Návštěvnost
Návštěvnost:
ONLINE:0
DNES:66
TÝDEN:66
CELKEM:2100779
Obsah
Čtvrtek 24. července 2025
Počasí:
Ráno bylo docela chladno, jenom 11 stupňů C. Ale aspoň se v noci dobře spalo. Celý den bylo pod mrakem, což bylo moc příjemné. Přesto bylo chvílemi dusno jako v prádelně, přes den bylo kolem 25 stupňů C. Na závěr odpoledne jsme trochu zmokli.
Dnešek měl být zejména ve znamení rally obedience. Kromě toho jsem já a Míša měly připravená pro účastníky tábora odlehčené disciplíny, které měly být překvapení.
Sraz byl opět na 8:30 hodin u klubovny. Proběhlo nezbytné kafíčko a při něm povídání úvodu k rally obedienci. Na dnešní den jsem připravila na papíře několik parkúrů podle RO-Z a RO-1. Další vytisknuté parkúry donesla Eva, byly to parkúry ze zkoušek, kterých se společně s Ivetou s Atosem zúčastnila. Takže inspirace bylo hodně.
Než jsme se ale pustili do rally obedience, bylo domluveno, že pro mě a Xerru položí Míša technickou stopu na fotbalovém hřišti. Musím říct, že to byla tedy výzva… Tolik nových věcí najednou, těžkých a složitých, to Xerra ještě nezažila. No a přiznám se, že já jsem toho měla taky plný kecky. Stopa byla složitá, obsahovala spoustu úseků, oblouky, lomy ostré i pravé, spoustu záludností a taky samozřejmě několik předmětů. Do toho složité prostředí s diváky, na což taky nejsme úplně zvyklé. Video ze stopy trvá přes 13 minut, takže je jasné, že to bylo hoooodně složité. Kromě všech novot, které Míša na stopě udělala, dostala ještě ke všemu Xerra dvě vodítka, o které jsme se s Míšou tak trochu tahaly… já Xerru naváděla, Míša korigovala a měla jsem pocit, že Xeřře trochu z toho bobtná hlava … Problémy začaly už při vypracování nášlapu. Míša totiž úmyslně dala nášlap tak, že vypadalo, že stopa povede do hřiště (rovně od nášlapu). Ale ouha, stopa vedla od tabulky doleva. Takovou záludnost jsme tedy od Míši nečekala … Pod tlakem jsem tedy cpala Xerru jinam, než vedla stopa. Do toho korekce … no vypadalo to tristně už na nášlapu. Čekala jsem, kdy Xerra zvedne ukazováček a dá mi tím najevo, že na to kašle. My jsme se ale nevzdaly! Nakonec jsme tedy po několikátém pošlapání nášlapu konečně vyrazily správným směrem. Včera čerstvě posekané fotbalové hřiště poběhané od fotbalistů, vlaštovky (nebo to byly jiřičky?) nám lítaly před čumákem, a tak jsem si připadala jak v těch animovaných filmech, kdy psovi vypadávají oči z důlků a motáme se jak nudle v bandě. No přiznám se, že jsem radši trochu vypnula hlavu a snažila se uklidnit i Xerru. Hele holka, to dáme, nejsme žádný vořezávátka, žejo, šeptala jsem jí, když se mnou na stopovačce mlátila sem tam. Ona má totiž dost síly a já už tolik síly jako dříve nemám. Pak se to konečně trochu zlepšilo a my jsme se vydaly po stopě, Xerra označila první předmět, ke kterému letěla, neboť ho na krásně posekané travičce nádherně viděla na dálku 😊… Pak přišly lomy, další úseky, oblouky, na trávě byly vidět šipky, trochu nás rušily nalajnované čáry, to Xerra v životě neviděla… Chvílemi to vypadalo, že se vracíme z hospody, kde jsme měly asi náročný večírek … do toho „diváci“ hlučeli a smáli se za bránou. Doteď se divím, že se na to Xerra nevykašlala a snažila se fakt čuchat. No, zkrátím to ... došly jsme to, nevzdaly jsme to, měly jsme toho obě až nad hlavu, ale povedlo se to a místy to snad i jako stopa vypadalo. A jaké poučení jsme z toho vyvodily? JJ, po stopě byla od Míši přednáška, co jsme všechno dělaly blbě. Toho bylo víc než toho, co se nám aspoň tak trochu povedlo. Já ale byla ráda za to, že Xerra se snažila a nevyprdla se na stopu, udělala to pro mě. Slibuju Xerro, že budeme trénovat dál a že tu dnešní motanici na stopě postupně rozmotáme. Je to škola pro nás obě. No, čeká nás tedy fakt hodně práce …
Tak po této náročné stopě, kdy mě došel humor i řeč, jsme se konečně pustili do stavby parkúrů a do tréninku rally obedience. První parkúr podle ROZ jsme si postupně prošli, zodpověděli všechny dotazy a už si jednotlivě mohly týmy trénovat.
Pak holky postavily druhý parkúr, podle RO-1, kde jsme postupovali obdobně. Dopoledne uteklo tak rychle, že jsme nestihli všichni ani zetkový parkúr. Byli jsme vděčni za dnešní počasí, na place bylo dýchatelno a sluníčko si dneska dalo pauzu.
Po obědě jsme pokračovali v tréninku. Když si všichni vyzkoušeli všechno, začali jsme s Ivetou od Buckyho připravovat připravený „sranda závod“. Než ale začneme se závodem, měla Míša připravené disciplíny pro psovody. Pejsky jsme tedy uklidili do kotců, aby si na chvíli od nás odpočinuli a pustili se do závodu v dovednosti házení aportem. Házelo se asi deseti aporty různé váhy a různých tvarů, od dřevěných činek různé váhy až po gumovou pískací slepici … No řeknu vám, byla to fakt prča. Házeli jsme postupně všichni nejdříve aport volný na cílový obdélník, který měl obodované zóny. Potom se pokračovalo ve stejném stylu hodem přes metrovou překážku a nakonec zlatý hřeb hod přes áčko. Byla to fakt sranda, ale také z toho vyplynulo, že bychom házení aportem měli trénovat častěji. Byli tací, kteří byli opravdu šikovní v téhle disciplíně a byli tací, kterým fakt dělalo problémy se do obdélníků trefit. Pak byli tací, kteří se sice trefili, ale vždycky se aport odkutálel do zóny bez bodů…
Odměnou nám následně byly ručně vyrobené náramky z minerálů a další drobné a vtipné ceny jako šátky, čelenky, přívěsky ke klíčům atd. (náramky vyráběla Míša).
Po disciplíně hodu aportem jsme se přesunuli na malý plac, kde byli pro nás připraveni „pejskové“. S pejsky si tedy Míša pěkně pohrála. Každý z nás dostal krabici od bot přivázanou na provázku (vodítku), naplněnou trochou písku. Krabice znázorňovala „psa“. A tak 16 „psovodů“ cvičilo pod vedením Míši se svými „pejsky“. No, byla to sranda taková, že i lidi, kteří chodili okolo po cyklostezce nevěřili vlastním očím. Někteří si podívanou nenechali ujít, dokonce si nás natáčeli. Tak jsme si říkali, že si možná myslí, že dostali chovanci z blázince volno a jsou na vycházce. A možná, že budeme ve zprávách … Nakonec jsme si udělali společnou fotku. Statečně fotil Honzík od Ivety, který se k nám ve všech disciplínách přidal a fakt mu to docela šlo. Dokonce házel i dvoukilovým aportem a nikoho nezabil…
Počasí se začalo rychle kazit, bylo teplo, ale začínalo poprchávat. V programu dnešního dne zbývala poslední položka – sranda závod. Jdeme na to!
Tak to byla za dneškem pořádně výživná tečka. Postavený parkúr obsahoval například tunel, kterým se probíhalo dvakrát (tedy jen pes měl probíhat, my bychom to asi neprolezli). Taky tam byl slalom, dvě „koupaliště“, několik karet se cviky rally obedience, provedení cviku plazení několik kroků libovolným způsobem (tedy jen pes nebo i psovod). Kromě absolvování nízké kladiny a vodorovného žebříku byl asi nejvíc zábavný cvik aport. Házelo se totiž párkem. Což o to, házení nám šlo, ale kromě jednoho psa, který opravdu párek donesl, aniž ho sežral a druhého psa, který nechal párek párkem a na povel se vrátil ke psovodovi, všichni ostatní párek bez skrupulí sežrali. Snaha psovodů byla marná. Zkrátka a dobře, takhle jsme se už dlouho nepobavili a nezasmáli a to, že jsme trochu zmokli, nám vůbec nevadilo.
Dnešní den byl u konce. Zbývalo uklidit všechny věci, které jsme měli na place a vyhlásit výsledky dnešního netradičního sranda závodu.
| 1. místo | René Janeba s Bombou | 85 bodů |
| 2. místo | Alena Vanžurová se Xerrou | 84 bodů |
| 3. místo | René Janeba s Domingem | 81 bodů |
| 4. místo | Iveta Heroutová s Atosem | 80 bodů |
| 5. místo | Danča Kudějová s Lokim | 79 bodů |
| 6. místo | Irena Helmová s Ritou | 75 bodů |
| 7. místo | Laďka Lávičková s Reou | 69 bodů |
| 8. místo | Iveta Psohlavcová s Buckym | 68 bodů |
| 9. místo | Lída Šebková s Argem | 67 bodů |
| 10. místo | Iveta Lochová se Sindy | 60 bodů |
| 11. místo | Kristýna Stejskalová s Ebby | 58 bodů |
| 12. místo | Kája Ráž s Heather | 57 bodů |
| 13. místo | Kristýna Stejskalová s Oddym | 54 bodů |
| 14. místo | Irena Cmíralová s Bety | 47 bodů |
| 15. místo | Jiřina Smejkalová s Merunkou | 29 bodů |
Vtipné ceny na tento závod věnovalo Zahradnictví CONICA v Letech (Líba Jiskrová)
To se nám to bude dneska spát …
Dnešního dne se zúčastnili:
Kája Ráž, Alena Vanžurová, Líba Jiskrová, Laďka Lávičková, Míša Knížová, Iveta Psohlavcová, Iveta Lochová, Iveta Heroutová s Honzíkem, Danča Kudějová, Eva Brožová, Renda Janeba, Kristýna Stejskalová, Irena Cmíralová, Irena Helmová, Lída Šebková a Jiřina Smejkalová, tedy celkem 17 účastníků.
Pátek 25. července 2025
Počasí: ráno 14 stupňů C, přes den oblačno, 25 - 28 stupňů C.
A máme tady poslední táborový den … Co nás dneska čeká? Na dnešek je naplánovaný odborný seminář se zkušeným lektorem Martinem Brandnerem.
Tématem semináře je „Anatomie odměny a trestu“ – tedy jak funguje motivace, učení a jaký vliv mají naše reakce na chování psa.
Jako každý táborový den jsme měli sraz v 8:30. I dnes přistály na stole napečené dobroty. A byla káva, čaj …
Martin Brandner dorazil na devátou. Trochu jsme popovídali, než dorazila Míša. Pak jsme rychle připravili klubovnu na promítání, rozdali pro zájemce papíry na poznámky a mohlo se začít. Martin se nám nejdříve představil, pohovořil o sobě, svojí rodině, čemu se věnoval dříve, co se psy dokázal a čemu se věnuje v současné době. Upozornil nás na soustavu seminářů (webinářů) „Hledání psího světa“, seznámil nás s dalšími aktivitami, které pořádá, například kurzy noseworku.
A pak už jsme se ponořili do „hledání psího světa“. K námi vybranému tématu měl Martin připraveny slidy, které nám promítal na zeď a dlouze odborně k jednotlivým částem semináře hovořil. Občas nám šla z těch informací už hlava kolem, a tak jsme mu trochu jeho povídání rozbíjeli svými dotazy. Svoje povídání tedy prokládal různými příběhy ze života, z akcí, kterých se zúčastnil, a tak vůbec …
Myslím, že to s námi vůbec neměl jednoduché. Jak sám řekl, měl téma rozpracované na zhruba dvě hodiny přednášky. No, a my jsme mu to tak okořenili, že ještě v poledne před obědem, jsme nebyli ani v polovině jeho povídání. Odborné informace o fungování mozku psů nás natolik pohltily, že nedošlo ani na praktické ukázky. Kolem třetí hodiny jsme tak vybzíkaní, že jsme byli schopni udělat jen společnou fotku se psy a Martinem na place. Ještě z pátku na sobotu a ze soboty na neděli se mi o semináři zdálo a ráno jsem se probouzela celá zpocená 😊…
Po ukončení semináře jsme Martina pozvali na grilování a posezení. Pozvání přijal, a tak jsme ještě u talířů s ugrilovaným masem klábosili o všem možném.
A ještě pár slov k posezení. Prozatím každý příměstský tábor jsme vždy zakončili grilováním a posezením. Pokaždé to bylo nejen zakončení tábora, ale zároveň pozvání na oslavu narozenin mojí maličkosti. Nebudu psát, kolik let mi je. Ono se to každý rok mění, a tak kdo si to má pamatovat, že …
Letos to ale bylo ještě trochu jinak. Předčasně jsme oslavili zároveň s mými narozeninami padesátiny Míši Knížové. Sice má narozeniny až 23. srpna, ale zastihnout Míšu u nás na cvičáku není tak jednoduché, a prakticky je to jen v souvislosti buď se semináři nebo právě s příměstským táborem.
A tak byla letos na zakončení tábora tuplovaná oslava dvojích narozenin. Byly originální dary, byla objetí, byla přání, byly květiny, bylo to zkrátka báječné a plné emocí…
Posezení se povedlo, skoro všechno se snědlo, což je dobře, poněvadž kdo to má zase nosit zpátky domů …
A zbývá už jen pár slov závěrem … najdete je na další záložce 😊
Dnešního dne se zúčastili:
Alena Vanžurová, Kája Ráž, Marcela a Vašek Mejstříkovi, Líba Jiskrová, Laďka Lávičková, Míša Knížová, Iveta Psohlavcová, Iveta Lochová, Iveta Heroutová, Danča Kudějová, Monika Tilschová, Klára Sýkorová, Irena Helmová, Hanka Šeborová, Eva Brožová, Barča Švůgrová, Irena Cmíralová. Celkem tedy 15 účastníků.
