Návštěvnost
Návštěvnost:
ONLINE:0
DNES:121
TÝDEN:2458
CELKEM:1945707
Návštěvnost:
ONLINE:0
DNES:121
TÝDEN:2458
CELKEM:1945707
vítr | JV, 6.04 | m/s |
tlak | 1027 | hPa |
vlhkost | 57 | % |
vítr | JV, 2.94 | m/s |
tlak | 1032 | hPa |
vlhkost | 58 | % |
vítr | V, 3.59 | m/s |
tlak | 1032 | hPa |
vlhkost | 37 | % |
vítr | V, 6.16 | m/s |
tlak | 1030 | hPa |
vlhkost | 43 | % |
Základy pro výchovu psa pokládá už chovatel, u kterého se štěně narodilo.
Vtiskávání
Prostředí, ve kterém štěně žilo prvních sedm týdnů svého života společně s ostatními aspekty určilo, zda bude pes agresivní nebo bázlivý. Pokud tuto dobu strávilo bez kontaktů s lidmi, nebude socializováno a nedospěje v přizpůsobivého a společensky akceptovatelného psa. Psi, kteří jsou od počátku zvyklí na lidskou přítomnost, dotyky, pachy a zvuky, se později nebudou bát a snadno se přizpůsobí i všem dalším podnětům, které je v životě s lidmi čekají.
Výchova
Výchovou se rozumí vytvoření a upevnění pravidelných návyků, nezbytných pro život v civilizované společnosti. Vychovaný pes by měl znát své jméno a přijít na jeho zavolání, měl by správně reagovat na základní povely (sedni, lehni, ke mně, k noze a zůstaň) a v neposlední řadě by neměl mít odmala problémy s nošením obojku a s chůzí na vodítku. Nezbytnou součástí výchovy je čistotnost, ke které musíme štěně vést od prvního vkročení do nového domova. Štěňata vychováváme hrou, odměňujeme pochvalou a pamlskem. Při výchově jsme důslední a trpěliví. Jako tresty bychom používat pokárání, případně mírnou formu tělesného potrestání, tedy zatřepání za kůži na krku. S postupujícím věkem štěněte postupně nároky na poslušnost zvyšujeme. Výchovou psa rozumíme také to, že psa průběžně seznamujeme s různými typy prostředí včetně pouliční dopravy, s dostupnými dopravními prostředky, s jinými psy a zvířaty vůbec, a také s co největším počtem lidí. Samozřejmostí by měla být stoprocentní důvěra štěněte k pánovi a celé rodině. Nemělo by se bát, protože bychom z něj velmi těžko vychovali sebevědomého jedince. Většina agresivních psů jsou vlastně nevyrovnaní jedinci, kteří útočí právě ze strachu.
Výcvik
Jak vlastně definovat výcvik? Je to v zásadě soubor cílevědomých opatření, která psa připraví na chování v určitém prostředí a na pracovní nebo sportovní výkon. Na rozdíl od výchovy může být výcvik úzce specializován, např. pro služební, lovecké nebo speciální sociálně zdravotní účely. Pokud se nezkušený majitel štěněte obrátí o pomoc na odborníky, měl by se výcviku psa také zúčastňovat. Měl by trávit se svým psem co nejvíce času, měl by se od odborníků poučit a pes by si měl spojit výcvik s jeho osobou, nikoliv jen s cizím člověkem.
Kdy začít s výcvikem je potřeba konzultovat, protože pro různá plemena i pro různé typy výcviku jsou doporučeny odlišné věkové hranice. Také je nutné přihlédnout k individualitě daného psa. Všeobecně se uvádí rozpětí od devíti měsíců do tří let. Od jednoduchých cviků postupně náročnost zvyšujeme.
Zkazit se dá obojí
Obecně řečeno, kdo nezvládne výchovu svého psa, nezvládne ani výcvik. Nevychovaní psi pak například proštěkají celé dny, nereagují na základní povely, na vodítku táhnou, žebrají u stolu... a mají mnoho dalších zlozvyků, které se s přibývajícím věkem špatně odstraňují a napravují.
Základní výchova psa by měla být samozřejmostí pro každého majitele. Výcvik psa je pak většinou veden podle záměrů a potřeb chovatele nebo majitele. Povinnost výcviku je určená jen pro některá plemena se zvláštním určením. Mnozí velcí, silní a dominantní psi však výcvik také potřebují, což by mělo být podchyceno včas, než zvířata uplatní svou převahu nad nezkušeným majitelem.
Speciální výcviky probíhají podle dlouho zkoušených a ověřovaných postupů. Uplatňování vlastní cesty většinou nezaručuje požadované výsledky a nesplní představy majitele, natož úspěšné složení předepsaných zkoušek. "Zpackaný" výcvik se pak jen velmi těžko napravuje.
Trpělivost – základ výchovy
Protože většina z nás chce mít ze svého štěněte příjemného domácího společníka, který bude pro nás přínosem a pro okolí "hodným psem", je dobré se ještě před pořízením štěněte poradit s nějakým zkušeným kynologem nebo pořídit literaturu pojednávající o výchově psů. Dokonce i pokud máme zkušenosti s výchovou psů, není na škodu přečíst si něco o zvláštnostech, které nás čekají s příchodem jiného plemene. I když nebudeme požadovat od svého pejska nijak extrémní poslušnost, přesto bychom neměli zanedbat nic podstatného.
V internetovém časopisu na www.casopis.planetazvirat.cz (který mimochodem již neexistuje) jsem pro vás našla zajímavý článek. Sice jsem se touto tématikou zabývala už v mnoha článcích a povídám o výchově na každém nedělní kurzu pro štěňátka, ale opakování je prý matka moudrosti, řekl kdysi někdo chytrý, a tak rozhodně nebude vadit, když si znovu tyto informace přečtete.
Výchova štěněte
Přivolání a chůze na vodítku – základ výcviku
Procházka bude příjemná pro pána i pro štěně jen tehdy, když pes nebude bázlivý ani agresivní a bude umět poslouchat. Základem psí poslušnosti na procházce jsou dva požadavky: aby na vodítku netáhl a aby na zavolání přiběhl. Zvládnutí dalších povelů, jako Sedni a Zůstaň, není na nácvik tak obtížné jako chůze na vodítku. Aby pes pochopil, co se po něm žádá, musí být pozorný. Ovšem i pozornost je nutné cvičit.
Jak cvičit pozornost
Neúspěšné přivolávání psa, který si dál jde po svém, je častým obrázkem mezi venčícím lidem. Jeho příčinou je fakt, že psa jeho pán momentálně příliš nezajímá, a navíc je mu jasné, že je mimo dosah trestající ruky. Pes musí mít před pánem respekt, aby sám sledoval jeho pohyb a plnil všechna přání. Paradoxně se taková žádoucí pozornost vyvolá lehkým přehlížením ze strany pána. Předci psů byli odpradávna zvyklí následovat vůdce smečky, což byl jedinec, který měl logicky u ostatních největší autoritu. Jestliže se pán dobrovolně vzdá této autority tím, že začne honit svého psa, v psích očích je to projev pánovy podřízenosti, která mu velí následovat svého vůdce. Aby přežila štěňata ve smečce, musela vždy následovat svou matku, upínat na ni svou pozornost a zdržovat se v její nejtěsnější blízkosti. S přibývajícími týdny se tato schopnost vytrácí. Pokud ale nový živitel – pán – včas podchytí toto instinktivní jednání a dál ho rozvíjí při cvičeních pozornosti, získá daleko cennější devizu než pouhé naučení štěněte povelu Sednout.
Jak na to
Prvním krokem při cvičení pozornosti je naučit psa chodit pěkně na vodítku. Začátky s obojkem a krátkým vodítkem jsou pro štěně těžké, proto každý krok, který třebas omylem povede k pánovi, je třeba chválit a odměňovat. Znovu odchází směrem od štěněte a pokud ho následuje, opět chválí. Cvičení se provádí tak dlouho, dokud pes pána sám nenásleduje. Díky odměnám brzy zapomene na vodítko i na obojek, ale odměňovat se má jen tehdy, když je na pána upřena jeho pozornost. V této fázi je ještě jedno, zda jde vpravo nebo vlevo od nohy.
Cvičení pozornosti se pak může ještě ztížit. Pes je stále v dosahu krátkého vodítka, ale jakmile ochabne jeho pozornost vůči pánovi, ten změní směr. Vodítko drží sice pevně, ale netahá za ně. Už jen napnutí přiměje psa, aby pána následoval. Jakmile je vedle něho, následuje odměna. Hra bude štěně bavit a bude očekávat změnu směru a následující pamlsek.
Dalším krokem je stejné cvičení na delším vodítku. Pes už pána nebude následovat bezprostředně, možná si i sedne. Přesto se od štěněte vzdaluje. Jakmile pes zbystří pozornost a vydá se za ním, je opět pochválený. Cvičení se dá ztížit, když se bude provádět v místech, kde se vyskytují i jiní psi. Vždy po pěti akcích se nechá pes odpočinout.
Když má pes tento nácvik zvládnutý, stupňuje se dál míra jeho rozptýlení. Jakmile člověka pes pustí z očí, pán vyrazí opačným směrem. Pětimetrové vodítko nechá povolené. Cílem je, aby se štěně vydalo hned za ním. Pokud potřebuje celou délku vodítka, než vyrazí, výcvik ještě není optimální, pokud je šňůra kratší, může se začít s nácvikem chůze u nohy.
Chůze u nohy
Při chůzi u nohy má pes přesně určené místo vedle pána, u psích sportů vždy z levé strany, v ostatních případech se zvolí pro výcvik ta strana, která vyhovuje. Oproti chůzi na vodítku jde pes těsně vedle pána, u předem dané nohy. Pes je odměněn jedině v případě, že půjde vedle určené nohy. Když pes pochopí, za co je odměňován, přidá se k nácviku ještě povel K noze. Pokud už štěně dokáže jít vedle nohy půl minuty a déle, opět se mu mu úkol znesnadní množstvím rozptylujících lákadel. Nikdy se nesmí škubat a tahat za vodítko. Štěně ještě nechápe, co to znamená, a nadarmo je to znervózní. Když už se stane, že pes má tendenci někam vyrazit, vodítko lze jen zlehka přitáhnout a ihned se vydat opačným směrem, s prověšeným vodítkem. Pes tak dostane novou příležitost, jak pána následovat, a když ji využije, je pochválen. Kdy zvolit chůzi na vodítku a kdy chůzi u nohy, záleží na okolnostech. Na procházce po louce bude zbytečné, aby šel pes u nohy, ale na přeplněném městském chodníku to bude žádoucí.
Chyby
Pes nesmí určovat, kdy smí chůzi u nohy přerušit. Pán nesmí dovolit, aby se pes zastavil u každého stromu. Pes na vodítku si nesmí hrát s jiným psem. Povel K noze není vhodný tehdy, když je pes z nějakého důvodu příliš rozptýlený na to, aby pánovi věnoval svou pozornost.
A na závěr jeden tip:
Profesionální cvičitelé psů často drží při výcviku pamlsek mezi svými rty, takže snadno docílí toho, aby je pes ustavičně sledoval. Pozornost posilovaná tímto způsobem se vyplácí při závodech v poslušnosti. Ovšem ne všechna plemena se budou dívat vzhůru ke svému pánovi. Menší psi se řídí pohybem pánových bot nebo kolen a ani lovečtí psi to nemají (na rozdíl třeba od pasteveckých) ve zvyku.
Oskenovali jsme pro vás článek Pavla Beera st. o elementárních zásadách přístupu ke psu "Abychom si rozuměli", který vyšel v časopisu Pes přítel člověka č. 11/2009.
Myslíme si, že stojí za to si ho přečíst.
(Moje hodně staré poznámky v diáři - A.V.)
Poznámka: o hodně podobných věcech, kterých se tento článek týká, bylo již několikrát napsáno v jiných článcích. Přesto si myslím, že těchto informací není nikdy dost, a tak jsem opět nahlédla do svého starého diáře, kam jsem si psala poznámky, když jsem začínala s mým dnes již devítiletým psem Barym. Máte-li pocit, že jsou poznámky zbytečné - nečtěte je!
Odměňování a pochvala psa
Psa odměňujeme v případě správného chování, správně provedeného cviku.
Chování štěněte
Skákání a doteky na obličeji člověka – vzor chování vtištěný v raném věku štěněte. Znamená to, že původně štěňata strkáním čenichu do koutků tlamy feny i psa dávala najevo žádost o potravu, dospělí štěňatům pak vyvrhovali natrávenou potravu. Později se z tohoto chování stává pozdravný rituál – srdečný pozdrav od psa. A protože jsme velcí, tak na nás musejí skákat, aby na nás dosáhli. Uvedené chování se na štěňata stále přenáší, i když již neplní původní účel vyžadování potravy.
Podřízená poloha psa
To je poloha, kdy je štěně převrácené na záda. Funguje jako sociální zábrana, která u normálního psa spolehlivě potlačuje agresivitu – je to znamení podřízenosti.
Období vtištění
4. – 7. týden
U štěňat rozeznáváme již celou řadu prvků sociálního chování:
- Vrtění ocasem jako výraz přátelského vzrušení a náklonnosti
- Stažení ocasu jako výraz ustrašené pokory
- Šťouchání nosem do ústních koutků – výraz přátelské oddanosti a příchylnosti
- Ježení srsti
- Sklápění uší
- Vrčení
- Odhalování zubů
To, co se štěně v tomto období naučí, zůstane mu po celý život.
To, co se štěně v tomto období nenaučí, nemůže už v životě nikdy dohnat.
Pokud se v tomto období často dotýkáme štěňat, nebudou mít v dospělém věku problémy s kontaktem s lidmi. Pokud to štěňata neznají, mohou z nich vyrůst ustrašení plaší psi. To, co je štěněti v tomto období vtištěno, ovlivní jeho pozdější vztah k člověku. Při nešikovném zacházení se štěňaty se může stát, že ze štěněte vyroste pes, který bude ze strachu kousat.
Štěňata by měla mít kontakt s více lidmi, aby nebyla později plachá a nedůvěřivá. Každý majitel by měl při kontaktu štěněte s novými lidmi dovolit štěněti, aby si ho nejdříve očichalo. Přítomnost dospělého psa „ve smečce“ má na vývoj štěňat velký vliv.
Chování psa je odrazem jeho osobních zážitků.
Vlivy prvního roku života se psovi pevně vtisknou a mohou být silnější než jeho vrozené vlastnosti.
8. – 12. týden
Cílem celého vývoje psa v mládí je dosáhnout co nejlepšího sociálního partnerství s příslušníky svého druhu. Sociální svazek představuje vyšší evoluční stupeň než samotářství.
Bojové hry štěňat přinášejí štěňatům:
Procvičování různých forem taktických pohybů. Střídání rolí vítězů a poražených - uzrávají na základě zkušeností sociální blokády agresivního chování. Učení odhadování svých sil a podrobování jich kontrole. V bojových hrách se tím vším pozvolna vyvíjejí reakce, které brání vážnému poškození příslušníka druhu, a tím zeslabení sociálního svazku – smečky. Hry na smečku – probíhají pod vedením psa. Tyto hry jsou předběžným cvičením souhry při lovu kořisti. Kořist v tomto případě představuje otec – pes. Pes postupně zvyšuje obtížnost. Pozvolna prosazuje přísnější disciplínu. Zkoušky tvrdosti a odvahy dostávají spořádaný charakter. Pes určuje vždy začátek a konec hry se štěňaty a prosazuje přitom svou vůli velmi energicky. Pes zavádí „tabu“ a stará se velmi důsledně o jejich dodržování. V případě neuposlechnutí jsou štěňata potrestána. Pes štěně popadne za kůži na krku nebo na hřbetě a pořádně ho vytřepe. Postižený by se měl po puštění podřídit – lehnout si na záda. Výprask se někdy opakuje – štěně zkouší důslednost vychovatele. Způsobu potrestání rozumí štěně přesně. Štěně odpovídá přesvědčováním o náklonnosti – šťouchá přátelsky nosem do psa, olizuje mu tlamu, podává pac. Bezmezné uznání rodičovské autority je základem pro přežití druhu. Tak se ze štěněčích her vyvíjejí sociální prvky chování, zvláště partnerství s rodiči. To má samozřejmě velký význam pro vybudování socializace psa s člověkem. Pokud to zanedbáme, bude sociální vazba k příslušníkům druhu silnější než k člověku. Štěně proto musí poznat společné hry s člověkem jako radostné.
Člověk by měl štěně
Tresty by měly být ukázňující – přiměřené. Postup u trestu je stejný jako u psa – například uchopení za kůži a vytřepání, zatřesení při porušení tabu.
Důležitá je důslednost
Máme několik možností trestu :
Se štěňaty pracujeme ve hře, pochvala by měla přijít při jakémkoli náznaku správného chování. Pes bude v budoucnu rád pracovat, když budeme mít z jeho práce radost a dáme mu ji najevo. Tím splníme roli vychovatele – vedoucího sociálního partnera. Vytvoříme tím dobře fungující smečku člověka a psa.
Postavení psa ve smečce
Pes je hodnostně výše než fena. Fena by v přírodě předala výchovu štěňat psovi – otci – ve třech měsících, kdy končí její úloha matky.
Potvrzení postavení vůdce smečky
Socializace, výchova
Pomalu se snažíme se štěnětem vyhledávat stresové, problémové situace. Nenásilně necháváme na štěněti, aby je samo řešilo. Štěně bychom neměli nepřiměřeně ochraňovat před většími psy, rozhodně nedoporučujeme zvedat ho do náruče. Nechtěně bychom tím mohli způsobit, že štěně zdvihnutím do naší náruče získá na chvíli dominantnější postavení a mohlo by to vyprovokovat konflikt, respektive napadení ze strany dospělého psa. Často právě malá plemena bývají z těchto důvodů přičinou konfliktů, neboť při setkání s větším psem reagují hystericky. Správně socializovaný velký pes by však neměl mít potřebu předvádět svoji sílu malému psovi, avšak hysterické chování malého psa by mohlo konflikt vyvolat a velkého psa znervóznět.
Kontakt se psem
Seznamování (kontakt) je dobré naplánovat s majiteli vyrovnaných psů, aby naše štěně nezažilo na počátku socializace nepříjemný zážitek, který by do budoucna ovlivnil negativně jeho chování.
V zásadě by se štěně mělo seznamovat s co nejvíce psy na volno, pokud to situace umožní, aby bylo nucené řešit vzniklou situaci samo, aniž by cítilo naši podporu, kterou by rozhodně mělo, kdyby zůstalo upoutané na vodítku. Štěně však musí mít zároveň možnost vyřešit situaci únikem a možností najití jistoty u nás. Pokud bychom štěně nestihli v dané situaci odepnout z vodítka, je lepší raději vodítko pustit, než abychom ovlivnili negativně jeho chování (mohli bychom ho strhávat).
Vyrovnaný dospělý pes by neměl mít důvod štěně napadnout. My bychom se měli chovat sebejistě, abychom dávali štěněti pocit, že je situace naprosto normální, že se nic neděje, že je vše v naprostém pořádku. Pokud bychom v nastalé situaci měli tendence štěně konejšit, mohlo by si naše chování vysvětlit jako pochvalu svého chování. Pokud se v této situaci štěně bojí, mohla by tedy vzniknout nežádoucí spojitost pochvaly za bázlivost štěněte. Štěně by si tak mohlo vyvodit, že bát se v takovéto situaci je vlastně správné.
Je víc než jisté, že se štěně po chvíli stresu z nové situace samo osmělí, se situací se vyrovná a půjde se s novým podnětem (psem či nějakou novou věcí) seznamovat. Únik štěněte nesmíme brát jako jeho zbabělost, nesmíme štěně násilím cpát do nových situací, mělo by postupně nabýt sebevědomí, bez nervozity a lekavosti.
Co bychom možná měli vědět
Téměř každou neděli si povídáme při kurzech základního výcviku a socializace pejsků s majiteli štěňátek a snažíme se podělit se s nimi o svoje zkušenosti. Obrovské množství informací, které se snažíme předat, někdy nestačí jak se říká ani „rozum najednou pobrat“. A tak se stále zabývám myšlenkou dát některé informace do písemné podoby, aby tak každý, kdo bude mít zájem, si je mohl přečíst.
Pokud jste se rozhodli rozšířit řady majitelů a chovatelů psů, bylo by dobré se nejprve dozvědět něco o vhodnosti různých plemen k tomu, aby splnila Vaše požadavky.
Název i obsah tohoto článku a povídání je z velké části převzatý z www.casopis.planetazvirat.cz. V některých částech jsem si dovolila vložit do textu svoje poznámky a zkušenosti.
Ještě k obsahu článku. Pokud byste pozorně četli všechny články, které jsou uvedené na našem webu, určitě byste si všimli, že se některé věci v nich probírají z různých úhlů pohledu a některé poznatky jsou tak trochu stále opakovány. Přesto si myslím, že to není na škodu, když některé informace uvedeme znovu, ale trochu v jiném kontextu.
Ti z vás, kteří mají již s pejsky a jejich výchovou nějaké zkušenosti, budou nacházet v článku informace, které jsou jim známy. Pro ostatní, začátečníky či majitele prvního pejska, to však budou cenné informace, které jim pomohou otevřít oči k poznání a porozumění psa a jeho chování.
Máte-li tedy chuť se začíst do povídání, čtěte.
Ve čtvrtém týdnu života mají štěňata plně vyvinuté smyslové schopnosti a mohou začít prozkoumávat svět. Prostřednictvím nosu, uší a očí přesně určí místo, odkud přichází nějaký podnět. Okolní dění je sledováno s napjatým postojem celého těla. Posilují se i motorické schopnosti, které se zlepšují díky hrám se sourozenci. Patrné jsou rozdíly v obratnosti, jistotě a rychlosti pohybů u malých a velkých psích plemen - na konci sedmého týdne života působí velká plemena mnohem neobratněji než jejich stejně staří menší příbuzní.
Potrava
Poslední aktualizace: 06.02.2025
Změna vzhledu, Struktura stránek
Prohlášení o přístupnosti, Cookies, Prohlášení o ochraně soukromí