Navigace

Obsah

Ostatní akce

Výcvik leden 2007

Leden 2007

Tak zima nám letos ukázala svoji tvář jen na chvíli, sníh napadl a rychle zmizel.

Cvičák v ziměCvičák v ziměCvičák v zimě

To je nádhera ! Na chvíli je všude bílo a čisto !

Cvičák v zimě#

Štěňátka mají ze sněhu vééééélikou radost !

##

Zimní nádhera ! Užijte si jí rychle, protože zítra z ní bude už jen bláto !

Berounka v zimněZimní pohádkaPohled z okna na zimní řeku

A ještě výcvik obran ...

#Trénink obranTrénink obran

Trénink obranTrénink obran#

Trénink obranTrénink obranNácvik obran

A teď odpočinek v bílých peřinách....

Honey (Hank ze Srnčího dolu)Bary z CimrmanuMoji "kluci"

A ještě štěňátka, ale už beze sněhu

Nedělní výcvik Nědělní kurz pro štěňatanedělní výcvik

LVT 2007

LVT 2007 Městec Králové

Se začátkem prázdnin se blížil také termín naší dovolené s pejsky, letní výcvikový tábor. Už několik let bereme tyto tábory spíše jako dovolenou, kde relaxujeme a odpočíváme. Užíváme si možnosti být celé dny s našimi psy, na které v průběhu roku nemáme tolik času, jezdíme na výlety, ale samozřejmě také rekreačně cvičíme.

Letos jsme měli namířeno do stejného místa jako vloni, do Městce Králové, kousek za Poděbrady. Moc jsme se všichni těšili, už jsme se nemohli dočkat dovolené. Velmi teplé počasí se sice trochu pokazilo, jak se dovolená blížila, ale nám to nevadilo, my počasí na dovolené nikdy neřešíme, ono to totiž stejně nemá žádný smysl.

Poslední výcvikovou nedělí byla neděle 8. července, kdy jsme se rozloučili se štěňaty, popřáli jim pěkné prázdniny, a pak jsme začali balit…

Tak jsme zase po roce tady... Letní výcvikový tábor 2007

Jako každý rok se mi začaly na prostředku pokoje hromadit věci, které jsme měla v úmyslu vzít sebou na tábor. Opět jsem měla pocit, že to všechno rozhodně nemůžu naložit, že se to do auta zkrátka nemůže vejít. A tak jsem začala řešit opět každoroční dilema, co sebou vzít? Co nechat doma? Co když zmokneme, do čeho se převléknu? A co když zmokneme víckrát, nebudu mít co na sebe?

No nakonec jsem boj s oblečením vyhrála, polovinu věcí zůstalo doma s rozhodnutím, že co mi bude chybět si zkrátka budu muset koupit. Čtrnáct dnů je prostě čtrnáct dnů. Hlavně abych měla všechno pro moje chlupáče, krmení, hřebeny, hračky, misky, pamlsky, vodítka, obojky…, však to znáte. (Možná to neznáte).

Konečně přišel den, kdy jsme měli vyrazit směrem k Městci Králové. Brzy ráno jsme naložili všechno do auta, do přívěsu jsme naložili psy, a hurá – jedeme!

Aha, ještě nezbytná kontrola světel, brzd, blinkrů… Sakra, něco nefunguje! Světla na vozíku nesvítila. Celou zimu stál přívěs v garáži a přesto je problém. Co teď? Snažíme se vše opravit, ale bohužel zbytečně. Nakonec rezignujeme, necháváme to osudu, kromě světel svítí a funguje všechno, světla ihned, jak to bude možné, opravíme, říkali jsme si. Naložili jsme znovu psy, nasedli do auta a ….a chtěli nastartovat a ono jen blaf, blaf, blaf. Koukli jsme se na sebe, v očích otázku, co se to zas děje? To je snad zlý sen, nechtělo se mi věřit. Štípala jsem se do stehna, abych se přesvědčila, že se mi to nezdá. No, nezdálo se mi to, to to tedy začíná. Sakra, vždyť dnes je 13. a ještě pátek.

Takže další kolo. Vyložili jsme psy, dali je do kotců a začali přemýšlet nahlas. Že by to byla baterka? Vybitá? Tím zkoušením světel? ….No zkrátím to. Díky obětavým kamarádům jsme asi za dvě hodiny odjeli s novou baterií. Tak snad už tu smůlu protrhneme, snad už máme vybráno. Začalo poprchávat, bylo zataženo, na cestu prostě ideální počasí.

Cesta byla bez problémů, Prahou jsme projeli jako po másle. Za dvě hodiny jsme byli na místě, mám velikou radost, že můj mladý pes, který doteď nesnášel jízdu, je v pohodě a nemá poprvé žaludeční problémy. Konečně pozitiva.

Prší. Nic se nedá teď vybalovat, bylo by to mokré. Jdeme na procházku vyvenčit psy, pak se uvidí. Bylo dobře, že jsme počkali, protože za chvíli přestalo pršet a počasí se vybralo.Tak snad už to bude jen lepší.

Zabydlujeme se, přijíždějí další kamarádi táborníci. Jako když mávne kouzelným proutkem, otepluje se, a to tedy razantně. Předpovědi jsou o teplotách nad 30 stupňů, vypadá to, že se pořádně ohřejeme.

Předpovědi meteorologům vyšly, celý týden jsme se pekli a smažili, dokázali jsme se dojít jen vykoupat do blízkého pěkného, ale velmi chladného koupaliště, a taky samozřejmě najíst, protože nám venku vytrávilo. Chodili jsme, tak jako vloni, do hospody U Pařízků. Jen psů nám bylo líto, v rybnících vedle cvičáku bylo málo vody, kvetla a vypadala opravdu nevábně. Nakonec nám tam sem tam nějaký pes stejně hupnul, když se samostatně rozhodl, že už má toho vedra dost, ale báli jsme se, aby neměli nějaké kožní problémy.

LVT 2007

Na táboře se letos sešla opravdu bezva parta. Každý večer jsme poseděli, povídali, občas upekli buřty nebo kuřata, kluci hráli šachy a karty. Také jsme si zacvičili, bylo dost času všechno v klidu probrat a rozmyslet. Tropické teploty kolem 35 stupňů nás ale nutily být spíš v klidu a jenom dýchat… Jediným nešvarem tohoto tábora byly mouchy, kterých bylo na cvičáku díky vedru a blízkému kompostu u zahrádek poměrně značné množství. Venkovní posezení jsme téměř opletli mucholapkami, což na chvíli trochu pomohlo. Jinak tam museli kluci řádit s plácačkami. Mouchy však neubývaly, a tak to komentoval jeden z nás tak, že se pravděpodobně slétají truchlit nad těmi mrtvými příbuznými – myšleno zabitými plácačkami anebo přilepenými na mucholapkách. Zkrátka byla legrace.

Na táboře jsme taky zažili několik bouřek a poměrně silný vítr. Bouřky pod stanem nemám ráda, ani lijáky. Ještě, že bylo druhý den zase hezky. I bouřky však k teplému létu patří. Celých čtrnáct dnů bylo opravdu teplo i v noci, takže jsme ve stanech neměli problémy. Trochu nás ještě zlobily myši, kterých bylo v okolních polích opravdu hodně, takže každé venčení se z našich psů stávali lovci myší. Dost často byli opravdu úspěšní, a tak jsme se smáli, že z nich máme kocoury. V okolí byli také zajíci, takže bylo o trénink odnaučování lovení postaráno. 

#

Jeden výlet jsme vyrazili do Mladé Boleslavi, podívat se na výstavu psů, další výlet byl do Safari ve Dvoře Královém a pak ještě v Boskovských jeskyních a Prachovských skalách. Máme spousty fotografií a nahrávek, takže až bude v zimě čas, roztřídíme všechno a bude materiál do kroniky.

Čtrnáct dnů uteklo jako voda, nezadržitelně se blížil konec tábora, a tím i naší dovolené. Pro zpestření předposledního táborového dne, čtvrtka, jsme si vymysleli „sranda závod“. Pro pejsky byla základní poslušnost a pro lidi zvláštní disciplíny, jako je běhání okolo maket na čas, běh přes překážky s táckem a dvěma hrnky plnými vody, smotání a rozmotání stopovačky bez uzlů a smyček a ještě hod aportem na cíl… Závod se povedl, pěkně jsme se vyblbli. Specialitou závodu byla dvojice – dvanáctiletý Kuba a tříletá Kačka, kteří závodili jako psovod s pejskem. Kačka plnila povely psovoda bez zaváhání, vzorně a přesně. Kuba se zachoval jako gentleman, když Kačka už nemohla běžet, vzal ji do náručí a obíhal s ní makety. Nakonec se rozdávali legrační ceny – klíčenky, dětské tužky, psí samolepky, hračky a dětské diplomy.

#

Jó, čas je náš nepřítel. Přišel poslední den, kdy nám už nebylo do řeči, už jsme se pomalu připravovali na návrat, na pondělí,

#

kdy většina z nás měla jít do práce, kde nás čekala hromada odložené práce, která po dobu naší dovolené čekala, až se vrátíme a vyřídíme ji.

Meteorologové předpovídali déšť, doufali jsme, že nebudeme balit všechno mokré. Nakonec to vyšlo. Bez problémů jsme zabalili za sucha a kolem poledne jsme mohli frčet směrem k domovu. Majka se svými novými rybičkami a Pepa s úplně novým papouchem (či jak se ten pták jmenoval).

Tábor byl moc bezva. Odpočinuli jsme si, což jsme moc a moc potřebovali. Čekal nás závěrečný finiš příprav druhého ročníku závodu CACIT Lety 2007, který se konal druhý víkend v srpnu. Zmocňovala se nás už nervozita. Co přinesou dny příští?

                             Z poznámek z tábora sepsala Alena Vanžurová