Letní výcvikový tábor 2011

Sobota 23. července 2011

Noc na dnešek byla poměrně chladná, ale protože máme dobré spacáky, zima nám nebyla. Ráno nás vítalo sluníčko, takže se nám hned zlepšila nálada. Na teploměru bylo ráno v půl sedmé 11 stupňů. Inu - žádná letní teplota, ale  neprší. Psi si taky nestěžovali, vypadali spokojeně a vyspale. Honey se při venčení přes můj zákaz vykoupal v rybníce, takže byl mokrý jako myš. Rošťák. Pamatoval si od loňska, jak si zaplaval, a tak hupnul celý štastný do vody a divil se, proč mu nadávám. No na koupání to zrovna teplotně nebylo, takže jsem měla vztek, protože mě celou zmáčel.

Po snídani jsme vyrazili po okolí, abychom zjistili, jestli jsou nějaké terény na čuchání. No, nic moc, všude stojí obilí nebo vysoká vojtěška. Uvidíme.

Sluníčko nás pěkně hřálo, vzali jsme psy na plac a postupně jsme si s nimi vyhráli s létajícím talířem. Elina i Honey skákali a chytali létající disk a byli jako utržení. Moc je to bavilo. Dafině to chvilku trvalo, než přišla na to, že je to legrace. Utahali jsme je a šlo se na oběd. Tady venku ten čas přímo letí!

Přidána fotogalerie

K obědu jsme měli papání ze zásob z domova. Počasí se vybralo a bylo fajn. Vyrazila jsem na chvíli fotit do blízkého okolí nějaká makra. Hmyzu bylo všude dost, jak vylezlo sluníčko, našla jsem dokonce i motýly. Na louce bylo dokonce docela vedro, nefoukalo tam. Kája zatím "přemýšlel" na place na dece, celý přikrytý, aby na něj nefoukalo.
Pak jsme se pustili do stavění stanů. Plac byl už vyschlý, na déšť to nevypadalo, jen vítr nám komplikoval práci, bral nám všechno z rukou.

Když jsme dostavěli stan, vyrazili jsme na delší procházku se psy, aby se proběhli před večeří. Vypadalo to, že počasí vydrží až do večera. Po procházce dorazil další táborník, Vláďa Kasl s celou svojí tříčlennou smečkou. Vypadá to, že dneska už nikdo jiný nepřijede.

Na dnešek večer jsme měli naplánované opékání špekáčků. Docela jsme se na ně těšili, koupili jsme pravé špekáčky, které krásně voněly... mňam, mňam, to bude dobrota. Což o to, buřty jsme měli koupené, ale trochu problém bylo udělat oheň, jak se následně ukázalo. Najít kousek suchého dřeva po lijácích bylo téměř nemožné, a tak bylo docela náročné i opékání buřtíků. Mokré dřevo spíš doutnalo než hořelo. No nakonec se to přece jen povedlo a moc jsme si pochutnali. Večer se vyjasnilo a docela se ochladilo. U doutnajícího ohýnku jsme se moc neohřáli, a tak jsme kolem jedenácté šli raději spát.

A ještě jedna epizodka. Jak se Honey přes den vykoupal (přes můj zákaz) -:( v rybníku u cvičáku a napil se přitom vody, měl trochu střevní problémky, tudíž nedostal večeři, jen několik piškot a živočišné uhlí. Byl z toho patřičně nešťastný, po hladovce ze čtvrtka (kvůli pátečnímu cestování, které moc nesnáší) to byla v krátké době druhá hladovka, takže byl trochu šílený hlady... Snad to bude zítra už dobré, aby nemusel na kámoše koukat, když jedí a dostal taky večeři. -:)

Zprávy z domova jsou v pořádku, voda všude už opadává, můžeme být tedy snad chvíli v klidu.

NEDĚLE 24. ČERVENCE 2011

Celou noc foukal vítr, ale jinak to bylo v pohodě, nepršelo, spalo se dobře. Po letech jsme vychytali spaní ve stanu. Na samonafukovacích karimatkách se fakt spí nejlíp. Já jsem musela z pelechu brzy ráno, už před šestou, kvůli Honeymu, protože jsem měla starost, jak mu je, jestli v kotci v noci všechno zvládnul a neměl střevní problémy. Naštěstí vypadalo všechno v pořádku, Honey byl veselý a v pohodě. Jen ho trápil asi hlad, byl hodně divoký.

Dopoledne jsme si trochu zacvičili a udělali jsme si stopy u obřadní síně na travičce. V okolí zatím nejsou žádné terény na stopy, všude je obilí na stojato anebo neposekaná vojtěška. Počasí ujde, teplota sice není nic moc, ale dá se to vydržet.
Dorazili místní na cvičák, protože v neděli dopoledne mívají výcvik. Naši psi si pohráli se štěňátkem, trochu jsme popovídali.

Den utekl jako voda a zase je tady večer. Teplota na spaní dobrá -:)

Fotogalerie Daphne

Pondělí 25. července 2011

Tak dneska je den, kdy se stávám zase o rok starší. Číslice, které označují moje letošní narozeniny nejsou tedy nic moc, ale já to neřeším, protože to stejně nemá cenu. Posezení na minioslavu narozenin plánujeme na čtvrtek, protože budou obrany, a tak předpokládám, že dorazí další táborníci. Na úterý máme naplánovaný výlet do Liberecké ZOO a botanické zahrady. Už se moc těšíme. Předpovědi počasí vypadají dobře, tak snad to vyjde.
Fotíme jako diví, učíme se nové věci s našimi fotoaparáty, protože na to jindy není tolik času. A tak naše paměťové karty plní spousty motýlů, broučků, kytiček, vos a včel.

Jen teplota pořád nic moc, takže to vypadá, že letos se možná poprvé nevykoupeme v místním ledovém koupališti.

Úterý 26. července 2011

Vstáváme brzy, už v půl sedmé, abychom vyvenčili, nasnídali se a mohli brzy vyrazit na výlet. Po osmé hodině již frčíme směr Liberec. Počasí slibovalo polojasno, oblačno, zkrátka na výlet akorát. Táhneme sebou svoji fotografickou výbavu a těšíme se na zvířátka v ZOO a kytičky v botanické zahradě. Kromě toho nás ještě čeká návštěva dobrých známých, které jsme leta letoucí neviděli.

Všechno se povedlo, zvládli jsme vše, co jsme si naplánovali, vezeme spoustu foteček, takže máme o zábavu s upravováním postaráno.
Při cestě zpátky jsme zmokli, ochladilo se. Vypadalo to na přeháňku, ale podle zpráv z domova (našeho domácího domova), byly dnes přes den bouřky, což tady naštěstí ne.

Další den máme za sebou, jsme utahaní, psi jsou ale odpočatí, a to je dobře.

Středa 27. července 2011

Počasí se drží, dokonce se oteplilo i v noci. Dopoledne dorazila Gábina se Sany, takže je nás víc. Přes den jsme dokonce vytáhli z batohu i šortky.
Na večer máme koupené buřty, zase si uděláme ohýnek. Také jsme objednali uzená kolena, to si pošmákneme (tedy jestli opravdu budou).
Přes den jsme si zacvičili se psy, večer jsme udělali ohýnek a zbaštili buřtíky. Na návštěvu přišla Zoja s Castorem.

Po večeři se jdeme vykoupat do sprch a pak chvíli jsme ještě poseděli. Další den dovolené máme za sebou.

Čtvrtek 28. července 2011 

Na dnešní den jsou naplánované obrany. Odpoledne by měl dorazit Roman Šonský, na pátou. Počasí je dobré, pokračuje "šortkový" den.
Dopoledne přijel Tomáš a Tereza Suchánkovi s Irisou a Peggynou od Vojty Bodnára. Odpoledne dorazila Majka Šubrtová s Pepou Šottem. Byly na rentgenu se štěňětem Alfíčkem, a tak se na zpáteční cestě stavěli na táboře. Alfíček byl ještě celý zpitomělý po narkóze, byl legrační. Pak přijeli ještě Irena a Robert Zikovi s Nerynou. Jen Roman pořád chyběl... Pak volal, že bude mít asi hodinu zpoždění, protože se zdržel u zubaře.
Počasí se dneska chovalo velmi slušně, musím ho pochválit.
Roman dorazil až po půl sedmé, přiznal se, že kromě zdržení u zubaře ještě trochu zakufroval v okolí Městce... i to se stává.
Kousat se začalo skoro v sedm večer. Z místních nikdo nedorazil, i když jsme jim vzkazovali. I tak nás bylo dost, takže jsme skončili s tréninkem potmě po půl desáté. Majka s Pepou a Irena s Robertem odjeli domů, protože jdou zítra do práce. My jsme nakrmili psy, šli jsme se vysprchovat a pak nás čekalo dobré masíčko na grilu. Kája griloval a my jsme se spokojeně napapkali. Spát jsme šli skoro v půlnoci.

Pátek 29. července 2011

S břichem plným dobrého papání se dobře spalo. Počasí vypadalo zatím nadějně. Po snídani jsme se pustili do tréninku obran. Z místních dorazila paní se štěnětem bílého boxera a dva další "na kukačku". 

Trénink se vydařil, skončili jsme po půl jedné. Spěchali jsme na obídek, hlady nám už kručelo v břiše. Roman vyrazil k domovu a my vyrazili do města. Zastavili jsme se v masně, kde jsme měli objednaná uzená kolena. Vypadala móóóc dobře. Sbíhaly se nám na ně sliny. 
Po obědě sbalila stan Gábina a opustila nás. Zůstali jsme my skalní (Kája, Vláďa a já) a Tomáš s Terezou. Z domova jsme měly zprávy, že je u nás pěkně hnusně. Na víkend předpovídali děsné počasí. Večer se zatáhlo i v Městci a kolem sedmé začalo pršet. Předpověď se začala vyplňovat - chladno, deštivo, prostě hnus. Zdá se, že přijdou ke slovu moje zimní pohory, které jsem si sebou letos zabalila při vzpomínce na loňské počasí (tomu letošnímu dost podobné). Na dně batohu jsem měla také zabalé teplé kalhoty s bundou, pro které jsem zatím nenašla dost příležitostí k nošení, tak uvidíme, jestli je z batohu vyndám...
Moc se nám nechtělo ani do sprch, bylo dost chladno na venkovní sezení, a tak jsme v půl jedenácté mašírovali do hajan.

Sobota 30. července 2011

Celou noc lilo, a tak se nám ze spacáků moc nechtělo. Brrr, je jen 13 stupňů a k tomu ještě začal foukat zdejší studený vítr. Pouštím kamaráda notebooka, kvůli předpovědi počasí. No prognózy na ČHMÚ nic moc... celý víkend bude asi pěkně hnusně. Déšť, chladno popřípadě chladno a déšť. Dost tristní, protože tady se při celodenním dešti nedá vymyslet moc zábavy. Iluze, že by předpovědi nevyšly, si moc neděláme, protože krátkodobé meteorologové většinou docela umějí. V dlouhodobé předpovědi bylo, že první týden v srpnu bude zase "léto", ba dokonce tropické, haha, tak to tedy nevím, kde to léto bude. Ale možná nemysleli letošní srpen,ale třeba ten příští...
Tereza vyhrožuje, že bude dělat pro všechny palačinky. Kája šel chvíli přemýšlet do stanu, ale musíme ještě na nákup, tady mají otevřeno jen dopoledne, je to malé městečko a musím říci, že tady docela "chcípl pes". Tedy nic ve zlém... Ve všední den zavírají krámy v půl páté, tak nevím, kde vlastně lidi, kteří pracují do pěti, nakupují, protože když jdou z práce domů, už je zavřeno nebo už nic nemají. Přitom krámků je na náměstí docela dost. Jsme asi rozmazlení od nás, protože u nás je otevřeno pořád. Jo, jo, a tak vyrážíme v deset na nákup. Na cvičáku jsme v "kuchyni" nenašli žádný hrnec, ve kterém bychom mohli uvařit naše uzená kolena, a tak vznášíme v místním obchodu požadavek na papiňák. Pravda, papiňák měli, ale malý, ne pro naše poměry a požadavky. A tak odcházíme s nepořízenou. Nakonec jsme vzali za vděk normálním nerezovým hrncem, který naše požadavky jakž takž splňuje, protože je na sedm litrů. Pravda, téměř pět stovek za hrnec se nám nechtělo dát, ale vidina uvařeného kolena byla silnější, a tak jsme bafli hrnec a mazali zpátky do tábora. Meditovali jsme, že hrnec se bude hodit i doma, příští rok ho vezmeme zase sebou na tábor. Tedy jestli nezapomeneme...
Do nového hrnce jsme natankovali vodu a vložili první uzené koleno. Hrnec jsme dali na vařič a vtom to přišlo. Vtom přišel ten nápad. Na místním cvičáku je udírna, kluci se zamysleli a rozhodli se, že kolena v udírně přeudí. Jak řekli, tak i udělali. Vypnuli jsme hrnec s kolenem, koleno z vody vyndali a společně s dalšími čtyřmi vložili za chvíli do vyhřáté udírny.
Na teploměru bylo závratných 14 stupňů, poprchávalo a foukal studený vítr. To už je snad místní kolorit, tohle počasí. Nabalená jako pumpa na zimu v mém teplém oblečku ze dna batohu (jak avizováno výše), na nohou zimní pohory, jsem seděla v přístřešku u klubovny, čučela do notebooku a lila do sebe jeden čaj za druhým. No fuj, takováhle dovolená, čert aby to spral. Psi celý den zavření v kotcích vyspávali a odpočívali po dvou dnech obran, nedalo se kromě venčení nic dělat. Budou pěkně divocí.
Tereza s Tomášem opravdu vytvořili palačinky s marmeládou. To se to papá, když se s tím patlá někdo jiný , dobré byly, marmelády bylo tolik, že ji mám i na triku -:).
Odpoledne jsme to už nevydrželi. Zatímco v udírně se topilo a uzená kolena se pěkně udila, oblékli jsme pláštěnky a holinky a vyrazili do lesa na houby. Říkáte si, že jsme blázni a asi máte pravdu. Ale sedět celý den v zimě a vlhku, to se fakt nedá. Nějaké houbičky jsme našli, hlavně panské hříbky. Všechno jsem očistila a rozkrájela. Jestli to ale usušíme v tomhle počasí, to ví pán bůh.
Zítra by snad už mělo být lepší počasí, slibují na internetu, ale moc se tomu nedá věřit. Celý den se střídá déšť s lijákem, chvílemi začíná přestávat, ale pak přestane začínat a zase leje. Ach jo, už z toho blábolím nesmysly. 
Psy jsme museli večer nakrmit v kotcích, aby se nepromočili a spali v suchu. Stačilo, že zmokli při venčení. Byli v kotcích pěkně otrávení. 
Ještě honem do sprch a pak přišel zlatý hřeb dnešního dne - z udírny se linula nádherná vůně a nastal čas vyndavání uzených kolen. To byla doslova bomba, byly naprosto vynikající. Nacpali jsme si břicha, každý se popral s téměř celým kolenem, chlebíček jsme k tomu moc nepapali.
Pořád pršelo, foukalo, a tak jsme nabrali směr ke stanům, ve kterých jsme měli díky bohu, sucho. Tedy sucho, jak bych to jen řekla. Navlhlé bylo úplně všechno, to je fakt, ale do stanů nepršelo. Zalomili jsme to do hajan a při bubnování deště do stanu a foukání větru jsme vesele chrupkali až do rána.

31. července 2011  

Tak léto si tedy fakt představuju trochu jinak... Přeháňky byly celou noc. Do stanů nám nenapršelo, ale všechno je neskutečně vlhké. Zima v noci nebyla, ba naopak, dalo se spát v rozepnutém spacáku.
Ráno sice nepršelo, ale mraky se táhly skoro po zemi a nevypadalo to o moc líp než včera. Většinu bot máme mokrých, oblečení taky, a tak se Kája rozhodl, že zatopí v kamínkách v klubovně. Jak řekl, tak i udělal a my jsme si dali všechno sušit. Navěsili jsme to přes židle, boty dali ke kamnům. Venku pořád přeprchá, chvíli víc, chvíli méně. Stále fouká studený vítr. Jak jsem se už několikrát zmiňovala, tady na cvičáku fouká skoro pořád, protože je za cvičákem na západ otevřená krajina do polí. Dál na druhou stranu směrem k městu jsou větrolamy, a ty vítr tlumí. Takže když vylezete ze cvičáku za vrata máte pocit, že jste v jiném světě, kde to nefouká. Vlezete zpátky na cvičák a někdo jakoby vítr zase "zapne". A tak si to holt užíváme a přemýšlíme, jak tady asi bývá v zimě, kdy studený vichr fouká z polí, brrr, to není dobrá představa.

Trochu se nám vyjasňuje, teploměr leze neuvěřitelně "nahoru" a ukazuje celých nevídaných 14 stupňů! Avšak následně se ukazuje, že vyjasňování je spíše naším zbožným přáním než skutečností. Dopoledne, v pár chvilkách, kdy nepršelo, sbalili Tomáš s Terezou věci a kolem poledního odfrčeli domů. Zbyli jsme zase ve třech lidech a šesti psech.
Já a Kája jsme si dnes vyrazili do pizzerie na oběd, Vláďovi se nechtělo. Pěkně jsme se rozšoupli, bylo to moc dobré. Zakončili jsme to mimořádně ledovou kávou a zmrzlinovým pohárem. Hnusné počasí vydrželo až do večera, teplota se úporně držela na 14 stupních. Pomalu na nás padá deprese, předpověď není ideální, snad by to ale zítra mělo už být o jeden psí fousek lepší. Zítra plánujeme výlet na návštěvu za mojí dcerou Haničkou a vnučkou Emičkou.
Večerní program byl opět tradiční, a to venčení psů, krmení dravých šelem před klubovnou, následně uložení nakrmených šelem ke spaní s piškotkou a pusou na dobrou noc, pak sprchování v kabinách místního fotbalového klubu, pak večeře a rybičkou do spacáku.

Pondělí 1. srpna 2011

Prázdniny přecházejí do své druhé poloviny, naše dovolená je už za svojí půlkou a začíná se nám rychle krátit. Ráno bylo stále pod mrakem, nevypadá to na velké zlepšení. Chystáme se na výlet, tak vstáváme brzy. Jdeme venčit. Víkendový nucený odpočinek psů byl delší než je zdrávo, a tak se divoký Honey na ranní procházce rozhodl dělat ve svém harému (Elis a Daphne) pořádek. Zopakoval si loňský kousek, kdy se popral s Elinou. Hráblo mu a pustil se zase do Elis, která se sice nechtěla prát, ale podřídit se taky nechtěla. Daphne se z uctivé vzdálenosti dívala, jak konflikt dopadne. No dopadl pro Honeye neslavně, byl odchycen za ocas a za krk a neslavně z bitky odnesen. Následovalo krátké "školení" poslušnosti a vysvětlení kam že pes Honey patří a kdo že je ve smečce šéfem. No trochu jsem se z toho zadýchalaa musím říci, že mě pěkně namíchlo to moje chlupaté zlatíčko. Když jsme vychladli, usoudili jsme, že se vlastně zase nic tak strašného nestalo a v klidu došli z procházky. Honey si z "povídání" s Elinou odnesl šrám pod okem. Jen bude nutné dát pozor na psí honičky a včas zarazit jejich divočení.

Nasnídali jsme se a vyrazili směr Mnichovo Hradiště. Počasí se kupodivu skutečně začalo zlepšovat, dokonce odpoledne svítilo i sluníčko. Celý den na návštěvě byl prima, chlapi byli na houbách, já s Haničkou jsem si užívala Emičky. Když jsme se kolem čtvrté hodiny vraceli zpátky do tábora, po cestě jsme opět zmokli. Byla to ale jen přeháňka. Oteplilo se - konečně.

Úterý 2. srpna 2011

Dnes ráno jsme vyrazili na stopu na vojtěšku, kterou posekali minulý čtvrtek, takže by to dnes už mohlo být tak akorát. V noci bylo fajn, nepršelo, otepluje se.

Stopa byla dobrá, na poli je dost těžká orientace, takže náročné pro psovoda při položení stopy. Spoustu zajíců a myší, radost pohledět.  Ještě,že máme ty čuchací psy.

Dneska jsme očekávali návštěvu. Dorazil Luděk Hrudka s Garym. Počasí se vylepšilo, bylo moc hezky, přes dvacet stupňů. Pokecali jsme, dali si kafčo a pak jsme vyrazili na oběd do učňovského střediska. Tady čas rychle utíká, než člověk obstará psy, vyvenčí, trochu si zacvičí a už aby šel na oběd. Po obědě chvíli bojujete s "gastrodemencí" a než se otočíte, je kolem třetí jen to fikne. Pak chvíli do lesa na  houby, chvilku si sednout k notebooku a upravovat fotky nebo vzít do ruky foťák a vyrazit fotit makra nebo luštit křížovky a sudoku.

Luděk poseděl a zacvičil si s Garym a kolem půl čtvrté vyrazil zase k domovu.

Dnes bylo opravdu hezky, a tak jsme si s Vláďou a Luďkem dělali z Káji legraci, jestli se nepůjde vykoupat na koupák. Nakonec jsme ho vyprovokovali, že se šel vykoupat. Já šla fotit, aby byl důkaz, že do koupaliště vlezl. Voda v koupališti byla nádherně čistá, ale je známá svojí chladnější teplotou. Na koupáku byla nějaká omladina, která hrála nějakou stolní hru, ve vodě byl jeden pán s klukem. Jinak nikde nikdo... Kája se opravdu vykoupal a zaplaval si. Byl spokojený. Já jsem sice otužilá, ale tentokrát jsem tam nevlezla.

Večerní program nevybočoval z normálu - venčení, krmení, sprchování, večeře, spacák.

A ještě fotogalerie... klikněte na obrázky a dostanete se do fotogalerií.

Středa 3. srpna 2011

Tak na dnešek předpovídají nejteplejší den z posledních několika hodně hnusných červencových dnů. Možná je to ono slibované léto na začátku srpna... Musíme toho tedy využít, hned ráno skáčeme do šortek a do sandálů naboso, abychom je taky ještě vyvětrali, když už jsme je sem vezli.
Dneska bude opravdu hezky. Ráno byla mlha, která vydržela asi do deseti hodin, tedy přesně než jsme odčuchali. Pak šla dolů a začalo být dusno.

Dneska byl tak trochu den "blbec". Na stopu jsem si zapomněla vzít postroj pro psa, oba (já i Kája) jsme zapomněli balónek, takže na nás psi koukali po stopě jako puci. Já jsem si tedy poradila, udělala jsem uzel na vodítku a házela jsem Honeyovi tenhle uzel. Protože se se mnou dost často z legrace tahá o vodítko, tak mu to nevadilo a za chvíli mi vodítko nosil. To Elis koukala jako truhlík. Honey čuchal jen na obojku bez postroje, naštěstí mu to nijak nevadilo. A abych nezapomněla, Kája sebou švihnul na čisté rovině, když šli s Elis na stopu. Tedy abych byla úplně přesná, překračoval rigol u cesty a prý s rigolem počítal, ale to že je v rigolu ještě díra, to přehlédl, takže tam zahučel a šel k zemi. Vypadal, že se mu nechce ani vstávat, protože si hnul zády. Když se konečně vyhrabal, šel na nášlap a divil se, že tam nejsou žádné pamlsky pro Elis. Nadával, že je ty mrchy myši už sežraly a nevšiml si, že je na mém nášlapu, kde už Honey pamlsky zbaštil. Nakonec tedy přešel ke správnému nášlapu a konečně vyrazili na stopu. Pak ještě ten chybějící balónek, který Elis dostala za odměnu až když jsme se vrátili do tábora...

Zkrátka jsme si řekli, že dneska toho radši moc dělat nebudeme, abychom nic nezkazili.

Po obědě jsme si trochu odpočinuli a vyrazili jsme na nákup čajíků do Jičína. Je tam taková šikovná prodejnička s čaji, kávou, sušeným ovocem a různými dalšími dobrotami. Pamatovali jsme si ji od loňska. Na náměstí jsme ještě nakoupili další uzená kolena, abychom zopakovali uzení a zbylo nám kus té uzené dobroty i domů. Když jsme měli nakoupeno, vyrazili jsme na věž, abychom si vyfotili okolí. Bylo pěkné vedro, teploměr ukazoval neskutečných 26 stupňů, tedy teplota naprosto nevídaná!
Fotek máme už neskutečná kvanta, není čas je ani prohlížet, natož s nimi něco dělat, to bude dlouhodobý úkol na doma... Vyzkoušela jsem svůj narozeninový dárek - nový širokoúhlý objektiv a jsem z něj naprosto nadšená.

A už jsme šupajdili zase zpátky na tábor. Na večer jsme měli naplánovanou pohádku mládí. Moc jsme se na ní těšili. Pro ty, kteří nevědí, o čem že je to řeč, tak prosím o krupicové kaši, s kakaem navrch a máslíčkem, mňam, mňam. Přišel ke slovu konečně nový hrnec -:) ve kterém byla kaše co by dup. Pochutnali jsme si, byla akorát a bylo jí tak akorát.  

Zítra budeme udit bůčky a kolena, počasí už nemá být tak skvělé, jako bylo dneska, tak alespoň bude co dělat. Musíme dojet koupit pilku a dojít na dřevo. Ale teď už s kašičkou v bříšku hajdy do pelechu. Dnes bude vedro i v noci.

Čtvrtek 4. srpna 2011

A bylo vedro i v noci, foukal vítr a svítily hvězdičky aneb jak jsem prý říkala, když jsem byla malá, bylo "vyhvězdíno". Ráno bylo ale už pod mrakem, bylo ale stále teplo, kolem dvaceti stupňů. Kupodivu se oblačnost začala zvedat.

Stopu jsme si tentokrát položili hned vedle cvičáku na strništi. Bylo dusno, ale psi docela čuchali, nebylo to tak hrozné. Podle předpovědí by dnes měly být přeháňky, uvidíme.
Kluci šli na dřevo, volala Světlana, že přijede pro Daphne dneska, že se jí to v pátek nehodí.
Začínáme udit, udírna je plná masíčka. Ani nejdeme dneska na oběd. Světlana dorazila kolem čtvrté, naložila Daphinu, která nevěděla, čí je. Moc se jí od Káji nechtělo, za těch čtrnáct dnů si na nás zvykla.

Dusno bylo až do šesti hodin do večera, pak přišla velká bouřka s průtrží mračen. Lilo přes půl hodiny. Z 25 stupňů spadla teplota během půl hodiny na 18. Bouřka odešla na hory, šli jsme zkontrolovat stany. Všechno bylo kupodivu v pořádku. Spadlo hodně vody za tu chvilku. I psi byli v pořádku, jen jim trošku napršelo do kotců.
Abych nezapomněla, musím vyprávět příhodu, kterak jsme byli poštípáni od vos. Při venčení okolo rybníka jsme začátkem týdne objevili přímo na cestě vosí hnízdo v zemi. Bylo to dost nepříjemné, ale dávali jsme si na něj pozor. Až dodnes. Po poledni jsme šli venčit a u rybníka u cesty u koupaliště pracovala četa tří pracovníků města, vysekávali plevel u koupaliště. Když nás viděli s našimi třemi psy, volali na nás, ať si je přivážeme, že se jich bojí. Volala jsem na ně na dálku, že odbočujeme na pole a nejdeme k nim, bohužel jsem zapomněla, že jsme kousek od vosího hnízda a šlápla jsem těsně vedle něj. To tedy byl fofr, vosy ihned zaútočily a já nakoupila minimálně tři vosí žihadla do nohou. Byly na mě nalepené, ani jsem je nemohla shodit. A Kája dostal žihadlo do ruky. Co vám budu povídat, štípance nám otekly a pekelně to bolelo a pálilo. (Bolelo to až do neděle, bůh ví, co měly v sobě za jed).
Tak čtvrtek máme za sebou, zbývá pátek, poslední dovolenkový den. Pak balit a domů. Ale ještě je čas. Vyndaváme uzené z udírny a chladíme ho. Je to radost.

Pátek 5. srpna 2011

A je to tady, poslední den dovolené (sobota je odjezd, ta se nepočítá).

V noci bylo příjemné teplo, nepršelo. Počasí se má pokazit, tady by snad dnes mělo ještě vydržet. Na víkend ale předpovídají zhoršení, deště, ochlazení. Uvidíme, řekl slepý, udělal krok a upadl....
Je dusno. Dneska už necháváme psy ležet, jen venčíme a odpočíváme. Vláďa pojede domů dnes. Čeká, až oschne stan, pak sbalí a odpoledne pojede. My zůstáváme do zítra. Musíme vše uklidit, zítra předat klíče. Užíváme si poslední den. Jedeme na nákup do města, musíme něco utratit a dovézt si zase na památku nějaké blbiny.
Když jsme se vrátili z nákupu a oběda, má Vláďa skoro zbaleno. To je člověk vždycky překvapený, co má sebou na těch čtrnáct dnů krámů.
Necháváme Vláďu dál balit a vyrážíme do lesíka na houbičky - naposledy. Nasbírám domů na smaženici. Dneska tedy úlovek z lesa nic moc, ale na smaženici bude.

Po druhé hodině Vláďa vyráží směr domov a my se taky vydáváme balit stany. Jsou suché a zítra má zase pršet, bylo by škoda, kdyby zmokly a museli jsme je balit mokré, fuj. Je kolem páté, když máme stany sbalené. Poslední noc strávíme v klubovně tak jako tu první. Pomalu připravujeme zítřejší odjezd, pomalu uklízíme a balíme to, co do zítřka už nebudeme potřebovat.
Po páté dorazili místní, kteří mají sjednaný trénink poslušnosti a obran, protože příští týden budou dělat zkoušky. Počasí je stále docela dobré. Podle zpráv z domova u nás byla zase bouřka a liják. Fotím trénink rotvíků a maliňáků.

Po skončení tréninku naposledy venčíme a dáváme spát psy bez večeře, zítra budou cestovat domů, tak aby jim nebylo špatně. Poslední sprchování v místních kabinách fotbalistů a ještě chvíle u počítače. Jak tedy má být zítra? Přeháňky, dusno, vydatný déšť... stále stejná písnička,a tak jdeme spát, ráno budeme brzy vstávat, abychom dobalili všechny věci a mohli brzy vyrazit k domovu.

Sobota 6. srpna 2011 - odjezd

Letošní dovolená je úplně u konce. Loučíme se s Městcem Králové a v deset hodin vyrážíme směr Lety. Tak zase za rok na shledanou, bylo to dobré, i když počasí mohlo být trochu lepší. To ale nikdo z nás neovlivní. Nakonec letos si těžko někdo vybral dovolenou tak, aby měl hezké počasí, protože bylo stále jako na houpačce, velké výkyvy. Ať je jaro, léto, podzim nebo zima, v posledních letech je to stále dokola, teplotní výkyvy, rychlé změny.
Cesta domů byla dobrá, jsme za hodinu a půl v pořádku doma. Následuje to, co nesnáším, vybalování všech věcí, praní všech špinavých věcí... uklízení... no prostě to, co já zrovna moc nemusím. A do toho dusno, přeháňky, takže běhání s vypraným prádlem sem tam z venku dovnitř... ach, jak já tohle nesnáším. A v pondělí do práce.

Ale to sem už nepatří....

Právě jsem vložila poslední fotogalerii z letošního letního výcvikového tábora. Jednotlivé fotogalerie můžete navštívit tak, že kliknete na fotku v textu. Proklikem se dostanete do fotogalerií umístěných na "rajčeti". Snad se vám fotky budou líbit. Je jich hodně...