Obsah

Letní výcvikový tábor 2015

 

Pátek 24.7.2015

Rok utekl a my jsme zase tady!!!

Zase jsme se těšili jen opatrně, abychom nepřivolali nějaký problém… No, jak bych to jen řekla…

Počasí by podle předpovědí meteorologů mělo snad vyjít… trochu by se mělo ochladit, což bychom po těch úmorných vedrech docela přivítali.

Byli jsme si vědomi pravidla, že poslední den v práci před dovolenou jen nejproblémovější, a tak jsme raději vyrazili o den dříve…

Ve čtvrtek jsme všechno pečlivě zabalili a připravili. V pátek ráno po sedmé jsme vyrazili. Počasí na cestu bylo parádní, pod mrakem, kolem dvaceti stupňů. Kromě nájezdu na Barrandovský most, kde se auta štosovala, jako vždy, byla cesta volná, a tak jsme po půl deváté dorazili na městecký cvičák. Na cvičáku bylo všechno „při starém“. Začínalo se oteplovat, a tak jsme se poté, co jsme ustájili psy, pustili hned do stavby stanů. Znaleckým okem jsme zodpovědně vybrali místo, kam stany postavíme a začali jsme Kájovým stanem. Práce nám šla pěkně od ruky, takže první stan jsme měli brzy postavený.

Nastal čas, abychom se vydali na nákup. Vyjeli jsme do města a zkontrolovali, co se změnilo. Na náměstí přibyla nová pekárna, kde už ale skoro nic neměli, protože už pokročil prý čas. Nic nového nebylo ani v obchoďáku Duha, což nás uklidnilo. Čas natolik pokročil, že ani u učňů už neměli otevřeno, takže jsme nemohli zkontrolovat letošní jídelníček. To nás čeká až v pondělí.

Nakoupili jsme všechno, co jsme potřebovali a vrátili se na cvičák. Vyvenčili jsme pejsky a vrhli se na stavbu druhého stanu. Je až neuvěřitelné, jak rychle tady venku čas letí. Než jsme se zabydleli, byl večer. Byli jsme utahaní jako koťata.

A abych nezapomněla. Přece jen nás čekalo něco překvapivého na městeckém cvičáku. Rybník pod cvičákem, kde jsme každý rok koupali psy, je k našemu nemilému překvapení vypuštěný. Byla velká vedra a prý přítok vyschl. Škoda. A horní rybník je napůl prázdný, takže tam prý pes stačí… A já myslela, že zase bude Winny, jako vloni plavat … no asi nebude.

Počasí se odpoledne vybralo a pěkně to zase pařilo. Den utekl jako voda, všechno bylo připravené, zítra mohou všichni ostatní přijet. V klubovně vše uklizeno a připraveno. Poslední venčení a krmení dravé hladové zvěře. Pak už šup do kotečků a spinkat a my ještě na koupák spláchnout prach za dnešní den. Dobrou, zítra už nás bude celá kupa.

FOTOGALERIE - NULTÝ TÁBOROVÝ DEN

ZÁPADY SLUNCE 24.7.2015

Sobota 25. července 2015

V noci se spalo docela dobře, bylo příjemně. Vstávali jsme před šestou! Šli jsme  vyvenčit a udělali jsme si snídani. Po snídani jsme vyrazili ještě na nákup, hlavně je potřeba pečivo a pitná balená voda. Nákup jsme zvládli rychle.

Na desátou mají místní hlášený výcvik.  Počítáme, že po obědě začnou přijíždět naši. Od rána bylo teplo, ba dokonce dusno. Z domova přicházejí hlášky, že u nás prošla bouřka, pršelo, zatímco tady je pořád vedro, na teploměru 30 stupňů. Ale nakonec přišel malý deštíček i na městecký cvičák. Ale nebylo to nic moc. Tedy abych byla přesná, mluvíme pořád ještě o dopoledni. Po cvičení místních jsme ještě popovídali s místními.

Kolem třetí dorazila Lída Šebková s Betynkou. Hned vzápětí za ní dorazil Láďa. Zprávy z domova – doma u nás prý bouřka a vichr. No, snad to sem nepřijde. To jsme si říkali….a to jsme ještě nevěděli, co nás čeká.

Láďa i Lída se vrhli na stavění svých přechodných obydlí. Foukal vítr jako blázen, takže to nebyla žádná legrace. A pak to přišlo. Ze západu se přihnaly mraky a z větru se stala skutečná vichřice. Stany jsme drželi, aby neodlétly… Pak přišel poryv větru a rána a asi dva metry ode mě a Lídy spadl ulomený strom. Bohužel spadl na auto Lídy a svezl se po jeho boku. Bohudík spadl na auto a ne na nás. Ale moc nechybělo a měli jsme ho na hlavě. Bylo to tedy pořádný šok. Láďa okamžitě vyjel s autem na prostředek cvičáku, já a Kája jsme běželi vytlačit od klubovny vozík na psy také na prostředek cvičiště a Lída s poškozeným autem také zvládla rychle odjet do bezpečí. Nechali jsme stany být a šli jsme se schovat do klubovny, protože začalo pršet. Vichr s deštěm trval tak něco přes půl hodiny, pak se vylouplo zase sluníčko.

Co vám budu povídat, byli jsme ještě dlouho v šoku. Auto Lídy to pořádně odneslo, je bouchnuté na střeše, na kufru, bok,  rozbité zadní světlo a poškrábaný celý bok.

Když přestalo pršet, pomohli jsme dostavět Lídě stan, ale jak se to dělalo ve větru, byl celý na facky na všechny strany. Až přestane foukat, budeme to muset opravit a doladit.

Dnešní zážitky byly tedy poměrně náročné.

Foukalo až do večera. Trochu jsme oslavili to, že jsme se znovu narodili a ještě ke všemu jsem dneska měla narozeniny…

Je jedenáct hodin v noci, stále silně fouká a není to vůbec příjemné. Doufáme, že noc přežijeme ve zdravím my i naši psi. Je to tady dneska jako na větrné hůrce.

FOTOGALERIE - PRVNÍ DEN TÁBORA

FOTOGALERIE 25.7.2015-1. TÁBOROVÝ DEN

 

Neděle 26. července 2015

Noc byla náročná… Silný vítr foukal skoro celou noc a my jsme měli po zážitku s padlým stromem na auto těžké spaní. Lídy stan byl stále jakoby nedostavěný, po vichřici je celý nakřivo a při stálém větru se s tím nedalo nic dělat. Snad dnes, až přestane foukat, bychom mohli stan shodit a postavit znovu. Uvidíme. Včera večer jsme poseděli asi do jedenácti, pokecali, zasmáli se. Ráno se přiznala Lída, že ve stanu se spát nedalo, protože si pořád v tom větru lehal na ni :), a tak se odstěhovala v noci do auta, které pořád stálo na prostředku cvičáku. Ve stanu nevydržela spát ani Ilona, kvůli hluku, který dělal vítr. I ona se odstěhovala do auta, které sdílela s hovawartkou Arwen, takže se moc nevyspala. Já jsem hrdinně spala ve stanu, ale přiznám se, že jsem nemohla vůbec kvůli svištění a hučení větru usnout. Až pak, když jsem se zachumlala do spacáku i s hlavou, jsem konečně zabrala. Pokud vím, tak Láďa i Kája také spali ve stanu.

Abych nezapomněla, v sobotu dorazila ještě Ilona se svojí pětičlennou smečkou a René Janeba s Kačenkou, Katem, Fany a karavanem.

A teď nazpět k počasí.

Už včera po odpoledním dešti šla teplota o deset stupňů dolů, ale pak se zase oteplilo. Během noci šla teplota rapidně dolů, což bylo po těch celotýdenních úmorných vedrech hodně znát. Ráno bylo na teploměru 14 stupňů. Stále foukal čerstvý vítr, sice ne tak prudký, jako včera, ale přesto byl dost nepříjemný a hlavně chladný.

Dopoledne jsme (konečně) vytáhli psy z kotců a všichni jsme si zacvičili poslušnost. Cvičit poslušnost přišel i místní hospodář, pan Kopřiva se svým ovčákem. Na cvičení bylo tentokrát fajn počasí, jen vítr pořád zlobí, ale je fakt, že už není tak silný. Vítr už jen pofukoval, tak jak je tady na městeckém cvičáku zvykem. Tady ho snad nikdy nevypínají…

K obědu jsme si dali, co dům dal ze zásob.

Teplota se trochu hnula směrem nahoru, odpoledne vylezl teploměr na 23 stupňů. Tak pokud by to takto vydrželo, bylo by to fajn. Na zítřek předpovídají déšť, tak uvidíme, co bude ve skutečnosti. Možná, kdyby trochu sprchlo, bylo by to fajn. Na naplnění rybníku to asi nebude, ale mohly by se aspoň namočit pole, abychom měli terény na stopy.

Odpoledne jsme trávili siestu, dali si kafíčko z našeho nového kávovaru. „Mladí“ vyjeli na výlet. Pejskové odpočívali v kotcích a my jsme se poflakovali… Taky proč ne, je neděle.

Na večer mají místní naplánované obrany, tak budeme mít na co koukat. Ještě se oteplilo, a tak mi oba dva psi při venčení vlezli do rybníka. Místo plavání však pouze chodili … Winny měl zase průšvih při procházce… Dneska už podruhé. Nejdříve při dopolední poslušnosti, kdy mě při odměňování praštil do ruky, protože má tlamu jako vjezd do pískovny a pešek je trochu menší, přibral i mojí ruku… au au au to to bolí, mám ji pohmožděnou. No a teď při procházce, kdy jsem ho měla na flexině vyrazil tak vehementně a rychle, že mě osmimetrovou flexinu vytočil tak rychle, že jsem ji neudržela a vylítla mi z ruky. Málem ho trefila do palice! A tak jsem využila jeho úleku a okamžitě ho přivolala. Přilítl jako blesk, celý vyjevený, flexinu táhl za sebou… Tak doufám, že si to  bude pamatovat, lump jeden. Moje ruka (pravá), kterou jsem celý den mazala voltarenem, naštěstí dopadla dobře… Ach jo, ti moji kluci mi dávají zabrat J.

Á, dorazili další táborníci, Jiřka s Honzou, Haničkou a Aišou. Zase je nás o „pár“ víc. Zítra by měla dorazit Anetka s Dustíkem…

Tak místní se sešli na obranách, trénink byl asi do čtvrt na devět. My jsme „očumovali“, jak se trénuje jinde, abychom se něčemu přiučili.

Po skončení tréninku se odebrala část našeho osazenstva do sprch, aby ze sebe smyli celodenní prach a špínu. Ti, kteří dorazili dnes, se mýt nešli… páč to není potřeba a s mytím se to nemá přehánět, neboť není třeba zbytečně oslabovat svoji imunitu. Následoval běžný každovečerní rituál krmení psů a pak páníčků. Ochladilo se.

Zjistila jsem, že když nenapíšu poznámky do on – line reportáže hned, za chvíli vím houby. Zážitky se pak překrývají a je těžké všechno zachytit. A to nemluvím o těch perlách, které jsou během dne vyplozeny. Většina jich není vůbec publikovatelná.

Večer jsme zakončili sezením pod přístřeškem u klubovny a protože bylo dnes chladněji, šli jsme kolem jedenácté postupně do hajan. Kdo zamykal klubovnu dnes, to nevím, já byla mezi prvními, kteří odpadli do spacáku.

 

Pondělí 27. července 2015

Na dnešní ráno jsme měli naplánované stopy. Terény máme od místních zajištěny, jsou to pole vojtěšky hned za Městcem směrem na Sloveč. Část polí je posekaná, každý den zřejmě odsekávají kus. Dneska terény prověříme, předpokládáme, že výkony nebudou asi žádný zázrak, protože zem je vyprahlá po vedrech.

Vstávání bylo naplánováno nenásilně, prý až se probudíme. V noci lehoulince zapršelo, ale nestačilo to ani na smočení země, že by to bylo vidět. Spalo se ale dobře, dobře se dýchalo. Některým prý byla v noci zima. Ráno bylo 14 stupňů, bylo oblačno, na dnešek jsou však předpovědi, že bude skoro celý den pršet. Uvidíme…

Nejdřív proběhla ranní hygiena, ranní venčení, ranní kafíčko a pak odjezd na stopy. Po okouknutí terénů někteří z nás přehodnotili plánované zkoušky a začali přemýšlet o náhradním výběru zkoušky, kterou by mohli skládat, protože pole s posekanou vojtěškou bylo hodně vyprahlé.

Položili jsme stopy a počítali spíše s horším výkonem. Kupodivu ale skoro všichni psi čuchali docela pěkně. Déšť byl zatím v nedohlednu, na obloze visely krásné mráčky jako polštářky a peřinky do postýlky. Bylo docela příjemně, na kraťasy a tričko s krátkým rukávem, na poli bylo dokonce bezvětří.

Vrátili jsme se na cvičák, kde samozřejmě bezvětří nebylo. Tam klasicky foukalo, protože prý zde fouká 365 dnů v roce. Na cvičáku už nás čekala Anetka, která dorazila s Dustym a novým stanem od babičky. Pomohli jsme jí postavit nový stan a než jsme se otočili, byl pomalu čas odjet na oběd do města. Většina z nás se jela najíst do města, do učňovského střediska. Ostatní, co nejeli do města, pojedli asi něco ze svých zásob.

Na dnešní den vyhrožovali meteorologové deštěm, což se zatím tady v Městci nevyplnilo. Co není, může ale být. A věřte, že bylo…

Odpoledne jsme trochu odpočívali, a pak přijel místní zemědělec sklízet obilí z pole těsně vedle klubovny směrem na západní stranu. Vítr foukal jako blázen a obilí prášilo ještě víc. Všechno jsme uzavřeli a snažili se přežít, než políčko posekají. Sekání čelíme každoročně, snad nepamatuji, že bychom přijeli a bylo posekáno. Možná snad jednou, to ale nebylo na políčku obilí, ale tuším, že boby nebo co…

Prach z posekaného obilí je všudypřítomný a vleze vám všude. Konečně bylo posekáno a zemědělci odjíždějí. Sem tam letěla kapka, a tak jsme si ještě vtipně říkali, že zemědělec posekal obilí včas, než mu zmokne. Ovšem to jsme ještě netušili, co přijde. Sotva zemědělci odjeli, bylo na západě vidět, že se žene nějaká „čina“. Zvedl se vichr a naše stany a místní stromy na cvičáku opět musely čelit další zkoušce. Vzápětí se spustil pořádný liják. Tentokrát byly na cvičáku dokonce louže. S lijákem dorazily blesky a hromy a setmělo se. Pršelo skoro hodinu, do šesti do večera, pak pruh oblačnosti přešel a počasí se vybralo.

Bylo tak akorát, abychom si zacvičili poslušnost, což jsme také udělali.

K večeři Lída udělala ze zbytků chleba, vejce a sýrů smaženky, ozdobili jsme rajčaty J. Honza a René grilovali nějaké maso, špízy, a tak jsme ochutnali od všeho kousek.

Čas poskočil a včerejší den byl skoro celý pryč. Vzala jsem foťák a šla se projít, nafotit večerní klid u suchého rybníka, západ slunce, který byl dneska mimořádně „plamenný“ v kontrastu s další oblačností, která postupovala jednak ze západu a jednak od hor. Příroda čarovala naprosto fantasticky, byla jsem zvědavá, jestli budou snímky alespoň trochu koukatelné, hra se světlem mě bavila. Natolik mě focení zaujalo, že jsem se opozdila a ostatní už na mě čekali s odchodem do sprch. Při focení mě ještě poštípaly vosy, asi jsem jim vstoupila na jejich výsostné území. Pálilo to jako čert. Ještě, že mám sebou fenistil, a tak jsem se namazala, snad to povolí.

Po sprchování jsme teprve krmili, takže to bylo skoro potmě. Do kotců jsme šli už opravdu potmě, před desátou. Večer se vítr docela utišil, což je tady na cvičáku skoro zázrak. Mraky se táhly nad horami, ale už nepršelo, ale ochladilo se, bylo kolem 14 stupňů. Kolem jedenácté jsme všichni odpadli a šli spát.

 

Úterý 28. července 2015

Dnes v noci myslím nefoukalo. Spala jsem jako zabitá. Tedy, přesně řečeno, zvečera štěkala jedna fenka dole v kotcích. Pak byl chvíli klid a já jsem zabrala. Chladno je na spaní super a zas taková zima, aby se nedalo spát, nebyla. Tedy aspoň mě.

Včera večer jsme naplánovali, že pojedeme ráno zase na stopy, a tak jsme hned po ranní hygieně vyrazili. Přibrali jsme Anetku s Dustíkem a Reného s Fany. Stopy jsme položili hned na kraji louky s posekanou vojtěškou. Terény byly od včera pěkně mokré, nicméně foukalo jako blázen. Já jsem byla s Winnym docela spokojená, úseky šel pěkně, předměty hezky označoval, trochu problémy jsme měli dneska na lomech, kde se trochu motal. Ovlivnil to zřejmě zejména vítr, který stopy hodně rozfoukal, ale také hodně pachů zvěře. Všude bobky od zajíců, viděli jsme hodně zvěře. Kájovi čuchala Ambra také dobře, oba se vyrovnali s terénem docela dobře. Anetce s Dustym se první stopa moc nepovedla, Dustymu se moc čuchat nechtělo, flákal to a bylo znát, že se do práce moc nehrne. Opravná stopa byla o mnoho lepší. Došlo mu, že Anetka myslí čuchání vážně a že se z toho nevyvlíkne. Nakonec položil krátkou rovnou stopu René pro Fany. Fany byla hodně natěšená, táhla jako blázen, rvala se dopředu. Ale nedovolili jsme jí to, a tak se po pár krocích trochu zklidnila a šla lépe. Sbírala pamlsky a celou stopu krásně vrtěla ocáskem.

Ráno bylo docela hezky, ale přes den se zase hodně rozfoukalo. Sem tam spadlo pár kapek, ale vítr je hodně čerstvý. Mimo cvičák to ještě docela jde, ale přímo na cvičáku to fouká jako na větrné hůrce. Že by další zatěžkávací zkouška na naše stany?

Někteří z nás si zacvičili poslušnost, Lída řešila rozbité auto s likvidátorem z pojišťovny. Potom přišel čas oběda, kdy se naše skupina opět rozdělila. Část jela na oběd do města, část odjela na stopy.

K obědu jsem měla smažený kuřecí řízek s bramborem (Anetka totéž s hranolkami), Kája měl vepřový guláš s knedlíkem a Lída si dala smažený květák s bramborem.

Po návratu na cvičák jsme chtěli vyvenčit psy a pak chvíli odpočívat. Zase se však hnala velká oblačnost, takže jsem stihla vyvenčit jen jednoho psa, pak začalo trochu pršet a stále hodně foukalo. Počasí je pěkně bláznivé, sice teplota je příjemná, nejsou vedra, ale neustálý silný vítr nám už pěkně leze na nervy. Inu, co se dá dělat, musíme to vydržet, snad se počasí zklidní.

Přestože je na teploměru je 22 stupňů, pocitově vítr teplotu hodně snižuje. I tak se Jiřina s Honzou a Ilona rozhodli jít se vykoupat do blízkého chladného místního bazénu. Statečná skupina. My jsme o tom uvažovali včera, ale nakonec k tomu nedošlo.

Jsou tři hodiny odpoledne a my odpočíváme pod stříškou u klubovny a očekáváme příjezd figuranta Romana Šonského. Trénink obran je plánován na 17 hodinu. Doufejme, že moc nezmokneme.

Na nebi lítají stíhačky, vítr fouká jako zběsilý a nám připadá, že je duben… prostě apríl.

Roman dorazil ve čtyři odpoledne. Chvíli jsme pokecali, dali si kafe a kolem páté jsme začali kousat. Psi byli natěšení, obrany se povedly, myslím, že můžeme být všichni spokojeni. Kousání se protáhlo skoro do půl deváté, postupně, jak jsme měli odkousáno, jsme chodili venčit a krmit, abychom hned po kousání mohli jít do sprch, protože po koupání jsme měli naplánované grilování masa a zároveň jednu dodatečnou oslavu mých sobotních narozenin a předběžnou oslavu Iloniných narozenin, které bude mít v den zkoušek z výkonu.

Samozřejmě celý večer klasicky foukalo, ale tentokrát nám to moc nevadilo.

Co se týká mimořádných zážitků z dnešního dne, je nutné zmínit vosí útok. Za zmínku stojí ještě včerejší útok vosy vedle udírny na mojí maličkost v době, kdy jsem se snažila fotit západ slunce. To jsem „koupila“ žihadlo do levé paže pod ramenem. Pálilo to jako čert. No a dneska jsme to dorazili s Kájou. Před příjezdem Romana jsme připravovali makety na place. Vzhledem k dlouhotrvajícímu suchu (i přes místní přívalák) bylo velmi náročné zatlouci kolíky makety do země. No, a co se nestalo. Probudili jsme vosy, které měli asi dva metry od místa, kam jsme instalovali maketu, v zemi hnízdo. Rozzuřené vosy se na nás vrhly a Kája to schytal přímo na svojí holou hlavu, zatímco já jsme jedno schytala do pravé ruky do předloktí a bohužel do pravého ucha. Tedy řeknu vám, to byla fackovačka, až se prý René, který zrovna přicházel, bál, že se prý spolu pereme. Bez legrace, svině vosí, jejich bodnutí pálilo jako blázen. Začalo mi otékat postižené ucho. Už jsem se viděla, jak mě předvádějí v cirkuse, protože mám každé ucho jiné, levé normální a pravé třikrát tak velké… ach jo. Namazala jsem se vším možným ( například fenistilem), ale nebylo to nic platné. Ucho i ruce mě trochu otekly, bolí a svědí.

Večerní posezení se povedlo, poseděli jsme, pojedli jsme grilované „záležitosti“ – maso kuřecí, maso vepřové, cukety a žampiony… bylo to výborné. Kája vyzkoušel pálivou chilli směs od Reného a moc si ji pochvaloval. Ostatní zbaběle ani neochutnali. Prý by nám hořela huba ještě druhý den. No, možná by nám hořelo ještě něco jiného.

Nesmím zapomenout, že večer se šli dva otužilci – Ilona a Honza – vykoupat do místního krásného koupaliště. Pravda, že je v něm trochu chladnější voda, ale oba si to pochvalovali a byli spokojení. Na jejich „plavení“ se jela podívat Jiřina s Haničkou, která dosvědčila, že opravdu byli ve vodě.

Večer se docela ochladilo. Ale je také možné, že to bylo tím, že jsme se byli vysprchovat teplou vodou v kabinách místních fotbalistů anebo tím, že jsme prachsprostě rozmazlení :)

Po jedenácté jsme se postupně začali trousit do stanů a odpadávali únavou. Poslední vždycky zamyká a zhasíná… Na spaní ideální teplota, 13 stupňů.

Dobrou noc…

 

Středa 29. července 2015

V noci se spalo dobře, bylo kolem 13 stupňů, trošku pršelo, ale nestálo to ani za řeč. Byl to takový klidný deštíček, který ani nezalil…

Včera jsme se večer domluvili, že obrany začnou až se vyspíme. Vedro dnes rozhodně být nemá, takže je to vlastně fuk. A bylo…

Já jsem vstávala v půl sedmé. Vyvenčila jsem postupně oba psy, oba jsou v pohodě. Honeye pokoušela Ambra, aby si s ní hrál, ale nepodařilo se jí ho rozhýbat. Zato Winny byl svolný ke každé lumpárně, takže skákali v obilí a ve vojtěšce, honili se a moc si to užívali. Po vyvenčení jsme je nechali odpočívat a šli jsme si udělat kafíčko. Pomalu, ale jistě jsme se scházeli u klubovny. Když všichni posnídali, Roman se převlékl a obrany mohly začít. Bylo docela příjemně, oblačno, chvílemi vykouklo sluníčko, které příjemně hřálo, jinak ale foukal docela studený vítr. Trénink byl super, všichni kousali dobře. Na obrany dorazil také Tomáš Suchánek s Cairou. Láďa s Xantem byli trénovat zase v lese a dnes se k nim přidala i Jiřina s Ajšou.

Po obranách (kolem jedné hodiny) dojela Ilona do města načepovat čerstvou vodu a objednat na sobotní zkoušky vývar a guláš v učňovském středisku. To bude mňam mňam…

Dnes jsme nestihli oběd v učňovském středisku, a tak jsme si každý „uhnali“ k obědu něco ze zásob. Pak jsme pojedli společného melouna a pak Lída začala loupat brambory na večer na plánované bramboráky. Honza s Jiřkou přidali oloupané cukiny. Honza připravil těsto na speciální bramborák, plněný anglickou slaninou a olomouckými tvarůžky. No to bylo něco. Už se nám sbíhaly sliny.

Nebe se zatáhlo a ze západu se přihnaly těžké mraky plné vody. Ochladilo se… Ilona přerušila dovolenou a začala pilně pracovat na svých pracovních povinnostech. Já jsem se snažila pracovat alespoň na chvíli na fotkách. Honza začal pomalu smažit super bramboráky, které byly naprosto fantastické.

Jak se hnaly mraky, radši jsme šli honem nakrmit pejsky, protože to vypadalo, že bude pršet dlouho. Sotva jsme nakrmili a odvedli psy do kotců, začalo pršet a vypadalo to, že je tady listopad. Teplota spadla asi na 16 stupňů.

Každý dostal placku, které se smažily velmi zvolna, aby byly udělané i uvnitř. Všichni jsme slintali…

Zhruba po hodině přestalo pršet, a tak se polovina osazenstva šla vykoupat do sprch. Druhá polovina se rozhodla, že dnes to nebudou s hygienou přehánět, neboť nebylo zas takové vedro, abychom se zapotili a umazali J

Jak přestalo pršet, byla část oblohy bez oblačnosti a vysvitlo sluníčko, které se právě sklánělo k západu. Bylo to fascinující, ostatně jako vždy tady na cvičáku. Sluníčko kouzlilo na západě skvělé panoráma s ohraničenými hradbami mraků, které se táhly po horách. Dlouhé stíny stromů přes celý cvičák a zapadající slunce prosvítající skrz břízy mě nutily cvakat, cvakat a cvakat. Jen jsem se bála vylézt k udírně, kde mě předevčírem poštípaly vosy.

Ze sprch se vrátila výprava a Lída hned na nás vysypala večerní zážitky ze sprch. Prý ještě byli na hřišti fotbalisti, tak museli na sprchy čekat. Napráskala dále na Ilonu, že zapomněla ručník, a tak se musela místo utírání vyfenovat. Ostatní se prý mohli smíchy umlátit. Živě jsem si to představovala. Nakonec prý ještě kvůli jejich smíchu jeden místní fotbalista, který pronášel vtipné komentáře, mále vrazil do sloupu, takže následoval opětovný výbuch smíchu.

Než dorazila Ilona od stanu, už jsme všechno věděli a já mohla začít zapisovat do této reportáže. Honza se šel vykoupat na koupaliště do té ledárny. Zatímco Jiřka chudák měla strach o Honzu, ostatní pronášeli vtipné připomínky, že si měl Honza vzít sebou do bazénu teplé oblečení, aby na tom dnu koupáku nenastydl…

Naštěstí se v pořádku vrátil a Jiřka se uklidnila. Hanička vyspávala, prý si to pak vynahradí v noci.

Teplo vypadá jinak, konstatovali jsme, když jsme si nalili ledové víno z mrazáku (tedy část osazenstva). Začaly se vyprávět vtipy o Chucku Norisovi. Všechny byly strašně debilní. Jenže ty srandovní hlášky napsané už tak srandovně nevypadají a navíc nestíhám všechno zaznamenávat, protože se musím věnovat bramboráku. Tož tedy radši už dobrou noc a zítra čao. Snad bude zítra už konečně bez deštíčku. No a když zaprší, tak to taky přežijeme.

 

Čtvrtek 30. července 2015

Dovolená utíká, už máme čtvrtek. V noci bylo chladno, Kája ráno hlásil, že na teploměru bylo 11 stupňů. Když jsme se sešli u klubovny na snídani, podělili jsme se o noční zážitky. Většině osazenstva byla v noci zima. Mě tedy ne, ale je fakt, že večer, když jsem lezla do spacáku, tak jsem cítila, jak je navlhlý. Zavrtala jsem se do něj a přes sebe jsem si dala larisu a spala jsem jako v ráji. Mám ráda na noc chladno, tak mě to nevadí. Zmrzlíci byli René, Anetka, Lída a Ilona. Jo, ne nadarmo se říká, svatá Anna, chladna zrána. Ale podle předpovědí meteorologů se mají o nadcházejícím víkendu vrátit tropy.

Je oblačno, na sluníčku je fajn, ale v chládku úplné vedro není.

Část táborníků odjela na stopy, my, ostatní, jsme trénovali nedostatky na poslušnosti. Sobotní zkoušky se kvapem blíží, a tak je třeba rozmyslet si, co trénovat a jak, aby člověk nepokazil víc, než je třeba. U některých z nás pomalu stoupá nervozita ze soboty. Jo, některé věci se dají ještě trochu doladit, ale v zásadě je to tak, že co jsme natrénovali doposud, to máme a ostatní nějak dopadne.

Na teploměru je kolem jedenácté 20 stupňů, vítr ale pocitově teplotu snižuje, takže se unese mikina s dlouhým rukávem.

Na večer jsme naplánovali krupicovou kaši, takže v poledne po obědě musíme nakoupit mléko, kakao, krupici a další potřebné věci…

Kolem půl dvanácté jsme vyrazili na obídek do učňovského střediska. Anetka, já a Kája jsme  měli máslový řízek s brambory. Lída si dala zelňačku s dvěma rohlíky. Objednala si dva rohlíky, dostala ale tři. Váhala tedy, jestli je má všechny sníst anebo jestli má ten jeden nechat… No, hádejte jak to dopadlo… Snědla to, co si naplánovala, jeden rohlík zůstal

Láďa si dal segedínský guláš, dostal šest knedlíků, ale jak Lída konstatovala, snědl jen čtyři… Po obědě jsme šli nakoupit a pak jsme frčeli zpátky na cvičák. Vítr pořád foukal, zjistila jsem, že mi tenhle vítr roztrhl stan… a napršelo mi tam. No, vypadá to tak, že si budu muset příští rok koupit nový stan. Snad to do konce té letošní dovolené vydrží . Zdá se, že jsme letos samý průšvih… No, pokud to už skončí jenom tímhle malérem se stanem, tak si budeme moci pískat, žejo.

Potom přišla klasická poobědní gastrodemence. S tím prostě nic neuděláte. To se pak plácáte od ničeho k ničemu, snažíte se chvíli něco tvořit a pak chtě, nechtě odpadnete. Já tentokrát odpadla do zahradní houpačky, co máme uvázanou mezi dvěma břízami. Spát se tam ale nedalo, protože vítr foukal a byla tam zima, i když na teploměru bylo skoro 23 stupňů. Po půlhodině jsem se zmátořila a šla jsem si sednout k notebooku, myslela jsem, že mrknu na nějaké fotky. Dostala jsem však úkol od Ládi, připravit soupisku a protokoly na sobotní zkoušky. Vzhledem k tomu, že se (jako vždycky) měnili lidi i vybrané zkoušky, bylo nutné vypsat skoro všechno. A tak jsem měla o práci postaráno skoro až do večera.

Vytáhla jsem konečně také tiskárnu, abych ji odzkoušela. Letos mám sebou náhradní cartridge .

Všechno naštěstí zatím funguje, tak snad to vydrží aspoň do soboty…

Kolem půl osmé dočetl Kája knížku, kterou měl na celých čtrnáct dnů, takže konečně začal komunikovat. Šli jsme vyvenčit psy, nakrmili jsme je a v osm hodin jsme vyrazili do sprch. Opět jsme nešli všichni, část osazenstva zůstala. Dneska se koupalo i miminko, ale to koupal Honza v umyvadle ve stanu. Pak spinkalo jako andílek. Hanička je prostě zlatíčko.

V půl deváté to vypuklo. Všichni byli už hladoví a těšili se na krupicovou kaši kromě Jiřiny a Kačky. Kačka si dala zvečera nějaké fazolky a Jiřině nebylo úplně dobře, tak měla radši hladovku.

Vynesli jsme vařič ven před klubovnu a já jsem se pustila do vaření. Začala jsem třemi litry mléka a půl kilem dětské krupičky. Postupně jsem přisypávala a přilévali jsme také mléko. Přidali másl kromě Jiřiny a Kačky. Kačka si dala zvečera nějaké fazolky a Jiřině nebylo úplně dobře, tak měla radši hladovku.

Vynesli jsme vařič ven před klubovnu a já jsem se pustila do vaření. Začala jsem třemi litry mléka a půl kilem dětské krupičky. Postupně jsem přisypávala a přilévali jsme také mléko. Přidali máslíčko, cukřík a špetku soli. Tak trochu jsem si připadala, jako pejsek s kočičkou od pana Karla Čapka, jak pekli ten dort.

Nakonec všechno dobře dopadlo! Kaše se povedla, byla akorát. Všichni si pošmákli, sypali jsme si vším možným, každý tím, na co měl chuť. Někdo grankem, někdo klasickým kakaem, cukrem, přidali jsme tabulku čokolády, máslíčko navrch, někdo si dal skořici. Zbyly i lentilky, dáme si je prý příště.

Všem chutnalo, ale nejvíc chutnalo Renému, takže si přidával. Říkal sice, že si z něj děláme legraci a že určitě napíšeme, že nám jí  všechnu snědl. Ale nebylo to tak, měli jsme všichni dost.

Tak a pro dnešek je pohádky konec, zazvonil zvonec a my jdeme spát. Je skoro půl jedenácté, na obloze svítí véééééliká lampa (je úplněk). Je jasno a věřte nevěřte, nefouká….

Tak snad se bude dneska dobře spát. Teplota 15,5 stupňů, relativně bezvětří, vlhkost akorát… jdeme do hajan.

 

Pátek 31.7.2015

Dnešní noc byla zatím nejchladnější, bylo 9 stupňů. Přesně v 1.40 hodin mě vzbudil hluk. Slyšela jsem hlasy a zvuk motoru auta. Pak bouchnutí dveří u auta, jak se zavírají. Měla jsem pocit, že je to na place. A tak jsem si v duchu řekla, že se muselo něco stát. Vzpomněla jsem si, že večer Honza říkal, že není Jiřce dobře. Hned jsem si vydedukovala, že jedou na pohotovost…No a pak jsem měla starost a nemohla jsem usnout. Nebo, že by Honza jel autem do klubovny malé Haničce pro mléko? To je ale blbost, řekla jsem si. Musím se ráno zeptat, proč tady jezdil v noci po place autem… Trvalo mi dlouho, než jsem zase zabrala… Logicky jsem ráno byla kvůli nočním zážitkům značně nevyspalá.

Když jsme se všichni sešli u snídaně, zeptala jsem se Honzy, proč jezdil v noci po place. Jiřka vysvětlila, že v noci je také vzbudil hluk. Před cvičákem jezdilo po cestě auto… vypadalo to prý, jako když se někdo učí jezdit. Taky se prý lidi hádali…, Jiřka prý vyštvala Honzu ze stanu, aby se podíval, co se děje. Když prý vylezl, lekli se, asi, a prý odjeli. Pak bylo slyšet štěkat dole v kotcích psy. Pak už se zdálo, že je ticho. Nicméně to bylo nepříjemné.

Kája pochopil moje vyprávění o nočních zážitcích tak, že autem jezdil René. Když se ho zeptal, proč jezdil v noci autem, dostal odpověď, že jezdil jenom na záchod, ale pěšky…

Tak jsme se společně zasmáli a pokračovali v denním programu. Vyvenčili jsme, nasnídali se a pak jsem já a Kája vyrazili do Jičína objednat maso na příští týden na uzení. Na trhu jsme koupili krásné borůvky, hroznové víno bez pecek. Zašli jsme do naší oblíbené čajovny, kde jsme koupili nějaké výborné čajíky. Zase po roce na shledanou, řekli jsme paní prodavačce, která si nás pamatovala.

Pak jsme ještě koupili dárek k narozeninám Iloně a už jsme spěchali nazpátek do Městce. Čas vycházel akorát na oběd do učňovského střediska. Já jsem si dala brynzové halušky s uzeným a zelím, Kája si dal moravské vrabce s knedlíkem a zelím.

Oteplilo se a bylo krásně, oblačno, sem tam mráček, jen stále a stále foukalo.

Druhá část osazenstva jela na výlet do Poděbrad. Přivezli nám z výletu zmrzku, byla výborná.

Dorazila Ivana Drobílková s Frenkem a na návštěvu přijela Zoja Hrodková. Popovídali jsme si, bylo to báječné.

Pejsky už necháváme ležet, aby si na zítřejší zkoušky zachovali aspoň trochu kondice a zdravého rozumu. Nám už moc zdravého rozumu nezbylo a čím víc se blíží zkoušky, tím méně ho máme. Lída si chtěla ještě zacvičit s Betynou, což jsme jí zakázali, aby něco na poslední chvíli nepokazila. A protože nedala jinak, tak jsme jí na vodítko nechali připnout balónek a chodila místo se psem s balónkem. Velkou chybou bylo, že ani jednou za celou dobu cvičení svůj balónek nepochválila J. Jinak to bylo vcelku dobré.

René šel motorovkou rozřezat padlý strom, který nám nadělal tolik starostí.

Popřáli jsme Iloně k zítřejším narozeninám, protože zítra budeme slavit zkoušky (asi). A to ať je uděláme nebo neuděláme. Buď budeme mít radost nebo budeme smutní. Tak snad to dopadne…

Ilona dostala k narozkám krásnou červenu růži, čajíky a portské, které jsme hned ochutnali, abychom se ujistili, že není zkažené…

Vítr se uklidnil, oteplilo se (možná je to tím vínem). Ovšem pozor, je pět hodin odpoledne a na teploměru je 23 stupňů. Je moc příjemně, jen René dělá rámus, jak řeže řetězovkou dřevo z padlé břízy J.

Blíží se večer… je tu pohoda, dnes prý budou k večeři buřty, říkal Honza. Večer by mohl být zase pěkný západ slunce. Tady na cvičáku jsou nádherné západy slunce, každý den je jiný. Byla jsem se projít s foťákem. Tady je každý lístek, každá kytička, každý čmeláček objektem pro mé focení… světlo se mění, a tak je stále co fotit.

Vláďa rozdělal oheň, Ivana ho měla hlídat, než se vrátíme z koupání. Nakrmili jsme psy a udělala jsem pár fotek západu sluníčka. V půl deváté jsme vyrazili směr sprchy. Sprchy jsou vždycky zlatý hřeb dne, ani se nám tam odtud nikdy nechce…

Po koupání jsme si opekli na ohníčku buřty a čekali na Patricii, která měla dorazit do osmi do večera. Ve skutečnosti dorazila až po desáté večerní hodině. To už všichni psi spali, takže když do kotců dávala svoji smečku, bylo dole haló.

Večer se zase ochladilo. Většina z nás šla brzy spát, protože zítra budeme  brzy vstávat, neboť jsou zkoušky J. Někteří z nás ale spát nepotřebují, a tak ještě poseděli...

 

Sobota 1.srpna 2015

Polovina prázdnin je za námi. Zároveň se nám půlí dovolená. Tak nevím, jaký den dneska bude a co si o něm mám myslet…

V noci bylo chladno, ale předpovědi jsou dobré, mělo by se to vybrat. Vstávali jsme před šestou a foukal poměrně studený vítr, dala se unést i mikina.

Dole u pejsků mě čekalo překvapení ve formě nehody u Honeye v kotci. To to pěkně začíná… Kája mě pomohl uklidit kotec a já vyvenčila nejdříve Honeye. Pak jsme vyvenčili ještě Winnyho s Ambrou dohromady.

Šli jsme si připravit snídani a já jsem připravila „výpočetní středisko“, konkrétně notebook a tiskárnu. Soupiska i protokoly jsou připravené, teď jen zbývalo předvést takový výkon, abychom zkoušku získali… Ilona dorazila s menáží, dovezla v termo nádobách výbornou polévku a hovězí guláš. 

Před půl osmou dorazila paní rozhodčí a my jsme byli už na všechno připraveni. Dokonce přišli i diváci z místního klubu. Po kontrole papírů jsme udělali nástup a zkontrolovali čipy a tetování psů. Všechny formality jsme splnili a zkoušky mohli naplno začít. Nejprve jeli dva jedničkáři na stopy. Obě jedničky odčuchaly dobře. Jak stopy vypadaly to nevím, byla jsem moc líná na to, abych jela s nimi.

Pokračovalo se poslušnostmi, první šla Lída s Bety podle ZZO. Jejich poslušnost jsem viděla jen zdálky, protože jsem připravovala Winnyho, protože jsme měli jít po Lídě. Snažila jsem se Winnyho „probudit“, aby byl trochu akčnější. Co Bety předváděla tedy nevím, ale viděla jsem, že se Lídě napoprvé podařilo špatně hodit aport, takže házela znovu. Betynka pro aport sice došla, ale nechtěla ho Lídě dát, prostě přišla k ní až na několik povelů. Paní rozhodčí ohodnotila jejich poslušnost 29 body, což na zkoušku nestačilo.

Nastupovala jsem já s Winnym. Zdál se mi dostatečně „probuzený“, ale téměř vzápětí mě přesvědčil o tom, že poslušnost podle nové zkoušky ZZO1 (poslušnost podle ZVV1) nebude dnes to pravé ořechové. Hlášení u paní rozhodčí proběhlo ještě v pohodě, došli jsme pak na výchozí bod a já se od té doby nestačila divit, koho mám u nohy. Zkrátka a dobře, můj drahoušek černoušek Winny si v průběhu celé zkoušky ani jednou na můj povel hned nesedl. Buď mu to trvalo „neděle“, než se doslova „uprdelil“ anebo si nesedl vůbec a zůstal stát. Fakt super. Paradoxní je, že kromě divadla se sedáním před a po každém cviku zvládl skoro všechny cviky v podstatě dobře. Problém byl s polohou vstaň a nelíbila se mu místní metrovka. S tou však měli problémy skoro všichni psi. Chování Winnyho mě natolik vykolejilo, že jsem vůbec nevěděla, jak mu velet, protože nereagoval při povelu sedni ani na ostřejší povel, ani na mírný povel. Dokonce jsem znervózněla natolik, že jsem si začala myslet, že může mít nějaký zdravotní problém… Neměl, jen se na povel sedni prostě vykašlal. Jediný cvik, který zvládl bez jakéhokoliv problému, bylo dlouhodobé odložení. Je to prostě "zlatíčko". Bodové ohodnocení našeho výkonu odpovídalo tomu, co jsme předvedli, 61 bodů. Takže došlo na moje slova, že si s Winnym uděláme „ostrý trénink“, který se bohužel moc nepovedl… jo, holt každý den nemůže být posvícení…

Po nás nastupovala dvojice René Janeba s Fantagirou z Granátové zahrady. Jejich poslušnost jsem viděla celou, protože jsme byli s Winnym na dlouhodobém odložení. Fany je moc šikovná, ale je to ještě puberťačka a René byl hodně nervózní. Zkoušku složili, René sice trochu brblal, že mají málo bodů, ale nakonec byl rád.

Další dvojice, Ivana Drobílková s Frenkem. Měli prý moc hezkou poslušnost, za kterou získali 85 bodů. Frenk měl také problém s metrovkou, skočil jen tam a zpátky překážku oběhl, takže citelná ztráta, polovina bodů. Pak menší ztráta na aportu a po pár bodících na ostatních cvicích.

Poslední dvojicí, která skládala nově schválenou zkoušku ZZO1, byli Patricie a Šmudla. Že je Šmudla pěkný komediant, to jsme věděli, ale že Patricii takhle vypeče, to netušila asi ani ona, a tak na body potřebné pro složení zkoušky nedosáhli ani oni.

Oteplilo se, vykulené sluníčko hřálo a na place už bylo pěkné peklíčko. Na plac nastoupila  Anetka, která s Dustym předcvičovala Šmudlovi na dlouhodobém odložení. Dusty cvičil moc hezky a s radostí, jeho projev byl moc prima, a tak měla Anetka radost.

Další dvojice, která nastupovala na plac, byl Václav Kricner s celočernou fenou Ussy z Dvořákova sadu na zkoušku podle ZVV1. Předvedli hezkou poslušnost a fenka šla na dlouhodobé odložení.

Na plac nastoupila na poslušnost podle ZVV1 Ilona Kraibichová se svojí fenkou Fiffy Majorův háj. Jejich poslušnost vypadala dobře do té doby, než se bohužel stalo to, co se stalo. Ilona hodila aport a vyslala Fí pro něj. V tu chvíli se v setině vteřiny zvedla Ussy z dlouhodobého odložení a Fí nekompromisně napadla. Ilona Fí zavelela NE a lehni a Fí poslechla. Ussy se však do ní znovu pustila. Všechno proběhlo tak rychle, že jsme vůbec nestíhali sledovat, co se vlastně děje. Důvod rvačky byl rozhodně aport a žárlivost odložené feny, evidentně se jednalo o zkratové jednání. Oba psovodi byli otřeseni, otřesená a pokousaná byla Fiffy. Paní rozhodčí ukončila poslušnost Ussy diskvalifikací a dále řešila napadnutou fenu. Vznesla dotaz na Ilonu, zda bude pokračovat v poslušnosti nebo zda chce nechat fenku odpočinout a udělat poslušnost celou znovu. Ilona pokračování poslušnosti vzdala, protože jí incident strašně rozhodil. Rozhození jsme byli ale úplně všichni. Dnešek je nějaký zakletý … Nejdůležitější v tuhle chvíli bylo, aby Fí byla v pořádku. Podrobnější prohlídkou Ilona zjistila, že jí Ussy kousla těsně pod levé oko a pokousala ji do zadku.

Nálada, která byla už trochu „nahnutá“ spadla po tomhle incidentu na bod mrazu.

Na poslušnost nastoupila poslední jednička, Láďa Kasl s Xantem, který skládal ZPO1. Pěkná poslušnost za 88 bodů.

Po Láďovi s Xantem nastoupila Ilona s druhou fenkou, Arankou Anyuka, se kterou skládala zkoušku APr1 podle IPO. Na Iloně bylo ale vidět, že není ve své kůži, že je doposud stále otřesena incidentem s Fí a poslušnost podle toho bohužel vypadala. Aranka byla z Ilony úplně vedle (a já se vůbec nedivila). Při dlouhodobém odložení Aranky jsem předcvičovala já s Winnym. Winny cvičil kupodivu hezky. No, měla jsem u sebe v kapse peška, tak lump věděl, že je to trénink. Paní rozhodčí mi pak říkala, proč jsem na tu zkoušku nevzala tohohle psa, že je vidět, že cvičí lépe. Pak se smála, když jsem jí řekla, že je to ten samý LJ. Body na limit zkoušky nestačily.

Jdeme do finále, Roman Šonský se oblékl do figurantského a na plac nastupoval Kája Ráž s Ambrou Carlos Bohemia na obranářkou zkoušku SPr1. Obrana byla rychlá a měla spád. Amina oběhla první maketu a řítila se do vyštěkávací makety na figuranta. Vše šlo ráz na ráz a bylo hotovo. Paní rozhodčí ohodnotila výkon Aminy 90 body a Kája zářil jako sluníčko.

Poslední obranářská zkouška se odehrávala v lese, Láďa s Xantem skládali ZPO1. Všichni jsme se sice šli podívat, ale moc jsme toho neviděli … protože jsme museli při vyhledávání figuranta zůstat na cestě a pak při kontroláku jsme zase museli zůstat v lese, kdežto pes zasahoval na cestě u lesa. Xanto vše zvládl a úspěšně složil zkoušku.

Tak a jsme na konci celého dnešního zkouškového dopoledne. Bylo dvanáct hodin, když jsme si sedli ke stolu a já jsem začala vyplňovat protokoly čtyř úspěšně složených zkoušek a soupisku. Bilance dnešních zkoušek byla trochu tristní, ale to se holt prostě nedá nic dělat.

Všichni dostali obídek, nejdříve výborný vývar a pak guláš s chlebem. Jen já zatím nedostala nic a mořila jsem se s protokoly a soupiskou. Bohužel protokolů bylo pomálu… jen čtyři. Když bylo vyplněno a vytištěno, doplnila Ivana vše do výkonnostních knížek. Kolem jedné hodiny bylo vše hotovo a mohli jsme oficiálně ukončit zkoušky. Papíry byly rozdány, paní rozhodčí krátce zhodnotila dnešní výkony a Jiřina poděkovala paní rozhodčí za korektní posuzování.

Ačkoliv se výkonově úplně nedařilo a stal se incident kvůli aportu, přesto panovala po celou dobu zkoušek dobrá nálada a pohoda. Lída šla rozchodit neúspěšnou zkoušku hned po výkonu a pak se přiznala, že málem zabloudila, protože jak byla rozhozená, vůbec si nepamatovala, kudy jde. Naštěstí jsou na cvičáku dráty elektrického vedení a ty jsou vidět z dálky, takže se vrátila bez problémů zpátky.

Já jsem šla neúspěch a ostudnou poslušnost Winnyho rozchodit k rybníku, kde jsem svému černému drahouškovi vysvětlovala, že sedni znamená to, že položí zadek velmi rychle na zem. Winny se pak vykoupal v mělkém rybníku a zchladil se. Já mezitím taky zchladila hlavu …

Po zkouškách jsme se pustili do tréninku obran. Trénink se vydařil, a tak ti, kteří neměli štěstí složit zkoušku si alespoň zatrénovali. Paní rozhodčí si s námi dala kafíčko a chvíli poseděla, koukla na naše obrany.

Po obranách vzala Ilona Fiffy a zkoušela s ní cvičit na place, aby viděla, jak reaguje, jestli ji nějak neovlivní rvačka s Ussy na zkouškách. Naštěstí je Fí velmi tvrdá fena a cvičila úplně normálně. Tak snad bude všechno v pořádku.

Po obranách se sbalila Ilona Kraibichová, Ivana Drobílková i Patricie Urbanová a všechny odjely navečer směrem k domovu. Osiřeli jsme, zůstalo nás na cvičáku šest.

Den rychle utekl. Oteplilo se a předpovědi meteorologů hlásily vedro na celý týden, doslova tropy. Můžeme být rádi, že první týden bylo trochu chladněji. Asi se pěkně ohřejeme, než pojedeme domů…

Myslím, že jsme k večeři měli zbytky guláše a polévky, někteří „soukromničili“ a měli třeba toasty nebo tak.

Pak následoval klasický večerní koupací a krmící rituál, posezení, sklenička vína či piva a pak následně odchod do hajan.

 

Neděle 2.8.2015

Tak dnes je už úterý a já nemám dopsanou reportáž. Zážitky z jednotlivých dnů se tak překrývají a mě i ostatním dává velikou práci si vzpomenout, co kdy a jak se dělo…

Dopoledne jsme si zacvičili krátce poslušnost.

Pak jsme vyrazili dvěma auty na Barešův ranč do Lužce nad Cidlinou. Tam jsou k vidění bizoni, antilopy, koně, obrovské indiánské teepee, pěkné dřevěné apartmány, umělé jezero, kde mohou rekreanti rybařit. Ranč je hodně pompézní, všechno ve dřevě, sochy, kameny, vyhlídky, restaurace. Stálo to za prohlídku, ale dovolenou bych tam trávit nechtěla.

Když jsme se vrátili, dali jsme si k obědu dali zbytky guláše a polévky.

Krátce po obědě začal Honza balit věci a jen dobalil, začalo trochu krápat. V jednu chvíli Anetka projevila zájem odjet s nimi domů, protože jsme si z ní dělali zrovna legraci. Buď Jiřka nebo Honza stoicky konstatovali, že bude možná místo v rakvi… samozřejmě v té rakvi na střeše auta. To měla být legrace, znělo to hodně vtipně. Nakonec ale nebylo místo ani v autě, ani na střeše v rakvi, vedle které bylo naložené ještě kolo. Jiřka se jen tak tak vešla na zadní sedadlo vedle sedačky s Haničkou. Rozloučili se s námi, zamávali nám a odfrčeli. Bez Haničky tady bude trochu smutno, Hanička je sluníčko a na nás všechny se smála, vykládala nám, zpívala si, prostě z gruntu veselé dítko.

Maličko sprchlo, pofukoval větřík, ale bylo teploučko. Možná až moc… a podle předpovědí bude hůř.

Od 16 hodin jsme mohli sledovat trénink poslušností a obrany místních, kteří se připravovali na zkoušky, které pořádá tábor po nás.

René odjel na výlet, byl prý v Chlumci nad Cidlinou, nakoupil nám chleba a mléko, protože chleba došel. Mléko bylo na krupicovou kaši…

Po tréninku místních jsme nakrmili psy a šli jsme se osprchovat do kabin na fotbalové hřiště. Pak jsme se rozdělili co se chutí týká. Anetka a Kája si dali krupicovou kaši, kterou uvařila Anetka. Kája měl tedy jako předkrm konzervu. Anetka to trochu přehnala s grankem, prý byla v krabičce moc velká díra, takže Anetka vlastně měla Granko s kaší…

Ostatní měli grilované maso s chlebem a na každého vyšel jeden grilovaný buřtík.

Večerní posezení bylo tentokrát trochu kratší, byli jsme unavení a šli jsme spinkat. Má být teplo i v noci, takže doufejme, že se vyspíme.

A abych nezapomněla, večer přijela kavalerie kombajnů, které posekaly pole obilí na západ od cvičáku. Naštěstí bylo bezvětří, takže jsme se neudusili prachem, který z toho sekání byl. Posekáno bylo za půl hodiny a pak byl naprostý klid. Kombajny a traktory mám také vyfocené :)

 

Pondělí 3.8.2015

Začínáme druhý týden dovolené, takže teď nám to bude utíkat ještě rychleji než dosud.

V noci bylo teplo. Já jsem se rozhodla, že si půjdu udělat s Winnym stopu na posekané pole vedle cvičáku, tedy na strniště. Winny čuchal hezky, byla jsem spokojená. Kája si také udělal stopu s Aminou, taky šla hezky. Terén byl hodně těžký, ale oba to skvěle zvládli.

Dopoledne uteklo a my jsme frčeli na oběd do města. Vláďa si dal moravské vrabce s knedlíky a zelím a moc si pochutnal. Lída měla smažený špíz, který byl jako doporučená nabídky kuchaře. Měli poslední, i když jsme byli na obědě poměrně brzy. Nakonec z něj ale moc nadšená nebyla, říkala, že je nějaký divný L

Aneta, Kája a já jsme si dali kuřecí stehno na paprice s knedlíkem a René si dal guláš.

Po obědě jsme nakoupili pečivo a vrátili jsme se na vyhřátý cvičák. Vyvenčili jsme psy a nechali je ležet, protože bylo už pěkné vedro. Teploměr atakoval 28 stupňů. Chvílemi bylo sice pod mrakem, ale dusno bylo pořádné. Přesto jsme se já a Kája vydali na procházku s foťáky a fotili luční kvítí, obilí a okolí.

Aneta s Reném se dali do hraní dostihů, vyhrála Aneta, porazila Reného. René sice tvrdil, že ji nechal vyhrát, ale čert ví, jak to bylo.

Když jsme se vrátili z fotící procházky, byli jsme tak upečení, že jsme se převlékli do plavek a šli se vykoupat na koupák. Tééédy, to byl nejdříve šok, voda byla doslova ledárna. Ale pak se to poddalo a bylo to super. Naplánovali jsme, že půjdeme ještě večer, až nakrmíme psy.

Lída skoro celé odpoledne prospala ve stanu, když se vyspala a přišla mezi nás, bylo skoro šest odpoledne. Tvrdila ale, že skoro nespala J

Na mě padnula najednou únava a šla jsem se natáhnout do houpací sítě, kterou máme od začátku tábora uvázanou mezi břízami u klubovny. Houpačka se ale zachovala jako mrcha a já byla trochu neopatrná, méně ostražitá, a to se mi nevyplatilo. Houpačka mě shodila. Tedy to ale byla hyba. Sedla jsem si tak neopatrně, že mě houpačka shodila dozadu, takže jsem se praštila do hlavy a do zad. Vůbec se mě nechtělo vstávat, ale ostatní, co zrovna byli přítomni, se moooooc bavili. Ještě, že nikdo neměl po ruce foťák, aby můj pád vyfotil. Láďa říkal, že to bylo jako v pohádce, že jsem ležela a měla nožky nahoře… Fakt je, že jsem byla až do večera otřesená a nějak mi nebylo do řeči. Asi budou modřinky…

Blížila se doba večeře a my jsme dostali chuť na naložené syrečky, které už hezky páchly v modré plastové krabičce zalité pivem a posypané paprikou… už od prvního dne tábora. Mňam, to byla ale dobrota. Rohlíčky s máslíčkem a na to syrečky, zapíjeli jsme to pivíčkem. Ostatní pojedli, co dům dal...

Dnes to vypadalo, že bude krásný západ sluníčka. A protože vždycky vyjde západ slunce na dobu, kdy jsme ve sprchách, tak jsme dnes do sprch nešli všichni. Já jsem chtěla fotit západ sluníčka. Nakrmili jsme psy a já fotila jako zběsilá. Když přišli ostatní ze sprch,  vlítli jsme do plavek já, Kája a Aneta a šli si zaplavat na koupaliště. Už tam byl klid, jen pár lidí a místní omladina. Bylo to báječné …

Potmě jsme šli ještě vyvenčit psy před spaním a pak už šupky dupky do stanu do hajan. Bylo vedro ještě večer, takže jen lehnout, přikrýt rozbaleným spacákem a zavřít oči…

 

 

Úterý 4.8.2015

V noci bylo teplo a ve dne ještě větší… to je tedy hodně duchaplné, že… asi to je tím teplem. Hned ráno, po snídani, jsme vyrazili ke koupališti na malý kousek louky, kde jsme si položili stopy. Já pro Winnyho a Kája pro Aminu zrcadlově menší U. Anetka pro Dustyho a René pro Fany krátkou rovnou prokrmenou stopu. Všichni jsme odčuchali a upalovali nazpátek na cvičák, kde to zatím aspoň trochu pofukovalo. Na louce bylo vedro k padnutí. Láďa si zacvičil na place s Xantem chůzi u nohy.

Potom jsme se chvíli poflakovali než přišel čas na oběd. Dnes jsme vyrazili už před jedenáctou, protože Kája potřeboval na poštu. Předpokládali jsme, že pošta má otevřeno do jedenácti jako u nás. Pak jsme zjistili, že tady v Městci mají až do dvanácti, což bylo pro nás tak trochu příjemné překvapení.

Anetka s Reném jeli do Bydžova a sešli jsme se na obědě. Dneska byla v nabídce pečená kachna s knedlíkem a zelím, čemuž jsme my tedy neodolali. Objednali jsme si ji já, Kája a Lída. Se šesti knedlíky to byla skoro sebevražda, ale pět knedlíků se dalo zvládnout. Bylo to chutné. Láďa si z dnešní nabídky vybral šišky s mákem. Při jídle říkal, že mu pravděpodobně vydrží dost dlouho v žaludku, protože kdyby nebyly šišaté, ale byly kulaté, tak by se s nimi dal hrát tenis.

Po obědě jsme já a Kája šli zakoupit k vietnamci plavky, do Duhy chleba a rohlíky a Anetka koupila v zelenině melouna. Ve městě bylo strašné vedro, ještě větší, než na cvičáku, a tak jsme rychle „zvedli kotvy“ a frčeli zpátky na cvičák. Bylo dvanáct hodin.

Kája šel přemýšlet s dekou pod paží někam za stan do stínu. Lída začala pobíhat a chystat se na cestu domů. Musí doma něco vyřídit a ve středu se vrátí do Městce. My ostatní jsme odpočívali u klubovny. Já jsem se snažila dopsat pokračování reportáže z tábora. Pejsky jsme nechali odpočívat v kotcích, ve stínu.

Jak stoupala teplota, rozhodli jsme se, že uděláme malé koupátko pro pejsky. René donesl vaničku a dojeli s Anetou k pumpě pro vodu. Postupně jsme všechny psy namočili ve vaničce.

Tedy, abych byla přesná, tak třeba Anetčiný labrador Dusty si koupačku hodně užíval, ostatní jsme postupně do vaničky namočili a postříkali. Ale i tak si to užívali… třeba, když hrabali vodu jak lovili míček.

Odpoledne vystoupila teplota na 34 stupňů. Dostali jsme od Ládi polárkový dort, pak jsme měli ještě melouna. Byl dobrý, jen mohl být trochu více vychlazený. Dnes se přímo nabízelo, abychom se šli vykoupat odpoledne na koupák.

Na pátou přijela Zoja s vnoučaty. Malý Venoušek přijel s muzikou, která mu i tady na cvičáku ještě chvíli vydržela. Elenka i Vašík se pak chvilku fotili.

Rychle se začal blížit večer dalšího horkého dne a s ním i další večerní rituál, čili koupání ve sprchách a krmení pejsků. Dnes jsme ještě přidali večerní koupel na koupališti. 

K večeři byly zbytky guláše, zbytky polévky, pak opět krupicová kaše, tentokrát byla prý trochu hustější než by měla být, takže prý Renému déle vydrží v žaludku. Kaši měla Aneta a René.

Při diskusi o tom, co se tady v Městci změnilo za těch deset let, co sem jezdíme, zmínili jsme, že je tady tak 3-4 roky nová kadibudka. Aneta na to řekla, že je prý stejně stará, jako místní kadibudka. Po záchvatech smíchu uvedla svoji hlášku na pravou míru. Myslela to prý tak, že je to čtvrtý rok, co sem do Městce s námi jezdí….

Odchod do hajan v jedenáct hodin, na teploměru 25 stupňů…

 

Středa 5.8.2015

V noci foukal pořádný vítr, trochu se ochladilo na 20 stupňů až k ránu. Vstávali jsme brzy, jedeme na výlet. Vyvenčili jsme  a nasnídali jsme se. Kolem osmé jsme zabalili foťáky a vyrazili směrem na Jičín a na Turnov. V plánu jsme měli tentokrát zámek Valdštejn a Hruboskalsko. Předpovědi meteorologů na dnešek jsou husté, má být 31 stupňů, tak snad výlet ve zdraví přežijeme. Cesta nám trvala hodinu, první zastávka byla na zámku Hrubá skála. Přijeli jsme tam krátce po deváté hodině a první prohlídka byla v deset hodin. Šli jsme tedy prohlédnout zahrady a fotili jsme krajinu. Bylo kolem 24 stupňů.

Prohlídka zámku byla krátká, protože je pro veřejnost přístupná jenom věž. Celý zámek je provozován jako hotel. Viděli jsme tam spousty cizinců. Průvodkyně říkala, že zámek je v majetku gruzínského podnikatele, což nás překvapilo. Jinak bylo povídání sympatické průvodkyně zajímavé. Po prohlídce dvou pater věže jsme vylezli až nahoru na věž na vyhlídku, kde byl krásný výhled.

Do skal se nám nechtělo, začalo být vedro. Rozhodli  jsme se popojet pár kilometrů na hrad Valdštejn. Cesta z parkoviště na hrad vedla lesem a samozřejmě do pořádného kopce, naštěstí jen asi půl kilometru. Než jsme dorazili ke hradu, byli jsme celí zpocení. Tentokrát jsme měli ale štěstí, protože jsme přišli právě včas, kdy začala prohlídka, takže jsme se přidali k ostatním hned za branou. Průvodkyně nám zahrála v jedné místnosti hradu na piano, jinak byla prohlídka poměrně krátká a nevýrazná.

Čas utíkal, teplota stoupala a my jsme dostali velký hlad, protože byla zhruba doba oběda. Hospůdka u hradu byla plná hostů a vos. Tak jsme to radši vzdali a šli dolů na parkoviště k autu. Kája měl hlad a byl mrzutý, jako každý hladový chlap.

Nakonec jsem vyndala z batohu záchranné mysli tyčinky, které byly tři a my jsme byli čtyři. Kája však tyčinku odmítl, takže byla pro každého jedna. Renda sice chvíli dělal fóry, ale pak ji snědl. Takže než jsme dojeli do Městce Králové, hlady jsme naštěstí neumřeli.

Bylo tři čtvrti na dvě, když jsme vcházeli do učňovské restaurace, kde nás ale doslova vypakovali, že už nemají nic k jídlu, že zavírají. Tak jsme šli vedle na bufet, kde se za vitrínou válelo kus sekané, takže jsme trochu zaváhali, neboť hlad je hlad. Nakonec jsme se přesunuli vedle do masny, kde si Renda a Kája dali dršťkovou polévku, Renda si dal guláš s knedlíkem, já jsem měla rýži s vepřovým plátkem na zelenině a Kája měl jako druhé jídlo bramborové knedlíky a maso v mrkvi,. Všichni jsme se nadlábli k prasknutí, bylo to moc dobré.

Anetka došla koupit Láďovi čerstvé rohlíky a melouna a frčeli jsme na cvičák. Dorazili jsme  po půl třetí. Převlékli jsme se a honem šli vyvenčit psy. V Městci na cvičáku bylo třicet stupňů. Z auta jsme byli totálně uvaření.

Výlet, jízda autem, jídlo a venčení psů mě zmohlo, a tak jsem se natáhla na chvíli do houpačky a usnula na hodinu jako špalek. Když jsem se probudila, byla jsem jako pitomá a šli jsme se s Kájou vychladit na koupaliště. René s Anetkou dali do vaničky čistou vodu pro Dustika, který si to užíval. Anetka říkala, že tentokrát byla ze studny voda tak ledová, že i Dusty byl chvíli zaražený, ale pak to povolilo a lehal si ve vaničce jako vždy.

Kolem šesté dorazila Lída s Betkou, zase jsme byli kompletní v současné sestavě. Teploměr vylezl na 34 stupňů a radši jsme se moc nehýbali. Kolem sedmé jsme šli na večerní venčení, krmení, focení západu slunce, koupání ve sprchách a večerní koupačka na koupališti.

Každovečerní posezení se skleničkou vína či pivka se prý protáhla až do půl třetí do rána. Jen Kája a já jsme odpadli v půl dvanácté a šli spát. V noci prý bylo fajn, foukalo to a hezky se sedělo.

Lída prý dostala nápad schovat Láďovi rohlíky, které měl ke snídani. Nakonec je pověsila na šňůru mezi prádlo. Srandičky, jo, srandičky, to by nám šlo.

 

Čtvrtek 6. srpna 2015

V noci bylo vedro, spát se skoro nedá, respektive sice spíte, ale ráno máte pocit, že jste moc nespali. Vstáváte celí rozlámaní a nevrlí … Ve stanu bylo vedro k padnutí.

V 6 hodin bylo 21 stupňů.

Vstávala jsem kolem půl sedmé. Rychle vyvenčit pejsky. Honey na mě koukal z kotce s hlavinkou trochu nakřivo. Á jéje, vypadá to na levé ucho. To tady už dlouho nebylo… že by zánět ??? Nakapala jsem kapky do uší na vyčištění, snad to pomůže, ucho se mi nelíbí. Snad to zvládneme bez veterináře. Winny a Amina jsou v pohodě, lítali zase jako blázni. Jen jejich blbnutí je stále kratší a kratší, to jak jsou unavenější.

Na dnešek máme v Jičíně objednané maso na uzení. V půl osmé vyrážíme já a Kája směr Jičín, v řeznictví otevírají v osm hodin, tak ať jsme co nejdříve zpátky, než bude vedro. Na dnešek předpovídají meteorologové až 36 stupňů, to potěš.

V 8.10 jsme v Jičíně, pan řezník je na nás připravený. Maso máme ve dvou krabicích od banánů, nakládáme do auta a platíme… frčíme nazpátek. Těsně před Městcem mě zazvonil mobil, telefonovala paní z klenotnictví, kam jsem před týdnem dávala opravit řetízek a přívěsek lva. Mám to opravené, můžu si vyzvednout. To jsem ráda, protože zítra už bych mohla zapomenout, a to by nebylo dobré, abych měla řetízek s přívěškem v Městci uložený celý rok J Přibrzďujeme tedy na náměstí a já radši svoje zlato vyzvedávám …

Láďa s Rendou zatím připravili udírnu. Vyložili jsme maso z auta a zvažovali, jestli se to vůbec do místní udírny vejde. Po chvíli přemýšlení jsme došli k názoru, že se maso najednou do udírny rozhodně nevejde.

V 8 hodin bylo už 25 stupňů. Předpovědi meteorologům vyjdou.

Začali jsme připravovat maso na pověšení, pěkně jsme zaplétali masíčko do provázků a slintali u toho. Nakonec jsme se rozhodli, že do udírny půjdou nejdříve bůčky a část kolen. Druhé kolo uzení budou krkovice a zbytek kolen. Vymyšleno, schváleno, uděláno.

V deset hodin se začíná udit první várka. Přidáváme k ní ještě „buřtopárky“ od Reného a 3 koňské uzeniny na ochutnání. Možná nás teď milovníci koní nebudou mít rádi, ale neodolali jsme v masně a pět těchto uzenek koupili. Dvě uzenky jsem snědla ještě studené, protože jsem se nestihla nasnídat a měla jsem hlad jako vlk. Tři jsme přidali k buřtopárkům do udírny. Uzeniny budou k obědu, dnes do města nepojedeme. Je moc vedro…

Jdeme znovu venčit, dokud není tak velké vedro. Je 10.30 a je už 31 stupňů ve stínu. Dnes se opravdu ohřejeme. A to ještě k tomu udíme… asi jsme blázni.

Když jsme vyvenčili, vzala jsem Honeye ke klubovně „na ošetřovnu“, nakapat ušní kapky do levého bolavého ucha. Honey nebyl moc rád, kdo by byl. Klepal hlavou … je mi ho líto, taky chudák musí mít pořád něco. Na uši je ale háklivý skoro od malička a skoro každý rok v létě zánět v uchu má. Tak snad to zvládneme. Kapeme a doufáme, že kapičky zaberou a ouško povolí.

Odkládám oba pejsky do kotců, kde je v rámci možností příjemně, chládek, větřík pofukuje. Víc se pro to udělat stejně nedá.

Teď jsme přišli na řadu my, jdeme se vychladit do vody na koupaliště. Bylo to báječné, voda se za těch pár dnů neuvěřitelně ohřála. Přesto je příjemně chladivá, takže se člověk osvěží. Vzali jsme sebou dneska můj chytrý fotomobil a vyfotili jsme se vzájemně ve vodě. Snad z fotek něco kloudného bude.

Když jsme se vrátili z koupáku, už se nandavaly na talíře vyuzené buřtopárky a koňské uzenky, takže jsme mohli rovnou zasednout k jídlu. Bylo to mňam, mňam.

Po obědě šel Kája přemýšlet ke stanu, Lída zasedla ke knížce, Láďa hlídá udírnu a hraje si s telefonem. Já píši on-line reportáž a Aneta s Reném šli na špendlíky.

Na hodinkách je 14.30, na teploměru je už 35 stupňů. Před hodinou bylo na chvíli trochu zataženo, ale teď to zase pálí…

V udírně bude pomalu hotová první várka, ještě tak půl hoďky a budeme vyndávat ...

Ve 14.50 vyndáváme první várku z udírny, uzený bůček. Kolena ponecháváme ještě v udírně a přidáváme zbylá kolena a všechny krkovice … hmmmm, to to voní. Druhá várka se bude udit do večera.

Anetka s Reném donesli krabici červených a žlutých špendlíků. Jsou docela dobré, jen trochu nakyslé…

Dalším chodem byla zmrzlina, čokoládový polárkám… dobrý byl.

Tak znovu koupání na koupáku… sice fajn, ale po cestě zpátky z koupáku se zase zapotíte, takže když dorazíte na cvičák, jako byste na koupališti ani nebyli…

Dalším chodem je vychlazený meloun. Anetka ho nakrájela mým ostrým nožem. Byl moc dobrý, bez pecek, sladký jako med.

Kolem šesté jsme šli zase vyvenčit, Honeyovi se nechtělo jít okolo koupaliště, nemá to rád, když je tam velký hluk, řvou děti a skáčou do vody. To ze sebe udělá vždycky jezevčíka a jede okolo plotu jako fretka. Vzali jsme to tedy radši přes pole s vojtěškou, aby se v klidu vyvenčil. U klubovny jsme nakapali do ouška, vypadá to lépe, než ráno, snad to bude zítra lepší.

Sedíme u klubovny, ani se nehneme, ale potíme se jako blázni. Na teploměru 36 stupňů. Přemýšlela jsem nahlas, tedy, až budeme balit, to asi umřeme v takovým vedru… A Lída na to, no, vy tam máte teď  docela chládek… s tím, že my máme stany asi o padesát metrů dál než ona… J a Láďa prohlásil, že tohle byla perla dnešního dne.

V 19.33 bylo nahlášeno ukončení dnešní akce uzení masa. Velitel udělil velkou pochvalu uzencovi (ten, kdo udí) Láďovi před nastoupenou jednotkou. Uzené bylo uloženo na stůl k vychlazení. Protože byl velitel (předseda) v dobré náladě, udělil ještě jednu pochvalu, a to Anetce za vyrobení ledové kávy. Byl jí udělen (jízdní) řád ledové kávy. …

Z vedra už upadá trochu naše nálada, ale občas z toho vedra zase skoro blbneme. Vyfotila jsem zbytek ledové kávy ve sklenici postavené před Kájou na stole a dala to na facebook. Na to Láďa pronesl perlu dne: Každý chce vidět to, co vidí aneb každý vidí to, co chce…

Kolem osmé si Láďa vzpomněl, že nenakrmil Xanta a Lída hned taky vyskočila, že taky nedala Betce najíst. Hned to běželi napravit.

Já jsem ze všeho zase zapomněla fotit západ slunce, Láďa mi to naštěstí připomenul. Před půl devátou vyrazili Láďa, René a Lída do sprch. Já, Kája a Anetka  jsme plánovali koupel v bazénu na koupališti, a tak jsme do sprch nešli. Nic se nemá přehánět.

Když ostatní odešli, nakrmili jsme Honeye, Winnyho a Aminu. Honey měl hlad jako vlk. Po večeři jsme je dovedli do kotců a uložili ke spaní. Už sotva pletou nohama, tak snad budou chrápat, až se trochu ochladí. Zítra má být zase peklo, tak snad si odpočinou.

Když se ostatní vrátili ze sprch, vyrazili jsme na dnešní poslední koupání na koupaliště. Bylo to báječné. Po koupání se všichni pustili do čerstvého uzeného k večeři. Pak jsme to zajedli zeleninovým salátem, který jsme udělali ze všech zbytků, co byly k mání. 

Deset hodin, na teploměru 28 stupňů… a předpovědi říkají, že tropy mají trvat, takhle má být ještě čtrnáct dnů. Sobota, kdy pojedeme domů, by měla vedra vrcholit. Budeme muset vyrazit hodně brzy ráno, abychom byli doma ještě než začne být velké vedro. Balení bude náročné. Zítra máme poslední den dovolené, pro většinu z nás je to odjezdový den. Já a Kája jsme tábor otvírali, takže budeme v sobotu také zavírat…

Uteklo to jako voda … Je 23.30 a na teploměru je 24 stupňů... možná už se dá trochu fungovat... a tak vyrazím do hajan...

 

Pátek 7. srpna 2015

Dnešek je pro všechny, kromě mě a Káji, odjezdovým dnem. Hned ráno, když všichni vstali, postupně se pustili do balení. Ráno nebyla ani rosa, takže všechno bylo krásně suché. Dokonce tak suché, že nešly vyndat ze země ani kolíky.

Nechali jsme všechny pilně pracovat a balit a v půl deváté jsme vyrazili na plánovaný výlet do lázeňských Poděbrad. Uvědomili jsme si totiž, že ač jsme v Městci Králové už po desáté, nějak nám Poděbrady stále unikaly… Je to až k nevíře, ale opravdu se nám doposud nepodařilo prohlídku Poděbrad zahrnout do svých plánů. To je ale ostuda, a tak jsme se to rozhodli dnes napravit. Poděbrady jsou od Městce Králové kousek, asi 14 km, takže jsme tam byli co by dup. Na teploměru bylo už 28 stupňů, ale na kolonádě a v parcích bylo příjemně. Jezdil tam kropicí vůz a kropil cesty. Přesně v deset začal stříkat na kolonádě vodotrysk. Pořídili jsme nějaké fotky, napili se z minerálního pramene, koupili lázeňské oplatky, dali si zmrzlinu a v půl jedenácté jsme se vraceli do našeho přechodného domova.

Jako první odjel Láďa s Xantem, když jsme se vrátili z Poděbrad, už jsme ho nezastihli. Sbaleno a připraveno k odjezdu měl i René a Aneta, která využila jeho nabídky k odvozu. René nacpal všechny svoje i Anetiny věci do karavanu, do auta naložili kennelu s Dustym a Fanynku a krátce po jedenácté vyrazili směr domov.

Posledními dnešními odjíždějícími byla Lída s Betynou. Lída už měla skoro také naloženo, ještě se chystala vyvenčit Betynu a sebrat vše, co zapomněla naložit. Využili jsme tedy možnost dojet si ještě na oběd do Městce, aby nezůstal tábor prázdný. Dojeli jsme se rozloučit do učňovského střediska. Já jsem si dala na ukončení pobytu  kuřecí řízek s brambory a Kája si dal rizoto. Jako vždycky jsme si pochutnali.

Když jsme se vrátili do téměř prázdného tábora, Lída už měla všechno připraveno k odjezdu. Tedy aspoň se tak tvářila. A protože je Lída trošičku zmatkářka a zapomnětlivka, prošla jsem ještě jednou klubovnu, jestli si vzala všechny svoje věci. Moje předtucha byla správná. Na kuchyňské lince ležela plastová krabice s uzeným, mezi nádobím jsem našla její speciální dlouhou lžičku a metličku ke šlehači, jak Anetka dělala včera ledovou kávu. Já věděla, že Lída nezklame. Což o to, lžičku i metličku bychom dovezli, ale jak mohla zapomenout na uzené! No, i to se stává. Poslední pozdravy, zamávání a Lída s Betkou jsou pryč.

Osaměli jsme… Na teploměru 35 stupňů … jdeme vyvenčit, je jedna hodina po poledni.

Rozhodli jsme se, že zítra ráno vyrazíme k domovu hodně brzy. Zítra má podle předpovědí být nejteplejší den, tak to bude hodně náročné jak pro nás, protože v autě nemáme klimatizaci, tak i pro pejsky ve vozíku. A abychom mohli zítra vyjet brzy k domovu, je třeba všechno zabalit.

Pustili jsme se do balení. Zatímco já jsem se pustila do úklidu v klubovně, šel Kája začít bourat svůj stan. Když jsem lehce poklidila, abychom si mohli to, co budeme ještě do zítřka potřebovat, dát do klubovny, šla jsem pomoci Kájovi se stanem. Kolíky vězely velmi pevně v zemi a bylo náročné je dostat ven. Byli jsme zpocení jako myši. Šlo to ztuha, ale postupně jsme složili Kájův stan a pak jsme zbourali a složili můj stan. Věci ze stanu jsme naložili do auta a odvezli ke klubovně. Než jsme všechno srovnali a zabalili, bylo šest hodin. Všechno, kromě spacáků a karimatek, na kterých jsme hodlali přespat pod širákem, a samozřejmě jídla, které bylo v lednici, jsme měli uklizené a narovnané v autě a v jednom volném kotci ve vozíku. Klubovna uklizena, lednice vyčištěny, kotce vymeteny.

Byli jsme spokojeni, že máme skoro hotovo, ale byli jsme z toho vedra úplně vyřízení. Na teploměru už bylo 38 stupňů. Šli jsme psy vykoupat v „mizejícím“ rybníku, ke už stačí i Honey, natož Winny. Ale aspoň jsme je mohli namočit, za což nám byli vděční.

Zdálo se, že už psi tuší, že je něco jinak. V kotcích zůstali sami, nahoře u klubovny také podezřelý klid… Ani jsme je radši ke klubovně nebrali, aby nezjistili, že už nejsou na place žádné stany, byli by zbytečně nervózní.

Šli jsme také vykoupat sebe na koupák. Bylo to moc příjemné ochlazení, moc jsme to potřebovali. Rozloučili jsme se i tady, za rok zase na shledanou, pokud budeme všichni živi a zdrávi.

Blížil se rychle horký večer. Čekalo nás poslední sprchování letošního tábora v kabinách fotbalistů. I to bylo moc příjemné, ochladit se, vysprchovat se, spláchnout celodenní prach, kdy je člověk tak trochu jako lepidlo…

Dnes večer už nekrmím, aby zítra pejskové cestovali na lačno a nebylo jim z cesty zle. Kája vyměkl a Aminu nakrmil. Blížila se desátá hodina a vedro nepolevovalo, na teploměru bylo stále 30 stupňů. Chtěla jsem dopsat reportáž z tábora a prohlédnout dnešní fotky z Poděbrad a z focení západu sluníčka, ale notebook už stávkoval, nestačil se ochlazovat, a tak jsem to raději vypnula… Klížily se mi oči, únava z dnešního balení a vedra se začala rychle hlásit.

Ustlali jsme si pod širým nebem a šli si lehnout. Byla nádherná obloha, plná hvězd, letadel a družic. Bylo hezky teplo, že jsem ani ve spacáku nemohla vydržet. Nakonec jsem usnula na spacáku přikrytá jen dekou. Spalo se nádherně, k ránu bylo 19 stupňů, krásně se dýchalo, ani komáři nežraly… Kdo nezkusil nikdy spát pod širákem, může jen a jen litovat o co přišel.

Sobota 8. srpna 2015

Všechno jednou začíná a všechno jednou také končí. Naše dovolená definitivně končí a i když se nám vůbec nechce, musíme domů … povinnosti čekají.

Plánované vstávání v pět hodin, abychom všechno stihli dozabalit a uklidit, se trochu nevyvedlo, trochu jsme zaspali. Já jsem vstávala v půl šesté a viděla jsem, že Kája ještě vychrupuje.

Vzbudil se, jak jsem začala pobíhat a nosit věci ven před klubovnu. I když jsme večer skoro všechno zabalili a zbývalo toho minimum, pořád se někde něco líhlo…

Ještě umýt nádobí, vypít ranní kávu, naložit jídlo z lednice, hlavně to krásné uzené maso …zkontrolovat všechno, jestli někde něco nezbylo, připojit vozík za auto.

Bylo 6.45 když jsme zkonstatovali, že je téměř vše hotovo. Dorazila Zoja Hrodková, aby převzala peníze za pobyt, za spotřebovanou elektřinu, předali jsme úřad a klíče, Zoja všechno prošla a zkontrolovala. Dopili jsme poslední táborovou kávu, uklidili hrnky a zbývalo se rozloučit a vyrazit.

Bylo čtvrt na osm, když jsme vyrazili směrem k domovu. Na teploměru bylo 24 stupňů. Když všechno dobře půjde, jsme za hodinu a půl doma. Dáváme vale Městci Králové a jedeme směr Poděbrady, Praha, Lety.

Cesta proběhla poměrně v klidu, i přes různá zúžení dálnice. Jižní spojku jsem projeli bez zastavení. Jen Strakonická byla překvapivě ucpaná, jako vždy. Nicméně doma jsme byli v 8.45 bez úhony. Na teploměru bylo u nás stejně jako v Městci, když jsme odjížděli…

Sobota vyšla teplotně tak, jak meteorologové předpovídali, tedy nejteplejší den. Do večera vylezla rtuť teploměru na 38 stupňů. Nedalo se vůbec dýchat. Zato rychle schnulo prádlo, což bylo pozitivní…

Závěrem…

Letošní tábor se podle mého názoru v zásadě vyvedl. Prožili jsme čtrnáct dnů plných zážitků dobrých i pár takových, které se možná stát snad ani nemuseli.

Ale v životě to tak chodí, že se stávají věci příjemné i nepříjemné. Mezi nepříjemnosti patřil rozhodně první den, kdy jsme zažili na cvičáku v Městci vichřici, při které spadl shnilý strom břízy na auto Lídy. Naštěstí. Na druhé straně toho auta, kam strom spadl, jsme stály já a Lída, takže jsme ho mohly mít na hlavě. Negativním zážitkem byla rvačka dvou fen na zkouškách. To jsem já viděla poprvé a nebylo to příjemné.

Nepříjemné překvapení nás čekalo v těchto vedrech v tom, že rybník, kde jsme vždycky mohli psy vykoupat, byl vypuštěný a druhý, menší rybník, byl také skoro vyschlý.

Jinak už snad byla samá pozitiva. Letos nás první týden bylo na táboře jedenáct, což je poměrně vysoký počet. Každý večer jsme poseděli a užili jsme si spousty legrace.

Podnikli jsme také pár výletů, i když bylo na výlety hodně teplo.

Co se týká počasí, letošní tábor, zejména druhý týden, jsme si užívali úmorná vedra. Ale to si v letošním létu užívá asi každý.

Vzhledem k tomu, že je vedro i dneska, kdy dopisuju tuto reportáž (neděle 9.8.), dokud mám ještě něco v hlavě z toho, co se na táboře dělo, už mě vůůůbec nic nenapadá, natož aby to bylo něco inteligentního…

Ale nebráním se tomu kdykoliv sem něco připsat, pokud napadne něco někoho jiného a řekne mi to…

Fotogalerie z LVT - autor René Janeba

Fotogalerie z LVT - autor René Janeba

 

Informace k letnímu výcvikovému táboru

 

Je to k neuvěření, ale čas tak pokročil, že máme prázdniny na dohled. A s prázdninami se blíží dovolené, takže i naší dovolené se psy - letního výcvikového tábora.

Termín konání:od 25. července 2015 do 8. srpna 2015

Místo konání:   Areál ZKO Městec Králové

Účastníci: členové naší ZKO s rodinnými příslušníky (po dohodě lze udělat výjimku, například pro naše kurzisty)

Poznámka: není nutné pobývat celých čtrnáct dnů, možné je na pár dnů, na víkend, zkrátka jak je každému libo

Ubytování:  

stanyve vlastních stanech, karavanech, pod širým nebem..., pokud vám ale nevyhovuje takovéto ubytování, je možné samozřejmě si zajistit ubytování  například v penzionu nebo u příbuzných a na tábor dojíždět :) eventuelně karavan :)

Doprava: po vlastní ose (nejlépe autem...), do Městce Králové však vedou i koleje, takže je možné dopravit se například po železnici :)

Strava: ve všední dny je možnost stravování v místních restauracích, pravidelně chodíme do provozovny učňovského střediska, kde výborně vaří.

Nicméně v městečku je více hospod, takže je na výběr... třeba i pizzerie na náměstí, kde také dobře vaří, jen čekací doba byla občas nad naše síly...

O víkendu se žije ze zásob smajlík, které je možné nakoupit v místní Jednotě, u řezníka či v pekárně. Supermarkety jsou v Poděbradech, Nymburku i jinde...

Tak jako v minulých letech vítáme návštěvy příbuzných, známých, kamarádů a přátel. Na návštěvu je však záhodno dovážet na ochutnání táborníkům dobroty z vlastních zahrádek, nevylučují se ale ani výrobky z cukráren, prodejen masa a podobně. Na táboře totiž velmi rychle vytráví :)

Fantazii se tudíž meze nekladou...

Vybavení klubovny: rychlovarná konvice, lednice, mikrovlnka, toastovač, vařič.

Cena za pobyt: cena lidová, neplatí se předem, platí se až při odjezdu...

Pro ty, kteří si nejsou jistí, že udrží pod kontrolou svoje finance do odjezdu, prosíme raději o zálohu na pobyt hned po příjezdu.smajlík

obrázek

Účastníci tábora: upřednostňujeme členy naší organizace s rodinnými příslušníky, po dohodě je možné učinit výjimku a přibrat i další účastníky... Nicméně náš tábor není klasickým výcvikovým táborem pro širokou veřejnost, je to spíše naše klubová záležitost, kterou pojímáme spíše jako dovolenou se svými psy.

Program tábora: 

  • příprava psů na zkoušky z výkonu, které se budou konat na cvičáku v Městci v sobotu 1. srpna 2015. Budou to zkoušky podle NZŘ.
  • tréninky obran - předpokládáme, že v prvním týdnu budou dva tréninky obran, po zkouškách je také možné zatrénovat. Na trénink je možné přijet i na otočku z domova, pokud se vám bude chtít změnit prostředí a zatrénovat na jiném cvičáku
  • trénink pachových prací v rámci možností na místních terénech
  • tréninky poslušnosti
  • volná zábava
  • odpočinek
  • výlety
  • koupání v místním krásně čistém koupališti (většinou s poměrně chladnou vodou pro otužilce)

Co jsme ještě neřekli k pobytu pro ty, kteří s námi ještě nebyli...?

Cvičák v Městci Králové je na okraji městečka a sousedí z jedné strany s polem, malým lesíkem, zahrádkářskou kolonií a dvěma chovnými rybníky. Nedaleko je fotbalové hřiště s kabinami, ve kterých je možné se denně ve večerních hodinách sprchovat teplou vodou. Do městečka je to co by kamenem dohodil. Na cvičáku jsou k dispozici suché záchody (na komfort tedy zapomeňte), studna s užitkovou vodou, kterou je možné použít pro psy. Na pití a vaření je nutné si dovézt balenou vodu. Dále je tam dřevěná klubovna a sezení chráněné před deštěm.

Pro pejsky je možné využít místní odkládací kotce. Po dohodě a při vzájemné ohleduplnosti je možné mít psy na spaní ve stanech, případně v autech eventuálně v přívěsných vozících...

Pobyt na táboru je pro nás víceméně dovolenou se psy. Výcvik provozujeme podle dohody, je možné částečně organizovaně i individuálně. Na tábor za námi přijede figurant, který bude též figurovat plánované zkoušky z výkonu.

koupaliště

Na tábor je možné přijet i jen na pár dnů nebo jen na návštěvu, třeba ve dny, kdy budou tréninky obran.

Na táboře je spoustu času, který trávíme nejen hrami a výcvikem se psy, ale také fotografováním, výlety, povídáním o věcech, na které běžně není čas. Tábor je prostě výborný na tmelení kolektivu (tlemení též).

Už se moc těšíme, že budeme zase udit maso, grilovat steaky a opékat buřty na ohýnku.

Mňam, už se nám sbíhají sliny.

Sebou vezeme také elektronické záležitostí, abychom zůstali ve spojení s "letovským" i jiným světem a na táboru nezdivočeli. Také je dobrým zvykem psát v rámci možností reportáž on - line  z dění na táboru. Na táboru se též vyskytují paparazzi, kterým nelze uniknout, takže se těšte na fotografie z různých příležitostí, nečekaných událostí, kdy to možná vůbec nebudete čekat. Pravidelně je nutné fotit východy slunce, což se stává však jen velmi výjimečně, neboť ráno je moc práce a východ slunce je těžké stíhat. To si lze vynahradit focením západu slunce, který je v Městci pravidelně zcela výjimečný v případě jasného či oblačného počasí... Trochu problémem by byly přípdné háravé feny, neboť samčí část osazenstva by byla pravděpodobně při výcviku a na zkouškách tak zvaně v háji... 

Snad jsou moje informace zcela vyčerpávající, pokud ne, posílejte dotazy, v rámci možností odpovím.

Tak a nyní zbývá jen toužebně si přát, aby bylo snesitelné počasí... nechceme přece žádný zázrak, nemusí být ani velké vedro, sem tam nevadí ani nějaký deštíček, nejlépe v noci může sprchnout, když spíme ve stanech, to se dobře dýchá... přes den by mohlo být tak maximálně 25 stupňů, oblačno, poránu tak kolem 15-17 stupňů, aby se dalo slušně čuchat... Na to, jestli naše přání bude splněno si počkáme do reálného času, čarodějkazkusíme trochu čarovat... smajlík

kouzelníčekpřidejte se k nám čarodějka

Čím více lidí se do čarování zapojí, tím je pravděpodobnost, že to vyjde, větší.

No nicméně pokud zavzpomínám, byly některé roky takové, že jsme sebou měli zimní teplé věci, které byly pravidelně v permanenci a na šortky a plavky vůbec nedošlo...

Také pláštěnka a holiny jsou nezbytnou součástí výbavy sebou na tábor... možno sebou vzíti i deštník...

No zkrátka a dobře, počasí nevymyslíme, nějak snad bude...

Nebude-li pršet, nezmoknem,

bude-li pršet, pravděpodobně zalezem...,

možné je, že v případě strašné zimy i zatopíme v klubovně v kamnech.

                                    To obzvláště tehdy, budeme-li opravdu mokří...

mrak

Na táboru v Městci to také často fouká, pouze po ránu na chvíli vítr vypínáme...

Je nutné s tím počítat

bouřka

Jestli jste dočetli až sem a nejste z toho celí tumpachoví, tak vám prozradím, že jsem veselá kopa a trochu si z vás utahuju... (a to já dělám ráda, jde mi to nějak samo)

  smajlík

TAK NA SHLEDANOU NA TÁBOŘE

smajlík

smajlícičtenářsmajlíci