Letní výcvikový tábor

Sobota 20. července 2019... dovolená je za dveřmi, a to doslova. Po týdnu relativně příjemného počasí, které se podobalo tradičnímu českému létu, bylo dnes zase nedýchatelno. Teploměr ukazoval ve stínu 32 stupňů Celsia. 

Včera odpoledne jsem se konečně pustila do balení věcí sebou na dovolenou, na náš letní výcvikový tábor.  Dnes dodělávám přípravy a jde mi to hodně ztuha. Přesto se dá říci, že až na posledních pár potřebných věcí, jako například jídlo, je do večera zabaleno, naloženo a připraveno k rannímu časnému odjezdu do Chlumce nad Cidlinou.  Na nedělní ráno, na čas našeho odjezdu, předpovídají meteorologové bouřky a déšť. Uvidíme, jak se trefí do skutečnosti, ale jeden den předpovědět většinou umí, a tak se tomu dá docela věřit.

Tak snad bude aspoň na cestu chladněji a nebudeme se v autě pařit a psům ve vozíku bude taky přijatelně. Zkrátka uvidíme, počasí nějaké bude a my to stejně nezměníme...  Tak šup do postele, zítra brzy vstáváme.

Neděle 21. července 2019

V sobotu večer jsem nakonec všechno připravit nestihla. Byla jsem z toho vedra nějaká mátožná. Dala jsem si tedy budíka na půl šestou, abych všechno, co jsem večer neudělala, ráno dohonila. Ale ráno bylo všechno jinak. V půl páté mě vzbudila migréna. No to je tedy super. Mlátila jsem sebou v posteli ze strany na stranu a přemýšlela, jak to, co jsem večer nestihla, zvládnu. Po páté hodině mě bylo jasné, že bez prášku na bolení hlavy to nezvládnu. Vstala jsem a prášek si vzala. Bylo mi hodně zle a připadala jsem si jako po nějakém flámu. Bílá jako stěna, viděla jsem tvář v zrcadle. No potěš, to tedy bude cestování ... to ta dovolená tedy hezky začíná... 

Odjezd je domluven i s kamarádkou Lídou Šebkovou, pojedeme společně, bude na nás čekat v Černošicích u Penny marketu v sedm hodin. Bohužel nás čekají dopravní komplikace. Tento víkend je uzavřený lanový most v Praze na jižní spojce. Uzavřený by měl také být i za čtrnáct dnů, až se budeme z dovolené vracet. Kromě toho je uzavřená hlavní silnice na 'Vráži v Černošicích, protože ji opravují. Objížďka vede po místních komunikacích. No, s naloženým vozíkem se psy a naloženým autem to nebude žádná legrace. Když se spletete, je velký problém se s vozíkem otáčet. A co se týká jižní spojky a lanového mostu, nastudovala jsem si možnosti a vymyslela jsem geniální trasu po okruhu Prahy a přes Říčany, pak do Sadské, kde se budeme moci napojit na hradeckou dálnici. Tím bychom se vyhnuli objížďce lanového mostu přes Hostivař a přitom by to bylo jen o pár kilometrů delší. Což o to, vymyšlené jsem to měla dobře, ale jak to ve skutečnosti dopadne?

Ale ještě nazpět o krok... konečně jsem se v půl šesté vyhrabala z postele a motala se "jako nudle v bandě" po bytě. S bídou jsem zvládla vyvenčit psa a dovedla jsem ho na cvičák do kotce. Jakž takž jsem se rozhýbala, i když jsem stále přemýšlela, jestli to všechno, co potřebuju udělat, zvládnu. Migréna se mě držela a nechtěla mě opustit, prášek zatím nezabíral. V dálce, na západě, se na obloze kupily černé mraky a bylo jasné, že je jen otázkou času, kdy se spustí déšť. 

Na cvičák dorazil Kája s Ambrou. Připojili jsme vozík, naložili psy a jeli k mému bytu naložit ještě zbytek věcí.  První kapky deště spadly, když jsme nakládali do auta poslední krabici s jídlem. Marně jsem přemýšlela, co jsem zapomněla připravit, a tím pádem, bez čeho se budu muset celých následujících čtrnáct dnů obejít. Neměla jsem ani sílu, ani myšlenky pohromadě.  A další zádrhel musel přijít. Možná to bude znít legračně, ale když jsme chtěli nastartovat auto a vyjet, uvědomil si Kája, že zapomněl doma zuby ... Úsměvné, říkáte si ... no jo... Tak Kája letěl domů pro zuby a já jsme se šla ještě převléknout na cestu. 

Konečně tedy vyrážíme, je 6:45, čas máme dobrý. Nemůžeme jet přes Všenory na strakonickou, protože je uzavírka mezi Dobřichovicemi a Všenorami. Pojedeme tedy přes Černošice, kde na nás bude čekat Lída, pak přes Radotín a pak nás čeká ten šílený rozplet u Zbraslavi, snad to trefíme na Jesenici ... Ale nespěchejme, ještě nejsme v Černošicích... Uzavírka hlavní silnice na Vráži je až k Tescu. Musíme tedy ulicemi objet rozkopanou silnici a najet na ní až za Tescem. Jedeme na čas, tak snad to klapne.

No, úplně to neklaplo na první pokus... Netrefili jsme úplně správnou ulici a vyjeli u rozkopané ulice u řeznictví naproti samoobsluze. Takže, to je prostě v háji. Ulice je to úzká, je do kopce, zprava parkovací místa s auty, no to jsem tedy zvědavá, jak se tady s naloženým vozíkem otočíme. Kája to zkusil, ale vozík se šprajcnul ve špatném úhlu a bylo to. A tak došlo na nejhorší variantu, museli jsme vozík odpojit od auta a couvnout s ním do jediné mezery mezi zaparkovanými auty.  Pak ho vytáhout zpátky na vozovku a nasměrovat správným směrem. Pak otočit auto a zacouvat k vozíku, aby se dal připojit. Byla jsem z toho docela nervózní, protože silnice je tam v docela velkém sklonu, jestli vozík udržím, než Kája nacouvá s autem. Už jsem před sebou viděla katastrofický scénář, že vozík neudržím a on se s nákladem a se psy rozjede z kopce a ... ani si nechci představit, co by se mohlo stát. Naštěstí se tedy nic takového nestalo, vozík jsem udržela, nerozjel se, Kája otočil auto, zacouval, vozík jsme znovu připojili a já si mohla oddechnout. Sakra, to je tedy začátek cesty. Konečně jsme vyrazili a trefili správnou ulici, najeli znovu na hlavní a projeli Černošicemi. U Penny na parkovišti nás čekala Lída s naloženým autem věcmi a svými psy. Napojila se za nás a vyrazili jsme směr Chlumec nad Cidlinou. Sotva jsme vyjeli, začalo pěkně lejt, nebylo skoro vidět na cestu a stěrače měly co dělat, aby déšť stíhaly stírat.

Další rébus nás čekal u Zbraslavi na rozpletu, kdy z této strany od Prahy jsme na Pražský okruh ještě nenajížděli. Trochu jsme váhali, ale podařilo se to a mohli jsme si znovu oddechnout, že jsme na správné cestě a jedeme správným směrem... Moje představa byla, že pojedeme trasou Říčany, Úvaly, Sadská, kde se napojíme na hradeckou dálnici, po které pojedeme nám již známou cestou do Chlumce. Realita byla ale nakonec jiná a od mých představ se značně lišila. Moji nepovedenou navigaci naší výpravy omlouvala snad jen ta migréna, která mi asi vyřadila mozek z funkčnosti, či co... Takže až před Říčany to bylo v pohodě, šlo to pěkně podle plánu. Ale místo, abychom odbočili do Říčan a jeli mnou naplánovanou trasou, zmátly nás cedule, které nás vedly na Hradec Králové, a když jsme se vzpamatovali, bylo jasné, že frčíme směrem na Prahu. Co vám budu povídat, nakonec jsme přijeli na Jižní spojku, a to kousek před uzavřeným lanovým mostem, kterému jsme se chtěli vyhnout. Za velkého lijáku jsme projeli objízdnou trasou Hostivaří a konečně se vrátili na hradeckou dálnici. Jo, dneska nám to fakt šlo dobře hned o rána... Po cestě jsme předjeli déšť a zdálo se, že máme snad všechny problémy už vybrané, protože zbytek cesty do Chlumce proběhl již v pořádku a chvilku před devátou hodinou jsme dorazili k chlumeckému cvičáku. Jen jsme vylezli z auta, začalo pršet, dorazil ten déšť, kterému jsme trochu ujeli. Na cvičáku přijížděli místní, kteří měli mít dopoledne ještě plánovaný výcvik. 

Zajeli jsme na "naše" místo na cvičáku. Déšť dostal rozum a zmírnil se, takže jen lehounce poprchávalo. Ustájili jsme pejsky a dali jsme se tedy hned do stavění stanů. Abych mohla fungovat, jistil to další prášek proti migréně. Sotva jsme stany rozestavěli, rozpršelo se. Než jsme postavili vrchní části stanů, byli jsme mokří jako myši. Dali jsme tedy pauzu, než přestane pršet a šli si do klubovny uvařit kafe. Místní už pomalu s výcvikem končili, neboť také dostatečně promokli.

První táborová káva ...  pohodička, dovolená začíná. Čas trochu pokročil a přestávalo pršet. Zajeli jsme s auty ke klubovně, vyložili do klubovny všechny věci a jeli na oběd do naší oblíbené restaurace, která se ještě vloni jmenovala myslím U koně. Stála stále na svém místě, ale změny jsme zaznamenali. Na zahrádku byl ještě jeden nový vchod, který ústil na zbrusu nové, prostorné, vydlážděné parkoviště. Hospůdka změnila název, nyní se jmenuje La Putika. Jinak to vypadalo, že je vše při starém. Bylo narváno, ale obsluha se pěkně otáčela. Lída zůstala na cvičáku, na oběd jsme jeli jen já a Kája. Kája si objednal polévku cibulačku a rajskou omáčku s knedlíkem, já jsem si dala těstovinový salát a doufala, že mi už bolesti hlavy dají pokoj. Stále to nebylo ještě ono, necítila jsem se ve své kůži. O tom svědčilo i to, že když jsme dojedli a šli zaplatit ke kase, donesla servírka za námi můj mobil, který jsem zapomněla položený na lavici u stolu. To bych si tedy hned první den dovolené nepříjemně vydělala... Takže já se jdu dnes radši už zahrabat a vůbec nebudu nikam vylézat, abych neudělala nějaké nepředloženosti...

Nojo, ale nebylo to jednoduché, neboť jsme museli ještě jet do Lidlu nakoupit, a to zejména balenou vodu, neboť na místním cvičáku není voda pitná, ale jen užitková. Nákup v Lidlu jsme zvládli bez problémů. Ale ještě jedna zmínka o změně ve městě. K našemu údivu zmizel krámek s domácími potřebami, který byl vedle vchodu do naší restaurační zahrádky. Místo našeo oblíbeného krámku jsou nyní starožitnosti... 

Po obědě jsme dostavěli stany, nastěhovali do nich věci. Pak jsme vyvenčili pejsky a konečně jsme si sedli. Místní už byli dávno pryč. Bylo příjemné teplo, tak akorát, sem tam přišla menší dešťová přeháňka. Já jsem se na hodinku natáhla na spartakiádní lehátko pod pergolou u klubovny a dohnala tak trochu spánkový deficit. Snad už půjde moje migréna do háje a bude lépe.

A co je nového na chlumeckém cvičáku: Dá se v podstatě říci, že téměř nic. Tedy, abych byla úplně přesná, v klubovně mají kousek pěkné nové kuchyňské linky, za klubovnou nový přístřešek na dřevo (i když, pravda, tady si nejsem úplně jistá, jestli přístřešek nebyl už vloni). Další novinkou je psí bazének u studny. Je trochu větší než ten Winnýskův, který jsem přivezla sebou. Jinak je vše při starém, a to je dobře.

První den na táboře rychle utekl a my jsme unavení. Do pelechů padáme už v deset hodin večer. Pejskové se v osm hodin nabaštili, v devět vyvenčili a nyní se už snad oddávají snům ve svých dočasných obydlích... 

Dobrou noc ...

V noci se spalo dobře, ráno bylo na teploměru 14 stupňů. Ve čtvrt na šest spustila Ambra svoji obvyklou tirádu hýkání a volání svého pánečka, který byl zřejmě ještě zalezlý ve spacáku. Netrvalo ale dlouho a Kája ze stanu vylezl a šel ji vyvenčit. Mě se tedy vůbec ze spacáku nechtělo, a tak jsem poprosila, jestli by nevyvenčil taky Winnyho. Ale dlouho jsem ve spacáku nevydržela, už jsem neusnula, a tak jsem před šestou taky vylezla ze spacáku. Na poli proti cvičáku se válela mlha a sluníčko se přes ni snažilo protlačit. Bylo příjemně. Udělala jsem pár cvaků a šla připravit snídani. Ze stanu se vykulila i Lída. Sešli jsme se u snídaně, kde jsme se od Lídy dozvěděli první dnešní táborové moudro. Prý nemohla usnout a potom se probudila ... Hahaha, ještě, že tak.

Po snídani jsme si postupně všichni lehce zacvičili se psy. Kolem půl desáté přijela milá návštěva, Zoja Hrodková ze cvičáku z Městce Králové. Neviděli jsme se celý rok, a tak jsme si měli o čem povídat. Nakonec se naše povídání protáhlo i přes oběd, na který jsme si společně zašli do naší oblíbené La Putiky. Nadlábli jsme se suprově. Kája a Zoja měli špíz s americkými brambory a já jsem si dala houbovku s masem a knedlíkem. Lída zůstala na cvičáku a bude ujídat zásoby z domova, bude prý kuchtit brambory s kuřecím řízkem. Po obědě Zoja odjela domů a my jsme se vrátili na cvičák. V klubovně byl zvláštní ozón, a tak se Lída přiznala, že poslední placičku z vejce a strouhanky, co jí zbyly po obalování řízku, připálila při smažení. Nojo, to se holt někdy stane ...

Já a Kája jsme zbalili foťáky a stativy a vyrazili do starého, opuštěného pivovaru či cukrovaru, kde na vysokém komíně opět hnízdí, jako vloni, čápi. Na komíně byli dva. Bylo sice vedro na padnutí, ale bylo pod mrakem. Vydrželi jsme tam fotit asi hodinu a myslím, že se nám pár fotek povedlo. Vrátili jsme se do tábora a dali si odpolední kávu. Od půl páté do půl sedmé měli domluvené cvičení se štěňaty místní pejskaři. Když s výcvikem skončili, vyvenčili jsme naše psy a nakrmili je. Bylo stále poměrně velké teplo, ale protože bylo pod mrakem, dalo se to vydržet. 

Dali jsme si studenou večeři a pak jsme si otevřeli na uvítanou láhev červeného. Bylo teploučko, dnes prý bude i teplá noc, předpovídaná je tropická noc s teplotami 21 až 22 stupni. Do pelíšků jsme šli v jedenáct hodin. Vedle u sousedů štěkal až do noci pes, do toho stále houkaly vlaky na dráze, která je od cvičáku kousek. Vlakům zdatně pomáhala také Ambra v kotci svým vyvoláváním a stýskáním po páníčkovi, prý ji v kotci určitě zapomněl, neboť doma spí u jeho postele ...

Když si konečně Ambra uvědomila, že svým hýkáním páníčka nepřivolá, dala si říct a utišila se. Zato vlaky a sousedovic pes byli slyšet celou noc. No, k tomu vedro i v noci, takže spánek nebyl tuto noc nic moc...

Dnes vstáváme v šest hodin a jdeme venčit psy. Je teplo, je pod mrakem. Je jasné, že až se "Oskar" vyvalí zpoza mraků, bude dneska výživně.

Ranní venčení se tak trochu podobalo dostihům, protože hned, jak jsme vylezli ze vrátek, zahlédli jsme na cestě zajíce. Jakmile nás zahlédl, dal se okamžitě na úprk a zmizel v lese. Ovšem naši broučkové (Winny a Ambra) nás táhli za sebou po cestě a místo venčení zběsile a šíleně čuchali. Chvíli trvalo, než se zklidnili a začali se konečně venčit. Zajíce jsme nakonec potkali i na zpáteční cestě z lesa, takže opět byla tak trochu přetahovaná. Všechno dobře dopadlo, zajíc zmizel v poli a my jsme se mohli jít v klidu nasnídat. Po snídani jsme vytáhli postupně všechny psy z kotců a opět lehounce, rekreačně zacvičili poslušnost a pak si s nimi pohráli. Lída udělala na louce s Argem krátkou stopu. Po krátkém odpočinku si ještě zacvičila s Argem poslušnost pod vedením Káji, pilovali zejména chůzi u nohy. Byla i pochvala, že se Lída s Argem lepší. 

Já jsem mezitím tak trochu "odpadla", snažila jsem se dospat mizernou noc, protože mě zase zlobila migréna. Možná to zavinil i z domova přivezený polštář, asi jsem nevzala ten správný ...

Čas tady na táboře utíká rychleji než doma, a tak sotva jsem na chvilku zavřela oči, byl čas jet na oběd. Jezdíme kolem jedenácté hodiny, kdy v restauraci ještě není narváno. I dnes byl oběd výborný, Kája si dal maďarský guláš s knedlíky a já holandský řízek s bramborovou kaší a okurkovým salátem. Po obědě jsme se šli kouknout po městě, ale brzy jsme to vzdali, protože byla hrozná výheň. Zakoupila jsem nový polštář na spaní a nové žabky, neboť ty, ve kterých jsem přijela, mně pomalu, ale jistě, začaly opouštět. Několikrát mně je totiž přišlápl Winny, a tak se začaly trhat. Ještě nákup čerstvého pečiva v Lidlu a honem zpátky do stínu na cvičák. Teploměr už atakoval třicítku, takže bylo nedýchatelno.

Vyvenčili jsme pejsky, vykoupali je ve psím bazénu a uložili k odpočinku do kotců na chladící podložky. V tomhle vedru se moc činností vymyslet nedá, neboť jsme (snad) rozumné bytosti ...

K odpočinku jsme se uložili také my do stínu pergoly na spartakiádní lehátka. Tedy abych byla úplně přesná, já a Lída jsme odpočívali pod pergolou a Kája odkráčel prý přemýšlet do stínu ke stanu. Lída zpočátku sice četla, ale brzy se také začala oddávat přemýšlení. Já jsem se ani nepokoušela otevřít knížku, usnula jsem jako špalek hned. Na nedaleké dráze je dneska klid, nikdo nehouká, takže se nám dobře odpočívalo. Fouká teplý čerstvý vítr, který je jako fen a dokonává dílo vedra a sucha, takže to vypadá, že tady brzy budeme jako na poušti. 

Do večera vystoupala teplota na 31 stupňů podle údajů ve městě, ale na cvičáku muselo být ve stínu asi trochu víc. Když se slunko schovalo za obzor, oddechli jsme si. Na noc je předpověď 17-18 stupňů, tak snad se bude trochu lépe dýchat a vyspíme se. 

Den utekl a nás čekal večerní rituál venčení a krmení naší dravé zvěře, sprchování a studená večeře. Na víno v tomhle vedru nebyla chuť, ke slovu přišlo studené pivo. Uondaní vedrem jsme padli do pelechů po desáté hodině. Ani jsem nelezla do spacáku, jen jsem si ho přes sebe přehodila a spala v lehké noční košili. 

Dobrou noc !

V noci se dalo spát, byla docela příjemná teplota. Ale já jsem se moc nevyspala, protože jsem se před pátou hodinou probudila zase s hlavou jak pátrací balón. To už je třetí den, kdy mě každé ráno otravuje bolest hlavy. Ztěžka jsem vyhrabala z batohu oranžový prášek a zapila ho hnusnou teplou vodou z petky. Fuj. Doufala jsem, že brzy zabere. Snaha na chvíli ještě usnout se ale minula účinkem, a tak jsem radši vstala a vylezla ze stanu. Šla jsem vyvenčit Winnýska. Byla to zajímavá procházka, neboť jsme potkali jednoho zajíce a jednu kočku. Něco takového jsem ale očekávala, a tak mi to naštěstí nepřekvapilo. S bolavou hlavou a žaludkem jako na houpačce jsme procházku zvládli bez další újmy na zdraví. Winnýska jsem zavřela do kotce a šla jsem si lehnout ke klubovně pod pergolu na lehátko. Konečně začal zabírat oranžový prášek a já jsem usnula. Nespala jsem dlouho, ale pomohlo mi to, migréna se vypařila a mě bylo lépe a mohla jsem se tedy i nasnídat. 

I dnes to vypadalo na pořádný "pařák" a předpovědi říkají, že bude ještě hůře. Vytáhli jsme psy z kotců, ještě než začne sluníčko nemilosrdně pálit. Dnes mají od cvičení volno, takže jsme si jen hráli, nechali je vykoupat v bazénku a napustili také druhý bazének, ten menší, co jsem přivezla z domova. Ten místní, větší, jsme nechali pejskům, ten malý z domova je pro nás. 

Už během dopoledne bylo nesnesitelné vedro, a tak jsem byla zvědavá, co nám přinese odpoledne. V jedenáct jsme vyrazili na oběd do města. Dnes jede Lída s námi, ale nejede na oběd, jede si užít nákup do Lidlu. A abychom ji prý nehonili a mohla si všechno prohlédnout a vybrat si, co potřebuje, vysadili jsme ji u obchodu cestou na oběd s tím, že ji vyzvedneme na zpáteční cestě. My dnes tedy do obchodu nemusíme, žádné nákupy dnes nebudou. V La Putice jsme si dali kuřecí vývar, jako druhé jídlo jsem měla těstoviny s pórkem a kuřecím masem na kari, co si dal Kája si už nepamatuju. Jídlo bylo opět dobré, čerstvé a s plným bříškem se hned dařilo lépe. Cestou nazpátek na cvičák jsme vyzvedli Lídu u Lidlu s nákupem a spěchali jsme do stínu. Byli jsme rádi, že jsme mohli vystoupit z vyhřátého auta.

Pustili jsme se do příprav na zítřejší večeři, naložili jsme kuřecí maso, které jsme včera koupili. To bude mňamka, zítra bude grilovačka. Slavím opět po roce další narozeniny. Od Lídy a Káji jsem dostala kytičky. Zítra to roztočíme, tedy jestli to vedro do té doby přežijeme.

Maso naloženo, jdeme pustit psy, aby se proběhli a vykoupali. Udělali jsme pár legračních fotek, zablbli si a ochladili sebe i psy. Pak jsme je dali odpočívat do kotců do stínu, na chladících podložkách jim bude dobře. Nakonec víc pro to stejně udělat nemůžeme, vedro se vypnout nedá ...

Během odpoledne jsme se ještě párkrát vychachtali v bazénku, ale jak teplota stoupala až ke 33 stupňům, voda v bazénkách se ohřála a byla jako kafe. Kolem šesté odpoledne jsme udělali venčíčí kolečko se psy v lese, kde se dalo jakž takž fungovat. Přiznám se, že než jsme šli venčit, tak jsem ještě pod pergolou na chvíli vytuhla. Chtěla jsem něco naspat do foroty, abych večer vydržela trochu déle. Jak se sluníčko stěhovalo po obloze, museli jsme před pergolu pověsit plachtu, aby na nás nesvítilo. Navečer bývá i pod pergolou jako v peklíčku. A podle předpovědí vedro ještě nekončí.

K večeři dnes budou čínské závitky od Lídy, je to specialita z asijského týdne v Lidlu. Večeře byla chutná. Když jsme se najedli, přišli na řadu s krmením pejskové. I když je vedro, chutná jim, což je moc dobře. Nadlábli se a do kotce dostali ještě suchar na vyčištění zubů. Následoval povinný klid po večeři. Za hodinku, za dvě bude poslední dnešní venčení a pak hajdy do pelíšků.

Dnes jsme měli také fotografické úlovky. Kromě blbnutí v bazénkách jsme nad polem viděli lítat káně a večer Kája vyšpiónil poštolku na bříze u silnice. Bohužel máme dravce jen z velké dálky. Káně létalo hodně vysoko a poštolka odlétla, jakmile jsme se snažili opatrně trochu přiblížit. Byl to ale super zážitek. 

V půl deváté večer, když zapadlo sluníčko, bylo na teploměru stále 31 stupňů, tedy stále velké horko. Chvíli jsme poseděli u klubovny, pustili počítač a mrkli na dnešní fotoúlovky. V deset jsme naposled vyvenčili. Psům se ani moc nechtělo z kotců, ploužili se v horku jako mátohy, snad si přes noc trochu odpočinou a vyspí se, uvidíme, jestli bude dýchatelno. 

V jedenáct hodin zalézáme do stanů do pelechů i my. Lída se od klubovny stěhuje do stanu s batohem na zádech, karimatkou v ruce a dalšími proprietami (oblečením, baterkou ...) Vypadá jako když jde někam na výlet. A ráno to bude stěhovat zase nazpátek ke klubovně. V jedenáct bylo 23 stupňů. Pevně doufám, že zítřejší ráno pozdravím bez migrény.

Dobrou noc !

Podle předpovědí meteorologů má být dnešní den nejteplejší v tomto týdnu. Teplota má prý atakovat 36 stupňů. To asi proto, aby mi na mých dnešních narozeninách náhodou nebyla zima ...

V noci bylo celkem příjemně, k ránu bylo 18 stupňů. Ve čtyři hodiny se začalo ozývat od kotců pokňourávání, pak hýkání Ambry. Pokňourávání mi ale spíše připadalo, že by to mohl být možná i Winnýsek, ale nebyla jsem si jistá. A tak jsem radši vstala a šla Winnyho radši vyvenčit. Kája se, ač nerad, k venčení přidal, pustil Aminu. Winny vypadal v pořádku, vyvenčil se a upaloval zpátky do kotečku, aby pokračoval v odpočinku. Kája s Aminou se plácali venku trochu déle. Já jsem zatím neodolala a vytáhla z batohu mobil a fotila oblohu na východě. Bylo krásně, hezky se dýchalo, nádherné ticho, jen v dálce bylo slyšet houkat vlak. Pár cvaků a lezu zpátky do stanu dospat aspoň ještě chvíli.

Pospala jsem si ještě do šesti hodin, ale to už bylo sluníčko hodně vysoko a ve stanu už začínalo být horko. Honem, honem, šup, šup, vstávat, dokud se dá ještě poránu něco dělat. Nejdříve tedy na procházku se psy do lesa, do stínu. Pak snídaně, chviličku zacvičit, dojít s Lídou a Argem na stopu na louku, minilekcičku poslušnosti po odpočinku po stopičce s Lídou a Argem. A než se otočíte, je deset hodin, začíná být už nesnesitelné vedro i ve stínu a vy jste se doteď nezastavili. 

Dneska to není ani na výlet, ani na nějakou jinou "zásadní a zodpovědnou" činnost. Budeme rádi, když zvládneme se najíst a vykoupat. Nařizuji na polední čas odpočinek, zkrátka polední klid. Dneska slavím narozeniny, a tak budu odpočívat a nechám se obsluhovat ...

Je čas jet na oběd a možná, možná taky na nákup, protože je nutné si dneska udělat nějakou radost, to se tak prostě má, když něco slavíte, že...

Ani dnešní oběd nás nezklamal. Dneska jedeme všichni. Začínáme všichni kuřecím vývarem. Pak, jako druhé jídlo, si Kája dal pečené kachní stehno s bramborovými knedlíky a zelím. Sakra to je lehký letní oběd do dnešního vedra ... Já a Lída jsme si daly smaženou uzenou krkovici s bramborovou kaší a kyselou okurkou. Po obědě jsme zašli do obchodu k Vietnamcům a udělali si s Lídou radost. I když jsme se snažily mít rychle nakoupeno, Kája přesto za chvíli brblal. No, to není nic nového, já jsem na jeho brblání zvyklá. Tak ještě malý nákup v Lidlu, pár nezbytností, bez kterých by to nešlo a pak už honem zpátky na cvičák. Převlíknout do plavek a vyráchat v bazénku. To je bájo ... a honem do stínu. Jen blázen Kája se šel ještě slunit, to nepochopím...

Kolem druhé hodiny odpolední ukazoval teploměr ve stínu 33 stupňů. Už i pod pergolou je jako v pekle. Dnes to asi vyleze na těch slibovaných 36 stupňů. A ani v noci se nemá o moc ochladit, rozhodně teplota nemá klesnout pod 20 stupňů. Tak to uvidíme, jestli se bude dát spát. Ale teď v tom odpoledním žáru se nedá ani odpočívat. Ještě, že jsou kotce otočené k lesu, že na ně už nesvítí sluníčko a že tam trošku pofukuje větřík. Ani se nám nechce psy pouštět, je jim lépe v klidu v kotcích, když leží a odpočívají. 

Teplota pořád leze nahoru, horký vítr je jako fen. Je sice pravda, že horko k létu patří, ale čeho je moc, toho je příliš. Velké sucho je taky nebezpečné hrozícími požáry, je nedostatek vody. Počasí je plné výkyvů a extrémů.  Lidský život je ale moc krátký na to, abychom dokázali zjistit, co všechno špatné pro přírodu a klima způsobilo lidstvo a co ovlivnit nemůžeme. Ach jo, už z toho horka asi filosofuju ...

Na teploměru je 34 a my jdeme kolem čtvrté venčit, protože se psi už ozývají. Jdeme na procházku do lesa. Po procházce je pouštíme do bazénku a po ochlazení musí zase do kotečků odpočívat. Jdou ochotně, míří do kotců sami, mají rozum a je jim jasné, že je jim tam lépe než na sluníčku. V bazénku byli legrační, lovili balónek a namočili se přitom celí včetně hlavy. Ještě jsme je postříkali z hadice, takže se pěkně zchladili.

V půl šesté je na teploměru 35 stupňů. To je znamení, že se mám jít taky vykoupat. Ochlazení v bazénku sice není stoprocentní, protože už je voda hodně ohřátá, ale přesto jsem se po vykoupání cítila osvěžená, alespoň na chvíli. Pomalu začínáme připravovat večeři, okurkový salát s rajčaty, česnekový dip k masu, ředkvičkový salátek, připravujeme elektrický gril, který jsme si přivezli z domova. Tak teď už jen chvíli čekat, až zapadne sluníčko, aby bylo trošku dýchatelně.

Je osm hodin, připravujeme krmení pro psy, je stále velké vedro, teploměr ukazuje 33 stupňů. Dnešek meteorologům vyšel jako velmi teplý den a můžeme jen doufat, že zítra bude o trochu chladněji. Pejskové jsou nakrmeni a šli odpočívat. Kája se vrhnul na grilování. Vepřové krkovice, kuřecí prsíčka a kuřecí stehenní řízky, grilovaná cuketa. Bylo to báječné, chutné a nacpali jsme se k prasknutí. 

Narozeninový den jsem si parádně užila. Bylo by sice ještě lépe, kdyby nebylo tak úmorné vedro, ale počasí holt neovlivníš. 

Je nám líto psů, že v těchto vedrech více leží v kotcích, ale opravdu jim je tam lépe, bojíme se, aby se nepřehřáli, aby byli v pořádku, když jsme daleko od domova. Zatím vypadají všichni dobře, mají jiskry v očích, mají chuť si hrát, a to je dobře.

K narozeninám mě přišlo hodně přáníček, která mě udělala velkou radost a moc mě potěšila.

V noci bylo příjemně. Spát se dalo, měla jsem ve stanu zavřenou jen síť, aby na mě nelezli žádní hmyzáči. Nedalo se ale být ve spacáku, ten jsem měla jen ležérně hozený přes sebe. Ráno v šest hodin bylo 17 stupňů. Amina začala svůj ranní hýkací rituál před šestou. Psy jsme dávali večer spát v deset, kdy byli také naposledy venčeni, takže by mohli ještě chvilku vydržet. Vstávala jsem před půl sedmou. Winny byl natěšený na procházku. Šli jsme, jako obvykle, do lesa a polňačkou nazpátek. Pole u lesa, kde bylo obilí, včera večer posekali. Jestli ho během dneška hned nepodmítnou, mohli bychom zítra zkusit našlápnout na něm stopy. Po procházce se psy jsme udělali snídani.

Po snídani šla Lída s Kájou položit stopu pro Arga na malou louku mezi chatami. Čerstvou stopu šli hned zvednout. Argo chodí moc hezky, pracovat na sobě musí zejména Lída, která má trochu problémy s orientací na stopě, zkrátka – nic si nepamatuje. Vedla Arga poprvé na stopovačce. Argo na jedničku, Lída má před sebou ještě hafo práce, a to jak na práci s vodítkem, tak zejména s orientací na stopě, která je moc a moc důležitá, jak každý pejskař, který čuchá, ví. Lída si poctivě zapisuje naše „rady“ a zkušenosti, časem se jí některá pravidla snad dostanou pod kůži.

Naproti cvičáku je pole, kde bylo vloni obilí. Letos bylo pole oseto něčím, co po sklizni zanechalo po sobě tvrdé, asi 30 cm vysoké klacky, suché jako troud a pěkně ostré. Dostala jsem pochybný nápad, našlápnout si v tomhle hnusném terénu stopu pro Winnyho. Kája se k mému nápadu přidal, a tak jsme oba šli položit na to pole stopu. Udělala jsem krátké účko s předměty na prvním a třetím úseku a na konci. Druhý úsek stopy byl dlouhý asi jen patnáct metrů, protože přes řádky se v těch klackách prostě vůbec nedalo jít. Byla jsem podrápaná, protože jsem chytře šla jen v šortkách… O vypracování stopy jsem si nedělala vůbec žádné iluze a byla jsem připravená Winnymu pomoci, kdyby měl problém. Winny se na stopu hodně těšil, táhnul mě k nášlapu jako tank a stopu vyšvihl tak krásně, že jsem nestačila koukat. Měla jsem sebou v krabičce maso z konzervy, na každém předmětu dostal kousek a na konci zbytek. Byl nadšený a šťastný jako blecha. Jen balónek nešlo v tomhle terénu házet, to by se mohl někde napíchnout na klacky nebo dokonce vypíchnout oko, a tak jsme si šli pohrát s balónkem na plac. Měla jsem z vypracování stopy moc velkou radost, byl to super zážitek.

Teplota začínala zase rychle stoupat, a tak jsem Winnyho s balónkem moc radši nehonila a šla ho dát odpočívat do stínu do kotce. Na stopu šel Kája s Aminou. Amina občas trochu zaváhala, ale vždycky si stopu vyhledala a pokračovala po stopě. Kája byl s vypracováním stopy taky moc spokojený. I on si šel pohrát s balónkem za odměnu s Aminou na plac, protože házet se na tom poli opravdu nedalo, aniž by nešlo o zranění. A pak honem do stínu do kotce, protože měla Amina už taky jazyk na vestě. A ještě poslední pes, Lída vytáhla z kotce Arga na malou chvilku poslušnosti. Krátké zacvičení chůze u nohy, obratů za pochodu a obratů na místě, nakonec polohy u nohy. Argo měl trochu problém se vstáváním, na tom musíme zapracovat. Pro dnešek práce s pejsky skončila, protože už je zase vedro jako v pekle.

Chvíli jsme poseděli a podívali se na notebooku, co je ve světě nového. Taky bylo potřeba krátce zaúřadovat, zaplatit faktury za telefon a zkontrolovat e-maily, jestli v poště není něco důležitého. I když jste na dovolené, je potřeba to prostě trochu kontrolovat, aby nám něco neuteklo a nebyl z toho průšvih. Bohužel negativní stránka mobilů a notebooků je, že vás pořád nutí pracovat.

Dopoledne uteklo a byl čas na odjezd na oběd. Dnes jedeme sami, bez Lídy. Bleskový oběd v La Putice, já hovězí na česneku s bramborovými knedlíky a špenátem, Kája smažené sýrové kousky s brambory a tatarkou. A hurá nazpátek na cvičák, protože už je zase nedýchatelno. Ještě není poledne a teploměr ukazuje už 31 stupňů.

Na zpáteční cestě jsme dostali nápad stavit se v Lidlu pro zmrzlinu a vody. Zítra se nám nebude nikam chtít. V Lidlu nás ale čekalo překvapení, v rohu se krčilo jen pět balíků perlivé vody ve dvoulitrových láhvích. Perlivou tedy fakt nepotřebujeme … Jo, vedro dělá divy, jako vloni, kdy byl Lidl co se týká balené vody totálně vyprodaný. Na místním cvičáku není voda pitná, takže se musí kupovat balená i na vaření, na kafe, na čaj. Koupili jsme tedy aspoň neperlivé mathonky bez příchuti, přikoupili balíček masa na grilování, zmrzlinu a frčeli jsme „domů“ na cvičák.

Po obědě se nám chtělo v tomhle vedru spát. Psi byli potichu, takže asi spí, nechali jsme je tedy ležet a nerušili je. Určitě leží v klidu na svých chladících podložkách a je jim dobře, jsem si tak pro sebe říkala. Ovšem netrvalo dlouho a z kotců se začaly ozývat jakési podivné zvuky. Šli jsme tedy vyšetřit, co se děje. Tak jsem Winnýska tedy fakt přechválila … Načal svoji chladící podložku! Lump je to! Láteřila jsem, že si ničeho neváží, že je to ničitel. Koukal na mě jako puk … Na chvíli jsme je pustili z kotců a vykoupali je v bazénku. Podložku jsme zkusili zalepit a dala jsem ji Winnymu nazpět do kotce. Je neúnosné vedro. Foukal docela čerstvý, ale teplý vítr jako fen.

Po hodině jsme šli venčit do lesa. Rádoby opravenou chladící podložku Winny totálně dodělal. Docela mě s tím naštval, a tak jsem s ním nemluvila, za trest. Po cestě nedostal ani jeden pamlsek, a tak koukal jako péro z gauče. Zbytek podložky jsem z kotce vyhodila, a ať si leží na holých prknech, trouba jeden.

Po vyvenčení jsme psy zase zavřeli do kotců a rozhodli jsme se, že si uděláme krátký fotící výlet k Žehuňskému rybníku, který je odtud asi deset kilometrů. A byl to dobrý nápad, nafotili jsme racky, volavky a kachny. U Žehuně v té době hořelo, už zdálky byl vidět sloup černého kouře a do vesnice se sjížděli hasiči. Byli jsme tam asi hodinu a pak jsme se vrátili na cvičák do Chlumce. Byl čas na večerní krmení psů.

Ve vzduchu byla cítit změna počasí, nepříjemně foukal poměrně silný vítr. Změna byla cítit nejen ve vzduchu, ale hlásily se i moje bolavé klouby. Předpovědi meteorologů straší silnými bouřkami, kroupami a přívalovými dešti. Co se taky od takového vedra dá očekávat, že. No, snad to přežijeme a neodletí nám naše přechodné příbytky. Meteorologové také změnili předpověď počasí na příští týden, má se prý ochladit a být celý týden bouřlivo a deštivo. Nemělo by ale snad být nějaké razantní chladno. Tož uvidíme, co přinese skutečnost.

K večeři jsme si dali míchaná vejce s anglickou slaninou a šunkou. Nacpali jsme si břicha k prasknutí. Postupem večera se tedy moc neochladilo, ještě v půl desáté bylo na teploměru 28 stupňů, tak tedy asi mají ty bouřky někde zpoždění. A možná, že je to dobře, však není o co stát …

V přírodě vám nejen rychleji vytráví, ale taky se rychleji unavíte. Takže ještě jednou vyvenčit pejsky a pak hajdy na kutě…

A máme první polovinu dovolené za sebou! Ještě, že máme tu druhou polovinu před sebou…

Noc byla klidná, k ránu bylo sedmnáct stupňů, a tak se spalo docela dobře. Kolem půl šesté ráno začala tentokrát blafat Lídiná Betyna. V šest se k ní přidala Amina. Jo, je čas vstávat. Sluníčko už je vysoko na obloze, je jasné, že zase bude teploučko. Jdeme venčit. Na louce loví kočka myši, my jsme v pohodě. Kája s Aminou prý potkali zase zajíce, ale Amina to prý tentokrát taky neřešila.

Vyvenčeno, pejskové odpočívat do kotců a my se jdeme nasnídat. Po snídani jdeme položit stopy na strniště pro Winnyho a Aminu. Terén je hodně těžký, je strašné sucho, je dokonce problém zapíchnout do země nášlapník. Tak tedy uvidíme, co naši psové na stopě předvedou. Pokládáme zrcadlově stopy do „U“, já vlevo, Kája vpravo. Hotovo, jdeme pro psy. Nejdříve si bere Kája Aminu, já jdu do klubovny pro kameru, snad něco natočím. Ale než jsem s kamerou dorazila, už měli Kája s Aminou odčucháno. Vrazila jsem kameru do ruky Lídě, aby natočila mojí stopu s Winnym. Lída jejdovala a bránila se, že natáčet neumí. Povídám, to je přece jednoduché, jen zmáčkneš tady ten čudlík, aby to nahrávalo a pak už jen natáčíš to, co vidíš na displeji. 

Nojo, to se lehko řekne, ale hůř se udělá… já to chápu. To vám ale byla estráda. Lída nejdříve konstatovala, že na displeji vidí jen sebe a nic jiného. Ono v tom prudkém slunci není opravdu vidět na displeji skoro nic, a jak se to leskne, člověk vidí spíše sebe a natáčel by po paměti. Pro Lídu, která držela kameru v ruce poprvé, to bylo tedy hodně náročné a nepochopitelné. Její doprovodné povídání mě ale rozesmálo. Povídala, že vidí sebe a že ta kamera dělá její selfíčko. Je tedy zřejmé a naprosto jasné, že se natáčení nezdařilo. Nicméně já jsem byla s vypracováním stopy spokojená, nemůžu si na Winnyho stěžovat. Na tomhle poli je často vidět zvěř, a to zajíci, vysoká, ale také samozřejmě myši a kočky. Čuchat zvěř by bylo pro naše psy hodně zajímavé, takže bylo během vypracování stopy i nějaké napomenutí, ale v zásadě na takto těžkém terénu v nezáviděníhodném počasí byla stopa dobrá. Po stopě odměna ve formě masíčka z konzervy a balónku a šupky šupky do kotečku do stínu. Máme odpracováno. Ještě Lída s Argem na louce, stopu šel dneska moc hezky. Máme všichni splněno, jdeme na kafe.

Kopírujeme na počítač fotky z včerejšího dne a řešíme technické úpravy fotek. Kromě toho taky diskutujeme o výcviku s Lídou, která si dělá svoje zápisky do notýsku. Před jedenáctou hodinou jedeme na oběd, Lídu vysazujeme u Lidlu na nákup. Už je zase kolem 30 stupňů, město je celé rozpálené. K obědu si dáváme kuřecí vývar a na druhé jídlo si já objednávám halušky s uzeným a zelím, Kája si dal sekaný řízek s brambory a okurkovým salátem. Oběd byl opět chutný, obsluha skvělá, rychlá, prostředí příjemné. Cestou zpátky jsme vyzvedli Lídu u Lidlu i s nákupem, zejména opět balenou vodou, dnes prý pár balení vody bylo k mání. Spěcháme z vyhřátého města vyhřátým autem na vyhřátý cvičák, kde je alespoň kousek stínu. Na obloze se pomalu objevují hrady z mraků, vypadá to, že se předpovědi meteorologům vyplní, že asi něco přijde…

Po návratu z oběda odpočíváme pod pergolou u klubovny. Lída kuchtí na vařiči oběd ze zásob. Po obědě vytahuje knížku a čte si. Já s Kájou jsme chvíli řešili úpravu fotek v počítači, ale je strašné dusno, a tak člověka skoro nic nebaví. Jdu do plavek a plácám se v mini bazénku. Je to fajnové se osvěžit. Osvěžená beru foťák a makro objektiv a jdu na louku chvíli fotit motýly a ostatní hmyzáky, na teploměru je třicet stupňů.

Po mém návratu z focení, asi v půl třetí, vytahujeme na chvíli pejsky z kotců a jdeme trochu cvičit. Lída nacvičuje s Argem aport, Kája odložení se střelbou a já aport a vysílačku. Po chvilce cvičení necháváme psy vydýchat a pak jdeme vyvenčit.

Přijela návštěva. Dorazil místní hospodář, poptal se, jak se máme, jestli máme všechno, co potřebujeme a jestli je všechno v pořádku. Dali jsme chvíli řeč, všechno je v nejlepším pořádku, jsme spokojení. Když návštěva odjíždí, začíná pršet. Pršelo docela vydatně, teplota spadla rázem o zhruba deset stupňů. Za hodinu se k dešti přidala ještě bouřka. Ochladilo se a vyčistil se vzduch. Déšť se zmírnil až skoro v pět hodin, takže jsme šli ještě vyvenčit psy. Bouřka se ozývá stále okolo ze všech stran, ale vypadá to, že se možná chlumeckému cvičáku vyhne. Nicméně bouřková fronta asi v noci ještě něco přižene. Ochladilo se dokonce tak, že jsme museli – tady letos poprvé – vytáhnout mikiny a dlouhé kalhoty. Je 21 stupňů, a protože jsme zvyklí na vedro, jsme docela zmrzlí … tak snad nebudeme mít omrzliny 

Po bouřce vysvitlo zase sluníčko. Na východě jsou bouřkové mraky, na západě oblačno, ale na modrém nebi. Sledujeme na mobilu radar s bouřkovými pásmy, která přecházejí napříč republikou. V půl osmé chystáme večeři pro psy, aby byli nakrmeni, kdyby začalo znovu pršet. Stany zase uschnou, oblečení máme v klubovně, aby nám nenavlhlo, takže všechno bude fajn.

Někde ale musely spadnout asi kroupy, ochlazení přišlo hodně rychle. Během večera bylo ale jasné, že to s tím ochlazením asi nebude zas tak horké, jak se nejdříve zdálo. Definitivně bylo po dešti, je vidět, že naší oblasti se bouřky vyhnuly. Dáváme si sklenku červeného a v půl jedenácté lezeme do spacáků. Jo, život v přírodě holt unaví …

V noci bylo příjemně, na teploměru bylo 19 stupňů. Už nepršelo. V penzionu Alwin, který je naproti přes pole pod lesem vzdušnou čarou zhruba kilometr, byla zase asi svatba nebo jiná oslava, protože bylo slyšet hudbu, zpěvy, řev až do noci. A korunu tomu všemu dal noční ohňostroj. Naši psi byli při ohňostroji v klidu. Ráno nás rozesmála Lída, která se divila, že nějaký ohňostroj vůbec byl, že nic neslyšela. A protože je neděle, trošku jsme si přispali a vstávali v půl sedmé. Následoval ranní rituál venčení chlupatých, ranní hygiena a pak snídaně. Včera večer se mi už nechtělo do sprchy, a tak to hned ráno napravuji. Dnes dopoledne na devátou by měli přijet místní opět cvičit. My máme v plánu si ráno pohrát se psy a pak jet na výlet. Lída chce zůstat v táboře, bude si prý číst. Je slunečno, kolem dvaceti stupňů. Chvilka her s Winnym a Aminou, pár cviků, pár cvaků foťákem a už je zase horko. Ale obloha se zatahuje, že by zase sprchlo? Lída si hraje chvilku s Argem, pár cviků a za plotem se už ukazují místní, s předstihem, lační zřejmě po výcviku.

Já a Kája se balíme na výlet. Chceme se jet podívat do ZOO Chleby, už je to pár let, co jsme tam byli, tak uvidíme, co tam mají nového. Po cestě se můžeme stavit u nějakého rybníka a zkusit nafotit nějaké vodní ptactvo. Uvidíme, co potkáme a co nás napadne. K obědu chceme být nazpět, plánujeme grilování masíčka, které máme naložené.

Je krátce po půl deváté, když vyrážíme. Mám jen tílko a šortky, je pěkně zataženo, a tak přemítám, jestli jsem se oblékla vhodně. Sebou mám ještě softshelovou budnu, tak pokud bude pršet, mělo by to stačit. Po deváté hodině jsme už v Chlebech u ZOO. Zakoupení "jízdenky" do ZOO je pro nás testem inteligence, neboť domluvit se s automatem bylo tak trochu náročnější. Nakonec se nám podařilo vstupenky získat, ale parkové se nám už v automatu zaplatit nepodařilo ...

ZOO Chleby se od naší poslední návštěvy před několika lety změnila. Nyní je rozdělena na dvě ZOO, na starou a novou. Starou známe, ale novou jsme ještě neviděli. Jdeme navštívit tedy nejprve tu starou část, kterou máme v paměti. Část zvířat odtud, zdá se, ubyla, budou asi v nové části ZOO. Opice jsou zalezlé, roli fotíme, ale jen z velké vzdálenosti, trochu nám lezou na nervy všudypřítomné mříže, které na fotkách ruší. Gepardice, se kterou jsme se před lety fotili v její ubikaci, se vyvaluje v přilehlém výběhu těsně za plotem, takže tu tedy určitě nevyfotíme. Další opice se snažíme fotit přes sklo, bohužel ublemcané a pokálené... Sovice sněžná se k nám točí zády, ale pak se na nás přece jen milostivě otočila a mrkla. Roztomilé jsou surikaty, které se dobře fotí. Dikobraz na nás kašle, je zalezlý v ubikaci. Lemurové mají čas krmení, bydlí společně se želvami. Než jsme zaznamenali želvy nám chvíli trvalo, protože vypadaly jako kamenné ... Ještě prohlížíme ptáky, pávy a kozy. Některé ohrady a ubikace se zdají být opuštěné. Možná jsou zvířata v nové části zahrady, jdeme se tam podívat. Nová část ZOO je naproti té staré části. Před objektem je velké parkoviště. Budovy nové části vypadají moc pěkně. Je vidět, že až bude nová ZOO hotová, bude to moc hezké. 

Vcházíme do nové části ZOO. Hned za vstupní branou je budova s občerstvením, lavičky se stoly a stylové domky. Velký výběh s domkem, odkud se z oken dají pozorovat obyvatelé výběhu, což je párek medvědů ušatých. Ve výběhu mají bazén, různé prolézačky a terénní nerovnosti. Mají to tam moc hezké. Naproti výběhu s medvědy je průchozí výběr s daňky evropskými. Stádo daňků se pohybuje volně, a to i po cestičce, kudy chodí návštěvníci ZOO. Uprostřed výběhu je přístřešek, kde jsou zásobníky se speciálními granulemi pro zvířata. Daňci vypadají ochočeně, lidi je krmí speciálními granulemi, oni se nechávají hladit. Loudí o granule a jsou pěkně mazaní, protože když si za desetikorunu nasypete granule do misky, snaží se vám misku vyrazit a vysypat. Pak si granule v klidu sesbírají. Je tam taky hodně mláďat, která polehávají pod stromky a pozorují cvrkot. Neodolala jsem a koupila granule, krmila daňky a Kája mě při tom vyfotil. Na kraji objektu je ještě velká ohrada, ve které jsou kozy a kůzlata. Poslední zvířata v nové části ZOO jsou dva velbloudi dvouhrbí. Pasou se v ohradě. Dál byly vidět další prostory, které jsou připraveny pravděpodobně pro další zvířata. Až bude všechno hotové, bude to určitě parádní. Když srovnám pocity z naší první návštěvy tady v ZOO Chleby a návštěvu dnešního areálu, určitě se mi tady dneska líbí víc, než minule. ZOO je malá a zvířat tady není mnoho, ale je tady čisto a je vidět, že je to udržované. Je tady moc hezké prostředí pro rodiče s malými dětmi, hned kousek od budovy s občerstvením je krásné velké dětské hřiště, které muselo stát miliony. Tady se trochu projevila moje profesionální deformace účetní z obce ... a to ohledně dětského hřiště. Je opravdu parádní, plné spousty různých prvků pro malé i větší děti. A je také vidět, že je hojně navštěvované. 

Dáváme u občerstvení kávu, platíme u pokladny parkovné za auto a vyrážíme nazpátek do tábora do Chlumce. Cestou zpět se stavujeme u žehuňského rybníka, ale je už k polednímu a u rybníka není živáčka. Podařilo se nám cvaknout jen malé nutrie mezi lekníny, ptactvo je na rybníku a asi loví. Pokračujeme tedy v cestě do tábora, už nám kručí hlady v břiše a těšíme se na oběd.

Lída naložila cuketu, já připravuju na talíře zeleninovou oblohu, Kája griluje maso a Lída dělá šopský salát. Když je hotovo, cpeme se jako nezavření. Bylo to vynikající. Už zase je ale dusno jako v prádelně. Jídlo nás doslova vyčerpalo a já byla ráda, že jsem se mohla odvalit na lehátko a praštit sebou. Byly dvě hodiny a podvědomě jsem cítila, že je čas jít vyvenčit naše psy. Ale nešlo to, prostě to fakt nešlo. Odpadla jsem na lehátku a usnula jako špalek na hodinu. Ve tři jsem se konečně dokázala z lehátka zvednout a jít vyvenčit psa. Šli jsme do lesa, do stínu. Teploměr ukazuje 28 stupňů a je strašné dusno. Psi se krásně prošli, vyvenčili se. Je na nich už znát trochu únava, jdou co noha nohu mine, žádné velké divočení. Tak chlupáči, půjdete zase odpočívat do kotečků. Winnýsek z kotce šmíruje škvírou mezi prkny, co se děje u klubovny. Dělal to už vloni, pamatuje si to. Je s tím legrační. 

Abychom se trochu probrali k životu, tak jsme si dali kávu. Já jsem vyčistila gril od oběda, Lída umyla po obědě nádobí v době, kdy jsem spala. U kávy jsem si pak psala poznámky do deníčku, ale pořád jsme s Kájou měli trhy ještě někam vyrazit fotit. Kolem šesté povídám, že bychom se mohli jet podívat na Barešův ranč, je to odtud kousek, třeba tam bude něco k vidění a focení. Rozhodnutí bylo velmi rychlé, sbalili jsme foťáky, Lídu nechali u klubovny s knížkou a vyrazili jsme. Tak, jako vloni, jsme opět zakufrovali v Lužci nad Cidlinou a omylem odbočili do vesnice Skochovice. Zajeli jsme si asi kilometr, ale hned jsme věděli, že nejedeme dobře. Když jsme se ze Skochovic vraceli do Lužce, všimli jsme si po levé straně silnice za polem rybníka, který od ranče vůbec není vidět, protože je v podstatě nad rančem. Vrtalo mi to hlavou, protože vloni jsme vůbec nezaregistrovali, že by kromě malého rybníka, který je přímo na ranči, byl v okolí ještě nějaký. Ranč byl v poklidu, takový trochu ospalý. Pár rybářů sedělo u rybníčka a chytalo ryby, pár lidí bylo v okolí chatiček a v restauraci, ale jinak klídek. Jak mi tak vrtalo hlavou, kde by mohl být ten větší rybník, co byl vidět ze silnice ze Skochovic, napadlo nás obejít ranč a podívat se na kopec, kde jsou vidět evidentně nějaké hospodářské budovy. Cesta vedla okolo ohrady, kde jsou ustájeni koně. Když jsme vyšli podél ohrady na kopec, otevřel se před námi pohled na velký rybník, který určitě patří k ranči, ale zdola opravdu není vidět. To je tedy bomba! Na rybníku bylo spousty ptactva. Viděli jsme racky, husy, kachny, volavky, ale také černé čápy. Z lesa u cesty kolem rybníka bylo slyšet zvěř, asi vysoká. Skoro jsme slintali blahem při představě focení západu sluníčka nad tímto rybníkem. Bylo ale také vidět, že v rybníku není zrovna moc vody, protože byly vidět odhalené části břehů rybníka... Ptáci byli bohužel poměrně daleko, takže pořízené fotky asi nebudou úplně kvalitní, ale byl to parádní zážitek. Kája objevil v rákosí rákosníčka. Protože foukal vítr, dal se dost špatně fotit, rákosí se hodně ve větru plácalo. Byli jsme ale naprosto unesenei zdejší faunou a fotili jako zběsilí (já tedy určitě). V sedm jsme se začali vracet po cestě okolo rybníka nazpátek. Musíme jet zpátky do tábora, bude čas krmení psů. Bylo až neuvěřitelné, kolik zvěře jsme viděli na loukách kolem silnice při zpáteční cestě. Zajíci a srny se pásli na loukách a my jsme věděli, že se sem musíme prostě vrátit.

Po návratu do tábora jsme připravili psům večeři a nakrmili je. Bylo kolem osmé hodiny, stále je dusno, teploměru ukazoval 28 stupňů. Vypadalo to na bouřku, oblačnost postupovala z východu, uvidíme, co z toho bude. Trochu se ochladilo a začalo pršet, to bylo asi půl deváté. V dálce hřmělo, ale bouřka nás nakonec jen trochu "lízla" a pršelo jen chvíli a ne moc vydatně. Ale ochladilo se na 23 stupňů. Po půl desáté jsme chlupáče naposledy vyvenčili, pomazlili je, dali jim do kotců pelíšky na noc, piškotky a suchárek a popřáli jim dobrou noc. Ještě pár chvil u klubovny, pustit počítač a stáhnout dnešní úrodu fotek. Zvědavost s námi lomcovala, jak dnešní fotky vypadají. Dny tady tak strašně rychle utíkají ...

Dnes jsme vynechali večeři. Obědvali jsme skoro ve dvě odpoledne a oběd byl velmi vydatný. Stále jsme necítili ještě hlad. Je příjemný večer a všude je klid...

Na dnešek jsme měli v plánu vstát ráno brzy a jet fotit na rybník objevený rybník na Barešově ranči. Budíka jsem měla nařízeného na pátou hodinu. V pět hodin jsem vystrčila hlavu ze stanu a koukala, že je zataženo. Operativně jsme tedy změnili rozhodnutí, že fotit se možná pojede později, že uvidíme podle počasí. Zalezli jsme znovu do stanů a ještě si trochu přispali. Vstávali jsme po šesté hodině a šli vyvenčit. Nasnídali jsme se a kolem půl osmé jsme přece jen vyrazili za čápy. Po cestě jsme u Lužce jednoho čápa zahlédli na poli, takže jsme zastavili a udělali pár snímků. Když čáp odlétl, pokračovali jsme na Barešův ranč. Tentokrát jsme byli vybaveni dlouhými kalhotami a teniskami, protože jsme předpokládali, že možná polezeme i kopřivami. Začínalo být zase děsné dusno, ale stále bylo pod mrakem, sem tam letěla nějaká kapka deště. Hned na kraji cesty u rybníka jsme měli možnost zachytit na snímcích ušáky. Byla jsem z těch zajíců úplně vedle, a tak mě nejdříve napadlo, jestli to nejsou králíci, co někomu utekli z králíkárny... No byli to zajíci, tedy něco u nás zcela nevídaného. Dneska ale nebyl asi ten správný den, neměli jsme tolik štěstí s ptactvem jako včera navečer. Čápi i volavky byli na druhé straně rybníka, na břehu a přilehlých loukách. To bylo opravdu hodně daleko a naše vybavení na to nestačilo. Čekali jsme, jestli se něco neobjeví blíž, pak ale přelétala nad rybníkem helikoptéra a všechno ptactvo na rybníku zvedla, a tak, co mělo křídla, odletělo vdál ...

Chvíli jsme se tam ještě plácali, snažili se vyfotit aspoň rákosníčka, ale na rybník vyplula loďka s posádkou, která odlovovala leklé ryby z hladiny. Posádka loďky tak vyplašila zbytek ptáků, kteří na rybníku ještě zůstali. A nám tak nezbylo nic jiného, než se sebrat a vrátit se k autu a vydat se k našemu přechodnému domovu. Už taky byl nejvyšší čas, protože jsme byli zpocení jako myši a ještě ke všemu už bylo skoro deset hodin. Bylo už strašné dusno a vypadlo to, že se oblačnost za chvíli úplně zvedne a vyleze sluníčko. Vyrazili jsme tedy do Chlumce. Na zpáteční cestě jsme ještě zahlédli v poli nádherného srnce, ale jakmile jsme zastavili auto, zdrhnul do lesa než jsme stihli vyndat foťáky. 

Byl nejvyšší čas na kávu, abychom ji v klidu vypili a pak jeli na oběd do města. Pustili jsme ještě na chvíli psy, aby se vyběhali, a to místo obvyklého ranního hraní, když jsme ráno jeli hned fotit. To abychom je o to neošidili a rozdělili čas rovným dílem mezi jednotlivé "koníčky". V půl dvanácté jsme vyrazili na oběd do Chlumce. Sluníčko už zase pralo na plné pecky a teploměr ukazoval skoro 30 stupňů. K obědu jsem si dala krůtí řízečky s bramborovou kaší a okurkovým salátem, Kája měl uzenou polévku a rizoto. Po obědě jsem zašla do krámku k Vietnamcům vybrat pro sebe nějaké tílko. Vybrat by se dalo, jen jsem se v nich nějak necítila, tak nakonec jsem vybrala jen jedno. Pokračovali jsme ještě do Lidlu pro čerstvé pečivo. Dnes je pondělí, dostali jsme se do druhé poloviny dovolené, a teď to teprve začne fofrem utíkat. Po obědě jsme totálně odpadli, a to tentokrát všichni tři. Kája odpočíval na karimatce za stanem ve stínu, já a Lída jsme usnuli na spartakiádních lehátkách pod pergolou. Spali jsme skoro do tří hodin. Pak jsem vstala a sedla si k počítači. Z kotců bylo slyšet kňourání, a tak jsem se šla podívat, kdo to tam kňourá. Měla jsem starost, jestli to není Winny, jestli se něco neděje. Nebyl to ani Winny, ani Ambra, byl to nakonec Argo. Lída ho šla venčit a říkala potom, že má drobnější problémek, trochu řidší stolici. Stejný problém měla i Betyna. Vyépadalo to tedy na nějakou dietní chybu. A Lída pak přiznala, že jim chtěla přilepšit, a tak dostali včera k večeři nějakou konzervu, kterou měli poprvé a byla asi mastnější, než na jakou jsou zvyklí. Dostali živočišné uhlí a snad to bude zítra dobré. Chvíli jsme nechali Winnyho a Ambru puštěné u klubovny, užívali si to. V půl páté přijeli místní, měli tady sraz, odjížděli ve skupině někam se společně koupat. Na večerní návštěvu se ohlásila naše kamarádka z Městce Králové, Zoja. Pokecali jsme, byla to příjemná návštěva. Když odjela, trochu zabouřilo, spadlo pár kapek, pak se bouřka uhnula, prý tentokrát prší i v Městci Králové.

Pouštíme znovu psy, krmíme a zase se žene další bouřka. Tentokrát to vypadá, že sprchne i tady. Ochladilo se, je příjemně. Čas utíká, než se třikrát otočíte, je večer a je čas na spaní... Pěkně se blýskalo a rozpršelo se, jen doufáme, že to nebude žádná divočina. Odpoledne se při větru ulovila velká větev z uschlé břízy u cesty na kraji lesa za plotem cvičáku, ale kus větve spadl i na plac, asi deset metrů od stanu, kde odpočíval na karimatce Kája. Byla to pěkná rána, až jsme se s Lídou lekli. 

Je devět hodin večer, prší, je kolem 20 stupňů. Sedí se příjemně pod pergolou. Měli bychom ještě jednou vyvenčit psy, než půjdou spát, ale jestli nepřestane lejt, už se venčit nepůjdou, musí vydržet do rána. Vydrželi jsme sedět u klubovny do deseti hodin, pak na nás padlo spaní. U kotců byl naprostý klid, takže necháme psy spát a vyvenčíme ráno, když bude potřeba, vstaneme prostě dřív. Balíme věci a jdeme spát, na teploměru je 19 stupňů. 

Tak a máme další den před sebou. V noci ještě trochu pršelo. Spala jsem dobře, vstávala jsem kolem šesté. Venku bylo hodně oblačnosti, ale sluníčko, celé rudé, přece jen trochu skrz mraky prosvítalo. Pár cvaků jsem udělala mobilem, pak i zrcadlovkou. Bylo příjemně, dokonce by se dalo říci, že se vcelku ochladilo.

Prvním úkolem dne je vyvenčení psů. Vítání po noci je vždycky příjemný rituál. My jsme rádi, že je vidíme, že jsou v pořádku a oni jsou také rádi, že nás vidí a samozřejmě, že jdou ven z kotců. Po venčení následuje samozřejmě opět snídaně. Přemýšlíme, co s načatým úterkem. Láká nás jet zase k rybníku na Barešův ranč. Zatáhlo se a vypadalo to, že bude pršet. Přemýšleli jsme také o stopě, když včera napršelo. Tak jo. 

Kája jde našlápnout stopu s Lídou pro Arga, já si jdu našlápnout stopu pro Winnyho. Kája s Lídou jdou zase na malou louku do proluky mezi zahrádky, já jdu na podmítnuté pole k lesu. Mokrá hlína se po dešti pěkně mazala, a tak než jsem položila stopu, byla jsem celá obalená bahnem. No, to jsem tedy zvědavá, jak to bude vypadat. Šla jsem pro Winnyho na cvičák. Kája s Lídou už měli stopu zvednutou, tak jsem vzala ještě kameru, aby mi Kája zkusil stopu natočit. Stopa nebyla dlouhá, pole je docela úzké a ze dvou stran je kolem něj frekventovaná silnice. Chodí sem zvěř, vídáme tady vysokou i zajíce. Podle toho tedy taky vypracování stopy vypadalo. Winny se zase moc těšil. Vlítnul na stopu jako divý. První předmět jsem dala na první úsek, asi šedesát kroků od nášlapu. Jak byl rozdivočelý, tak ho skoro přešel, divoch. Po označení předmětu se trochu zklidnil. Před prvním lomem udělal malé kolečko, lom v pořádku. Sledování stopy na druhém úseku bylo už lepší než na prvním, ale dvakrát jsem ho musela napomenout, protože trochu vybočil ze stopy a čuchal asi zvěř. Druhý lom v pořádku, pak zbývaly tři kratší úseky, protože stopa byla do písmeme R. Zbývající úseky i lomy byly soustředěně vypracované, předměty označil hezky, jen poloha u předmětů nebyla úplně předpisová, jeden předmět zalehl dokonce z boku, ale neopravovala jsem ho. Závěr stopy byl v pořádku, čumák měl celý hliněný. Odměna na konci - maso z konzervy v misce, byl moc spokojený a já taky. Potřebovali bychom na stopu chodit častěji, aby se ještě pořádně "vychodil", zpřesnil a zklidnil. Chtěla bych ho připravit na podzimní zkoušky na FPr3, ale uvidíme, když to nevyjde, nebudu to lámat. Žádné velké ambice už nemáme, přejeme si hlavně zdravíčko a budeme se moci vzájemně uzívat. Stopu jsme ukončili hrou s balónkem a máme pro dnešek splněno. 

Kája si vytáhl na plac skokovou překážku a udělal s Ambrou skok tam a zpět. Bylo to super, přidali pár cviků poslušnosti, aby ji trochu zaměstnal a mají také pro dnešek splněno. Hodnocení stopy Lídy s Argem dobré, tak máme odcvičeno a můžeme vyrazit za vodním ptactvem na Barešův ranč. Už jsme tam jako doma. Vyjíždíme krátce po deváté hodině. Je pod mrakem, zase to bude těžké focení, je takový divný opar.

Rybník je tichý, ptáci jsou v dálce. No, přemýšlíme, co s tím provedeme. Já táhnu sebou i stativ, Kája je naštvaný, protože ho zapomněl v klubovně. To, co se zdá nejdříve jako nevýhoda (být bez stativu), se nakonec pro Káju ukázalo výhodou. Po chvíli stání u rybníka na cestě nás oba najednou napadlo totéž. Vypadá to, že všichni ptáci jsou na druhé straně rybníka. Co tedy rybník obejít? Zdálo se nám to jako dobrý nápad. Vydali jsme se tedy na průzkum, jak rybník obejít. Na konci polní cesty kolem lesa je stodola s výběhem, kde je ustájený dobytek. Nebylo vůbec jednoduché výběh obejít. Po včerejším dešti byly všude obrovské louže a z hromad hnoje od dobytka tekla do louží "voňavá" močůvka. My jsme klopýtali s naším nádobíčkem na zádech mezi tím. No potěš, říkala jsem si. V rybníku je málo vody, takže okrajové části v místech, kde normálně bývá voda, bylo bahno nebo vyschlé dno rybníka rozpraskané do hloubky. Místy bylo dno dokonce porostlé zeleným plevelem. Rybník je celý oplocený, okolo něj jsou louky, kde jsou ohrady s ohradníky, kam zřejmě vypouštějí dobytek na pastvu. Bylo těžké se zorientovat, kudy se vydat, která cesta by mohla být správná. A tak jsme chvílemi lezli suchým rybníkem, chvíli po přilehlých loukách, chvíli kopřivami, chvíli bodláky. Viděli jsme ušáky, v dálce to vypadalo, že na louce stojí čápi. Já chytrá v šortkách a sandálech, takže podrápaná, popálená od kopřiv, poškrábaná od bodláčí... ze stativu se stávala obtížná zátěž, na zádech batoh se záložním foťákem a třístovkovým objektivem, na krku foťák s dvoustovkou a konvertorem. A k tomu se oblačnost na obloze rozplývá, za chvíli vyleze ten pálivý Oskar a my tady zemřeme vedrem. Dobrá vyhlídka. Jsme zhruba na polovině cesty okolo rybníka, když v dálce vidíme kolonii černých čápů a volavek. Úžasné, okamžitě zapomínáme na bolavá záda, na rozdrápané nohy, na zpocené tělo. Proti nám vyráží srna a před námi peláší do bezpečí ušák. Čápi jsou nádherní, ale jsou zatím hodně daleko. Pokoušíme se opatrně dostat trochu blíž, ale není to vůbec jednoduché. Z výšky se najednou snáší dravec, usedá na jeden kůl ohrady. Snažím se mačkat spoušť, ty jo, to vypadá, že fotím orla! Nevím, kam se dívat dřív. Cvakáme s Kájou jako o život. A najednou se celá kolonie černých čápů zvedá a odlétá pryč, do výšin a pak do dálavy. Je jich hodně, víc než deset. Jsme úplně fascinovaní. To jsem tedy zvědavá, jestli na těch našich fotkách aspoň něco bude ...

Čápi jsou fuč, nezbývá, než zkusit chvíli počkat, jestli se nevrátí. Schováváme se do mlází a čekáme. Horko je ale neúprosné. Vodu jsme nechali v autě, nemáme sebou ani nic k jídlu. Čekáme půl hodiny a pak to vzdáváme. Jdeme dál, zbývá nám ještě polovina cesty okolo rybníka k ranči. Cestu si místy trochu zkracujeme přes vysušené dno rybníka, místy obcházíme po louce ohrady. Máme toho oba už plné zuby, jsme učochtaní, ale šťastní z toho, co jsme měli možnost vidět.

Konečně jsme u auta, sundaváme batohy ze zad, lačně pijeme vodu z petky. Startujeme a frčíme do tábora za Lídou, která dnes vaří oběd pro všechny. Těšíme se na bramborovou kaši se sekanou a okurkovým salátem. Já ještě přidávám nápad s vejcem udělaným jako volské oko. Mňam, nemá to chybu, to je dobrota. A ještě kafíčko, jo, to je mana...

Teprve teď si uvědomuju, že mám odřené nohy ze sandálů, jak jsem byla naboso, mám puchýře, lýtka poškrábaná od bodláčí. Jdu do sprchy, neboť jsem doslova zpocená jako myš a celá lepkavá. Tak to je konec našeho dnešního výletu. Bylo to super a já tajně doufám, že na paměťové kartě bude aspoň pár fotek, které budou ke koukání. Teď ale nemám sílu na to, abych se na to šla podívat. Po obědě všichni kompletně odpadáme a dodržujeme polední klid. Sestava je stejná jako včera, já s Lídou na lehátkách pod pergolou, Kája ve stínu za stanem. Pejskové odpočívají v kotcích, jsou už ve stínu. Opět jsme usnuli jako dřeva. Odpočinek jsme dneska fakt potřebovali. Po té tůře s batohy na zádech okolo rybníka to byl odpočinek zasloužený. Okolo třetí hodiny vstáváme, dáváme odpolední kafe, pak trojkombinaci zmrzliny - čokoládovou, višňovou a vanilkovou. Je to bomba, dobrota, ale taky kalorická bomba. Nojo, ale dovolená rychle utíká, a tak je nutné si to užít.

Venčíme pejsky, koupeme je v bazénku, chvíle hry a pak zase odpočívat. Je pořádné vedro, na teploměru je 29 stupňů, ale je dusno na padnutí. Konečně vytahujeme notebooky a jdeme prohlížet fotky z dopoledne. Jsme nadšení. Pouštíme ještě psy, ať si oni užijí nás a taky my je. Nechali jsme je taky u nás u klubovny. Winnýsek si lehl a odpočíval ve stínu, ale Ambra pořád pochoduje. Já jí potajmu přezdívám "ADHD". Ona vůbec nevydrží v klidu... Klubovna je otočená na západ, takže s přibývajícím časem se sluníčko přestěhovalo tak, že začalo svítit, ostatně jako každé odpoledne, i na nás pod pergolu. Psům tedy začalo být vedro (i nám), a tak jsme je znovu vykoupali v bazénku a dali do boudiček, kde mají krásný chládeček a hezky to tam pofukuje. My jsme si pověsili před pergolu na šňůru plachtu, aby na nás nesvítilo sluníčko. Přebíráme fotky, já píšu zápisky z dnešních zážitků, protože kdybych si poznámky hned nenapsala, zítra nebudu vědět nic. Všechno překryjí nové zážitky.

Tady venku, v přírodě, vám den uteče strašně rychle, a to brzy vstáváme. Musím ale říct, že mi vůbec nechybí práce ani lidi. Vůbec nám nevadí, že letos jsme na táboře jen ve třech. Je tady božský klid, který si stoprocentně užíváme. 

Rychle se blíží večer, zase se zatahuje obloha. Meteorologové pořád vyhrožují bouřkami, přívalovými dešti a kroupami s větrem. Normální bouřka se dá zvládnout, ale že by musela být vichřice, to snad ani radši ne. Přece jen stany nejsou úplně ideálním úkrytem před silnou bouřkou. Budeme tedy doufat, že nic divokého nepřijde a že všechno bude v pořádku.

Den utekl a je čas krmit. Kája šel pustit psy. Winnýsek se přiřítíl jako velká voda ke klubovně a hledal misku s večeří. Byl překvapený, že ještě není miska s jídlem připravená. Hned jsme to ale napravili a večeři připravili. Oba se do jídla vrhli s vervou. Winnýska otravovaly vosy, cítily maso. Ale Winny si to nenechal líbit a hned je ztrestal. Po večeři se ještě vyvenčili a pak už sami spěchali do svých pelíšků do kotců. Dostali suchar na vyčištění zubů a čerstvou vodu. A teď už pá pá, hezky spinka.

Je devět hodin, teploměr ukazuje 25 stupňů a příjemně pofukuje větřík. Od západu a jihu se táhnou těžké bouřkové mraky, uvidíme, co z nich bude. Máme zprávy z domova, u nás prý konečně prší, tak budeme mít snad i zalité zahrádky.

V noci jsme strašili. Tedy abychom byli přesní, strašila Lída s Argem. Sotva jsme zalezli v půl jedenácté do stanů a krásně zabírali na spánek, začal některý pes v kotcích hrabat. Je těžké poznat, který pes hrabe a taky co se děje, tedy proč případně hrabe. A tak jsme ze stanů vylítli všichni. Pachatelem byl identifikován Argo. Lída ho uvázala na vodítko a v noční košili courala s baterkou po place a nadávala, aby se vyvenčil. Já a Kája jsme stáli u kotců a čekali, až se milostpán Argo vykadí, abychom pustili taky naše psy vyčůrat, když už je tedy ten "mates" vzbudil. Kája trochu "kvetl", protože to trvalo delší dobu, ale nedalo se nic dělat. Určitě jsem neměla chuť potmě od sebe trhat psy, to kdybychom je eventuelně vypustili taky. Bylo rozumnější počkat. 

Konečně se zbojník Argo vyvenčil a my jsme mohli pustit Winnyho a Ambru. Vyvenčeno za chvilku, jdeme spát. Je teplo, to mají tedy Lída i Argo kliku, protože lítat v noci poplace a ještě se klepat zimou by bylo už moc.

Jdeme tedy na druhý pokus zkusit usnout. Uši mám ale nastražené, abych slyšela, jestli je v kotcích klid. Amina je kupodivu v klidu a nehýká, Winnýsek je jako myška potichu, Argo už taky, ale Betka poštěkávala a pouštěla si hubu na špacír. Lída ale nereagovala a ze stanu nevylezla, a tak toho Betyna za chvíli nechala. Tak snad už bude konečně klid a budeme moci spát.

Ráno jsme vstávali v šest. Na východě je oblačnost a luníčko se přes ní skoro nemůže prodrat. Psi nás slyší, a tak Amina začíná zpívat svojí ranní árii. Odemykáme vrátka a jdeme venčit. Je krásné letní příjemné ráno. Po vyvenčení je na programu jako každý den snídaně. Po snídani lezu do sprchy, protože se mi večer nechtělo. Dnes máme v plánu jet do města kolem desáté hodiny, musím na poštu vybrat finance. Pak máme v plánu obrazit nějaké obchody a koupit něco dětem. Kája je z nákupů vždycky "nadšený", takže už teď je protivný, a to jsme ještě nevyrazili.  Nejdříve jsme šli s Lídou položit stopu pro Arga. Beru sebou kameru. Stopu jdou zvednout hned čerstvou, Argovi se moc povedla. Pak vytahujeme z kotců Winnyho a Aminu. Krátké cvičeníčko pro radost, hra s balónky a fotografování. Je to legrace. Vystřídali jsme se s Kájou, já fotím Winnyho, pak Ambru, Káju s Ambrou, pak Kája Winnyho se mnou. Nakonec fotím zbojníka Arga a pak ještě ve dvojce s Lídou. Betynka je jediná, která se focení neúčastní, ona to totiž nemá ráda a nechce se fotit. Tak má tedy smůlu.

Máme splněno, můžeme vyrazit na nákup. Sluníčko už zase vystrkuje drápky a je už zase dusno. Nejdříve místní pošta, pak jen tak pro legraci nakukujeme do místního sekáče. Nic zázračného ale kupodivu nemají.  Jdeme dál do města. Já do galanterie, Lída mi dělá dorpovod, Kája do lékárny. Á, narazili jsme ještě na jeden second hand, ale ten je trochu o něčem jiném, je to jiný level. A tak vybíráme, já tílka a šortky, Lída si vybrala šaty, které jsou ale nakonec mě. Já jsem tedy naprosto spokojená, mám zas věci, které sice nepotřebuji, ale udělala jsem si radost... nojo, nové hadříky, chachacha. Přišel za námi Kája a Lída se snaží mu nabízet tričko, ale nepochodila. Odcházíme spokojeni, paní v krámku byla moc milá. Ještě pekárna, kupujeme rohlíky a chleba a konečně hotovo a můžeme jít na oběd. Lída má oběd připravený v klubovně, a tak jdeme na oběd sami, Lída jde zatím kouknout do krámku k Vietnamcům. 

Obídek byl opět výborný, ostatně jako vždy. Oba jsme si dali hovězí vývar a jako druhé jsem měla já zapečené brambory a Kája hovězí guláš. Po obědě jsem došla pro Lídu do krámku a frčeli jsme nazpátek na cvičák. Lída šla kuchtit pro sebe oběd. Kája si sedl ke knížce a já jsem upravovala fotky z ranního focení psů a taky z minulých dnů. Kolem jedné se zamračilo nebe, a tak jsme radši šli vyvenčit, to kdyby se náhodou něco přihnalo nečekaného. Chvíli jsme si se psy taky pohráli a pak jsme je zase dali odpočívat do kotců. Za chvíli opravdu začalo pršet. Ochladilo se a chvílemi to dokonce studeně foukalo. Pak přijela na návštěvu Zoja, rozloučit se, protože se asi uvidíme zase až za rok. Bylo kolem půl šesté, mraky se stále honily a sem tam z nich sprchlo. 

Před šestou jsem brouzdala na netu a hledala nějaké nové lokality, kam bychom mohli vyrazit zafotit. Navrhla jsem, abychom se jeli projet a zkusili najít něco vhodného teď večer,  abychom mohli jet zítra ráno najisto. A tak jsme v šest hodin vyrazili směr Chlumec, podívat se nejdříve na Chlumecký rybník. Ten se nám ale nelíbil. Nebyl k němu žádný přístup a neviděli jsme tam ani žádné ptactvo. Vyjeli jsme z Chlumce a objeli kus okolí. Nakonec jsme našli jeden zastrčený rybník kousek od Chlumce. Začalo zase pršet a bylo hodně zataženo, úplně černo. Jeli jsme zpátky na tábor, zítra ráno, podle počasí, bychom se na ten nově nalezený rybník jeli podívat. Vrátili jsme se po sedmé hodině. Ochladilo se, fouká to chladně. Oblékli jsme se a šli nakrmit pejsky. Nabaštili se a vypadali spokojeně. Nechali jsme je proběhnout a pak uložili do kotců. Po jídle jsou zvyklí chodit odpočívat. Nakonec tady vlastně stále odpočívají a ani to jinak nejde. Když byla ta vedra, nedá se toho pro psy moc vymyslet, abychom je úplně neodrovnali. Naposledy vyvenčeno v půl desáté. Kája dnes odkráčel do stanu spát jako první, nahlásil, že je unavený a šel hned po venčení psů spát. 

My jsme s Lídou ještě asi hodinu seděli u klubovny a povídali si. Spát jsme šli tedy v jedenáct. Dnes bude asi v noci trochu chladněji, no, aspoň se bude lépe spát.

Vstáváme jako obvykle v šest hodin. Tradiční začátek dne je i dnes stejný, ranní hygiena a pak venčení psů. Následuje společná snídaně a pak práce se psy. Nejdříve položit stopu pro Arga. I dnes se Lídě s Argem stopa moc povedla, Argo je velmi šikovný.

Pohráli jsme si pak s našimi psy, ale Winny začal zase trochu kulhat na pravou zadní. Snad to není nic vážného, jen jeho nedoléčené zranění po skoku přes metrovku na zkoušce v červnu. Trochu pokulhává a nohu šetří. Zavíráme psy do kotců a vyjíždíme k rybníku u Kosiček. K rybníku je dost špatný přístup, všude je samé rákosí. Parkujeme před soukromým pozemkem kolem rybníka. Na políčko s vojtěškou přijel pán se sekačkou, a tak jsme se poptali na místní rybník, na ptactvo, které se tady zdržuje a vůbec na nějaké rady, jak se dostat blíž k rybníku. Pán říkal, že tady se k rybníku asi nedostaneme, že je všude rákosí. Šli jsme omrknout situaci. Obešli jsme kus po cestě a pak nám to nedalo, když jsme viděli vysekanou cestičku v rákosí směrem k rybníku. A tak jsme se po ní vydali. Jenže po krátké chvíli vysekaná cestička končila a co teď, babo raď. Zkusili jsme se tedy dál prodírat rákosím a vyšlapávat si svojí cestičku ve dvoumetrovém rákosí směrem k rybníku. Byla to náročná cesta, těžké batohy s foťáky na zádech, tentokrát bez stativů...  na krku foťák, já opět v šortkách a sandálech, jak taky jinak... Oba jsme byli za chvíli zpocení jako myši. Cesta rákosím neměla konce, mlátili jsme se tam jak nudle v bandě, ale rybník v nedohlednu. Prošlapali jsme odhadem snad 300 metrů, když se před námi objevil malý strom a u něj pošramocený posed, který vypadal, že u něj už nikdo nebyl tak sto let. Zahráli jsme si na Jeníčka a Mařenku. Kája, teď v roli Jeníčka, vylezl kousek nahoru po vratkém žebříku, který nevypadal vůbec bezpečně. Asi tak ze čtvrté příčky se rozhlédl a říkal, že už vidí do dáli, ale ať zapomenu na nějaký rybník. Ten je tedy ještě hóoodně daleko, minimálně tak dalších 200-300 metrů. Tak to je vy pytli, zkonstatovala jsem já (jako Mařenka). Vrátíme se radši? Jo, radši se vrátíme. A tak jsme se vydali na zpáteční cestu rákosím vysokým přes dva metry. Cesta zpátky byla trochu jednodušší, protože už byla vyšlapaná, takže byla i rychlejší. Oddechli jsme si, když jsme z rákosí vylezli. Fuj. To ale byl hovězí nápad lézt do toho rákosí a hledat rybník... Vrátili jsme se k autu a přejeli na druhou stranu rybníka, ke hrázi. Na kraji hráze jsme nechali auto a podle rady pána se sekačkou jsme pokračovali po hrázi pěšky podél rybníka. Podle získaných informací měly být na konci hráze, dlouhé asi kilometr, malé rybníčky, kde je spousta vodního ptactva. Cesta po hrázi byla pěkná, široká, šlo se po ní dobře, ale najednou jsme cítili, že už jsme unavení, možná z toho pitomého rákosí. Konečně jsme byli na konci cesty a zahlédli jsme zmiňované rybníčky. Opravdu tady byly různé kachny, labutě a možná se někde schovávaly i volavky ... v rákosí. Sluníčko bylo už vysoko a pěkně do nás pralo. Kolem rybníčků byly vodoteče a přítoky, kde bylo spousta žab schovaných mezi žabincem. Bylo moc horko, a tak ptactvo bylo schované někde v chládku. Na vodě plavaly labutě a potápky, ale my jsme už měli všeho plné kecky. Blížilo se poledne a my jsme mleli z posledního. Vydali jsme se po hrázi nazpátek a byli jsme moc rádi, když jsme viděli naše auto. Vděčně jsme do něho nasedli, i když bylo vyhřáté snad na sto stupňů a vyrazili jsme na cestu k našemu přechodnému domovu na chlumecký cvičák. V Chlumci jsme se zastavili v Lidlu, Kája šel nakoupit klobásy a grilovací tyčinky. Já jsem čekala v autě, už se mi nechtělo vylézat. Tak a honem na oběd, dnes vaří šéfkuchařka Lída. Hlady nám už kručelo v břiše. Lída uvařila kuřecí vývar z kuřecího stehna ze zásob z domova. Zavařila ho nočky z dětské krupičky s vejcem. Byl ho velký kastrol a my jsme ho všechen společně snědli. Jako druhé jídlo jsme měli bramborovou kaši od předvčerejška a k tomu grilované tyčinky z Lidlu. Kája ale "soukromničil" a ugriloval si klobásu. 

Po obědě jsem neměla sílu jít vyvenčit Winnyho. V kotcích byl klid, pejskové asi spinkají, a tak se odvaluji na lehátko a než jsem dolehla, tak spím. Spala jsem asi hodinu. Pak jsem se snažila zmátořit se a když se mi to podařilo, zjistila jsem, že je půl čtvrté. Konečně jdu venčit Winnyho. On je zlatíčko, je veselý, odpočinutý a spokojený. Jdeme do lesa, do stínu. Krásná procházka lesem, dnes to počasí zase vyšlo... ráno tedy byla mlha, vlhko a asi 16 stupňů, ale pak se oblačnost a opar rozplynuly a bylo moc hezky. Na tom rybníku až moc hezky. Je kolem čtvrté a my si dáváme odpolední kávu a pouštíme psy. Necháváme si Winnyho zase chvíli u klubovny, ale je tady za chvíli na něj moc horko, svítí se už zase sluníčko. Winny si hraje s balónkem a je spokojený. Zato Amina zase pořád pochoduje. Kája to chvíli vydržel, ale pak mu došla trpělivost a Amina jde do kotce. Odvádím také Winnyho, je mu v kotci lépe, je tam ve stínu.

Po páté se domlouváme, že bychom se navečer přece jen ještě zkusili vrátit na rybník, je pořád hezky, dnes to na bouřku nevypadá. Dneska byl takový typický český letní den. V noci chladněji, příjemně, přes den do 27 stupňů. Na sluníčku horko, ve chládku příjemně, tak akorát. Tentokrát jedeme autem po hrázi okolo rybníka skoro až k rybníčkům. Už bychom to pěšky podruhé asi dneska nedali. Děláme pár fotek a v osm se vracíme zpátky na základnu. A koukáme, na cvičáku máme návštěvu. Je tady místní pan hospodář se svojí paní, dvěma syny a pejsky. Malému miminku jsou teprve tři týdny, je rozkošný, malinký a kouzelný. Zrovna, když jsme dorazili, tak už ale pomalu balí. Loučíme se s nimi a jdeme připravovat večeři pro naše psy. Je nejvyšší čas na krmení, už mají určitě hlad, protože je půl deváté. 

Pak prohlížíme dnešní fotografické úlovky, ale jsme docela "vorvaný", a tak asi brzy odpadneme. Mám nohy, jako kdyby mi vůbec nepatřili... Ale nedáme si pokoj, a tak plánujeme, že zítra, pokud bude příhodné počasí, bychom mohli vstát v pět a zajet na rybník naposledy. Uvidíme. Zítra je už pátek, poslední den dovolené, budeme balit.  Ježiš, jak já to balení nesnáším. A v sobotu ráno adie Chlumec nad Cidlinou!

Dnes jsem tedy opravdu utahaná jako kotě. Půjdu spát, jen jsem přetáhla dnešní fotky na disk a jdu do pelechu. Pejsci už spinkají, jen Ambra ještě trochu hýká. Jsem zvědavá, jestli ráno budeme schopní vstát tak brzy, jak bychom chtěli ...

Tak to vstávání se tedy nepovedlo, jak se dalo předpokládat... V noci bylo chladněji, myslím, že 14 stupňů. Spalo se moc dobře, dokonce tak dobře, že se mě v těch pět nechtělo vstávat. Zamáčkla jsem budíka na telefonu a otočila se ve spacáku na druhý bok a řekla si, že na to kašlu. Dnes je poslední den dovolené, a tak vstávat takhle nekřesťansky brzy nebudu!

Tedy budu, ale ne v pět hodin. Fotek bylo asi už dost. Možná, možná se ještě podíváme někam přes den, ale možná, že už ne. Čeká nás balení věcí, což já prostě nesnáším. A ještě víc nesnáší to doma pak všechno uklízet. Trvá mě vždycky pár dnů, než jsem schopný všechno dát na svoje místa. 

Dovolená končí. Bylo to moc fajn, můžu říct, že jsem si ji fakt užívala. Ale taky musím přiznat, že se už zase docela těším domů, na svoji postel, na svoji zahrádku, na svoje kytičky, na moje holky a na vnoučata. Do práce se tedy netěším, ani trochu, ale kdo by se těšil, že.

Tak poslední ranní rituál, venčení, lehká snídaně. Lída jde položit stopičku pro Arga. Jdeme se dívat, abychom ji mohli kritizovat. Po celou dobu tábora si Lída poctivě psala zápisky, tak snad budou výsledky. Argo šel zase moc hezky. Už si začíná ochotněji lehat u předmětů, určitě se oba dva (Argo i Lída) za těch čtrnáct dnů tady zlepšili. 

Po jejich stopě jsme vytáhli z kotců naše psy a pohráli si s nimi jako každý den. Winny zase trochu pokulhává, jinak je ale veselý a já z toho mám moc velkou radost, že jsme celých čtrnáct dnů neměli žádné zdravotní problémy (tedy kromě té nohy). Amina zase pro změnu začala pokulhávat na levou přední nohu, což má z jejích eskamotérských kousků z lítání za balónkem, kdy dělá přemety a brzdí jako pomatená. Její hry s balónkem vypadají občas trochu sebevražedně. Zase mi to nedalo a vzala jsem foťák do ruky a udělala pár snímků s našimi psy. Psy jsme tedy vyvětrali a proběhali a teď půjdou odpočívat. Zatím je ještě pod mrakem, ale vypadá to, že za chvíli vyleze zase ten Oskar a začne připékat.

Jedeme do města. Dneska naposledy. Kája na poštu pro peníze a já naposledy do krámku k Vietnamcům, rozloučit se. Mám tam ještě něco vyhlédnutého. Tak a mám nakoupeno, ještě Kája vymýšlí dárek pro Denisku, to ale nesmím prozradit, protože by to nebylo pak žádné překvapení... Dárek jsme vybrali, snad se bude Denisce líbit.

Vracíme se na cvičák a jdeme bourat stany, než bude vedro. Bourání nám jde jedna dvě, to jde mnohem rychleji, než stavění, prohlásila Lída a měla pravdu.

Vzhledem k tomu, že tady pršelo jen párkrát, jsou stany čisté a suchoučké, včetně plachet, co jsou pod nimi. Jen vysypat brouky a pavouky, poskládat a zabalit do obalů. Zbouráno, složeno, přemístěno ke klubovně včetně psího vozíku. Balit všechno ostatní a nakládat budu odpoledne a navečer, pak musíme uklidit klubovnu. Všechno připravíme tak, abychom mohli ráno v osm vyrazit k domovu. Zítra by se podle předpovědí meteorologů mělo měnit počasí k horšímu, ale to by nám už snad nemělo vadit, protože bychom měli být doma, než se počasí pokazí. 

První část balení - bourání stanů - máme hotovou za bleskurychlý čas. Jo, bourání, to by nám šlo ... Je čas na kávu. Lída má chutě, a tak si ke kávě dává melouna. V zásobách v mrazáku máme ještě zmrzlinu, tu musíme sníst odpoledne. Na oběd do města už dneska nejedeme, jsme pozvaní na oběd od Lídy, musíme jí prý pomoci sníst zásoby jídla, aby je nemusela vést domů nazpátek. A to my zase jo. K obědu má Kája pečenou kachnu s bramborovými knedlíky a zelím a my s Lídou máme těstoviny s rajskou omáčkou. No to si dám líbit. I my jsme se statečně snažili sníst zásoby z domova, ale něco přece jen zbylo, co povezeme domů. Člověk má zkrátka velké oči a pak to takhle dopadá. 

Tak je nám nějak divně smutno. Dovolená nám končí a strašně rychle to uteklo. Bylo nám tady moc prima, nic nám nechybělo. 

Po obědě jsme se dali do balení a nakládání. V klubovně pomalu krámy ubývají a přemísťují se do vozíku. Ve dvě hodiny odpoledne máme relativně hotovo. Jen věci na spaní musíme sbalit a naložit až zítra ráno a ještě jídlo. Je příjemně, pod mrakem, na teploměru je 27 stupňů. Pofukuje větřík. Zbývá uklidit klubovnu, zameteno už je, se smetákem se kamarádil Kája. Večer ještě uklidíme záchody a sprchu, vytřeme klubovnu. Ráno vyklidíme lednice a bude hotovo. 

Pejsci už ví, že končí dovolená, že balíme. Zmizeli stany, auta jsou u klubovny, vozík je naložený. Winny, jakmile jsme ho pustili z kotce, letěl nejdříve zkontrolovat vozík. Očichal kotce s věcmi, kontroloval, jestli je všechno naloženo, Pak si vlezl do svého kotečku ve vozíku a byl spokojený. Prý, co kdybychom je tady náhodou zapomněli. Myslím, že i oni se už těší domů, i když - asi jim je dobře všude, kde jsme s nimi my.

Tady moje poznámky končí, protože už nebyl čas na to, abych je dokončila. Dokončím tedy nyní, dodatečně.

Poslední večer jsme si ustlali na spartakiádních lehátkách pod pergolou, tak jako vloni. Nakrmené a vyvenčené psy jsme dali naposledy spát do kotců. Ještě všechno naposledy zkontrolovat, aby ráno bylo co nejméně věcí na uklizení. Zítra nemá být vedro, tak nemusíme zas tolik spěchat, ale před polednem by měli opět uzavírat pražský lanový most, takže vyjedeme v nějakou rozumnou dobu, abychom projeli bez problémů jižní spojku a neměli zpáteční cestu komplikovanou. 

V penzionu Alwin je zase nějaká oslava, vyhrávají tam a veselí se. Přes pole se všechno rozléhá, a tak usínáme s muzikou v uších. Poslední noc v Chlumci nad Cidlinou. 

Noc pod pergolou byla příjemná, spalo se dobře. Mám ráda ty noci "pod širákem".  Poslední dovolenkové vstávání. Nakládání posledních věcí do auta a do vozíku, nakládáme pejsky a loučíme se s chlumeckým cvičákem.

Letošní dovolená s pejsky je definitivně za námi. Bylo to krásné, ale jednou to muselo skončit. Není ale třeba se trápit, protože když to všechno vyjde tak, jak má být, když budeme za rok živí a zdraví, sejdeme se tady snad znovu.

Kolem půl osmé společně vyrážíme směrem k domovu. Cesta byla bez problémů, provoz trochu zesílil před Prahou, ale přes lanový most a jižní spojku jsme projeli krásně. V Lahovicích jsme zamávali Lídě, která odbočovala do Radotína, my jsme pokračovali po strakonické až do Jíloviště, kde jsme odbočili na Všenory a po deváté hodině jsme již přibrzdili doma, abychom vynosili všechny věci z auta a vozíku.

Tak zase za rok na shledanou na táboře. Bylo to fajn.

Teď všechno vyprat, usušit, poskládat, uklidit ... a pak mě čeká spousta práce s fotkami, kterých mám hodně. O některé, možná ty nejlepší, se s vámi podělím.