Letní výcvikový tábor

Konečně jsme se dočkali zasloužené dovolené. Letos nám začíná tábor až od neděle 22. července, i když jsme vždycky začínali v sobotu, ba dokonce byly roky, kdy jsme jezdili už v pátek. Zástupci chlumeckého cvičáku nastavili nově podmínky trochu jinak, než bylo vloni, neboť se vloni změnilo obsazení výboru této organizace.

Důvody, proč jsme začínali v neděli byly jednoduché, zkrátka v sobotu pořádali na cvičáku ještě výcvikový den a v neděli dopoledne měli školičku pro štěňata.

Nám posun termínu nakonec také nevadil. V sobotu 21. července se v Letech konal velký cyklistický závod, který patří do cyklu závodu Kolo pro život. Lety byly plné cyklistů a aut, u řeky vedle našeho cvičáku měl závod zázemí, na tréninkovém hřišti FK Lety za hrází se pořádaly dětské cyklistické závody. A tak bylo v Letech veselo. Bylo dobře, že jsme v sobotu byli doma a kontrolovali cvičák, aby nedošlo k nějakým problémům. Nakonec bylo všechno v pořádku, i když bylo všude lidí jako much.

Ale nazpátek k táboru... V sobotu bylo velké balení a příprava, v neděli ráno odjezd směr Chlumec nad Cidlinou. Nechtěli jsme jet později kvůli vedru, které mělo být. Podle předpovědí mělo být vedro celých nastávajících čtrnáct dnů. No, asi nám tedy na táboře zima nebude...

Cesta byla dobrá, Prahou jsme projeli jako po másle. Na hradecké dálnici byl v jednom úseku omezený provoz, ale jinak to šlo, stále se jelo a žádné problémy jsme nepotkali. Do Chlumce jsme dorazili těsně před desátou hodinou. Na place probíhal právě výcvik. Zavezli jsme vozík se psy do stínu, vyložili část nákladu, vyvenčili jsme psy a jeli na nákup do místního Lidlu a na oběd do restaurace U Koně. Bylo pekelné vedro... To bude radost v tom horku stavět stany.

K obědu jsem si já dala holandský řízek s bramborovou kaší a Kája pečeného králíka na česneku se špenátem a noky, oba jsme měli bramboračku. Po obědě jsme jeli do Lidlu nakoupit. Když jsme se z oběda a nákupu vrátili, místní právě končili s výcvikem a odcházeli. Cvičák byl pro tuto chvíli náš a my jsme se pustili do stavby prvního ze dvou stanů, které pro nás budou přechodným domovem pro následujích třináct dnů. Po dobrém obědu se nám sice moc do práce nechtělo, ale nedalo se nic dělat...

První stan byl postavený a právě dorazila Lída Šebková s Betynou a Argem. Vyložila náklad u klubovny, ustájila psy a dalal se také do stavby stanu. I my jsme se pustili do stavby druhého stanu. Šlo to jako po másle, jen vedro bylo stále větší, a tak nás všechno to všeliké hemžení a stěhování krámů nějak zmohlo...

Je až neskutečné, jak rychle tady na táboře utíká čas. Než jsme všechno připravili a dodělali podle našich představ, byl skoro večer. Kdo byl na táboře, tak to zná. Nejdříve obstaráte a vyvenčíte psy, pak obstaráváte svůj žaludek, pak zase psy ... a tak je to stále dokola. A ještě ke všemu venku (na čerstvém vzduchu) vám dost rychle pěkně vytráví...

Slunce pálilo jako o život, a tak jsme se šli navečer projít se psy do lesa, třeba tam bude trochu lépe, než na louce. No, nebylo tam o moc lépe. Strašné sucho všude. Byla to trochu legrace, protože pustit psy na volno nejde, tak byli na flexi vodítkách, aby se trochu proběhli. A já (pitomec) jsem šla v sandálech... Všichni jsme se totálně odrovnali, psi měli jazyky až na zem, a tak byli rádi, že mohli zalézt odpočívat do kotců.

Večerní rituál se podobal tomu domácímu, tedy večeře krátký odpočinek a poslední večerní procházka před spaním. V půl desáté večer byli v pelíškách a chrupali. I my jsme se chystali do pelechů. Postupně jsme se vysprchovali a mířili do svých stanů. Lída si přivezla z domova pěkný kašel, takže odpadla jako první.

Možná to vypadá, že tři lidi na táboře je málo. Ale když se rozhlédneme po klubovně, je tam tolik věcí, krabic, krabiček, hromádek, lednice natřískané k prasknutí, tak si říkám, že se tady asi někdo ještě někde schovává ... Vlastně si vůbec neumím představit, kdyby nás tu bylo dvacet, jak bychom se tady srovnali...

A protože se nikdo další, kromě nás, co tady už jsme, na tábor nepřihlásil, tak to vypadá, že budeme mít celých čtrnáct dnů klubovnu a cvičák jen a jen pro sebe. Asi všichni jeli někam k móooři... Ale nám to nevadí, my jsme tady moc spokojení. Jen by možná to sluníčko mohlo trochu méně pálit. Ale zase z druhé strany - je léto a tak má být teplo... že. To bychom to nebyli my lidi, kdybychom byli chvíli spokojení, prostě musíme pořád na něco brblat. Je ale fakt, že se asi zase meteorologové sekli, protože asi tak týden před dovolenou říkali a psali, že letos bude "staré české léto" s průměrnými teplotami tak okolo 25 stupňů. A dost lamentování pro dnešek a hajdy do hajan.

Dnes teploměr vystoupal na 28 stupňů.

V jedenáct hodin večer bylo v táboře ticho, tma a klid. Dobrou noc.

První noc byla trochu náročná, to víte, ve stanu je ta "postel" trochu jiná, než doma. Takže jsem se převalovala a moc jsem toho nenaspala. Taky naši psi měli první noc trochu divočejší. Amina hýkala a volala "tatínka", protože je prý zvyklá spát doma u jeho postele, závislačka :-). Winny je kliďas a i když doma spí taky se mnou v bytě u mojí postele, byl v kotci v pohodě. I psí mimino Argo zvládnulo první noc dobře, jen občas pofňukávalo. V půl páté nás Amina všechny vytáhla z "postele", protože Kája ji šel vyvenčit, takže jsme šli venčit všichni. Když už, tak už. Bylo příjemně, na telefonu byla informace, že v Chlumci je 17 stupňů. Rozednívalo se. Cvakla jsem aspoň mobilem to první chlumecké svítání a trochu litovala, že nemám po ruce foťák.

Mysleli jsme si, že když psy teď vyvenčíme, že si aspoň si trochu přispíme... ale delší spaní se nekonalo, vstávali jsme před šestou. Naproti cvičáku je podmítnuté pole, takže jsme šli položit našim miláčkům stopičku, dokud je trochu chládek. Je strašné sucho, prášilo se nám od bot. Šli jsme na to hned a oba to zvládli dobře, ani jsme to nečekali. Dostali za to mňamku a pohráli jsme si s balónkem. Po stopičce jsme nechali psy odpočívat a odměnili jsme sebe snídaní. Je to fajn posnídat v klidu venku v přírodě, dokud je ještě poránu chládek. Už bylo ale ve vzduchu cítit, že sluníčko začíná připalovat a že bude vedro. Kromě toho, že je tady pořád vedro fouká čerstvý vítr. Hrozně vysušuje už tak vyschlou krajinu. Naproti cvičáku za polem vede železnice, kde jezdí poměrně dost vlaků. Po poli se to pěkně rozléhá, takže když ležíte ve stanu, máte pocit, že vám vlak jede na hlavu. No, mě to nevadí, jsem zvyklá z Letů, kdy jsem bydlela u hráze u řeky naproti dráze, takže vlaky byly také hodně slyšet. Ale Lída byla z toho trochu překvapená.

Za ten rok, co jsme tady nebyli, se na cvičáku skoro nic nezměnilo. Pravda, vybudovali pěkný dřevník, kde je uklizené a pečlivě vyrovnané dřevo, které bylo vloni pod pergolou. Pak ještě pár maličkostí, které asi nestojí za řeč, jinak je vše při starém. Je tu zkrátka příjemně a vcelku klidno.

Natěšení jsme hned po snídani vzali foťáky a šli se projít do okolí tábora. Nojo, jenže já jsem tak trochu zbrklá, a tak jsem zjistila, že mám téměř vybitou baterii ve fotáku. Jestli já nejsem trdlo... Sluníčko už bylo ale stejně hodně vysoko a začínalo to pěkně pařit. A tak se všichni ptáčkové a zajíčkové schovali a zůstali jen poletující hmyzáci, kteří kradli nektar z naplno rozkvetlých lučních kytek. A tak jsme to za chvíli vzdali a vrátili se do tábora.

Jak jsem si sedla, tak se mi hned začaly klížit oči. Nojo, blbá noc, špatné spaní, brzké vstávání, do toho vedro a člověk aby si dal mezi víčka sirky, aby je udržel otevřené. A tak jsem sebou plácla na lehátko pod pergolou u klubovny, otevřela knížku a pár řádek přečtených to jistilo... a já to během chvíle zalomila...

Chvíle spánku mi "bodla", jak se říká. A pomalu je čas jet na oběd do města. A zase na zahrádku restaurace U koně. Dnes byla hospoda plnější než v neděli, muselo se déle čekat. Lída zůstala v táboře, dojídala zásoby z domova. To my jsme si řekli, že rozhodně nic klohnit nebudeme a dáme si hotové v restauraci. Na jídelním lístku mě zaujaly ovocné knedlíky, byly dobré, vařené v páře a byly s jahodami. Kája si dal dušená játra na cibulce s rýží. Oba jsme si dali polévku, dnes byl hovězí vývar se zeleninou. Pochutnali jsme si.

Cestou z oběda jsme zašli do krámku vedle restaurace, kde mají oblečení, drogerii a základní věci do kuchyně. Kája potřeboval koupit šortky neboť si vzal sebou na tábor jen jedny. To je dost tristní při té předpovědi, kterou vydali meteorologové. A tak jsme se stavěli ve zmíněném krámku. Ten krámek jsme navštěvovali pravidelně i vloni a vždycky jsme si něčím udělali radost. Ovšem Kája nezklamal. Paní prodavačka z něj byla tak trochu rozčarovaná. Snesla by mu modré z nebe (tedy několik druhů a velikostí šortek), ale Kája ne a ne vybrat. Snažila jsem se pomoci, ale Kája vypadal, že asi začne dupat, prostě tyhle nechci, ne a ne. Paní prodavačka má zřejmě svoje zkušenosti s nakupujícími chlapy a já si v duchu zavzpomínala na mého tátu, který si vždycky nákupy oblečení užíval, zlobil mámu a s gustem dělal ostudu, odmítal si zkoušet oblečení a provokoval svými průpovídkami. A jak to dopadlo s nákupem šortek? Při nabídce paní prodavačky, aby si šortky vyzkoušel, když se nemůže rozhodnout, kterou velikost si vzít, se trochu vztekal, ale nakonec si jedny vyzkoušel. Pak jsem rázně zasáhla já a vybrala ještě jedny stejné velikosti, a to už jsme s paní prodavačkou zvládly a Kája neodmlouval. Paní prodavačka se na mě dost soustrastně dívala, ale já jsem z toho měla legraci. Pravda je, že Kája byl tak trochu na zabití, ale nakonec jsme tedy úspěšně nakoupili.

Po zážitku z nákupu šortek jsme absolvovali nákup v Lidlu. Potřebovali jsme zejména pečivo, maso na grilování a balenou vodu. No musím říci, že jsem ještě nezažila že by v Lidlu neměli balenou neperlivou vodu. Ale bylo to tak a v Chlumci prostě balená neperlivá voda došla... No tak jsme nakoupili dvě balení jemně perlivé... budeme mít holt kafe z perlivé vody, snad to přežijeme. I pokladní se divila, když jsem jí řekla, že nemají neperlivou vodu a koukala na mě jako na cvoka. Už toho bylo pro dnešek dost, naložili jsme svoje dvě balení jemně perlivé vody a frčeli na cvičák, za Lídou a za pejskama. V autě bylo jako v pekárně a byli jsme rádi, když jsme vystoupili na cvičáku. Sice bylo na cvičáku vedro jako v peci, ale o poznání lépe než v autě.

Dalo by se říci, že cesta do města, oběd v restauraci a nákupy nás dost vyčerpaly, a tak jsme šli ještě vyvenčit pejsky a pak jsme se rozhodli odpočívat. Ono se toho ve třicetistupňovém vedru stejně moc nedá dělat.

Odpoledne kolem půl páté se konala na cvičáku školka pro štěňata a jejich majitele místního klubu. Účastníky jsem nepočítala, ale na to, jaké bylo vedro, jich přišlo poměrně dost. Na cvičáku bylo dost živo, obzvláště když se kolem páté přehnala drobná, asi desetiminutová dešťová přeháňka. Všichni se před deštěm schovali pod pergolu u klubovny a rázem tam nebylo k hnutí. Naštěstí brzy přestalo pršet a všichni postupně absolvovali naplánovaný výcvik.

Myslím, že bylo skoro sedm hodin, když cvičení místních skončilo. Čekal nás večerní rituál, venčení, večerní krmení naší "divé" zvěře a pak krmení našich žaludků. Kája ještě naložil kuřecí maso, které jsme dnes nakoupili. Další táborový den byl skoro za námi.

Po posledním venčení před spaním jsme si otevřeli láhev červeného a připili si na letošní tábor. Snad bude dnešní noc lepší, než ta včerejší. Chvíli jsme ještě poseděli, ale všem se klížily oči, a tak jsme se odebrali na kutě.

Dnešní nejvyšší teplota byla 28 stupňů.

Dobrou noc!   

Druhá noc ve stanu byla lepší, tělo si začíná zvykat. Přes den vedro a večer příjemné teplo, ve stanu příjemně, dá se spát jen pod spacákem, ne ve spacáku. I pejskové dnes spali klidněji, nikdo v noci neštěkal, takže chrupali celou noc. Venčit jsme šli až kolem půl sedmé. Ráno bylo moc příjemně, asi 18 stupňů.

Po venčení jdeme pilně našlápnout opět stopy na pole naproti cvičáku. Jako včera je strašné sucho a šedavá jílovitá zem je plná tvrdých hrud, takže vám každá noha jde jinam... Ale říká se těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Dnes to bylo trochu náročnější, a to jak pro mě, tak pro psa. Terén byl hodně těžký a já se přiznám, že jsem se trochu ztratila... No, stopu jsme došli, jeden předmět přešli, tak jsem si ho šla dohledat. Měla jsem na sebe vztek. Winnyho jsem dala do kotce, aby si odpočinul a šla se nasnídat. Asi hodinu jsem počkala a pak jsem šla položit opravnou stopu. Dala jsem si záležet, položila jsem krátkou, chuťovou stopičku, prokrmenou a povedlo se nám to.

Rychle se oteplovalo, dnes má být zase pařák. Kája i Lída si krátce zacvičili a pak jsme se začali věnovat oblíbené činnosti, odpočívání. Lída si šla uklohnit něco k obědu, my jsme opět vyrazili do restaurace U Koně. Dnes byla zeleninová polévka minestrone, jako druhé jídlo jsem si já dala těstoviny s cuketou, kuřecím masem a parmazánem, Kája měl omáčku s hovězím krkem a rýží. Bylo to dobré. Po obědě jsme opět zašli do našeho oblíbeného krámku s "hadýrky", abychom mrkli, jestli nemají něco zajímavého. Tedy Káju tyhle věci fakt neberou, takže mrknout jsem se šla já. Nákup dvou tílek to jistilo a mohli jsme pokračovat opět do Lidlu. Tentokrát jsme kupodivu neperlivé vody koupili, ale faktem je, že potom, co jsme si dali do vozíku 3 balení dvoulitrovek, zbylo na paletě jen jedno balení... No nestíhají, nestíhají, v Chlumci mají všichni asi velkou žízeň.

Tak a teď jsem se strašně rozčílila! Měla jsem dopsaný krásně už celý den a zatuhl mi počítač. Sakra sakra sakra. Všechno pryč. To bych do toho praštila...

Takže už jen stručně, protože to už znovu nenapíšu, i kdybych se zula. A zout se nemůžu, protože jsem bosa. Sakra, sakra, sakra. No nepomáhá ani klení...

Takže vážení, už jen bodově:

• návrat z Lidlu, radost, že můžeme vylézt z rozpáleného auta
• venčení
• odpočinek
• focení v lese
• venčení
• nakládání masa na grilování
• krmení dravé zvěře
• večeře dvounohých členů tábora - co dům dá
• sprchování
• sklenka červeného vína na dobrou noc
• venčení
• spaní
• vedro přes den, vedro v noci, vedro prostě furt
• dnes vystoupal teploměr a 31 stupňů, a má být hůř ...

Dnešní ráno je pro mě tak trochu sváteční. Zase po roce mám narozeniny :-)

Byla snaha vstávat brzy kvůli východu slunce. Ale nebylo to úplně ono, i když se fotky docela povedly. Když jsem se vzbudila,  bylo 5:40 hodin, a to je už sluníčko nad obzorem. Naštěstí byly mráčky, takže nějaké fotečky vyšly. Příště se musím polepšit a vstát o trochu dříve, aspoň o čtvrt hodiny. Je strašně prima, když vstanete brzy ráno, protože máte delší den, a tím pádem toho stihnete o mnoho víc. Hlavně máte víc zážitků. Navíc, jak je teď každý velké vedro, poránu je aspoň dýchatelno a příjemně. Po pár minutách focení jdeme vyvenčit psy. Pak našlápnout na pole u cvičáku stopičky.

Sucho se stále zhoršuje, nezapršelo už delší dobu. I na dnešní den je předpovídané velké vedro. Terén na poli u cvičáku je mimořádně náročný a proto jsme našlapali krátkou stopu pořádně prokrmenou. Jejich vypracování dopadlo dobře a my jsme odcházeli z pole dobře naladění.

Než půjdou psi do kotců, tak ještě chvíli si pohrát a udělat pár fotek na place. Právě rozkvetlo tisíce žlutých kytiček, takže fotky by mohly být zdařilé. A opravdu se povedly ! Rychle se oteplovalo, a tak jsme psy dali odpočinout do kotců Bohužel se slunce skoro celé dopoledne opírá do kotců, takže tam mají psi docela horko. Sice jsou postavené zády do placu, tudíž sluníčko pere do zadních stěn kotců, ale i tak je v kotcích skoro do dvanácti hodin teplo. Teprve pak se sluníčko odklání a kotce se dostávají do stínu, který dělá lesík, který je naproti cvičáku.  

Ještě stopičky  - čtverečky pro malého Argouška. Je moc šikovný. Pak ještě trochu cvičeníčka - chůze u nohy a honem taky do kotečku, odpočívat. Dneska plánujeme jít na oběd všichni tři. Před obědem jsme ještě trochu odpočívali, ale kolem jedenácté vyrážíme do města. U Koně bylo narváno. Dali jsme si hovězí vývar a pak já a Kája kuře na paprice s těstovinami a Lída segedínský guláš. Polévka byla výborná, nám kuře na paprice také moc chutnalo. Jen bylo potřeba si dojít k obsluze pro lžíci, neboť se jídlo fakt nedalo jíst vidličkou a nožem. To jste jednu vrtulku nabrali na vidličku a čtyři vrtulky vám spadly nazpátek do talíře -:) ale jinak to bylo dobré. Lída segedín s knedlíky zbaštila, ale konstatovala, že to bylo nic moc... dala by si radši knedlo, vepřo, zelo, ale to v nabídce dnes nebylo.

Po obědě jsme se mrkli do pár místních obchodů, byli jsme v lékárně a nakonec jsem si v jednom z krámků koupila šaty. Tedy ne, že bych je akutně potřebovala, ale nějak to prostě vyšlo ... líbily se mi a když mám ty narozeniny... Ulice v Chlumci byly rozpálené do běla, a tak jsme to brzy vzdali a vydali se nazpátek na cvičák. Při zpáteční cestě jsme navštívili tradičně LIDL. Mají tam puštěnou klimatizaci, a tak tam bylo docela příjemně. My s Kájou jsme měli nakoupeno rychle, ale Lídě to trvalo trochu déle. Nojo, já to chápu, musí se podívat, co všechno mají v akci a případně porovnat ceny ... To ale Kája přímo nesnáší, a tak Lídu od pokladen vyhlížel, aby ji popohnal.

Odpoledne proběhlo (nebo se spíše táhlo) v běžném režimu, tedy odpočinek, čtení, káva, venčení, teplota dnes vystoupala na 31 stupňů, takže k žádným velkým aktivitám tohle počasí prostě nelákalo. Samozřejmě jsme vzali do rukou foťáky a něco nacvakali, ale vedro bylo otravné.

Pro pobavení zmíním jeden malý incidentek, který sice snad ani nestojí za řeč, no ale jen, aby řeč nestála. Lída je děsně schánčlivá a na tábor (a to nejen na tábor, ale i v neděli na cvičák) vozí vždycky zásoby jídla. To aby neměla hlad, samozřejmě. A tak místní dvě lednice jen tak tak stačili na naše zásoby. A proč to povídám? Už ani nevím, co jsem šla z lednice vyndavat, ale jak je přeplněná, tak na mě vypadl jogurt. Malinový. No a samozřejmě, jak se dá očekávat, při pádu na zem kelímek praskl a jogurt se rozprskl, přičemž více než polovinu jogurtu jsem měla v botě, tedy lépe řečeno v sandále. Přiznám se, že jsem byla trochu sprostá...

Ale nazpátek k běžnému dennímu dění. Na večer bylo naplánované grilování na místním plynovém grilu. Měli jsme od úterka naložené kuřecí maso, ale také grilovací klobásy a tyčinky, a jako přílohu také zeleninu. Po večerním rituálu venčení a krmení našich chlupáčů jsme se do toho dali. Také jsem dostala  dárek od Lídy a kytičku. Dali jsme si vínko, masíčko, grilovanou cuketu, lilek a batáty. No, co vám budu povídat, bylo to eňo něňo ... Přivezla jsem sebou "společenské hry", tedy, abych byla přesná, tak to bylo "člověče nezlob se", dámu, šachy, karty, žolíky. Ale Kája hry odmítl, a tak jsme si to rozdali v "člověče nezlob se" s Lídou. Bez milosti jsme porážely jedna druhou, byl to boj... a taky jsme se u toho nasmály.

Večer se povedl, bylo to fajn. Pojedli jsme grilované dobroty, popili kapku červeného, probrali všechno možné i nemožné a když se trochu ovlažil vzduch, tak kolem půlnoci, jsme šli spát.

I dnes bylo 31 stupňů ...   

Na dnešek jsme naplánovali pejskům volno, dnes tedy beze stop. Jen trochu focení ve žlutém. Abyste rozuměli, na place každé ráno rozkvetou tisíce žlutých kytiček, které se během dopoledne zase svoje kvítky zavřou a vypadá to tam, jakoby žádné kytky nebyly. A žlutá našim tmavým pejskům sluší.

Na oběd do restaurace U koně jsme jeli dnes jen ve dvou, já a Kája, Lída ujídala ze zásob. Na jídelním lístku byla dneska držšťková polévka,  Kája zajásal. Samozřejmě si jí dal. Musím říct, že v mističce s polévkou však plaval pouze jeden kousek dršťky, takže byl Kája zklamaný. Jako druhé jídlo si dal Kája knedlo, vepřo, zelo a já rizoto. Bylo to dobré.

Při obědě jsme si všimli, že v dálce jsou dva veliké tovární komíny a na nich byli čápi. Rozhodli jsme se, že se podíváme, kde ty komíny jsou, jestli jsou přístupné a lákalo nás čápy nafotit. Po obědě jsme se vrátili do tábora, popadli foťáky a vyrazili nazpátek do Chlumce. Zmíněné vysoké komíny byly v areálu nějaké zrušené firmy, jak jsme později zjistili, byl to zrušený pivovar. Na jednom komínu bylo vidět velké čapí hnízdo, ve kterém stál jeden čáp, zřejmě samička. Na druhém komíně, který je vzdálen od prvního vzdušnou čarou tak 50 metrů, se naparoval druhý čáp.

Byli jsme zaujatí podívanou na tyto nádherné ptáky, takže jsme skoro nevnímali utíkající čas a neskutečné parno. Fotili jsme do té doby, než se čápi vznesli na oblohu a odlétli někam za lovem. Byl to super zážitek. Zpocení a vypečení jsme se vrátili na cvičák a dali si kávu a odpočinuli si.

Za čápy jsme se vydali ještě jednou, podvečer, ale nebyli jsme úspěšní, ani jeden nebyl vidět. Možná seděli na hnízdě, ale zdola ze dvora pivovaru vidět nebyli. 

Celý den jezdil na poli naproti cvičáku traktor s bránami a vláčel podmítnuté pole. To pole je obrovské, takže jsem traktoristovi vůbec nezáviděla jeho práci. Nicméně jak je strašné sucho a dlouho nepršelo, hrozně to prášilo a my jsme dostali pěknou porci prachu. Měli jsme ho úplně všude ...

Parné odpoledne rychle uteklo a večer nás čekala návštěva. Z Městce Králové dorazila kamarádka Zoja s dcerou Týnkou a malými Vašíkem a Toníčkem. Pěkně jsme si popovídali a děti se krásně vyřádily. Dostala jsem také pěkné dárky k narozeninám.

Po odjezdu návštěvy jsme obstarali a vyvenčili pejsky a pak už jsme si užívali večerního chládku v poklidu u klubovny pod pergolou, než přišel čas na to, jít spát. Další táborový den utekl jako voda ...

Teploměr se dnes přes den ustálil na 30 stupních.

Dneska jsme si přivstali a fotili východ slunce. Sice jen mobilem, ale i tak to bylo hezké. Hezky za ranního příjemného chládku jsme si na uvláčeném  poli položili stopy. Byli jsme zvědaví, jak to naši psi zvládnou. A byli jsme tím, jak stopy vypracovali, přímo nadšení. Těžký terén zvládli přímo excelentně.

Pak ještě Lída s Argem vypracovali čtverečky, Argo je moc šikovný. Tím dnešní práce pro psy končí a jdou odpočívat do kotečků. Dopoledne nám na zadní část kotců svítí sluníčko, takže je tam pěkné vedro. Zkusili jsme dát na zadní část kotců prostěradla a namočit je, aby tam bylo trochu snesitelněji. Snad to trochu pomůže. Dnes má být opět vedro, 31 stupňů. Na chvíli beru Winnyho ke klubovně, aby se trochu vychladil na dlažbě pod pergolou Odpoledne je u kotců snesitelněji, jsou ve stínu a pofukuje tam příjemně. Zato u klubovny je pak odpoledne méně snesitelně, neboť se tam opírá slunce. Věšíme v tuto dobu vždycky před část pergoly, kde sedíme, plachtu, aby na nás nepralo sluníčko přímo.

Jinak Winny je v kotci hodný, je přizpůsobivý. Zato Amina v kotci dost pláče, je zvyklá doma.

Dobré úmysly, že něco budu tvořit chvíli na PC nebo si číst, mě za chvíli přešly a začaly se mi zavírat oči. Po poli, kde jsme ráno čuchali, zase začal jezdit traktor. A tak se opět prášilo, připadali jsme si jako v cihelně ... A copak bílého nám tam traktor sype? Že by hnojivo? Fúúúúj. Tak to máme po stopování. Budeme se muset poohlédnout po něčem jiném, asi.

Po diskusi odborníků na FB víme, že to bílé, které traktor za sebou sype na pole, je pravděpodobně mletý vápenec, což prý není škodlivé a je to na úpravu PH země. Po chvíli, kdy jsem bojovala s usínáním, jsem se přesunula na lehátko, Winny se přesunul se mnou, k lehátku, a oba jsme to "zalomili" . Zdřímli jsme si tak na půl hodinky, bylo to příjemné, Winny se krásně na dlažbě vychladil a vypadal náramně spokojeně. Blížil se čas odjezdu na oběd do města, a tak musel Winny nazpět do kotce. Naštěstí se už sluníčko trochu přesunulo a brzy přestane na kotce svítit přímo.

Na oběd vyrážíme a bereme také foťáky, protože zkusíme opět vyrazit do starého pivovaru mrknout na čápy.

K obědu máme vývar s celestýnskými nudlemi, já pak kuřecí řízek s bramborovou kaší, Kája si poručil borůvkové knedlíky. Super, a teď, s plnými bříšky, vyrážíme za čápy. Už na obědě jsme koukali, jestli jsou na komínu! Jsou, tak honem, než nám ulétnou...

Bylo strašné vedro, ale přesto jsme dokázali fotit skoro hodinu. Stálo to za to. Čápice opět stála na velkém komínu na hnízdu, čáp byl na druhém komínu. Nakonec se na druhém komínu objevil ještě jeden čáp, takže tam byli dohromady tři. Byli jsme jako u vytržení, fotili jako o život tyto majestátní ptáky. Po hodině focení jsme byli totálně uvaření, bolely nás nohy, ruce, za krkem, prostě byli jsme KO, takže jsme vyklidili pole.

Při návratu jsme ještě vyhledali papírnictví na náměstí, zakoupili sešítek pro Lídu, aby si mohla psát poznámky z výcviku s Argem. A ještě do lékárny nakoupit pro Lídu léky na kašel a pak už šupky hupky zpátky na cvičák, do stínu. Ještě vyvenčit psy a dát je znovu odpočívat do kotců. Cvičit se nedá, dá se jen odpočívat ve stínu.

V 17:20 začíná pršet ! No, bylo to jen pár kapek, ale alespoň se trošičku svlažil vzduch. Ale jen opravdu trošičku. Kolem šesté se zvedl vítr, pěkně foukalo, nebe se zatáhlo, a tak jsme si říkali, že by mohlo ještě pořádně sprchnout. Mraky se ale uhnuly a pršelo určitě někde jinde, u nás už ani kapka...V sedm se vítr utišil a nebe se začalo čistit od mraků. Dnes v noci by mělo být pozorovatelné zatmění měsíce. Tak by bylo fajn, kdyby bylo jasno. No, zatím to tak nevypadá. Uvidíme.

Začínáme opěk každovečerní rituál, venčení, krmení a pejskové na kutě. My usedáme k PC a stahujeme fotky z dnešního focení čápů. A že jich je ! No, snad budou některé alespoň trochu ostré. Přece jen jsou komíny daleko a vysoko a udržet foťák s dlouhým objektivem v rukách, když míříte a ostříte nahoru na komín, není vůbec jednoduché. To si za chvíli připadáte, že máte ruce tak dlouhé, že byste je mohli minimálně jednou obtočit kolem sebe dokola.... Uvidíme, jak to bude vypadat, stejně to problédneme pořádně až doma, na větším monitoru, protože na malém noťásku toho moc vidět není.

Kolem deváté, všude ticho, vytahujeme fotovýbavu a připravujeme se na focení měsíce. No, uvidíme, jestli bude něco vidět ! Zatím to tedy nevypadá. Na západě krásně jasná obloha, na východě bohužel oblačnost… Takže lidově řečeno uvidíme „prd“. Čekáme, jestli se nevyjasní. Okolo jedenácté stále zataženo a není nic vidět. V penzionu Alwin se slaví, až sem doléhají zvuky živé hudby a halekání hostů. 

Pejskové v kotcích jsou hodní, spinkají. No a my, otrávení, že není nic vidět, jdeme spát taky.

Tak nevím, jestli se tady včera večer ten pacholek měsíc vůbec ukázal. Polovina oblohy byla jasná a svítily na ní hvězdy, ale polovina oblohy, kde měl být vidět měsíc, respektive jeho zatmění, byla zatažená. Prostě jsme měli pech, jinak se to říci nedá. V jedenáct v noci jsme se rozhodli jít spát. Bez jediné fotky. No jo, škoda, ale nedá se nic dělat. Stanou se i horší věci…

Ráno v půl šesté jsem vystrčila hlavu ze stanu a vyfotila aspoň východ slunce. Pořád čekám na nějakou úchvatnou show na nebi, jako byla vloni při východech, kdy byla zvláštní oblačnost, ale letos nic, každý den je východ slunce stejný … Tak uvidíme zase zítra, třeba se něco povede. Ještě je brzy, a tak jsem znovu zalezla do spacáku, aspoň na čtvrt hodiny… Ale spánek už ulétl, je pryč a nechce se vrátit, tak vstávám. Je příjemných 17 stupňů a krásně se dýchá. Pejskové ještě odpočívají a užívají si ranní chládek, než zase vypukne horké šílenství.

Plánujeme zajet nakoupit do Lidlu teď ráno, než bude zase vedro. Lída udělala s Argem čtverečky, stopičku jsme natočili, abychom viděli pokroky a mohli si ukázat na videu případné chyby. Já s Winnym a Kája s Ambrou jsme si krátce zacvičili kousek poslušnosti.

Vymýšlíme jídelníček na dnešek. Po krátké snídani vyrážíme do města, máme v úmyslu koupit zejména balenou vodu a mléko. To jsem zvědavá, kolik nás tyhle dvě věci budou stát. Lída chtěla nejdříve jet na nákup s námi, ale pak si to rozmyslela, že vlastně nic nepotřebuje, tedy kromě toho mléka, které máme koupit my. Kája si v legraci přisadil, že bychom ji stejně na nákup nevzali, protože zdržuje, strašně dlouho chodí po krámě a studuje v regálech na zboží, kolik stojí … a tak vůbec. Lídě chvilku trvalo, než jí došlo, že si z ní dělá Kája srandu. Nakonec ale stejně nejela a já jsem konstatovala, že aspoň ušetří, na rozdíl od nás, protože určitě koupíme nějaké kraviny, co nepotřebujeme. Nakonec bylo skoro devět, když jsme vyráželi do města. Zaparkovali jsme na parkovišti naproti krámku Vietnamců. Nejdříve jsme zašli do domácích potřeb, kde jsme si vybrali samé důležité a potřebné věci jako karafu na vodu, malé termohrnky. Takové totiž u nás nemají … a já jsem asi na hrnky trochu ujetá… Potom jsem sháněla obyčejnou plastovou krabičku na mýdlo, což byl docela problém. Měli ji až v drogerii TETA na náměstí. Už bylo pěkné vedro, když jsme mířili do Lidlu. Z nákupu balené vody a jednoho litru mléka se vyklubal nákup za 800 Kč. Zásobování balenou vodou dost kulhá, opět byla k dispozici pouze jedna paleta s vodami.

A ještě se musím o kousek vrátit v čase. Do Lidlu jsme jeli totiž zejména proto, že měli v týdnu v akci skládací matrace na spaní. I když jsme si sebou přivezli samonafukovací karimatky a matračku z dormea, stále to spaní letos nebylo ono. No, možná asi stárnu. Lída cestovní matraci má a je s ní spokojená. A tak mě napadlo, když ji mají teď v Lidlu v akci, že bych si jí pořídila. Taková věc chleba nejí a může se vždycky hodit. Včera jsem matrace v prodejně viděla. Tak jsem to vysvětlila a vrátím se do fronty k pokladně s nákupem. Zaplatím, vyjedu vozíkem za pokladnu a Kája mi povídá… kde máš tu matraci. Sakra, to jsem ale blbá, já na to zapomněla jak na smrt. Předala jsem vozík s nákupem a letím zpátky do prodejny. Hledám v regálech matrace, které jsem tady viděla včera. No, nakonec jsem našla, v regále jsou poslední dvě. Popadla jsem jednu a letím znovu k pokladně. Kája už uložil do auta nákup a čeká na mě. Projdu pokladnou, zaplatím matraci a jdeme k autu. Až u auta se Kája zastaví, zamyslí se a povídá… sakra já jsem si ji vlastně taky mohl koupit, co říkáš. No já neříkám nic, jen, že tam v regále měli poslední, tak ať si pro ni dojde. Tak to byl tedy nákup na etapy…

Konečně vše nakoupeno, naloženo, tak prcháme z města na cvičák za pejskama. Už je zase pořádné vedro. Když jsme se vrátili na cvičák, měla Lída puštěného „mazánka“ Argouška na volno u klubovny. Přišel nás přivítat, trochu nás poškrábal a poskákal. Uklidili jsme nákup a vyčerpaně se uložili na chvíli k odpočinku. Hodinku jsme odpočívali a pak jsme se pustili do přípravy oběda. Měli jsme vařené brambory, grilované kuřecí paličky, grilované batáty a cuketu. Udělala jsem ze zakysané smetany česnekový dip. Lída uvařila kuřecí vývar. Oběd se nám moc povedl, pochutnali jsme si. Ale co se člověk kolem toho naběhá, než tu hubu obstará. A abych nezapomněla, ke klubovně jsme vzali psy, aby se trochu vychladili na dlažbě, dokud sluníčko svítí do zad kotců.

Po obědě jsme pejsky uklidili do kotců, byly už ve stínu, a my jsme si také dali polední klid. Co taky jiného můžete dělat, když je 32 stupňů ve stínu. Možná, ještě se dá číst, což plně využívám. Trochu jsem s tím počítala, takže zásobu knih mám sebou…

Ve tři hodiny odpoledne jsem se rozhodla, že nastal vhodný čas vyndat černocha z kotce a jít ho vyvenčit. Pro jistotu ale po cestě podél lesa a kousek do lesa, kde to tolik nepálí a nesvítí. Celá rozespalá a umordovaná z horka jsem tedy s tím černým „broučkem“ vyrazila po cestě, když kde se vzala, tu se vzala, z křoví vyskočila kočka psovi skoro před čumák a tradáááá pryč. No, hádejte, co udělal Winny? Připomínám, že byl přivázaný na flexi vodítku, které je osm metrů dlouhé při plném vytočení lanka. Ani hádat nemusíte, je to jistota. Vyrazil jako magor a křoví nekřoví, cesta necesta, letěl za kočkou, tedy lépe řečeno, jak jsem následně zjistila, za kotětem. Já to tedy samozřejmě nečekala, nestihla jsem adekvátně zareagovat a málem jsem, lidově řečeno, hodila držku. Kočka to vzala na kraj lesa a vyskočila na silný strom, kde se pak snažila vyškrábat co nejvýše. Winny za ní, přes porost, kde zdánlivě nic nebylo, ale jak se následně ukázalo, byl tam schovaný pařez. Ten se mi samozřejmě při tom neřízeném úprku připletl pod nohy a já o něj zakopla, trochu si zvrátila nohu v kotníku a letěla za psem tak tři metry… dopadla jsem naštěstí na obě nohy, aniž jsem si rozbila hubu. Vodítko jsem stále pevně držela v rukách … Winny se konečně zastavil a snažil se vyškrábat za kotětem na strom. Ječet na psa nemělo v tuto chvíli cenu. Jednak jsem to ani nestihla, protože jsem měla svých starostí dost s tím, abych se udržela na nohou a neupadla. Noha mě bolela jako čert a vzteklá jsem byla, že se to ani vypovědět nedá. Winny se stále snažil vyskakovat na strom za kotětem, takže já jsem měla čas nabýt rovnováhy, ustát zběsilý úprk, prohlídnout si, jestli jsem celá a nerozbila jsem se. Také jsem měla možnost se vzpamatovat a začít nadávat. Tak, tohle byla poslední kapka, která završila nádobu mojí trpělivosti. Winny to má zpečetěné. Ke slovu přijde před dovolenou zakoupený EO, poněvadž nemůžu riskovat další takovéto eskapády a nechávat náhodě, kdo z nás dvou přežije.

Vrávoravě jsem se vrátila na cvičák, bez komentáře zavřela psa do kotce, u klubovny jsem vzala cestovní lékárničku, kde jsem měla i octanový gel. Po vyprávění právě prožitého zážitku jsem se trochu uklidnila, namasírovala bolavý kotník, natáhla na něj stahovací punčošku a dala si kávu. Ke kávě jsem vytáhla kouzelný kufřík s fungl novým elektronickým obojkem a dala se do studování návodu. K tomu jsem si brumlala „a máš po žížalkách Winnýsku! Prostě se nedá nic dělat, aktivujeme včeličku a ta tě štípne při tvých lumpačinách“. A bude to.

Vedro bylo až do samého večera. Výchovnou procházku s Winnym, který vyfasoval EO jsme absolvovali za doprovodu Káji. A to byste nevěřili, jak se Winny choval. Byl jako beránek hned po nasazení onoho obojku. Teprve pak jsme si uvědomili, že před lety jsem mu párkrát nasadila protištěkací obojek. Zkrátka Winny ukázal, že není žádný blbec, a že ví, oč kráčí. Kromě jednoho malého štípnutí při zaváhání na povel přivolání nebylo třeba výchovy, poslouchal jako švýcarské hodinky.  No, uvidíme, jak se to poddá. Evidentně mám větší problém s EO já než pes, ale věřím, že se to poddá.

K večeři máme něco ze zásob. Lída má stále úporný kašel, ba dokonce mi připadá, že se kašel horší. Určitě je to hodně namáhavé, zejména v noci, když je v klidu, špatně se jí spí.

Dnešní zajímavý a poněkud divoký den jsme zakončili tradičním večerním rituálem krmení dravé zvěře, uložením psů na noc, následně sprchování a pak, kolem jedenácté večerní, hajdy na kutě. Dnes se nám bude snad lépe spát, vyzkoušíme nově zakoupené matrace.

Dnešní teplota přes den dosáhla 34 stupňů. A ještě zajímavost, dnes se nám půlí dovolená, zítra začneme její druhou půlku. Ze zkušenosti vím, že ta uteče ještě rychleji, než ta první půlka.

Tak a teď už opravdu dobrou noc!

Spaní na nové matraci bylo super. Vstávám krátce po půl šesté a stíhám vyfotit východ sluníčka. Je sice už výše, než bych chtěla, je poránu strašně rychlé … vyskočí zpoza obzoru na oblohu a hned, jak vykoukne, dává o sobě vědět stoupající teplotou. Dneska mám v ruce zrcadlovku, kterou jsem si včera večer přihodila do batohu, zvolila jsem objektiv 24 mm, kterému přezdívají pancake, čili palačinka :D. A samozřejmě pár fotek mobilem, ten to jistí.

Dnes je neděle, a to znamená, že by se asi nemělo nic dělat. Na stopu nejdeme, pole je posypané bílým práškem. Nakonec jsme se dozvěděli, že to asi není hnojivo, ale rozemletý vápenec, ale i tak na to nepůjdeme. Práší to jako blázen. Se psy se toho moc dělat nedá, abychom je zbytečně nepřehřáli. Jen Lída může, tak jako každý den, jít s Argem na čtverečky. Argo je moc šikovný. Aby se neřeklo, udělali jsme si alespoň pár cviků z poslušnosti.

Na oběd dnes nikam nejdeme, musíme likvidovat zásoby, a tak připravuju z našich zdrojů … podušená cuketa se šunkou a vejcem, k tomu masíčko, co zbylo z grilování, rajčata ze zahrádky Lídy, zbytek vývaru s nudlemi ze včerejška. Pochutnali jsme si.

Odpoledne jsme leželi jako mrtví, teploměr na 32 stupních ve stínu. Je to tedy velmi náročné, všechny horké dny i noci za sebou… dá se přežít, pokud se co nejméně hýbete a třeba právě jen ležíte a čtete nebo tak něco podobného…

Včera se konala na zámku Karlova koruna v Chlumci svatba Kinských a večer byla bujará oslava také v penzionu Alwin, který je naproti cvičáku přes pole u lesa vzdušnou čarou tak dva kilometry. To byl tedy rachot, asi tam měli zase živou hudbu. Ale nazpátek k neděli jako takové.

Na devátou hodinu byli ohlášeni místní, kteří měli cvičení. Tentokrát se nám skupina líbila. Byla sice trochu nesourodá, čímž myslím, že tam byla jak malá štěňata, tak větší štěňata i dospěláci. Ale cvičilo jim to docela hezky. Instruktorka Petra to válela s malými štěňaty a její manžel, místní hospodář, cvičil s těmi většími. Nebýt toho dnešního vedra, bylo by to fajn. Ale i tak bylo na co se koukat. Navíc byli oba cvičitelé milí a sympatičtí. Když odcvičila skupina, zacvičili si ještě se svými dospěláky. Oba mají černé ovčáky, pán fenu a paní psa. To je moje barva, černí sympaťáci. Pak jsme ještě chvíli povídali a probrali všechno možné. Bylo to příjemně strávené dopoledne.

Odpoledne se líně táhlo, teplota byla podobná té včerejší, teploměr vystoupal na 33 stupňů. Podle meteorologických předpovědí se však má ještě oteplit a bude hůře. Příští týden naší dovolené tedy bude asi ještě náročnější než tento. Pomalu mě dochází zásoby lehkého letního oblečení, tedy tílek a šortek, neboť jsem již všechno „našpinila“. Asi bude tedy nutné ještě něco zakoupit v místním krámku Vietnamců, kde mají slušné zásoby.

Lída stále kašle, nijak se to nelepší, je to pro ni velmi únavné a je nám jí líto. Na internetu jsem vyhledala místní zdravotní středisko a praktické doktory, navrhla Lídě, aby některého z nich v pondělí navštívila, pro jistotu. Rozhodla se, že tam ráno pojede.

Pomalu se blížil večer, vedro neúnosné i u klubovny, protože odpolední sluníčko, jak se začne sklánět k západu, je velmi nízko a praží přímo i pod pergolu. Vždycky na šňůru před pergolu pověsíme plachtu, abychom se tolik neopékali, ale vedru stejně neutečete. Konečně se sluníčko schovalo za les a nám se ulevilo. Připravujeme večeři, tak zvaně co dům dá. Já jsem konečně dočetla další rozečtenou knížku, takže snad se mnou bude zase trochu, na chvíli, řeč. (V tašce mám totiž ještě další knížky 😊)

Já totiž, když začnu číst, neslyším, nevidím, nekomunikuju, protože mě knížka úplně pohltí a já jsem v jiném světě. Nicméně, v tomto vedru, určitě dojde i na další knížky, co jsem si sebou přivezla. Měla jsem sice v plánu spoustu dalších věcí, jako je pořádání fotek, jejich promazávání a další práce na noťásku, jako třeba úpravy webu, ale nedá se. Noťásek je přehřátý a já nechci riskovat, že ho v tomto vedru zničím. Pouštím ho tedy až večer, když je trochu chladněji.

Navečer jsme ještě s Kájou šli fotit k jezírku do lesa, kde jsou lekníny a lítají tam velké vážky. Je to pravděpodobně uměle udělané „pítko“ pro zvěř. Také se v jeho okolí zvěř zdržuje, je tady vysoká, zajíci. Na kraji lesa jsou postaveny včelí úly. Uprostřed lesa je oplocená obora se školkou stromků. U jezírka je krásně. Jen vážky se nám moc nedaří fotit, jsou moc rychlé … vyzkoušeli jsme skoro všechny objektivy a došli k názoru, že je to o trpělivosti a o náhodě. Ale z kopečka, který je u jezírka se dá krásně nafotit západ sluníčka, který je v těchto místech fascinující. Na cvičáku nás trochu omezuje les, takže sluníčko se brzy schová, ale tady, přes nízké stromky ve školce v oboře, je sluníčko vidět mnohem déle, a tak si to užíváme. Jinak jsme ale z focení vážek, které si z nás dělají doslova srandu, někdy i tak trochu otrávení. Abych to upřesnila, tak to vlastně nejsou vážky, ale šídla modrá, jak jsme si našli na internetu. Jezírko je malé, odhaduji tak čtyřikrát čtyři metry, je těžko přístupné, a tak je málo prostoru a možností na focení. I tak je tady krásně, ticho, klídek a také trochu tajemno. Na zpáteční cestě se jednou podařilo Kájovi a jednou mně, že jsme potkali srnce a dokonce jsme ho stihli vyfotit. Fotky nejsou sice v tom šeru moc kvalitní, ale byl to zážitek…

Po západu sluníčka nás čeká opět večerní rituál krmení a venčení psů. Je fajn, že jsou psi i v těch vedrech v pořádku a nemají žádné zdravotní problémy. Vloni jsem řešila s Winnym zánět střev a krvavé průjmy a byla jsem z toho za těch 14 dnů vyřízená. Letos je klid, žádné problémy, a to je dobře. Snažíme se, aby psům bylo v rámci možností dobře, moc je nezatěžujeme, jedeme hlavně na pohodu a zatím se to daří. Tak tedy poslední večerní venčení a uložení pejsků na noc do kotců. Pusa na dobrou noc a jdeme se věnovat ještě chvíli sami sobě.

Konečně klid a trochu chládku. Jdu sepsat dnešní zážitky do svého poznámkovníku. Mám povoleno popsat dnešní Kájův zážitek.

Jak jsem už několikrát zmínila, chlumecký cvičák je uprostřed chat, nebo dalo by se říci, zahrádkářské kolonie. Některé chaty jsou poměrně velké a jsou asi trvale obývané, některé chatičky jsou menší a chlumečtí tady tráví buď dovolenou nebo jezdí jen přes den starat se o své zahrádky plné ovoce a zeleniny. Vedle cvičáku jsou zahrádky s velmi příjemnými lidmi, se kterými jsme se dali do řeči už vloni. Pamatovali si nás z loňska, a tak jsme na řeč navázali 😊. V letošním roce se urodilo hojně ovoce, a tak na vedlejší zahrádce je spousta stromů broskví, které jsou obalené tak, že ovoce pomalu ani neunesou. Tolik dlouhý úvod… a co se vlastně stalo? No, Kája šel s Ambrou na procházku, měl ji na vodítku, okolo vedlejší zahrádky s broskvemi, po louce, která je z druhé strany toho pozemku. Broskve byly nádherné a na Káju se jen smály. Neodolal a po jedné přes plot sáhl, že si ji utrhne… a v tom to prý přišlo, Ambra zrovna zabrala a Kája, místo utržení kýžené broskve, narazil do suché větve stromu a větev mu roztrhla ruku. Rána byla ošklivá, tak tři centimetry dlouhá a docela hluboká, já bych řekla, že byla na šití. Kája to bral s humorem, záležitost uzavřel s tím, že Amina potvrdila skutečnost, že krást se prostě nemá a že za to přišel trest. Ránu jsem Kájovi ošetřila, zkusila jsem ho přesvědčit, abychom jeli na šití, ale to se mi nepovedlo. Mávl rukou, že je to dobré. No, snad to dobré bude. Moc se mi to nelíbilo, bála jsem se, aby se rána nezanítila. Přiznám se, že jsem sebou vezla docela dobře vybavenou lékárničku, kde je spousta léků jak pro lidi, tak pro psy, takže snad to zvládneme bez komplikací.

Paradoxní pak bylo, že tihle hodní sousedi z uvedené zahrádky, nám další den přinesli mísu broskví a byli tak hodní, že nám každý den nabízeli, ať si přijdeme ovoce natrhat. Ve finále jsme dostali spousty broskví sebou domů. Byly výborné, šťavnaté, úplně jiné než ty, které si můžete koupit v obchodu. 

Takže tolik dnešní zážitky, já jen doufám, že si tuhle reportáž naši moc milí a hodní sousedi nepřečtou, aby si o nás nemysleli nic špatného. Nojo, člověk holt někdy dělá blbosti, za které je vzápětí po právu potrestán.

Zítra je pondělí a naše dovolená se začne rychle krátit… tak honem osprchovat a na kutě … dobrou noc!

Dnes ráno se to konečně povedlo. Vstávám ve čtvrt na šest. To by mělo klapnout, protože slunko vychází kolem půl šesté. Večer jsem si sebou do stanu vzala foťák se širokáčem a samozřejmě oba mobily. Mám radost, že jsem se dokázala včas vykopat ze stanu. Kája už stál u klubovny a fotil. Je to fajn, když dokážete vstát takhle brzy, máte totiž před sebou krásně dlouhý den. Bylo 19 stupňů a krásně se dýchalo. Bylo jasné, že i dnes s se pořádně ohřejeme. Předpověď je, že bude 34 stupňů.

Včera večer jsme prohlédli popráškované pole naproti cvičáku a zjistili jsme, že popráškováno je jen na kraji. A tak jsme šli na stopičky. Stačilo přejít tak 30 metrů široký pás, který byl posypaný, dál bylo ale čisto. Stopy jsme položili zrcadlově, a i když jsme se nedomlouvali, oba jsme na stopě udělali oblouček. Na uvláčeném poli je strašně málo možností orientačních bodů. Ten se mě ale trochu vymstil. Začátek a konec obloučku jsem si označila velkou hrudkou hlíny a kamínkem.  Když jsme stopu s Winnym vypracovávali, tak začátek obloučku vypracoval velmi pěkně, ale na konci obloučku jsme se trochu ztratili. Navíc se mi Winny zamotal do stopovačky. Položila jsem ho, vymotala a znovu poslala stopu vyhledat. Bylo jasné, že jsme pravděpodobně přešli první předmět. Udělal mi ale velkou radost, protože stopu dohledal, znovu začal systematicky pracovat, sbíral pamlsky a asi po 5 metrech označil předmět. Super, zvládneme to, řekla jsem si. Zbytek stopy jsme došli dobře a já ho mohla nadšeně pochválit. Stopa byla hodně těžká, terén strašně prašný, takže měl Winny hlavu celou zaprášenou a při vypracovávání stopy kýchal a prskal. I když jsme nepracovali úplně bezchybně, byla jsem spokojená a Winnyho nadšeně pochválila. Párkrát jsem mu hodila balónek, a pak jsem ho odvedla do kotce vydýchat. Sama jsem se vrátila na pole, znovu prošla stopu od nášlapu a dohledala předmět, který jsme díky tomu chvilkovému motání přešli.

Mezitím si Lída připravila pro Arga tři čtverečky. Když jsme my uklidili psy do kotců, došla pro Arga a čtverečky vypracovali. Museli jsme je oba pochválit, oba byli dnes moc šikovní. Lída pak odvedla Arga, převlékla se a odfrčela k doktorovi do Chlumce se svým strašlivým kašlem.

Naplánovali jsme, že dnes pojedeme zase do města na oběd a konečně byl čas se nejdříve nasnídat. Sluníčko už nemilosrdně pálilo a začínalo být nesnesitelné vedro. Po snídani jsem se pustila do debordelizace ledničky. Probrala jsem všechny zásoby a dala sbohem některým „dobrotám“, které se mi už nelíbily. Skončily v popelnici. Přijeli sousedi a pozvali Káju, aby šel pro nás natrhat broskve. Byly skvělé, velké, šťavnaté a sladké. Hned jsme se do nich pustili. Vzhledem k tomu, že jsem si ke snídani dala hrnek mléka, byla jsem zvědavá, jaké následky přijdou po pojídání broskví.

Lída dorazila z města po desáté. Absolvovala návštěvu doktora, který jí napsal prášky na zklidnění kašle, aby se vyspala a pak klasické kapky. Nicméně důležité bylo, že jí poslechl a konstatoval, že to nemá na průduškách. Byla ještě na nákupu v Penny.

Já s Kájou jsme vyrazili kolem jedenácté na oběd do restaurace U Koně. Na zahrádce bylo ještě volno. Dnes byla na jídelníčku čočková polévka, tak tu já nemusím, ale tentokrát si ji nedal ani Kája. Já jsem si objednala těstoviny se sýrovou omáčkou a kuřecím masem, což je v tomhle vedru naprosto ideální pokrm. Kája měl taky letní jídlo, brambory a osmažený květák, ovšem s tatarkou, což zrovna v horku ideální není…

Po obědě jsme nemohli nezajít do domácích potřeba. Potřebovali jsme dokoupit hliníkové misky na grilování. A také došlo na nákup dárků pro děti a vnoučata. Pak ještě zajít k Vietnamcům pro tílka a pak už honem do rozpáleného auta a návrat do tábora na cvičák. Možná by se sice ještě našlo něco, co bylo potřeba koupit, ale zítra je taky den a to hrozné vedro…

Po obědě jsme si šli odpočinout. Myslela jsem si sice, že napíšu další část této reportáže, ale bylo 34 stupňů, takže takové vedro, že jsem radši noťásek nepouštěla. Když je tolik stupňů, jako dnes, tak jen sedíte a skoro se nehýbete, a přitom se stejně potíte.

Na chvíli se zatáhlo, a tak jsme šli s Lídou na travnatou proluku mezi chatami položit a vypracovat dvě kratičké stopičky. Argo šel hezky, má velký zájem o práci, je strašně natěšený a nadšený, je trochu práce ho zpomalit a zklidnit. Jinak je ale moc šikovný.

Kolem čtvrté hodiny začali najíždět místní pejskaři na plánovaný výcvik. Celkem jich bylo kolem deseti, vesměs to byli majitelé štěňat. Naši psi mají v těchto vedrech už opravdu „dost“. Počítáme, že zítra a další následující dny se jim ani nebude chtít se jít vyvenčit. Táhnou se jako med. Cvičení místních skončilo kolem půl sedmé. Stále je strašné vedro, na teploměru je 33 stupňů.

Na návštěvu přijela znovu Zoja z Městce Králové, bylo to prima, poseděli jsme až skoro do devíti do večera. Když Zoja odjela, čekal nás pravidelný večerní rituál krmení a venčení. Během návštěvy Zoji se vydal Kája na procházku s foťákem. Skončil opět u jezírka v lese. Podařilo se mu nafotit krásný západ sluníčka, ale také šídlo, jehož záběry lovíme už celý týden. Nakonec ulovil i skvostné záběry srnce na louce mezi chatami, kam se vysoká chodí pást téměř pravidelně. Tentokrát byl z focení nadšený.

Na chvíli jsme pustili noťásek, abychom snímky prohlédli. Dlouhý horký den ale udělal své a únavou se nám zavíraly oči, takže jsme brzy po pozdní večeři a pravidelné hygieně odkráčeli směrem ke stanům, abychom využili lehoučkého ochlazení na snesitelnou teplotu a zkusili spát, třeba až do rána, pokud to bude možné… Pejskové už pěkně chrupkali ve svých kotcích.

Vstáváme v pět hodin. Stíháme fotit opět východ slunce a pak venčíme psy. Dnes vyjíždíme na malý výlet, a to do Hoděšovic u Hradce Králové. Proč do Hoděšovic? No to je tak …

V týdnu jsme fotili čápy na komínu v bývalém pivovaru v Chlumci. Pak jsme (s foťáky) jeli na poštu vybrat penízky z účtu. Paní na poště obdivovala naše „mašinky“. Slovo dalo slovo, a tak jsme se zmínili, že jezdíme fotit čápy na komínu. A paní se rozpovídala. Právě o Hoděšovicích, že je tam prý nějaký biotop, kde je spousta čápů. A tak, i když předpovídají vražedné vedro, nedalo nám to a jedeme se tam podívat. Lída zůstává v táboře (hlídat).

Vesnici Hoděšovice jsme našli. Bylo to tak kolem třiceti kilometrů cesty. Nějakou chvíli nám trvalo, než jsme našli biotop, který zmínila paní z pošty. Musím říci, že údolíčko, které je pod Hoděšovicemi, je nádherné a jako stvořené pro zvěř. Malý rybníček, pravděpodobně s chovnými rybami, protože byl oplocený, v krajině roztroušených několik stavení a okolo les. Nad loukami létali dravci, po loukách běhali zajíci, u statku byl houf hus, v dálce u dalšího stavení se pásli koně… zkrátka, kam oko dohlédlo, klid a krása. Jen sálavé slunce nad hlavou a naprosto vymetená azurová obloha. Tak tady dlouho asi nevydržíme, říkali jsme si. Ale kde jsou slibovaní čápi? Auto jsme odstavili na kraji louky a vydali se přes biotop pěšky. V dálce jsme viděli čápa bílého, který se procházel po louce. Byl ale sám, ostatní pravděpodobně někam odlétli. Přiblížili jsme se k čápovi na nejmenší možnou vzdálenost a udělali pár fotek. Chvíli jsme se ještě procházeli po louce a fotili zajíce a hmyz. Vedro bylo ale neúnosné, a tak jsme brzy zabalili nádobíčko a v rozpáleném autě se vraceli zpět do Chlumce. Zpáteční cestu jsme volili přes vesnice, ne po dálnici, jako ráno na cestě sem. Trochu jsme se sice motali, ale nakonec jsme bez problémů dorazili do Chlumce kolem desáté, totálně uvaření, ale spokojení, že jsme zvedli kotvy a aspoň na chvíli odjeli na malý výlet.

Po ranním výletu jsme neměli chuť něco klohnit k jídlu, a tak, jakmile jsme obstarali psy, vyrazili jsme všichni tři na oběd do restaurace U Koně. Já jsem si dala kuře na kari s rýží, Lída si dala totéž. Kája si dal typicky lehké letní jídlo – vepřové výpečky s bramborovým knedlíkem a zelím 😊

Po dobrém obědě jsme opět zavítali do domácích potřeb, abychom koupili zase termosky, tentokrát pro další příbuzné a kamarády, což je už asi u nás místní kolorit 😊. Pro pár maličkostí do vedlejšího krámku Vietnamců a ještě absolvovat nákup v Lidlu. Dnes to je zázrak, protože měli v Lidlu několik palet balené vody. Kupujeme pár nezbytností jako jsou papírové ubrousky a čerstvé pečivo a spěcháme za pejsky na cvičák.

Teplota stále stoupá výš a na teploměru je přes 34 stupňů. Osvěžujeme se u studny, pouštíme rozstřikovač. I psům se stříkání vody líbí, zejména Ambře, která by nejradši rozstřikovač spolkla. Ochlazení psi si dokonce chvíli i hráli 😊

Po venčení je dáváme opět odpočinout a dodržujeme polední klid. Je to děs, na teploměru je už 34 stupňů. Už není, kam se schovat. Odpoledne půjdeme venčit už jen do lesa, kde je sice také strašné vedro, ale aspoň tam to slunko tak nepere. Od sousedů jsme dostali další várku krásných a výborných broskví. V tomto vedru nejde ani nic dělat na noťasu, bojím se, že bychom ho uvařili… takže ani fotky neprohlížíme, poznámky si píšu ručně do bloku. Večer fotíme zase u jezírka šídla a západ sluníčka. Když jsme se od jezírka vraceli, potkali jsme na cestě srnečka, foťák jsem měla v ruce, takže jsem to narychlo cvakla, snad z toho něco bude.

Naši psi už mají dost, vedro je i pro ně únavné, a to skoro nic nedělají. Zkrátka všechno je vyschlé napadrť a není pomalu ochlazení ani v noci, takže jsme všichni jak mátohy.

K večeři grilujeme klobásky, cuketu, papriky, máme okurkový salát, česnekový dip ze zakysané smetany. To si tedy baštíme… bylo toho tolik, že se to ani nedalo sníst.

S plným bříškem jdeme spát, i když to s tím spaním asi nebude tak horké, neboť je strašné teplo pořád… možná snad k ránu, že by se trochu ochladilo, ale moc tomu nevěřím.

Jak jsem předpokládala, tak noc byla velmi teplá, a tudíž se špatně spalo. Přesto jsme si ráno trošku přispali a vstávali tentokrát v půl sedmé. Sluníčko už bylo vysoko a svítilo nám na stany. Je jasné, že bude i dnes pěkný pařák. Denní program začínáme, jak jinak, ranním venčením našich psích miláčků. Mám Winnyho na vodítku. Kája Aminu pustil na volno, což se vzápětí ukázalo jako chyba. Z louky mezi chatami totiž vystartoval přímo před čumáky našich psů zajíc a upaloval do lesa. Amina samozřejmě nelenila a vystartovala za ním. Winny měl snahu Aminu následovat, ale jeho pokud jsem ustála. Přestože Kája zařval na Aminu, zmizela nám z dohledu do lesa za zajícem. Kája několikrát ještě zavolal, ale nebylo nic vidět ani slyšet. Trochu nám zatrnulo, protože několik desítek metrů lesa končí frekventovanou silnicí na Poděbrady. Doufali jsme, že Ambra až tam nedoběhne a že se vrátí. Trvalo to asi dvě minuty, než se vrátila. Bez zajíce 😊 Oběma se nám hodně ulevilo. Kája Ambru připnul na vodítko a šli jsme dál venčit. Zabočili jsme pěšinkou do lesa jako obvykle, směrem ke včelím úlům, které jsou u pole na kraji lesa. Les je v těchto místech lemován hustým křovím, ve kterém jsou cestičky od zvěře. Navíc je nedaleko právě ono jezírko, kam chodíme fotit, které funguje asi jako pítko pro zvěř. A já najednou koukám,  jako blázen, pár metrů od nás stála u houštiny jako socha statná srna. Chvíli jsme si vzájemně koukali do očí, já křečovitě držela vodítko s Winnym. Srnka po pár vteřinách zvolila rychlý ústup, proběhla kolem nás lesem a byla v trapu. Naštěstí. Trochu jsem litovala, že nemám u sebe foťák, ale asi bych stejně nestihla nic cvaknout. Navíc ještě s Winnym na vodítku… Tak to by asi pro dnešek stačilo, snad máme dnes vybráno. Zbytek procházky se obešel bez problémů a incidentů. Psy jsme dali do kotců a šli si udělat snídani a vydýchat ranní zážitky.

Ve chvíli, kdy se vám stane, že vám zdrhne pes, vám během pár vteřin proběhne hlavou, co všechno se může stát. Naštěstí se nic nestalo. Vypili jsme si kafe a uklidnili se. A došli jsme k názoru, že když můžou honit zajíce, že taky můžou cvičit, lumpové psí. Ze skladu místního cvičáku jsme si vypůjčili stavitelnou metrovku a dali jí na plac před klubovnu. A jde se cvičit, oni vás přejdou roupy. Kája přivedl Ambru a se slovy, že zřejmě ještě není dost unavená, když může lítat po lese, určitě jí neublíží, když si trochu pocvičí. Lída mezitím připravila pro Arga čtverečky. Kája cvičil s Ambrou skoky přes metrovku s přidělaným udělátkem na rozšíření skokovky. Ambra skákala skvěle s velkou rezervou. Přidala jsem se a šla pro Winnyho. Trochu jsem mu překážku snížila. Nemáme tolik natrénováno, moc neskáčeme kvůli jeho dysplazii na loktech. I Winny skákal docela dobře, i když se to samozřejmě nedá se skoky Ambry srovnávat. Jako poslední šel na nácvik skoků na nízkou překážku Argoušek. Skákal poprvé, ale nezklamal, je moc šikovný, moc mu to šlo. Je to zkrátka moc šikovný pejsek. Ještě vyčuchat čtverečky a potom jsme rychle všechny pejsky uklidili do kotců, protože se rychle oteplovalo. Dnes bude asi opět nesnesitelně.

Beru do ruky detektivku a Kája otevírá na chvíli notebook, aby prohlédl včerejší fotky. Baštím broskve od sousedů a začínají se mi opět klížit oči. Sakra, to je děs, člověk leží jako chcípák a pořád by jen spal. Na chvíli mi napadá, jak se vůbec netěším zpátky domů a do práce. Fuj. To bude úmorné a doma bude taky vedro … No vracím se ke knížce a snažím se ještě chvíli číst, než vyrazíme do města na oběd.

V jedenáct se zvedáme, balíme foťáky a vyrážíme do Chlumce na oběd do naší oblíbené restaurace U koně. Po obědě se mrkneme do bývalého pivovaru na naše čapí kamarády.

Co jsme měli k obědu tento den si už nepamatuju, poznámky jsem si nenapsala… Po obědě jsme jeli do bývalého pivovaru a měli jsme štěstí. Na každém komínu byl jeden čáp. Na komínu s hnízdem stála samice a na vedlejším pravděpodobně samec. Fotili jsme asi půl hodiny, ale pak už jsme nemohli. Vedro se pořád zhoršovalo, z focení nás bolelo za krkem a taky ruce. Snad z fotek něco bude. Vrátili jsme se rovnou na cvičák a dnes jsme nešli vůbec nic koupit. Bylo půl jedné a na teploměru bylo už 33 stupňů.

Polední klid je nutné dodržovat, to se nedá nic dělat. Navíc, v tomhle počasí se se stejně nedá nic dělat. Dovolená se pomalu, ale jistě, chýlí ke svému konci. Na internetu se píše, že vedra budou pokračovat. Je už hrozné sucho, budou určitě problémy s vodou. U klubovny na cvičáku už není, kam se před pálícím sluníčkem schovat. Bez milosti celý týden pálí, na nebi nejsou skoro žádné obláčky, které by ho na chvíli skrylo.

Po odpočinku jdeme vyvenčit pejsky. Jsou sice rádi, že jdou z kotců ven, ale za chvíli se táhnou jako med. Po krátké procházce si zase rádi vlezli zpět do kotců, kde je teď už relativně chládek, protože je chrání před sluncem už les. Jdeme si dát odpolední kávu. Počítač se bojíme pouštět, abychom ho nepřehřáli, a tak tu sedíme, jsme rádi, že dýcháme, nehýbáme se a přesto se pořád potíme. Lídu stále trápí nepříjemný kašel, je to úmorné. A aby se to nepletlo, mě se začal ozývat můj zlobivý zub, který léčím už od května. Před dovolenou si dal říci a uklidnil se, poctivě jsem byla u svého zubaře, který se na něj podíval, byl rád, že nezlobí a říkal, že na něj ani nebude radši sahat. Objednaná jsem po dovolené, v léčbě budeme pokračovat. No a dnes se začal tedy znovu hlásit ke slovu. Doufám, že si dá říci a uklidní se, nerada bych někde hledala pohotovost. Vedra nám tedy dávají celkově zabrat.

Na dnešní večer je naplánovaný bramborák. Lída oloupala brambory, připravili jsme cuketu a já jsem všechno nastrouhala. K přípravě těsta na bramboráky zbývalo přidat mouku, vejce, česnek a koření. Lída sáhla do svého kouzelného kufříku a přinesla pytlík s moukou. Bohužel se ale vzápětí ukázalo, že v mouce jsou schované breberky 😊 a tak celý pytlík s moukou i breberkami letěl do popelnice. Bylo čtvrt na sedm večer, tak říkám, aby Kája zajel do Lidlu pro mouku. Sice se mu moc nechtělo, ale byl hodný a šikovný, protože do Lidlu zajel a mouku dovezl. Zdárně jsme tedy dokončili přípravu těsta na bramborák a začali jsme smažit placky. Vařič jsme dali na stolek před klubovnu, abychom nezhoršovali vedro v klubovně a dali se do toho. Zatímco se placky pomalu smažily, stihli jsme nakrmit pejsky a nafotit západ sluníčka. Placky byly výborné. Stále bylo vedro, i když už sluníčko zapadlo. Odpoledne teploměr ještě popolezl na 34 stupňů.

Lída si na dnešek připravila spaní pod pergolou u klubovny, na spartakiádním lehátku. Snad se tady vyspí lépe než ve stanu kvůli svému úpornému kašli. Po jídle a osprchování jsme ještě chvíli poseděli a konečně pustili PC a prohlídli fotky, které jsme dnes pořídili. Krátce před půlnocí jsme zhasli a šli spát. Neuvěřitelně otravovali totiž malé mušky, které létaly okolo zářivek pod pergolou a lezly nám všude. Zapálila jsem sice svíčky, ale moc to nepomohlo. Každý večer tady také létají sršni, což není zrovna příjemná společnost.

Před spaním jsme ještě pustili pejsky vyvenčit a pak jsme zalehli. Bude vedro i v noci, takže se asi moc spát nedá. No, uvidíme…

Jak jsme předpokládali, noc byla mimořádně teplá a spaní podle toho vypadalo. Lída prý prokašlala velkou část noci, zbytek noci prý údajně spala. Vstáváme kolem šesté. Sluníčko je už pěkný kus nad obzorem a už pěkně hřeje. Když jsme šili včera večer kolem půlnoci spát, bylo 25 stupňů. Ráno v pět hodiny bylo na teploměru 22 stupňů. To se prostě neochladíš a neochladíš. Možná, kdybychom si dali nohy do lavoru se studenou vodou…

Čas zase ukrojil další den z naší dovolené. Začíná její předposlední den, čtvrtek. Ranní venčení proběhlo dnes bez problémů. Snídáme a pak, dokud je ještě trochu dýchatelno, cvičíme znovu přeskoky přes metrovku jako včera. Argo si odčuchal svoje tři čtverečky, na kterých se nasnídal. Nacvičujeme s ním také skokovou překážku a pak, po chvíli odpočinku, zkoušíme nízkou kladinu. Poprvé jsme ji absolvovali s problémy, Argo se trochu bál té výšky, takže nás poškrábal. Dáváme mu chvilku odpočinku a zkoušíme ještě místní překážku typu A, která je hodně roztažená a nízká. Tu absolvuje Argo napoprvé skvěle, takže končíme s výcvikem a trádá dát psy do kotců, aby mohli odpočívat. Zatím sluníčko svítí do zad kotců, takže, jako každý den, věšíme na kotce mokrá prostěradla. Kolem poledne už budou kotce ve stínu.

Následuje chvilka odpočinku a brzy je čas na odjezd na oběd do města. Lída si vaří oběd ze zásob, tady v klubovně, má brambory a filé. My jedeme ve vyhřátém autě do restaurace U koně. Než půjdeme na oběd, stavíme se v second handu, který je naproti spořitelně. Mají tam polední pauzu, a tak se tam zastavujeme před obědem. Vloni jsem se v tomto sekáči byla taky podívat, ale nic jsem nekoupila. Dnes bych nepohrdla nějakými šortkami, které bych mohla nosit ke psům. Hned ve dveřích mě padla do oka kabelka. Má sice modrou barvu, takže přemýšlím, k jakému oblečení by se mi hodila. Ptám se na cenu a pak už neváhám a beru ji. V hromadě kalhot lovím šortky a pak jdu zkoušet. Jsem úspěšná, mám troje šortky a kabelku, cena neskutečná za vše celých 120 korun. No, nekupte to! Kája sice kroutí očima, ale nakonec nic neříká … Jedeme na oběd.

Dnes je v nabídce bramboračka, vepřová kýta na smetaně s knedlíkem. I v tom vedru mě neopouští chuť k jídlu a všechno jsem spořádala, zapila půl litrem vody s citronem. Ráno jsem měla trochu "knedlík" v krku, ale snad to bude dobré. Možná to bude tím, že jsem včera porušila svoje zvyky a místo odražené vody jsem pila studenou vodu z lednice. Jsem prostě nána pitomá. Takže teď čajíček...

Ještě jsem zapomněla napsat, že při ranním překonávání překážky (kladiny) si při pomoci Argovi Kája udělal o suk na náběhovém prkně kladiny pěknou skobu do nových šortek, co jsme tady koupili u Vietnamců. A tak jsem řekla, že by si měl koupit ještě jedny nové. Nejdříve frflal, že je třeeba už nebude potřebovat, protože přece končí léto! Ale po mém huronském smíchu, že bude podle předpovědí meteorologů vedro pořád, jsme opravdu zašli k Vietnamcům, a světe div se, jedny šortky jsme vybrali. Paní prodavačka se nám už do nákupu nepletla jako minule, jen suše poznamenala, že všichni chlapi jsou stejní. Vůbec nechápu, jak na to přišla ...

A teď honem zpátky na cvičák, teploměr už zase ukazuje 33 stupňů ve stínu. Chvíli odpočíváme, přemýšlíme a plánujeme, jak zabalíme, jak a kdy vyrazíme k domovu. Nojo, prostě se to už blíží. Z takového přemýšlení vám ale jde hlava kolem, až najednou zjistíte, že se vám zase zavírají oči. A tak se zvedáme a bereme psy chvíli ke klubovně. Nejchladněji je kupodivu na záchodě. Winnýsek se chvíli chladí na dlažbě u umyvadla. Amina pořád pochoduje, nevydrží ani chvíli na jednom místě. Jestli si lehla, tak maximálně na pět minut. Jinak courá po place na sluníčku. Kája jí pouští rozstřikovač a ona lítá jako pominutá, chlastá vodu z rozstřikovače. Po této "koupeli" jí Kája zavírá do kotce, aby si chvilku odpočinula. Zato Winny leží na dlažbě jako přilepený a užívá si to.

Ve dvě hodiny nás minula bouřka, párkrát zahřmělo, ale mraky utekly někam pryč. Ani se neovlažil vzduch. Jestli tedy někde vůbec sprchlo... V tomhle vedru se tady nedá vůbec nic dělat, jen sedět a číst nebo luštit křížovky. Fouká vítr horký jako fen. U klubovny je dusno, a tak opět natahujeme plachtu, aby na nás aspoň sluníčko nesvítilo. Je tady na padnutí. Jak už bylo řečeno, nejlépe je na záchodě.

Lída šla venčit Betynu a vrátila se celá naštvaná, že jí Betka protáhla křovím za kočkou. Takže když se to vezme kolem a kolem, tak už máme všichni nějaký ten úraz - Kája rozrýpnutou ruku z pokusu o získání broskve, já zvrknutý kotník, jak mě Winny protáhl křovím za kočkou a Lída podrápanou ruku také z příhody s kočkou... to je tedy zase den. Dnes máme v plánu k večeři ugrilovat plněné cukety.

Z dovolené zbývá jeden den a dvě noci. Doma nás čeká asi stejné vedro jako máme tady. Předpokládám, že až se vrátíme, budou psi vyspávat celý týden.

Podvečerní venčení jsme absolvovali v poklidném tempu, kdy jsme spíše táhli psy za sebou, než aby psi táhli nás. Nevím, co se stalo, ale u cesty u pole ležel zajíc bez hlavy, už celý nafouknutý. Ráno tam ale neby. Přemýšlíme, kde se tam vzal a proč je bez hlavy. Chudák ušáček.

Dnes vylezl teploměr až na 35 stupňů. V osm večer bylo ještě stále 32 stupňů a v deset večer slezla teplota teprve na 27 stupňů. Dusno, ani kapka deště. Grilujeme, ale říkáme si, že jsme mohli cukety upéci asi na sluníčku ... To je nářez, to je nářez. icméně večeře dobrá, plněné cukety byly mňamka.

Lída bude opět nocovat u klubovny na lehátku, my se přesouváme do stanů. No, myslím, že ani dnes v noci toho moc nenaspíme, neboť teplota klesá pomalu a bude určitě tropická noc ... tak tedy dobrou ...

Ráno vstáváme před půl šestou. Vedro bylo celou noc, k ránu bylo 20 stupňů. Předposlední ráno nás vítá východem sluníčka, fotím mobilem. Pak jsem si ještě zalezla do stanu na půl hodinky, vstávám podruhé ve čtvrt na sedm. Než si půjdeme udělat snídani, tak jdeme vyvenčit naše bobánky.

Poslední den jsem ztratila ostražitost, a tak mě Winny zase připravil překvapení. Na louce mezi chatami byla kočka, která číhala u myší díry. Já s hlavou v oblacích jsem byla nepozorná a na Winnyho moc hodná, takže EO pravděpodobně neměl napevno utažený, což se mi vzápětí stalo téměř osudným, neboť parchant nečekaně vyrazil za již zmíněnou kočkou. Flexivodítko jsem měla v levé ruce, v pravé ovladač EO, který jsem sice mačkala, ale jak se ukázalo, asi zbytečně. Prostě to nezabralo. Trochu mě to vykolejilo a než jsem se vzpamatovala a vyřešila situaci, Winny toho zneužil a vystartoval znovu. To jsem už tedy neustála a flexivodítko mě vyškubl z ruky a zběsile pádil za kočkou. Já, vzteky bez sebe, mačkala ovladač a mačkala, a ono nic... A to jsem si ještě o lanko z flexivodítka spálila ruku na zápěstí, takže to se můj vztek trochu vynásobil. Vztek mi tak trochu přešel, když jsem si uvědomila, že Winny letí za kočkou směrem k silnici, kde je rovinka a auta tam jezdí docela rychle. Řvala jsem na psa jako pominutá, vzteky a strachy bez sebe ... no, co vám budu povídat ... Winny si hrál na hluchého. Naštěstí nakonec honičku za kočkou vzdal (asi mu zdrhla přes plot někam do zahrady) a vrátil se, jakoby se nechumelilo. Já bylo dost nepříčetná a dalo mi hodně práce, abych zůstala v klidu. Nakonec dostal po palici, ale jen zamrkal a čučel jako tele, jakoby říkal, co chceš, vždyť jsem přece přišel... Připoutala jsem ho na vodítko a udělala čelem vzad, dovedla ho na cvičák do kotce a šla nezdařené venčení vydýchat a ošetřit si spálenou ruku.

Druhá procházka byla již lepší, EO utažené, aby vše fungovalo, jak má. Ovladač měl v ruce tentokrát Kája, Winny puštěný na volno, já dávala povely, Kája reagoval podle potřeby. Winny je prostě pacholek. Spálená ruka mě pálila jako čert a byla jsem nešťastná. Jo, holt je to moje černý zlatíčko, tak mi to předvedl ... pacholek je to. Všechno bylo OK, bodejť by ne, už měl dnes vybráno.

Když jsme se vrátili z druhé procházky, šli jsme našlápnout stopičky pro Arga. Jednu ukázkovou já, druhou cvičnou Lída. Já udělala stopičku do obloučku, protože mě překvapila myší díra, kterou jsem musela obejít. Argo to ale bravurně zvládnul. Druhá stopička s Lídou byla trošku hektičtější, ale nakonec docela dobrá.

Už je zase děsné vedro, v deset dopoledne je 30 stupňů. To bude dneska zase peklo. Čekáme, až se sluníčko trochu posune a my budeme moci začít balit, protože budou stany ve stínu. Většinu věcí, co máme v klubovně, máme již sbalenou a připravenou pod pergolou. Až se vrátíme z oběda, nacpu všechno do auta a do vozíku, abychom měli vše připraveno.

V jedenáct hodin je už 33 stupňů a my jedeme na poslední oběd do Chlumce. Já jsem si dala krůtí řízek s bramborovou kaší, Kája rizoto. Obě porce byly veliké, takže se to skoro nedalo sníst. Na sluníčku se nedá vydržet, a tak spěcháme nazpátek na cvičák. Opět bereme psy na chvíli ke klubovně, aby se trochu vychladili. V kotcích je samozřejmě horko, i když už jsou ve stínu.

Uklízíme v klubovně a potom na chvilku odpočíváme.

Stany jsou už ve stínu, a tak se vydáváme balit. Na seveeru se to trochu mračí, tak by bylo škoda, kdyby, nedej bože, trochu sprchlo a my museli čekat, až vše uschne. Necháváme proběhnout na chvilku psy a pak se jdeme pustit do bourání. Fouká docela čerstvý vítr, který nám všechno bere z rukou. Naštěstí je všechno suché na troud, takže se dá všechno jen oprášit a zabalit do pouzder.

Kupovitá oblačnost se blíží, že by přece jen sprchlo? No, moc tomu nevěřím, ale bude fajn, když budeme mít všechno v suchu sbalené a pod střechou. V půl druhé máme hotovo. Bourání nám jde přece jen lépe než stavění ...

Zasloužíme si kávu a krátký odpočinek. Na teploměru je zase 34 stupňů, takže peklo, peklíčko. Ke kávě dáváme zmrzlinu. Je čím dál, tím hůř. Kája přistavuje vozík s autem a já začínám nakládat. Dnes budeme spát na spartakiádních lehátkách pod pergolou, takže všechno, kromě spacáků a pár maličkostí, které budeme potřebovat, skládám postupně do vozíku a do auta. Zítra ráno naložíme jen spacáky, foťáky, drobnosti, co máme venku, jídlo z lednice a pak adieu Chlumec nad Cidlinou.

Ve tři hodiny se nebe zatáhlo. Že by přece jen sprchlo? Kdepak, jen se to mračilo a zase se to uhnulo a nakonec nás to minulo. Jo, holt jinde to potřebují asi víc.

V pět odpoledne máme všechno hotovo, naloženo, uklizeno. Na teploměru je 34 stupňů. Obloha je sice zatažená, ale je to bez deště, teplota se drží. Alespoň, že slunko nepálí a trochu pofukuje.

Balení věcí nesnáším. Jsme utahaní jako koťata, a tak už jen odpočíváme. K večeři si bereme, co dům dá. Venčíme už jen na place, psi jsou nervózní, protože nevidí postavené stany, ale u klubovny obě auta i naložený vozík. Máme nakrmeno a jde se spát.

Poslední táborová noc, téměř pod širákem, má svoje kouzlo. Dovolená utekla rychle, až moc. Tak dobrou, ráno musíme brzy vstávat.

Noc byla příjemná, ráno ukazuje teploměr 22 stupňů. Na spartakiádních lehátkách se spalo docela dobře. Sice večer bzíkali komáři, ale pak si dali říct a byl pokoj. Vedro bylo až do noci, dalo se spát na spacáku. Až v noci jsem vlezla teprve do spacáku.

Vstávala jsem bez budíku ve čtvrt na šest. Na obloze bylo spoustu oblačnosti, za kterou pomalu vykukovala rudá koule vycházejícího sluníčka. Předpověď na dnešek byla "hustá", 34 stupňů. Posbírali jsme všechno, co ještě nebylo zabalené, ssbalili jsme spacáky, deky, jídlo z lednice. A přitom fotit poslední chlumecký letošní východ sluníčka.

A pro pobavení poslední moje úsměvná historka "z natáčení". Když ráno vstanu, nasadím si na ruku hodinky, to je jedna z mých prvních ranních činností. To jsem dnes ale výjimečně neudělala hned. Hodinky jsem někde odložila, a pak jsem díky posledním přípravám na odjezd domů nějak zapomněla, kam jsem je položila. Všechno je zabaleno ... a já začínám hledat odložené hodinky. Prošla jsem asi tak dvacetkrát všechna místa, která přicházela v úvahu, že by tam hodinky mohly být. Prohledala jsem batoh, ve kterém jsem měla doklady k vozíku, doklady moje, doklady psí ... prohledala jsem koupelnu, prohledala jsem místo pod pergolou, kde jsem spala na lehátku, pak jsem hledala na place, třeba jsem je vytrousila, jak jsem fotila ten východ slunce... No, nikde jsem je nenašla. Když už jsem to hledání vzdávala s tím, že jsou možná někde zabalené anebo vem čert hodinky, tak si prostě koupím nové, protože jsem asi cvok ... třeba jsem je někam omylem přibalila, tak jsem sáhla jen tak mimochodem do toho batohu, který jsem už mnohokrát prošla a vytáhla ... hodinky. No - je to jasná diagnóza - jsem prostě regulérní cvok.

Bylo sedm hodin, když jsme všechno měli připravené, vyvenčené psy naložené ve vozíku, vše uklizené, zajištěné, klíče odevzdané... vyjíždíme směr domov. Adieu Chlumec nad Cidlinou !

Cesta domů byla bez problémů, plynulá, i přes omezenou dopravu na některých místech hradecké dálnice. Žádný problém nás nepotkal. Plynule jsme projeli i Prahou, jižní spojka byla sice už trochu plnější provozem, bylo už osm ráno, ale stále to vše bez problémů jelo. Bylo něco před devátou, když jsme vjížděli do naší ulice, teploměr hlásil 24 stupňů ve stínu a z nás ve vyhřátém autě lil pot. První zastávka byla u bytu, kde jsme vyložili část nákladu, druhá zastávka u Káji, kde vyložil Ambru a následovala cesta na cvičák, kde jsme vyložili další část nákladu a zaparkovali vozík. Zbytek věcí vezl Kája autem domů. Hotovo! Tedy spíše vyloženo. Teď mě čeká ještě všechno vybalit, umýt, vyprat, uklidit. Nemám ráda balení ani vybalování.

Lída hlásí sms zprávou, že dorazila v pořádku domů. Tak jsme tedy v pořádku všichni doma. Dovolená končí, letošní tábor máme za sebou a můžeme se, snad, těšit na ten další, v příštím roce !

Foteček z tábora je spousta, jen je potřeba dát tomu čas, než je zpracujeme.

A co říci na úplný závěr? I přes to velké a nekonečné vedro byl tábor super. Užili jsme si volna, užili jsme si pejsků, užili jsme si čtení, užili jsme si focení a zkrátka, bylo to fajn.

Tak přemýšlejte a třeba se můžete příště přidat k nám.

AV

LETNÍ VÝCVIKOVÝ TÁBOR 2018

Letošní tábor pro naše členy bude pořádán v termínu od neděle 22.července 2017 do soboty 4. srpna 2017 

v areálu ZKO Chlumec nad Cidlinou.

Informace k letnímu výcvikovému táboru

Obecně:

Náš tábor je pořádán sice ve znamení výcviku, ale nepodobá se hektickým táborům, kde se cvičí od rána do večera každý den, abyste dohonili to, co jste nestihli v průběhu roku.

Náš tábor je pohodová dovolená, kdy se věnujeme sobě i svým psům, trochu si zacvičíme, zatrénujeme obrany, ale zejména odpočíváme, jezdíme na výlety a pořádáme denní sedánky u skleničky dobrého moku, eventuelně s dobrou krmí :)

Termín konání: od neděle 22. července 2018 do soboty 4. srpna 2018

Místo konání:   Areál ZKO Chlumec nad Cidlinou

Účastníci: členové naší ZKO s rodinnými příslušníky

(po dohodě lze udělat výjimku, například pro naše kurzisty, případně naše dobré známé)

Poznámka: není nutné pobývat celých čtrnáct dnů, možné je na pár dnů, na víkend, zkrátka jak je každému libo

Ubytování:  

ve vlastních stanech, karavanech, pod širým nebem...

Pokud vám ale nevyhovuje takovéto ubytování, určitě by se v okolí našel nějaký penzion. To ale nemáme dosud prozkoumané, takže bude nutné vyvinout vlastní aktivitu ...

Doprava: po vlastní ose (nejlépe autem...). Chlumec nad Cidlinou je pár kilometrů za Poděbrady po dálnici na Hradec Králové.

Souřadnice cvičáku:https://goo.gl/maps/bA7dBbJpcp22

Strava: v restauracích ve městě, případně z vlastních zásob. Určitě však prozkoumáme okolí a najdeme místa, kde se nám bude líbit.

V místě je LIDL a spousty dalších obchodů.

Tak jako v minulých letech vítáme návštěvy příbuzných, známých, kamarádů a přátel. Na návštěvu je však záhodno dovážet na ochutnání táborníkům dobroty z vlastních zahrádek, nevylučují se ale ani výrobky z cukráren, prodejen masa a podobně. Na táboře totiž velmi rychle vytráví :). To se ale opakujeme...

Fantazii se však meze nekladou...

Vybavení klubovny: standardní, tedy varná konvice, sporák na PB, mikrovlnka, lednice, mrazák. Sebou vezeme toustovač. Luxustní je splachovací záchod a sprcha :-), bojler na teplou vodu je sice menší, takže je nutné teplou vodou šetřit, ale i tak je to luxus...

Cena za pobyt: cena stejná jako vloni (info osobně) 

Účastníci tábora: upřednostňujeme naše členy s rodinnými příslušníky.

Výjimečně po dohodě je eventuelně možné přiibrat i další účastníky...

Nicméně, jak již bylo řečeno a napsáno, náš tábor není klasickým výcvikovým táborem pro širokou veřejnost, je to naše klubová záležitost, kterou pojímáme spíše jako dovolenou se svými psy. A protože se po celý rok staráme o kurzisty a další zájemce o výcvik, kterým se poctivě věnujeme, bereme tábor jako čas, který chceme věnovat svým psům ...

Program tábora: 

• tréninky obran - podrobnosti budou doplněny před termínem tábora
• trénink pachových prací v rámci možností na místních terénech
• tréninky poslušnosti
• volná zábava
• odpočinek
• výlety
• v případě dobrého počasí také koupání v místním koupališti (to jsme vloni nevyzkoušeli, neboť první týden bylo deštivo a chladno a druhý týden jsme houbařili a výletili...)

Zájemci o tábor něchť se hlásí u Aleny Vanžurové (písemně, e-mailem, osobně, telefonicky...), a to prosím co nejdříve, abychom měli přehled, kdo pojede a kolik nás bude.

Co jsme ještě neřekli ...?

Cvičák se nachází kousek od města v zahrádkářské kolonií u lesa.  

U prostorné klubovny je velké kryté sezení, ohniště na opékání dobrot, kynologické překážky a samozřejmě jsou zde odkládací kotce. Případné podrobnosti, budeme-li je vědět, sdělíme osobně.

Na tábor je možné přijet i jen na pár dnů, na víkend nebo jen na návštěvu, třeba ve dny, kdy budou tréninky obran. Neděli dopoledne uprostřed běhu tábora mají zamluvenou místní na výcvik.

Na táboře je spoustu času, který trávíme nejen hrami a výcvikem se psy, ale také fotografováním, výlety, povídáním o věcech, na které běžně není čas a také je možnost se více vzájemně poznat, což většinou při setkáních na cvičáku na krátkou chvíli výcviku není možné.

Už se moc těšíme, že budeme grilovat maso a opékat buřty na ohýnku, už se nám sbíhají sliny.

TAK NA SHLEDANOU NA TÁBOŘE