Sportovní akce 2006

Zkoušky z výkonu

Zkouškami z výkonu podle zkušebního řádu Kynologické jednoty Brno jsme v neděli 9. dubna 2006 zahájili letošní sportovní sezónu.

Na tyto zkoušky bylo přihlášeno celkem 17 psovodů. Dva těsně před zkouškami odstoupili. Ostatní se pustili v neděli ráno do boje se svojí nervozitou. Na slavnostním nástupu stálo tedy 15 psovodů se svými pejsky různých ras. Byla to tentokrát moc zajímavá řada a skoro se mi nevešla do záběru fotoaparátu.

Zkousek se totiž zúčastnila celá plejáda psů, počínaje malinkým čivavou, dvěma německými boxery, jedním briardem, bearded collií, ale také německou dogou, cane corsem, bílým švýcarským ovčákem, dobrmanem, erdelteriérem a zbytek do počtu doplnili, jak jinak, němečtí ovčáci.

Celkem skládali psovodi 12 zkoušek ZOP (základní ovladatelnost psa), dva psovodi zkoušku ZPU 1 a jeden ZPU 2. Kromě ZPU 2 byli všichni úspěšní. Rozhodčí pochválil skoro všechny výkony. Roli hrála také nervozita psovodů a občas to bylo vidět na výkonu psa. Přece jen byla většina psovodů začátečníci a mladí psi.

Počasí nám vcelku vyšlo, v sobotu bylo sice hezčí počasí, ale nakonec to dobře dopadlo, protože přesto, že meteorologové předpovídali déšť, tak to vydrželo až do večera a nezmokli jsme.

Zde najdete výsledky - soupisku ze zkoušek

Závod o putovní pohár k 918. výročí první zmínky o obci lety

7. ročník - 1.května 2006

Tak máme zase další akci za sebou.

Je večer 1. máje 2006 a my můžeme konstatovat, že se letošní závod povedl. Počasí vyšlo, dá se říci, že po několika předešlých mokrých, deštivých a studených dnech snad skoro zázrakem.  Na závod bylo přihlášeno 27 závodníků. Tedy oficiálně do uzávěrky přihlášek na závod. Dnes ráno při prezenci se měnilo všechno každou minutu. Někteří přihlášení se nedostavili z důvodu nemoci, což se samozřejmě dá pochopit. Někteří se však nedostavili a ani jsme jim nestáli za omluvu. No co se dá dělat, zřejmě je to normální se někam přihlásit a pak nepřijít. Musím však říci, že já to tedy za normální nepovažuju. Naopak. Jsem schopná pochopit cokoliv, co se může najednou z ničeho nic "vyvrbit", ale v dnešní době mobilních telefonů by snad neměl být problém zavolat a sdělit, že účast na závodu se ruší.

No to nic, to jsem si jen tak postěžovala, aby řeč nestála. Ale k závodům. Jak už jsem řekla, situace s počtem závodníků se měnila až do konce prezence, což také způsobily například i pozdní příchody některých závodníků, což je, mimochodem, další věc, kterou já tedy přímo nesnáším. Je to docela bezohledné, když musí ostatní čekat na opozdilce. A musím dodat, že to nepůsobí zrovna dobře ani na rozhodčí, kteří jsou obzvlášť na tyhle věci hákliví. A já se  jim ani nedivím. Musím s nimi v tomhle jen a jen souhlasit. Zkrátka kdo pozdě chodí, sám sobě škodí, a v tomhle případě dost často škodí i ostatním.

Tak už dost k těm negativům, které mě ráno nadzvedly, ostatně není to ani poprvé, ani naposledy. A teď už snad jen to příjemnější.

Závod jsme zahájili oficiálním nástupem všech závodníků v 9 hodin. Rozhodčí a vedoucí závodu seznámili závodníky s programem závodu a pak si závodníci vylosovali startovní čísla. Už pouhým losováním získali pro svého psa konzervu, protože jsme konzervy použili jako losovací čísla.

Po rozlosování odešli postupně závodníci v kategoriích ZM, ZVV1 a ZVV2 na pole vypracovávat stopy. Stopy hodnotil pan Miloš Bartůněk. Terény nebyly zrovna lehké, jak se později podle výkonů v pachových pracech ukázalo. Hodně psů mělo totiž problémy s vypracováním stopy, což se odrazilo výrazně na bodovém ohodnocení. V této disciplíně se také projevila letošní dlouhá zima, které nedala psovodům moc šancí na přípravu, protože se dlouho kvůli sněhu nedalo stopovat.

Zároveň probíhaly na cvičišti poslušnosti podle ZOP. V této kategorii startoval rekordní počet závodníků, a to patnáct. Tuto kategorii posuzoval  pan Jan Plšek. Mezi závodníky byli například retrívři, němečtí ovčáci, jeden belgický ovčák, border kolie, ale taky malý bišonek, malí knírači a nechyběla ani německá doga a apenzelský salašnický pes. Zkrátka velmi široká škála plemen. Některým se dařilo více, někteří nebyli se svými výkony úplně spokojeni, ale to je závod, a tak to má být. Vyhrát může jen ten nejlepší. V kategorii ZOP získala prvenství paní Petra Malá se svou fenkou labradorského retrívra Britou, a to výkonem s plným počtem bodů, které je možné v této kategorii získat, což je rovných 100 bodů. Obě tak obhájily tak svoje loňské vítězství. Petra malá si odnesla zároveň figurku německého ovčáka za nejlepší poslušnost.

V kategorii ZM soutěžili pouze tři účastníci, dva rotvajleři a jeden labrador. Pachové práce je prověřili, takže na poslušnost dva závodníci postupovali se slušnými body za stopu, třetímu se stopa nepodařila. Poslušnosti byly standardní. ZM je vlastně těžká zkouška, onomu "základnímu minimu" říkají mnozí pejskaři "zkouška mistrů". Je to totiž o tom, že si nesmíte dovolit ztratit moc bodů, protože maximum v každé kategorii je 50, takže jakákoliv ztráta je citelná, pokud máte jeden cvik  za nulu, je velmi těžké získat slušné body, které stačí na dobré umístění. Je ale faktem, že vzhledem k tomu, že závodili pouze tři závodníci, měli všichni jistý pohár. Původně byli v této kategorii přihlášeni čtyři závodníci, jeden však kvůli nemoci nedorazil. Jistě by byla soutěž v  této kategorii zajímavější, kdyby byla větší konkurence. To je však věc, kterou jako pořadatel neovlivníme. V této kategorii zvítězil Jiří Pohorský s fenou Corou z Kralup nad Vltavou s celkovým počtem 136 bodů.

Dále ke kategorii ZVV1. V této kategorii zbyli po ranním úbytku závodníků pouze čtyři účastníci. Bohužel dvěma se stopa vůbec nepodařila, oba si odnesli pouze nulu, a to se špatně závodí dál, protože tento rozdíl se nedá prostě dohnat. Nejlépe odčuchali pan Miloslav Kulhánek se svojí fenkou německého ovčáka Alfou Sta-Sir, obdrželi 89 bodů, což byla zároveň nejlepší dnešní stopa. Tato stopa byla dobrým základem do dalších disciplín a této dvojici se vyplatila, protože nakonec zvítězili s celkovým počtem 248 body. Pan Kulhánek byl zároveň nejstarším závodníkem dnešního závodu. Nejlepší obranu v této kategorii měla Petra Fürstová s fenou německého ovčáka Tequillou Anrebri, 97 bodů.

Poslední kategorie, ZVV2, kategorie nejtěžší, měla být dnes velmi zajímavá, protože kromě dalších 4 závodníků startoval Roman Vaněk z Chrustenic se svým německým ovčákem Jerry Lee. Minulé dva ročníky závodu Roman Vaněk se svým psem vyhráli, takže dnes šlo o putovní pohár. V pravidlech našeho závodu je, že kdo vyhraje třikrát za sebou se stejným psem, odnese si putovní pohár. Věřte nebo ne, oběma přálo štěstí a pohár si odvezli. Prvenství získali celkovým počtem 250 bodů, přičemž stopu měli za 72, poslušnost za 88 a obranu za 90 bodů. Vítězství bylo opravdu zasloužené. Ostatním dvojkařům se moc nedařilo už na stopách, a jak už bylo  řečeno, body ze stop citelně chyběly při rozdělování pořadí. Na druhém místě v této kategorii byla paní Věra Štěchová s německým ovčákem Brixem Sinensis Bohemia z Břevnova s 215 body, na třetím místě byla Michaela Kranátová s fenou německého ovčáka Granadou Květ Laryk se 194 body, čtvrtý se umístíl stálý soupeř ze závodů Romana Vaňka, pan Jaromír Vašák s německým ovčákem Filem Bornek se stejným počtem bodů jako Míša. O pořadí v tomto případě rozhodla lepší stopa Granady, pouze o 4 body. Na posledním místě ve dvojkách byla Kateřina Kloučková s fenou německého ovčáka Orsi z Města šachet se 136 body.

Posuzování disciplín skončilo před patnáctou hodinou. Pak už zbývalo jen sečíst výsledky, napsat a vytisknout diplomy a následoval nástup, vyhlášení a předání nádherných a hojných cen , které darovali naši sponzoři a oficiální ukončení závodu. Vítězové si dostali tolik věcí, že měli co dělat, aby je unesli. Ale ani ostatní závodníci neodešli s prázdnou, každý dostal alespoň malou pozornost.

Závod figurovali Petr Beneš a Pavel Vaníček, šéfoval Luděk Hrudka, "pobočníka" (na pachových pracích) dělal náš předseda Karel Ráž.

A nakonec je ještě třeba poděkovat osazenstvu kantýny, která se starala celý den o všechny hladové a žíznivé krky. Další veliký dík patří sponzorům dnešního závodu, kteří se postarali o nádherné a bohaté ceny. Bez stálé podpory našich sponzorů by jistě dnešní akce nebyla tak pěkná.

Doufám, že se všem, kteří se dnešníšního závodu zúčastnili, závod líbil, a že přijedou příště znovu. Takže za rok na shledanou.

                                                                                  za KK Lety Alena Vanžurová

A ZDE NAJDETE VÝSLEDKOVOU LISTINU

Zkoušky z výkonu podle NZŘ 14. 5.2006

V neděli 14. května 2006 pořádala naše ZKO zkoušky z výkonu podle Národního zkušebního řádu. Posuzovala je rozhodčí paní Hana Golhová. Přihlášeno bylo 10 psovodů, z toho 4 na ZZO, 2 na ZVV1, jeden na ZVV2, jeden na ZVV3, jeden na ZPO1 a jeden na ZPS 2. Tedy velký a zároveň náročný výčet zkoušek. S paní rozhodčí jsme se sešli již ráno v půl sedmé, aby šlapači mohli položit brzy ráno stopy pro stopařskou speciálku ZPS 2 a pro ZVV3. Stopy se pokládaly na Mořině, na jarním obilí. Terény byly těžké, ale v této době jsou již ozimy vysoké, takže nás do nich v žádném případě majitelé nepustí, navíc byly v okolí ozimy chemicky ošetřené. Další z výběru terénů jsou osety slunečnicí nebo řepkou, což je také nereálné, protože by se rostliny už poničily.

Čekaly nás tedy náročné zkoušky jak po stránce výkonu, tak i po stránce pořadatelské. Zkloubit časově všechny zkoušky tak, aby bylo co nejméně zbytečného a únavného čekání, je velmi těžké. Navíc téměř čtrnáctidenní sucho udělalo na polích své. Terény byly poměrně vyschlé a ani sobotní déšť toho moc nezalil. I v neděli ráno pršelo. Měli jsme z deště, na rozdíl od paní rozhodčí, docela radost. Alespoň ti, kteří věděli, že je čeká náročná stopa.

Oficiální nástup byl v půl deváté, proběhla kontrola tetovacích čísel a pak obě ZVV1 a jedna ZVV2 pěkně šupajdili na pole na Mořinu. Ohledně terénů a vypracování stop panovala ze strany některých psovodů značná skepse. Bohužel se jejich špatné předpovědi vyplnily, a tak ze stop odcházeli všichni tři psovodi zklamaní. Stopy se zkrátka nevydařily. I to se stává.

Po návratu z pole se honem pokračovalo poslušností ZVV3 a ještě honem ZPS 2, kde je

též trojková poslušnost. Honem honem, stopy na poli stárly. Hned po náročné poslušnosti jsme se vrátili na pole vypracovat stopu ZVV3. Tato stopa je 1000 kroků dlouhá, minimálně tři hodiny stará. Na nášlapu jsme byli po půl jedenácté. Na poli bylo dusno, sice pod mrakem, ale sluníčko se prodíralo a to nevěštilo nic dobrého. Přestože byl pes unavený po poslušnosti, zvládl stopu vypracovat za 72 bodů, protože nedostal body za poslední předmět, který díky docela velkému větru minul pod stopou. Nicméně jinak tuto náročnou stopu na nelehkém, vyprahlém terénu zvládl za body, které na limit zkoušky stačí, a tak byla radost na místě. Ještě ale nebyl konec, protože zbývaly dvě "vysílačky", které se dělají právě po stopě a právě na poli. Jsou do dvou směrů na 50 kroků a na ně navazuje 2x přivolání. I to však unavený pes zvládl, sice se ztrátou 4 bodů, ale bylo jasné, že má hotovou i poslušnost, a to za celkových 81 bodů. Sláva, sláva. Pokračují do další - poslední - disciplíny, budou dělat obranu.

Po této stopě se čekalo asi dvacet minut na čas, kdy mohla jít na stopu ZPS 2, která je čtyřhodinová s přechodem přes cestu. Pes vyšel, měl trochu problémy na prvním úseku, na poli bylo zřejmé, že se tu pohybovala zvěř z blízkého lesa . Vypracoval lom a na druhém úseku sešel ze stopy, opět pravděpodobně za pachem zvěře. Po ukončení posuzování však stopu tréninkově bezchybně došel. Jo, to je prostě život, jsou to jenom zvířata.

Vrátili jsme se na cvičák, kde se pokračovalo poslušnostmi ZZO. Všichni byli úspěšní. Poté následovala obrana ZVV3, která byla také úspěšná, psovod se psem si vybojovali 80 bodů. Byla to veliká radost. Trojková zkouška je opravdový vrchol, a ne každému psovodovi a psovi se na ni podaří dosáhnout.

Po obraně nastoupila na cvičiště háravá fena na zkoušku psa obranáře prvního stupně. Poslušnost by odcvičila velmi pěkně, nebýt nervozity feny, která si myslela, že jde na obranu, a místo splnění povelu "volno" začala obíhat makety. S nulou za přivolání dosáhli 84 bodů.

Zbývala obrana v lese s háravou fenkou. Obranu nemohu posoudit, protože v lese nebylo téměř nic vidět. U výkonu psa je pouze rozhodčí a figurant, aby ostatní psa nerušili. Bodové ohodnocení však říká, že obrana nebyla špatná, obdrželi od paní rozhodčí 80 bodů.

Tak a máme další zkoušky za sebou. Šest psovodů obdrželo oficiálně s hodnocením vedoucího zkoušek a paní rozhodčí potvrzení o vykonané zkoušce, čtyři psovodi musí ještě pracovat na výkonech svých psů a zkusit štěstí znovu.

A tak lze na závěr úspěšným psovodům pogratulovat ke složené zkoušce a těm zklamaným popřát štěstí na příště. 

                                                                                                                            A.V.

ZÁVOD CACIT LETY 2006

podle IPO 3 máme za sebou….

S odstupem týdne se teprve mohu pustit do povídání o závodu.  Ale od začátku.
Nejdřív přišel nápad, a to vloni v září. Nápad je jedna věc, ale dovést ho do zdárného konce podle našich představ, to už je věc jiná, složitější. A věřte mi, že v průběhu téměř roční přípravy závodu mě mnohokrát napadlo, jestli jsme udělali dobře, že jsme se do takovéto akce pustili. Riziko to bylo veliké a bylo jasné, že poneseme kůži na trh, a to doslova a do písmene.
Představy jsme sice měli, ale na jejich realizaci byly potřeba hlavně finanční prostředky, a ty se v dnešní době neshánějí zrovna lehce. Oslovili jsme hodně lidí, ať už těch, kteří náš klub a naši činnost již znají, ale také ty, na které jsme se dosud s našimi aktivitami nikdy neobrátili. Velmi brzy jsme začali mít z finančního zajištění závodu dost těžkou hlavu, přestože jsme oslovovali potencionální partnery s velkým časovým předstihem. Bylo však jasné, že cesta zpátky nevede, a tak jsme museli jít dál dopředu a nevzdávat se. Začala trnitá cesta k realizaci závodu v té podobě, v jaké ho mohli vidět ve dnech 4.-6. srpna 2006 v Letech všichni ti, kteří se ho buď zúčastnili jako závodníci, diváci nebo ostatní, co měli co do činění s akcí.

Možná to bylo už mnohokrát řečeno, ale myslím, že když některé věci zopakuji, že to nebude rozhodně na škodu.

Zkušenosti s typem takovýchto akcí nám chyběly, ale s o to větší vervou jsme se do přípravy závodu pustili. Skoro rok času na přípravu se zdálo být velmi příznivé, snažili jsme se rozložit přípravu na věci, které mohly být připraveny s časovým předstihem, abychom je pak neřešily ve stresu, a na záležitosti, které bude nutné řešit těsně před samotným konáním závodu. Čas však neuvěřitelně letěl, a než jsme se ohlédli, začaly chodit přihlášky závodníků.

Po celou dobu se přípravě závodu intenzívně věnoval užší tým lidí, kteří měli připravit veškeré administrativní záležitosti, zajistit vše potřebné pro bezproblémové konání akce a připravit podrobnosti pro všechny ochotné pomocníky, kteří pak byli vidět v průběhu závodu většinou ve žlutých pořadatelských tričkách. Díky tomuto bezvadnému týmu, což mohu dnes s nadšením říci, se závod povedl tak, jak se povedl. Všichni udělali svůj díl práce a všechny práce byly stejně důležité. Protože kdyby tomu tak nebylo, nebyl by náš závod hodnocen jako perfektní po organizační stránce.

Ráda bych moc poděkovala všem, kteří pomohli s organizací, ať už to byli naši členové nebo členové jejich rodin či kamarádi. Všichni si vzali akci za svou, dělali svůj díl práce zodpovědně a spolehlivě. Občas sice něco zaskřípalo, ale bez toho to nejde, hlavně, že drobné nedostatky nebyly vidět zvenčí. My o nich víme a můžeme si slíbit, že se jich budeme snažit příští rok, na příštím ročníku závodu, vyvarovat.

Poslední týden před závodem nám všem začalo také docházet, že jde o prestižní závod, který bude posuzován z mnoha hledisek. V průběhu závodu jsme si připadali jako pod drobnohledem. Starost, aby všechno klaplo, abychom si „nepokazili reputaci“, nás moc tížila. Nervy pracovaly a dny nám připadaly moc krátké na to, abychom ještě všechno dodělali do detailů. A co ty detaily, na které jsme zapomněli? Nedalo mi to spát. Počasí se pokazilo, ochladilo se. Bylo to mnohem lepší, než když byla vedra, hlavně pro psy, ale co diváci? Přijedou se vůbec podívat, když bude pršet? Věcí, které se nedaly odhadnout, bylo hodně. Nervy na pochodu nešly zastavit, a už tady byl pátek. Začali přijíždět závodníci. Neoficiální část závodu už byla v běhu, dodělávali jsme poslední úpravy. Realita nás dostihla, nebylo kam utéci, zbývalo poprat se se vším a vydržet do konce, tedy do neděle do odpoledne.

Páteční rozlosování startovních čísel nás pořadatele trochu rozhodilo, protože jedna závodnice, která se normálně odpoledne zúčastnila prezence a tréninku, po vylosování čísla prohlásila, že tohle číslo se jí nelíbí, a že ze závodu odstupuje. Tak, jak už to někdy bývá, někteří závodníci remcali, nebyli spokojení s losem, ale to je život, los je právě proto losem, že rozhoduje trochu o štěstí.

V sobotu ráno pršelo, předpověď počasí nebyla moc povzbuzující. Pomalu jsme se probírali z nervozity. Na osmou hodinu byl připraven slavnostní nástup závodníků, na kterém všechny přivítali starosta naší obce pan Jiří Hudeček, pan ing. Jaroslav Kratochvíl, ředitel závodu a pan Karel Ráž, předseda našeho klubu. Všichni popřáli závodníkům sportovní úspěchy. A mohlo se konečně všechno rozběhnout. První závodníci odjeli na stopy a plocha hřiště byla  připravena pro poslušnosti. Pak už jelo všechno jako na drátku. Všichni pořadatelé fungovali téměř bezchybně, když se nějaká chybička vloudila, nebyla skoro vůbec vidět, protože se hned opravila nebo vyřešila. Počasí se během dopoledne trochu umoudřilo, bylo sice pod mrakem, ale kromě pár kapek skoro nepršelo. Odpoledne už to bylo horší, přece jen bylo pár přeháněk. První soutěžní den skončil po 16. hodině.

Na večer byl připraven společenský večer s hudbou a rautem. Večírek se fantasticky povedl. Hudba padla lidem do noty, a i když byla na malý sál trochu více hlučná, repertoár přítomným natolik vyhovoval, že se výborně bavili. Pohoštění, které připravoval pan Aleš Samek, bylo ohodnoceno vysokou známkou, zkrátka všem strašně moc chutnalo. Někteří dokonce říkali, že takovýhle raut ještě nikde nezažili. Není tedy chlubením, když řeknu, že večírek byl opravdu skvělý a všem, kteří se ho zúčastnili, moc zvedl náladu. Okolo jedné hodiny po půlnoci jsme večírek ukončili a ubírali se do hajan. Spát se moc nedalo, v hlavě se nám honil zmatek, co bude ráno, jaké bude počasí a jak to všechno dopadne. Čekal nás ještě jeden těžký den. Hodiny se ale nezastavily ani na chvilku, takže brzy ráno jsme se opět sešli v klubovně. Na obloze to nevypadalo nijak dobře, předpověď byla ještě horší, než na sobotu. No nic, počasí nevyřešíme, jedeme dál.

Soutěže se rozběhly v osm ráno. Jednotlivé skupiny opět jezdily na stopy a zpět, na hřišti znovu probíhaly soutěže v poslušnosti a obraně. Z nebe se každou chvilku spouštěly přeháňky, ale kupodivu diváci na hřišti vydrželi. Po 14. hodině soutěž skončila a tím začala perná práce pro kancelář, která musela v co nejkratší době pořídit všechny výsledky, vytisknout diplomy, připravit všechny administrativní záležitosti jako zápis účasti na závodu do všech výkonnostních knížek. Mezitím diváci mohli shlédnout doprovodný program – ukázky agility, mondioringu, tance se psem a ukázku obrany border colie, jako všestranného psa. Ukázky se lidem líbily, my jsme z nich moc neviděli.

Po 16. hodině se začal chýlit závod ke konci, bylo připraveno slavnostní zakončení závodu. Nástup na hřiště byl dojemný, mnohé z nás dojmul až k slzám. Bylo to opravdu hezké a důstojné, jak psovodi nastupovali v řadě za sebou za doprovodu hudby a řadili se. Na hřišti byly na stolech rozloženy všechny ceny, které měly být předány těm nejlepším, ale i drobnosti pro všechny účastníky.

Slavnostním vyhlášením, poděkováním všem za sportovní a korektní chování a závěrečnými projevy starosty, ředitele závodu a předsedy naší ZKO byl ukončen letošní první ročník závodu. Mohli jsme spokojeně vydechnout. Máme to za sebou.

A ještě fotografie všech pořadatelů, skupiny obětavých lidiček, kteří se starali, aby všechno dopadlo tak, jak jsme si představovali. Díky nim všem se nám dostalo ze všech stran spousty chvály, ať už to bylo ze strany rozhodčích, figurantů, závodníků, ale i diváků. Podle jejich slov byl závod výborně zorganizován, do detailů. Chybičky, kterých si někteří odborníci všimli, nijak nepoškodily celkový dojem velmi příjemné atmosféry a organizace závodu. Teď už můžeme být pyšní, protože jsme svůj úkol splnili dobře.

A ještě zbývá poděkovat. A to všem sponzorům, partnerům, pomocníkům, nadšencům, pořadatelům, protože bez nich by závod nebylo možné uspořádat. Na místě je ale také poděkování závodníkům, kteří se chovali sportovně, korektně vystupovali, a také divákům a všem přítomným. Po závodu bylo hřiště a okolí uklizené a vypadalo tak, jako kdyby se žádný závod nekonal. Jsem ráda, že se všichni chovali ohleduplně. Doufám, že si všichni odnesli dobrý dojem, a že jsme také ukázali, co se dá se psy dokázat. Bylo tolik psů pohromadě a myslím, že nebyly žádné problémy.

Ze závodu máme natočený videozáznam, který bude možné si zakoupit. Také je mnoho velmi kvalitních fotografií, které pořídil Jirka Křivánek alias Pes Jíra. Všechny informace jsou na webové stránce závodu www.cacit.cz.

Připravila jsem alespoň malou fotogalerii ze závodu.

Tolik k prvnímu ročníku závodu. Můžeme se snad těšit na ročník další, za rok ve stejnou dobu.

Kdo zaváhal a letos nebyl, může přijet za rok, určitě se mu u nás bude líbit.

Alena Vanžurová

VÝSLEDKOVÁ LISTINA ZÁVODU

Závod přes Berounku

V sobotu 2. září 2006 se opět po pěti letech konal tradiční závod, který pořádala pravidelně ZKO Řevnice. Závod má svoji zvláštnost, a to zadržení přes řeku Berounku.

Když jsem závodila v tomto závodu naposledy, v září 2001, závodilo se ve dvou katetegoriích podle NZŘ, a to podle ZVV1 a podle ZVV2. Tehdy bylo přihlášených 27 závodníků ! Břeh Berounky se od povodní trochu změnil, změn doznaly i pozemky, na kterých se kdysi konával závod. Nyní jsou tyto pozemky oplocené a soukromé. Takže bylo vybráno nové místo, kde psi absolvovali plavání přes řeku, bylo to před řevnickým cvičákem. V tomto místě má řeka Berounka úctyhodnou šíři - asi 100 metrů.

Počasí závodu v sobotu přálo. Předpověď zněla nadějně, měl být hezký, slunečný a teplý den. Skoro se tomu nedalo věřit, protože celý srpen byl deštivý a chladný. Zřejmě mají ale Řevničtí "nahoře" známé, protože jim opravdu počasí vyšlo. Bohužel jsme se sešli na startu pouze tři závodníci. Závodit se mělo letos, po pětileté odluce, jen v jedné kategorii, a to podle ZVV1 bez omezení. Na pravém břehu Berounky, u ulice Na Stránce, stáli na nástupu tedy tři závodníci, Roman Vaněk se psem Jerry Lee z Chrustenic, Alena Vanžurová s Barym z Cimrmanu a Vladimír Kasl s Bronem z Gargamellu, oba z Letů. Všichni měli u nohy německého ovčáka. Po vylosování startovních čísel se závodníci s jedním rozhodčím a figurantem přesunuli po břehu Berounky asi 300 metrů proti proudu. Tam proběhly postupně první části obrany, která se sestávala ze setkání psovoda se psem s figurantem, prohlídkou, výslechem a přepadem podle ZVV1. Následovala eskorta figuranta k pramici, na které figurant odjížděl s pomocníkem na druhý břeh řeky. Po výstřelu psovod vysílal psa na zadržení přes vodu. Od výstřelu se také počítal čas, který potřeboval pes na přeplavání řeky a až do doby zákusu na figuranta při hladkém zadržení na druhém břehu řeky. Psovod následoval psa ve druhé lodičce společně s pomocníkem.

Nelehká to disciplína, to mi věřte. Pro psa, který nemá zkušenosti, to není zrovna snadné, orientace ve vodě je náročná, téměř žádná podpora psovoda - tedy samostatná práce psa.

První startoval Roman Vaněk s Jerrym. Jeho pes měl raketový start a plaval rychle. Měl čas 1 minutu 93 vteřin. Po hladkém zadržení figuranta z vody následoval ještě kontrolní výkon. Jako druhý startoval Vladimír Kasl s Bronem. Bronovi se bohužel nechtělo vůbec do vody, takže nakonec musel páníček nastoupit do loďky a Bron plaval za loďkou. Čas plavání byl tuším přes čtyři minuty. Zbytek obrany samozřejmě Bron zvládl, bohužel při kontrolním zadržení nepustil, tudíž přišla zákonitě za zákrok nula.

Jako poslední jsme startovali já s Barouškem. První část obrany jsme zvládli. Bary pak hupsnul do vody tak razantně, že se na chvilku celý potopil. Statečně plaval za lodičkou s figurantem. Tiše jsem nastoupila do druhé loďky a plavali jsme za psem. Když už se Bary blížil ke břehu, trochu se ohlédl, jestli plavu za ním. To ho stálo pár vteřin času. Ale plaval statečně dál. Hladké zadržení a kontrolák zvládl, pak se za odměnu otřepal na mě a pana rozhodčího a také na jeho papíry. To prý abychom z toho taky něco měli! První část závodu jsme měli všichni za sebou.

Následovala přestávka a po ní jednotlivé poslušnosti. Sluníčko se na nás smálo, možná až moc, protože jsme byli teď  zvyklí na chladnější počasí, takže nám bylo docela vedro. Ještě, že psi byli vykoupaní, takže jim to nevadilo.

Před jedenáctou hodinou jsme měli závod za sebou, výsledky byly jasné. Vyhrál Roman Vaněk díky rychlosti plavání jeho Jerryho s celkkovým počtem 258 bodů (100 bodů plavání, 74 obrana, 84 poslušnost). Na druhém místě jsme byli s Barouškem, získali jsme 243 bodů (81 bodů za plavání - 19 vteřin ztráta, 78 poslušnost, 84 obrana). Na třetím místě byl Vladimír Kasl s Bronem s celkovým počtem 143 bodů. Citelně chyběly body za plavání, zbytek zavinily pouštěčky a nula na kladině, kdy se Bron rozhodl, že přes tuhle kladinu tedy nejde. Šel, ale až když dostal páníček od pana rozhodčího nulu. Jo, to je holt život.

Co řici na závěr? Závod měl myslím jen jednu chybu, a to nedostatek závodníků. Jak už bylo řečeno, počasí nemělo chybu, v kantýně byly dobroty a byly i pěkné ceny. Jó, to se to závodí, když máte jistotu, že nebudete horší než třetí. Všichni jsme si odnesli pohárek, diplom, medaily, granule pro psy, konzervu a ještě pěknou věcnou cenu - například radiobudíka s přehrávačem na CD. Nezbývá, než popřát řevnickým pořadatelům, aby se v příštím roce zadařilo v počtu závodníků víc, aby byl závod o to napínavější a bohatší na výkony. Doufejme, že se tradiční závod zase dostane do povědomí pejskařů z blízkého i vzdálenějšího okolí, tak jako tomu bylo před lety, a že si přijedou zazávodit příště. Podle pořadatelů bude příští rok opět ve hře boj o putovní pohár.

Zkoušky z výkonu 24.9.2006

Celé září je ve znamení spíše letního než podzimního počasí. Snad nám chce počasí vynahradit ty ošklivé deštivé a chladné dny v srpnu.

Tak si říkáme, že by takhle mohlo být až do vánoc a potom jen o malinko chladněji a jen se tomu smějeme. Je to ale jen počasí, a tak určitě překvapí zase jeho rychlý skok, tentokrát do zimy. Brrr. Ani se na to netěšíme. Zase ty hromady oblečení, do kterého se budeme balit, abychom nezmrzli, zase ty plískanice, bahýnko a mokro …, to jsou tedy vyhlídky. A do jara tak hodně daleko. Ranní mlhy nám už dávají přece jen najevo, že se podzim blíží, listnaté stromy už jsou vymalované všemi barvami, a tak si to ještě užíváme, než začneme topit.

V neděli 24. září jsme pořádali další zkoušky z výkonu, tentokrát podle zkušebního řádu klubu německých ovčáků – SchH/VPG a mezinárodního zkušebního řádu IPO. Na zahajovacím nástupu nás ráno bylo devět, německá doga, dalmatin, bílý švýcarský ovčák, rotvajler, dobrman a čtyři němečtí ovčáci. Rozhodčí paní Hana Golhová měla příjemnou náladu, povzbuzovala nervózní psovody. Z kantýny voněla káva a jídlo připravené k obědu. Hned po nástupu jsme vyrazili na pole směrem na Rovina na pachové práce. Protože víc jak měsíc nespadla ani kapka deště, byla pole beznadějně suchá. Všichni měli ze stop strach. Foukal vítr a na podmítce prorostlé kvetoucí krmnou směskou psi kýchali a frkali jako o závod. Zkrátka terény byly hodně těžké, což se vzápětí ukázalo na výkonech. Z pěti „jedničkových“ stop vypracovaly stopu tři dvojice. Pak přišla na řadu těžká stopa FH 2, která je položená cizím kladečem, je tři hodiny stará, tisíc osm set kroků dlouhá, má složitý tvar, kde jsou dva ostré lomy a kromě jiného také úsek ve tvaru oblouku. A aby to bylo ještě složitější, je dvakrát překřížená dalším cizím kladečem, 30 minut před jejím vypracováním. Je to jedna z nejtěžších stopařských speciálních zkoušek. Dvojice, která tuto stopu vypracovávala bohužel také nebyla úspěšná. Pes vyhledal nášlap a vypracoval bez chyby dva první úseky a pravoúhlé lomy.  Pak si sice poradil s prvním křížením stopy, ale na dalším lomu, který byl ostrý, již stopu ztratil a sešel z ní. Nezadařilo se. Ne každý den může být posvícení, zkouška je od slova zkoušet, a tak čeká tuto dvojici znovu další trénink a možná na jaře….
Po stopách se vrátili psovodi na cvičák, kde se pokračovalo poslušnostmi. Tři psovodi se svými psy předvedli poslušnosti podle zkoušky BH – zkoušky doprovodného psa, pak následovali poslušnosti podle SchH/VPG 1 a IPO 1. Všichni splnili limit, někteří si odnesli i velmi dobré body. A bez přestávky se pokračovalo obranou, oba psovodi byli také úspěšní. Nakonec ještě speciální část zkoušky BH v dopravním ruchu. Hurá, zkoušky máme za sebou! Ještě vyplnit protokoly, zapsat výsledky do výkonnostních knížek a už můžeme do kantýny pro něco dobrého na zub. Nervy se pomalu uklidňují, všichni si sdělují svoje zážitky. Je čas dát si kávu a začít myslet na další zkoušky, které se budou konat v sobotu 7. října, tedy za pouhých čtrnáct dnů. 

A ještě úspěšné výsledky:

Majka Šubrtová, Bren z Hromadného, NO, BH 93 bodů, obstál

Zuzka Žilková, Dante Český Sírius, ND, BH 92 bodů, obstál

Pepa Hájek, Akim od Bílého Dubu, ACO, BH 84 bodů, obstál

Karel Ráž, Elis Laguna Nova, DOB, FPr 1, 71 bodů, uspokojivě

Vláďa Kasl, Bob z Gargamellu, NO, SchH/VPG 1, 248 bodů, dobře

Petr Müller, Vara Milvel, NO, IPO 1, 271 bodů, velmi dobře

Úspěšným blahopřejeme, neúspěšným nezbývá než dále trénovat a zkusit znovu.

Zkoušky podle zkušebního řádu Kynologické jednoty Brno

Je ráno, 7. října 2006, na nástupu se v půl deváté schází 16 psovodů, kteří jsou účastníky zkoušek. Řada psovodů je zajímavá, stojí tam čtyři němečtí ovčáci, německá doga, cane corso, ale také dalmatin, bílý švýcarský ovčák, labradorský retrívr, border kolie, dva zlatí retrívři a dva malí a jeden střední knírač.

Je chladno, asi kolem 5 stupňů Celsia, fouká studený vítr, nad řekou se válí mlha. Rozhodčí pan Jan Plšek a vedoucí zkoušek pan Luděk Hrudka přivítali psovody. Vyrážíme na stopy, terény jsou tentokrát až na Trnové, na loukách. Stopy podle ZPU 1 jdou rychle za sebou, všichni psovodi si odnesli nějaké body, někteří méně, někteří odcházejí spokojenější. Jako začátečníci měli všichni poměrně dobře rozpracované stopy, bohužel problémy byly s předměty, které psi neoznačovali, také práce na dlouhém, desetimetrovém vodítku je zatím v začátcích, psi se učí pracovat samostatně a na některých to bylo vidět. Své udělaly také nervy, které mají někteří k prasknutí. Ještě nás čeká hodně práce, aby byli psi připraveni na vyšší zkoušky. Ještě stopa podle ZPU2, stopa cizí, pes ji vypracovala pěkně, bodové ohodnocení 93 bodů mluví za vše. 
A hajdy do Letů, na cvičák, jdeme na individuální poslušnosti. V klubovně se zatím nervoval zbytek psovodů, kteří jsou přihlášeni na zkoušku ZOP. A už to jede, jeden za druhým. Některé poslušnosti jsou velmi pěkné, některé jsou zase veselé. Cane corso se předvedl jako 
velmi veselý pes. Při povelu volno si sebral barevný kužel z umělé hmoty, kterým bylo označeno místo na dlouhodobé odložení. Móooc se mu tenhle „aportek“ zalíbil. Chvíli si ho pokousal a ponosil, až to s paničkou málem na place seklo. Ale pak už šlapal jako hodinky, radost pohledět. Po ZOPkách následovaly individuální poslušnosti podle ZPU 1. Bohužel se nedařilo bílému ovčákovi, jak se u nás říká, neměl dnes ten správný kynologický den.
Trochu nás pokropil na chvíli déšť. Ranní sluníčko bylo pryč, foukal stále studený vítr a celá obloha se zamračila. Vítr byl sice nepříjemný, ale bylo jasné, že jakmile přestane foukat, bude pršet. Naštěstí to byla jen přeháňka, pak se počasí zase umoudřilo.
Úsměvná prý byla i poslušnost německé dogy, kdy psovod Zuzka, nervózní to děvče, na psa při odložení za pochodu zařvala tak, že rozhodčí prohlásil, že dogu porazila tlaková vlna. Nervy prostě dělají hodně.
Po individuálních poslušnostech následovaly poslušnosti ve skupině. Tentokrát se nedařilo „ovčounovi“, který neovládl svůj pubertální úlet, vzdálil se psovodovi od nohy, aby se šel podívat na „souseda“ v řadě a bylo „vymalováno“.
Poslušnost za 90 bodů ze sta předvedl psovod podle ZPU 2, Vláďa Kasl s Bronem. Pak už zbývala jen obrana podle ZPU 2. Výsledné body za obranu – 95 – velmi pěkný výsledek, celkem tedy 278 bodů, velmi dobře.
Ve dvě odpoledne bylo po všem.
Zbývalo provést administrativní práce- zapsání do výkonnostních knížek psů, vyplnění protokolů o zkoušce a soupisky. Ze šestnácti psovodů bylo 14 úspěšných, pouze dva si budou muset zkoušku zopakovat na jaře. Ale jak se říká, když nejde o život, nejde o nic.

Několik dvojic složilo zkoušku na výborně, někteří na velmi dobře, ti, kterým se dařilo méně, pouze uspokojivě. Ale i to na zkoušku stačí. Takže radost, radost, radost. Už jen dobrá káva, k tomu bábovka, anebo něco dobrého z kantýny. Další akci máme za sebou. Ještě další máme před sebou.

Zkoušky z výkonu podle NZŘ 22.10.2006

Od posledních zkoušek uplynulo pouze čtrnáct dnů a už se v neděli, 22. října 2006, znovu sešlo na nástupu deset psovodů. V řadě tentokrát stáli tři němečtí ovčáci, bílý švýcarský ovčák, tři rotwajleři, německá doga, boxer a jeden labradorský retrívr. Bylo přihlášeno 7 ZM, 1 ZVV1, 1 ZVV2 a 1 ZPO1.

Zkoušky posuzoval rozhodčí pan ing. Stanislav Karlas, obrany měl figurovat Radek Hrouz. Pachové práce jsme jeli vypracovat na pole nad Řevnice. Počasí a terény na stopy byly téměř ideální. Přesto všechno se však psovodům moc nedařilo. Zkrátka posvícení nemůže být každý den. „Sítem“ na stopách prošly jen čtyři dvojice z devíti. Odčuchaly pouze 4 ZM. Ostatní měli problémy, takže z pole odcházeli smutní.
Po návratu z pachovek se šlo hned na poslušnost. Bohužel i na poslušnosti se objevily hrubé chyby psovodů, které je připravily o body. Jedna dvojice měla problémy s aportem. Pes se rozhodl, že aport nedonese a následoval i problém s přivoláním. Rozhodčí bohužel vyřkl rozhodnutí o diskvalifikaci celé poslušnosti. Škoda, pes měl stopu za 47 bodů, poslušnost byla také velmi hezká, rozhodčí chválil připravenost psa. To se někdy stává. Moc hezkou poslušnost měl černý labradorský retrívr, získal 46 bodů. 31 bodů získal na poslušnosti boxer, což na zkoušku bohužel nestačí, protože minimum v každé disciplíně je 35 bodů. Hezkou poslušnost za 91 bodů předvedla dvojice přihlášená na ZPO1.

Následovala obrana podle ZM. První obranu absolvolal nezkušený a nervózní páneček s fenkou rotvajlera. Byl tak hrozně nervózní, že to poznamenalo výkon feny. Odcházeli z placu s výtkami rozhodčího, nicméně 35 bodů, které získali, na splnění zkoušky stačily. 

Druhou obranu podle ZM předvedla panička s labradorem. Oba byli výborní, nadšeně odcházeli s pochvalou od pana rozhodčího a se 48 body.

Zbývala ještě jedna obrana, a to obranářská speciálka ZPO 1. Na tuto obranu se jelo do lesa. I tato obrana byla úspěšná, dvojice získala 85 bodů. Sláva! Zkoušky máme za sebou!

Počasí bylo úžasné, ráno bylo mlhavo, vlhko, včera trochu sprchlo. Pak se to vybralo a bylo teplo skoro jako v létě. Až moc.

Co říci závěrem? Pan rozhodčí pochválil organizaci zkoušek jako výbornou. Většinu výkonů moc chválit nemohl, protože nebylo za co. S rozpačitými psovody, kteří zkoušku nesplnili, se podělil o pár svých zkušeností a popřál více úspěchů na dalších zkouškách. Pak si s námi vypil ještě kávu a společně s vedoucím zkoušek ukončili oficiálně zkoušky předáním průkazů původu a protokolů o vykonané zkoušce.

Další zkoušky máme tedy za sebou. Není důvod truchlit, i když se všechno nepovedlo. Bylo by však třeba zamyslet se, kde jsme udělali chyby, které vedly k dnešnímu výsledku. Máme móóóře času na to, abychom napravili, co jsme zkazili a na jaře se do toho znovu dáme. To by v tom byl čert, abychom to příště nezvládli.

4.ročník obranářského závodu - 28.10.2006

aneb

závěr letošní sportovní sezóny

V sobotu 28. října 2006 se konala letošní poslední sportovní akce, 4. ročník obranářského závodu o putovní pohár podle zkušebního řádu Speciálního kynologického svazu TART.

Závod byl vyhlášen ve čtyřech kategoriích, ZMT, T1, OPT1 a OPT2.

Bylo přihlášeno celkem 25 závodníků. K prezenci se jich dostavilo 24, jeden se omluvil kvůli zranění psa.

Na slavnostním nástupu stálo 10 závodníkův kategorii ZMT, 5 závodníků v kategorii T1, 4 závodníci v kategorii OPT1 a 5 závodníků v kategorii OPT2

Výkony přijeli posuzovat tři rozhodčí, a to manželé Vladimír a Věra Součkovi z Chotče a Mgr. Jan Komárek z Káraného.

Připraveni byli také čtyři pomocníci, kteří měli figurovat při soutěži a rovněž vedoucí závodu a pořadatelé. V devět hodin se na nástupu všichni dověděli program závodu. Poté následovalo rozlosování startovních čísel a pak už se mohl závod rozjet na plné obrátky. Počasí bylo doposud velmi příznivé, teplé. Na dnešek už bohužel tak dobré předpovědi nebyly.

Část závodníků odjela na pachové práce, další závodníci začali poslušností na ploše cvičáku. Po poslušnosti první skupiny následovaly zajímavé zákroky v hospodě na hřišti na figuranta oblečeného v ringo obleku. Pak již následovala jedna disciplína za druhou podle stanoveného harmonogramu. Všechny disciplíny se konaly v okolí klubovny, většinou na zahradě patřící k objektu, kde kdysi sídlil obecní úřad.

Počasí se navzdory špatným předpovědím a rannímu dešti velmi snažilo. Chvílemi dokonce vylezlo i sluníčko a dalo se chodit v tričkách s krátkými rukávy. Jak se však přehoupl den do druhé poloviny, začal foukat docela silný  a studený vítr a mraky na nebi nevěštily nic dobrého.

Soutěž probíhala bez sebemenších problémů, výsledková listina se pomalu plnila body z jednotlivých disciplín. Čas letěl a obloha se víc a víc zatahovala těžkými mraky. Trpěliví diváci sledovali jednotlivé výkony, ty dobré odměňovali potleskem. Kolem čtrnácté hodiny se začal závod chýlit ke konci. Na závěr proběhla kontrolní zadržení podle OPT 1 a OPT 2. 

Po ukončení poslední disciplíny jsme se dali do počítání výsledků, vypisování diplomů a samozřejmě i protokolů splněných zkoušek, kterých bylo celkem šest.

No a nakonec přišlo to nejlepší - závěrečné vyhlášení vítězů a předání cen.

Zbývalo poděkovat všem, kteří se závodu zúčastnili. Závodníkům za sportovní vystupování, rozhodčím za korektní a objektivní posouzení výkonů, figurantům za podaný výkon a samozřejmě velké poděkování patřilo všem sponzorům, kteří darovali ceny nejlepším závodníkům ve všech kategoriích. Poděkování patřilo také pořadatelům a osazenstvu kantýny, které se celý den staralo o všechny hladové a žíznivé krky.

Pak přišlo ještě hodnocení závodu ze strany rozhodčích, pozvání na příští ročník závodu a s posledními slovy začaly na závodníky padat z nebe kapky deště. Počasí vyšlo akorát. Sotva jsme všechno uklidili a závodníci se rozjeli do svých domovů, začalo docela vydatně pršet. Sakra, to jsme měli zase kliku, pronesl náš bručivý předseda a unaveně odešelna zaslouženou kávu do klubovny. Poslední letošní sportovní akci máme tedy úspěšně za sebou.     

A kdo vyhrál?

V kategorii ZMT vyhrála Jiřina Koťátková s fenou německého ovčáka Aime Jenebi s počtem 131 bodů z celkových 150. Na druhém místě skončila Marie Šubrtová s německým ovčákem Brenem z Hromadného se 124 body, na třetím místě byl Jindřich Vančura s fenou rotvajlera Bety se 110 body.

V kategorii T1 vyhrála výborným výkonem Gagriela Janouchová s německým ovčákem Ykarem Jipo-Me se ziskem 286 bodů z celkových 300, na druhém místě byla Míša Kranátová s fenou německého ovčáka Granadou Květ Laryk s 247 body a na třetím místě byl Miroslav Vaněček s fenou Cindy od Skalických stopařů s 240 body.

V kategorii OPT 1 zvítězila Tereza Horová se svým německým ovčákem Falcem se ziskem 203 bodů, druhý se umístil Alois Kumhera s Godym Bořický jez se 156 body a na třetím místě byla Marcela Mejstříková s Enny ze Slamáku s 99 body.

V nejtěžší kategorii, OPT 2, zvítězila Jana Jandová s Perrym Jipo-Me s 248 body, druhá byla Veronika Rochlová s Urou z Elbu s 246 body a na třetím místě Jiří Veselý s Harleyem z Trucu s 228 body.

Byla vyhlášena a předána cena za nejlepší kontrolní zadržení, kterou získala Veronika Rochlová s Urou.

Předány byly také ceny za nejlepší stopu, poslušnost a obranu, malé pozornosti získali i nejstarší a nejmladší účastník závodu, cenu obdržela také nejlepší žena.

S putovním pohárem a ostatními cenami se vyfotografovala vítězka kategorie OPT 2. Všem úspěšným blahopřejeme a těšíme se na příští závod.

Výsledková listina závodu