FOTOGALERIE 2009 - Zkoušky z výkonu podle NZŘ

Zkoušky z výkonu podle NZŘ

Původní termín zkoušek - neděle 11. října 2009

Zkoušky byly z důvodů zaneprázdněnosti figuranta přeloženy na 

25. října 2009

Tyto zkoušky mají nějak od začátku smůlu, stále se něco mění a mění a mění. Takže do třetice všeho dobrého - opět změna rozhodčího - snad již naposledy. Doufejme, že když se ta příprava zkoušek zkomplikovala, že výsledek bude stát za to a bude dobrý. Držme si palečky.

Reportáž ze zkoušek

Tak a máme zkoušky za sebou. V noci na dnešek se měnil čas z letního na zimní, takže jsme si hodinu mohli přispat, což bylo mimořádně příjemné.

Já jsem nespala nijak klidně, budila jsem se pořád se zmatkem, kolik hodin že to vlastně je a jestli jsem nepostrčila hodinky na špatnou stranu... Zkrátka ráno jsem se probudila celá rozlámaná. Taky jsem přemýšlela o tom velkém hrnci plném výborné polévky z vývaru s drůbežím masem, kterou jsme večer, unavené, opouštěli v kuchyni v klubovně ještě hodně horkou. 

Moje tušení mě zase nezklamalo, polévka do rána zkysla, a tak putovala do ... naší splaškové kanalizace. Škoda, byla výborná. Uvažovala jsem nahlas, že tohle není moc dobrý začátek dne. Jakýpak bude dál???

Začali se scházet všichni zkouškaři, dorazil pan rozhodčí. Zkontroloval papíry a zavelel nástup. Zkoušky byly zahájeny, tetovací čísla a čipy byly zkontrolovány, mohli jsme vyrazit na stopy. Venku byla mlha, že by se dala krájet. Bylo jasné, že nahoře nad Řevnicemi na loukách to asi nebude o nic lepší.

Nervozita stoupala, začínalo mě být špatně. Přemýšlela jsem, jestli se mám najíst, aby mě bylo špatně z jídla anebo se nemám najíst, i když mě bude špatně z hladu... Nakonec jsem se raději nenajedla, uvidíme, jak to bude vypadat.

No, vypadalo ... Obě první ZM měly moc hezkou stopu. Pak šla první  ZVV jednička. I tady bylo hodnocení výborné. A už jsme byli na řadě my s Honeyem. Když jsem stopu pokládala, mlha byla taková, že jsem vůbec neviděla, kam jdu. Jo hochu, budeš si muset poradit, říkala jsem si v duchu, doufala jsem, že to zvládne. Nervozita ze mě ale zatím neopadávala. Uvedla jsem Honeye na stopu a Honey vyrazil. Ale jen pár metrů, pak se zasekl u velkého trsu smradlavé kytky. Očuchával ho ze všech stran, až jsem čekala, že zvedne nohu a... Ale nezvedl. Na trsu muselo být něco velmi zajímavého, a tak se kolem něho motal a jakoby zapomněl, proč vlastně na tom poli jsme. Moje snaha ho přemluvit k práci na stopě začínala být zoufalá. Čekala jsem, kdy zazní od pana rozhočího písknutí, že máme skončit... Bylo to nekonečné, ale nakonec se Honey přes keřík dostal a konečně se rozešel. Nebylo to ale valné, byl naprosto nesoustředěný a já byla z něj totálně rozhozená. První lom nebyl nic moc, ale pak se zase rozešel a označil první předmět, ve stoje. Trochu jsem doufala, že teď by to už mohlo být lepší. Mlha se zvedala a začínalo být konečně vidět. Najednou jsme ale oba ztuhli, pes i já. Proti nám se od remízku řítil plnou rychlostí kůň!!! Blesklo mi hlavou - ten kůň je navolno!! Ani pes, ani já jsme nebyli schopní kroku. Naštěstí Honey nevyrazil proti koni, jen stál a koukal. Pak se kůň stočil na jinou stranu, naštěstí, a já zase začala přemlouvat psa, aby se vrátil k práci. Ach jo, to je ostuda, to je děs. No nakonec se rozešel, ale vypadal, že je někde mimo... Došel na konec stopy, označil předmět. Nějak mi ani nešlo z pusy pochválení, protože nebylo za co. Došli jsme si společně k panu rozhodčímu pro ortel, který byl naprosto jasný. Neodčuchali jsme, body nemohli stačit. A tak jako pozitivum jsem viděla to, že jsme vůbec byli schopní dojít na konec stopy a označit předměty...

Ostatní čekali, než zestárnou položené stopy pro ZVV2 a ZPS1. A já jsem se vydala položit opravnou stopu pro Honeye. Tu jsme vzápětí vypracovali. Byla o poznání lepší, než ta "zkoušková", ale stejně jsem z ní neměla dobrý pocit. Pes byl ještě rozhozený jak z koně, tak ze mně, protože já jsem tedy pravda nebyla úplně dobře

naložená.

Tak jsem přemýšlela, jestli to už pro dnešek stačilo, jestli už máme "vybráno". Honeye jsem dala na cvičáku do kotce a jela jsem se dívat na další zkouškaře a jejich výkony. Bohužel náš neúspěch nebyl jediný, neodčuchaly ještě dvě speciálky, a tak nás na poli bylo smutných víc.

Po návratu na cvičák jsme si dali kafčo a šlo se na poslušnosti. Šlo to jako na drátku. I když nervozita hrála pravděpodobně roli u všech zkouškařů, žádné zásadní problémy už nebyly. Všichni zvládli ostatní disciplíny tak, že splnili stanovený limit a zkoušku získali.

Závěr zkoušek už byl jako vždy. Papíry, papíry, papíry. Hodnocení, rozdání protokolů, jídlo a káva.

Úspěšným patří blahopřání, protože si ho jistě zaslouží. No a nám, těm kteří neuspěli, nezbývá než popřát štěstí na příště. Zkouška je přece jen zkouška, a tak se svět nezboří. Já jsem svému psovi už selhání odpustila, ale slíbila jsem mu, že mu v tréninku rozhodně přidám něco navíc a žádné lajdáctví nebudu trpět. Koukal na mě z kotce celý nešťastný. Copak se dá odolat těm hnědým psím očím? Věřte, že nedá. Tak snad tedy příště to bude lepší.

Fotografie pro nás pořídila Tereza Suchánková, něco jsem nafotila i já, protože jsem měla díky absenci v dalších disciplínách trochu více času, něco přidal Vláďa Kasl.

A.V.