Sportovní akce

Zkoušky z výkonu podle KJ Brno

Reportáž ze zkoušek

Letošní sportovní sezóna nám začala dnešními zkouškami z výkonu.

Předpověď počasí meteorologové pořád měnili, poslední verze měla být, že bude pršet a ochladí se, což k naší radosti nakonec nevyšlo. Probudili jsme se do jasného, ale chladného rána. Když vyšlo sluníčko, ukázalo nám, jakou už má sílu, krásně hřálo.

Zpočátku to vypadalo, že nás bude na zkouškách celkem dvacet, což by byl nejvyšší možný počet, nakonec se nás sešlo na nástupu patnáct (psů, psovodů 14). Jedenáct psovodů bylo přihlášeno na ZOP, tři na ZPU1 a jeden na ZPU2.
Hned po nástupu se jelo na stopy na louku do Zadní Třebaně. Terén byl dobrý, nízká travička, rosa, téměř bezvětří, zkrátka ideální podmínky na stopu. Nejdříve postupně pokládali stopy jedničkáři, hned čerstvé je vypracovávali. Mezitím šlapač položil stopu pro ZPU2, takže hned po jedničkách šla na stopu jediná ZPU2.
Než jsme se otočili, byly stopy hotové a vraceli jsme se zpátky na cvičák. co říci o stopách? První dva psovodi mohli být vcelku spokojení, třetí bohužel moc ne, ale to se stává. Stopa podle ZPU2 byla docela dobrá, zisk 80 bodů byl slušný.

Na cvičáku se mezitím nervovali začátečníci, kteří byli přihlášeni na zkoušky ZOP. Hned bez přerušení šel pan rozhodčí posuzovat individuální poslušnosti. Začínalo se zkouškami ZOP, po nich přišly na řadu ZPU1, pak ZPU2. Výkony na poslušnosti mě příjemně překvapily. O trochu náročnější jedničky to měly trochu těžší, sem tam se vyskytla nějaká chyba, nepřesnost či neukázněnost, ale i tyto poslušnosti byly standardní. Pak přišla na řadu poslušnost podle ZPU2, kde dvojice získala 84 bodů. Psovod byl s poslušností svého chlupáče spokojený, a to i přes některé nepřesnosti při provádění cviků, které zavinila pravděpodobně hlavně nervozita psovoda přenesená na psa. Na výkonu je to pak znát.
Pak následovalo posuzování skupinových poslušností ZOPek a ZPUjedniček. Čas utíkal a bylo po poledni, když přišla na řadu jediná obrana podle ZPU2. I tady se na výkonu podepsala nervozita a také už únava psa, protože se poměrně oteplilo. Zisk 77 bodů z obrany však znamenal hotovou zkoušku a radost psovoda.A zbývaly dvě poslušnosti podle ZOP dvou háravých fen, které šly úplně poslední. Konec zkoušek se blížil. Ještě obligátní papírování, vypisování protokolů a soupisek, zápisy do výkonnostních knížek a mezi tím dobré papání a kávička. Dnes se podával bramborový salát s řízky, k mání byl i gulášek s knedlíkem či chlebem, hovězí vývar s nudlemi a domácí moučník. Na ochutnání byla i velikonoční nádivka. Co říci na závěr prních letošních zkoušek z výkonu? Z patnácti zkouškařů bylo celkem 14 úspěšných, pouze jeden nesplnil. Atmosféra byla již tradičně příjemná a milá, pan rozhodčí byl opět jako vždy pohodový.

Bohužel tentokrát poznamenala naši akci jedna nemilá záležitost, a to krádež mobilního telefonu v klubovně, dá-li se to takto nazvat. Mobil byl totiž zapomenut z nepozornosti a nervozity na záchodě, a když jsme ho začali asi po hodině hledat, bylo již pozdě. Na telefon jsme se nedovolali, byl vypnutý, přestože byl podle majitelky nabitý. Co na to říct? Nepříjemná zkušenost pro nás všechny, kteří byli zvyklí, že mohou v klubovně nechat ležet bez problémů svoje věci, protože se doposud nikdy nic neztratilo. A tudíž nepříjemný pocit, že někdo, kdo byl mezi námi, odnesl věc, která mu nepatřila. Bylo nám to velmi nepříjemné a bylo (a doteď ještě je) nám z toho moc smutno. A majitelce to přineslo kromě výdajů navíc za nový mobil ještě hodně problémů se sháněním všech kontaktů, které v telefonu měla a o které tímto nenávratně přišla. Pro nás ostatní bohužel také poučení, že je nutné být opatrný při odkládání svých věcí.

Jak se říká, příležitost dělá zloděje a věřte, že to nás pěkně naštvalo. Kdybychom věděli, kdo to byl, sakra práce, ten by si za klobouk nedal to, co bychom mu na to řekli a šupem bychom ho hnali z našeho klubu. Bohužel, když nechytnete zloděje za ruku, když krade, je těžké to řešit.  

První sportovní akci máme za sebou, za čtrnáct dnů nás čekají další zkoušky, tentokrát dvoje za sebou, oboje podle IPO/VPG. Uvidíme, jak se nám bude dařit.

Povídání napsala A.Vanžurová, autorem fotografií Tereza Suchánková

Zkoušky z výkonu podle IPO/VPG

Reportáž ze zkoušek

Povídání o každé akci skoro vždycky začínám úslovím "tak máme další akci za sebou". A tak tedy opět máme další akci za sebou a tentokrát to říkám opravdu s úlevou.

Proč?

No protože tyhle zkoušky (a i ty zítřejší) nám daly zabrat.

V pátek 16. dubna měl být před zkouškami ještě trénink obran, avšak kolem jedenácté dopoledne mě zazvonil v kapse telefon. Volal Zbyšek Gorecki, že nemůže přijet, protože ho náhle přepadla nepříjemná indispozice. A je to, zkoušky byly najednou v přímém ohrožení. Žhavila jsem telefon jak to šlo. Náhradního figuranta sehnat pár hodin před zkouškami není nic jednoduchého, a tak mě negativní výsledek shánění nijak nepřekvapil.
Nastalo rozhodování, jestli oboje zkoušky zrušit nebo jestli najdeme dostatek lidí, kteří by se přihlásili na stopařské zkušky nebo na BH, tudíž na takové zkoušky, ke kterým není potřeba figurant. A opět telefon vyzváněl jako o život. Ach jo, jídlo je připravené na oba dva dny, všechno je zařízené, no to z toho máte fakt "nervy v kýblu".
Do večera bylo rozhodnuto - sobotní zkoušky rušit nebudeme, sehnali jsme osm lidí na stopařské zkoušky a dva na BH. Ani to nebylo úplně jednoduché, protože na vyšší stopařské zkoušky je třeba zkušený kladeč, který je schopen stopy nejen položit, ale taky si je pamatovat. Večer jsme šli spát s těžkou hlavou, protože ještě nebylo jasné, jak to bude v neděli. O tom se budeme rozhodovat v sobotu odpoledne...

V sobotu ráno se nás nakonec na nástupu sešlo devět, z toho dvě BH, pět FPr1, jedna FPr2 a jedna FPr3. Po nástupu jsme jeli "čuchat" na louky nad Řevnice. Terény byly docela dobré, travnaté. Počasí bylo dobré, bylo chladno, ale jasno, jakmile vylezlo sluníčko, pěkně to začalo připalovat. Kladeč začal pokládat dvě cizí stopy a mezitím pokládali jednotliví psovodi svoje stopy podle FPr1 a následně je vypracovávat. Pěkně nám to odsejpalo. Na FPr1 jeden psovod neuspěl a pak neuspěl bohužel psovod s FPr3, kdy fena sešla ze stopy za prvním lomem.  Po stopách jsme se vrátili na cvičák a pokračovalo se zkouškami BH, které byly úspěšně složeny. "Čuchací" zkoušky jsme měli tedy za sebou, zbývalo udělat s panem rozhodčím papíry.
K obědu jsme měli svíčkovou s knedlíkem, to jsme si tedy pomlaskávali, po dobrém obědě domácí moučník od Majky a kafčo. Dobrá, dobrá. A co se zítřejšími zkouškami?

Tak o tom si přečtete na jiné záložce, která jim bude věnována.

Fotografie z dnešních zkoušek pořídila Hanka Matějková a Tereza Suchánková.

Zkoušky z výkonu podle IPO/VPG

Reportáž ze zkoušek

V neděli ráno jsme se probudili opět do jasného dne. Bylo trochu tepleji, než v sobotu. I když, možná to byl jen dojem, protože jsme vlastně vstávali skoro o hodinu později.

Proč?

No protože se v sobotu odpoledne rozhodlo, že i nedělní zkoušky budou ve znamení pachových prací. Zbyšek Gorecki telefonoval, že mu stále není dobře, a tudíž definitivně padla možnost, že bude možné dělat všestranné zkoušky, když není figurant. A tak jsme doslova "licitovali", kdo v neděli na zkoušky nastoupí. Nakonec nás bylo "sedm statečných ", z toho jednou BH, dvakrát FPR3 a čtyřikrát FPr2.
No řeknete, dobrý, dobrý, ale to je celkem šest cizích stop!!! Kde vzít kladeče na tolik stop. Sakra když už seženet zkouškaře, zase začnete shánět šlapače...

Nakonec bylo vše domluveno. "Trojky" našlápne Petra a dvojky Vašek Mejstřík. A je to. To je stále ještě sobota odpoledne. A pak zazvonil telefon v kapse Vládi Kasla, protože volala paní rozhodčí, že jedou ze stopařského výběráku a jestli by nešel posunout začátek zkoušek na devátou místo osmé, na kterou jsme byli domluveni. Inu co by nešlo. A tak to bylo domluveno.

Takže nazpět na začátek. Kolem osmé jsme se začali scházet v klubovně, to abychom si v klidu dali kávu a nasnídali se. Tedy alespoň někteří, protože byli i tací jedinci, kteří z nervozity ze zkoušky stejně snídat nemohli (vím, o čem je řeč).

Nemohu si také odpustit rýpavé připomínky, protože opět se našli dva zapomnětlivci. Jeden zapomněl členskou legitimaci a druhý dokonce průkaz původu psa. Takže zase nervy a honička. No nic nového...

Po půl desáté jsme konečně udělali nástup, mezitím však pilný kladeč pokládal nad Řevnicemi na osení trojkové stopy, takže po nástupu jsme hned vyrazili na terény. Trojky šly čuchat jako první, mezitím další kladeč pokládal dvojkové stopy.

Z trojek byla jedna úspěšná, druhá bohužel méně. Škoda druhé stopy, fenka vypracovala čtyři úseky, i když měla trochu problémy, na posledním lomu jí čerstvý vítr navál do čumáku zřejmě pach z prvního úseku a začala zmatkovat. Co se dá dělat, tak příště.

Pak přišly na řadu dvojky. Losovali jsme si pořadí stop. Já měla jedno přání, abych nešla první ani druhá, protože obě stopy byly položeny v místech, kde jsem včera pokládala jako kladeč cizí stopy já pro jiné psovody. Chtěla jsem si vylosovat trojku nebo čtyřku. Asi je vám už jasné, při mé "smůle", že jsem si opravdu vylosovala jedničku. Zasakrovala jsem sprostě... ale pak paní rozhodčí dovolila, abychom si po souhlasu všech stopu vyměnili se čtyřkou. Ouvej, ouvej, kdybych to byla věděla, co mě čeká .

První stopu šel Jindra Vančura se svojí fenkou Zenzi. Měli moc pěknou stopu. Druhá šla Gábina se Sany. Ta byla přesvědčená, že stopu nemůže udělat, protože teprve včera v sobotu složila FPr1. Nebyla na cizí stopu absolutně připravená a šla jen proto, aby nás bylo víc a nemuseli jsme zkoušky rušit. Vyplatilo se jí to! Sany šla moc hezky, i když sem tam nějaká chybička byla, zkoušku udělali! Gábina ze samé radosti udělala po odhlášení kotrmelec. Pak se radovaly společně se Sany.

Další stopu šla Majka s Brenem. My s Honeyem jsme čekali, až na nás přijde řada a "závistivě" jsme se dívali, jak nám Majka s Brenem mizí za horizontem. Vydali jsme se pomalu k našemu nášlapu, abychom byli připraveni. Najednou koukám, koukám, přes naší stopu si to štrádovali dva lidi a kolem nich pobíhal vesele pes... Oj, oj, říkala jsem si v duchu i nahlas, to není moc dobré. A věřte, nebylo.

Majka s Brenem úspěšně stopu došli, odhlásili se a mohli se jít radovat. My jsme byli připraveni na hlášení a já si v duchu říkala, děj se vůle Páně, nějak to dopadne, zkoušek je ještě dost, když to nevyjde. Honey vyšel od nášlapu dobře, mastil to docela rychle přes louku směrem k lesíku. První úsek byl dlouhý, vítr nám docela silně foukal do zad. Honey přešel o několik metrů lom, ale vrátil se, ověřil doleva a pak vyšel do prava po stopě. Šel ale kvůli větru trochu pod stopou nalevo. A pak to přišlo. Viděla jsem, jak se stahuje k předmětu na stopu, když najednou nasál pach, na předmět se vyflákl a odkráčel asi 2 metry od stopy, zapíchl čumák do země a čuchal, pak začal olízávat něco ze země. Několikrát jsem ho napomenula a snažila se ho dostat od toho místa zpátky na stopu, ale marně. Korektně to nešlo, a tak to paní rozhodčí skončila. Povolila, abychom si stopu došli. Až k druhému lomu byl Honey totálně bez koncentrace, plácal se po louce jako nudle v bandě. Vašek stál na druhém lomu a ukázal nám do stopy. Konečně se od lomu Honey rozešel a začal zase čuchat. Stopu došel bez problémů a označil předmět - klacík. Co na to říct? Ani jsem se na něj nemohla zlobit, bylo evidentní, že pes, který byl s lidmi na naší stopě na procházce, byla pravděpodobně háravá fenka. Ale to nebyl ještě konec. Zvedla jsem dřevíčko a pochválila psa. Vstala jsem, otočila se a ... koukám jako blázen. Přes remízek přešli na naši louku dva koně s jezdci!!! Mám já to ale na ty koně štěstí! (nebo smůlu?)

Paní rozhodčí pak žertem řekla, že až zas půjdu příště na zkoušku se stopou, ať jí dám vědět, že si rozmyslí, aby tam jezdila, když mám pokaždé takovéhle story.

Ale my se nedáme, příště snad tu smůlu protrhneme!

Vrátili jsme se na cvičák, kde nás čekalo ještě jedno BH. To už šlo rychle, nakonec jsem protáhla ještě Barouška, který dělal "hodného" psa při dopravním ruchu podle BH.

A zkoušky byly za námi. Pět úspěšných, dva neúspěšní. Docela dobrá bilance na to, že většina z nás nebyla připravena. Až do konce zkoušek jsme se ještě hodně nasmáli, byla dobrá nálada, a tak to má být.

Fotografovali A.V. a K.R.

11. ročník závodu o putovní pohár

VÝSLEDKOVÉ LISTINY ZÁVODU (kompletní)

Výsledky kategorie ZZO

Výsledky kategorie ZM

Výsledky kategorie ZVV1

Výsledky kategorie ZVV2

Reportáž ze závodu

Ještě začerstva, dokud mám všechno v živé paměti, usedám ke svému "drahému" PC, abych vypotila reportáž z dnešního závodu.

Takže pěkně pořádku. Po zkušenostech z minulých let jsem se snažila být v klidu, když jsem do uzávěrky závodu měla jenom 11 závodníků. Bylo to ale těžké, protože když nevíte, kolik připravit jídla, pro kolik závodníků připravit ceny, atd., tak prožíváte trauma, že všechna práce s přípravou závodu bude nanic, kdyby přijelo málo závodníků.  A tak se v tom pěkně plácáte...
V pátek, den před závodem, jse začala žhavit telefony, abych přemluvila alespoň pár potencionálních závodníků, aby přijeli. Doufala jsem, že jich v sobotu ráno přijede pár naslepo, abychom mohli otevřít všechny plánované kategorie. Nic jiného, než doufat, mi stejně nezbývalo. Předpovědi počasí byly takové nijaké, oblačno, přeháňky, možná i bouřky, což slibovali už na pátek večer a na noc, ale také na sobotu. Na neděli dokonce deštivo. No uvidíme...

V sobotu ráno bylo oblačno, ba dokonce by se dalo říci, že bylo zataženo a sem tam letěla i nějaká kapka. Ale bylo docela teplo. Počasí jsem tedy nijak moc neprožívala, protože jsem měla starost, kolik dorazí závodníků. Vloni jsme jich měli kolem čtyřiceti na jaře a na podzimní závod dokonce jednapadesát. Naštěstí závodníci nezklamali, když skončila prezence, bylo jich na startovkách celkem dvacet. V kategorii ZZO jich nastoupilo celkem pět, což bylo dost velké překvapení, protože tato kategorie bývá vždycky nabitá. Kategorie ZM byla na tom však ještě hůře, byli tam celkem tři závodníci, což mě ale uklidnilo, protože bylo jasné, že budeme moci zadat poháry, i když v propozicích bylo psáno, že budou trofeje zadány v případě minimální účasti čtyř závodníků v kategorii. V kategorii ZVV1 nastoupilo šest závodníků a v kategorii ZVV2 také šest závodníků. 
Nástup byl podle plánu, před devátou hodinou, po nástupu proběhlo losování startovních čísel a pak hned všichni, kromě ZZO, vyrazili na stopy s rozhodčím panem Miroslavem Kasíkem. Závodníci kategorie ZZO zůstali na cvičáku a hned začali poslušnostmi, posuzoval rozhodčí pan Miroslav Ryneš ml. Poslušnosti ZZO byly posouzené brzy a pak se muselo chvíli počkat, než dorazí ZMky ze stop. Jinak šlo všechno jako po másle, jak říkal pan rozhodčí. Postupně byly posouzeny všechny poslušnosti, rozhodčí se střídali v posuzování. Po poslušnostech se hned pokračovalo obranami, po obranách si šly zatrénovat dvě háravé feny. Po krátkém tréninku odcvičily poslušnosti a nato i obrany. Závod byl u konce, bylo kolem třetí hodiny odpoledne - tedy výborný čas. Zbývalo vypsat zbytek diplomů a připravit závěrečný nástup. Počasí se už dopoledne rozhodlo, že bude hezky, a tak to chvílemi i dokonce pražilo na place jak vlétě. Sem tam byl nějaký mrak, ale v zásadě bylo krásně. Po hrázi jezdily "miliony" cyklistů, kteří občas zastavovali a dělali našim výkonům diváky.
Kolem čtvrté hodiny byl slavnostní nástup, byly předány všechny trofeje a závodníci mohli (snad spokojeně) vyrazit ke svým domovům. Ceny byly jako vždy od štědrých sponzorů bohaté, a tak nikdo neodešel s prázdnou.

A jaké byly dnes výkony? Podle pana rozhočího byly stopy až na výjimky docela pěkné. Poslušnosti, co jsem viděla taky docela pěkné, jen u ZZO bylo vidět, že jsou některé cviky rozpracované, hlavně to bylo vidět na aportech. A co disciplína obrany? Nejhůře dopadly ZMky, kde se vyloženě nedařilo. Obrany ZVV1 byly velmi pěkné, problémy měli psi hlavně s obíháním maket, někteří pak také s pouštěním. Dvojkové obrany byly také více než z poloviny velmi pěkné, problémy byly spíše s vyštěkáváním a také opět s pouštěním.

Kategorii ZZO vyhrála s přehledem velmi pěknou poslušností Daniela Urbanová s fenou velkého knírače Alexix Narsillion, získala 59 bodů z celkových 60. Druhé místo obsadil Vítězslav Vydra s fenkou hovawarta Bonnou Zelená záře se 49 body, třetí místo Lenka Holíková s NO Quinto z Elbu (Satan) se 48 body.
V kategorii ZM zvítězil Břetislav Žaloudek s fenou NO Baskou z Vrchlického návrší se ziskem 91 bodů, druhá byla Vlasta Rychtrová s fenou NO Xaaba Gymor se 72 body, třetí se umístila Zuzana Pourová s labradorem Maxem s 50 body.
Kategorii ZVV1 vyhrála se ziskem 279 bodů Jana Urbanová s fenou velkého knírače Charlotte Strážce klidu, která zároveň získala trofej za nejlepší stopu - 98 bodů. Na druhém místě byl Jiří Pohorský s fenou rotvajlera Corou Horký dech se ziskem 274 bodů. Třetí místo obsadila Lenka Kostecká s německým ovčákem Arnym s 270 body. V této kategorii také závodil František Svoboda s fenou NO Era Drapa, který měl nejlepší poslušnost - 94 bodů.
Zbývá kategorie ZVV2, ve které zvítězila Majka Šubrtová s německým ovčákem Bren z Hromadného se ziskem 268 bodů. Majka zároveň získala trofej sošky německého ovčáka za nejlepší obranu - 97 bodů a repliku krásného putovního poháru z červeného skla ručně broušeného. Mohla si také na chvíli pochovat velký broušený putovní pohár a na památku se s ním vyfotografovat. Na druhém místě ve dvojkách byl Vláďa Kasl s německým ovčákem Cafů Půlnoční měsíc (Iro) s 266 body a na třetím místě Stáňa Hájková s malinoisem Patt z Hückelovy vily s 240 body.
Závod máme za sebou, myslím, že byl úspěšný, atmosféra závodu mě připadala příjemná, neslyšela jsem od nikoho žádné stížnosti nebo připomínky, tak snad byli všichni spokojení. Kantýna se o všechny vzorně starala, jídlo bylo snědeno, a tak předpokládám, že všem u nás chutnalo.
Zbývá ještě poděkování všem, kteří se závodem pomáhali: vedoucímu závodu (Luďkovi Hrudkovi), vedoucímu stop (Jirkovi Hůlovi), šlapačům Vaškovi Mejstříkovi a Karlu Rážovi, střelci Marcele Mejstříkové, fotografům, kameramance Tereze Suchánkové, která celý závod obětavě natáčela, "vedoucí kanceláře" Gábině Staré za perfektní práci při zpracovávání výsledků závodu, kantýnské Květě Vondráškové, kuchařovi Mílovi Vondráškovi a všem dalším, na které jsem možná zapomněla.
Velký dík patří našim štědrým sponzorům, bez kterých by naše závody nebyly takovými, jakými jsou.
A ještě poděkování tam nahoru, že nám počasí vydrželo, a že jsme nezmokli.

Díky za hezké závody a na shledanou na podzimním závodu 28. října 2010!

Podrobné výsledky najdete v záhlaví tohoto článku proklikem na soubor v excelu.

Propozice na závod

Děkujeme sponzorům (reklamy jsou součástí tištěných propozic

1. várka fotografií vložena 3. května 2010

autoři fotografií: Tomáš Suchánek, Alena Vanžurová, Karel Ráž

dále budou videozáznamy, též jakmile mi to čas dovolí

Napsala A.Vanžurová

Zkoušky z výkonu podle IPO/VPG

Reportáž

A máme za sebou poslední sportovní akci prvního pololetí letošního roku, poslední zkoušky z výkonu podle IPO/VPG.

Dnešní zkoušky provázely změny figuranta a rozhodčího. Také se měnil téměř do poslední chvíle počet zkouškařů a složení zkoušek.
Nakonec nás dnes ráno nastoupilo celkem devět, z toho 1x BH, 1x VPG1, 4x IPO1, 1xIPO2, 2x IPO3.
Po kontrole tetování jsme vyrazili na stopy na louky nad Řevnice. Tráva je už dost vysoká, ale bohužel nejsou k mání jiné terény. Počasí předpovídali velmi chladné, oblačno, možná i zataženo. Foukal studený vítr, který nám na kopci profukoval bundy až na kost, ba dokonce jsme unesli i čepice.
Zatímco kladeč Vašek Mejstřík pokládal stopy pro IPO2 a IPO3, pokládali psovodi vlastní stopy pro jedničkové zkoušky. Následně je vypracovávali. Docela se dařilo, někteří měli trochu problémy s předměty, ale v zásadě všechny jedničky odčuchaly. Dařilo se i psovodům na vyšších zkouškách, a tak jsme se na cvičák vraceli všichni s tím, že budeme pokračovat poslušností.

Poslušnosti bohužel nebyly už tak pěkné, jako stopy, a tak některým psovodům bylo jasné, že dnes protokol o složené zkoušce nezískají.
Po poslušnostech bylo pět psovodů, kteří mohli pokračovat obranou. Obrany měly rychlý spád, jako vždy. Bohužel i v obraně se jednomu psovodovi nezadařilo, a tak kýžený protokol o složené zkoušce získali celkem čtyři psovodi z devíti. Úspěšné byly obě IPO3 a dvě IPO1.
Posuzování zkoušek bylo u konce, bylo kolem druhé odpoledne. Zbývalo opět "papírování", které si vzala na starost jako vždy Gábina Stará s Terezkou Suchánkovou.
Kolem třetí odpoledne jsme oficiálně ukončili zkoušky. Vedoucí zkoušek Luděk Hrudka poděkoval panu rozhodčímu, který zhodnotil naše výkony a poděkoval psovodům za sportovní chování.

Zkoušky máme za sebou, teď nás čeká trochu odpočinku, abychom my i naši psi nabrali síly na podzimní sezónu zkoušek a závodů.

A ještě poděkování všem, kteří se na pořádání zkoušek podíleli a pomáhali při nich.

Fotografovala Tereza Suchánková

Zkoušky z výkonu podle NZŘ

Reportáž ze zkoušek

Skoro každé zkoušky, které jsme pořádali, byly většinou obsazeny téměř maximálním počtem možných zájemců. Čím to bylo, že tentokrát nás bylo jen sedm, nevím. Nicméně i sedm je dost, podle toho, jaké zkoušky z výkonu jsou právě skládány. A tuto sobotu byly skládány dvě ZZO, tři ZVV1, jedna ZVV2 a jedna ZVV3.

Počasí, které hlásaly předpovědi, vyšlo. Ráno byla trochu mlha, chladno, rosa jako řeka. Na stopu výborné počasí. Po kontrole tetování a čipů na nástupu vyrazily "jedničky" na louky nad Řevnicemi. Šlapač, který měl pokládat trojkovou stopu jel na vybraný terén s panem rozhodčím. Ten se pak vrátil za jedničkami. Šlapač pak pokládal ještě dvojkovou stopu. Mezitím jsme postupně položili stopy pro ZVV1 a následně je vypracovávali se psy. Všichni tři jsme byli na stopě úspěšní, a tak jsme se mohli jet na cvičák připravovat na poslušnosti. Rozhodčí zůstal ještě se ZVV2 na louce.

První část zkoušek měla tedy téměř polovina z nás za sebou. V klubovně samozřejmě nechyběly debaty o tom, jak je kdo nervózní a co jeho pes umí či neumí, co asi zkazí a vymyslí za novoty, a tak dále. Vypovídat se trochu z nervozity většinou funguje.

Po návratu rozhodčího ze stop začínaly poslušnosti trojkovou poslušností, aby měl pes čas si odpočinout, než půjde vypracovat tříhodinovou stopu.

Zkouška ZVV3 je velmi náročná ve všech třech disciplínách, ale určitě nejtěžší z této zkoušky je poslušnost. Pes musí absolvovat kromě jiného vykonání povelů pouze na posunky, a to vzdálenost dvacet kroků od psovoda. To vyžaduje naprostou soustředěnost. Součástí této zkoušky je také absolvování vysoké kladiny oběma směry. Záludností jsou také vysílačky s přivoláním, které jsou prováděny z místa do dvou směrů, vždy na 50 kroků s přivoláním. Vysílačky se provádějí v terénu mimo cvičiště. To jen tak trochu na vysvětlenou. Ti psovodi, kteří tuto zkoušku už skládali, dobře ví, jak je těžké psa na ni připravit. Vzhledem k tomu, že je to zkouška nejvyšší v NZŘ, je také podle toho posuzována, tedy přísně s vysokou náročností na přesnost provedení cviků. A věřte, že to dovedou body hodně rychle ubývat.

Jak už bylo napsáno, první poslušností byla poslušnost trojková. Psovod byl hodně nervózní a pes taky, takže se to projevilo hned na začátku jeho roztěkaností. Zejména při provádění povelů na dálku bylo vidět, že pes je nepozorný, a tak nereagoval hned na první povel psovoda. To zvýšilo pravděpodobně jeho nervozitu. Než se oba zkoncentrovali, měli polovinu poslušnosti skoro za sebou. Na hrázi by bylo slyšet upadnout i jehlu, jaké tam bylo ticho, abychom dvojici na place nerušili. Sice občas bylo slyšet cvaknutí foťáku, ale jinak úctyhodné ticho. Ještě vysokou kladinu a už se to bude chýlit ke konci.... No a po kladině si zavolal pan rozhodčí psovoda se psem na výchozí bod a začal vysvětlovat směry vysílaček. Bylo vidět, jak psovod ztuhnul, protože měl vysílačky natrénované v terénu po stopách. Jeho nervozita dostoupila vrcholu. První vysílačka se nepovedla, pes evidentně nepochopil, proč ho pán posílá někam, kam nikdy neběžel. A tudíž když není vysílačka, není hodnoceno ani přivolání. Body mizely do nenávratna. Druhá vysílačka byla dobrá, přivolání taky. Všem nám začínalo být pomalu jasné, že body pravděpodobně nebudou stačit. Pan rozhodčí počítal, počítal, hodnotil, zase počítal, až se dopočítal 66 bodů. Inu tyhle body na postoupení "do dalšího kola" nestačí. Na psovodovi bylo vidět velké zklamání. To se prostě stává, že člověk věnuje hodně času přípravě psa a pak přijde zklamání, když se to nepovede.

Na place pokračovala poslušností ZVV2, pak následovaly tři jedničky. Potom byla přestávka na svačinu. Po svačině se pokračovalo poslušnostmi a speciálními disciplínami podle ZZO a nakonec mělo přijít to nejlepší, tedy disciplína obrany. Obrany začínaly tentokrát jedničkami. Ani jeden pes v jedničkách neoběhal všechny makety, všichni oběhli jen čtvrtou a pak mastili rovnou k vyštěkávací maketě. Lumpové. Při tréninku by si to nedovolili, ale jak vycítí nervozitu psovoda, vidí chlapa s deskami u makety, je hotovo, vědí, že jsou na zkoušce, a že páníček nic nemůže dělat, a tak to zkusí zjednodušit si práci. Prostě jak říkám - jsou to lumpové mazaní.

Obrany byly také úspěšné, body byly vcelku slušné. Zkoušky podle ZZO, abych nezapomněla, byly také úspěšné. Na hodinách bylo myslím po jedné, když jsme šli do klubovny vypisovat papíry.

Bramboračka už byla snědená, v kantýně ale voněla kuřecí stehna s bramborem. Vrhli jsme se konečně na jídlo, takže se po něm zaprášilo. Romana Rychlá (které je třeba moc poděkovat) se starala o naše hladové krky a krmila nás jídlem, které jsem tentokrát navařila opět já.

Zkoušky se chýlily ke svému konci. Gábina všechno vypsala s panem rozhodčím, vytiskla protokoly a soupisku a už se mohli pan rozhodčí s vedoucím zkoušek Luďkem Hrudkou (tradičně) podepisovat. Zbývalo všechno zhodnotit, rozdat papíry a pak už adié...

Ba ne, ještě chvíli se vzrušeně debatovalo na téma zkušebního řádu, nejasnostech jeho doplňků a zmatků co platí a co už neplatí, co se změnilo a kdy se to změnilo, a tak vůbec o životě kynologů .... Vzhledem k tomu, že jeden z těch, kteří skládali také zkoušku z výkonu, byl další rozhodčí, bylo o čem hovořit a dalo by se hovořit dlouho. Diskuse byla podle mého názoru jistě plodná, i když se na některé věci názory různily. Na většině věcí, které byly předmětem diskuse, jsme se však shodli, a tak jsme diskusi uzavřeli a šli raději trénovat na plac obrany. Za týden nás čekají další zkoušky, pak závody a ještě jedny zkoušky, a tak bylo třeba, abychom opravili to, co jsme dnes trochu pokazili, abychom se posunuli dál nebo výš, či jak to chcete pojmenovat...

Počasí vydrželo skoro až do večera, hlavně po celou dobu, co se kousalo. Bylo docela příjemně, dokonce jsme odpoledne chodili v tričkách s krátkými rukávy.

Další akce je za námi. Ze sedmi účastníků zkoušek bylo šest úspěšných. Myslím, že můžeme být spokojeni.

Zkoušky z výkonu podle KJ Brno

Fotogalerie ze zkoušek

 Reportáž ze zkoušek

Trochu opožděně usedám k počítači a začínám přemýšlet o tom, jak vlastně zkoušky v sobotu probíhaly... Proč jsem reportáž nemohla napsat hned, o tom až někdy jindy...

Takže ke zkouškám.

Soupiska adeptů na zkoušky byla tentokrát čtyřstránková a chybělo na ní do počtu dvaceti lidí pouze jedno jméno, aby byly stránky úplně plné. Takže v pátek večer bylo přihlášeno celkem devatenáct lidí, z toho devět na ZOP, šest na ZPU1, dva na ZPU2 a dva na úplně novou zkoušku ZPU S. Zkušenému oku bylo jasné, že bude sobota velmi náročným dnem.  A byla.

Ráno jsme se sešli v půl osmé v klubovně, někteří už ale minimálně půl hodiny venčili psy v okolí cvičáku a "klepali venku pěkně kosu", protože bylo velké chladno, tuším, že bylo kolem mínus dvou stupňů. Brr, to je docela brzy na mrazy. Moc se nám nechtělo se navlékat do zimních věcí, ale bundy a teplé kalhoty včetně bot nám tedy dneska byly opravdu dobré. 

Po kontrole papírů byl v osm nástup na place. Jeden psovod se na zkoušku nedostavil, takže bylo osmnáct adeptů. Řada psovodů se psy byla velmi, velmi dlouhá, takže se mi nevešla ani do objektivu. A taky byla pestrá, protože v ní stáli zástupci spousty psích plemen. Německých ovčáků bylo tentokrát celkem devět, čtyři hovawarti, jeden dobrman, jeden německý pinč, jeden belgický ovčák groendal, jeden staford a nakonec jedna border kolie. Tolik výčet plemen.

Při nástupu byla nad řekou mlha, ale bylo jasné, že jakmile se mlha zvedne, bude svítit sluníčko a bude hezky. Po nástupu se vydal pan rozhodčí s vedoucím zkoušek a psovody na terény na stopy. Čuchat se jelo opět na louky nad Řevnice. Na cvičáku zůstali jen psovodi, kteří se chystali na skládání zkoušek ZOP. Jak to vypadalo na stopách, to jsem slyšela z vyprávění, protože jsem na stopy nejela. Bylo to jako vždy, některým se vedlo lépe, některým hůře. 

Deset stop je deset stop, všechno chce svůj čas, a tak se s poslušnostmi začínalo po jedenácté hodině. Nervozita začátečníků, kteří skládali ZOPky byla jako vždycky velká. A když se k nezkušenosti začátečníků přidá nervozita, je to pak na výkonech pejsků i jejich páníčků vidět a bodíky ubývají. Nejdříve posuzoval pan rozhodčí individuální poslušnosti ZOP, pak ZPU1, ZPU2 a ZPU S, tedy jako vždy od nejnižší zkoušky po tu nejsložitější. Čas utíkal, sluníčko pěkně hřálo, na hrázi se zastavovalo spoustu diváků, i cyklisti, kteří projížděli okolo se zastavovali a sledovali výkony.

Pan rozhodčí pokračoval bez přestávky na jídlo a pití. Rádoby kritikové na hrázi komentovali výkony někdy pochvalně, někdy kriticky, jak už to bývá. Byli i tací, kteří ostřížím zrakem sledovali se zaujetím hodnocení pana rozhodčího, fotoaparáty cvakaly... všechno běžělo tak, jak to běžet má. Následovaly skupinové poslušnosti a pak přišla na řadu zajímavá část zkoušek ZPU S. Tato nově zařazená zkouška z výkonu je náročnou skladbou cviků. Už stopa byla náročná tím, že oproti jiným zkušebním řádům nezačíná klasicky u zapíchnuté tabulky do země, ale vyhledáním nášlapu, trochu podobným stylem, jako bývala dříve těžká zkouška FH2. Takové vyhledávání nášlapu se musí se psem natrénovat, protože je to pro něj něco nového. Stopa je to cizí, má celkem tři úseky, přičemž jeden lom je do pravého úhlu (možno však i doleva -:) ) a jeden úhel je ostrý (může být ven nebo dovnitř tvaru stopy).

Poslušnost u této zkoušky je trochu podobná ZVV3, pak jsou tam však přidány prvky ze záchranářských zkoušek. Pes musí překonávat netradiční překážky, jako je skok do dálky přes překážku, rovný žebřík s jedním náběhovým prknem, kdy na konci překážky musí pes zůstat na žebříku stát a psovod ho musí z překážky sundat v náruči. Další překážkou je "houpačka" a náročné jsou i vysílačky do dvou směrů s přivoláním a ještě překonání nízké kladiny tam a zpět, aport přes áčko, plížení, povely na dálku (štěkání, sedni, lehni vstaň) ... Pak je nutné absolvovat ještě další speciální disciplíny, jako je rozlišení předmětu a nakonec zase záchranářské prvky při vyhledání figuranta - v tomto případě zraněného, vyštěkání zraněného a ovladatelnost psa při transportu zraněného. Zajímavé je také vyhledání a vyštěkání figuranta vleže, úkryt figuranta (zraněného) je mezi třemi ohni. Snad jsem na nic z této zajímavé zkoušky nezapomněla. Podle mého názoru je to zkouška zajímavá, inspirativní a náročná. Mohou jí nacvičovat například ti, kteří nedělají se svými psy klasické obrany. Každopádně stojí za to zkusit připravit psa na tuhle zkoušku.

Ale to jsem se nějak zapovídala. Po speciálkách následovaly ještě klasické obrany podle ZPU2. Čas se hodně nachýlil, myslím, že bylo rozhodně po třetí hodině odpolední, když pan rozhodčí odcházel z placu se svými poznámkami, aby je v klidu u stolu u klubovny zpracoval do konečného hodnocení. Pak Gábina jako vždy zpracovala za asistence pana rozhodčího protokoly a soupisku a už bylo možné dopsat vše do výkonnostních knížek a oficiálně zakončit zkoušky jejich zhodnocením.
Mezitím jsme se všichni nabaštili, zmizel v nás obrovský hrnec bramboračky a hodně porcí guláše s knedlíky nebo s chlebem. V kantýně se otáčela Romana Rychlá (dostála svému jménu), za což jí patří velké díky. Bramboračku vařila moje maličkost a gulášek byl dílem mého bratra kuchaře, za což mu také patří díky.

A jak že ty zkoušky vlastně dopadly? Mno... jak bych to jen řekla. No samozřejmě dopadly dobře, jen bohužel tentokrát byli někteří psovodi zklamáni a smutní. Z celkových 19 přihlášených nastoupilo, jak bylo již napsáno pouze 18 psovodů. Z osmi ZOP bylo šest úspěšných, přičemž čtyři měli známku výborně a dva velmi dobře. U ZPU1 už byl pan rozhodčí přísnější,  takže z celkových šesti uchazečů obdržel jeden známku uspokojivě, jeden dobře, tři velmi dobře a jen jeden výborně. Vůbec se nevedlo dvěma uchazečům o zkoušku ZPU2, a to bohužel až v poslední disciplíně, kdy ani jeden nedosáhl na bodový limit, který by na splnění zkoušky stačil.
Radost ze složené zkoušky si mohli užívat oba psovodi, kteří skládali zkoušku ZPU S, jeden na známku uspokojivě a druhý na velmi dobře.

Skončila další akce letošního podzimu. Počasí se nám mimořádně vydařilo, mohli jsme si užít podzimního sluníčka, kteřé velmi příjemně hřálo celý den. Úspěch ze složené zkoušky hřál u srdíčka, kvůli neúspěchu ukápla sem tam i slzička. Člověka zamrzí, když se nedaří a nějakou dobu to trvá, než neúspěch přežvýká a stráví. Ale je nutné si nakonec říci, že kdyby nás v životě potkalo jen to, že nesložíme zkoušku z výkonu, mohli bychom si určitě radostně pískat. V životě nás totiž potkávají mnohem a mnohem těžší zkoušky, kterým musíme čelit, než jsou ty zkoušky s pejsky. Když budeme všichni zdraví, můžeme si v budoucnu udělat zkoušek z výkonu kolik budeme chtít a věřte, že to vyjde. Tak nesmutněte a až vás ten smutek z neúspěchu přejde, přijďte zase trénovat na další zkoušku z výkonu. Pojďte dělat to, co nás baví a baví to i naše chlupáče.

Podzimní závod 2010

PROPOZICE ke stažení

závod sponzorovali:

DĚKUJEME

*************

VÝSLEDKOVÉ LISTINY:

KOMPLETNÍ VÝSLEDKY VŠECH KATEGORIÍ

KATEGORIE ZZO

KATEGORIE ZVV1

KATEGORIE ZVV2

KATEGORIE IPO1

KATEGORIE -VLOŽENÝ OBRANÁŘSKÝ ZÁVOD

********

Reportáž ze závodu

FOTOGALERIE Z RANNÍHO NÁSTUPU 

FOTOGALERIE KATEGORIE ZZO 

FOTOGALERIE KATEGORIE IPO1

FOTOGALERIE KATEGORIE ZVV1

FOTOGALERIE KATEGORIE ZVV2

KATEGORIE VLOŽENÝ ZÁVOD-OBRANÁŘ

ZÁVĚREČNÝ NÁSTUP A DEKOROVÁNÍ VÍTĚZŮ

FOTOGALERIE - PORTRÉTY ...

Máme za sebou úspěšně další ročník Podzimního závodu. Příprava závodu mi letos vůbec nešla od ruky. Měla jsem tak trochu pocit, jako bych závod připravovala zbytečně. Přišlo jen pár přihlášek mailem a přihlásili se domácí závodníci. Pak už bylo ticho po pěšině. Sice jsem si pamatovala z loňska, že nakonec bylo hodně závodníků, celkem 52!, ale tentokrát to opravdu vypadalo dost zoufale. Zrovna tak, jako letos v květnu.

Letošní závod skončil, můžeme se těšit na příští rok, kdy se bude konat už 4. ročník tohoto závodu.

Snad jsem opravdu na nic a na nikoho nezapomněla. Alena Vanžurová

Zkoušky z výkonu podle NZŘ

Reportáž ze zkoušek

Poslední zkoušky z výkonu letošního podzimu jsou za námi. A jaké byly?

Počasí bylo přímo nádherné, na psy bylo dokonce až moc teplo. Po place jsme chodili dokonce v tričkách s krátkými rukávy, jaké bylo teplo. Obloha byla skoro celý den téměř bez mráčku a sluníčko opravdu hřálo. Na kopcích nad Halouny, kde byly terény na stopy, to však hodně foukalo.

Po sobotním posvícení, které se konalo v Letech na návsi, byli někteří z nás docela unavení a nevyspalí. Přesto jsme se začasli scházet kolem sedmé už v klubovně. Tedy jen někteří. Ostatní dorazili trochu později, nicméně přesto včas.

Na soupisce bylo šest zkoušek ZZO, jedna ZM, dvě ZPS 1 a jedna ZVV3. Z toho vyplynulo, že naše „šlapka“ Vašík Mejstřík jel s vedoucím zkoušek Kájou Rážem položit na Halouny speciálky a trojkovou stopu, zatímco my ostatní včetně paní rozhodčí jsme si mohli ještě v klídku vychutnat kávu. Tedy úplně v klídku asi ne, protože se přitom kontrolovala soupiska a „papíry“. Nicméně všechno dopadlo dobře, Kája nechal šlapače pokládat stopy na loukách a vrátil se, abychom mohli zahájit zkoušky.

Po nástupu, kontrole tetování a čipů jsme zahájili poslušnostmi speciálek. Po nich následovala poslušnost ZVV3 a pak ZM. Časově to stále vycházelo, protože speciálky jsou dvouhodinové a trojka dokonce tříhodinová. A tak jsme pokračovali dále poslušnostmi podle ZZO. Dokonce jsme stihli i speciálky ZZO. Po jedenácté hodině jsme vyrazili do Haloun na stopy. Nejdříve měli čuchat speciálky. Sluníčko hřálo, u lesa bylo příjemně, ale na loukách fučelo jako blázen. První speciálka stopu zvládla, ale psovod nebyl z výkonu svého psa moc nadšený. Body nicméně body stačily, takže měla tato dvojice zkoušku už v kapse. Druhá dvojice na speciálce byla méně úspěšná, bohužel se na stopě trochu ztratili, a tak je paní rozhodčí odpískala.

Potom jsme spěchali na další terén, kde byla položená tříhodinová trojková stopa. Počasí bylo opravdu velmi teplé na takhle pozdní listopadové datum, do toho silný vítr, byli jsme zvědaví, jak si pes s těžkou stopou v rozfoukaném terénu poradí. Bohužel měl pes problémy už na prvním úseku, kdy se natolik odklonil od stopy, že byla jeho stopa ukončena.

Zbývalo položení stopy podle ZM a její vypracování. Stopa je krátká, jen sto padesát kroků, takže byla položená rychle. Její vypracování bylo také velmi rychlé, pes ji vypracoval v rychlém tempu, psovod měl co dělat, aby mu stačil. Kvůli myším dírám pes trochu zaváhal na nášlapu, takže psovod ho musel uvést podruhé. První úsek vypadal dobře, foukalo to zprava, ale pes šel i přes velký vítr ve stopě. Lehounce přešel lom, asi o metr, metr a půl, pak se hned stáhl do stopy a vypracoval druhý úsek, který byl proti větru. Kupodivu šel s nízkým nosem. Označení předmětu trochu šikmo, ale sláva, je konec. Psovi se to ale moc nezdálo, je zvyklý už na stopy ve tvaru „U“ s několika předměty, a tak svojí paničce moc nevěřil, že už je opravdu na konci. Pak se ale radoval, že už může běžet pro balónek.

Tak a už můžeme frčet nazpátek na cvičák. Zbývá jen obrana podle ZM a jedna háravá fenka v ZZO. V klubovně na nás čekala dobrá zabijačková polévka, jitrnice a jelítka. Dali jsme si „gáblík“. Po jedné hodině se šlo na jedinou obranu, která byla dneska na programu. Obrana podle ZM je velmi krátká a rychlá, zkouška je hotová, blahopřání od paní rozhodčí.

Zbývala už jen poslední adeptka na ZZO, háravá stafordka. Panička byla za celé dopoledne pěkně vynervovaná, čubinka naopak velmi veselá. Obzláště aportíček fenku natolik rozveselil, že se rozhodla, že si s ním hezky zaběhá okolo paničky i okolo paní rozhodčí. Legraci jí trochu překazila panička, která se jí snažila přivolat i s aportem, což fenku nakonec otrávilo a k paničce přišla. Naděje na úspěšné složení zkoušky však definitivně panička stafordky ztratila, když se fena zvedla z dlouhodobého odložení a vesele běžela k ní. Vzhledem k tomu, že předcvičující pes měl za úkol splnit cvik volno s přivoláním, dovolila paní rozhodčí odložit fenku ještě jednou na dlouhodobé odložení. fence se však vyloženě nechtělo ležet daleko od paničky, a tak se rozhodla svůj příchod k paničce zopakovat. Konec, útrum, nezadařilo se. Symaptická stafordka si tak musí ještě chvíli potrénovat, než bude moci na jaře zkusit zkoušku znovu a spravit si tak svoji reputaci. Nic se neděje, zkouška je od slova zkoušeti, a tak se pravděpodobně zase na jaře se symaptickou fenečkou a jejími majiteli zase uvidíme.

Konečná!!! Jdeme psát papíry. Gábina je už připravená jako vždycky splnit každé přání rozhodčích. V klubovně diktuje paní rozhodčí Gábině výsledné body adeptů na zkoušky a my si jdeme zatím klidně trénovat obrany na plac.

Po ukončení administrativních záležitostí spojených se zkouškami bylo oficiální zakončení zkoušek, vyhlášení výsledků, předání papírů majitelům – psovodům. Zbývalo jen krátké poděkování paní rozhodčí a ještě hodnocení od paní rozhodčí. Z deseti psovodů bohužel čtyři dnes nebyli úspěšní, z toho dvě ZZO, jedna speciálka a ZVV3. Šest dvojic se mohlo z dnešního úspěchu radovat a založit si do desek další protokol ze složené zkoušky. Blahopřejeme.

Venku bylo pořád nádherně, sluníčko trhalo rekordy a my jsme mohli jít pokračovat v tréninku obran. Poslední letošní sportovní akce se vydařila, většina z nás může být spokojena. Čeká nás zbytek podzimu a dlouhá zima, kdy až do jara máme čas na trénink našich psů na další zkoušky z výkonu, které nás čekají na jaře příštího roku. Určitě budeme trénovat hlavně poslušnost a obrany, pokud bude sníh, tak to bude slabší se stopami.

Tak a to je konec pohádky…, co to vlastně povídám. To je konec dnešních zkoušek, které byly, jak už bylo napsáno na začátku tohoto článku, posledními letošními zkouškami.