Brigády 2007

Už vloni na podzim jsem začala prudit s tím, že by bylo potřeba v klubovně vymalovat. Předseda se tvářil doslova nerudně, slovem prohodil, že jestli ho chceme vyhnat z klubovny, tak ať se do toho dáme, že tuhle činnost přímo nesnáší.

Slovo dalo slovo, a tak jsme se dohodli, že na jaře vymalujeme, protože je to opravdu potřeba. Od oprav domu po povodni v roce 2002 se nemalovalo.

Přišel únor a s ním malování. Práce se ujal Vláďa Kasl. V úterý 6. února večer jsme vyklidili klubovnu.

Následující týden měla tato činnost pokračování – opět v úterý, tentokrát 13. února, vyklízíme (do již uklizené klubovny) veškeré věci z kuchyně a z kanceláře.

Óóóó, kde se jen vzalo tolik věcí????

V klubovně nestačí stoly na všechny věci, které jsme vynosili z těchto dvou malých místnůstek. Začínám propadat beznaději…..

 

Středa 14. února – nastupuje Vláďa na další směnu malování. Do večera je hotovo.

Večer, po práci, začínám uklízet v kuchyni. S úklidem pokračujeme ve čtvrtek, kdy pomáhali opět Karel, Světlana, já a Eva Bílková.

Úklid věcí z kuchyně a z kanceláře se zdá nekonečný. Podléháme na chvíli tak zvaně „vyhazovací“ náladě, kdy člověk ze zoufalství některé „potřebné“ věci v přechodném pomatení smyslu vyhodí.

Ach jo, už to vidím, že je příští týden budu určitě potřebovat, to už ale bude pozdě, protože popeláři už vyvezou naši k prasknutí plnou popelnici….. Nemá to konce, na uklizené se dává neuklizené, přenáším věci sem tam jak bez duše, no nakonec se to snad chýlí, ještě chvíli v pátek dodělat pár drobností a srovnat umyté nádobí. Konečně hotovo. Avšak jen na chvíli….

 

Přichází poslední díl story o malování – opět přichází úterý, tentokrát je na kalendáři datum 20. února, a my opět připravujeme další (poslední) místnosti k vymalování. Tentokrát zbývá veranda a sklad materiálu. To byste nevěřili, co v malé místnůstce třikrát metr a půl se dá složit věcí. Ale dá….

 

Středa 21. února – Vláďa maluje poslední zbytky. A sehraný tým stále stejných (teď mi nenapadá žádný vhodný výraz) lidí se pouští do úklidu a rovnání věcí ve vymalovaných prostorách. Naštěstí tyto místnosti už obsahují větší věci a miminum malých „blbostí“, které je nutné umýt a srovnat. Tým Karel, Světlana a já (pravda, tým se nám trochu zmenšil) je ve čtvrtek večer hotov a všichni zahazují s nechutí kýble a hadry s tím, že už toho bylo dost.

Tak a máme v klubovně čisto, útulno, hezky. Máme nové židle, nové záclony, nové ubrusy, máme naleštěno, uklizeno, jen z podlahy by se asi jíst nedalo, protože při tomhle počasí, jaké je, si na ni každý odloží svůj díl bahna z bot, ve kterých vstupuje do klubovny. Ještě že dlažba se dá snadno setřít, jak říká Roman Bílek – hlavně se prosím vás nezouvejte, já to potom setřu. HaHaHa!

 

Trochu humoru ze zoufalství? Ba ne, už je hotovo, srovnáno, a tak si můžeme sednout na nové, pěkné židle a dát si za odměnu kávu a něco sladkého k tomu.

 

Všem, kteří se podíleli na této akci, patří velký dík za ochotu, pomoc a odvedenou práci. Odpracovaných hodin bylo nepočítaně. Takže díky!

 

A pro ty, kteří se neustále ptají, kdyže budou ty brigády a cože se bude dělat?

Práce je pořád, je všude, jen je potřeba se rozhlédnout a vidět ji. Teď byla možnost přiložit ruku k dílu.

 

Za rýpání se omlouvat nebudu, nemám pro to jediný důvod. Moje slova nejsou myšlena na všechny, ale přála bych si, aby si je přebrali ti, kterým patří. Ale upřímně řečeno, po mnohaletých zkušenostech, tomu moc nevěřím. Jen doufám, že se nedotknu těch, kteří by byli rádi pomohli, ale opravdu nemohli.

 

S heslem „Za vymalovanou klubovnu“ se hlásí členka výboru a „děvče pro všechno“ Alena Vanžurová

První letošní brigáda je za námi!
 

Sešli jsme se v 9 hodin ráno. Bylo sice zataženo, ale na práci přímo ideální počasí. 

Na dnešek byla v plánu hlavně práce pro chlapy, ale nějaká práce se najde určitě i pro holky.

Bylo potřeba přestěhovat, srovnat a vypodložit řadu odkládacích kotců. Nejdříve však musel být odstraněn starý kovový sloup, na kterém jsme měli kdysi instalované halogenové světlo, které osvětlovalo cvičák, když jsme trénovali v zimě, kdy se brzy stmívá. Protože jsme již před časem instalovali nová světla na nový sloup u vrátek na plac, bylo potřeba tento sloup jako nevyhovující odstranit. Což, to se lehko řekne, ale hůř se udělá.

Ale naši chlapci šikovní se do toho pustili. Musím říci, že jsem měla docela strach jak o nové kotce, které byly všude okolo sloupu, ale také o střechu klubovny, která byla jen kousíček od sloupu. Sloup byl vysoký podle mého odhadu tak 8 metrů. Pokud by nekontrolovatelně spadl, rozhodně by nadělal dost škody. Kluci ho obkopali, uvázali na něj provazy do tří stran, na kterých ho jistili.

   

Pak ho Miloš Forman podřízl a sloup se pomalu skládal přesně tam, kam měl, na úzký prostor mezi kotci, protože jinam to prostě nešlo. Dobrá práce. Roman Bílek vše jistil z vysokozdvižné kukaně na avii.

Tak a jedna práce z krku. Kluci se mohli dát do stěhování a rovnání kotců.

Roman se pustil ze své vysokozdvižné kukaně do prořezávání stromů okolo elektrického vedení. Prořezal také uschlé větve lip, které jsou u plotu. Hezky to prokouklo.

Holky zatím posbíraly všechny větve na place, které se ulámaly při větru z olší u řeky. Také vyhrabaly plac, pozemky okolo klubovny. Pak se pustily společně do úklidu části zahrady u opuštěného domu vedle školky. V létě bychom rádi tuto zahradu se souhlasem majitelů použili opět jako parkovací místo pro závodníky na CACITu, a tak jsme slíbili, že zahradu budeme alespoň trochu udržovat a sekat. Zahrada je pěkně zaneřáděná, a to nejen od polámaných stromů a větví. Bohužel tam je spoustu odpadků a nepořádku, protože je zahrada veřejně přístupná a využívaná ke „hrám“ a schůzkám mládeže. Člověk by skoro brečel, co tam bylo a je „humusu“. Mnozí z nás zahradu pamatují jako upravenou a moc pěknou. Nu což, dělali jsme co jsme mohli, aby se část zahrady dala sekat, což jsme následně také hned udělali.

Holky pak natřely luxolem nové kotce, aby dřevo déle vydrželo a odolávalo povětrnostním vlivům. Také jsme posekali opraveným křovinořezem kus hráze, zahrádku u klubovny a kus pozemku okolo plotu ke hřišti.

Luděk Hrudka společně s Pavlem Šubrtem zprovozňovali traktůrek – sekačku, který odpočíval celou zimu doma u Káji Ráže v garáži. V průběhu zimy jsme obstarali náhradní díly, které bylo nutné na traktůrku vyměnit. Část dopoledne Kája Ráž (náš velitel a předseda) strávil tím, že dobře uklizené náhradní díly hledal na všech možných i nemožných místech. Jo, to se někdy stává, že člověk věci tak dobře uklidí, aby se neztratily, že je pak nemůže najít. To jsme si z Káji dělali ale legraci, že už má sklerózu. Luděk Hrudka musel ještě jet do Prahy do servisu, kde musel koupit nový řemen, protože ten, co jsme měli jako náhradní, měl špatnou délku, což spletli mechanici v servisu. No prostě den blbec.

Nakonec se dílo podařilo, traktůrek byl zprovozněn a ihned použit na zahradu vedle školky.

Byly asi tři hodiny odpoledne, kdy jsme u kávy konstatovali, že toho už bylo dost, že to pro dnešek stačilo. Bylo uklizeno, zameteno, shrabáno. A tak jsme si dali ještě na ochutnání velikonoční nádivku a chvíli popovídali.

Pak jsme se pomalu rozcházeli k domovům. A ještě jsme se jednou museli zasmát. Romanovi Bílkovi zvonil v kapse telefon. Když telefonní rozhovor vyřídil, zvedl se, rozloučil se, nasedl do avie a odjel. Já jsem začala uklízet nářadí (hrábě, lopaty…) a koukám, v kotci sedí nešťastný „pan Bárt“. Roman ho tam zkrátka kvůli práci ZAPOMNĚL! Rychle jsem mu telefonovala. Samozřejmě se hned pro psa vrátil. Omluvil se mu a společně s kulisou našeho smíchu znovu nasedli do avie a odjeli pracovat. I to se někdy stává.

A co říci na závěr dnešního dne? Máme velikou radost, že se udělalo hodně práce. Je to moc hezký pocit vědět, že je mezi námi hodně těch, kteří přijdou pomoci, když je to potřeba. Máme zase o něco hezčí prostředí, ve kterém se můžeme věnovat našim pejskům. Díky všem, kteří pomáhají.

Věřím, že Ti, kteří nemohli přijít dnes, přijdou zase příště. Práce je stále dost.

 

Dnes pracovali

Karel Ráž	5 hodin
Luděk Hrudka	5 hodin
Vladimír Kasl	5 hodin
Vlasta Lizánek	2 hodiny
Tereza Lizánková	2 hodiny
Pavel Šubrt	5 hodin
Petr Šubrt	5 hodin
Vašek Štefan	4 hodiny
Miloš Forman	5 hodin
Honza Kvasnička	5 hodin
Karel Kleiber	4 hodiny
Roman Bílek	5 hodin
Pepa Hájek	2 hodiny
Blanka Kvasničková	5 hodin
Hanka Šeborová	4 hodiny
Zuzana Žilková	5 hodin
Alena Vanžurová	5 hodin
Květa Vondrášková	5 hodin
Katka Horáková	5 hodin

                    

Za dnešek bylo odpracováno celkem úctyhodných 83 hodin.

Čas letí a blíží se prázdniny. S prázdninami přijdou dovolené, ale také spousta práce s druhým ročníkem mezinárodního závodu CACIT 2007. 

V zimě jsme si řekli, že pokud bude nějaká koruna navíc, budeme se snažit zase trochu vylepšit naše prostředí na cvičáku. Plot u klubovny za odkládacími kotci o to už dlouho prosil. Býval sice pěkný, z beronitových vlnovek, natřený na hnědo, ale povodeň v roce 2002 udělala své. Původní pěkné desky voda zničila, a tak jsme opravili plot z toho, co jsme měli tehdy k dispozici. No, pravda je, že to žádná krása nebyla, ale svůj účel plot splnil. Zub času se na opraveném plotu však podepsal, a tak bylo rozhodnuto – uděláme nový plot!

Nastala však otázka, jaký plot by byl nejlepší. Chtěli jsme nejen, aby byl hezký, rychle postaveným svépomocí, ale aby jeho pořízení bylo finančně únosné pro naši klubovou pokladnu. No tak babo raď!

A tak jsme se dali do přemýšlení, vymýšlení, vyhledávání a zjišťování. Taky nás trochu začínal tlačit čas, protože nám bylo jasné, že o prázdninách toho sami v pár lidech moc nezvládneme, takže bylo potřeba jednat rychle, aby v době závodu v srpnu bylo už všechno hotové.

Miloš Forman, náš nový člen, přišel s dobrým nápadem, inspiraci našel na internetu. Začali jsme měřit, počítat, a pak už přišlo rychlé rozhodnutí a objednávka. Čekání k našemu překvapení nebylo dlouhé, asi za deset dnů plot přivezli na Avii. Všechno vypadalo moc dobře, ale trochu jsme se zalekli, zdálo se nám, že máme minimálně na 14 dnů co dělat.

Kluky však popadlo nadšení a pustili se hned do práce ještě ten den, co plot složili u klubovny. Nejdřív bylo nutné rozmontovat starý plot a zlikvidovat ho. Pak se musely vyvrtat díry na betonové sloupky. Miloš Forman přivezl půjčený velký vrták, vzal všechno pevně do ruky a společně s ostatními to běželo jako na drátku. Tedy je fakt, že kluci kvůli kamenům, na které při vrtání děr občas narazili i kleli a museli si ještě půjčit sbíjecí kladivo, ale zakousli se do toho a nepustili. To bylo v úterý. Ve středu se dohodli na pokračování prací – betonování sloupků, aby co nejdříve všechno zatvrdlo a mohly se udělat konečné práce – zasunutí betonových plotových dílů mezi sloupky.

Jak řekli, tak i udělali. Ve středu – bylo hrozné vedro – dodělali betonáž sloupků a osazení soklů.

Ve čtvrtek se konal další díl seriálu Jak jsme stavěli plot. Stále ve stejné sestavě osadili kluci všechny plotové díly do drážek mezi sloupky. Plot se vyloupl do celé krásy. Měli jsme velkou radost, že se to povedlo. Zbývalo už „jen“ uklidit, přidělat jeden schod na hráz, protože po odkopání zeminy najednou schod jakoby chyběl, aby to všechno výškově „vyšlo“. Také bylo potřeba dodělat výkop u vrátek a vybetonovat „plato“, abychom při dešti nešlapali v bahně, zavést cestičky mezi kotci štěrkem, dodělat vrátka, která bylo potřeba zmenšit, aby se do nového otvoru, který se trochu změnil, vešla. Pak ještě srovnat zem u soklů, aby to vypadalo dobře, a ještě… a ještě…

No vyplynulo z toho, že v sobotu bude zkrátka brigáda, a že se všechno v pohodě ve více lidech dodělá. Tedy myšlenka to byla dobrá, jen nějak nebyli lidi, kteří by na tu brigádu přišli. Pravda, že byla vyhlášená na poslední chvíli, ale to tak zkrátka někdy vyjde. Mnozí asi již měli na sobotu program, který nemohli zrušit, ale přesto…. V sobotu přišel kromě těch, kteří už celý týden tvrdě makali na oplocení, jeden brigádník navíc – slovy „jeden“. Pak dorazila ještě jedna členka, která uklízela okolo pozemku, plela plevel a „civilizovala“ okolí klubovny.

Ostatní se zčásti omluvili, zčásti na to zapomněli.

Všichni pracanti v úmorném vedru dodělali všechny práce, které byly potřeba. Škoda že nepřišlo víc lidí, bylo by to dříve hotové a všichni by se méně nadřeli, protože by se práce rozdělila mezi víc lidí.

O nový plot se zasloužili nejvíc tito brigádníci:

Miloš Forman, Karel a Michal Rážovi, Vladimír Kasl. Dále pomohli Michal Butovič, Roman Bílek, Vašek Štefan, Pepa Hájek, Jirka Hůla.

Sobotní brigády se zúčastnila jako růže mezi trním jediná žena, a to Katka Horáková.

Celkem bylo odpracováno 136 brigádnických hodin, což je úctyhodné číslo. Všem, kteří se podíleli na pracích moc děkujeme a jsme moc rádi, že máme na cvičáku zase útulněji.

 

A ještě pár fotek…..

       

   

  

NO NENÍ TO NÁDHERA!!!!