Letní tábor

Všechno máme zabaleno, naloženo, připraveno, můžeme vyrazit.

Počasí je trochu divoké, a tak uvidíme, co nás tentokrát čeká.

Vyrazili jsme brzy ráno, po šesté hodině, abychom se vyhnuli provozu přes Prahu a také abychom byli na místě dříve než bude velké vedro.

Já jsem vyrážela na cestu trochu nervózní, protože Winny měl v pátek střevní potíže. Zdálo se mi to jako ne úplně dobrý začátek dovolené. Podala jsem potřebné léky a doufala, že vše klapne a Winny bude OK.

Plánovaný odjezd v šest sice úplně nevyšel, neboť Kája zapomněl očkovací průkaz Ambry, takže se musel vrátit, zatímco já nakládala poslední věci do auta (zejména jídlo). Cesta ubíhala v pohodě, Prahu jsme projeli  bez problémů, hradecká dálnice je plná dopravních zúžení, což by bylo pochopitelné, kdybychom na trase v místech omezení viděli nějaké pracovníky usilovně pracovat. Na trase ale nebyla ani noha ... Ale možná tomu nerozumíme...

Přesto cesta probíhala bez problémů. Do Chlumce nad Cidlinou jsme dorazili po půl osmé a byli jsme mile přivítáni dvěma ridžbeky a jejich páníčkem, současným předsedou ZKO Chlumec nad Cidlinou Lukášem Jiroudkem. Prošli jsme si celý cvičák a dozvěděli se všechno, co bylo potřeba. Lukáš pak šel dosekat křovinořezem trávu okolo klubovny a my, protože se rychle začalo oteplovat, jsme se pustili do stavění prvního stanu. Šlo nám to dobře, už jsme sehraní, a tak bylo brzy první dočasné obydlí hotové. Vynosili jsme z auta věci a jeli na nákup do místního LIDLu nakoupit zásoby.

Když jsme se vrátili z nákupu, bylo už docela slušné teplo a dál se oteplovalo. Pustili jsme se do stavění druhého stanu, abychom měli hotovo, než bude vedro k padnutí. Už to šlo hůře, vedro nám dávalo zabrat.

Před polednem jsme měli hotovo a mohli jsme si konečně dát první kafe v novém působišti. Mohli jsme si konečně říci, že nám začíná dovolená...

Zmohla nás únava z vedra a intenzivní činnosti týkající se našeho zabydlování, a tak jsme na chvíli odpadli po kávě ve stínu místní úžasné pergoly u prostorné klubovny. Ostatně je na místě se o klubovně zmínit. V místní klubovně jsou dva splachovací záchody, což je samozřejmě přepych. Kromě toho je zde také sprcha s teplou vodou, což je také komfortní. Prostorné sezení pod zastřešenou pergolou jsme také velmi ocenili. Komfortem zavání i místní wifina, takže zůstáváme ve spojení se světem 24 hodin denně, což není vždy to nejlepší, že. Nicméně jsme na to zvyklí, a tak jsme rádi, že můžeme brouzdat po netu i tady... 

Já jsem také využila úchyty na houpačky a pověsila si houpací síť, kterou jsem si přivezla z domova. Do sítě jsem sebou flákla a užívala si klidu chlumeckého cvičáku.

Siestu nám přerušil déšť, to nám už ale nevadilo, protože jsme měli všechno hotové.  

Kolem páté hodiny dorazili další táborníci, Anetka s Rendou a s karavanem. A už bylo veseleji, bylo nás víc. Pro dnešek to mělo být celé osazenstvo, o nikom, kdo by dnes měl ještě dorazit, jsme nevěděli. Anetku s Rendou chytl prý na dálnici slejvák, nás to nejhorší asi minulo. Renda s Anetou byli ubytovaní rychle, s karavanem není tolik práce jako se stany :)

První den na táboře utekl strašně rychle. 

Prvni večeře na táboře byla z přivezených zásob. Večer byl příjemný, ale předpověď počasí nás zneklidňovala. Nic pěkného nás nastávající týden asi nečeká, vypadá to, že pěkně zmokneme.

No, uvidíme, počasí prostě neovlivníme, a tak to nějak musíme zvládnout. Na celých čtrnáct dnů mám naplánováno tolik věcí, že jsem mooooc zvědavá, co z toho stihnu udělat. Chystám se fotit, číst, psát reportáž z tábora, nějaké články bych měla napsat, taky cvičit se psem, protože letní výcvikový tábor je od toho, aby se přece cvičilo. Tak tedy uvidíme...

Ochladilo se, zmohla nás únava, a tak míříme do stanů, do spacáků. Pejsci jsou také ubytovaní, v kotcích, mají ustláno z domova přivezených pelíšků, jsou nabaštění, vyvenčení, takže mohou chrupkat. Jak to bude ale ve skutečnosti, to nevím, protože se z kotců stále ozývá Ambřin "pláč" a Domingův štěkot. Vypadá to, že noc bude zajímavá.

Ještě malá poznámečka ke zdravotnímu stavu Winnyho ... přes den to vypadalo dobře, takže dostal normální večeři.

Odhad byl správný, byla to zajímavá noc, ale o spánku se moc mluvit nedalo. První noc ve stanu je vždycky náročná, než si tělo zvykne na jiné spaní než máme doma.

Vstáváme kolem půl sedmé do mlhy. To by byla příležitost fotit pavučiny obalené korálky z mlhy. Ale nejdříve je potřeba obstarat psy a sebe.

Začínáme tradičním ranním rituálem. Nejdříme vyvenčit sebe, pak vyvenčit psy, projít se s nimi, aby si mohli přečíst ranní noviny. Zatím se zdá všechno v pořádku, v normálu. Poznáváme místní okolí.

Co plánujeme na dnešek? Měla by dorazit Lída s Betynou. Nikdo jiný na dnešek hlášený není.

Chlumecký cvičák je co by kamenem dohodil od města. Má pěknou, prostornou klubovnu, velký cvičební plac, který je do mírného svahu směrem k lesu. Z klubovny se díváme na severozápad, takže večer, když sluníčko zapadá, svítí vám rovnou do očí, když sedíme pod pergolou u klubovny.
Jak už bylo řečeno i napsáno, po celé délce klubovny je prostorná zastřešená pergola se stoly lavicemi, křesly a židlemi, takže místa co hrdlo ráčí.
Cvičák je situován v zahrádkářské nebo chcete-li chatařské kolonii, mezi chatičkami. Sousedi nejen zahradničí, ale také oplývají zvěřenou :), takže jsou tady k vidění kozel, kozy, kůzlátka, slepice, kohouti, kachny a samozřejmě taky psi. Kromě toho jsou okolní pole plná zajíců a vysoké. To naši psi zjistili okamžitě. A my taky.
Naproti cvičáku přes pole je penzion Alwin, kde prý výborně vaří. Určitě se o tom v týdnu půjdeme přesvědčit, penzion vypadá lákavě.

Ale nazpátek k ranním rituálům. Po obstarání potřeb pejsků přišla řada na nás, a tak vaříme kávu a snídáme.

Bylo příjemně, a tak po snídani vytahujeme psy a lehce cvičíme, aby se seznámili s prostředím a místními překážkami. 

Den na táboře strašně rychle letí, takže nic nestíháte. Buď obstaráváte svojí "hubu" anebo psy, chvilku klidu na odpočinek, a tak je to stále dokola. A než se nadějete, je večer a den je pryč.

Dnes bylo počasí slušné, trochu vedro, ale užívali jsme si ho, protože předpověď neúprosně sdělovala, že se počasí brzy pokazí.

Procházka s foťákem, focení kytiček, broučků, motýlů, procházka v lese se sbíráním hub, kterých je zatím pomálu.

Oběd v hospodě U koně v Chlumci, odpolední odpočinek, káva, prostě klídek, pohoda.

Kolem druhé hodiny dorazila Lída s Betynou. S navigací trefila cvičák bez problémů, dojezd perfektní, oproti loňskému bloudění prostě super. 

Počasí se začíná trochu kazit, fouká a sem tam kápne, Lída se snaží se rychle zabydlet a postavit obydlí, aby byla připravena, kdyby začalo pršet.  

Odpoledne mám po klidu. Zjišťuju, že Winny měl v kotci nehodu, střevní potíže, které jsme dovezli z domova a zdánlivě ustaly, se nyní vrátily. Ach jo, chudák Winny. Kdepak, my prostě nemůžeme mít chvíli klid. Než jsme jeli na tábor, tak jsme léčili problémy s ušima, kvasinky, a teď zase tohle. Takže je jasné, že máme povinně "klid" od výcviku. Nasadila jsem léky proti průjmu a já doufala, že se to rychle zklidní.

Po třetí hodině se přihnala bouřka a lijavec. Počasí se zkazilo, předpovědi meteorologům vycházejí. Máme se nač těšti. Nicméně po bouřce a lijáku se ještě vyčasilo, i když se znatelně ochladilo.

Večer už bylo opravdu chladno. Chvíli jsme poseděli, ale pak jsme se šli zachumlat do spacáků. Já byla nervózní, bylo jasné, že mě a Winnyho čeká asi zajímavá noc.

Přesně podle mých předpokladů byla za námi "noc plná vášní". Ze spacáku jsem vystartovala v jednu hodinu v noci, kdy se Winny přihlásil, že chce ven... Bylo mi ho líto, moc líto. Po půl hodině venčení jsme oba zalezli - Winny do svého kotečku a já do svého spacáku. Ráno v pět jsme zahájili druhé kolo venčení.

Obloha v těch pět ráno byla doslova pekelná. Když jsem Winnyho vyvenčila a zavřela znovu do kotce, aby si odpočinul, letěla jsem pro foťák a fotila jako vzteklá. Nebe před východem slunce bylo plné oblačnosti, která ozářená vycházejícím sluníčkem byla naprosto fantastická. Úplně fascinovaná úkazy na obloze jsem stála uprostřed placu na cvičáku a fotila a fotila a fotila...

Sluníčko vyšlo krátce po půl šesté. To jsem šla ještě padnout do stanu a zalézt do spacáku.

Focení bylo ale pro dnešek dost, protože pondělí skoro celé propršelo. Přeháňky se střídaly s lijáky a teplo také vypadá jinak...

Dopoledne se Winny trochu zhoršil a pak jsem zjistila, že z něj jde krvavý průjem. To už bylo na mě moc. Začala jsem hledat na internetu místní veterináře. Našla jsem, že jsou tu celkem tři. Naložili jsme Winnyho a jeli na veterinu. Bohužel jsme zjistili, že veterinář ordinuje až od 15 hodin. Takže čelem vzad a zpátky na cvičák.

Zajeli jsme na oběd Ke koni, potom na nákup do LIDLu. Nakoupila jsem maso, protože zítra budeme trošičku oslavovat, neboť mám opět po roce narozeniny...

Při prohlídce informací o městě jsem objevila dalšího veterináře, který bydlí nedaleko a ordinuje od 13 hodin. Zvedám telefon a volám ... pan doktor je velmi příjemný, na jednu hodinu jsme před ordinací. Za plotem na nás štěká dobrmanka. Pan veterinář nás přijal, vyšetřil, vyptal se na potíže a pak jsme dostali léky. Frčíme zpátky na cvičák, v poblitém autě :(

Z dnešního dne nejsou skoro žádné fotky, protože skoro celý den byly přeháňky a hlavně nebyla nálada. Snad bude zítra lépe. Znáte to, jak psovi nebo vám něco je, nestojí to za nic. Nějak se nám ten start dovolené moc nepovedl...

Dnes nedorazil nikdo nový, takže jsme ve stejné sestavě.

Večer jsme krátce poseděli a šli spát.

Noc na dnešek byla klidnější. Já jsem spala sice celou noc "jako na vodě", ale Winny byl ráno v pohodě, takže v podstatě asi dobrý :). Bodejť by ne, když Winny drží hladovku ... na doporučení veterináře. Dnes bude mít k jídlu uvařenou rýži s trochou vývaru z libového kuřete. Tak uvidíne, co se bude dít.

Dorazili noví táborníci, Roman Šonský a Lucka Hlochová. Budou obrany :) ale my s Winnym máme smůlu, kousat nemůžeme, když není v pořádku. A propos, abych nezapomněla, nikdy nemůže zůstat u jednoho, a tak kromě střevních potíží si pořídil Winny ještě jednu bolístku, zatrhl si dráp na levé přední noze. Honili se s Ambrou a trošku se srazili, váleli sudy a výsledek - zatržený dráp a kulhání. Zkrátka a dobře, pořád něco...

Ale nazpátek k denním událostem. Teplo tedy prý vypadá jinak, no ale mohli jsme být rádi, že neprší. Roman s Luckou se ubytovali, postavili stan, ustájili psy a chvíli se rozkoukávali. Pak začaly obrany. Trénink byl pohodový, kousali jsme až do večera. Na obrany dorazila takyé Bára s běloušem Indiánem. Indy byl moc šikovný, zvládnul cizí prostředí i trénink v pohodě. Připravují se na podzimní zkoušky, na ZM.

Dnes večer se bude slavit !   

A co se bude slavit? No přece moje narozeniny. Zase jsem o rok starší ...

Máme naložené kuřecí a vepřové maso, máme povoleno zapůjčit si místní gril s lávovými kameny, máme vínko, zeleninový salát, no prostě samé dobroty. Na grilování jsme se těšili celý den.

Než obstaráte psy, obstaráte sebe, je to spousta práce. Ale konečně někdy kolem deváté sedáme k výborné večeři, masíčko od Káji je prostě vždycky výborné. Pěkně jsme si nacpali bříška, pěkně jsme poseděli  a pěkně popovídali. Lída se hezky odvázala, byla hodně vtipná, a tak jsme se celý večer nasmáli. Byl to fajn večer, jen víc takových.  Je moc fajn, když můžete posedět s přáteli a je vám prima.

Večer byl moc příjemný, jen bylo trochu chladno. Anetka odpoledne vyrazila do Chlumce a přivezla si z obchodu vedle restaurace U Koně dlouhý teplý kabátek. Moc se mi líbil, a tak jsem se musela opičit a jela jsem si ho taky koupit. A abychom nebyly úplně stejné, tak jsem si koupila trošku jiného střihu a jiné barvičky. Bylo mi v něm příjemné teploučko.

Večer utekl rychle, i když jsme to trochu protáhli. Bylo asi kolem jedné, když jsme šli spát. Zavrtali jsme se do spacáků a chrupkali až do rána. U pejsků byl taky klid, občas sice někdo štěknul, takže jsme přemýšleli, čí je to pes, co štěká, ale nakonec jsme usnuli.

Vstáváme po šesté, venčení pejsků volá, byli hodní celou noc, jen sem tam nějaký štěkot. Nejvíc tady štěká samozřejmě Rendův Dingo. Je to prostě hlídač...

Venčím Winnyho, vypadá, že je v pohodě. I dnes bude mít klidový režim a samozřejmě dietu, rýží s kuřetem. Stále pokulháváme, drápek nás zlobí. Je vytrčený, jak je poraněný, ale nechce se mi s tím teď něco dělat, kdybych šla na veterinu, je pravděpodobné, že by mu ho veterinář strhnul, a to se mi tedy tady nechce. Přece jen bude lepší řešit drápek až doma. Uvidíme. Všichni se připravují na dopolední obrany, dnes se bude kousat taky na ringo. Já Winnyho zavírám, aby byl v klidu, vytahuju foťák.

Taková malá zmínka pro legraci. Kotce jsou tady na chlumeckém cvičáku umístěny ve dvou řadách zády k placu (to je logické, aby psi neviděli, co se děje na place a byli v klidu) a tedy čelem k lesu, k cestě okolo cvičáku. Jsou dřevěné, a tak jsou mezi prkny na zadní straně kotců škvírky. Museli jsme se skoro každý den smát, jak všichni psi, kteří byli umístěni v první řadě kotců, šmírovali škvírami mezi prkny, co se děje na place a kdy jdeme ke kotcům. Seděli tedy skoro stále zády ke dvířkům z kotce a čučeli škvírami... bylo to hodně legrační, jak se snažili mít přehled.

Vyvenčeno, připraveno, Roman se oblékl do figurantského obleku a můžeme začít. Na trénink dorazila také Majka a Pepa se svými psy. Dopoledne uteklo jako voda, všichni měli odkousáno na rukáv, a tak se Roman převlékl do ringového obleku a na plac šli trénovat René s Domingem a pak Lucka s Romanovým Rebelem. Oba byli skvělí, bylo na co se koukat.

Roman si také zatrénoval s Rebelem pachové práce, bylo to moc zajímavé. Psi jsou neuvěřitelně šikovní, většinou je problém pouze v nás a v metodice, jak psy učíme to, co bychom chtěli, aby uměli. Ne vždycky se nám daří psovi všechno vysvětlit tak, aby správně pochopil. Je to ale velmi zajímavá práce.

Počasí nám dneska přálo, sem tam nějaká přeháňka, teplota vcelku dobrá, zkrátka docela fajn na práci. Den utekl rychle a nás opět čekal večer. Bylo potřeba vyvenčit pejsky, nakrmit je a obstarat. Od včerejška zbylo ještě jídlo, a tak Kája opět držel službu u grilu a všechny nás nakrmil. Bylo to fajn, prostě dobrota. Večer pak proběhl v příjemné atmosféře, poseděli jsme pod pergolou a libovali si, jak je to na chlumeckém cvičáku super. Jen nám dnes padala víčka dříve než včera, a tak jsme odkráčeli  do hajan.

Na psaní reportáže tentokrát bylo málo času. Tedy, abych byla přesná, asi by se čas našel, ale přišlo mi to líto trávit čas na dovolené u počítače. Říkala jsem si, že reportáž napíšu až doma, určitě si to budu všechno pamatovat, a když ne, budu vzpomínat podle fotek.

No, pěkné houbeles, řekla bych… čím delší čas utekl od návratu z tábora, tím méně mi zbylo v hlavě vzpomínek… Tak vzhůru do psaní, co nejdříve, než zapomenu úplně všechno, neboť přijdou nové zážitky, nové akce a všechno z hlavy bude fuč…

Jak to jen bylo v ten čtvrtek? Z tohoto dne totiž nemám skoro žádné fotky …

No určitě jsme ráno vstali, že …

určitě jsme šli vyvenčit psy a pak se šli nasnídat.

Na čtvrtek byl plánovaný poslední trénink obran, protože Roman s Luckou dnes plánovali odjezd z tábora.

Ke slovu přišel i archiv počasí, což je úžasná věc, protože si můžete na internetu vyhledat, jak bylo v den, který potřebujete. A tak hledám tento den v archivu a už vím, proč nemám skoro žádné fotky.

Bodejť by nějaké byly, když lilo skoro celý den a také nebylo žádné teplo. Říkali jsme si, že léto a teplo vypadá jinak.

A tak se dnes nikomu ani moc do tréninku nechtělo. Nakonec se někteří z nás pochlapili a přece jen svého psa na obranách vyvětrali, ale nepřehánělo se to ...

Ve chvílích mezi jednotlivými přeháňkami deště a lijáků Roman s Luckou sbalili svoje saky paky, po obědě naložili psy a vyrazili směrem k domovu a my jsme osiřeli.

Renda s Anetou (jestli si dobře vzpomínám) myslím...  vyrazili na výlet a my jsme odpočívali, četli a „přemýšleli“ ….

Ještě, že na zítřek byly předpovědi počasí trochu nadějnější, mělo se začít oteplovat a i s deštěm se to mělo lepšit.

Tak snad to meteorologům vyjde, přáli jsme si usilovně. Nakonec ale i takový den, kdy se nedá vymyslet moc venkovních aktivit, je k něčemu dobrý.

A jestli se ptáte, k čemu, tak k tomu, abyste „vypnuli“ a odpočinuli si. Když prší, kráááásně se spí. V hospodě dobře vaří, v LIDLu se také dají nakoupit nějaké dobroty, tak co vlastně člověku schází, žejo…

Pravda je, že večer bylo docela chladno a pod pergolou jsme seděli všichni zabalení do teplého oblečení, a tak jsme brzy zamířili do stanů. I pejsci dneska brzy chrupkali, pro ně bylo ochlazení sice příjemné, je jim totiž lépe, než když je vedro. Ale nás to moc netěšilo, plácat se v pláštěnkách a holinkách.

A tak jsme se zabalili do spacáků, přikryli dekami a spali spánkem spravedlivých až do rána. Tato noc byla na letošním táboře nejchladnější, do rána měla klesnout rtuť teploměru na deset stupňů.

Mokro, chladno, všechno vlhké … no už se těšíme na slibovaná vedra, že se ohřejeme… než zase začneme nadávat, že je moc teplo, však to znáte.

Konečně zlepšení počasí ! Honem vytahujeme foťáky a vyrážíme s Kájou na procházku, fotíme jako blázni, motýly, brouky, kytičky, bodláky, krajinu a vůbec… Honem, honem, aby nám nic neuteklo. Týden utekl jako voda a zítra budeme mít polovinu dovolené za sebou. Proč dny volna tak rychle utíkají ?

Dnes tedy konečně trochu lépe, po třech dnech, kdy si z nás počasí dělalo dobrý den. Sice sem tam přeháňka byla, to ne že ne, ale oteplilo se a my jsme přemýšleli o šortkách.

Já stále držím Winnyho relativně v klidu. Střevní potíže ustoupily, ale jsme stále na dietě, rýže a vařené kuře. Drápek na levé přední noze zatím nic moc, na veterinu se mi s tím nechce, určitě by to veterinář strhl a do toho se mi nechce, zkrátka – uvidíme. Winny se začíná nudit, ale musíme to vydržet, nedá se nic dělat. Meteorologové předpovídají na další dny tropická vedra, takže je víc než pravděpodobné, že toho moc stejně nenatrénujeme… no aspoň si odpočineme.

Dopoledne rychle utíká, naše procházka s foťáky ho dokonale vyplnila, a tak vyrážíme na oběd do zahradní restaurace U Koně. Vaří tam výborně, je tam stále plno, obsluha je vcelku ve většině případů rychlá, příjemná, najíte se tam vcelku levně, když si dáte polední menu. To obsahuje zhruba pět jídel, která se každý den mění. Zatím jsem tam neměla jídlo, které by mě nechutnalo. Porce velké, z hospody jedete nacpaný k prasknutí. Zkrátka není na co si stěžovat. Vedle restaurace U Koně je krámek, kde najdete skoro všechno, co chcete, tedy zejména „hadry“, jak říká Kája … No jsou to ale trochu jiné „hadry“, než mají u nás, a tak skoro každý den zarazíme a očumujeme. Také tady najdete základy drogerie a drobného zboží do domácnosti. Každý den donesu nějaký „dárek“, který se hodí, pro každého nějakou drobnost z dovolené…

Odpoledne vyrážíme na krátký výlet na nedaleký Barešův ranč. Byli jsme tam už vloni, líbilo se nám tam, jsou tam volně se pasoucí zvířata, mají tam taky koníčky. Sice to trochu foukalo, ale sluníčko už se snažilo. Vloni jsme jeli z druhé strany, od Městce Králové. Letos ze strany druhé, od Chlumce… no a tak jsme si trochu zajeli, než jsme trefili tu správnou cestu … Prošli jsme se, „cvakli“ pár obrázků, dali si dobrou zmrzlinu, poseděli u jezírka. Bylo to fajn. Na zpáteční cestě jsme zajeli do penzionu Alwin, kde jsme domluvili s jeho majitelem možnost stopování na jeho loukách. U penzionu jsou ohrady, kde jsou oslíci, koně a bílá lama. Byla ostříhaná a vypadala jako ďáblík. Místní nám říkali, že je to pěkná rošťanda a že je docela drzá. Tak jsme se jí radši klidili z cesty a frčeli zpátky na cvičák.

Den utekl a byl tady zase večer. Absolvovali jsme pravidelný večerní rituál, venčení, krmení, pak večeře, sprcha a chvilka posezení u klubovny. K lepšímu musím tentokrát dát jednu příhodu. Sice si už nepamatuju, který den se odehrála, ale to nevadí. Musím na Lídu prásknout, co nám vyprávěla. Jeden večer se vysprchovala a pak, když jsme šli spát do stanů, se rozhodla, že se na noc namaže, po koupeli. A tak se namazala. Potmě. No a jistě už možná tušíte, co se stalo … No, ráno se pochlubila, že se místo tělovým mlékem namazala šamponem. Trochu se sice divila, proč to lepí, ale prostě sáhla po jiné lahvičce. Jo to se holt stává, když si člověk nerozsvítí. Takže se ráno šla hned znovu osprchovat, protože se prý celá slepila J. Tak to jsme se pobavili, ale to se prostě může stát každému … Určitě každý z nás má v rukávu nějakou podobnou historku, jen se s ní možná nepochlubí a nepřizná se J.

Dnešní večer byl vlahý, přes den bylo dokonce kolem 22 stupňů, ale večer se zase ochladilo. Tak dobrou noc a hezké sny.

Tak dneska "půlíme" dovolenou. Je jasné, že ta druhá půlka uteče ještě rychleji, než ta první. Pomalu člověk začíná přemýšlet, co na něj doma a v práci zase čeká... no, tak si ještě dáme pauzu s takovým myšlenkami a zkusíme odpočívat a naplno užívat každou hodinu dovolené.

Počasí se nám začalo vylepšovat, oteplilo se a podle předpovědí nás čeká celý týden úmorných veder. Takže hop a skok, z vlhka a chladna rovnou do tropických teplot.

Dnes končí dovolená našim přátelům Rendovi a Anetce. Ač neradi, začali balit, protože povinnost volá, práce se sama neudělá ... Takže pá pá, jeďte opatrně a na shledanou na cvičáku v Letech.

Ranní rituál máme za sebou. Tady jsou si dny podobné téměř jako vejce vejci :) Pořád dokola obstaráváte sebe nebo psa aneb hlad, venčení, hlad, venčení, hlad, venčení, spát ... No, trochu jsem to sice přehnala, ale v zásadě to o moc jiné není. Tedy v běžné dny, kdy nejedete například na výlet. Když jsme byli na obědě ve městě, projížděli jsme okolo zámku Karlova Koruna. Tudy projíždíme denně minimálně jednou. Ale dnes jsme si řekli, že navečer bychom mohli jít do zámecké zahrady. Na zámku jsme byli vloni, takže prohlídku jsme absolvovali. Ale zahrada vypadá moc pěkně a vloni jsme na ni neměli moc času. Jak jsme se rozhodli, tak jsme taky udělali. V podvečer jsme zajeli na parkoviště k zámku a udělali poznávací procházku rozlehlým zámeckým parkem. Vloni byla část zámku v opravě, letos už bez lešení. Park má několik vchodů (chcete-li východů) do města. Jak bylo navečer vidět, je hojně využívám pejskaři na venčící procházky. My jsme sebou psy neměli, ale měli jsme foťáky. Jak taky jinak. Bylo tam moc fajn. Na cestě zpátky jsme udělali průzkum u penzionu Alwin, protože jsme pojali myšlenku udělat si koncem týdne super večeři a zajít si na tataráka, jak nás vloni lákal Olda, který o tataráku na Alwinu básnil. Tak jsme konečně zjistili otevírací dobu penzionu, což nás trochu zklamalo, ale nakonec to chápeme, protože na Alwinu jsou asi ubytovaní hosté, navíc je vidět, že tento penzion je využívaný k akcím typu svateb. No, uvidíme, jestli něco před koncem dovolené ještě vymyslíme...

Den utekl rychle a nás čekal zase večerní rituál - venčení, krmení a pak koupání a večere. Zůstali jsme "tři mušketýři" já, Kája a Lída. V plánu má přijet Alice Kubaníková, která se zítra vrací z tábora ze Zátaví. Přijet by měla asi v pondělí. Kromě toho je naplánovaný trénink obran na středu s Danem Suchopárem. No uvidíme, protože jestli předpovědi meterologů vyjdou, budeme celí upečení ... Dnes teploměr ukazoval skoro 29 stupňů ...

A ještě večerní focení západu sluníčka. Obloha vymetená, červánky ...

Neděle 30. července 2017

Je ráno, 5 hodin10 minut ...

Vstávat, oblíknout, vzít foťák a jít fotit východ slunce.

Tak jsme se včera večer domluvili, a tak jsme také učinili. Času není nazbyt, všechno je o minutách, vteřinách.

a pak to jde ráz na ráz ...

Po pravdě, moc se mi vstávat nechtělo, ale stálo to za to :)

Předpověď počasí na dnešek byla vyloženě letní, tedy vedro, bouřky z tepla. Foťák jsme měli v ruce brzy ráno a pak večer, kdy je tady v Chlumci moc zajímavá obloha. Dnes na ní jezdili nebeští jezdci :) a bylo co fotit ...

Jinak byl dnes odpočinkový den, a tak jsme měli "polední klid" skoro celý den. Také se trochu rozvinul "čtenářský kroužek", zejména Lída louskala jednu knížku za druhou :-)

a nakonec bouřková obloha... bouřka nás naštěstí minula.

Předpovědi meterologů na nadcházející týden byly plné vysokých teplot, zkrátka měla být pekelná vedra.

I tak jsme se večer domluvili, že zítra vstaneme hodně brzy, vyvenčíme, nasnídáme se a vyrazíme na výlet. Jako cíl zítřejšího výletu jsme vybrali nedaleké městečko Lázně Bohdaneč. Když "si švihneme", budeme nazpátek ještě než bude velké vedro.

Pejsky necháme odpočívat v kotcích, v těchto vedrech jsou rádi, že jsou rádi.

Dobrou ...

Jak jsme večer vymysleli, tak jsme ráno učinili :-)

Vstávali jsme kolem šesté hodiny. Bylo příjemně. Vyvenčili jsme, nasnídali jsme se a kolem sedmé jsme už frčeli směr Lázně Bohdaneč. Bylo by to kousek, je to tak 35 kilometrů, ale cestu nám trochu znepříjemnila uzávěra cesty kousek za Chlumcem směrem na Pardubice. Asi pět set metrový úsek silnice byl jen v omezeném provozu na světla, protože tam opravovali silnici. Stáli jsme v koloně a čekali a čekali. No to bude radost, až se budeme v tom vedru vracet zpátky, říkali jsme si...

Nicméně po půl osmé jsme vystupovali na náměstí v Lázních Bohdaneč před lázněmi. Zahrada v lázních je moc hezká, bylo tam moc příjemně, chladivo a krásně se tam dýchalo.

Na procházku jsme si vybrali "Gočárův okruh", což je naučná stezka Gočárův okruh je 5 km dlouhá vycházková trasa. Vede kus městem ale i volnou krajinou. A na cestě se můžete seznámit se s pozoruhodnými místy a stavbami města Lázně Bohdaneč. Pojmenování okruhu připomíná významného architekta Josefa Gočára a zejména výsledky jeho působení ve městě na počátku 20. století. Trasa začínala i končila na náměstí. Tam je krásný barokní kostel a renesanční budova radnice. Mezi nejzajímavější zastavení naučné stezky patří lázeňský pavilon Gočár, vodojem a funkcionalistická vila (vyprojektované J. Gočárem), dále pak sluneční hodiny, Kuttnerova kaplička, Tillerovo sedátko a další. Také se jde kolem místního hřbitova, je tam moc hezká alej. Zkrátka procházka se vydařila, foťáky jsme provětrali.

Pravda je, že když jsme se kolem desáté vraceli nazpět na náměstí, začínalo být už pořádné vedro. Ještě jsme vyfotili trolejbus na kruhovém objezdu a pak už jsme nelenili a frčeli směr k našemu přechodnému domovu, na cvičák do Chlumce. Po cestě nás trochu zdržela uzavírka silnice, chvíli jsme strávili v koloně, ale pak už nám nic nestálo v cestě spěchat za našimi pejsky.

V poledne jsme sjeli do města na oběd a pak už jen odpočívali do pozdního odpoledne. Pak nás napadlo jít se podívat do lesa. Vedro bylo k padnutí, takže nás nenapadlo, že bychom v lese něco našli, tedy myšleno houby. Ale kupodivu jsme pár hub našli. Přece jen, minulý týden tady pršelo skoro každý den, tak možná porostou.

A opravdu rostou. Tak to bychom mohli něco nasbírat a nasušit... 

A tady nastává situace, kdy mě došla slova ... anebo že by mě chyběl čas na poznámky... Prostě od té doby utekly téměř dva roky a já tápu, proč jsem tu reportáž z letního tábora v roce 2017 nedopsala. Přiznám se, že prostě nevím... A tak se chytám, jako tonoucí se stébla trávy chytá, fotek z posledních dnů tábora v srpnu 2017. 

V úterý 1. srpna 2017 jsem zřejmě foťák do ruky vůbec nevzala, protože z tohoto dne nemám žádou fotodokumentaci... Překočíme tedy tento den a budeme se věnovat následujícímu dnu, a to středě 2. srpna 2017 ...

Podle fotografií to vypadá, že se počasí konečně umoudřilo a my jsme vyrazili s foťákem na procházku v okolí tábora. Fotili jsme kytičky, hmyzáky, houbičky, plevely, bodláky, ale taky nedaleký ranč, kde běhali po loukách koně. Po procházce s foťákem jsme se pravděpodobně, tak jako v ostatní dny na tomto táboru, vydali do lesa na houby. Tohle léto jsme měli na houby opravdu kliku. Hodně pršelo, a tak jsme si houbaření opravdu všichni užívali. Nebylo dne, kdy bychom nevyrazili do lesa a neudělali kolečko okolo nedaleké obory. Vždycky jsme něco donesli. A proto bylo taky asi málo času na psaní, neboť jsem buď houby sbírala anebo pak čistila, krájela, sušila a pak už na psaní nedošlo.

Takže fotečky, ať vidíte, že si nevymýšlím .

výlety - Kunětická hora

Pátek 4. srpna 2017

Dnes je poslední den dovolené, balíme a připravujeme vše na zítřejší odjezd. Bylo nám fajn a ani se nám domů nechce. I když nám zrovna počasí moc nepřálo, užili jsme si zdejší pobyt ...

Letní výcvikový tábor pro naše členy bude pořádán v termínu od 22.července 2017 do 5. srpna 2017 v areálu ZKO Chlumec nad Cidlinou.

Informace k letnímu výcvikovému táboru

Aktuálně 19. června  2017:

Prázdniny jsou už skoro za dveřmi, a tak se i nám blíží dovolená a s ní tradiční letní výcvikový tábor.

Tábor, který pořádáme my, se nepodobá hektickým táborům, kde se cvičí od rána do večera celý týden, abyste dohnali to, co jste nestihli v průběhu roku. Náš tábor je pohodová dovolená, kdy se věnujeme sobě i svým psům, trochu si zacvičíme, ale zejména odpočíváme, jezdíme na výlety a pořádáme denní sedánky u skleničky dobrého moku, eventuelně s dobrou krmí :)

Termín konání: od soboty 22. července 2017 do soboty 5. srpna 2017

Místo konání:   Areál ZKO Chlumec nad Cidlinou

Účastníci: členové naší ZKO s rodinnými příslušníky

(po dohodě lze udělat výjimku, například pro naše kurzisty, případně naše dobré známé)

Poznámka: není nutné pobývat celých čtrnáct dnů, možné je na pár dnů, na víkend, zkrátka jak je každému libo

Ubytování:  

ve vlastních stanech, karavanech, pod širým nebem...

Ppokud vám ale nevyhovuje takovéto ubytování, určitě by se v okolí našel nějaký penzion. To ale, vzhledem k tomu, že jsme letos změnili působiště, nemáme dosud prozkoumané.

Doprava: po vlastní ose (nejlépe autem...). Chlumec nad Cidlinou je pár kilometrů

Souřadnice cvičáku: https://goo.gl/maps/bA7dBbJpcp22

Strava: v restauracích ve městě, případně z vlastních zásob. Určitě však prozkoumáme okolí a najdeme místa, kde se nám bude líbit.

V místě je LIDL a spousty dalších obchodů.

Tak jako v minulých letech vítáme návštěvy příbuzných, známých, kamarádů a přátel. Na návštěvu je však záhodno dovážet na ochutnání táborníkům dobroty z vlastních zahrádek, nevylučují se ale ani výrobky z cukráren, prodejen masa a podobně. Na táboře totiž velmi rychle vytráví :)

Fantazii se tudíž meze nekladou...

Vybavení klubovny: standardní

Cena za pobyt: cena lidová 

Účastníci tábora: upřednostňujeme členy naší organizace s rodinnými příslušníky, po dohodě je možné učinit výjimku a přibrat i další účastníky... Nicméně, jak již bylo řečeno a napsáno, náš tábor není klasickým výcvikovým táborem pro širokou veřejnost, je to spíše naše klubová záležitost, kterou pojímáme spíše jako dovolenou se svými psy.

Program tábora: 

• tréninky obran - podrobnosti budou doplněny 
• trénink pachových prací v rámci možností na místních terénech
• tréninky poslušnosti
• volná zábava
• odpočinek
• výlety
• koupání v místním koupališti

Zájemci o tábor něchť se hlásí u Aleny Vanžurové (písemně, e-mailem, osobně, telefonicky...), a to prosím co nejdříve, abychom měli přehled, kdo pojede a kolik nás bude.

Co jsme ještě neřekli ...?

Cvičák v Chlumci nad Cidlinou je kousek od Městce Králové, kam jsme jezdili více než deset let. Nachází se na okraji města a sousedí se zahrádkářskou kolonií a lesíkem.

U prostorné klubovny je velké kryté sezení, ohniště na opékání dobrot, kynologické překážky a samozřejmě jsou zde odkládací kotce.

Ostatní podrobnosti prozkoumáme na místě a věřím, že budeme spokojení a že se nám tam bude líbit.

Na tábor je možné přijet i jen na pár dnů nebo jen na návštěvu, třeba ve dny, kdy budou tréninky obran.

Na táboře je spoustu času, který trávíme nejen hrami a výcvikem se psy, ale také fotografováním, výlety, povídáním o věcech, na které běžně není čas. Tábor je prostě výborný na tmelení kolektivu (tlemení též).

Už se moc těšíme, že budeme grilovat maso a opékat buřty na ohýnku, už se nám sbíhají sliny.

Sebou vezeme také elektronické záležitostí, abychom zůstali ve spojení s "letovským" i jiným světem a na táboru nezdivočeli. Také je dobrým zvykem psát v rámci možností reportáž on - line  z dění na táboru. Na táboru se též vyskytují paparazzi, kterým nelze uniknout, takže se těšte na fotografie z různých příležitostí, nečekaných událostí, kdy to možná vůbec nebudete čekat. Pravidelně je nutné fotit východy slunce, což se stává však jen velmi výjimečně, neboť ráno je moc práce a východ slunce je těžké stíhat. To si lze vynahradit focením západu slunce.

Vzhledem k tomu, že jsem v místě byla vloni na podzim na malou chvíli, jsou moje informace v tuto chvíli zcela vyčerpávající.

Na případné dotazy v rámci možností odpovím.

Tak a nyní zbývá jen toužebně si přát, aby bylo snesitelné počasí... nechceme přece žádný zázrak, nemusí být ani velké vedro, sem tam nevadí ani nějaký deštíček, nejlépe v noci může sprchnout, když spíme ve stanech, to se dobře dýchá... přes den by mohlo být tak maximálně 25 stupňů, oblačno, poránu tak kolem 15-17 stupňů, aby se dalo slušně čuchat... Na to, jestli naše přání bude splněno si počkáme do reálného času, zkusíme trochu čarovat... 

No nicméně pokud zavzpomínám, byly některé roky takové, že jsme sebou měli zimní teplé věci, které byly pravidelně v permanenci a na šortky a plavky vůbec nedošlo...

Také pláštěnka a holiny jsou nezbytnou součástí výbavy sebou na tábor... možno sebou vzíti i deštník...

No zkrátka a dobře, počasí nevymyslíme, nějak snad bude... Výkyvy počasí v posledních letech nás dostatečně vyškolily.

Nebude-li pršet, nezmoknem, bude-li pršet, pravděpodobně zalezem..., možné je, že v případě strašné zimy i zatopíme v klubovně v kamnech. To obzvláště tehdy, budeme-li opravdu mokří... Je nutné počítat s tím, že také může foukat...

Jestli jste dočetli až sem a nejste z toho celí tumpachoví, tak vám prozradím, že jsem veselá kopa a trochu si z vás utahuju... (a to já dělám ráda, jde mi to nějak samo)