Sportovní akce 2009

Zkoušky z výkonu podle ZŘ Kynologické jednoty Brno 13.4.2009

Tak, a máme první letošní zkoušky z výkonu za sebou. A jaké že to včera bylo?

Ráno se nás sešlo v klubovně z dvaceti přihlášených zkouškařů celkem osmnáct. Dva přihlášení se omluvili, oba shodně na závadu u auta na startéru. Inu to jsou věci, to jsou mi náhody...  Škoda jen, že se neomluvili trochu dříve, protože byl ještě jeden zájemce o zkoušky, který byl veden jako náhradník.
Na nástupu po osmé hodině stálo 18 psovodů, z toho tentokrát deset německých ovčáků, jeden belgický ovčák malinois, a pak po jednom border colie, krátkosrstá kolie, německý boxer, jeden hovawart, jeden labradorský retrívr, jeden dobrman a jako rarita jedna čivava. Bylo celkem 13 ZOP, 2 ZPU1 a 3 ZPU2.
Po nástupu jsme vyrazili na stopy, čuchat se mělo na osení, dvě vlastní stopy (jedničkové), tři cizí stopy, šlapačem byl Michal Ráž.
Bylo nádherně, jako celý minulý týden. Jasno, slunečno, po ránu trochu chladněji, ale s předzvěstí docela slušného vedra na toto časné jarní období. Na stopy jsme spěchali, aby se čuchalo než se oteplí.
Všichni "stopaři" byli úspěšní, body za stopy byly slušné, a tak jsme se z pole vraceli s dobrou náladou. Čekaly nás poslušnosti.
Co říci k výkonům na poslušnostech? Některým psovodům se dařilo více, některým méně. Nervozita dělala své, a to jak u začátečníků, tak i u "starých mazáků". A tak se někteří psi motali okolo svých psovodů jako "nudle v bandě". Některé poslušnosti byly slušné a na některé se z pohledů diváků prý dalo i hezky koukat. Pan rozhodčí Rudolf Baudyš byl k začátečníkům shovívavý, přihlédl také k možnostem daného plemene. Tradičně největší nároky kladl na německé ovčáky.
Jeden psovod za druhým statečně procházeli poslušností, čas utíkal, sluníčko hřálo čím dál víc a my jsme se na něm spokojeně vyhřívali na hrázi. Okolo nás občas profrčeli cyklisti na svých rychlých kolech, někteří byli slušnější, někteří se chovali tak, jako kdyby jim patřila celá cesta a nikdo jiný se tam nesměl vyskytovat. Sem tam padlo i jadrné slovo. To víte, na hrázi stála skupina lidí se psy a hodně diváků, kteří se zaujetím pozorovali naše výkony.
Poslušnost zvládli také všichni, zbývala obrana tří psovodů podle ZPU2 a nakonec háravá fenka labradora podle ZOP.
Obrany figuroval Zbyšek Gorecki. Tato disciplína má vždycky rychlý spád. I tentokrát šly obrany rychle za sebou. Dva účastníci byli úspěšní, poslední psovod bohužel zkoušku nesložil, ke splnění bodového limitu mu chyběly 4 body, což určitě pořádně naštve. To se ale bohužel prostě stává.
Posledním bodem programu byla háravá labradorka. Zkoušky končí, zbývá, jako vždy, vyplnit všechny protokoly, soupisku a výkonnostní knížky.
Mezitím, než byly splněny všechny "úřední" náležitosti, mohli se všichni v klidu najíst a dát si v kantýně kávu.
Pak následovalo vyhlášení výsledků zkoušek, předání "papírů" a už mohli všichni vyrazit k domovu. Z osmnácti psovodů složilo celkem 11 zkoušku "výborně", 3 "velmi dobře", 3 "dobře", jeden nesplnil. K úspěchům blahopřejeme, neúspěch je nutné nést s nadhledem, protože jistě nejde o život.
My jsme ještě zdaleka nekončili, protože po zkouškách následoval trénink obran, takže všichni, kdo měli zájem, si mohli na přítomného Zbyška Goreckého zakousat.
Na place panovalo poměrně slušné vedro, a tak jsme před obranami vykoupali psy v Berounce. Moc si to pochvalovali...
Obrany probíhaly až do večera. Zítra je velikonoční pondělí, hurá, máme volno, můžeme si přispat a odpočinout si.

PŘIDÁNA VIDEA Z OBRAN 

Reportáž z 10. ročník závodu

Slunečné počasí, které v posledních dnech panovalo, nám vydrželo i na dnešní závod. Člověk sice neví, jestli má být nadšený z toho, že svítí sluníčko a je hezky anebo jestli má mít nervy, že když bude takhle teplo, bude pes při závodu unavený a líný a výkony budou podle toho vypadat. Přece jen je to pro nás lidi i pro naše psy dost rychlá teplotní změna. Navíc je jarní sluníčko hodně ostré a trochu zrádné. Opálí nás než se nadějeme. Tak si říkám, že jsme věčně nespokojení. Není to tak dávno, kdy jsme doslova brečeli, aby už skončila zima a bylo hezky.

Dny utíkaly a přihlášky nikde. Že by letos nikdo nechtěl přijet? Byla by to velká škoda, protože naši sponzoři byli jako obvykle štědří a hodní. Inu, kdo nepřijede, také neodjede, říkala jsem si v duchu pořekadlo, které používala moje babička. Co se dá dělat, nějak to dopadne…

A dopadlo. V týdnu, kdy se měl konat závod se začaly přihlášky jen hrnout, ať už to bylo mailem, sms zprávami nebo telefonicky. Začala mi z toho jít hlava kolem. Ve středu 29. dubna jsem sečetla přihlášené závodníky a spadla mi z toho brada. Bylo jich 40, z toho 14 v kategorii ZZO, 9 v kategorii ZM, 8 v kategorii ZVV1 a 9 v kategorii ZVV2! No potěš, říkala jsem si v duchu i nahlas a začala jsem shánět třetího rozhodčího, protože mi bylo jasné, že pokud budou jen rozhodčí dva, bude závod trvat do večera. Telefonovala jsem na všechny strany a sehnala třetího rozhodčího. Měla jsem radost. Máme dva figuranty, tři rozhodčí, dva šlapače, to je fajn, všechno klape. Ve středu jsem tedy šla v klidu spát. Na čtvrtek jsem měla naplánovanou dovolenou, abych všechno stihla – uvařit, dodělat přípravu administrativy závodu, uklidit atd. atd…

Prvomájové páteční ráno nás přivítalo krásnou modrou oblohou bez jediného mráčku. Moji psi se, jako obvykle, postarali sousedům o budíček, protože se tak těší, jakmile vezmu do rukou vodítka, že by vzbudili svým nedočkavým štěkotem polovinu vesnice. Spěchali jsme na cvičák, abychom se ještě stihli nasnídat, než začnou přijíždět závodníci.

Před devátou jsme už všichni stáli na place na nástupu. Proběhlo rychlé losování startovních čísel a už se spěchalo na stopy. 25 stop, z toho 8 dvojkových, to už je pořádná porce. Vypadalo to, že bude pěkné vedro, terény byly docela suché, uvidíme, jaké budou výkony.

Všichni se těšili na nejzajímavější disciplínu závodu – na obrany. Začínalo se kategorií ZVV1, kterou figuroval Zbyšek Gorecki. Na place se střídali psovodi jeden za druhým. Šest závodníků bylo ohodnoceno v této kategorii známkou výborně a jen tři známkou velmi dobře, což svědčí o velmi dobré úrovni.

Další ročník závodu končí. Ceny jsou rozdány, závodníci se rozjíždějí k domovu, poděkování patří sponzorům, rozhodčím, figurantům, šlapačům, kantýně, pořadatelům i všem ostatním, na které jsem teď zapomněla.

V kategorii ZM zvítězila Lenka Kostecká se psem NO Arny z Pcher se 139 body, druhá byla Jaroslava Lorenzová s fenkou BOM Storm de Alphaville Bohemia z Klubu maliňáků se 138 body, tedy v těsném závěsu za první Lenkou. Třetí byl František Svoboda s fenou NO Erou Drapa z Jílového u Prahy se 128 body.

V kategorii ZVV1 zvítězil náš člen Jirka Hůla s fenkou NO Gilli Polodr s 280 body, druhá byla Ilona Morávková s fenou NO Kristýnou z Nového Strašecí s 267 body a třetí se umístil Vláďa Kasl se psem NO Cafú Půlnoční měsíc (Iro) s 254 body.

Zkoušky z výkonu podle NZŘ

Reportáž ze zkoušek

Abych se stále neopakovala, začnu tentokrát svoji reportáž trochu jinak:

Bilance dnešních zkoušek dopadla dobře. Z deseti psovodů bylo osm úspěšných, z toho pět složilo zkoušku výborně. Všichni výborní psovodi skládali ZZO. Pan rozhodčí je pochválil za výborně připravené psy a jejich výkony. Ve vyšších zkouškách byly známky dvakrát dobře a jednou uspokojivě.

A jak to vlastně všechno probíhalo?

Po týdnu, kdy bylo poměrně proměnlivé počasí, převážně chladněji, se dnes prudce oteplilo. Probudili jsme se do krásného slunečného rána. Tentokrát přišli na cvičák všichni včas, takže jsme už v osm hodin stáli na nástupu a kontrolovali tetovací čísla. Po zahájení zkoušek jsme vyrazili na stopy na louky na Halouny. Tráva byla mokrá jako řeka, byla trochu vyšší. Najít dobré terény na stopy v téhle době je už velmi těžké, protože obilí je už vysoké a tráva na loukách také.

Sluníčko už slušně hřálo, bylo jasné, že nám brzy bude víc než teploučko. A bylo. Přesto byli všichni na stopách úspěšní a postoupili "do dalšího kola", tedy na poslušnost.

Po návratu ze stop se pokračovalo poslušnostmi, nejprve šli zkouškaři podle ZZO. Nebe bez mráčku bylo jako vymalované, sluníčko se opíralo na plac a psům bylo pěkně vedro. Také to začalo být znát na výkonech. Nedá se nic dělat, ať je teplo, zima nebo déšť, cvičit se musí.

Na poslušnosti došlo "k selekci", dva psovodi nesplnili bodový limit, aby mohli pokračovat obranami. Následovali speciální disciplíny podle ZZO.

A už se blíží konec zkoušek, jsou tady obrany. Dnes byly jen dvě, jedna podle ZVV1 a jedna podle ZVV2. Obrany mají vždycky rychlý spád. Na hrázi jsme měli spoustu diváků z řad cyklistů, kteří projížděli kolem a zastavili se, aby se na naše výkony podívali.

Obrany byly zdárně a úspěšně dokončeny, takže můžeme jít v klidu na oběd a vypisovat "papíry".

Takže máme úspěšně další zkoušky za sebou. Moc se ale neradujte, za čtrnáct dnů nás čekají další, tentokrát podle mezinárodního zkušebního řádu.

Takže trénink ještě nekončí, prázdniny a volno jsou ještě v nedohlednu. Nezbývá nic jiného než makat, makat a makat.

Úspěšným blahopřejeme, méně úspěšným přejeme, aby se příště dařilo lépe!

Autorem fotografií je Tereza Suchánková a Vláďa Kasl

Zkoušky z výkonu podle IPO/VPG dne 31. května 2009

Reportáž ze zkoušek

Poslední sportovní akce prvního pololetí letošního roku je za námi. Trénink obran před zkouškami poznamenalo nepříznivé počasí, v pátek 29. května lilo jako z konve, takže jsme byli všichni mokří jako myši. Rukávy byly o polovinu těžší než obvykle, bundy, boty i kalhoty nám tak promokly, že jsme byli i promrzlí. Nicméně počasí neovlivníš, a protože na zbylé dny víkendu nepředpovídali meteorologové nic pěkného, nezbývalo nám, než trénovat v dešti.
I v sobotu bylo poměrně nevlídno, deštivo, i když nelilo tolik jako v pátek. Ale zkrátka řečeno - pršelo. Tak jsme si alespoň přáli, aby v neděli na zkouškách bylo o trochu lépe.
Na soupisce se do poslední chvíli měnil jak počet přihlášených, tak i druhy zkoušek. Někteří na poslední chvíli odřekli a někteří se zase rozhodli na poslední chvíli, že do toho půjdou. A tak nás bylo ráno v neděli na soupisce devět. Sešli jsme se brzy, i paní rozhodčí dorazila brzy, a tak jsme již ve tři čtvrti na osm stáli všichni na nástupu.

Po nástupu jsme kromě BH vyrazili všichni na stopy. Tentokrát jsme jeli až do Svinař, kde našli kluci jednu relativně vhodnou louku. Terénů v téhle době není moc na výběr, obilí je už vysoké, louky ještě neposekané. Ostatní porosty "hájené", protože lézt teď do kukuřice nebo do slunečnice by nebylo vůči majitelům fér. "Naše" louka nebyla sice nic moc, byla plná bodláků a různého jiného plevele, ale co se dá dělat, jiná možnost není. Jdeme do toho. Mlha by se ráno dala krájet, bylo vidět jen na pár kroků. Takže "bezva" orientace, jen tak do mlhy. Musíme věřit psům...
Nicméně všichni odčuchali a bylo jasné, že pokračují do další disciplíny, na poslušnost. Po návratu na cvičák se šlo na poslušnost, začínala "rozklepaná" BéHáčka. Přestože byla na nich všech znát velká tréma, všichni poslušností prošli a mohli pokračovat speciálními disciplínami. Poslušnosti pokračovaly. Jen jednomu z nás body na poslušnosti nestačily a tím skončily jeho naděje na úspěšně složenou zkoušku.

Po poslušnostech se pokračovalo obranami, byly celkem tři, všichni splnili.
Zbývaly jen speciální disciplíny u BH, které proběhly bez problémů. Bylo kolem poledního a my měli zkoušky hotové. Ještě protokoly, soupiska a hurá, můžeme si oddechnout.
Počasí nám vydrželo, za celý den spadlo jen pár kapek. Je sice pravda, že jsme ráno byli ze stop stejně mokří jako myši, protože louka byla mokrá a tráva poměrně vysoká, ale to jsme se pak převlékli a pokračovali v suchém. Sluníčko sice vykouklo jen na malou chviličku, pak byla obloha zatažená a chvilkami foukal i docela chladný vítr, ale nepršelo, a to je důležité. Počasí je jako na houpačce a nám se dnes zdálo, že je docela nízký tlak, což bylo na psech docela znát.
Další akci máme za sebou, zítra začíná už červen a léto se blíží rychlostí blesku. S létem přijdou prázdniny, dovolená, odpočinek. Už se moc těšíme na odpočinek, na tábor, na chvíli klidu bez nervů, které ať chceme či nechceme, vždycky na zkouškách máme.
I když si pokaždé říkáme, že vlastně o nic nejde, jsme nervózní, protože nás příprava psa stojí velké úsilí a času a chtěli bychom to zúročit. Ale psi jsou také jen živí tvorové a ne vždy všechno jde tak, jak bychom si přáli. Odpustíme ji tedy to, co se dnes nepovedlo a budeme dál pracovat na lepším výkonu, protože nás to baví a nedělat nic by byla hloupost. Takže se určitě všichni zase shledáme na dalších zkouškách, stejně vystresovaní a nervózní.

A abych nezapomněla, dnes ráno před nástupem jsme dostali sms zprávu od naší nové kamarádky, která chodí na obrany, Míši Weidnerové, kde nám poslala básničku s přáním. Stojí za to ji tady uvést. Tak tedy:

Přejeme mnoho úspěchů a hodně bodů ještě,

vykročte pravou tlapkou z pelechu, ať máte den bez deště.

Ať se nikdo nefláká, nasajte plnými doušky,

i rozhodčí kupte panáka, ať máte všichni zkoušky.

V Letech dnes všem úspěšný start přeje

Míša a Carinka hovawart.

A naše odpověď:

Tak moc děkujeme za přání,

den bez deště vyšel i úspěchy nějaké přišly,

 nikdo z nás se neflákal a teď jsme na to pyšní.

Skoro všichni už máme ty zkoušky jak jsme si přáli,

po výkonu je nám veseleji, a tak jsme se i smáli.

Nervozita je už pryč, zas můžeme volně dýchat.

Můžeme si konečně sednout ke kafču,

protože není už kam pospíchat.

A ještě několik fotografií...fotografovala Jana S.

4.6.2009 přidány fotografie, jejich autorkou je Tereza Suchánková

(najdete je ve fotogalerii roku 2009)

Zkoušky z výkonu podle ZŘ Kynologické jednoty Brno 20. září 2009

Reportáž ze zkoušek

Nedělní ráno 20. září 2009 nás přivítalo u nás u Berounky hustou mlhou. Vstávali jsme brzy, sraz účastníků zkoušek měl být již v půl osmé. Takže honem, honem, ještě vyvenčit, ranní káva a něco k snědku.

Na soupisce bylo dvacet jmen, čtrnáct psovodů nastoupilo na zkoušku ZOP, šest psovodů na ZPU1. Dvacet dvojic, to je pořádná porce pro rozhodčího. Rozhodčí dorazil před osmou hodinou a po kontrole "papírů" jsme všichni vyrazili hned na nástup. Kromě dvou háravých fen, po jedné v každé kategorii, nastoupili všichni psovodi se svými chlupáči na plac do řady. Musím říci, že mi to dalo dost práce, abych celou řadu dostala do objektivu foťáku... A že řada psovodů a hlavně pejsků byla hodně zajímavá, to mi věřte. Zkoušek se zúčastnilo celkem 6 německých ovčáků, dva kříženci, jeden pudl, jeden beauceron, jeden hovawart, dvě border kolie, jeden luisianský leopardí pes, jeden tibetský teriér, jeden briard, jedna tosa inu, jeden beagle, jeden bobtail a jedna krátkosrstá kolie.

Po nástupu jsme hned vyrazili se ZPU1 na stopy. Jeli jsme na louky nad Řevnice. I tam byla pořádná mlha, takže psovodi vyráželi jeden po druhém směrem na "nic" do mlhy. Mlha se za chvíli začala trochu zvedat, takže to bylo o trochu lepší. Nicméně na stopy bylo ideálně - vlhko, teplota tak akorát, ani zima, ani vedro, na louce bylo spoustu orientačních bodů pro psovody, stopy byly poměrně krátké a čerstvé. Jednomu psovodovi se vyloženě nedařilo, ostatní se vcelku úspěšně touto disciplínou probojovali.

Po návratu na cvičák jsme si dali v klidu kafčo a pak se šlo na poslušnosti. Mlha se už zvedla, ale přesto bylo pod mrakem, sluníčko ne a ne se prodrat. Ale nám to nevadilo, ba naopak, bylo jasné, že jakmile ten "knoflík" vystrčí hlavu, bude na place vedro jako v pekle.

Nejdříve posoudil pan rozhodčí všechny individuální poslušnosti (kromě dvou háravek, které šly až nakonec). Pak šly skupinové poslušnosti. Všechno pěkně odsejpalo, nebyl žádný problém. Pak si zatrénovaly chvilku háravky a zbývalo posoudit jejich poslušnosti. Bylo asi půl druhé odpoledne, když bylo všechno na place hotové, a my jsme šli "papírovat".  Jen jsme z placu odešli, vykulilo se na oblohu v plné parádě sluníčko a začalo hned pražit na cvičák. Vyšlo to akorát!

Všichni se průběžně krmili samými dobrotami, které byli k dispozici v kantýně. Byl tam výborný gulášek, bramborový salát se smaženými kotletami a krkovičkou a výborná bramboračka. Samozřejmě jsme měli také klasiku - pikantní utopence, párky a toasty. A abych nezapomněla - Majka upekla jako vždy moučník, který byl tentokrát hitem a byl snědený nejdřív.

Po půl třetí bylo vyhlášení výsledků a oficiální zakončení zkoušek. A už mohli všichni spěchat domů, užít si protokoly ze zkoušek. Kromě jednoho psovoda byli všichni ostatní úspěšní. To je bezvadná bilance: z dvaceti devatenáct úspěšně absolvovaných zkoušek. Domů odjížděl jen jeden smutný psovod, ale nejde o život, zkouška je jen zkouška a dá se kdykoliv zopakovat.

A ještě k výkonům psovodů. Pan rozhodčí zhodotil zkoušky jako velmi dobře připravené, pochválil naši organizaci. Výkony psovodů a pejsků se mu až na drobnosti velmi líbily. 3 psovodi splnili zkoušku ZOP na plný počet bodů - 100 bodů, přičemž mezi nimi byla i dvanáctiletá Bára Doležalová se svojí fenou briarda Dissy. Body si bezesporu zasloužila, protože fenu velmi dobře zvládala, a to i přesto, že ona sama je tak trochu muší váha. Takže blahopřejeme a doufáme, že jim oběma vydrží chuť i talent k tomu, aby skládaly další zkoušky z výkonu. Jeden psovod získal 99 bodů, což také jistě není k zahození. I dalších sedm psovodů mělo přes 90 bodů, a tudíž složili zkoušku na známku Výborná. Zbylí tři psovodi v kategorii ZOP složili zkoušku na známku Velmi dobrá. V katagorii ZPU1 obdržel jeden psovod známku Výborná, dva Velmi dobrá, po jednom byla přidělena známka Dobrá a Uspokojivá. Pouze jeden psovod neuspěl, dosažené body nestačily na limit.

O dnešních zkouškách z výkonu můžeme říci, že se povedly, zůstane nám z nich určitě příjemný zážitek.

Napsala Alena V. 

Za fotografie děkujeme Tereze a Tomáši Suchánkovým, Vláďovi Kaslovi a něco i mojí maličkosti.

Zkoušky z výkonu podle NZŘ

Původní termín zkoušek - neděle 11. října 2009

Zkoušky byly z důvodů zaneprázdněnosti figuranta přeloženy na 25. října 2009

Tyto zkoušky mají nějak od začátku smůlu, stále se něco mění a mění a mění. Takže do třetice všeho dobrého - opět změna rozhodčího - snad již naposledy. Doufejme, že když se ta příprava zkoušek zkomplikovala, že výsledek bude stát za to a bude dobrý. Držme si palečky.

Reportáž ze zkoušek

Tak a máme zkoušky za sebou. V noci na dnešek se měnil čas z letního na zimní, takže jsme si hodinu mohli přispat, což bylo mimořádně příjemné.

Já jsem nespala nijak klidně, budila jsem se pořád se zmatkem, kolik hodin že to vlastně je a jestli jsem nepostrčila hodinky na špatnou stranu... Zkrátka ráno jsem se probudila celá rozlámaná. Taky jsem přemýšlela o tom velkém hrnci plném výborné polévky z vývaru s drůbežím masem, kterou jsme večer, unavené, opouštěli v kuchyni v klubovně ještě hodně horkou. 

Moje tušení mě zase nezklamalo, polévka do rána zkysla, a tak putovala do ... naší splaškové kanalizace. Škoda, byla výborná. Uvažovala jsem nahlas, že tohle není moc dobrý začátek dne. Jakýpak bude dál???

Začali se scházet všichni zkouškaři, dorazil pan rozhodčí. Zkontroloval papíry a zavelel nástup. Zkoušky byly zahájeny, tetovací čísla a čipy byly zkontrolovány, mohli jsme vyrazit na stopy. Venku byla mlha, že by se dala krájet. Bylo jasné, že nahoře nad Řevnicemi na loukách to asi nebude o nic lepší.

Nervozita stoupala, začínalo mě být špatně. Přemýšlela jsem, jestli se mám najíst, aby mě bylo špatně z jídla anebo se nemám najíst, i když mě bude špatně z hladu... Nakonec jsem se raději nenajedla, uvidíme, jak to bude vypadat.

No, vypadalo ... Obě první ZM měly moc hezkou stopu. Pak šla první  ZVV jednička. I tady bylo hodnocení výborné. A už jsme byli na řadě my s Honeyem. Když jsem stopu pokládala, mlha byla taková, že jsem vůbec neviděla, kam jdu. Jo hochu, budeš si muset poradit, říkala jsem si v duchu, doufala jsem, že to zvládne. Nervozita ze mě ale zatím neopadávala. Uvedla jsem Honeye na stopu a Honey vyrazil. Ale jen pár metrů, pak se zasekl u velkého trsu smradlavé kytky. Očuchával ho ze všech stran, až jsem čekala, že zvedne nohu a... Ale nezvedl. Na trsu muselo být něco velmi zajímavého, a tak se kolem něho motal a jakoby zapomněl, proč vlastně na tom poli jsme. Moje snaha ho přemluvit k práci na stopě začínala být zoufalá. Čekala jsem, kdy zazní od pana rozhočího písknutí, že máme skončit... Bylo to nekonečné, ale nakonec se Honey přes keřík dostal a konečně se rozešel. Nebylo to ale valné, byl naprosto nesoustředěný a já byla z něj totálně rozhozená. První lom nebyl nic moc, ale pak se zase rozešel a označil první předmět, ve stoje. Trochu jsem doufala, že teď by to už mohlo být lepší. Mlha se zvedala a začínalo být konečně vidět. Najednou jsme ale oba ztuhli, pes i já. Proti nám se od remízku řítil plnou rychlostí kůň!!! Blesklo mi hlavou - ten kůň je navolno!! Ani pes, ani já jsme nebyli schopní kroku. Naštěstí Honey nevyrazil proti koni, jen stál a koukal. Pak se kůň stočil na jinou stranu, naštěstí, a já zase začala přemlouvat psa, aby se vrátil k práci. Ach jo, to je ostuda, to je děs. No nakonec se rozešel, ale vypadal, že je někde mimo... Došel na konec stopy, označil předmět. Nějak mi ani nešlo z pusy pochválení, protože nebylo za co. Došli jsme si společně k panu rozhodčímu pro ortel, který byl naprosto jasný. Neodčuchali jsme, body nemohli stačit. A tak jako pozitivum jsem viděla to, že jsme vůbec byli schopní dojít na konec stopy a označit předměty...

Ostatní čekali, než zestárnou položené stopy pro ZVV2 a ZPS1. A já jsem se vydala položit opravnou stopu pro Honeye. Tu jsme vzápětí vypracovali. Byla o poznání lepší, než ta "zkoušková", ale stejně jsem z ní neměla dobrý pocit. Pes byl ještě rozhozený jak z koně, tak ze mně, protože já jsem tedy pravda nebyla úplně dobře

naložená.

Tak jsem přemýšlela, jestli to už pro dnešek stačilo, jestli už máme "vybráno". Honeye jsem dala na cvičáku do kotce a jela jsem se dívat na další zkouškaře a jejich výkony. Bohužel náš neúspěch nebyl jediný, neodčuchaly ještě dvě speciálky, a tak nás na poli bylo smutných víc.

Po návratu na cvičák jsme si dali kafčo a šlo se na poslušnosti. Šlo to jako na drátku. I když nervozita hrála pravděpodobně roli u všech zkouškařů, žádné zásadní problémy už nebyly. Všichni zvládli ostatní disciplíny tak, že splnili stanovený limit a zkoušku získali.

Závěr zkoušek už byl jako vždy. Papíry, papíry, papíry. Hodnocení, rozdání protokolů, jídlo a káva.

Úspěšným patří blahopřání, protože si ho jistě zaslouží. No a nám, těm kteří neuspěli, nezbývá než popřát štěstí na příště. Zkouška je přece jen zkouška, a tak se svět nezboří. Já jsem svému psovi už selhání odpustila, ale slíbila jsem mu, že mu v tréninku rozhodně přidám něco navíc a žádné lajdáctví nebudu trpět. Koukal na mě z kotce celý nešťastný. Copak se dá odolat těm hnědým psím očím? Věřte, že nedá. Tak snad tedy příště to bude lepší.

Fotografie pro nás pořídila Tereza Suchánková, něco jsem nafotila i já, protože jsem měla díky absenci v dalších disciplínách trochu více času, něco přidal Vláďa Kasl.

2. ročník Podzimního závodu

v kategoriích ZZO bez speciálních disciplín, ZVV1, ZVV2  a IPO1 beze stop

s vloženým speciálním obranářským závodem

PROPOZICE

Rozhodčí: Miroslav Kasík, Miroslav Ryneš ml.

Figuranti: Zbyšek Gorecki, Roman Šonský

Termín konání: středa 28. října 2009

REPORTÁŽ ZE ZÁVODU

S úlevou vydechuji - další sportovní akci máme za sebou. 2. ročník podzimního závodu jednotlivců je už minulostí.

Zatímco mám plno práce s tříděním, vybíráním a úpravou fotek ze závodu, stříháním videozáznamu výkonů, ještě začerstva je potřeba napsat reportáž se zážitky z průběhu závodu, než je překryjí další akce... a tak tedy do toho.

Vloni jsem se děsila počtu přihlášených závodníků, bylo jich 43. Od začátku letošního října začaly přibývat pozvolna přihlášky závodníků a já přemýšlela, jak to bude vypadat letos. Akcí je v tomhle období hodně, a to jak zkoušek z výkonu, tak i závodů. Navíc vyšel svátek 28. října letos na středu, což není úplně ideální, protože chodí v týdnu lidi do práce. A tak jsem si říkala, uvidíme, po zkušenostech z minulých závodů jsem byla tentokrát v klidu, závodníci se teprve přihlásí těsně před závodem...

V neděli 25. října večer, po zkouškách, jsem si tak lebedila, že je všechno téměř připravené, že nejsou žádné problémy. A ejhle, v pondělí v osm hodin ráno telefon... onemocněl nám náhle rozhodčí... co teď? Znovu se opakovala situace jako před letošním jarním závodem v květnu, kdy jsem narychlo sháněla nejprve třetího rozhodčího, protože bylo hodně závodníků a pak ještě dalšího rozhodčího, protože jeden pro nemoc zrušil svoji účast. Neumíte si představit, jaké jsou to nervy, dva dny před závodem shánět rozhodčího, když víte, že máte přihlášené "mraky" závodníků...

Opět se opakovala situace jako před jarním závodem, kdy jsem narychlo sháněla nejprve třetího rozhodčího, protože bylo hodně závodníků a pak ještě dalšího, protože jeden pro nemoc zrušil svoji účast. Neumíte si představit jaké jsou to nervy, dva dny před závodem shánět rozhodčího, když víte, že máte přihlášené "mraky" závodníků...

No zkrátím to, zase se našel rozhodčí, který nám "vytrhl trn z paty" a ochotně zaskočil za nemocného kolegu. Mohla jsem si tedy oddechnout.

V úterý, v předvečer závodu, jsem měla na startovní listině 52 závodníků! Měla jsem pocit, že máme všechno do detailu připravené, že by nás nemělo snad nic zaskočit. Za pomoci mého bratra, kuchaře, bylo navařeno, v kuchyni byly plné lednice jídla, v klubovně nebylo kam se vrtnout, protože všude byly krabice s cenami pro závodníky, v kanceláři jsem měla připravené diplomy... Pár změn ve startovních listinách na poslední chvíli mě sice trochu rozladilo a přidělalo mi práci, ale co naplat, tak to bývá. Uvidíme ráno na prezenci, co se ještě přihodí. Předpokládala jsem, že nedorazí všichni, kteří se přihlásili, a tak se bude počet závodníků určitě ještě měnit...

Ve středu ráno, po šesté, jsme asi budili sousedy, protože moji psi se tradičně velmi těší, jakmile vezmu vodítka a obojky do rukou, a dávají to velmi hlasitě najevo. Vyrazili jsme na cvičák takhle brzy proto, abychom ještě stihli vyvenčit psy a v klidu se nasnídat.

Závodníci byli však také ranní ptáčata, začali se sjíždět hned po našem příchodu. Chtěli si stihnout zacvičit na place ještě před závodem.

Při prezenci závodníků opravdu došlo ke změnám, někteří nedorazili, ale zase na oplátku přijely dvě závodnice naslepo. A tak jsme po skončení prezence měli na startovní listině celkem 51 závodníků! Z toho12 v kategorii ZZO, 11 v kategorii ZVV1, 5 v kategorii ZVV2, 7 v kategorii IPO1 a 16 ve vloženém obranářském závodu. No potěš! Jak já to dělám, že mám skoro vždycky pravdu?

Všechno klapalo, ve čtvrt na devět stáli již všichni závodníci se psy na nástupu. Vedoucí závodu Jirka Hůla přivítal oba pány rozhodčí - Miroslava Kasíka, který dorazil na naše závody až z Plzně a pana Miroslava Ryneše ml., který přijel z Kladna. Následovalo losování, které bylo na tolik závodníků skoro bleskurychlé, takže po půl deváté už mohlo začít posuzování poslušností. Díky tomu, že máme dvě oplocená cvičiště, probíhala na jednom poslušnost podle ZZO a na druhém podle ZVV1. Věřili jsme, že tak ušetříme minimálně hodinu času, a že bychom při troše štěstí mohli být se závodem hotovi tak, aby mohlo být venku na place i slavnostní ukončení závodu. Počasí vypadalo docela rozumně, bylo docela příjemně, meteorologové slibovali na dnešek, že nebude pršet. Při loňském prvním ročníku závodu nám propršel celý den a ukončení závodu jsme museli přesunout do klubovny. A protože klubovna nemohla pojmout všechny závodníky najednou, vyhlašovalo se po disciplínách. Snad to tedy letos vyjde, aby mohlo být vyhlášení venku, protože 51 závodníků se nám do klubovny opravdu nevejde!

Na velkém place pokračoval program posuzováním poslušností ZVV2, pak přišli na řadu závodníci kategorie IPO1. Kolem půl jedné po poledni byly poslušnosti hotové. Říkali jsme si, že máme krásný čas. Bez přestávky se šlo na obrany. Vzhledem k tomu, že měli rozhodčí rozdělené kategorie, střídali se na place, a tak se mohli i v klidu najíst a na chvilku si odpočinout. Ať jsem počítala v duchu jak jsem chtěla, vypadalo to, že dříve než před čtvrtou odpoledne nebudeme mít hotovo. Počasí se drželo, bylo relativně teplo, kolem 14 stupňů, bylo sice zataženo, ale oblačnost byla hodně vysoko, vypadalo to, že to vydrží. Lehce pofukoval slabý větřík. Závodníci i diváci sledovali závod venku z hráze, krmili se přitom dobrotami z kantýny. Všechno klapalo. Ba dokonce, až na pár nervózních jedinců, jezdili dnes po cyklostezce na hrázi rozumní cyklisté, kteří ve většině případů chápavě zpomalovali nebo dokonce !! sesedali ze svých kol! Někteří se i na chvilku zdrželi a dívali se na výkony psů.

Závodníci jednotlivých kategorií se střídali na place v obraně. Obrana je pro diváky asi nejzajímavější disciplínou. K vidění byly různé výkony, některým se nezadařilo, tak jak to někdy bývá, někteří předvedli standardní průměrný výkon, ale některé výkony sklidily i potlesk. Čas rychle utíkal, a tak než jsme se ohlédli, bylo po druhé hodině odpolední a nám zbývala poslední kategorie - vložený obranářský závod.

Ač se to možná některým nezdá, je tento vložený obranářský závod pro psy velmi náročný, a to hlavně psychicky. A tak, zrovna jako v loňském roce, někteří závodníci tuto disciplínu podcenili. Z celkových 16 závodníků, kteří byli do této kategorie přihlášeni, jeden odstoupil ze zdravotních důvodů psa, šesti závodníkům byl anulován výkon buď pro nepouštění anebo pro selhání psa. Hodnoceno bylo tedy pouze 9 závodníků.

Soutěže byly ukončeny po půl čtvrté. Protože "kancelář závodu" (Gábina) pracovala průběžně po celý den, byly body všech disciplín kromě posledního obranářského závodu sečteny, vypsány diplomy. Zbývalo tedy dokončit poslední disciplínu a mezitím jsme připravili závěrečný ceremoniál na place. Zároveň s přípravou se na place kousalo a opravovalo se to, co se na závodu pokazilo... I to je velmi důležité opravit nepovedené hned na místě ve stejné atmosféře na stejného figuranta, tak to velí zkušenosti...

Po šestnácté hodině stáli všichni závodníci se svými psy na place v řadách podle umístění u cen, které nám štědří sponzoři nadělili. A že jich bylo!!! Ti nejlepší měli co dělat, aby je unesli. Vyhlašování se nám trochu protáhlo, přece jen, 51 závodníků je 51 závodníků. Na plac se pomalu snášelo šero, trochu jsme si museli přisvítit, takže fotky ze závěrečného nástupu už jsou trochu tmavé a rozmazané, jo fotografové brečeli, že není světlo... Čas je prostě neúprosný, den se nám rychle krátí. Pejskové si spokojeně chroupali na nástupu darované kosti, psovodi si potřásli rukama s rozhodčími a figuranty... a už spěchali k domovu.

Další závod máme za sebou. Myslím, že se povedl. Počasí vyšlo, organizace nám klapala, rozhodčí byli korektní a sympatičtí, jídlo v kantýně bylo snědeno, což svědčilo o tom, že asi nebylo špatné, ceny byly bohaté a bylo jich hodně, výkony byly takové, jaké byly. Nezbývá, než těm úspěšným blahopřát k úspěchu a těm, kterým se nedařilo vzkázat, aby nebyli smutní, že se to prostě stává. Sportujeme se živými zvířaty, které mají nárok na horší dny, kdy se nedaří, zrovna tak, jako my. Závod byl velmi náročný, ale povedl se.

Můžeme se těšit na další, který se bude konat přesně za rok. Budeme se na vás - závodníky - zase těšit!

A ještě zbývá poděkovat všem, kteří se podíleli na organizaci závodu a pomáhali jak se dalo. Vedoucí závodu byl Jirka Hůla, dále pomáhali Luděk Hrudka, Kája Ráž, Vláďa Kasl, Gábina Stará, Vašek Mejstřík, Tomáš Suchánek, Tereza Suchánková, moje maličkost, v kantýně vás obsluhovala Květa Vondrášková a Romana Rychlá, fotografovali Jana Suchánková, Vláďa Kasl a Tomáš Suchánek. Natáčela Tereza Suchánková. Takže vřelé díky všem. Bez nich by závod nebyl takový, jaký byl.

A JEŠTĚ VÝSLEDKY KE STAŽENÍ

Na závěr ještě poděkování našim sponzorům:

Děkujeme společnosti Dibaq a.s., která akci podpořila svými výrobky z výživového programu Fitmin

Dále děkujeme za podporu našeho závodu těmto firmám:

Zkoušky z výkonu podle IPO/VPG

Reportáž ze zkoušek

          

 

Poslední letošní zkoušky.

(cizí)