Obsah

Čas letí a informací i materiálů přibývá...

A nejen to...

Jak jde čas, tak se věci a technika rychle vyvíjejí. A tak se může snadno stát, že někdy narazíte při prohlížení našeho webu na nějakou nefunkčnost.

Pokud se tak stane, prosíme, abyste nás na to upozornili. Pokud to bude jen trochu možné, budeme se snažit informace opravit tak, aby byly dosažitelné a viditelné.

Díky :-)

Povídání o historii

Kdysi jsem dostala od dětí k narozeninám „placku“ s namalovamým pejskem a u toho bylo motto: „Čím více poznávám lidi, tím více miluji svého psa“!
 
Čím jsem starší a „zkušenější“ uvědomuji si, že to opravdu „sedí“, že se s tímhle mottem naprosto ztotožňuju. Bylo to sice už mnohokrát řečeno a napsáno, ale přesto to budu opakovat. Psi mě prostě fascinují svým chováním.
  • Vždycky vás přivítají s velikou radostí, kdykoliv přijdete domů.
  • Nevyčítají vám, že jste se zdrželi v práci nebo na nákupu.
  • Přizpůsobují se vaší náladě, takže když máte radost, mají ji taky, když máte nějaký důvod ke smutku nebo vám není dobře, vycítí to a jen vás tiše sledují.
  • Jsou velmi vděční, když se jim věnujete, jdete s nimi na procházku, hrajete si s nimi, jsou štěstím bez sebe.
  •  Můžete si s nimi až do omrzení povídat, vyprávět jim všechno, co vás štve nebo co vám udělalo radost a oni to nikomu nepoví.
  • Nikdy vám nelžou. To jen lidi si umějí vzájemně lhát a podvádět se.
Psi pro mě hodně znamenají. Za tu dobu, co se věnuju psům, cvičím a sportuji s nimi, uvědomuju si, že jsem o mnoho bohatší. To bohatství ale není v penězích, je v hodnotách, které se nedají ani změřit ani zvážit. Jsem ke svým psům vázána zvláštním citovým vztahem. Rozumíme si a je nám spolu dobře.
Cítím ale také, že jsem za ně zodpovědná, že jsou na mě závislí. Tím, že jsem si je pořídila, vzala jsem na sebe plně veškerou zodpovědnost za jejich výchovu, výživu, růst a vlastně celý jejich život, který je bohužel tak krátký.
I psi trpí civilizačními nemocemi, tak jako my, jejich páníčkové. A tak se člověk za život několikrát musí rozloučit se svým psím kamarádem a nechat ho odejít, když má bolest. A to je vždycky to nejtěžší. Ale život s nimi mi tolik dává, že to rozhodně stojí za to.
A ještě něco o lidech?
S lidmi je to těžké. Některým nelze vyhovět, i kdyby se člověk snažil sebevíc. Vždycky je něco špatně.
Za celý dosavadní život jsem získala mnoho různých zkušeností s lidmi, takže se skoro zdá, že bych možná na ně už měla zanevřít. Ale nedokážu to. Pořád se snažím jít do všeho se srdcem na dlani a s přímostí. Bohužel to funguje to jen málokdy.
A tak jen konstatuju, že se s lidmi těžko pracuje i když máme „společnou řeč“ a zdánlivě bychom se měli dohovořit. Jen slova jsou ošidná a často, když je vyslovíte, jsou pochopena naprosto jinak, než byla myšlena.
To se psy, na rozdíl od lidí, se dá jednat přímočaře. Až na výjimky nemají postranní úmysly, nepomlouvají nikoho, neintrikují, chovají se naprosto přirozeně a jsou takoví, jací jsou.
Jednání s většinou lidí je vyčerpávající a únavné. Ale učím se. Babička říkávala, že se člověk učí celý život – a pak umře. Je na tom velký kus pravdy.
Ale i práci se psy se člověk musí učit. Samozřejmě záleží na tom, co od svého chlupatého kamaráda očekáváme, jaké jsme si pořídili plemeno, a na spoustě dalších věcí. Ale když porozumíte svému psovi, máte většinou přítele na celý život, tedy celý psí život.
A co že jsem se to naučila? No, na něco jsem přece jen přišla, ale není to bohužel nic potěšujícího, tedy co se týká lidí. Okřídlené úsloví, že s pravdou nejdál dojdeš, není dnes téměř vůbec možné používat, jinak jste za blázna. Slušnost je považována vesměs za hloupost. A mohli bychom pokračovat. Ohleduplnost, ochota a obětavost je považována za slabost ne-li za blbost. Moderní způsob komunikace, afektovanost a manipulace lidmi, vymývání mozků, se přenáší ze zaměstnání ve větších firmách i mezi normální lidi. Někdy mám pocit, že být upřímný není normální.
A co ještě jsem se naučila?
Že musí být na lidi „bič“, se kterým je potřeba pořád práskat.
Roky života, které mám za sebou, mě naučily se takto chovat. Lidi si často neumí se svobodou poradit. Jsou podezřívaví, neupřímní, pomlouvační, bezohlední a hlavně závistiví. To, že jsou někteří schopnější než ostatní, to se neodpouští.
Je to trochu depresivní, ale prostě mám pocit, že svět okolo nás je plný agresivity, alkoholu, drog, násilí, zloby, závisti a zášti a nepochopení. A to opravdu „jednoho“ unaví. A toho hezkého a milého je tak málo, až se to stává vzácným.
 
Ale od lidí raději zase nazpátek ke psům…., ke vzniku naší základní kynologické organizace.  
 

Jak to vlastně začalo …

 
V roce 1994 se Stará klubovnapár nadšenců začalo scházet a cvičit se svými psy v prostorách veřejně přístupné zahrady tehdejšího obecního úřadu.
Koncem tohoto roku se společně rozhodli, že založí oficiální základní kynologickou organizaci, aby mohli pořádat zkoušky z výkonu a věnovat se svému koníčku legálně.
Jak řekli, tak i udělali. Kynologický klub Lety (ZKO) byl založen ustavující členskou schůzí 5.12.1994. Registraci ZKO jsme obdrželi v únoru 1995 od Českého kynologického svazu. A mohli jsme začít fungovat.
 
 

Jak to pokračovalo …

Brzy nám bylo jasné, že bez zázemí se cvičit nedá. Pronajali jsme si tedy stavební buňku upravenouHistorie jako chatu na pozemku u fotbalového hřiště od Fotbalového klubu Lety. A kde jsme cvičili? Brzy jsme si pronajali obecní pozemek za protipovodňovou hrází u řeky, který byl nevyužitý.
Následovaly roky tvrdé práce a budování. Zavezení a úpravy terénní vlny na cvičišti trvalo téměř čtyři roky. Oplocení pozemku cvičiště i oplocení pozemku u klubovny, běžná údržba těchto pozemků a další a další práce a mnoho brigádnických hodin členů našeho klubu.
 
HistorieV lednu 1999 bylo na výroční členské schůzi rozhodnuto o stavbě nové klubovny. Bylo to odvážné rozhodnutí, kterého jsem se já osobně hodně bála. Měla jsem totiž svoje zkušenosti se stavbou rodinného domu. Moje realistická a pesimistická slova však nikdo neposlouchal, všichni ostatní byli v euforii očekávání nové krásné a útulné klubovny.
A tak začala další etapa našeho klubu. Následovalo odkoupení dosavadní pronajaté klubovny, vypracování projektové dokumentace na novou klubovnu a hlavně vyřízení stavebního povolení, což nebylo zrovna jednoduché. Mezitím jsme sháněli sponzory na zafinancování stavby. Stavební řízení se trochu zkomplikovalo, a tak bylo zahájení stavby Historieodsunuto na podzim.
 
Jako dnes vidím to, co máme zdokumentováno na fotkách, jak jsme 18. září 1999 začali slavnostně bourat starou klubovnu a hned jsme začali se stavbou klubovny nové. Kroniku z tohoto velmi náročného roku však bohužel vzala velká povodeň, a tak zbyly jenom vzpomínky.
Počáteční euforie, jak jsem předpokládala, rychle vyprchala a na stavbě nás zůstalo jen pár. Přišly velmi náročné dny, plné dřiny a starostí.
Historie
Stavbu jsme přes všechny těžkosti dokázali dotáhnout tak, že jsme již v prosinci mohli „bydlet“. Ještě zdaleka však nebylo všechno hotové.
Nová klubovna byla slavnostně zkolaudována 2. června 2000. Byli jsme moc pyšní na novou moderní klubovnu připojenou na plyn, vodovod, kanalizaci a samozřejmě na elektřinu.
 

A co bylo dál ? …

 
13. srpna 2002 přišla velká povodeň. Berounka se přelila přes protipovodňovou hráz a zatopila celé okolí. Naše klubovna byla zatopena vodou až po strop. Historie
Po opadnutí vody jsme byli úplně zoufalí. Všechno bylo zničené. Veškeré vybavení, kynologické pomůcky, prostě všechno. Navíc jsme se báli, jestli není budova klubovny poškozená. Přišli jsme o všechny kroniky, videozáznamy, fotografie, zkrátka o celou historii ….
Brzy jsme se začali vzpamatovávat. Nezbývalo než se dát znovu do práce. Důležité doklady jsme zachránili, usušili. Díky pojistce jsme dostali od pojišťovny peníze na opravu objektu. Také nám pomohla dotace od Českého kynologického svazu.
Tentokrát jsme neměli síly se do oprav pustit sami a opravy jsme zadali Historiestavební firmě. Zároveň s opravou klubovny jsme realizovali přístavbu klubovny. Už začátkem roku 2003 jsme obnovili činnost klubu. Za pomoci finančních prostředků od sponzorů jsme nakoupili nové vybavení (odkládací kotce, překážky, oplocení, vybavení klubovny).
 
 
 
 
 
 

 

Sportovní aktivity …

 
HistorieZa dobu existence našeho klubu se konalo mnoho sportovních a společenských akcí. Každoročně pořádáme několikrát zkoušky z výkonu, dva závody a letní výcvikový tábor, několikero posezení u příležitostí oslav jubileí některých členů klubu.
Od roku 2001 máme také Region Speciálního kynologického svazu TART, jehož členové se věnují výcviku služebních psů do praxe.
Naši členové složili se svými psy již mnoho zkoušek, některé z nich byly vrcholové. Zúčastňují se také
 
Historiezávodů, přeborů a také mistrovství. Podrobnosti o všech akcích jsou zachyceny v kronikách, na fotografiích, ale průběžně i v místních časopisech Letovák nebo Našich novinách.
 

 A jak to bude dál ?

 
Roky utíkají rychle. Ze zakládajících členů jsme zbyli už jen dva, kteří pamatují začátky. Během těch let prošlo našimi řadami na 300 lidí.
A to nepočítáme členy kurzů pro štěňata, které pořádáme asi od roku 1999. Jejich počet odhadujeme na 300. Snažíme se udělat na „kynologickém poli“ kus práce. Snad se nám to aspoň trochu daří. Chtěli bychom dobře a důstojně reprezentovat jak kynologický sport, tak i naši obec, jejíž zástupci vždy podporovali veškerou sportovní a kulturní činnost všech spolků v obci, takže se jejich činnost mohla rozvíjet.
 

Závod CACIT LETY 2006

 
váza - hlavní cenaV roce 2005 jsme začali realizovat nápad uspořádat mezinárodní závod s udělením titulů CACIT a CACT – ZÁVOD CACIT LETY 2006. 
Jeho příprava a zajištění finančních prostředků byly pro nás velmi náročné, byl to rok plný starostí. Ale stálo to za to, protože výsledkem byl pěkný závod, ze kterého odjeli snad všichni spokojeni, a to i ti, kterým se nedařilo. Závod se povedl také díky pochopení a podpoře členů letovského obecního zastupitelstva, hlavně našeho starosty Jiřího Hudečka.Historie
Dalším dílem k úspěchu závodu přispěli sponzoři a partneři závodu, kteří se podíleli na jeho financování. A samozřejmě moc veliký dík patří všem pořadatelům, kteří jsou z velké většiny našimi členy, protože díky nim byl závod po organizační stránce takový, jaký byl.
Chtěli bychom, aby se z tohoto závodu stala další tradiční akce naší ZKO.
 

Školka pro štěňátka

 
Školka pro štěňátkaJednou z činností, která se v naší ZKO osvědčila, jsou kurzy pro štěňátka. Díky obětavosti a ochotě našich členů – instruktorů se každý týden v neděli schází na našem cvičáku kromě běžných členů neuvěřitelné množství psích miminek a puberťáků. Všichni pejsci procházejí lekcemi socializace a někteří i základy poslušnosti a ovladatelnosti.
Snažíme se tak pomoci těm, kteří mají zájem svému pejskovi porozumět a naučit ho spŠkolka pro štěňatarávně se chovat, aby soužití s ním bylo příjemné a přínosné pro všechny po celý jeho život.
Mnozí z majitelů štěňátek jsou tak „chyceni“, že je začne práce s pejskem bavit. Pohled z hráze na cvičební plochu v neděli odpoledne, kde si hraje velké množství pejsků různorodých plemen, bývá naší největší odměnou.

  

CACIT LETY 2007

(psáno v 9/2007)
2. ročník závodu máme úspěšně za sebou. Závod se tedy opravdu stává tradičním. Ani letos nebylo lehké zajistit dostatek finančních prostředků, které by pokryly veškeré náklady spojené s pořádáním závodu, aby byl podle našich představ. Někteří partneři, kteří podpořili loňský 1. ročník nás opustili a investovali jinam, a tak nám nezbývalo, než hledat jinde. Většina partnerů nám však i letos vyšla vstříc, podařilo se nám také získat dotaci z Fondu sportu a volného času Středočeského kraje. váza - hlavní cena
Závod se konal tentokrát druhý srpnový víkend, 10.-12. srpna. Přihlásilo se celkem 49 závodníků, prezentovat se jich přijelo 44. Zbývajících 5 se omluvilo. Mezi letošními závodníky byla zvučná jména, která v české kynologii něco znamenají, a tak jsme se těšili na letošní výkony. Nebyli jsme zklamáni. Celé dva dny bylo na co se dívat. Předvedené výkony byly i podle rozhodčích na mnohem vyšší úrovni než vloni. Jen na stopách se letos tolik nedařilo.
Počasí přálo pejskařům, nepřálo divákům. Psovodi byli v zásadě s počasím spokojení, protože bylo pod mrakem, deštivo, ale chladno nebylo. Jen divákům déšť nesvědčil, rodiny s dětmi, které se chystali na výlet na náš závod deštivé počasí odradilo. Co naplat, počasí si nelze naplánovat. Nálada na stadionu byla po celou dobu závodu skvělá. V cateringové hospodě bylo stále něco dobrého na zub, obsluha byla usměvavá a ochotná, otáčeli se jak jen to šlo. A když je dobré jídlo, je také dobrá nálada. Organizace klapala dobře, byli jsme za ni posléze pochváleni, což nás všechny hřeje.
Podrobnosti o závodu naleznete na www.cacit.cz
Děkujeme všem, kteří se na letošním ročníku závodu podíleli, ať už finančně, materiálně, radou či pomocí. Všech si moc vážíme a jsme jim vděčni, protože díky nim jsme mohli uspořádat pěkný závod.
Cacit 2007Věříme, že i v příštím roce najdeme ochotné a vstřícné partnery, kteří pomohou financovat 3. ročník závodu CACIT LETY 2008, aby mohl být alespoň tak pěkný, jako ročníky předešlé. Také věříme, že všichni, kteří pomáhali s organizací vloni a letos, pomohou svými zkušenostmi i v roce příštím.
Těšíme se na další ročník závodu CACIT LETY 2008, který by se měl konat v termínu 8. - 10. srpna 2008, opět na fotbalovém hřišti FK Lety. Těšíme se na závodníky i na diváky. Aktuality budou moci všichni najít na výše uvedené webové stránce.
Martin SodomaIveta PejšováMartin Sodoma
 
 

3. ROČNÍK ZÁVODU CACIT 2008

(psáno v 9/2008)
 
S dvouletými zkušenostmi jsme se s vervou pustili do dalšího, již 3. ročníku závodu CACIT Lety. Mohlo by se zdát, že tento ročník bude s nabytými zkušenostmi a stálými sponzory pro nás již jednodušší. Naše snaha stále něco zlepšovat nás však hnala víc a víc dopředu, takže řešení všech možných detailů do dokonalosti nás stála stejně úsilí, jako ročníky předešlé. Nicméně závod byl tentokrát, z mého pohledu, ten nejlepší ze všech tří konaných ročníků.
Možná vám teď bude připadat, že se vytahujeme. Možná to tak i je. Nicméně musím konstatovat, že organizačně jsme akci zvládli skvěle, všichni, co pomáhali, byli úžasní a všechno klapalo jako švýcarské hodinky, za což jim patří veliký dík.
Tentokrát vyšlo i počasí, zmokli jsme jen trochu. Výkony byly takové, jaké byly, rozhodčí byli sice přísní, ale vesměs spravedliví. Diváci vypadali taky nadšeně a spokojeně. Kdo měl nějaké připomínky, tak je buď neřekl anebo jsme se je nedověděli. Pár nespokojenců a reptalů se sice našlo, hlavně těch, kteří tradičně po česku nadávali, že všechno stojí peníze. Jo, to holt stojí, to je život, nic není zadarmo a jiné to určitě nebude.
Po závodu přišla obrovská úleva, protože pocit zodpovědnosti za celou akci, to je neuvěřitelně těžký balvan, který před sebou valíte téměř po celý rok. Pak se celoroční úsilí a přípravy "převedou" do tří dnů a najednou - můžete jít v klidu spát a nezdají se vám divoké sny, takže se konečně budíte zase trochu odpočinutí.
3. ročník závodu CACIT Lety 2008 je úspěšně za námi.
 

A co příští rok?

 
A jsme u merita věci... Když se tak všechno daří, jak jsme psali a viděli, budeme pokračovat dalším ročníkem závodu? Co takhle závod CACIT Lety 2009?
A tady přišlo rozhodnutí velmi úzkého vedení klubu, že tento ročník - 2008 - bude momentálně ročníkem posledním, který se konal v Letech.
Proč?
Důvodů, proč nepořádat další ročník závodu v Letech, je hned několik. Protože tento článek píšu já, seřadím důvody podle mého hlediska tak, jak byly pro mě důležité. Možná jsou pro někoho seřazeny jinak, možná by někdo některé důvody ani neuváděl.
Pro mě důvodem číslo jedna byla hrozná únava (pořadatelská, řekla bych) úzkého organizačního týmu. Kdo nikdy nepořádal akci takovéhoto rozsahu a prestiže, nic neví, Kdo pořádal, ví, o čem mluvím. Zkrátka a dobře - tím, že se záležitosti spojené s uplynulým ročníkem závodu prolínaly s přípravou dalšího ročníku, je jasné, že jsme si víc jak tři roky v podstatě neodpočinuli. Ve vypjatých situacích se pak únava a nervozita stupňuje, a to někdy komplikuje vztahy mezi lidmi. Všechno bylo podřízeno tomuto závodu. Zkloubit náročné zaměstnání s domácností, aktivním koníčkem jako je pejskařina a takovouto velkou akcí, to není nic jednoduchého. Prostě nás to vyčerpalo.
Druhým důvodem byla únava sponzorů. Musím říci, že nám nikdo z nich v podstatě nedal nic najevo, za což si všech sponzorů a partnerů velmi vážíme, ale vycítili jsme, že už toho bylo najednou moc. A protože si opravdu všech, kteří podporují v dnešní době sport a kulturu, moc vážíme, bylo načase nechat je odpočinout.
Dalším důvodem bylo občasné zaskřípání v komunikaci mezi některými pořadateli. Při běžných akcích menšího typu se dají některé věci překlenout a přehlédnout, oni se pak zase časem srovnají. Ale při akci takového typu, jako je CACIT, to přehlédnout nelze. Přece jen, zodpovědnost a prestiž mezinárodní akce je něco jiného, než závody typu "pouťák", jak se běžným závodům říká.
A posledním důvodem byla plánovaná rekonstrukce celého fotbalového areálu, kde se doposud závody pořádaly. Neuměli jsme si představit, že bychom závod pořádali jinde, kde není zázemí tak ideálně umístěno jako u nás.
Tolik tedy k důvodům, které nás vedly k tomu, že jsme se rozhodli další ročník CACITu nepořádat.
A to jsme ještě v srpnu loňského roku vůbec netušili, co nás čeká v letošním roce, jak celosvětová hospodářská krize všechno ovlivní.
 
Co říci na závěr ke třem ročníkům závodu CACIT LETY
Bylo to krásné, ale bylo toho dost.

Pozitiva - získali jsme kredit tím, že jsme se stali známými, poznali jsme mnoho nových zajímavých lidí, získali jsme obrovské zkušenosti, viděli jsme závodníky, kteří se pohybují ve špičce kynologického sportu, ale i normální lidi, kteří si přišli z radosti zazávodit na pěkný závod posuzovaný na vysoké úrovni. Ukázali jsme kynologii v trochu jiném světle v době, kdy je velký boom v pořizování psů a občas to skřípe mezi normální veřejností a pejskaři s nevychovanými psy.
Negativa- poznali jsme také malichernost, závist a malost některých lidí, ba dokonce někdy i hloupost, které se bohužel stále daří a nadále dařit asi bude.
Jak sami vidíte, těch pozitiv je mnohem více, takže nás to obohatilo. Babička vždycky říkávala, že v nejlepším je třeba přestat. A tak si myslím, že jsme rozhodně chybu neudělali, že jsme v tradici dále nepokračovali. Naše organizace je velmi aktivní, jedním závodem život přece nekončí. Máme i tak spoustu dalších nových akcí, které nás čekají.
A závod CACIT se bude konat i v roce příštím, v roce 2009. Už to ale nebude v Letech. Těším se, že se na další závod pojedu podívat jako divák, a že si vychutnám atmosféru závodů, aniž budu muset nést tu tíhu zodpovědnosti za jeho organizaci. Novým organizátorům dalšího ročníku závodu přeji, aby jim všchechno vyšlo a mohli být alespoň tak spokojení, jako jsme byli my.
 

Čas plynul dál ...

Roky míjely, byly dny lepší, ale byly také dny horší, kdy se nedařilo. Podrobnosti o veškerém dění našeho klubu najdete ve složce Aktivity, kde jsou chronologicky seřazené roky a akce, které se v dané roky konaly.

A kromě webu, který je tak trochu (hodně) téměř kronikou našeho spolku, máme také kroniky. Kroniky jsem začala psát ručně asi od roku 1998. Bohužel jsme o čtyři kroniky přišly při povodni v roce 2002. Ty byly nenávratně ztraceny, protože prošly povodní a i kdž jsem je usušila, nebyly čitelné. Mrzí mě, že v té době jsme měli jiné starosti, než sušit kroniky, řešili jsme existenční starosti. Co se dá dělat, vzpomínky odplavaly ... Nějak jsem na ně pak navázala a pokračovala v psaní dalších kronik. Až do roku 2013. Od roku 2014 máme kroniky vedené jako fotoknihy, které jsou plné fotek z akcí a života cvičáku. Kromě fotek jsou ve fotoknihách vloženy reportáže z akcí. Snad jednou bude někdo po nás tyhle kroniky číst. Stálo mě to hodně práce historii sepisovat, tak snad to někdy k něčemu bude. My se snažíme žít přítomností ... ale až definitivně zestárneme a nebudeme moci vylézt na plac se psem, tak možná ... možná se dostaneme k tomu, abychom si přečetli to, na co jsme již skoro zapomněli.

 

Starší akce

 

hledám, hledám, bez brýlí však nic nevidím...

 

Na této záložce najdete všechny akce, které se konaly v minulých letech.

Některé byly umístěny na původním webu, který byl umístěn na serveru dnes již neexistující firmy. Může se tak stát, že někde narazíte na nefunkční odkaz či fotografii, kterou neuvidíte. Vězte, že informací na původním webu, který fungoval úplně jinak než tento, bylo nepřeberné množství, a že bylo poměrně náročné všechna data a informace převést.

Pokud přesto na nějakou chybu narazíte, odpusťte nám ji prosím.

Díky A.V.

 historie

Rok 2004

10. let od založení Kynologického klubu Lety

Zde si můžete přečíst článeček, kde je stručně a v kostce sepsána historie našeho klubu. Stačí jen kliknout na název článku

Jak to vlastně začalo_výročí_s logem.doc

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rok 2002 a roky starší

Záplavy v srpnu 2002 - článek publikovaný v časopisu Letovák
#

Přečtěte si zážitky z povodně v srpnu 2002 viděné očima Aleny Vanžurové.
 

Malé zamyšlení

Oficiálnímu založení naší organizace předcházelo asi roční působení několika nadšenců, kteří se scházeli (bez jakéhokoli zázemí) a cvičili se svými psy na louce. Kynologický klub Lety byl založen ustavující členskou schůzí dne 5. prosince 1994. Jako zázemí jsme měli k dispozici pronajatou „klubovnu“ od našich sousedů, Fotbalového klubu Lety. Tato klubovna byla vlastně bývalou stavební buňkou, bez sociálního zařízení. Jako cvičební prostor nám byl zapůjčen obecní pozemek za protipovodňovou hrází u řeky Berounky.
V roce 1999 došlo k rozhodnutí zakoupit stávající „klubovnu“ a následně ji zbourat a postavit klubovnu novou. Toto rozhodnutí bylo velmi těžké. Stávající stav věcí již počtu členů nevyhovoval, bylo nás už skoro čtyřicet. Mysleli jsme si, že víme do čeho jdeme, a tak jsme se pustili do vyřizování stavebního povolení. Přeprat úředního šimla nebylo lehké, ale podařilo se po půl roce a 18.září 1999 jsme zbourali starou klubovnu.
Nastalo velmi těžké období, které nás stálo mnoho peněz a sil. Na tomto místě se sluší poděkovat všem sponzorům, kteří nám v této těžké době pomohli materiálně či finančně. Bez nich bychom naše představy nedotáhli do zdárného konce. Samozřejmě je také potřeba poděkovat všem našim členům, kteří se podíleli na výstavbě naší nové krásné klubovny. Dlužno ovšem říci, že na začátku stavby bylo sice nadšení, avšak velmi rychle vyprchalo, a na stavbu nás zbylo pár.
Neuvěřitelné se však stalo skutkem a 2. června 2000 jsme klubovnu zkolaudovali. Na naše dílo jsme pyšní, a myslím, že právem. Máme moderní klubovnu, ve které máme zavedený vodovod, kanalizaci, elektřinu a plynové topení. Myslím, že nám to obrovské úsilí, odříkání a nervy stály za to.
Také cvičiště jsme v průběhu dvou let s pomocí sponzorů upravili.
Myslím, že jsme odvedli jsme veliký kus práce a v galerii fotografií máte možnost sami posoudit, jak vypadal „cvičák“ dříve a jak vypadá dnes.


#
 
Rok 2002 – přehled naplánovaných akcí
6. dubna 2002 - Jarní uzavřený klubový závod podle NZŘ o putovní pohár
8.-11. dubna 2002 - Okresní přebory Policie ČR
27. dubna 2002 - zkoušky z výkonu podle SchH
28. dubna 2002 - zkoušky z výkonu podle NZŘ
20.7.- 3.8.2002 - LVT v Nýřanech
27. červenec 2002 - zkoušky z výkonu podle SKS TART (LVT)
5. října 2002 - zkoušky z výkonu podle NZŘ
26. října 2002 - Krajský otevřený závod jednotlivců podle NZŘ o putovní pohár k 914. výročí obce Lety
28. prosince 2002 - Silvestrovský "Sranda závod" 2. ročník
 

Letní výcvikový tábor 2002 v Nýřanech

Tak, uteklo to jako voda a jsme zase zpátky z tábora. Máme po dovolené. Ani se nám nechtělo domů. Tábor se letos vydařil. Sešla se dobrá parta lidí, a tak zase bude o čem psát do kroniky a na co vzpomínat.
Uprostřed tábora, 27.7.2002 jsme měli naplánované zkoušky podle zkušebního řádu TART. Na zkoušky nastoupilo celkem 9 účastníků z 10 možných, z toho dva byli členové z místního kynologického klubu. Všichni jsme zkoušky složili a hlavně výkony byly slušné, pan rozhodčí to komentoval, že jsme se zřejmě připravovali poctivě, a že je to na výkonech vidět. Měli jsme všichni obrovskou radost.
I počasí nám na táboře vyšlo. První týden bylo sice chladněji a pod mrakem, občas zapršelo, ale to nám na trénink na zkoušky vyhovovalo. Kdyby bylo vedro, moc bychom toho nenatrénovali a unavili bychom i psy. Počasí vyšlo i na zkoušky. Bylo pod mrakem, ale nepršelo, a hlavně - nebylo vedro.
Vybralo se to až v neděli po zkouškách. Celý druhý týden bylo nádherně, až moc teplo. Užívali jsme si tedy zaslouženou dovolenou, odpočívali jsme my i naši pejsci.
Byli jsme na výletě v plzeňské zoologické zahradě, kde se nám moc líbilo. Večer jsme si dělali několikrát táborák a opékali jsme buřty nebo grilovali kuřata. Vůbec jsme si na táboře docela dobře papali. Tak jako vloni jsme vařili pro celý tábor. Myslím, že všem chutnalo. Někteří si stěžovali, že jim chutná tak moc, že přibrali nějaké to kilo navíc.
A nakonec, v pátek, poslední táborový den, jsme uspořádali legrační závod. Oblékli jsme se my i psy do legračních úborů. Zazávodili jsme si v legračních disciplínách, jako je například aportování vejce, obíhání maket psovodem při odložení psa, skákání přes překážku psovoda i se psem a podobné další zajímavé disciplíny. Nakonec jsme (za odměnu) vykoupali našeho čtrnáctiletého rozhodčího ve studené vodě v bazénku. Moc jsme se při závodu pobavili. Musím poděkovat našemu mladému rozhodčímu za přípravu celého závodu a vytvoření diplomů.
Pobyt v Nýřanech je tedy za námi. Prázdniny ještě nekončí, i když nám už dovolená skončila. Takže se můžeme těšit zase na další letní tábor, ten v příštím roce. Doufám, že se zase sejde taková parta, jako letos, protože to nemělo chybu !

Předváděcí akce

1. června 2002 někteří naši členové předvedli ukázky výcviku poslušnosti a obran na oslavách Dne dětí, a to v Dětském diagnostickém ústavu v Dobřichovicích a na sokolovně v Letech. Ukázky se líbily. Děkujeme všem našim členům, kteří se akcí zúčastnili.
 

Zkoušky z výkonu podle NZŘ

NZR_clanek.doc

#

Zkoušky z výkonu podle SchH

Okresní přebory Policie ČR 2002

Přebory máme za sebou. Konaly se ve dnech od 8. do 11. dubna 2002. Byly náročné, ale moc zajímavé. Soutěžilo celkem 9 psovod ze tří okresů (Praha - západ, Praha - východ a Kolín) s celkem deseti psy. Soutěžilo se ve dvou kategoriích, a to pátrací psi (4 psovodi) a hlídkoví psi (6 psovodů). Pátrací psi jsou zaměřeni spíše na pachové práce a hlídkoví psi jsou spíše obranáři. V průběhu čtyř dnů se soutěžilo v mnoha zajímavých disciplínách, ve kterých předvedli všichni svoje kvality. Výkony měly dobrou úroveň a bylo se na co dívat.
V kategorii hlídkových psů vyhrála Marie Zemanová se psem Bak z Města Keramiky s počtem bodů 682 z celkových 800 možných.
V kategorii pátracích psů vyhrála Michaela Kranátová se psem Zero Od Policie s počtem bodů 694 z celkových 800 možných.
Celkovým vítězem přeborů se stala Michaela Kranátová se psem Zero a obhájila tak vítězství v loňských přeborech a zároveň zůstává v jejím držení putovní pohár.
Blahopřejeme!
#

Jarní klubový závod 6.4.2002

 
6. dubna 2002 se konal tradiční jarní klubový závod o putovní pohár podle NZŘ. Soutěžilo se v kategorii ZM, celkem 7 závodníků
a v kategorii ZVV1, celkem 5 závodníků. V kategorii ZM zvítězila Michaela Kranátová se psem Fronem Květ Laryk s 125 body ze 150 možných, druhá byla taktéž Michaela Kranátová se psem Maiklem a třetí opět Michaela Kranátová se fenou Granadou.
V kategorii ZVV1 zvítězila také Michaela Kranátová se psem Zero Od Policie s celkovým počtem bodů 258 z 300 možných, druhé místo obsadil Karel Kleiber se psem Fart Kedorb s 255 body a třetí místo obsadila Alena Vanžurová se psem Bary z Cimrmanu s 239 body. Počasí bylo nevlídné. Sice nepršelo, ale foukal silný studený vítr a chvílemi poletoval sníh.
Organizace závodu byla dobrá, v kantýně bylo spoustu dobrého jídla.
Jenom nás mrzí malá účast našich členů. Je to škoda, když už se věnuje tolik času a práce přípravě závodů, že naši členové nevyužijí možnost si zazávodit a vyzkoušet si tak, co se oni a jejich pejsci naučili.
Podařilo se nám také zajistit hodnotné ceny a poháry, což na klubových závodech v jiných klubech není ani zvykem. V "klubovkách" se většinou dávají pouze diplomy a maličkosti. A také zamrzí nesportovní chování některých členů, kterým když se něco nepovede, nevyrovnají se s tím a raději ze závodu odstoupí, protože prý už nemají motivaci.
Inu ještě pořád narážíme na nepochopení, netoleranci a egoismus, a tak jediný lék, který na to existuje, je nevšímat si toho, být nad věcí nebo si to nenechat líbit. Někdy je však těžké být nad věcí.
Takže sláva vítězům, čest poraženým !
Příště se bude určitě dařit lépe těm, kterým se nedařilo dnes.  

#

 
Rok 2001 – přehled konaných akcí
7. dubna 2001 - Jarní uzavřený klubový závod podle NZŘ o putovní pohár
14. dubna 2001 - zkoušky z výkonu podle NZŘ
25.-27. dubna 2001 - Okresní přebory Policie ČR
21.7. - 4.8.2001 - Letní výcvikový tábor v Nýřanech
28. července 2001 - zkoušky z výkonu podle SKS TART (LVT)
20. listopadu 2001 - zkoušky z výkonu podle NZŘ
3. listopadu 2001 - Krajský otevřený závod jednotlivců podle NZŘ o putovní pohár k 913. výročí obce Lety
 
Rok 2000 – přehled konaných akcí
19.-21. dubna 2000 – Okresní přebory Policie ČR
29. dubna.2000 – Jarní klubový závod podle NZŘ o putovní pohár
21.července – 5. srpna 2000 – Letní výcvikový tábor v Nýřanech
2. září 2000 – Předváděcí akce pro děti
4. listopadu 2000 – Krajský závod jednotlivců podle NZŘ o putovní pohár k 912. výročí obce Lety
11. listopadu 2000 – Zkoušky z výkonu podle NZŘ
  
Rok 1999 – přehled konaných akcí
Jarní závod
6.listopadu 1999 – Otevřený závod jednotlivců podle NZŘ k výročí 911 let obce Lety
 

 

Kroniky našeho klubu

Oskenované listy jednotlivých kronik najdete chronologicky za sebou podle let a zároveň stránek. Hledejte na jednotlivých záložkách a čtěte. Kroniky jsou také k nahlédnutí v naší klubovně a vždy na výroční členské schůzi.

Vaše kronikářka

kroniky

Skenování kronik obnáší mnoho a mnoho času, jen proto nejsou na internetu zatím všechny listy všech kronik, které byly sepsány. Je spoustu jiné důležité práce a na skenování kronik se času nedostává.

Možná, až budu jednou v důchodu... kdo ví...

P.S.: možná narazíte na úseky, kde nebudou odkazy fungovat. Omluvte nás, pracujeme na tom, abychom případné nefuknčnosti opravili.

A.V.