Obsah

Výbor ZKO

 

KAREL RÁŽ - předseda ZKO Lety

Je spoluzakladatelem naší ZKO, předsedou od roku 1994, je instruktorem výcviku.

Kynologii s plemenem dobrman se věnuje přes čtyřicet let.

 

AMBRA CARLOS BOHEMIA

Ambra Carlos Bohemia

* 14.2.2013

 

SLOŽENÉ ZKOUŠKY

ZOP, ZPU1, ZPU2, ZPU-S, účastník MR KJ ČR podle ZPU-S v roce 2017

ZVV1

BH, FPr1, SPr1, SPr2, SPr3

---------------------------------------------------

Něco víc o Ambře ...

Narodila se 14. února 2013 v Jihlavě u pana Františka Matějky.

13. dubna 2013 nastal den D, kdy jela Ambra do nového domova. 

FOTOGALERIE Z TRÉNINKU OBRANY 4/2013

FOTOGALERIE Z 13. DUBNA 2013 V JIHLAVĚ U MÁMY

FOTOGALERIE PRVNÍHO DNE V NOVÉM DOMOVĚ

FOTOGALERIE -POPRVÉ NA CVIČÁKU

ostatní fotogalerie a povídání najdete na mém webu

http://www.zletovskychlouzi.cz/

dělící čára

ELIS LAGUNA NOVA

* 2004                     + 20. září 2013

 

SLOŽENÉ ZKOUŠKY

ZOP, ZPU1, ZPU2, ZPU-S

FPr1, FPr2, IPO1

ZZO, ZM, ZVV1

-----------------------------------------

Nekrolog ...

v pátek, 20. září 2013 ráno odešla Elis navždy přes duhový most do míst, kde jsou louky a kopce, kde může společně běhat a společně si hrát se svými psími kamarády.
Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a Elis i ostatní psí kamarádi
jsou v teple a pohodlí.
Elis i s ostatními je opět zdravá a při síle, je šťastná a spokojená.
Jen se jí stýská po svém páníčkovi Kájovi, zrovna tak, jako se stýská moc a moc jemu.
Elis za duhovým mostem už nic nebolí, hraje si a běhá společně s ostatními pejsky
a čeká až se jednou sejde se svým páníčkem, který bude znovu hladit její sametový kožíšek, bude drbat a masírovat její ouška, tak jak to dělával,
když byla ještě mezi námi.
Je to kruté, že život pejsků je tak krátký, je to smutné,
že nás provázejí jen malou část našeho života.
Každé loučení je moc těžké, každé loučení moc a moc bolí,
ale přesto to bez psího kamaráda nejde,
nejde to bez těch hlubokých očí, které na vás oddaně hledí.
Elis,
byla jsi moje nejlepší kamarádka, děkuju ti za všechno,
nezapomenu na tebe a
jednou se za duhovým mostem spolu zase sejdeme.

Tvůj smutný páníček
 packu na to !20. září 2013

dělící čára

OSTATNÍ FENY

ARLETTA ALARY ASLAR ALIAS ČÁRLINA

* 2003 + 2011

Z DŮVODŮ KUPÍROVANÝCH UŠÍ JSME SE NEMOHLI ZÚČASTNIT ŽÁDNÝCH ZKOUŠEK ANI VÝSTAV :(

.........................................................................................................................

CITA Z LETOVSKÝCH LOUŽÍ

+ 1996 + 2003

SLOŽENÉ ZKOUŠKY: ZVV1, ZMT

...........................................................................................................................

ADRIA Z LETOVSKÝCH LOUŽÍ

* 1991 + 1999

SLOŽENÉ ZKOUŠKY:ZM, ZV1, OP1, IPO1

OSVĚDČENÍ O ZPŮSOBILOSTI PSA K POUŽITÍ U OBECNÍ POLICIE

.....................................................................................................................................

AJKA XANADA CS

* 1987 + 1993

SLOŽENÉ ZKOUŠKY: ZM, ZVV1, ZVV2, IPO1

 

LUDĚK HRUDKA

místopředseda ZKO Lety

instruktor výcviku

kynologii se věnuje víc jak patnáct let

členem ZKO Lety od roku 1995

 

Gary z Hromadného

pes

německý ovčák

* 7.7.2008 

složené zkoušky

ZOP, ZPU1, ZPU2, ZVV1, BH, SPr1

bonitace 21.5.2011 - 2 tř. kod 5GV1/P

21.5.2013 - doživotní bonitace kód dtto

 

dělícía

Tom bez PP

pes, německý ovčák

* 1999

+ 31.10.2009 

 

složené zkoušky

ZOP, ZZO

 

Vladimír Kasl

hlavní výcvikář ZKO Lety

instruktor výcviku

člen výboru,

držitel odznaku vzorného výcvikáře 3. třídy

držitel odznaku vzorného výcvikáře 2. třídy

držitel odznaku vzorného výcvikáře 1. třídy

kynologii se věnuje 30 let

členem ZKO Lety od roku 2003

www.elektro-kasl.cz

---------------------------------------------------------------------------------------------

Xanto z Gargamellu

* 18. března 2013

pes

německý ovčák

složené zkoušky

ZOP,ZPU 1, ZPU2, ZPU-S

BH, FPr1, FH1

ZVV1, ZVV2, ZVV3, ZPO1

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Cafú Půlnoční měsíc (Iro)

* 6.7.2006 + 31.5.2015

pes, německý ovčák dlouhosrstý, DKK 0/0

složené zkoušky 

 ZVV1,  ZVV2, ZVV3
IPO1, IPO2, IPO3
FPr1, FPr2, FPr3
ZMT
ZZO,  ZM, ZPO1, ZPS1, ZPO2
ZOP, ZPU1, ZPU2, ZPU-S
BH, SchH/VPG A,VPG 1, FH1, SPr1

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Icco z Gargamellu 

* 5.9.2008   + 2013

složené zkoušky 

ZOP, ZPU1, ZPU2, ZPU-S
ZVV1, ZVV2
ZZO,  ZPO1, ZM
FPr1, FPr2
IPO1, IPO2
SPr1,SPr 2
BH, , VPG1

---------------------------------------------------

bonitace 1.třída chovnosti 5JX1/P
VD 2 (tř.mladých)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Bob z Gargamellu (Bron) 

* 10.06.2003, + 30.5.2015

pes

německý ovčák

složené zkoušky 

ZOP, ZPU1, ZPU2
ZZO, ZVV1, ZVV2, ZPO1, ZVV3, ZPS1, ZM
BH, VPG1,VPG2, FPr1, FPr2, FPr3
ZMT, T1
IPO-V, IPO1, 2, 3

--------------------------------------------

1. tř. chovnosti 5JXQ1/P

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Irčan - NO, pes, nar. 1991  + 2005

Irčan - NO, pes, nar. 1979  + 1991

ALENA VANŽUROVÁ

účetní, pokladní, jednatelka, instruktorka výcviku, webmaster, kronikář

držitelka odznaku vzorného výcvikáře 3.třídy

kynologii se věnuje od roku 1994

spoluzakladatelka ZKO Lety

FOTOGALERIE

http://www.ureky.cz/

 

Winner z Gargamellu

Hank ze Srnčího dolu alias Honey

Bary z Cimrmanu

Ostatní psi

    

Brendička Honey aneb Hanýsek či HančeBary s paničkou

Proklikem na jména mých psů najdete více informací. 

Na to, abych si mohla pořídit svého vysněného velkého psa, jsem čekala víc než půl života.

Vždycky bylo něco, co tomu bránilo, co bylo důležitější. Čekání ale stálo za to. Moji psi pro mě moc znamenali a znamenají.

Období mého života společně s pejsky mě moc obohatilo o spoustu věcí, které se rozhodně nedají koupit.

Čím jsem starší, tím víc si vážím věcí, které jsou zdánlivě jen maličkostmi, vážím si víc chvilek, které můžu strávit se svými chlupáči a s lidmi, kteří mají stejně rádi psy i ostatní zvířata, tak jako já.

Psi nelžou, nekradou, nepodvádějí, prostě se na ně můžete spolehnout.

Jestli máte chuť, prohlédněte si fotky mých psů a přečtěte si o mých chlupatých kamarádech více informací.

 

PÁR MÝCH FOTOGALERIÍ (ZBYTEK NAJDETE NA WEBU)

Fotogalerie srpen 2009 - kytičky, zajímavosti atd. - foto moje maličkost

http://www.kklety.foto24.cz/srpen2009

Fotogalerie z 2. a 3. října 2009 - poslední podzimní kytičky a postřehy

http://www.kklety.foto24.cz/albumrijen09

 Fotogalerie z 9. a 10. října 2009 - ještě kytičky, sluníčko, chvilka u Berounky

http://www.kklety.foto24.cz/9102009

Fotogalerie z 26. prosince 2009

http://www.kklety.foto24.cz/26122009

Fotogalerie z 11. září 2010

http://www.kklety.foto24.cz/makra11092010

Fotogalerie mojí smečky z 27. října 2010 aneb Baroušek nám rychle stárne

 http://vanza.rajce.idnes.cz/smecka-alci-27-10-2010/

FOTOGALERIE Z VÝLETU NA TETÍNSKÝCH SKALÁCH A SRBSKU 6.7.2011

http://vanza.rajce.idnes.cz/6-7-2011-vylet-tetin-srbsko

Fotogalerie z výletu u Haničky na Jivině u Mnichova Hradiště 6/2011

www.vanza.rajce.net/krajinky-a-ostatni-foto

 10. července 2011 - pokusy o makrofotografii

www.vanza.rajce.net/makra

vnučka Emička a Winnýsek 7.6.2013

http://vanza.rajce.idnes.cz/Emicka-Winnysek-7-6-2013/

dělící čára

Winner z Gargamellu

* 16. března 2013

pes, německý ovčák, barva celočerná

 

složené zkoušky

ZOP, ZPU1, ZPU2, ZPU-S

účastník MR KJ ČR podle ZPU-S v roce 2017

ZZO, ZM, ZVV1

BH, FPr1, SPr1, SPr2, SPr3, UPr1, UPr2, UPr3

výstavy

21. dubna 2013 - Hořovice - VD

DKK 0/0

DLK 3/3

-----------------------------------------

WINNER Z GARGAMELLU ALIAS WINNY

aneb

KTERAK JSME K WINNÝSKOVI PŘIŠLI...

Letos v lednu (2013) to bylo už celé dva roky, co odešel za duhový most můj srdcový pejsek Baroušek - Bary z Cimrmanu ve svých dvanácti letech.

Mám vlkošeďáčka Honeye, kterému bylo 8. dubna 2013 už celých sedm let. Je to až neuvěřitelné, jak ty roky utíkají a jak nám naši chlupáči stárnou... Tedy ne, že my bychom mládli, ale pejsci stárnou rychleji...

Celé dva roky mě měl Honey jen pro sebe. Teď ale nastal čas, aby přišel do naší smečky další člen. Tak jsem usoudila, že pořídíme štěňátko. Honey na mě nevěřícně koukal, co to pořád melu, o čem že to hovořím a na co kupuju ty nové hračky... No hračky byly báječné, moc se mu líbily...

Výběr nového štěňátka byl těžký. Rozhodně bylo jasné, že to bude pejsek. Tím ale můj výběr vcelku skončil a bylo nutné se rozhodnout, kam sáhnout, do jaké chovatelské stanice... Bary byl sice vlkošedý, ale jen podle "papírů". Jinak vypadal zbarvením spíše jako exteriérák, ale do Rexe měl daleko. Měl krásnou hlavu, krásné oči, "ale" dlouhou srst (v papírech středně dlouhou) a podle odborníků měl strmou záď...

Abych pravdu řekla, mě to vůbec nevadilo, jeho "trvalá" za ušima se mi líbila, dlouhá srst mě taky nevadila... Ale nechtěla jsem mluvit o Barouškovi. Po Barym padla volba na krátkosrstého vlkošedého ovčáka, tedy Honeye. No a tak zbývala černá barva... to tu ještě nebylo. Docela jsem se zamilovala do myšlenky, že budu mít psa černého jako uhel. Brala bych znovu i vlkošeďáka, tmavého.

No a tak bylo pomalu rozhodnuto, že nové štěně bude celé černé. Vrh černých štěňátek se narodil 16. března 2013 v chovatelské stanici Z Gargamellu Petry Fürstové. Rodiče tohoto vrhu se mi moc líbili, matka Kirké Vepeden a otec Woltair Gája Nova. Neváhala jsem a zamluvila štěně.

WINNÝSEK DOMA

Ten správný den, kdy jsem jela pro černého čertíka byl 7. května 2013. Tiskla jsem k sobě tu černou chlupatou kouli, abych se ujistila, že je to pravda, že mám nové štěně. Copak tomu asi řekne Honey???

SEZNÁMENÍ S DOMOVEM A CVIČÁKEM

Rozhodla jsem se, že Winnyho s Honeyem seznámím na "neutrální půdě", na cvičáku. Vypadalo to, že bude všechno v pohodě. Honey nemá problém se štěňaty a fenkami, takže na štěndo pohlížel s nadhledem a grácií. Měla jsem radost, že to vypadá dobře. No a pak jsme se vydali k domovu.

Honey tázavě zvedal obočí a z jeho očí bylo možné číst, proč to mrně táhneš domů? Mrně na hraní dobrý, ale proč domů??? Jejda, to nemyslíš snad vážně, to bude po klidu... No myslela jsem to vážně... a bylo po klidu. Honey se choval, jakoby malý měl "lepru". Jakmile se k němu Winny přiblížil, uraženě odkráčel na druhý konec zahrady. No potěš... No to chce klid a čas, jen to nelámat přes koleno.

Winny 8.5.2013, náš druhý společný den 

Winny 8.5.2013

 

9. května 2013 - Winny za modelku...

Winny 9.5.2013

Winny a Xanto 10.5.2013

Winny 10.5.2013

Winny, Honey a Ambra na cvičáku 11.5.2013

fotogalerie z 11.5.2013

Fotogalerie z 12.5.2013

12.5.2013 doma na zahradě

15. května 2013

15.5.2013

16.5.2013

fotogalerie 16.5.2013

Winny 23.5.2013 - dva měsíce

fotky z 27. června 2013

Fotogalerie - výběr fotek 6/2013

fotky z 1. července 2013

Winny a Honey 3.7.2013

ROSTU JAKO Z VODY

30. SRPNA 2013 S HANIČKOU A HONEYEM NA ZAHRADĚ

30. SRPNA NA ZAHRADĚ S HONEYEM A HANIČKOU

Poctivě se učím kousat a čuchat, trochu i poslušnost, ale s tou to s paničkou zatím moc nepřeháníme, protože jak rychle rostu, tak mě dost bolí nohy. Snad to brzy přejde, abych mohl skákat a běhat a taky lézt po těch krásných překážkách, co jsou na našem cvičáku. Po výškách, to já lezu rád, panička mi potom nadává, že si rozbiju čumec, ale já si prostě stejně nedám říct. Vlezu všude a všechno ukradnu, pak to rozkoušu. Honey na mě vždycky kouká a kroutí hlavou a panička, když přijde z práce všechno to, co já pracně rozkoušu, sbírá a nadává. Místo aby měla radost, jak jsem pracovitý... tak tomu já nerozumím.

Čuchám rád, moc mi to baví. Nejdřív jsme čuchali u tety Petry na zahradě, ale jak jsem se to už naučil, tak mě to na zahradě nebavilo. Teď už čucháme na hřišti anebo někde jinde na trávě. Už se těším, až budeme čuchat i někde jinde, ale teď už se brzy stmívá a panička je celý den v práci, tak chodíme jen když to stihne za světla. Škoda, že nečucháme denně, já to mám moc rád. Když bylo ráno kolem šesté ještě světlo, tak jsme čuchali i ráno, ale teď už je tma a pak panička spěchá do práce. A abyste si nemysleli, že kecám, tak se podívejte do fotogalerie, kde je vidět, jak jsem čuchal 15. října 2013 na tréninkovém hřišti fotbalistů.

Winny na stopě 15.10.2013

Listopad 2013

Tak, a máme tady podzim. Je to můj první podzim, panička pořád vykládá, jak napadne brzy sníh a bude zima. Sníh neznám, nevím co to je, ale když to panička pořádá říká, si bude mít pravdu. Jsem na něj tedy moc zvědavý.

Ochladilo se a den je moc krátký, ráno je dlouho tma a večer se brzy stmívá. Když je zataženo, je tma ještě dřív. A tak panička chodí za tmy ráno do práce a za tmy se vrací. Přes den se dost nudím, přestaly mě bolet nohy, a tak koukám, kde bych co sežral a co rozkousal. Panička se tak vždycky trochu zlobí, když přijde z práce, chvíli nadává a vůbec mě za to, jak jsem byl přes den pracovitý, nepochválí. Já to nechápu, a to se tak snažím. Dělám díry na zahradě, hrabu hlínu a házím jí všude okolo, nosím po zahradě polena, která má teta Petra na topení v krbu. Nosí je i Honey, můj vlkošedý kámoš. Taháme se občas o ně. Já strašně rád koušu Honeye do uší, on vždycky hystericky vyvádí a řve, asi ho to možná bolí... Když já si nemůžu pomoct.

Taky tahám bordel z venkovního krbu, roznáším to po zahradě, a to se paničce taky nelíbí. Včera jsem si dal práci a rozpletl jsem pletivo ve vrátkách k tetě Petře. Panička přišla až za tmy, a tak si toho nevšimla a já se tak těšil, že bude mít radost, že můžu prolézat na sousední zahradu. Zjistila to ale až dneska ráno, a to tedy koukala. Byla pěkně naštvaná, snažila se vrátka spravit, ale moc jí to nešlo... Tak přemýšlím, co budu dělat zítra, hračky už jsem skoro všechny rozkousal, a tak se asi zase budu nudit....

Dneska jsme byli kousat, byl tam nový pán s malým rukávem. Docela se mi to líbilo. Na place byl se mnou taky ještě jeden černý chlupáč, a ten mě bral ten rukáv. To mě tedy vadilo, tak jsem si ho dneska poprvé pro jistotu odnesl z placu až ke kotci. To byla panička spokojená... Jen nemáme z dneška žádné fotky, protože bylo hnusně a zataženo, tak se fotit nedalo. Ale něco jsme natáčeli na kameru, tak uvidíme, co s tím panička vyvede. Pořád ještě nemá hotové všechny fotky z léta a z tábora, tak nevím, kdy to všechno zvládne... 

Jsem už hodně velkej kluk

Je konec února 2014 a mě už bude pomalu rok. Už snad tolik nerostu jako doteď, ale jsem už hodně veliký, jsem dokonce větší než můj kamarád Honey.

Dávám Honeyovi pěkně zabrat, koušu ho do nohou, honím ho, jsem na něj pořádně drzý a Honey mě jen tak nepřemůže. A proto mě většinou podřizuje tak, že mě kouše do hlavy. To se většinou rychle podřídím, ale hned, jak mě pustí, jdu do něj neohroženě znovu. A tak mám hlavu samý strup... Panička nadává, že jsem jako z války, ale to se holt nedá nic dělat. Jsem puberťák, a podle toho se chovám.

Tyhle fotky jsou z 22. února 2014. Na to, že je únor, je moc krásně a vypadá to, že letos opravdu žádná zima už nebude, že už přišlo jaro. Tak to je prima, protože budeme brzy moci být celé dny venku i s paničkou. Celou zimu jsme čuchali a kousali, učím se také poslušnost. Doma, kde nás nikdo neruší, jsem šikovný a hezky cvičím. Ale na cvičáku, když jsou tam další pejskové, to se nemůžu soustředit, protože bych si chtěl hrát a honit se smajlík. Ale panička to většinou nedovolí. Snažím se, ale pořád to ještě není ono... Panička říkala, že je to každý den o nějaký malý kousíček lepší. Ještě pořád neumím zvedat nohu, když čůrám, jsem ještě štěně... ale brzy budu už velkej kluk! 

Winner z Gargamellu 11 měsíců

A jak to bylo dál ?

Trochu to vezmem letem světem... a přeskočíme pár let do současnosti, i když se trochu otočíme krátce do minulosti.

Přes handicap Winnyho s jeho lokty stále pracujeme, sportujeme a neležíme na gauči. V roce 2017 pořádala naše organizace Mistrovství republiky Kynologické jednoty ČR podle zkoušky ZPU-S. Celý rok jsme na toto mistrovství trénovali a chtěli se mistrovství účastnit a poikud možno také složit tuto zkoušku. Mistrovství jsme se nakonec zúčastnili, ale zkoušku se nám složit nepodařilo, body na to nestačily.

O složení této zkoušky jsme se pokusili ještě jednou v tomto roce, a to koncem října na berounském cvičáku, kde jsme byli na skládání této zkoušky dvě dvojice, a to moje kamarádka Vlaďka Daňková s Garibaldem Jitřní hvězda a já s Winnym. Na den zkoušek byly katastrofické předpovědi počasí. Měla být vichřice. V Berouně chodí na pachovky na kopec nad berounský cvičák. Musím říci, že to vypadlo, jako když pouštíme draka, když jsme na kopec lezli. Měla jsem obavy, že skončíme už na stopě a zdálo se mi, že podmínky jsou zahranicemi regulérnosti. Nicméně jsme si říkali, že to prostě zkusíme. Oba psi k našemu překvapení a překvapení rozhodčího odčuchali ve velkém vichru, Vlaďka s Garim na 95 bodů (jestli si to správně pamatuju), já s Winnym za 85 bodů. Horší to bylo ale na poslušnosti, kterou se nám stále nedařilo pořádně docvičit. K tomu prostředí cizího cvičáku, kde jsme byli trénovat asi dvakrát udělalo své a Winny nepředvedl polohy na dálku ani plížení. V součtu s dalšími chybami na poslušnosti body nestačily a poslušností jsme neprošli. Dovednosti jsme si mohli se souhlasem rozhodčího dodělat a předvedli jsme pěkný výkon. O to víc nás mrzelo, že nám na poslušnosti body nestačily. Vlaďka s Garim zkoušku úspěšně složili.

To byla naše poslední zkouška v roce 2017.

Zato letošní rok byl pro nás velmi úspěšný. Na závodu v dubnu jsme obsadili první místo v kategorii ZZO2. Body sice nebyly nijak ohromující, protože s Winnym necvičíme vysoký žebřík a nemáme stále dodělané plížení. Nicméně i tak jsme prostě v této kategorii byli nejlepší. Úspěch přišel i v polovině května, kdy se nám podařilo složit obranářskou zkoušku SPr3. Tím jsme zakončili ipácké obranářské zkoušky a vrhli jsme se na poslušnost. V polovině června jsme složili první stupeň poslušnosti - tedy zkoušku UPr1.

Podzimní sportovní akce pro nás byly také úspěšné. Hned v polovině září jsme složili druhý stupeň poslušnosti podle IPO, tedy UPr2. V obranářském závodu 28. září 2018 jsme závodili ve dvou kategoriích. V kategorii obrany podle ZVV2 jsme obsadili 3. místo, v kategorii obrany podle SPr2 místo páté. Naše spanilá jízda pokračovala i pak. Přidali jsme konečně úspěšně složenou zkoušku ZPU-S, kterou jsme složili 13. října. Poslední letošní úspěšně složenou zkouškou byla zkouška UPr3. Winnýsek byl tedy letos moc šikovný a společně jsme si užívali závodění i zkouškování.

Příští rok, 16. března 2019, pokud budeme zdraví, oslaví Winny šest let. Pokud budeme v pohodě oba, vrhneme se na pachové práce a snad ještě něco spolu na poli sportovním dokážeme :-)

odkaz na fotogalerii zkoušek 27.10.208

 

Naše hry s Honeyem


dělící čára

Hank ze Srnčího dolu

německý ovčák, barva vlkošedá

narozený 8. dubna 2006

v Jablonci nad Nisou

----------------------------------------------------

složené zkoušky

ZOP, ZPU1, ZPU2 

 ZVV1, ZVV2

ZZO, ZM

IPO1, IPO2

SPr1, SPr2, SPr3

BH, IPO-V, FPr1, VPG A, APr1,

----------------------------------------------------------------------------------------------------

říkáme mu Honey, Hanýsek, zkrátka zlatíčko...

Hank ze Srnčího dolu alias Honey

Honey, Hank, Hanýsek, mimino, roští a tisíc dalších jmen, to je náš lumpík z Jablonce nad Nisou.

Brendička pomalu odcházela, věděli jsme, že je nemocná, Bary byl starý sedmiletý mazák, a tak jsem se rozhodla na jaře 2006, že chci štěně. Nechtěla jsem, aby byl Baroušek bez kámoše, až Brenda odejde.

Na štěně jsem nespěchala. Jak to tak bývá, z ničeho nic zazvonil telefon, Olda Šnytr volal, že je možné se jet podívat na štěňata, a tak jsme jeli - a bylo rozhodnuto.

Honey měl ještě sestřičky, samé fenky (myslím, že 3 nebo čtyři, už si nevzpomínám). Padl mi hned do oka. Zase jsem měla v náručí chlupatou kouli, která voněla psem. Psí kluk byl živý jako stříbro. Bylo jasné, že není o čem rozhodovat - byl můj...

Domů jsme si ho přivezli začátkem června. První zážitky z cesty byly velmi impozantní, protože štěně zvracelo skoro celou cestu. V duchu jsem nadávala na hodnou paní chovatelku, která přes moje varování a prosbu, štěně ráno před naším příjezdem nakrmila, aby nemělo hlad. Ach jo, já to věděla! Psí zvratky jsem měla všude a musím říci, že mi štěněte bylo nesmírně líto, protože mu fakt bylo zle.

Naštěstí se z cesty hodně rychle vzpamatovalo. Čekalo nás velké seznamování... Na zahradě běhala Brenda, tehdy jí bylo dvanáct a půl roku, a sedmiletý statný pes Bary. Ani jeden nekoukal na štěně nijak přátelsky. Spíše nedůvěřivě. Oba se na mě dívali zkoumavými a vážnými pohledy, ze kterých se dalo číst --- co jsi to přivezla? to snad nemyslíš vážně?

No myslela jsem to vážně. A tak jsme s napětím sledovali, jak seznamování dopadne. Byli jsme na "neutrální půdě", na sousední zahradě dcery Petry. Kupodivu se se štěňětem nejdříve seznámila zblízka Brenda. Očichala si ho a bylo vyhráno. Hanýsek se sice trochu bál, ale jen trochu. Olízal Brendě čumáček a za chvíli začal být přidrzlý. Stačilo však jen, aby Brenda povytáhla pysky a byl zase na chvíli hodný.

To Bary, ten se tedy tvářil. Naprosto uraženě. Odkráčel na vzdálenost asi pěti metrů a uraženě si lehnul. Z jeho pohledu bylo jasné, že mi to jen tak neprojde. Štěně naprosto ignoroval. Když bylo přece jen víc vlezlé a vnucovalo se mu, zle na něj vrčel a pysky měl vyhrnuté snad až za ušima.

Ach jo, říkala jsem si, to nebude jednoduché. Nechtělo se mi ale do seznamování zasahovat, abych něco nepokazila. No zkrátím to - Brenda štěšně vzala hned, Barymu to trvalo asi tak tři dny, než ho vzal na vědomí a začal si s ním taky konečně hrát.

Honey byl od malička správný drzoun, lump a průzkumník. Ničeho se nebál. Hned začal šmejdit po zahradě, všechno si pročuchal, prohlédl a začal záhy zahradničit....

Moc jsme se všichni bavili, jak vysypal z květináče hlínu a jak ho vzal do tlamičky, květináč se mu překlopil na hlavu a tak vrávoral po zahradě s květináčem na hlavě jako opilec, který se potácí z hospody... To byla legrace! Pak uprostřed hry padl a spal jako zabitý.

Velcí psi na něj koukali vyjeveně, co to všechno pořád vyvádí, ale občas se nechali taky strhnout ke hře. Za pár dnů bylo vyhráno, měla jsem tříčlenou psí smečku...

 

Září 2010 - fotogalerie Honeye

Honey

Rok 2013

Honey mi začal trochu stárnout, dospěl do věku, kdy nastal čas pořídit mu kamaráda. Už jsem o tom uvažovala vloni, ale nakonec bylo všechno jinak. A tak letos už jsem pořízení štěněte nechtěla odkládat. Nakonec stárnu i já -:) , a tak je nejvyšší čas jít do dalšího pejska. Dlouho, dlouho jsem přemýšlela, jakého psa pořídit, jestli vlkošeďáčka nebo znakáčka, ale nakonec zvítězila volba pořídit celočerného. A tak jsme domů přinesli začátkem května černou kuličku, která se jmenuje Winnýsek. O něm si můžete přečíst na záložce Winner z Gargamellu, kde najdete spoustu fotek.

Ale nazpět k Honeyovi.

Honey je lehčí pes, a tak jsem si dělala iluze, že spolu složíme ještě spoustu zkoušek a absolvujeme pár závodů. DKK má negativní, takže nožky by ho bolet neměly, je stále plný energie, stále stejný magůrek, kterého mám pořád na hlavě, stále stejně uštěkaný a uřvaný...

A zase jsem se přesvědčila, že člověk míní, život mění. Poslední půlrok se mi zdálo, že má Honey trochu problémy s trávením. Potom, co odešle Baroušek, spával Honey každou noc u mě v ložnici, aby se ani jemu, ani mě po Barouškovi nestýskalo. Byl v noci doma moc hodný, a tak nebyl důvod si to neužívat. A právě proto, že jsem ho měla v noci v ložnici, zjistila jsem jeho zažívací problémy. Začal trpět refluxem a bylo vidět, že mu fakt není dobře. Vyzkoušeli jsme tedy všechno možné, počínaje dietou, odčervením, různými alternativními kapičkami a také babské rady. Nezabralo ale nic, problémy byly stále stejné. A tak jsme se rozhodli, že s tím něco konečně uděláme.

Náš "dvorní" veterinář Vojta Veverka nás poslal na kliniku do Prahy, kde Honeye zrentgenovali, prohlédli, poslechli, odebrali krev, kterou vyšetřili a diagnóza zněla dilatace jícnu.

V životě jsem o téhle nemoci neslyšela, i když podle paní doktorky, která Honeye vyšetřovala, je to dost častá nemoc u několika plemen psů, většinou geneticky danou.

Čeká nás boj s touhle nemocí, kdy prognóza podle lékařů není moc dobrá. A tak jsme se dali s Honeyem do boje, protože jsme si společně řekli, že to jen tak nevzdáme. Držte nám palečky, aby se nám to společně dařilo.

HONEY - KRMENÍ V KRMÍTKU

FOTOGALERIE Z 22. ÚNORA 2014

Hank ze Srnčího dolu alias Honey 22.2.2014dělící čá

Bary z Cimrmanu

německý ovčák, pes, barva vlkošedá

* 22. ledna 1999

 + 27. ledna 2011

Můj srdcový pejsek, na kterého nikdy nezapomenu. Trvalo osm měsíců, než jsem se trochu vzpamatovala ze smrti mého Filipa a začala uvažovat o novém štěňátku. Brenda byla už vykastrovaná ze zdravotních důvodů a po zkušenostech jsem již nechtěla štěňata bez papírů.

A tak přišel do mého života Bary z Cimrmanu ...

složené zkoušky

ZOP, ZPU1, ZPU2
 ZVV1, ZVV2, ZVV3
ZM, ZPS1, ZPO1
IPO1, IPO2, IPO3
ZMT, T1, T2
BH, FH1

výstavy

Rožmitál pod Třemšínem 2003 - dobrý

DKK 2/2

 

---------------------------------------------------------------------------------

Bary z Cimrmanu

Baroušek... 27. ledna 2011...

Právě dnes prožívám moc smutný den, loučím se se svým psím kamarádem, který mě doprovázel životem celých dvanáct let...

Baroušek mi splnil moje představy o psovi, po kterém jsem vždycky toužila. Ne, že by ostatní psi, které jsem měla, nebyli dobří, ale Bary - to byl pan Pes...

Dneska jsem se s Barouškem rozloučila a on odešel do psího nebe. Už dlouho mě trápily myšlenky, kdy tahle smutná chvíle přijde... Teď jsem už trochu klidnější, protože vím, že mého zlatého chlupáče už nic nebolí. Mě ale bolí dušička, protože mi můj pes moc chybí... Byla jsem tak bohatá, když tady byl s námi, teď mi moc schází, odešel a odnesl si sebou kus mého života...

Rozum velí, že to tak musí být, ale srdíčko se tomu brání a nechce se s tím smířit. Není to tak jednoduché se s některými věcmi smířit a vypořádat, je k tomu potřeba čas... Čas prý všechno zahojí, bolest se zklidní a vy zase můžete volněji dýchat a bez slz o tom mluvit...

I když to možná bude znít divně, přesto to řeknu (vlastně napíšu):

Baroušku, děkuji ti za to, že jsi byl. Moc jsi pro mě udělal, moc jsi pro mě znamenal. Celých dvanáct let jsme mohli být spolu a užívat si lásky toho druhého. I když jsi měl někdy špatný den, nikdy jsem dlouho nevydržela se na tebe zlobit. 
Promítám si celých těch dvanáct let, kdy jsem mohla zabořit ruce do tvého krásného a příjemného kožichu a přitulit se k tobě, když mi nebylo dobře. Každá tvoje bolest byla i mojí bolestí a každou mojí starost jsi prožíval se mnou a vždycky jsi ji ze mě vycítil. Vzpomínám na všechno, co jsme spolu prožili, jak jsme spolu chodili na stopy, honili figuranta a zdolávali jednu zkoušku za druhou. Cvičil jsi moc rád, bavilo nás to spolu a vím, že ti to moc chybělo, když ti přestaly sloužit tvoje nožky. Jen si vzpomeň, kolik procházek jsme spolu nachodili a jak to venku v polích a v lese vždycky krásně vonělo ... Pořád budu mít před sebou tvoje nadšení, když jsi mi nosil svoje malinké aportíčky o velikosti malého lupínku z trávy nebo klacíčku.

Vždycky jsem se bála, až tahle chvíle přijde a ty budeš muset odejít. Ale musí to tak být a já tomu nemůžu zabránit i kdybych sebevíc chtěla. 

Baroušku, přestože jsi odešel, v mém srdci zůstaneš napořád jako můj velký kamarád a skvělý pes. Nikdy na tebe nezapomenu.

S Hanýskem na tebe budeme pořád vzpomínat, jaké to bylo krásné, když jste si hráli na zahradě a honili se... Pozdravuj ode mě Brendičku a Filípka. Bylo to s tebou krásné. Ještě, že mám Hanýska, aby mi nebylo tak smutno, když jsi odešel. 

Svět je plný spěchu a my spěcháme s ním. Dneska jsem se zastavila, abych si s tebou povídala a vypravila tě na cestu tam, kde už tě nic bolet nebude.  

27. ledna 2011, 20.59, tvoje panička

dělící čára

Filip bez PP

syn Brendy, kříženec německého ovčáka a belgického ovčáka tervueren

* 20.9.1996

+ 3.7.1998

Filípek byl naše štěňátko. Vyrostl z něj statný pes s dlouhou srstí. Bohužel se nedožil příliš vysokého věku. Zhruba v roce a půl začal trpět silnými epileptickými záchvaty a po třech měsících utrpení jsme se rozhodli jeho život ukončit milosrdnou euthanazií.

Bylo to pro nás hodně těžké a trvalo dlouho, než jsme se z této ztráty vzpamatovali.

 

Brenda bez PP

   kříženec NO 

* 3.12.1993 + 12.9.2006

Můj první "velký" pes. Kříženka německého ovčáka (policejního psa Agbara) a belgické ovčačky tervueren.

Brendička měla svojí hlavu a protože jsem byla začátečník, zkazila jsem skoro všechno, co jsem mohla ... nikdy se nám nepodařilo složit žádnou zkoušku, ale měli jsme se rádi.

Brendička se dožila téměř třinácti let. Odešla na zákeřnou chorobu zvanou osteosarkom. I když jí lékaři předpovídali jen dva měsíce života poté, co sarkom diagnostikovali, byla s námi ještě celých deset měsíců, než jsme se s ní museli rozloučit.

---------------------------------------

Vždycky jsem si přála mít velkého psa. Vždycky ale existoval nějaký důvod, proč to nešlo. Jsem umíněná a paličatá, a tak jsem si konečně prosadila svou a splnila si svoje přání, když mi kamarád v únoru 1994 přinesl pod bundou tu černou chlupatou kouli s čumáčkem lesklým jako černý knoflík.

Rodina losovala tehdy o jméno pro tuhle fenku, a protože v té době běžel v televizi americký seriál... už ani nevím jak se to jmenovalo, snad Beverly Hills, ... losovalo se o jména Kelly, Brenda... to třetí už ani nevím. No, vyhrálo jméno Brenda. A tak jsme měli našeho prvního velkého psa!

Měla jsem velké plány, chtěla jsem cvičit jako velký kynolog, ale byla jsem ve skutečnosti velký začátečník. Ale pravda je, že jsem měla hodně energie a chuti do práce.

...

Brendička přišla do naší rodiny začátkem února 1994. Její výchovu jsem pojala velmi vážně. Tehdy jsme se s ostatními nadšenci pejskaři začali scházet na louce u fotbalového hřiště v Letech a na zahradě bývalého obecního úřadu. Pomalu v nás všech začala zrát myšlenka založit cvičák. Scházelo se nás asi deset, bavilo nás cvičit a pracovat s pejsky. Slovo dalo slovo a nová základní kynologická organizace (to zní hrdě) byla na světě. V prosince 1994 jsme se sešli na ustavující schůzi a bylo to.

Ale nazpátek k Brendě. Brendička rostla jako z vody. Byla to kříženka policejního německého ovčáka Agbara a belgické ovčandy tervueren. Byla to statná fena, chlupatá jako koule. Moc ráda na ni vzpomínám. Byla to ale pěkná potvůrka, pěkně vzteklá mrška. Dovedla se pěkně zlobit. Moje tehdejší zkušenosti s pejsky byly téměř nulové (mívali jsme jen jezevčíka), a tak jsem se musela ještě hodně učit.

Cvičák se pomalu rozrůstal, získali jsme do pronájmu od fotbalistů buňku u hřiště, ze které jsme udělali klubovnu. I zahrada u bývalého úřadu nám pomalu přestávala stačit, a tak jsme vyjednali pronájem pozemku za protipovodňovou hrází. Tím začala opravdová éra našeho klubu.

Brendička se učila stopovat, poctivě jsme cvičili poslušnost. Jen obrany nám moc nešly, Brenda byla hodně nervní a trochu se i bála. Dnes už také vím, kde jsem nadělala při výcviku spoustu chyb, že jsem asi nebyla vždycky úplně trpělivá, a vůbec... Zkrátka Brenda neměla cvičák moc v lásce, poslušnost jí moc nebavila. Měla ráda procházky.

Když byly naší Brendě dva roky, někdo nám ji přiotrávil. Statečně bojovala o svůj život dva dny. Nakonec jsme společně boj vyhráli. Po otravě se rychle vzpamatovala a přilnula k nám ještě víc než dřív. A tak jsme se rozhodli, že bychom chtěli od ní štěňátka.  To se nám podařilo až na podruhé. Poprvé jsme ji kryli německým ovčákem, bohužel se to nepovedlo. Při dalším hárání jsme zkusili belgického ovčáka a povedlo se to. Narodilo se nám celkem deset štěňátek, zůstalo jich pět, z toho čtyři pejsci a jedna fenka. Jednoho pejska jsme si nechali, dali jsme mu jméno Filip.

Povídání o Fílípkovi by bylo krátké, ani jsem ho nedávala zvlášť na záložku, protože je to moc smutné. Moc jsme si ho neužili, když mu byl rok a půl, onemocněl a po třech měsících jsme ho museli nechat uspat. Jeho nemoc nás zaskočila, bylo nám moc smutno a hodně dlouho nám trvalo, než jsme se z toho vzpamatovali.

Až za půl roku jsme přinesli Brendě zase kamaráda - Barouška. Ale o něm nebudu psát tady, má svojí záložku plnou povídání...

Brendičku jsme asi za rok nechávali vykastrovat, už jsme nechtěli kříženečky, báli jsme se, že by zase mohli být nemocní.

Brendička si s Barouškem moc rozuměla. Já jsem cvičila s Barym a moje Hanička (dcera), cvičila občas s Brendou. Jenže Brenda byla fixovaná na mě, a tak to cvičení nebylo nic moc. Haničku to brzy přestalo bavit, protože Brenda byla paličatá potvůrka. Paličatá psí mrška a pubertální slečna, to nešlo moc dohromady. A tak jsme dali v osmi letech Brendu do psího důchodu, zkrátka dali jsme jí se cvičením pokoj. Byla móóóc spokojená a moc jí to vyhovovalo. Chodila s námi na procházky, ale jinak kromě hlídání už neměla žádné povinnosti.

V říjnu 2005 jsme zjistili, že má nádor v kotníku na pravé zadní noze, veterináři jí diagnostikovali osteosarkom. Hodiny jsem proseděla na internetu a četla o této nemoci snad všechno, co jsem našla. Nebylo to nic veselého. Odmítla jsem radikální léčbu - amputaci nohy. Nemohla jsem jí to udělat. Bylo jí skoro dvanáct, a tak jsme se rozhodli, že uděláme všechno, co udělat půjde, a až to přijde... tak jí prostě pomůžeme, aby se netrápila.

V únoru 2006 přišla první velká krize. Brenda jednoho dne přestala chodit, noha jí moc bolela. Byla jsem rozhodnutá její trápení ukončit. Byly tuhé mrazy a já měla jeden velký problém - kam fenku pohřbím? Chtěla jsem jí dát na zahradu vedle jejího syna Filipa. Ale zem byla promrzlá do velké hloubky. Nechtěla jsem si připustit, že ji nebudu mít na zahradě, a tak jsme poprosili známého, aby nám vybagroval hrobeček pro Brendičku bagrem. Brenda jakoby něco tušila, sebrala všechny svoje síly a začala znovu bojovat. Neměli jsme to srdce jí v téhle situaci nechat uspat, a tak dostala ještě šanci.

V červnu jsme přivezli další přírůstek do rodiny - malého Honeye. Brendička, i když kulhala, neuvěřitelně pookřála. Hrála si s psím miminem a zase jí zářili oči jiskřičkami. Dokázala malému napráskat a držet ho v patřičné vzdálenosti, aby jí nezlobil, lumpík jeden. Měli jsme tedy tříčlennou smečku!

V průběhu léta se začal zdravotní stav Brendy pomalu horšit. Nádor na noze rostl a bylo jasné, že to není dobré. Šlo jen o to, abychom všechno vyřešili ve správnou chvíli. Nechtěli jsme Brendě sebrat ani jedinou minutu, kterou mohla být ještě s námi, ale báli jsme se, aby neměla bolesti. Bylo to bolestné rozhodnutí, ale muselo přijít.

Brendička usnula v našem náručí po injekci 12. září 2006. Usnula odevzdaně a ještě teď, když na ni vzpomínám, mi tečou slzy po tvářích.

Od února jsme měli pro ní připravený hrobeček, protože jsem věřila, že dokud ten hrobeček nezaházíme, bude Brenda s námi. Ale už přišel její čas, museli jsme jí dovolit odejít.

Oba psí kluci, Bary i Honey, Brendu hledali, ale pak pochopili.

Už jí nic nebolí... ale nám se stýská...

 

 

 

Tomáš Suchánek

člen výboru

na doplnění dalších informací se pracuje