ČlenovéNavigace
Obsah
Reportáž z tábora
Rok rychle utekl a my jsme se opět připravovali k odjezdu na letošní letní výcvikový tábor.
V posledních několika letech byl o tábor menší zájem, ale letos to vypadalo, že by nás zase mělo jet více.
Na první týden tábora byl naplánován výcvik, který by měl být, v případě dostatečného zájmu, zakončen zkouškami z výkonu podle ZŘ KJ Brno. Druhý týden tábora byl plánován jako dovolenkový a odpočinkový.
V neděli 19. července jsme tedy vyrazili směr Chlumec nad Cidlinou. Předpovědi počasí zpočátku nevypadaly nijak výrazně skvěle, ale odjížděli jsme s tím, že nějaké počasí holt bude a my se s tím nějak prostě vypořádáme. Ono nám taky asi nic jiného nezbyde, že…
Cesta byla dobrá, a tak předvoj táborníků, já, Kája a Lída, dorazil na chlumecký cvičáku už kolem deváté hodiny. Na place probíhal právě výcvik sportovní kynologie místních. To nám ale nebránilo v tom, abychom se pustili do stavění stanů a začali se zabydlovat. Od výcvikářky Ivy jsme dostali klíče, psy jsme ubytovali do kotců a pustili se do práce.
Postupně najížděli další táborníci a do odpoledne jsme byli, kromě Pavly se Zailou, na místě všichni. Místní v poledne po výcviku odjeli a cvičák ožil našimi táborníky. Kromě nás (mě, Káji a Lídy), kteří to na chlumeckém cvičáku už znají, se všichni „nováčci“ seznamovali s místním prostředím. Jakmile jsme se ubytovali, dojeli jsme do místního LIDLu na nákup, bylo potřeba nakoupit zejména pitnou balenou vodu, protože místní voda je jen užitková.
Tábor byl oficiálně zahájen večer, kdy naši výcvikáři Láďa, Gábina a Ivana, seznámili přítomné s předpokládaným programem tábora. Momentálně nás bylo jedenáct, a to moje maličkost s Winnýskem, Kája Ráž s Heather, Ilona Kraibichová s Fí, Aruší a Charlotkou, Láďa Kasl s Klárkou a Xantem, Ivana Drobílková s Luisem, Gábina Stará s Izinou, Maruška Manzacová s Gustavem, Lída Šebková s Argem, Alena Jurča Ledvinová s Ronym a Marta Hasmuková s briardkami Rózou a Kirou.
Tolik tedy na úvod. A jak to bylo dál?
Další dny byly podobné jako vejce vejci. Ráno se psovodi se svými chupáči učili stopovat nebo se jezdilo na stopy na nedalekou louku u penzionu Alwin. Pak měli všichni chvilku volno na odpočinek a pokračovalo se tréninkem poslušností. Kolem poledne se většina vydala na oběd do místní restaurace La Putika, kam jsme táborníky zavedli jako „znalci“ místního prostředí. U této restaurace je velká, zastřešená zahrádka. Výborně se tady vaří, obsluha je většinou rychlá jako blesk. Za celých čtrnáct dnů si nepamatuju, že by mě nějaké jídlo nechutnalo.
Po obědě byla většinou ještě chvíle odpočinku, ale pak výcvikáři znovu zaveleli k práci a pokračovali s předáváním množství důležitých informací. Po cvičení jeli někteří vykoupat psy. Dny byly zakončené venčením, krmením dravé zvěře. I psovodi si museli obstarat něco k večeři, aby nabrali síly do dalšího výcviku. Vzhledem k tomu, že auta už odpočívala vedle stanů a nikam se nemělo jet, byla příležitost dát si skleničku (někdy ne jen jednu). Populární byl (jak jsem si já všimla) vesměs aperol s Prosecem a ledem. Pro mě velká neznámá, neboť já když si dám skleničku, tak buď pivo, nejlépe ochucené ovocné anebo skleničku červeného vína.
Večer se ještě posedělo u klubovny pod pergolou. Výcvikáři zhodnotili každý večer celodenní činnost a výkony a také byly vyhlášeny „sranda“ ceny za různé výkony (třeba žvýkací kostičky). Také byl většinou přednesen „proslov“ a plány na další den.
V pondělí přijela Pavla se Zailou, která se přidala k tréninkům. Ve čtvrtek dorazila Aneta s Atomem a Reném s Domingem, Fanynou a štěnětem Inou.
Tréninky byly koncipované tak, aby všichni byli připravení na páteční zkoušky z výkonu. Reportáž ze zkoušek najdete na záložce akcí.
Počasí nám v průběhu celého prvního týdne přálo. Asi dvakrát trochu sprchlo, ale jinak byl v noci příjemný chládek a přes den polojasno nebo jasno a v podstatě jsme celý týden byli v šortkách. Jen večer to bylo na dlouhé kalhoty a mikinu, protože na nás útočil hmyz, přesněji zejména komáři. Ale i to k táboru a pobytu venku v přírodě patří.
Poslední den, v pátek, přijeli dvě návštěvy. Dorazili se na nás podívat Luděk Hrudka s Jirkou Hůlou a pak ještě Tomáš Suchánek s Terezkou. Tom s Terezou zůstali do soboty, Luděk s Jirkou se odpoledne vydali nazpět domů.
Po vyhodnocení pátečních zkoušek byla připraveno večerní posezení s grilováním. Holky nakoupily, naložily maso a připravily vše potřebné.
Než však začne grilovačka, čekalo nás ještě jedno překvapení, a to sranda závod. Byl to běh na čas s absolvováním různých překážek a cviků. Zúčastnili se všichni bez rozdílu a byla to velká legrace. První tři nejlepší byli samozřejmě odměněni cenami. Nechybělo také společné foto všech účastníků tábora.
Pak následovalo koupání psů (tedy aspoň některých) a už se blížil večer. Po vyvenčení a nakrmení psů došlo konečně na večerní program. Grilování kuřecího masa na velkém místním grilu se ujal Kája, aby ho pak vystřídal na chvíli René. Grilování vepřového obstaraly holky na kontaktním grilu. K masu byla také zeleninka a další dobroty. Jídla a pití bylo pro všechny dost. A zase byl aperol s vínem, ale také pivo a šampíčko.
Někteří šli do hajan dříve, protože byli unavení, někteří vydrželi posedět do pozdních nočních hodin. A tak to má být. Tábor je prý dobrý na utužení party lidí, kteří se při běžném setkávání na nedělních cvičeních nemohou tak dobře poznat. Tak snad se všechno povedlo podle představ. Ještě malá zmínka, že součástí večerního posezení bylo také přání od všech k mým narozeninám, které každoročně v době pořádání tábora slavím. Tedy slavím je asi silné slovo, protože takový věk se už asi moc nedá slavit, ale budiž. Před grilovaným masíčkem byly tedy jako předkrm výborné zákusky z místní cukrárny.
V sobotu byl odjezdový den. Na druhou polovinu tábora, který byl koncipován jako dovolenkový a odpočinkový, zůstala (kupodivu) pouze naše dvojka, tedy já a Kája. Ostatní v průběhu dopoledne vše sbalili, naložili a pak práskli do koní a odfrčeli směr domov.
Chlumecký cvičák ztichnul a my jsme osiřeli. Ale nevadilo nám to. Moje sobotní narozeniny jsme oslavili slavnostní večeří v La Putice. Celý druhý týden tábora jsme si do sytosti užívali náš druhý velký koníček (kromě pejskařiny), a to focení v přírodě. Objeli jsme pár rybníků v okolí, fotili jsme vodní ptactvo, ale i čápy na komínech starého nefunkčního chlumeckého pivovaru. Poštěstilo se nám vyfotit také vysokou, užili jsme si také dostatečné množství motýlů a jiného hmyzu a nesměly chybět ani fotky kytiček. Také jsme se několikrát sešli s mojí kamarádkou z Městce Králové, na kterou se každý rok vždycky moc těším. Byla příležitost pořádně „pokecat“. Samozřejmě jsme nezanedbávali ani naše chlupáče, takže jsme si zatrénovali stopičky i poslušnost a nesmělo chybět ani blbnutí s balónky a nezbytné focení pejsků.
Druhý týden naší dovolené utekl také neskutečně rychle. Počasí nám přálo i tento týden, dokonce bylo až moc vedro, jeden den bylo hodně přes třicet stupňů. Poslední táborový den, pátek, jsme všechno zabalili a naložili. Zakončili jsme opět výbornou večeří v La Putice a připravili všechno na brzký ranní odjezd z Chlumce, protože sobotní předpovědi věštili pěkné vedro.
Ráno v sedm jsme zamávali chlumeckému cvičáku a vyrazili k domovu. Letošní letní výcvikový (a jiný) tábor je již minulostí a my se můžeme těšit na příští rok. Bylo to báječné, skvělé, a nic nebrání tomu, abyste jeli příště s námi a užili si to taky.
Foteček bude mraky, jen je potřeba čas, než je zpracuju 
