spacáku a jen se s ním přikrýt, protože mi v něm bylo vedro. Naši psi spali vedle ve vozíku, měli toho za celý den taky dost. Cesta je taky zmohla.
Všichni vstávali brzy, my také. V půl šesté začal tábor ožívat, a tak jsme také vyndali psy z vozíku a šli je vyvenčit. Zjistili jsme, že někteří z účastníků tábora už odjeli včera večer. Zbývající vehementně balili stany a nakládali věci do aut a vozíků. V osm přišla Zoja Hrodková, místní pokladní, převzít peníze za táborníky a kolem deváté už byli všichni pryč. Městecký cvičák ztichnul a my jsme osiřeli.
Přestěhovali jsme naše věci do klubovny, ustájili psy v kotcích a vyrazili znovu na nákup. Nakoupili jsme ještě balené vody na víkend a špekáčky k večeři, vzali jsme do zásoby i pro ostatní, kdyby dostali chuť. Bylo zase úmorné vedro. Po návratu z nákupu jsme dobaštili zbytek sekané z domova, co pekla Kájova Maruška. Byl čas na venčení. S Winnym jsem naplánovala rekonvalescenci po operaci loktů, hodlala jsem ho pravidelně vodit k rybníku, aby plaval a posiloval plaváním po klidovém režimu, který měl celých šest týdnů. Sebou jsem za tím účelem vezla několik tenisáků na házení do rybníka. To pro jistotu, protože Winny mívá občas nápad nechat balónek ve vodě a mě se do bahnitého rybníka pro něj opravdu nechtělo lézt. Když tam zůstane náhodou tenisák, nestane se žádná velká škoda.
Dorazili další táborníci, jako první přijel Vláďa s Xantem a Irem. Brona nechal doma, tak jako vloni, už na to má důchodce nárok. Hned jak Vláďa dorazil, telefonovala Patricie Urbanová, že se blíží k Městci Králové a chtěla navést na cvičák. Za chvíli dorazila se svými dvěma dcerami, jejich kamarádkou a čtyřmi psy - cane corso Clea, kříženec Šmudla, staffordka Dixi a malá bílá Fifi. Patricie se pustila do stavění stanu a holky vyrazily na koupaliště.
Odpoledne dorazil Robert s Irenou, Nerynou a s úžasnými dorty, které jsme hned ochutnali a byly výborné! Samozřejmě bylo taky kafíčko.
Bylo vedro k zalknutí. I my jsme vyrazili na koupaliště, abychom se ochladili v místním bazénu. Cedule hlásala, že voda má teplotu 23 stupňů. Vzduch přes 30, voda 23... to by šlo. Vyzkoušeli jsme to a bylo to super.
Na návštěvu na otočku přijel Petr Beran s Axi. Zacvičil si trochu poslušnost a vykoupal Axinu. Přinesl nám něco dobrého, co upekl (po cestě na benzínce ). Je vidět, že četl moje poznámky, že návštěvy jsou vítané a že klidně mohou vozit něco dobrého.
Den utekl jako voda, k večeři jsme si upekli buřty. Vyvenčili jsme, nakrmili jsme, Honeye v dovezeném speciálním krmítku. Zbývalo jít do sprch a pak do hajan. De facto první den dovolené utekl jako voda. Byl ale krásný, až moc, bylo vedro...
Neděle 27. července 2014
Dnes ráno jsme chtěli vyrazit na stopy. Čekali jsme na Petra Berana s Axinou, který chtěl jít s námi. Jel z domova na tábor zase na otočku. Dovezl zase nějaké dobroty ke snídani a pak jsme se vydali na pole k vesnici Sloveč, kde bylo domluvené, že můžeme stopovat. Na poli byla vojtěška, která byla vysoká asi dvacet centimetrů. Stopy byly slušné, odčuchali jsme si cvičně všichni. Trochu nám přitom vyhládlo, a tak jsme přemýšleli, co si dáme k obědu, protože v Městci to není o víkendu jednoduché se najíst. Fungují tady sice nějaké hospody a pizzerie, ale v pizzérce to trvá dost dlouho, než mají uvařeno. Petr dojel pro pizzy a dali jsme si do nosu.
Celý den bylo vedro kolem třiceti stupňů. Děti trávily skoro celý den na koupališti.
(Je už středa navečer a já teprve dělám zápisky od začátku tábora. Podle toho to taky vypadá, nic si totiž nepamatuju... Tedy ne, že by to bylo něco nového s tou pamětí, ale to je asi tím městeckým vzduchem, či co... neboť tady je tak krásný klid, že když si sednu k notebooku, tak se mi okamžitě začno zavírat oči.)
Tak jak to tedy bylo dál..... Tak tedy aspoň v rychlosti kousek nazpět, stručně, abychom se dostali do reálného času.
Skončila jsem u toho, že bylo vedro, a tak se toho moc vymyslet nedalo. Trochu jsme odpočívali, pokud se v tom vedru vůbec odpočívat dalo. S Winnym jsme začali pravidelně rehabilitovat v horním rybníce plaváním za tenisáky. Winnyho to evidentně baví a naučil se už skákat do rybníka z horního schodu rovnou do vody. Musím doufat, že si nepřivezeme odtud zánět zvukovodu. Honey si úspěšně doléčuje suspenzí pravé ucho, hodně se to zlepšilo už před odjezdem na tábor. Od zítřka začneme trénovat obrany v lese, takže zkusím věřit, že letos konečně zkoušku ZPO1 zkusíme. Zda ji složíme, to je už ve hvězdách...
Večer nás čekal tradiční program tábora, což je venčení, krmení, koupání, večeře a odchod do hajan...
Pondělí 28. července 2014
V noci bylo zase teplo, dalo se spát jen tak, přikrytí spacákem. Jakmile jsem si vlezla do spacáku, bylo mi moc velké vedro. Tohle mě docela vyhovuje, nesnáším být nabalená ještě v noci, narvaná do spacáku, kde se nemůžu pomalu ani otočit. Lepší je spát pod spacákem jako pod dekou :)
Předpověď byla i na dnešek slušná, možná víc než slušná. Pak se podle meteorologů mělo počasí pomalu kazit... ale to předbíháme událostem.
Vzhledem k předpokládanému vedru jsme vyrazili na stopy hned ráno, jakmile jsme psy vyvenčili, tedy bez snídaně. Já s Kájou jsme šli našlápnout úvodní stopičky Winnymu a mbře k obřadní síni u hřbitova. Bylo tam sucho, že pomalu nešel ani zapíchnout nášlapník. Loučka je malá, a tak jsem na úvod našlápla Winnymu krátkou vlnovkovou stopičku se třemi předměty. Na to, že nedělal nic skoro dva měsíce, to nebylo tak špatné, ale do dokonalosti to samozřejmě mělo daleko. Já byla ale docela spokojená, na úvod to stačí. Kájovi se s Ambrou taky dařilo. Vrátili jsme se na cvičák, naložili jsme Nerynu do auta a s Vláďou a Patricií jsme vyrazili na pole na vojtěšku. Na takovémto terénu měly být sobotní zkoušky, tak je potřeba to vyzkoušet.
1. část fotek z 28. července 2014
Neryna stopu trochu lajdala, přece jen změna prostředí a vedro udělaly své. Musíme to doladit do sobotních zkoušek. Vojtěška byla tak akorát. Kolejí vedlo přes pole docela málo, alespoň v místech, kde jsme čuchali.
Když jsme všichni odčuchali, vrátili jsme se na cvičák. Za pár chvilek dorazila Anetka s Dustíkem a vzápětí naše Hanička s Emičkou. Hned bylo na táboře o poznání živěji... Emičce sice chvilku trvalo, než se okoukla, ale pak už nebyla k udržení. Pomáhala Anetce stavět stan a bylo jasné, že se bude Anetky držet jako klíště.
2. část fotek z 28. července 2014
Kolem poledne jsme jeli na oběd do Městce. Už jsme se těšili na čerstvé jídlo od učňů. Salámy a buřty (i když byly dobré) se nám za víkend trochu přejedly. Po dobrém obědě (už si nepamatuju, co jsme to měli) následovala zmrzlinka. Emička si ji dokonce koupila sama. Dokoupili jsme zásoby pečiva a vody na další dny a vrátili jsme se na cvičák. Vyrazili jsme na koupaliště. Voda byla příjemná a ochladila nás. Emička byla natěšená do vody. Je moc šikovná, plavala s kruhem a rukávky.
Ochlazení v bazénu bylo moc příjemné. Blížila se pomalu hodina, kdy měl přijet Roman Šonský na trénink obran. Byli jsme tak trochu jako lemry, protože bylo asi 32 stupňů. I psi byli rádi, že leží. Aspoň tak tedy vypadali.
Kolem páté skutečně dorazil Roman a před šestou jsme se pustili do tréninku obran. Bylo nás poměrně dost, takže se kousalo až do večera. Já s Honeyem jsme trénovali na ZPO1, takže jsme šli trénovat do blízkého lesa. Honey byl v lese kousat poprvé, také vyhledávání figuranta v lese dělal poprvé, takže to podle toho vypadalo. Koukal chvílemi tak trošku jako "puk". Ještě máme celý týden na trénink, tak snad to doladíme. Ani kontrolák na dálku nebyl nic moc, tam máme ještě hodně veliké rezervy. Inu uvidíme, jak zkouška dopadne, když ne dobře, tak prostě zkoušku neuděláme. Každá další zkoušky s Honeyem je pro nás oba velikým bonusem :).
Na obrany dorazil taky Petr Beran s Axinou. V průběhu obran přijeli další táborníci, Ilona Kraibichová se svojí smečkou a Jiřina Janovská s fenkou Aišou Poli dobrý psík. Pomáhala jsem Iloně postavit stan, protože jsem jí to slíbila. Sice říkala, že stan zkoušela postavit doma na zahradě, ale nakonec z ní vypadlo, že došla jen do určité fáze stavby, dál to nestihla... Jsme holky šikovné, a tak nám to šlo jako po másle. Spěchali jsme, protože se hnal déšť. Trochu sprchlo, a tak měli všichni řeči, že Ilona s Jiřinou přivezli nějaké divné počasí. Stihli si obě i odkousat. Okolo byly blesky a hromy, nás to ale jenom trochu "lízlo" a spadlo pár kapek. No, nemusíme zase mít všechno a rámus ať raději zůstane někde jinde.
Mezitím udělali kluci ohníček a všichni, kdo měl chuť a hlad, si upekli buřtíky k večeři.
Na dnešek si Emička vymyslela, že bude spát s Anetkou ve stanu. Pořád jsme čekali, kdy si to rozmyslí a bude chtít spát s mamkou Hankou ve stanu, ale kupodivu nerozmyslela a dodržela to, co si umínila.
A pak už zbývalo koupání zpocených těl a uložení ke spánku .
Úterý 29. července 2014
Noc byla opět teplá, dokonce velmi teplá. Vstávali jsme kolem půl sedmé a den jsme zahájili, jak jinak, venčením. Na dopoledne byly plánované další obrany s Romanem. Čas utíká a zkoušky se blíží, je třeba doladit v novém prostředí co nejvíc věcí.
Na obrany přijel René Janeba se svými psy a sestrou. Celé dopoledne jsme trénovali. Já s Honeyem zase v lese. Dnes to bylo již lepší než včera, už věděl, o co jde a bylo to znát. S Winnym jsem zkusila jenom vyštěkání napřímo, abychom něco nepokazili. Vypadalo to moc dobře.
Na návštěvu přišel místní člen, pan Míča, se svojí vlkošedou fenkou. Když jsme byli s Honeyem trénovat v lese, tak si zacvičil poslušnost. Pak si dokonce i jedno kolečko odkousali.
Kousání se protáhlo přes dobu oběda, takže Hanka s Emičkou a Anetkou vyrazili na oběd do města a přivezli nám zapečené těstoviny. Byly dobré.
Měli jsme toho po obranách docela dost. Kluci šli přemýšlet do stanu a já jsem šla plavit Winnyho. Už se lepší, plave dobře a zvládá víc.
Vedro bylo zase úmorné, a tak jsme se šli zase vykoupat na koupaliště.
Abych nezapomněla, na rybníku jsou tři mláďata labutí. Jeden labuťáček je bílý a dvě mláďata šedivá. Pasou se také na přilehlé loučce a když venčíme a jdeme okolo, vždycky s gracií odkráčejí do vody. Jejich rodiče ale kupodivu na rybníku nejsou. Nikdo prý neví, co se s nimi stalo. Možná odletěli ... ale je to divné. Místní je moc chválili, protože prý dali do pořádku oba rybníky, které vloni vypadaly dost tristně, protože byly plné plevele. V prvním rybníku od koupaliště je málo vody, hodně nízký stav. Prý říkali rybáři, že pokud nezaprší a nezlepší se to, budou muset udělat výlov, protože by mohly ryby pochcípat.
Dny tady jsou si dost podobné svým průběhem, a tak, když se dostanete se záznamy trochu do skluzu, prakticky si nemůžete vzpomenout, co se vlastně dělo...
V úterý musela odjet domů Patricie s dcerami a jejich kamarádkou. Nechaly si tady ale postavený stan, ve kterém bydlí nafukovací delfín. Mají se vrátit v pátek, protože Patricie je přihlášená se dvěma psy, Kleou a Šmudlou, na sobotní zkoušky.
Odpoledne Emička měla odborný výcvik s Dustym, kterého jí na pár chvilek zapůjčila Anetka. Výcvik probíhal zpočátku dobře, Dustík se snažil, Emička taky. Pak se ale výcvik Emičky vymknul Anetce z rukou a do výcviku zasáhla jak Hanka - mamka Emičky, tak já, babička... A jak to dopadlo? No neslavně. Emička se rozdováděla a přestala poslouchat, takže jsme radši hrám udělali přítrž, než dojde k nějakému průšvihu. To Emička ocenila vztekáním a řevem. Usoudili jsme však, že je lepší tenhle řev, než kdyby se něco opravdu stalo.
Když se Emička uklidnila, šla s maminkou do lesa na ostružiny. Přinesly jich misku a Emička je pak spořádala. Zakusovala je nakrájeným melounem.
Večeře nebyla tentokrát organizovaná, všichni si museli "něco uhnat" ze svých zásob. Po jídle a koupání jsme chvíli poseděli. Čas tady ale strašně rychle utíká a venkovní vzduch dělá divy. Začaly se nám proto brzy zase klížit oči a my jsme se postupně odvalili do hajan. Bylo teplo, foukal mírný vítr. Dobrou noc :)
A abych nezapomněla ... na jeden zážitek z dnešního dne. Když jsme šli odpoledne venčit psy, měla Neryna v kotci trochu nablito. Byla to zvláštní hmota, taková zelená... Kája usoudil, že to vypadá na rozkousaný tenisák. Pohovořil jadrným jazykem, že je Neryna k..... a byl z toho chvíli na nervy. Ach jo, její nenažranost je strašná, sežere prý všechno, co jí přijde do cesty. Vloni jí tahal ze zadku provázek, jak sežrala doma Ireně zabalenou bonboniéru včetně ozdobného vázání :(.
Tak snad to už bude dobré, Kája říkal, že se mu přes den trochu zdálo, že není Neryna ve své kůži.
Středa 30. července 2014
Ráno jsme vstávali poměrně brzy. Skoro všichni se dnes vypravovali na stopy. Jeli jsme hned, jak jsme vyvenčili, bez snídaně, než bude horko. My jsme vytáhli vozík a naložili jsme do něj Nerynu, Dustíka, Winnyho a Ambru. Vláďa vezl ve svém autě jen Xanta, po vlastní ose jela taky Ilona s částí svojí smečky - Fí a Aruší a sebou vezla Jiřku s Aišou. Jeli jsme na vojtěšku, kde budou zkoušky, abychom terény ještě vyzkoušeli. Holky přijeli, když my jsme měli skoro odčucháno. Všichni šli docela hezky. Stopy jsme museli ale položit hned na začátku pole, protože místo, kde jsme byli minule, bylo obsazeno traktorem s fekálním přívěsem...
Po návratu na cvičáku jsme šli trénovat s Honeyem obrany podle ZPO1 do lesa. Dneska vypadal tréninku už trochu líp, Honey už věděl, co a jak.
Po tréninku jsme chvilku vydechli a všichni jsme vyrazili na oběd. Hanka měla už sbaleno a předpokládaný odjezd domů měla stanovený na čtvrtou hodinu odpolední. Oběd jsme si dali zase u učnů, Emička si opět po obědě koupila sama jeden kopeček zmrzliny, tentokrát se "šmoulí" příchutí.
Pak jsme šli nakoupit maso na grilování, abychom dodatečně oslavili moje narozeniny. Koupila jsem kuřecí prsa. Naložili jsme je a připravili na večerní grilování.
Po obědě někteří z nás šli "přemýšlet" do stanu o dalším programu dne. Já šla, jako dosud každý den, vykoupat Winnyho do rybníka a odplavat stanovený počet doplavání pro hozený tenisák a zpět. Winny už zvládá plavání v rybníce bravurně.
Když se ostatní vyspali, absolvovali jsme ještě jednou trénink v lese s Honeyem. Už to docela začínalo vypadat dobře, Honey jevil zájem o nabízenou kořist, ze které mu nejvíce vyhovovali velké balóny, co používá Vláďa do maket. Tentokrát jsme kromě vyhledávání pachatele přidali i přepad při doprovodu a dohlídačky. Nevypadalo to úplně špatně. V lese s námi byla i Emička, která byla zvědavá na obrany a držela se Anetky jako klíště.
Dorazila paní Šmejcká z Jičína se svým vlkošeďákem, aby si zacvičila poslušnost, protože bude s námi v sobotu skládat ZVV2.
Hanka s Emičkou vyrazili k domovu. Počasí se pomalu začínalo kazit, podle předpovědí mělo začít pršet, měly přijít silné bouřky, někde dokonce s přívalovými dešti.
Obloha nad cvičákem se taky zatáhla, ale na déšť to zatím nevypadalo. Blížil se pomalu večer a my jsme chystali grilování. Hanička volala, že dorazila domů v pořádku. Už před Prahou prý potkala přívalový déšť a lilo jako z konve až domů. Tady v Městci na cvičáku spadlo pár kapek. No, přívalový déšť zrovna nepotřebujeme, ale sprchnout by trochu mohlo.
Kolem šesté přijelo audi s Irenou a Robertem. Neryně přijela návštěva, páníček s paničkou. A Irena nesla v ruce krabici s chlebíčky... Mňam mňam. Ó to se máme, skoro každý den někdo přijede na návštěvu a přiveze něco dobrého, ó my se máme ... Chlebíčky jsme samozřejmě zbaštili skoro na posezení, byly čerstvé a dobré. Irena šla potěšit Nerynu svojí přítomností. Hned se jí zkazila morálka, jak je viděla. Doma má hodně volný režim.
Dopoledne si Kája uvědomil, že to, co sežrala Neryna, nebyl asi tenisák, ale pravděpodobně rukavice, kterou měl v autě. Šel to zkontrolovat a skutečně měl v autě jen jednu rukavici. Neryna ji musela sežrat v pondělí ráno, když jela v autě na stopu. Měl z toho trochu nervy nadranc, protože by se mohlo něco Neryně stát, když všechno, co potká, sežere, i když to není jedlé...
Robert s Irenou se tomu ale vůbec nedivili, prý jsou na podobné věci zvyklí. Neryna jim prý sežere všechno. Robertovi prý už sežrala dokonce i papíry a nějaké účetnictví či co... prostě Neryna je adept na průšvih.
Irena s Robertem kolem sedmé odjeli domů a Kája vytáhl Nerynu na poslušnost. Skoro vůbec neposlouchala, bylo to strašné. Usoudili jsme, že na ni měla stoprocentně vliv návštěva jejích páníčků, protože doma zlobí prý neustále a dělá si naprosto co chce. Bylo jasné, že přijdou represe a nutnost srovnání Neryny do latě...
Někteří z nás si zatrénovali poslušnost a pak jsme se šli vykoupat do sprch na fotbalové hřiště. Už jsme měli všichni docela hlad a těšili jsme se na grilování kuřecích prsou, která byla naložená v lednici.
Někteří účastníci "našeho zájezdu" se však před večeří už najedli, neboť hlady nevydrželi a nyní hlásali, že už jíst nebudou, protože na noc jim to nedělá dobře a tak vůbec. No nevadí, když tak zbyde na zítřek :)
Kája část masa ugriloval na našem elektrickém grilu a my jsme si dali do nosu. Zapili jsme pivkem a brzy po jídle jsme totálně odpadli a šli jsme radši spát.
Čtvrtek 31. července 2014
V noci bylo opět teplo, dalo se spát jen přikrytý spacákem. Do stanu bubnovaly kapky deště, ale nebylo to zase nic moc. Možná, že říci, že pršelo, je hodně nadnesený výraz, prostě trochu sprchlo, bylo vlhko.
Spalo se dobře, vstávali jsme kolem sedmé. Vyvenčili jsme, jak taky jinak, a pustili jsme se do snídaně. Pořád chvílemi mrholilo, ale nebyl to žádný velký déšt.
Váhali jsme, jestli pojedeme zase na stopy, ale nakonec jsme zvážili, že poslední vypracovaná stopa Neryny byla pěkná a proto že bude možná lepší se na stopu už vykašlat, aby se to nepokazilo. A jak jsme řekli, tak jsme i udělali. Anetka si šla našlápnout stopu na posekané pole u koupaliště a já jsem s ní šla, když ji šla s Dustíkem vypracovat. Bylo to docela pěkné.
Přijela návštěva, přijel pan Mojžíš se svým psem. Ptal se, jestli nám nebude vadit, když si zacvičí. Nevadilo nám to, vzali jsme Honeye a šli trénovat zase do lesa. Trénink byl zase o chlup lepší, než včera. No, pokud to Honeyovi vydrží, je šance, že bychom mohli zkoušku složit.
Pan Mojžíš měl už docvičeno, tak jsme chvíli poseděli a pokecali. Ptal se mě na Winnyho, protože ho viděl na fotkách. Na fotkách se mu jevil hodně veliký, tak se ptal, jestli je veliký i ve skutečnosti. A tak jsem svého psa předvedla v celé jeho kráse, aby pan Mojžíš viděl, že opravdu není žádné tintítko... Moc mi asi nevěřil, když jsem mu říkala, že byl Winny nejmenší z vrhu. Ptal se, jak vypadají ti ostatní sourozenci. No ti jsou všichni menší než Winny.
Čas pokročil, a tak jsme se s panem Mojžíšem rozloučili s tím, že dorazí ještě večer na cvičení s panem Kopřivou a všichni jsme se vydali na oběd do Městce na náměstí do učňovského střediska.
Počasí se začalo trochu vylepšovat, bylo docela teplo, myslím, že kolem 24 stupňů. Po dobrém obědě skoro všichni odpadli, šli přemýšlet do stanu. Já jsem zůstala ostražitá (relativně) a pracovala jsem na notebooku, abych dohnala svoje resty v poznámkách z dění letošního tábora. Po zkušenostech z loňského roku, kdy jsem na poslední chvíli zjistila, že nemám sebou náhradní cartridge do tiskárny, jsem radši šla všechno vyzkoušet. Kdyby náhodou něco, tak zítra je pátek, dalo by se něco obstarat náhradního nebo dojet třeba do Poděbrad ...
Jiřka Janovská začala balit a chystat se domů. Její pobyt na našem táboře bohužel dneska končil, protože má se svým manželem na víkend už dlouho naplánovaný program.
Když se všichni odpoledne po přemýšlení ve stanech vykulili, bylo docela příjemně, a tak jsme všichni pojali nápad jít si zacvičit poslušnost. Také jsme zase vyndali foťák, ve focení jsme se střídali s Anetkou. Neryna cvičila o poznání lépe než včera, vliv jejích páníčků odezněl a ona zjistila, že je zase odkázaná jen a jen na Káju. Fotky začaly utěšeně přibývat. Já jsem si zacvičila i s Honeyem, aby měl poslušnost odzkoušenou v prostředí městeckého cvičáku. S jeho výkonem jsem byla spokojená. Vytáhla jsem dokonce i Winnyho a trochu zkusila kousky poslušnosti, jestli si něco pamatuje. Pamatoval, nezapomněl.
Cvičili i ostatní. Potom dorazil pan Mojžíš. Zacvičil si se svým psem a čekal na pana Kopřivu, se kterým prý cvičí. Pan Kopřiva připravuje svého psa na zkoušku IPO2. Fotilo se, počasí bylo docela slušné, dokonce chvílemi vylézalo sluníčko.
Čas se ponachýlil a my jsme připravovali večerní krmení psům. Místní docvičili a odjeli, my jsem vyvenčili a nakrmili. Pak jsme vyrazili do sprch. Zapomněla jsem na informaci. že letos už musíme chodit hlavními vraty na fotbalové hřiště, protože mají fotbalisté opravený plot. Cesta do sprch je tedy o pár desítek metrů delší, než když jsme chodili dírou v plotě.
Vykoupaní a voňaví jsme dogrilovali naložené maso a nezřízeně, téměř bez pečiva, jsme ho zblajzli. Mňam. Pojistili jsme to pár hlty piva a pak už jsme hledali stany a spacáky. Zprávy z domova hovořili o tom, že doma skoro celý den prší, tady byla taky obloha trochu zatažená a spadlo pár kapiček. Ani to ale nestálo za řeč. Předpovědi mluvili o tom, že by mělo trochu pršet, přeháňky, ale na víkend by se mělo zase oteplit a být kolem třiceti. Tak snad ty zkoušky zvládneme.
S pocitem, že máte v bříšku jak v pokojíčku, jsme šli spát.
Pátek 1. srpna 2014
Poslední den před zkouškami je tady. I dnešní noc byla poměrně teplá. Bylo sice zataženo, ale nepršelo. Spalo se dobře. Copak budeme dneska dělat?
Ráno bylo velmi příjemné, čekalo nás ke snídani překvapení. Ilona má dneska narozeniny, a tak nám dovezla hned ke snídani krabici dortů a další dobroty. To jsme si pošmákli :) Dobrý začátek dne.
Trénovat už se moc nedá, abychom nepřetáhli psy. Vláďa jel hned ráno ještě na stopu. My jsme to neriskovali. Já bych sice s Winnym mohla, ale měla jsem v plánu jít ještě trénovat jednou s Honeyem do lesa. Když Vláďa přijel ze stopy, vyrazili jsme naposledy do lesa. Dneska se mi trénink moc líbil. Na Honeyovi bylo vidět, že ho to baví, tak doufám, že mu to do zítřka vydrží. No budeme si držet palečky, uvidíme, jak to dopadne. Než jsme se otočili, bylo dopoledne pryč. Dneska jsme do města vyráželi po půl jedenácté, museli jsme dát dopis na poštu, a tam mají otevřeno jen do jedenácti hodin. Pak jsme jeli vyzvednout objednanou sekanou na zítřejší zkoušky na oběd. Pak nakoupit vodu a chleba a konečně jdeme na oběd.
Vzhledem k vydatné snídani sestávající se z dortů jsme nějak nepociťovali hlad, a tak jsme si všichni dali jen polévku. Tedy byli jsme na obědě bez Ilony, která zůstala na cvičáku. Polévka byla dobrá a úplně nás zasytila. Ještě jsme zajeli koupit pivo k večeři a vrátili jsme se na cvičák.
Po obědě šli všichni houfně odpočívat do stanů, jen já s Anetkou jsme zůstali u klubovny. Anetka si přivedla Dustíka a zacvičili si, pohráli si s velkými balóny, což se Dustymu moc líbilo. Já jsem fotila...., takže mám na fotkách mnoho Dustíků... a pár Anetek.
Když si ostatní odpočinuli, přivedl Kája Nerynu, aby naposledy natrénovali na zítřek dlouhodobé odložení, aport a volno. Docela to vypadalo dobře. Pak vytáhl Vláďa Xantíka a blbli s velkým Anetiným uzlem a taky s balónkem.
Pátek utekl a blížil se večer. Dorazila Patricie se svýma holkama. Zacvičili si ještě na place a pak jsme všichni nakrmili. Po krmení jsme vyrazili do sprch. Den pomalu končí, už se stmívá brzy. Je oblačno, na zítřek předpovídají docela slušné počasí, ale odpoledne by mělo být už vedro, navečer bouřky. No, snad to na ty zkoušky vyjde, snad nám bude přát počasí a budeme mít trochu štěstíčka. Bylo by to fajn...
Je příjemně, krásně se dýchá a je čas jít spát, abychom byli zítra odpočinutí...
Sobota 2.srpna 2014
Sobotní ráno bylo časné. Budíka jsem měla nařízeného na šestou hodinu, protože bylo domluveno s panem rozhodčím, že na zkoušky přijede na půl osmou.
O zkouškách píšeme podrobně na záložce Sportovní akce , zkoušky z výkonu 2.8.2014.
Zkoušky skončily kolem jedné hodiny a pak jsme trénovali obrany. Bylo neskutečné vedro, teploměr vyšplhal až ke třicítce.
FOTOGALERIE - OSTATNÍ FOTKY Z DNEŠNÍHO DNE
Další akci tedy máme za sebou, organizačně byla úspěšná, co se týká výkonů, tak to bylo tak napůl. Polovina osazenstva na výbornou, pak zlatý střed a nakonec smůla a blbá náhoda. Byla jsem přesvědčená, že v lese byl někdo na procházce s háravou fenou, která vyčůrala zrovna na místě, kudy úplně náhodou běžel Honey při vyhledávání figuranta. Ať už bylo v lese cokoliv, bylo to pro Honeye důležitější a zajímavější než figurant. Tak to prostě je.
AMBRA CARLOS BOHEMIA A KÁJA RÁŽ
Trénink obran myslím začínal Petr Beran, který šel s Axinou opravit pokažené makety a další si šli zakousat. Jen Neryna zůstala v kotci, protože Kája pořád ještě nestrávil její neukázněnost s pokaženým odložením, což se ani nedivíme.
Nejdříve se skoro nikomu nechtělo v tomhle vedru ani zvedat ze židle, ale nakonec si zakousali všichni jedno kolečko. Víc nemělo cenu, všichni byli z toho vedra úplně hotoví. Zkoušela jsem kousat také s Winnym, nejdříve vyštěkání. Byl docela dost drzý, kontaktní při vyštěkání. Dvouměsíční pauza a dospívání udělaly své...
Ilona začala balit, musela jet už domů, i když se jí nechtělo. Povinnosti v zaměstnání volají, a tak se nedá nic dělat. Bylo stále velké vedro, až do večera. Kolem třetí hodiny dorazil na obrany Jarda Šonka s erdelem Kerym. Moc se mu tady líbilo. Zakousali si a zase odfrčeli směrem k domovu.
Sbalil se i Roman a odjel s tím, že se na dalším tréninku uvidíme až v Letech. Termín si zavoláme... tak jako vždycky.
Když odjela i Ilona, šli jsme se všichni vykoupat na koupaliště. Do večera jsme už jenom odpočívali a nic jsme nedělali. Vedro bylo až do samého večera. Z domova jsme měli zprávy, že u nás byly bouřky a docela lilo, tady ani kapka, všechny bouřky se nám obloukem vyhnuly.
Navečer si přišli na chvíli zacvičit místní. Vláďa se rozhodl, že si dá pivo, které měl v lednici. Bylo na takovém místě, kde lednice hodně chladila, takže měl místo piva pivní tříšť. Já jsem mu předpovídala, že až ho otevře, že mu pivo vyteče. Nevěřil mi, ale měla jsem pravdu. Opravdu mu část piva vytekla, jak bylo přechlazené.
FOTOGALERIE JARDY ŠONKY A KERYHO
Po večerním krmení jsme se šli vysprchovat do kabin a brzy jsme odpadli do hajan. Bylo toho za celý den dost. Ještě v deset večer bylo vedro a vypadalo to, že bude i v noci. Snad budeme moci spát, když je velké vedro, ani to pořádně nejde....
Neděle 3. srpna 2014
V noci bylo podle předpokladů vedro, myslím, že bylo přes dvacet stupnů. Ráno bylo neskutečné dusno. Vláďa vyrazil s Xantem na stopu a my jsme se rozhodli, že se půjdeme vykoupat na koupák. Voda byla pěkně ledová, protože připouštěli a čistili bazén. Ale bylo to super. Celé dopoledne bylo stále vedro, kolem poledního to dokonce dolezlo na třicítku.
Dorazila Irena pro Nerynu. Robert zůstal doma, protože mu prý není dobře, asi nějaká letní chřipka. Dala si s námi kafe a pak naložila Nerynu a odfrčela směrem k domovu.
Před obědem jsme se s Kájou vydali lovit snímiky s foťáky. Každý samozřejmě jinam. Já okolo spodního rybníka, Kána okolo horního rybníka. Nafotila jsem "milion" snímků s labuťaty, která plavala kolem rybníka stále za mnou. Na oběd jsme měli přijít za půl hodiny, ale nějak se to s tím focením trochu protáhlo, takže jsem courala s foťákem skoro hodinu.
K obědu jsme si dali zbytek sekané od soboty, Anetka ji ogrilovala. Bylo to dobré. My jsme si to dali s chlebem, já s kečupem, Vláďa s fazolemi. Anetka sice tvrdila, že to byla fazolová tříšť, ale Vláďa tvrdil, že si fazole ohřál v mikrovlnce.
Po poledni se počasí začalo rychle měnit. Rozhodli jsme se, že než se počasí pokazí, vykoupeme postupně všechny psy a něco nafotíme. Patricie začala rychle balit, aby zabalili všechno suché, protože předpovědi hovořili o bouřkách a přívalových deštích.
Já jsem nejdříve vzala Winnyho, aby si zaplaval a já splnila plán rehabilitace jeho loktů. Anetka fotila, jak skáče do rybníka za balónkem a jak plave. Zároveň s Winnym se šla koupat Ambra. Té se však na horním rybníku nelíbí, vadí jí tam hloubka od schodů do rybníka. A tak ji Kája vzal do spodního rybníka, kde stačila a plavala jako doma v Berounce.
Já jsem pak obešla pole, aby se Winny trochu vyklepal z vody a oschnul. Jako druhého jsem vytáhla Honeye. Ten se kvůli zánětu zvukovodou, který jsme si přivezli z domova, nesměl doposud koupat. Do středy jsme léčili zánět suspenzí. Vypadalo to dobře, a protože bylo zase vedro, bylo mi ho líto a dovolila jsem mu do vody. Dávala jsem pozor, aby neskákal a šel do rybníka opatrně, aby se mu nedostala voda do uší.
Anetka fotila i Honeye. I s ním jsem obešla pole, aby oschnul, ale byl dost mokrý, protože se skoro vůbec neoklepal. Zbývalo vykoupat a nafotit ještě Anetiného labrouše Dustyho. Hrady z mraků se sunuly rychle po obloze a vypadalo to, že opravdu něco přijde.
Všichni byli vykoupaní, proběhlí a vyvenčení. A na mě to padlo. Rozhodla jsem se, že se půjdu podívat do stanu. Teplota šla dolů a než jsme se otočili, bylo místo třiceti na teploměru 20 stupňů. Odpadla jsem ve stanu a spala jako dřevo hodinu a půl. Mezitím odjela Patricie s holkama a svojí smečkou. Z bouřky skoro nic nebylo, spadlo jen pár kapek. Všechno to odešlo někam pryč. Podle zpráv byly bouřky na Pardubicku, Vysočině, ale také u nás docela slušně prý lilo. Nám se prostě voda vyhybá. Tedy ne, že by bylo o co stát, co se týká průtrží mračen, ale sprchnout by tedy mohlo.
Když jsem se vyhrabala ze stanu, bylo půl páté. Ochladilo se a já jsem byla jako praštěná. Zjistila jsem, že jsme osiřeli a zůstali jsme ve složení Anetka, já, Vláďa a Kája. Tolik osazenstvo lidské. Dále zbytek osazenstva psího, které se skládalo z Ambry, Honeye, Winnyho, Xanta, Ira a Dustyho. Psi byli evidentně v přesile. :)
Počasí se drželo ve stejném duchu až do večera. Večer jsme zakončili klasickým a tradičním rituálem. Venčení, krmení dravé zvěře, koupání (naše), večeře a následně odchod do stanů a spánek.... až do rána. Teplota spadla na 18 stupňů a zůstala tam až do rána. Utišil se vítr, což je na cvičáku skoro zázrak.
Bylo mi připomenuto, že jsem nezaznamenala, jak jsme viděli myš běhat po kuchyňské lince v klubovně. To nás rozpálilo. Sice víme, že je tady hodně myší, ale že se promenáduje po lince, to nás nadzvedlo. A tak Anetka s Vláďou vymysleli past na myšku. Použili velkou petlahev od vody. Přivázali jí na věšák a položili na kraj linky. Do petky je nutné však předem vložit návnadu - například sýr či kus masa. Láhev je pak nutné nastražit na okraj kuchyňské linky tak, aby část láhve, kde je umístěn sýr, čili návnada, byl ve vzduchu. Otevřené hrdlo pětilitrové petky je nasměrované tak, aby myška, běžící po kuchyňské lince krásně vběhla do láhve. Jakmile doběhne s sýru, petka se její vahou sesmekne z kuchyňské linky a zůstane ve svislé poloze hrdlem nahoru viset i myší uvnitř. A má myš to zpečetěné.
Pondělí 4. srpna 2014
Vstáváme, je stále osmnáct stupňů, neprší, nefouká... V klubovně na nás čekala myš chycená v petláhvi. To bylo radosti. Ponechali jsme ji ještě chvíli v láhvi, abychom jí umožnili zpytovat svědomí ohledně našich potravin. Když začala prokousávat petláhev, zželelo se nám jí a Kája jí vypustil do sousedovic pole. Anetka asistovala.
Ranní program je stále stejný, venčíme, snídáme a pak já, Kája a Anetka jedeme na stopu. Zapřáhli jsme vozík, naložili psy a vyjeli za Městec na terény, co jsme na nich čuchali na zkouškách. Vojtěška je už vysoká skoro nad kolena. Dneska na ní čucháme asi naposledy. Uvidíme, jak to psům půjde, zda nebudou čuchat s vysokým nosem. Našlapali jsme to pro všechny psy, které sebou vezeme, takové tak trochu tunely :)
Kupodivu Ambra i Winny odčuchali stopu ukázkově, oba mají akorát stále trochu problémy s označováním předmětů. Děláme to zatím na krabičky, uvidíme, jak to bude dál. Anetka našlapala Dustymu 3 krátké stopy, protože v poslední době s Dustym skoro prý nečuchala. Dusty to trochu flákal, tak nebyla Anetka úplně spokojená. Musíme to probrat a rozmyslet.
Čas utíká, tady obzvlášť. Když jsme se vrátili ze stop, usedám ke svému PC a doplňuji poznámky do reportáže, abych nebyla moc ve skluzu a nezapomněla všechno. Dny se tady podobají jeden druému jako vejce vejci.
Psaní přerušuji kvůli odjezdu na oběd do učňovského střediska. Dneska měl převahu smažák s hranolky, jen Kája si dal vepřový guláš se šesti a samozřejmě polévku. Skoro jsem nevěřila, že to zbaští, takovou velkou porci. I já jsem nechala kousek sýra a pár hranolek, abych se nepřejedla. Ale Kája hrdinně svoji porci snědl. To mi spadla brada.
Oteplilo se. Doběhla jsem do místního obchoďáku a vykoupila jim tam minikrabičky, které hodlám použít na stopy pro Winnyho na piškotky. Také jsem zakoupila potravinové provázky, abychom byli připraveni na uzení, které plánujeme na čtvrtek.
Pak jsme ještě zašli k vietnamcovi. Kája zakoupil několikery trenýrky do zásoby, já taktéž spodní prádlo, abych udělala doma obměnu. Zaujali nás tam kalhoty, které vypadali, že by byly dobré ke psům. Vyzkoušeli jsme několikery a po diskusi s vietnamcem, že nejsou ani velké, ani dlouhé, jsme je zakoupili a odkráčeli směrem k autu.
Jedeme z oběda na cvičák, do našeho přechodného domova. Mraky se zatahují, asi bude možná pršet. V předpovědích stále vyhrožují přívalovými dešti a bouřkami. Včera v některých oblastech byly opravdu pořádné lijáky, potoky zase vystoupaly a zase některé lidi vypláchly.
S plnými žaludky sedíme v přístřešku u klubovny. Vláďa luští sudoku, Anetka čte, Kája přemýšlí, jestli se má jít podívat do stanu nebo ne. Já samozřejmě klepu do klávesnice notebooku a bojuju s mouchama, které mě otravují. Anetka taky váhá nad knihou, zda nemá jít zkontrolovat stav jejího stanu.
Kája na chvíli svůj boj prohrál a odkráčel zkontrolovat stan. Někdo zase zapnul vítr. Trochu se ochladilo, teploměr byl na 24 stupních, teď trochu leze dolů. Prováhali jsme možnost jít vyvenčit, začalo trochu pršet. Na přívalák to ale nevypadá. Kapky se dají zatím pořád ještě počítat, ale je fakt, že asi prší víc, protože Vláďa opustil visutou houpačku, aby prý nepromokl. Kapka ho trefila do oka, takže nastal čas vyklidit pozice. Káju zřejmě kapky probudily, stan zřejmě moc vibroval, a tak opustil pozici a vrátil se k nám do přístřešku ke klubovně.
Lehce sprchlo, žádná tragedie to ale nebyla. Na stole zazvonil telefon. Kdopak nám to volá ? Na telefonu čtu jméno Ludmila Šebková.
Ahoooj, jak se máš ? No, zrovna jsem u nemocnice v Městci Králové a hledám, kde vás najdu. Vysvětlila jsem jí cestu. Za chvilku dorazila nová tábornice, Lída Šebková s Betynkou. Zrovna se trochu víc rozpršelo. Přivítali jsme novou návštěvnici a seznámili ji s místními zvyky. Pomohla jsem jí postavit stan, trochu jsme přitom zmokli. Déšť se pak umoudřil, tedy déšť, pokud se tomu tak vůbec dá říkat.
Lída ubytovala Betynku v kotci a šla si vybalit věci. Dovezla nám výbornou bábovku, dali jsme si jí ke kávě. Přestalo na chvíli pršet, tak jsme šli s Anetkou vyvenčit. Anetka chtěla zkusit vzít Honeye a já Winnyho. Vzhledem k tomu, že mám dva magory, málem to nedopadlo.... Anetka vyndavala Honeye a než ho přicvakla na vodítko, tak zmagořil a vyrazil vpřed. Tam jsem už stála já s Winnym. Bylo to jen tak tak, Winny taky vyrazil, ale já ho naštěstí strhla. Dala jsem podržet Winnyho Anetce a odchytla Honeye. Předala Anetce a vyrazili jsme. Vyrazili jsme doslova tryskem. Honey byl trochu zmatený, že ho vede někdo jiný než já. Winny vyrazil za nimi a já jsem se snažila nasměrovat Winnyho na opačnou stranu... Bylo to náročné, ale podařilo se mi vymanévrovat s Winnym na louku. Ovšem to, co následovalo se nepodobalo ani procházce ani venčení. Byl to téměř nerovný zápas síly Winnyho s mojí sílou. Jsem moc pyšná, že jsem nakonec vyhrála, ale ještě teď mě bolí ruce. Pak jsme se snažili s Anetkou trochu cvičit. Anetka s Dustym odložení a já s Winnym krátkou poslušnost. Poslušnosti se to ale moc nepodobalo, protože Winny, který se pouze vyčůral, byl tak urvaný, že skoro nemohl dýchat, natož cvičit. Bodejť by ne, když mě rval celou cestu okolo cvičáku. Radši jsme toho tedy nechali. Dospěla jsem ale k rozhodnutí, že se s tím musí něco dělat.
Dorazil Vláďa s Xantem, byli nacvičovat revíry v lese. Dali si ještě poslušnost na place. Nojo, jsou to šprti. V sobotu složili zkoušku ZVV1 na výbornou, tak už nacvičují ZVV2.
Začalo znovu pršet. Docela se rozpršelo. Vláďa položil otázku, jak dlouho bude pršet, protože potřebuje jít venčit. Podívala jsem se na net, na radar a zjistila, že bude za chvíli po dešti. A bylo...
Přestalo, a tak jsme všichni postupně vyvenčili a pak nakrmili. Dneska jsme natáčeli, jak Honey baští v krmítku. Po jídle šli všichni pejskové chrupkat a my jsme vyrazili do sprch. Bylo to báječné ... Je krásný, příjemný, vlahý letní večer.
Poseděli jsme u klubovny, dali si červené víno, aby se nám dobře spalo. Anetka vyprávěla, že konečně přišla na to, jak se spí ve stanu. Po delší diskusi nám prozradila, že přišla na to, že se jí spí líp, když má něco pod hlavou. To je fantastický objev...
Jo, jo, zkušenost je dobrá škola, jen školné je příliš vysoké.... to není z mojí hlavy, to řekl pan Sokrates. Ale je to svatá pravda.
Úterý 5. srpna 2014
Tak jsem jeden den dala pauzu od notebooku a už nevím, co bylo včera :(
Tak tedy zase pěkně po pořádku... Ráno jsme vstali kolem sedmé, vyvenčili jsme, nasnídali jsme se. To je každý den stejné, tak to nemohu pokazit.
A co bylo dál?
Měli jsme naplánovaný výlet do Jičína. Jezdíme tam každý rok, tak nesmíme udělat ani letos výjimku. Jeli jsme já, Anetka a Kája. Vylezli jsme zase na věž a fotil jsme. Já i Kája jsme táhli samozřejmě foťák a skla... To jsme se na věži vyřádili... Pak jsme byli objednat maso na uzení, to si zase pošušňáme. Nakonec jsme nakoupili čaje a sušené ovoce v čajovně. To také činíme každý rok, protože se nám to osvědčilo. Letos měli v čajovně nové druhy čajů, tak jsme na ně zvědaví...
Počasí bylo docela slušné, nebylo takové vedro. Byli jsme se také podívat v zámecké zahradě, je stále stejně krásná, mají tam novou závlahu, Anetka to nějak špatně vypočítala, a tak jí závlaha postříkala :)
Vraceli jsme se kolem dvanácté, abychom stihli oběd v Jičíně v učňovském středisku. Sešli jsme se tam s Lídou a Vláďou.
Po obědě jsme si dali zmrzlinu a nakoupili pár věcí, hlavně krabičky proti myším (na uschování potravin - abychom zvýšili naše šance na záchranu jídla před myšmi :))
Po obědě jsme ještě jeli na poštu, protože jsem si minule koupila los a bylo nutné vyzvednout tu obrovskou výhru, kterou jsem vyhrála. Celých padesát korun jsem lehce unesla, ale dalo mi dalo dost velkou práci ukecat paní pošmistrovou, která mi nutila další losy. Zvládla jsem to a hrdě si odnášela svoji padesátikorunu.
Po návratu na cvičák jsme šli vyvenčit. Winnýsek byl tentokrát vychováván a přivoláván. Dařilo se. Ani nevlezl bez dovolení do rybníka. Tam jsem ho šla pak plánovaně vykoupat, aby splnil svoji dnešní rehabilitaci - plavání.
Ke svačině jsme měli melouna. Byl výborný, měl jedinou chybu, bylo ho málo.
Pak jsme se rozhodli, že budeme pracovat se psy a šli jsme společně na stopu. Vybrali jsme tentokrát šeredně těžký terén, strašnou hlínu za lesem. Stopa nešla pomalu ani položit, protože byla hlína tak suchá, že do ní nešel ani zapíchnout nášlapník. Byl to děs. Na poli nebylo jediné stéblo trávy, jediná rostlina, vypadalo to jako měsíční krajina. Shodli jsme se, že jsme takové pole ještě neviděli.
Nejlíp čuchal Xanto, ale ani Dustík nečuchal špatně. Ambra se snažila, první úsek nebyl sice nic moc, ale druhý už byl lepší. No a já s Winnýskem jsme tomu moc nedali. Pro mě bylo téměř nemožné stopu položit, takže jsem udělala jen kousek rovné stopy. Winny mě rval jako kůň dopředu, ale nějak moc nečuchal. Nechtěl si ani lehat u předmětů. Moc se mi to nelíbilo. Pak se ale zklidnil a po chvíli mě táhnul znovu k místu, kde byla předtím položená stopa. Prošli jsme to tedy ještě jednou a Winny si tentokrát dohledal pamlsky, které tam poprvé přešel. Normálně ho nenechávám takhle znovu procházet již jednou zvednutou stopu. Ale tentokrát jsem ho nechala, když měl zájem. Bylo strašné vedro, takže jsme dosloval lapali po dechu. Byla s námi i Lída s Betynou, ale protože ještě nikdy nečuchali, netroufali jsme si na tomhle terénu cokoliv zkoušet.
Vrátili jsme se na cvičák a tam jsme ukazovali Lídě s Betynou, jak se začínají učti čuchat čtverečky. Betynu to docela zajímalo, myslím že se jí to bude líbit.
Nechali jsme psy chvíli odpočinout a pak jsme si všichni postupně zacvičili poslušnost. Pak následoval večerní rituál, a to venčení, krmení a sprchy.
Když jsme se vrátili ze sprch, udělali jsme si ohýnek a opekli buřty. Byly výborné. Chvíli jsme poseděli a pak šli spát. Na středu jsme naplánovali výlet do Prachovský skal, tak se na to musíme dobře vyspat. Odjezd na výlet byl naplánován na 8 hodin.
Středa 6. srpna 2014
Ráno bylo zataženo, ale zima nebyla. Vstávali jsme chvíl před sedmou. Vyvenčili jsme a nasnídali jsme se. Kolem osmé jsme nahlásili zpoždění odjezdu z důvodu nepřipravenosti osazenstva a odjezd byl odsunut o dvacet minut.
Bohužel se ani tento plánovaný čas nepodařilo splnit. Zdržovala jsem to především já, protože jsme neměla zabaleno, připraveno a vůbec...
Odjížděli jsme nakonec v 8.36 směr Jičín. Je 17 stupňů Celsia, je pod mrakem. Na výlet dobré počasí. Cesta utíkala a než jsme se otočili, byli jsme v Prachově. V 9.20 jsme zaparkovali na téměř prázdném parkovišti. Připravili jsme foťáky do pohotovostní pozice a vyrazili směr Prachovské skály. U pokladny jsme zakoupili mapu, určili navigátora dnešního výletu. Stala se jím Anetka.
Anetka vybrala trasu nejdelší a nejtěžší, což jsme následně mohli posoudit.Jak jsme postupovali plánovanou trasou, pomalu se začalo oteplovat. Tedy nám začalo být horko. Zpočátku se zdálo, že jsme ve skalách skoro sami, ale brzy jsme se přestali radovat, neboť začalo mezi skalami a na kamenných schodech mezi jednotlivými kamennými obry být poměrně živo a následně i těsno. Na úzké průchody a průlezy se stála občas i fronta. Taktéž na vyhlídkách bylo těsno, ba dokonce na jedné vyhlídce byla výprava s dětmi, které zrovna dostávali odměnu, že vystoupali až na vyhlídku. To se ale nelíbilo jednomu pánovi, který zřejmě spěchal, možná někam na vlak, či co. ... a tak nadával, že děti musejí zrovna na vyhlídce svačit a jeho zdržují od výhledu. Chvíli to vypadalo, že si vjedou možná do vlasů, ale nakonec to dobře dopadlo.
Taky jsme potkali chlapečka, který nemohl přečíst nápis na skále, který tam byl vyrytý. Zeptal se tedy maminky, co je tam napsáno. Maminka odvětila, že DĚKUJEME. Chlapeček řekl, že přečetl jen písmenko R. To nás pobavilo.
Další zážitek nás čekal na jedné křižovatce cest okruh. Přišla skupinka lidí s dětmi. Jednomu z dětí bylo tak osm let. Chlapeček prohlásil, že se asi blíží jeho poslední hodinka z té náročné stezky. Kája stál vedle něho a prohlásil, co by měl ve svém věku říkat on...
Trasu dlouhou zhruba 5 kilometrů jsme zvládli zhruba za dvě hodiny. A to jsme na každém druhém kroku stáli a fotili skály ze všech stran. Už jsme se ale těšili, až si sedneme a dáme si něco dobrého k obědu. Nad parkovištěm, kde jsme měli auto, byla malá hospůdka. K obědu jsme si dali Anetka - krokety s kuřecím řízkem, Lída smažený květák s brambory a zelný salát s křenem, Kája smažák s hranolky a já jsem měla bramborové knedlíky plněné uzeným se zelím. Bylo to výborné. Ještě tam byla jedna maminka s malým chlapečkem, který stále řval, takže byl Kája tak trochu nepříčetný. Připadali jsme si jako doma v pivovaru MMX, kam chodí stále mnoho maminek se řvoucími miminky.
Výborný oběd jsme zakončili skvělou kokosovou zmrzlinou na klacíku. Jen Kája měl zase něco extra, došel si přes cestu pro točenou vanilkovou. Anetka mu jí záviděla...
Pak jsme nastoupili do auta a vyrazili směrem k našemu přechodnému domovu. Sotva jsme vyjeli, začalo pršet. Čekala nás ještě zastávka v Jičíně v masně, kde jsme měli vyzvednout objednané maso. Pak jsme pokračovali do Městce. Celou cestu lilo jako z konve, chvílemi to ani stěrače nestíhaly.
Po druhé hodině jsme byli v táboře. Vybalili jsme všechno z auta a chvilku počkali, až přestane pršet. Pak jsme vyvenčili pejsky. Přestalo pršet a vylezlo sluníčko. Udělalo se krásně. Do večera jsme stihli ještě cvičit poslušnost a fotit pejsky.
Pak následoval večerní rituál, krmení, koupání, večeře a pak šup do hajan.
A abych nezapomněla, Vláďa dneska testoval udírnu. Přeudil párky a buřty a pěkně se nacpal.
Trochu se ochladilo, je ale příjemně a krásné bezvětří. Cvrčci cvrkají a v dáli štěká pes.
A to už by mohlo pro dnešek stačit. Zítra nás čeká těžký a náročný den. Budeme udit maso, které jsme dovezli z Jičína. Mňam, krásně to v lednici voní. Zítra bude k večeři uzené koleno. To si dáme, koukejte nám to pořádně závidět.
Čtvrtek 7. srpna 2014
Ráno vstáváme kolem sedmé a šli jsme vyvenčit. Vláďa zatopil v udírně a kluci šli připravit maso, abychom ho mohli pověsit do udírny. Zodpovědným vedoucím za uzení byl jmenován Vláďa Kasl. Dorazil místní člen, zacvičit si se psem. Postupně jsme si, kromě Vládi, našlápli stopu vedle cvičáku na strništi. Bylo to sice těžké, ale chtěli jsme zkusit zase jiný terén. Všichni čuchali docela slušně, takže jsme byli spokojení. Mě ale spokojenost dlouho nevydržela, protože když jsem přišla z pole, zjistila jsem, že nemám náušnici v pravém uchu. Asi jsem ji ztratila. Kde, to ví pán bůh. to jsem byla tedy otrávená a smutná. Je to už třetí náušnice za poslední půlrok, která je v čudu. První náušnici mi z ucha vylízl Winny. Trochu si ji požvýkal, našla jsem ji pak v jeho kleci, kde spává jako v boudě. Je celá zmačkaná a nejde ani spravit. Druho náušnici jsem taky ztratila v souvislosti s Winnym, ale nevím jak, nevím kdy, ani nevím kde. Tak tohle bylo do třetice, a to mě fakt nadzvedlo... Co se dá dělat. Stále jsem chodila s očima přilepenýma k zemi, co kdybych náušnici náhodou našla...
Čas tady utíká hodně rychle, a tak byl brzy čas na oběd. Vláďu jsme nechali na cvičáku hlídat uzené a topit a vyrazili jsme na oběd do Městce Králové. Pak jsme obešli ještě pár krámků a dokoupili, co bylo potřeba a šupajdili jsme nazpátek na cvičák. Nakoupili jsme dva litry mléka, jedno kilo hladké mouky. Olej máme od minulého týdne, jak jsme nakládali kuřecí maso, vejce má Lída z domova. Budou palačinky... mňam.
Oteplilo se a udělalo se zase dusno. Byli jsme si s Winnym zaplavat, pak jsem vzala i Honeye, aby mu to nebylo líto, když už má zdravé ucho. Pak jsem oba psy vyvenčila, převlékli jsme se do plavek a vyrazili na koupák. Kromě Lídy, na kterou byla voda moc studená a Vládi, který hlídal uzené, jsme se vykoupali všichni. Zaplavali jsme si, bylo to báječné. Pravda, trochu chladnější, ale dalo se to vydržet.
Blížila se doba, kdy bude hotové uzené a budeme ho vyndavat z udírny. Všichni jsme se těšili, moc to vonělo. Nejdřív jsme vyndali kolena, ta byla už stoprocentně hotová. Dokonce jedno bylo tak měkké, z něj vypadl háček a koleno spadlo do záchranné sítě (naštěstí). Nakonec jsme usoudili, že je hotové všechno a udírnu jsme vyprázdnili. Maso se teď chladilo na stolku před klubovnou. HMMMMM, ach ta vůně!
Vláďa oždiboval koleno a tvrdil, že to udělaly myši, ale my jsme mu to nevěřili. Masíčko bylo šťavnaté a voňavé. Všichni jsme chvíli čekali, až trochu vychladne, ale nedalo se to vydržet. Nakonec jsme všichni zasedli ke stolu a maso ochutnali. Tedy vlastně ne všichni, Kája jako vždy odolal, prý si dá večer.
Lída začala připravovat slibované palačinky. Všichni postupně vytáhli psa a zacvičili si. Já jsem vystřídala na chvíli Lídu u palačinek. Byla to bomba, palačinky s domácím jahodovým džemem a uzené. Možná se někomu bude zdát, že je to divná kombinace, ale věřte, že není.
Zhodnotili jsme, že si tedy letos užíváme ...
Když jsme byli v nejlepším, dorazili domácí, šli trénovat na zkoušky. Pak přišel pravidelný každodenní rituál, venčení, krmení, sprchy a pak posezení u vínka. Teprve pak si Kája dal svoje uzené koleno. Kolena byla opravdu velká, pan řezník, co nám je prodával, říkal, že jsou to megakolena. A měl pravdu.
Další den doklopýtal pomalu ke svému konci a my jsme s plným bříškem, kde bylo jako v pokojíčku, šli spát. Bylo příjemně, tak akorát...
Pátek 8. srpna 2014
Poslední den dovolené je tady. Uteklo to jako voda, ani se nám to věřit nechce. Na dnešek jsem se moc nevyspala, protože stále štěkal Dusty. Štěkal už večer, ale vypadalo to, že se prostě rozhodl, že nechce být už v kotci, a tak ho Anetka nechala. Štěkal ale i v noci, a to ho Anetka prý neslyšela. Ráno ji tak čekalo v kotci nadělení... Dustíkovi asi neudělaly úplně dobře pamlsky na stopě. Nic jiného nás nenapadlo, protože vše bylo jinak jako vždy. Ale pamlsky na stopy se asi trochu zkazily a Dustymu prostě nesedly. I to se stává... Byl to vlastně první a zároveň poslední zdravotní problém našich psů na letošním táboru.
Dnes vstával první Kája a vrhl se na palačinky, které zbyly od včerejška. Naštěstí jsem vstávala brzy po něm, a tak jsem zachránila dvě palačinky pro sebe. Do zbytku se pustil Vláďa a jedna zbyla na Anetku. Na Lídu nezbylo nic. Usoudili jsme, že příští rok, pokud budeme dělat palačinky, budeme je muset udělat ze tří litrů mléka.... Lídě zbyly ještě nějaká vajíčka, já přidala anglickou slaninu a Lída udělala smažená vajíčka se slaninou. To jsme se tedy olizovali.
Tak, jako každé ráno, začínali jsme venčením. Winny se venčil společně s Ambrou, za těch čtrnáct dnů, co jsme tady, se docela srovnal a s Amčou je v pohodě. Když je vypuštěn z kotce, tak ji trochu porazí, poválí, poslintá, ale pak už je to v klídku :). Může chodit na volno. To jsem zvědavá, jak to bude vypadat u nás doma, jestli mu to vydrží nebo jestli bude doma divočejší.
Winny je takový malý tryskáč, který srazí všechno, co mu stojí v cestě. To Honey je hodný a vděčný, venčím ho samostatně, aby si to užíval.
Dnešní den je tedy poslední, který trávíme na cvičáku v Městci Králové. Podle předpovědí by mělo být hezky. Pokud to tedy vyjde, nemůžeme si letos na počasí v žádném případě stěžovat. Vyšlo to. Bylo krásně, chvílemi dokonce až moc. Trochu sprchlo, ale decentně, jeden lijavec jsme potkali na výletě, naštěstí v autě. Jednou zapršelo velmi slušně, ale naštěstí jen chvilku.
Dneska balí Anetka, Vláďa a Lída. Já a Kája pofrčíme zítra brzy ráno, jakmile sbalíme. Ale ještě nebalíme, tak jak to bylo dneska.
Po snídani jsme se rozhodovali, jestli půjdeme na stopu. Nakonec jsme se rozhodli, že dnes už stopovat nebudeme. Jen Lída si šla udělat s Betynou čtverečky. Ale šli jsme si postupně zacvičit naposledy poslušnost. Dneska jsem měla pocit, že zase Winny začíná fungovat. Bavilo ho to a mě taky. I ostatní pocvičili. Začalo se oteplovat, a tak jsme pejsky zavřeli do kotců, aby si odpočinuli. Blížila se doba oběda. Dneska na oběd nepojedeme, máme ještě nějaké zásoby, tak je třeba je dojíst. Anetka si dala polévku, Kája dojídal uzené koleno, Vláďa měl taky polévku. Lída si dala kus uzeného s chlebem a já jsem si zalila horkou vodou kuskus, pak jsem si do toho nakrájela kousek uzeného. Jako oblohu jsme měli zbylá rajčata a papriky. Domů nepovezeme přece žádné zbytky.
Po obědě jsem šla vyvenčit Honeye a pak s Winnym k rybníku na povinné plavání. Už když lezl Winny po šesté z rybníku, zatáhlo se a začalo poprchávat. Než jsme obešli po louce cvičák, aby Winny trochu proschnul, začalo pršet pořádně. Přišla jedna velká přeháňka. Krásně se svlažil vzduch. Za chvíli bylo po dešti, zase vysvitlo sluníčko.
Lída, Anetka a Vláďa začali vehementně balit věci. Zafoukal větřík, takže jsme ho pochválili, aby usušil stany a další věci, které zmokly před chvílí.
No a .... zbytek reportáže je tady. Usedám k PC již doma, je sobota 9. srpna 2014. Ale ještě tedy nazpět k včerejšku, pátku 8.8.2014
Jak bylo již řečeno, všichni začali balit... tedy kromě mě a Káji. Kolem čtvrté hodiny měli sbaleno. Anetka čekala na odvoz, Vláďa a Lída mohli prakticky odjet hned, jakmile si vzpomenou. Evidentně se ale domů asi nikomu nechtělo.
Dali jsme si kafíčko a Anetka nakrájela poslední kus melouna. Byl krásně vychlazený a sladký. Pochutnali jsme si.
Čas se nezadržitelně posunul k páté hodině a na městecký cvičák dorazil Pavel s Anetčinou mamkou a bráchou Daníkem. Daník z auta nevystrčil ani nos, ani nás nepřišel pozdravit. Asi se možná styděl. Krátce jsme pohovořili, Anetka nanosila svoje věci k autu, Pavel je naložil a zbývalo jen přivést Dustyho Anetka ho dovedla, Dusty vyskočil do auta a pak následovalo loučení a odjezd. Zamávali jsme jim a byli pryč.
Jako další odjížděl Vláďa s Xantem a Irem. Byl naložený po střechu... To víte, člověk potřebuje na celých čtrnáct dnů toooolik věcí... jako například kalfas na koupání pro psy, plátěnou zahradní houpačku, plastové křeslo... a spouuusty dalších nepostradatelných věcí. Nejdůležitější však bylo uzené, které vonělo, až člověk trochu poslintával. Zatroubeno k odjezdu, poslední fotka psů v klecích v kufru a adié... dovolená, tábore...
Poslední táborník, který byl připraven k odjezdu, byla Lída Šebková. I ona měla pečlivě sbaleno, naloženo. Ještě Betynka do kufru, postroj kvůli bezpečnosti, přivázat a jedeme.... Ahá, ještě naložit uzené maso, rozečtenou knížku, skládací židličku, brýle... a už zase máváme, tentokrát už dnes naposledy...
Zůstali jsme na cvičáku sami... Naše rozhodnutí bylo rychlé. Předpověď hovořila o tom, že zítra bude až 32 stupňů. Bylo jasné, že bude třeba vyjet hodně brzy, abychom dorazili domů ještě než bude velké vedro. Jdeme taky balit, ať máme sbaleno za sucha a v klidu.
Jak jsme řekli, tak jsme i udělali. Bylo tři čtvrti na šest, když jsme se do toho pustili. Sbalit dva velké stany, všechno očistit, pečlivě složit, odnosit do klubovny, to je fuška. Zabralo nám to plné dvě hodiny. Byly dvě možnosti, kde se vyspat, když jsme naše přechodné plátěné příbytky sbalili a naložili do auta. Jedna možnost je klubovna, kde bylo ale téměř nesnesitelné vedro a mavéc v ní bydlí spousta myší... Představa, že vám bude pochodovat myš přes obličej nebyla moc lákavá, a tak jsme uvažovali o druhé možnosti, a to spát pod širákem. Počasí vypadalo dobře, bylo jasno, relativně teplo, tak proč ne.
Nastal čas večerní, čas venčení. Psy jsme vyvenčili postupně, ani jsme je nevzali na plac, aby nezjistili, že tam už nejsou postavené stany. Honey by okamžitě zpanikařil a šel by hlídat vozík, abychom mu náááhodou neujeli. Chodila jsem se psy tedy radši po poli vedle cvičáku a pak je dala nazpátek do kotců.
Krmit dnes večer nebudeme, bude lepší, když budou na cestu domů hladoví, aby se nepoblinkali. Přežijou to, když jeden večer nebudou jíst.
Balení a úklid všech věcí je nekonečná záležitost. Ještě to jde, když máte před dovolenou, ale když vám dovolená končí, je to otravné, nekonečné a frustrující. Každá dovolená jednou skončí, a tak vám stejně nezbývá nic jiného, než se s tím srovnat.
Čekalo nás poslední večerní sprchování. Tentokrát jsme šli skoro potmě. Chaloupku na cvičáku jsme nechali rozsvícenou, abychom "trefili" zpátky. Je to takový lepší pocit, když jdete za světýlkem než do tmy. Sprchy byly super, ostatně jako vždycky. Po celém upoceném dnu, násobeném balením a taháním všech věcí sem a tam, to bylo to jediné, na co jsme se těšili. Teplá voda, to je báječná věc a díky tomu, kdo to vymyslel. A nakonec ta studená, to je taky super. Kdo to nezkusil, o hodně přichází.
Čekala nás poslední noc v Městci Králové a vypadalo to, že se asi moc nevyspíme. Ani my, ani naši psi. Z koupaliště, které je od cvičáku co by kamenem dohodil, celé odpoledne stavěli velké stany a chystali se na koncert. Od večera "ladili" a nám bylo jasné, že to nebude zrovna hudba, kterou máme rádi.
Chvíli jsme tedy ještě poseděli v přístřešku a já stahovala z karty na disk poslední fotografie z dnešního dne. Plánovala jsem si, že dneska sezení trochu prodloužím a fotky proberu, ale tak, jako každý večer se mi začaly klížit oči a bylo jasné, že únava začala pracovat.
Bylo krátce po jedenácté, když jsme šli připravit spaní pod břízami před klubovnou. Nátáhli jsme na zem plachty, na ně dali karimatky a spacáky. Byl krásný, příjemný večer, bylo teploučko, spát by se mělo dobře. Bohužel na koupališti vrcholila zábava a rachot muziky nemuziky, která neměla hlavu ani patu a podobala se jen řvaní stále stejných textů dokola, mě spát nedala. Kolem půlnoci jsem byla už běsná a hodně jsem bojovala, abych se nerozběhla směrem ke koupališti a neřvala do noci, aby šli s tím bubnováním už do pr..... S utrpením jsem čekala, která "skladba" bude tou poslední a já budu konečně moci zavřít oči a spát.... Bylo mi moc líto našich pejsků, protože přes vodu rybníka se řvaní a bubnování jasně neslo. Ani oni asi nezamhouřili doteď oči. Honey od loňska, kdy byl podobný koncert, nechce chodit okolo koupáku, když jsou tam lidi. Musím mu dát za pravdu, ani se mu nedivím.
Asi v půl jedné řvaní utichlo a vypadalo to, že koncert skončil. Fanouškové sice ještě chvíli pískali a řvali, ale pak se zřejmě pomalu rozešli. Když už se zdálo, že konečně bude klid, asi kolem jedné hodiny, začal na koupališti rámus znovu. Zřejmě hrála kapela jen pro sebe, bez diváků. Randál skončil ve čtvrt na tři v noci. To měli asi i městečtí, kteří bydlí v nedalekých domech, radost, protože se nedalo spát.
Konečně jsem upadla do tvrdého spánku. Zima nebyla, komáři naštěstí neštípali, myši zůstali asi na poli a v klubovně, takže byl naprostý klid, který rušili jen cvrčkové svým cvrkáním... Nezdálo se, že bych spala dlouho, když mě vzbudila rána jako z děla... Bylo krátce po páté hodině a já měla dost. To myslivci střílejí někde blízko divočáky. Ach jooooo.
Už to nestálo za to, znovu se zachumlat do spacáku, a tak jsem vstala. Kája už byl taky vzhůru, prý těch ran z kulovnice bylo víc, a taky prý slyšel kvičet to divoké prase.
Dobrá, jdeme tedy nakládat do auta a do vozíku. Odjezd plánujeme na osmou hodinu. Dnes má být odpoledne až 32 stupňů, bude vedro, tak ať jsme doma brzy, abychom neuvařili ve vozíku psy.
Nakládání je systematická práce. Místo na věci je limitované, a tak je nutné vše pečlivě skládat a rozmýšlet, kam uložit, jak uložit... Každou věc vezmete do ruky víckrát, než najde to svoje správné místo. Vozík pro čtyři psy, jeden kotec volný, protože vezeme tři psy. Kufr auta a místo na zadních sedadlech... Zdánlivě hodně místa se rychle zaplnilo a stále bylo dost věcí, které bylo třeba naložit a odvézt domů. Měla jsem pocit, že se ty věci líhnou ...
Zkrátím to... Samozřejmě jsem vše perfektně naložila, srovnala a připravila k odjezdu. Zbývalo ještě uklidit klubovnu, umýt nádobí, vyvenčit psy, připojit vozík za auto ...
Poslední táborová káva, nakládáme psy, loučíme se s Pavlínou Moravcovou a v 8.13 vyjíždíme ze cvičákových vrat a jedeme směr Lety.
Ahoj městecký cvičáku, ahoj místní lidi, ahoj koupaliště, ahoj rybníku, ahoj všichni a na shledanou zase za rok! Bylo tady krásně, počasí nám skvěle vyšlo, nebylo skoro na co si stěžovat. Dovolená končí a nás čeká zapojení do pracovního procesu...
Máme hodně fotografií, nepočítala jsem je ani. Vím jen, že jich je přes 50 GB. No potěš! Jsem zvědavá, jak dlouho je budu třídit a upravovat.
Mějte prosím trpělivost...
Zapsala Alena Vanžurová, 10.8.2014, 19.25
Je právě 3. října 2014, 22.34 hodin a já jsem dokončila a vložila na rajče poslední fotogalerii z letošního letního výcvikového tábora.
Tak, jako vloni, jsme měli neskuné množství fotek. Jsem ráda, že je mám už všechny zpracované a zveřejněné na rajčeti, část duplicitně na FB (výběr)
původní informace k táboru... před jeho započetím...
Nezadržitelně se blíží prázdniny a s nimi doba dovolených... Takže vlastně se blíží i ta naše :)
Tak alespoň několik informací k letošnímu táboru, který bude ohledně většiny záležitostí stejný jako ty minulé... jen termín jsme trochu posunuli.
Termín konání:26.7.2014-9.8.2014
Místo konání: Areál ZKO Městec Králové
Ubytování:
ve vlastních stanech, karavanech, pod širým nebem..., pokud vám ale nevyhovuje takovéto ubytování, je možné samozřejmě si zajistit ubytování například v penzionu nebo u příbuzných a na tábor dojíždět :)....
Doprava: po vlastní ose (nejlépe autem...), do Městce Králové však vedou i koleje, takže je možné dopravit se například po železnici :)
Strava: ve všední dny je možnost stravování v místních restauracích, pravidelně chodíme do provozovny učňovského střediska, kde výborně vaří. Nicméně v městečku je více hospod, takže je na výběr... třeba i pizzerie na náměstí, kde také dobře vaří, jen čekací doba byla vždycky nad naše síly...
O víkendu se žije ze zásob , které je možné nakoupit v místní jednotě, u řezníka či v pekárně. Supermarkety jsou v Poděbradech...
Tak jako v minulých letech vítáme návštěvy příbuzných, známých, kamarádů a přátel. Na návštěvu je záhodno dovážet na ochutnání táborníkům dobroty z vlastních zahrádek, nevylučují se ale ani výrobky cukráren a podobně. Fantazii se meze nekladou...
Vybavení klubovny: rychlovarná konvice, lednice, mikrovlnka, toastovač, vařič.
Cena za pobyt: lidová, neplatí se předem, platí se až při odjezdu... ti, kteří si nejsou jistí, že jim při odjezdu ještě něco zbyde, prosíme o zálohu při příjezdu.
Účastníci tábora: upřednostňujeme členy naší organizace s rodinnými příslušníky, po dohodě je možné učinit výjimku a přibrat i další účastníky... Nicméně náš tábor není klasickým výcvikovým táborem pro širokou veřejnost, je to spíše naše klubová záležitost, kterou pojímáme spíše jako dovolenou se svými psy.
Program tábora:
Co jsme ještě neřekli k pobytu pro ty, kteří s námi ještě nebyli...?
Cvičák v Městci Králové je na okraji městečka a sousedí z jedné strany s polem, malým lesíkem, zahrádkářskou kolonií a chovným rybníkem. Nedaleko je fotbalové hřiště s kabinami, ve kterých je možné se denně ve večerních hodinách sprchovat teplou vodou. Do městečka je to co by kamenem dohodil. Na cvičáku jsou k dispozici suché záchody (na komfort tedy zapomeňte), studna s užitkovou vodou, kterou je možné použít pro psy. Na pití a vaření je nutné si dovézt balenou vodu. Dále je tam dřevěná klubovna a sezení chráněné před deštěm.
Pro pejsky je možné využít místní odkládací kotce. Po dohodě a při vzájemné ohleduplnosti je možné mít psy na spaní ve stanech.
Pobyt na táboru je pro nás víceméně dovolenou se psy. Výcvik provozujeme podle dohody, je možné částečně organizovaně i individuálně. Využíváme možnosti nácviku pachových prací a poslušnosti. Na tábor za námi přijede figurant, který bude též figurovat plánované zkoušky z výkonu.
Na tábor je možné přijet i jen na pár dnů nebo jen na návštěvu, třeba ve dny, kdy budou tréninky obran.
Na táboře je spoustu času, který trávíme nejen hrami a výcvikem se psy, ale také fotografováním, výlety, povídáním o věcech, na které běžně není čas. Už se moc těšíme, že budeme zase udit maso, grilovat steaky a opékat buřty na ohýnku.
Mňam, už se mi sbíhají sliny.
Tak teď už si jen přejme, aby bylo snesitelné počasí... nechceme přece žádný zázrak, nemusí být ani velké vedro, sem tam nevadí ani nějaký deštíček, nejlépe v noci může sprchnout, když spíme ve stanech, to se dobře dýchá... přes den by mohlo být tak maximálně 25 stupňů, oblačno, poránu tak kolem 15-17 stupňů, aby se dalo slušně čuchat... Na to, jestli naše přání bude splněno si počkáme do reálného času, zkusíme trochu čarovat...
No nicméně pokud zavzpomínám, byly některé roky takové, že jsme sebou měli zimní teplé věci, které byly pravidelně v permanenci a na šortky a plavky vůbec nedošlo... Také pláštěnka a holiny jsou nezbytnou součástí výbavy sebou na tábor...
No zkrátka a dobře, počasí nevymyslíme, nějak prostě bude. Nebude-li pršet, nezmoknem, bude-li pršet, pravděpodobně zalezem..., možné je, že i zatopíme v klubovně. To obzvláště tehdy, budeme-li opravdu mokří...
Každý rok píši reportáž z tábora, pokud je to možné, může být i téměř on line. Snad i letos vezmeme sebou notebook a dá-li bůh či O2, bude i spojení se světem prostřednictvím internetu. Letos si musím dát pozor a vzít na plánované zkoušky sebou nejen tiskárnu (tu jsem měla i vloni), ale také cartridge, aby bylo možné tiskárnu při zkouškách používat a ne jenom jí vyvenčit v Městci...
TAK NA SHLEDANOU NA TÁBOŘE NEBO AŽ V ZÁŘÍ...
Poslední aktualizace: 07.12.2024
Změna vzhledu, Struktura stránek
Prohlášení o přístupnosti, Cookies, Prohlášení o ochraně soukromí