ČlenovéNavigace
Obsah
LVT
Letní výcvikový tábor podle SKS TART
V době od 14.srpna do 28. srpna 2004 pořádala naše organizace letní výcvikový tábor zaměřený na výcvik podle zkušebního řádu SKS TART. Tábor se konal v areálu cvičiště kynologického klubu Zruč - Senec, několik kilometrů severně od Plzně.
V průběhu tábora se konaly zkoušky z výkonu, a to v neděli, 22. srpna. Zkoušky posuzoval rozhodčí pan V. Souček.
Zúčastnilo se 5 zájemců, ze kterých tři splnili limit zkoušky. Dva zájemci splnili zkoušku OPT 1 a jeden ZMT. Dva bohužel neuspěli, a to jeden na zkoušce SPT 2 a jeden na zkoušce T 3.
Úspěšným blahopřejeme, ostatním přejeme, aby to vyšlo příště.
Zkoušky 12.9.2004
Zkoušky podle zkušebního řádu Kynologické jednoty Brno
Tak máme zase další zkoušky za sebou. Konaly se včera, v neděli 12. září 2004 od devíti od rána. Počasí nám tedy moc nepřálo, několikrát jsme zmokly. Na práci se psy to však špatné nebylo, bylo to lepší než vedro.
Na zkoušky nastoupilo celkem 12 adeptů (z původních 14 zájemců dva nenastoupili), z toho 8 na zkoušku ZOP, 2 na zkoušku ZPU 1 a 2 na zkoušku ZPU 2.
Zkoušky posuzovala paní rozhodčí Ing. Michaela Martinů.
Zkoušky složilo celkem 10 psovodů se svými psy, a to všichni složili zkoušku ZOP, jeden ZPU 1 a jeden ZPU 2.
Hodnocení organizační přípravy zkoušek i výkonů bylo od paní rozhodčí dobré, a tak myslím, že jsme všichni, kteří se na zkoušku poctivě připravovali, dobře zúročili svoji práci. Těm, kteří zkoušku včera nesložili budeme držet palce i příště a věříme, že to určitě vyjde.
Zkoušky 26.9.2004
Zkoušky podle národního řádu 26.září 2004
Tak máme další zkoušky za sebou. Tentokrát nás byl rekordní počet, celých jedenáct, protože byl mezi námi účastníky také jednou pan rozhodčí. Nakonec nastoupil jeden účastník na zkoušku ZZO, 5 účastníků na zkoušku ZM, 4 účastníci na zkoušku ZVV1 a jedna účastnice na zkoušku ZPS 2.
Splnilo celkem 6 účastníků, z toho bylo splněno ZZO, tři ZM a dvě ZVV1.
Za organizaci zkoušek jsme byli pochváleni, výkony byly takové, jaké byly. Zajímavá byla zkouška ZPS 2. I když nebyla úspěšná, z důvodů nesplnění limitu v poslušnosti - mimochodem o 6 bodů - byla poslušnost vcelku slušná. Je to prostě trojková poslušnost a ta je opravdu těžká. Ale čtyřhodinová stopa na této zkoušce byla předvedena opravdu parádně a byla ohodnocena 88 body. Škoda poslušnosti. I tak je to dobrá zkušenost.
Těm, kteří splnili, blahopřejeme.
Těm, kterým se nedařilo, přejeme, aby do příště nacvičili to, co se jim nepovedlo, a věřili, že příště se to určitě povede.
Závod 30.10.20104
2. ročník závodu podle zkušebního řádu SKS TART
Místo konání - Lety u Dobřichovic
Datum konání - 30. října 2004
Závod posuzovali manželé Součkovi
Kategorie závodu - ZMT, OPT 1, OPT 2
Zde najdete fotografie (klikněte pravým talčítkem myši a dejte otevřít v novém okně)
MR stopařů TART
Mistrovství stopařů ČR SKS TART 2004
Ve dnech 1.-3.října 2004 se konal již čtvrtý ročník mistrovství stopařů SKS TART 2004. Chcete-li, přečtete si postřehy jednoho účastníka mistrovství.
Mistrovství republiky stopařů ČR SKS TART_04.doc
Postřehy z Mistrovství republiky stopařů ČR SKS TART 2004
O víkendu 1.- 3. října 2004 se konalo v Sázavě již počtvrté mistrovství republiky stopařů SKS TART ČR. Letos mělo soutěžit 25 závodníků z celé republiky, nakonec jich nastoupilo celkem 22. Mistrovství jsem se zúčastnila poprvé, takže nemohu srovnávat s minulými ročníky.
Někteří závodníci přijeli již v pátek večer, a tak měli možná větší možnost se aklimatizovat se svými psy v prostředí rekreačního střediska Sázava – Sedliště. Ostatní, kteří dorazili až v sobotu ráno, o tuto možnost přišli. Při prezenci, která probíhala do devíti hodin, si každý závodník vylosoval svoje startovní číslo. V deset hodin jsme byli seznámeni s harmonogramem celých závodů. Závodníci byli rozděleni do skupin po pěti. Pak přišel bleskový oběd, který jsme jen tak tak stačili spolknout a už jsme museli vyrazit na čtyřhodinové stopy.
Stopy byly položeny na polích vzdálených asi 6 km od výchozího stanoviště – „tábora“. Terény byly strniště. Počasí bylo docela pěkné, na to, že je již říjen. Ráno bylo chladno, ale pak vysvitlo sluníčko a na polích to docela hřálo. Co se týká výkonů, moc toho posoudit nemohu, protože jsem viděla pouze stopu před námi v naší skupině, neboť jsem si vylosovala dvojku. Jako nováčci na takovéto těžké soutěži jsme měli pořádnou trému. Tedy já jsem trému měla obrovskou a můj pes Bary to samozřejmě věděl. Stopu jsme vypracovali za 70 bodů, přičemž pes neoznačil ani jeden ze dvou předmětů, takže jsme ztratili dvacet bodů jen za předměty. To je prostě život, to se nedá nic dělat. I když mě ztracené body mrzely, byla jsem s výkonem spokojená. Vrátili jsme se do „tábora“, abychom nechali odpočinout Baryho před předvedením poslušnosti. Na výsledkové listině přibývaly mezitím body ostatních závodníků za čtyřhodinovou stopu. Záhy bylo zřejmé, že po první stopě jsme na třináctém místě, tedy ve druhé polovině startovního pole, což nebylo pro začátek tak špatné. Dnes nás ještě čekala poslušnost. Ta měla probíhat na svahu před rekreačním střediskem ATOM, kde měla být ovladatelnost, překážky byly umístěny na tenisovém kurtu, který byl pod uvedeným svahem.
Kolem půl třetí se vraceli poslední závodníci a rozhodčí ze stop. Začínalo poprchávat a vzápětí se spustil pěkný liják. Pršelo vydatně přes hodinu. Když začínala poslušnost podle harmonogramu v půl čtvrté, déšť naštěstí pomalu ustával. Ovšem antukový kurt, na kterém byly umístěny překážky byl téměř celý pod vodou. Bylo jasné, že to závodníci nebudou mít lehké.
Musím říci, že mě překvapila nízká úroveň poslušností některých závodníků. Ne, že bych chtěla kritizovat, ale myslela jsem si, že na takovéto akci, která je mistrovstvím republiky, by se měly prezentovat výkony, které stojí za to vidět, a to se bohužel o některých poslušnostech nedalo říci.
Tak jak jsme předpokládali, měli někteří psi problémy s vodou u překážek. Byla to nová zkušenost, kterou jsme každý z nás vyřešili po svém, někteří s lepším a někteří s horším výsledkem výkonu psa. Já s Barym jsme šli na poslušnost jako jedenáctí, tedy uprostřed startovního pole. Podle mého názoru odvedl Bary velmi pěknou poslušnost, obdrželi jsme za ni 92 bodů. Provádění poslušností skončilo kolem šesté hodiny. Z výsledkové listiny bylo zřejmé, že Bary má druhou nejlepší poslušnost, přede mnou byli dva závodníci se shodným počtem 94 bodů. Následovala večeře a potom posezení s hudbou. Vzhledem k tomu, že jsem po celém dnu byla skoro mrtvá únavou, na posezení jsem byla jen chvilku, spěchala jsem si odpočinout. Někteří „trénovaní“ prý vydrželi až do rána.
V neděli ráno byla v osm hodin snídaně a v půl deváté se mělo odjíždět na dvouhodinové stopy. Času tedy nebylo nazbyt. Dvouhodinové stopy byly položené asi 12 km od „tábora“. Po včerejším dešti a noční mlze se zdálo, že budou pro stopy dobré podmínky. Sluníčko, které vysvitlo, bylo v ranním chladu příjemné. Naši skupinu závodníků měl dnes posuzovat jiný rozhodčí než včera. Znovu jsem si vylosovala dvojku, což je, myslím, takticky dobré číslo. Bohužel dnes se nám nedařilo, stopu jsme nezvládli. Bary „odčuchal“ první úsek a s problémy vypracoval první lom. Na druhý úsek vyšel nejdříve dobře, ale pak se vrátil a vyšel trochu šikmo. To byl konec. Navíc časový limit na této stopě je neúprosný, pouze 15 minut pro její vypracování. Vysloužili jsme si s Barouškem jenom osm bodů. Byla jsem trochu zklamaná, ale to se nedá nic dělat. Myslím, že pes dělal, co mohl. Dnes byly stopy položeny na uvláčené oranici, byly ve tvaru „U“ s ostrým lomem „ven“.
Ostatní stopy jsem neviděla, byli jsme unavení, tak jsme se vrátili do „tábora“. Výkony na nedělních stopách byly podle hodnocení rozhodčích celkově horší než na sobotních čtyřhodinových stopách. Na některých psech, kteří nejsou zvyklí na dvoudenní závody, byla znát únava a nevyspání a také nervozita psovodů.
Po návratu ze stop začala sčítací komise horlivě počítat výsledky. Ve dvanáct byl oběd a na 13 hodinu bylo plánováno oficiální vyhlášení výsledků mistrovství stopařů.
Měli jsme tedy ještě čas sbalit svoje věci, uklidit naše dočasná obydlí a připravit se na odjezd. Začátek oficiálního vyhlašování se časově trochu posunul. Přece jen spočítat všechny výsledky, vypsat diplomy atd. dá hodně práce. Ti z nás, kteří již někdy pomáhali pořádat závody, o tom ví své.
Konečně to začalo. Všichni se shromáždili ve společenské místnosti, ve které bylo včera večer posezení s hudbou, a kde byly zároveň připraveny všechny ceny. Oficiální vyhlašování proběhlo podle plánu, snad s trochou chaosu při předávání některých cen. Ale to se stává. Pro mě bylo oficiální zakončení bohužel hořkou pilulkou, kterou jsem zatím ještě nespolkla. Abych to vysvětlila, tak došlo k chybě při sčítání a náš výkon v poslušnosti úplně z hodnocení vypadl, prostě se na nás zcela zapomnělo. Nejsem z těch, kteří by se šli dohadovat, takže jsem jen polkla naprázdno a raději bych se neviděla. Kamarádka šla na chybu upozornit ředitele závodu. Po kontrole sčítání bylo uznáno, že došlo k chybě, což bylo vzápětí řečeno a k mé osobě byla řečena i omluva. Avšak oficiálního ocenění, které jsme si s Barym za náš výkon zasloužili, jsem se nedočkala. Chápu sice, že se může stát chyba, ale myslím si, že mohla být pořádně napravena. Omluva za chybu ve vyhodnocení zcela zanikla v ostatním šumu, povídání a vyhlašování dalších ocenění. A tak jsme s Barouškem odešli bez pohárku na památku za náš výkon, bez diplomu a hlavně s pocitem, že na našem výkonu nikomu nezáleží. Moc mě to mrzelo.
Další věc, která mě při oficiální vyhlašování nejlepších výkonů překvapila, bylo vyhlášení závodníků ve „všestranných“. V původních propozicích bylo napsáno, že se bude vyhlašovat prvních pět, pro které byly připraveny i ceny a krásné diplomy v zaskleném clip rámečku. Zřejmě oproti původnímu plánu bylo nakonec vyhlášeno celkem deset nejlepších všestranných, avšak od šestého místa až do desátého místa byla oceněným jen podána ruka a poblahopřáno k výsledku. Škoda, že nedostali alespoň diplom, aby měli něco na památku na tuto chvíli.
Na závěr musím říci, že Mistrovství republiky se povedlo a rozhodně patří uznání všem, kteří se podíleli na tomto závodu, ať už jde o organizátory, rozhodčí, sponzory, ale i ostatní, bez kterých by závod nebyl tím, čím byl, a to jsou například kladeči stop a mnozí další, na které bych nechtěla zapomenout. S každou akcí, která má mít úroveň, je spoustu práce a starostí, to vím z vlastní zkušenosti, i když naše organizace nikdy akci takovéhoto rozsahu nepořádala.
A na úplný závěr bych si ještě dovolila jednu připomínku, i když s ní možná rozčilím některé kompetentní lidi, kteří si řeknou, že se pletu do něčeho, čemu nerozumím. Ale jako laika mě napadlo, že před tímto mistrovstvím stopařů (a myslím, že ani před těmi předešlými) nebyl žádný výběrový závod, ze kterého by se mohli závodníci na mistrovství nominovat. Myslím, že je škoda, že nejsou stanovena žádná jiná kritéria pro účast na mistrovství stopařů, než je splnění zkoušky T1 nebo SPT 1. Ale to už je pro jinou diskusi, pro kterou by se určitě našla i další témata, která nás pálí, ale která úplně nesouvisí s mistrovstvím stopařů, které se konalo o víkendu 1. - 3. října 2004.
Alena Vanžurová
