Ostatní akce

VÝROČNÍ ČLENSKÁ SCHŮZE

Výroční členská schůze se konala v sobotu 11. února 2012 v Pivovaru MMX v Letech.

Schůze byla tentokrát volební, protože výboru naší organizace a revizní komisi skončilo pětileté funkční období.

Členská schůze zvolila nový pětičlenný výbor ZKO na další pětileté funkční období a také pětičlennou revizní komisi na stejně dlouhé funkční období.

Složení nového výboru ZKO Lety:

Složení nové revizní komise ZKO Lety:

Členská schůze proběhla v příjemné atmosféře. Vzhledem k tomu, že to byla schůze volební, bylo třeba, aby se nás sešla nadpoloviční většina.

Z důvodů nutné omluvy některých našich členů, ať už ze zdravotních důvodů nebo z důvodů pracovní zaneprázdněnosti, se nás sešlo 33, takže se nám schůze trochu protáhla o 30 stanovených minut, kdy jsme čekali, zda se ještě někdo nedostaví posílit naše řady. Po odročeného půlhodinovém začátku byla schůze zahájena a pak už vše dostalo ten správný spád.

Proběhly volby, byly přečteny všechny zprávy týkající se loňského roku. A nakonec přišlo to nejzajímavější - předávání ocenění za úspěchy a získané body v psovodské ligy za rok 2011. Byly vyhlášeny výsledky v chovu i ve výkonu.

Vyhlášení účastníci psovodské ligy, kteří byli přítomní, převzali jako ocenění poháry a diplomy. A protože nikdy nemůže být nic úplně bez chyby, došlo nedopatřením či opomenutím k tomu, že mě při přípravě diplomů "vypadli" dva psovodi z "chovu". I když už to dodatečně "neokecám", prostě se to stalo a já se jim za to omlouvám.

Vše je už napraveno, v seznamu oceněných psovodů jsou již zapsáni i s body, které získali. Diplom i pohár dostanou dodatečně.  

Jo, prostě toho bylo nějak moc najednou. A tak:

Kdo nic nedělá, ten nic nezkazí.

Kdo nic nezkazí, ten je pochválen.

Kdo je pochválen, je povýšen.

Kdo je povýšen, nic nedělá..... a tak to prý jde stále dokola.

Vyhodnocení psovodské ligy za rok 2011 – chov

Psovodské ligy v chovu se zúčastnilo celkem 12 členů členové. Všichni obdrží diplomy a poháry jako ocenění úspěchů v chovu za loňský rok.

Vyhodnocení psovodské ligy za rok 2011 – výkon

Psovodské ligy ve výkonu se zúčastnilo celkem 14 členů. Všichni obdrží diplomy a poháry jako ocenění sportovních úspěchů v loňském roce.

Členové výboru se rozhodli ohodnotit mimo pořadí v psovodské lize mimořádné výkony v loňském roce.

Ocenění figurkou německého ovčáka si jistě zaslouží mimořádné výkony Majky Šubrtové se psem Brenem z Hromadného a Vládi Kasla se psem Irem za složení těžké zkoušky z výkonu obranáře 2. stupně.

Mimořádné ocenění si zaslouží také Petra Fürstová za předvedení feny Chakiry z Gargamellu na klubové výstavě německých ovčáků v Norimberku v září loňského roku. Připravit psa na takovouto výstavu obnáší hodně práce, ale také odvahy se vydat do země původu německého ovčáka a psa tam prezentovat ve vysoké konkurenci. Petra může být na umístění Chakiry V59 náležitě pyšná. Patří jí za to naše uznání a ocenění figurkou německého ovčáka.

Všem blahopřejeme k loňským úspěchům.

Tak jako každý rok musíme konstatovat, že někteří z vás nebyli v psovodské lize uvedeni, přestože se zúčastnili v průběhu loňského roku závodů, zkoušek z výkonu nebo výstav, či jiných aktivit.

Pravidla ligy jsou jednoznačná, podklady pro psovodskou ligu je nutné dodat do 31. prosince, aby mohly být výsledky započítány a hodnoceny.

Kopie dodaných podkladů, diplomů nebo výsledkových listin z akcí budou zaneseny do kroniky.

Snažíme se motivovat vás k dalším výkonům, které opět za rok oceníme. Ať se vám všem v letošním roce daří dosáhnout dalších úspěchů.

OSLAVA JUBILEA JIRKY HŮLY

Čas letí jako spřežení... já nechytím ho, ani vy....

Ach jo, to se zpívá v jedné staré písničce, kterou, už ani nevím, kdo vlastně zpíval.

Každému z nás léta přibývají, což je jistě spravedlivé -:), protože přibývají všem stejně. Jirkovi Hůlovi se však letos přihodilo, že oslavil tak zvané "kulatiny", které už opravdu stojí za to. Sedmdesátka, to je už úctyhodný věk, kdy většina "důchodců" sedí od rána do večera u televize. A tak jsme se s manželkou Jirky, Marikou, tajně domluvili, že Jirkovi uděláme k narozeninám radost a koupíme mu novou "placatou" televizi. Ke komplotu došlo tajně, těsně před prázdninami a jeho součástí bylo i to, kde bude oslava narozenin probíhat. No přece jasně, že na Letovském cvičáku. Jirka však nesměl mít o tom ani tušení!

A jestli se teď ptáte, zda se povedlo všechno utajit - odpověď zní ANO, povedlo. Až do dne oslavy, do soboty 11. srpna 2012, (narozeniny měl sice 8.8. - ale to bylo ve všední den, takže...) neměl ani tušení, kde bude oslava probíhat. Pravda je, že možná nějaké tušení asi měl, když jsme si po straně párkrát šuškali a telefonovali si... nicméně na to množství lidí, kteří o plánované oslavě věděli, se fakt nic neprofláklo!

No a jak to všechno dopadlo?

Dopadlo to výborně, byl jen trochu v šoku... aha, tak to je zase z jiné písničky...

V daný den jsme se postupně všichni sešli na našem cvičáku. Začínalo to úzkým kruhem rodinným, do kterého postupně přibývali kamarádi a známí, a to nejen z našeho klubu. Za Jirkou dorazili kamarádi z Nového Strašecí, Tuchlovic a dalších kynologických klubů. Zastoupení jsme měli samozřejmě také my - Letováci (a spol.) a samozřejmě rodina. Dohromady se nás na cvičáku sešlo podle mého odhadu přes třicet.

Jídla bylo, že se to nedalo sníst. Byly nám servírovány samé dobroty, počínaje masíčkem, konče ovocem. K pití pivko nebo víno, tvrdý alkohol jsme předem po tajné domluvě s Marikou naprosto vyloučili. A jak vidno, bylo to prozíravé a dobře jsme udělali.

Pro oslavence se scházely všechny možné dary, takže jeho dojetí nemělo konce. Nakonec to můžete sami posoudit ve fotogalerii, kterou najdete proklikem na přiložený obrázek...

A co říci na závěr?

Z mého úhlu pohledu se oslava moc povedla. I když jsme byli značně nesourodá společnost, fungovalo všechno naprosto skvěle. Nikdo se neopil, nikdo se nepopral -:) . Panovala zkrátka skvělá nálada. A oslavenec se, podle jeho tvrzení, cítil moc dobře a dárky dojetím oplakal.

Tak Jirko, ještě jednou všechno to nejlepší, hodně štěstíčka a zdravíčka k té tvé sedmdesátce! A i když jsi sedmdesátník, doufáme, že nebudeš celé dny vysedávávat u té námi darované televize, ale že přijdeš pravidelně mezi nás, abychom se do sebe vzájemně mohli s nadsázkou zase strefovat!

Napsala Alena Vanžurová, 27.8.2012

 A JEŠTĚ VIDEOZÁZNAM Z OSLAVY

Červen 2012

Krásné letní počasí nás už dlouho lákalo na výlet, ruce nás svrběly jak bychom šli fotit. A tak jsme se rozhodli, že si jeden pátek vezmeme dovolenou a někam vyrazíme s foťáky. Volba padla na 29. června. Předpověď počasí slibovala jasno a velmi teplo. Dokonce se měl teploměr přehoupnout přes 30 stupňů. Pravda je, že takové vedro není pro pěší výlet se skly na zádech zrovna ideální, ale co je vlastně ideální a kdy bychom se takového ideálního dne dočkali...

A tak bylo rozhodnuto, že pátek platí. Zbývalo jen vymyslet, kam vyrazíme. Zoologické zahrady už jsme viděli několikrát, a tak náš výběr směřoval spíše do přírody. Volba padla na naučnou stezku Svatojánské proudy. Na netu jsem na tuhle stezku narazila a moc se mi to zamlouvalo. Délka naučné stezky mě sice trochu zaskočila, osm kilometrů po kopcích ve vedru s fotovýbavou je poměrně dost, ale snad to zvládneme.

Vymysleli jsme to tak, že jsme dojeli autem do Štěchovic. Auto jsme nechali na místním parkovišti a vydali jsme se po zelené značce na naučnou stezku Svatojánské proudy směrem ke Slapské přehradě. Kolem desáté dopoledne jsme nechali Štěchovice za sebou a s nezbytnou vodou v petce a brašnou s fotovýbavou jsme se šplhali po stezce směrem ke Slapské přehradě, odkud jsme plánovali vrátit se buď parníkem, bude-li to možné nebo autobusem. Stezka vedla většinou lesem, po vrstevnici nad hladinou štěchovické přehrady. Podrobné povídání najdete zde.

Místy se nám les otevřel a naskytly se nám krásné výhledy na přehradu, na skály, a tak jsme fotili o závod. Sluníčko se dostávalo stále výš a i když byl v lese na stezce chládek, pomalu ale jistě, jak nám přibývaly kilometry v nohách, bylo nám čím dál tím větší vedro. Zásoby vody nám pomalu, ale jistě docházely. Stezka se vlnila nad hladinou Vltavy, místy se kroutila lesem a roklemi, nahoru dolů, po římsách, na skalách ... Trochu jsem žehrala na to, že jsem ráno měla v ruce botasky, ale nakonec zvítězila představa po pohodlí v sandálech, což asi nebyla úplně dobrá volba na kamenité stezce plné kořenů stromů... Nu což, vrátit se pro botasky nešlo, a tak zbývalo jít jen dopředu. Čas utíkal a konec stezky byl stále v nedohlednu.

Po cestě jsme viděli plout na Slapy parník, a tak jsme si představovali, že by bylo fajn se svézt nazpátek do Štěchovic právě po vodě. Druhou variantou cesty nazpět byl autobus z Nových Třebenic. Každopádně bylo jasné, že budeme mít po osmi kilometrech po naučné stezce rozhodně asi dost, abychom šli pěšky do Štěchovic zpátky.

Cesta byla opravdu moc pěkná, prošli jsme chatovými osadami, viděli legendární Ztracenku, stoupali, klesali, fotili a fotili. Kolem jedné hodiny jsme dásáhli kýženého přístaviště parníků pod Slapskou přehradou. Parník zde opravdu kotvil a vypadalo to, že je připraven k odjezdu. Nikde ale nebyla ani noha a na moje nesmělé haló haló haló se nic neozývalo. Pouze starší paní o holi, která venčila na břehu svého pejska nám mile sdělila, že asi na parníku nikdo není. Poradila nám, abychom šli ještě asi půl kilometru, že narazíme na schody, které vedou do Nových Třebenic, tam že má zastávku autobus, který nás jistě odveze do Štěchovic.

Chvilku jsme váhali, jestli čekat, až se někdo objeví u parníku, ale pak jsme se rozhodli, že zvolíme jako jistotu autobus. Žízniví a unavení jsme se tedy vydali dál. Schody nebyly tak daleko, jak babička říkala, takže jsme si mysleli, že se blížíme úspěšně ke konci naší plánované cesty. Vedro bylo už naprosto nesnesitelné, a tak jsme ani nešli vyfotit Slapskou přehradu. Plazili jsme se po schodech do strašného kopce a přemýšleli, na kterém schodu vypustíme duši. Asi uprostřed schodů jsme slyšeli houkat odplouvající parník. K sakru. Nezbývalo nic jiného, než stoupat dále vzhůru po množství dalších schodů...

Schodiště se zdálo nekonečné. Nakonec jsme zdolali poslední úsek schodiště a vystoupali ještě kopec k hlavní silnici, kde byl obchod se smíšeným zbožím, hospoda a kýžená zastávka, ze které právě před pěti minutami odjel autobus do Štěchovic.

No, bylo nám to úplně jedno. Vešli jsme do obchodu a nejdřív koupili vodu, která v nás jen zasyčela... Teprve pak jsme šli studovat jízdní řád, ze kterého jsme nebyli moc moudří, a tak jsme se vrátili do obchodu a vznesli dotaz ohledně autobusu. Museli jsme vypadat hodně zbědovaně, takže si z nás hospodský ještě dělal legraci, že dneska už žádný autobus nepojede, že když je velké vedro nebo zima, tak do Třebenic nezajíždí... Nakonec jsme dostali informaci, že pojede za tři čtvrtě hodiny, což stačilo  na rozhodnutí zajít do hospody a dát si něco k snědku. Pojedli jsme, popili půllitry limonády a šli vyhlížet autobus. Ve stanovenou dobu skutečně přijel, takže jsme šťastně nastoupili, plácli sebou na sedadla a i když se z nás pot řinul, spokojeně jsme se vydali přes Slapy do Štěchovic.

Ve Štěchovicích jsme byli za čtvrt hodiny. Na parkovišti jsme nastoupili do auta, kde bylo asi tisíc pět set stupňů Celsia, a frčeli jsme k domovu. Po cestě jsme ještě dostali nápad jet zkratkou přes kopec... Zkratka se nám úplně nevyvedla, silnice, kterou jsme chtěli jet, byla bez upozornění uzavřena. A tak jsme vlastně místo zkratky najeli asi o třicet kilometrů víc a přijeli úplně odjinud, než jsme chtěli. Z auta jsme byli hodně vypaření, z naučné stezky patřičně unavení. Nicméně výlet byl super a naučná stezka byla fantastická. Rozhodně doporučujeme všem milovníkům přírody. A navíc je to "za rohem" (tedy pokud nejedete zkratkou).

a tady je fotogalerie z výletu

SVÁTEČNÍ POSEZENÍ VÁNOČNÍ

Vánoční svátky a oslavy konce roku vybízí k tomu, abychom se sešli a společně si popovídali a popřáli si vzájemně všechno pěkné do nového roku.

Letos jsme naplánovali posezení na neděli 30. prosince 2012 odpoledne. Posezení bylo komorní a příjemné. Ochutnali jsme "cizí" cukroví, "cizí" chlebíčky, masové, zeleninové i ovocné dobroty a připili si sklenkou vína či piva. 

Sešlo se nás celkem devatenáct, někteří se z účasti omluvili, protože čas sváteční je také časem návštěv příbuzenstva a přátel, a tak měli jiný program.

Přiznám se, že jsem se tentokrát zapovídala, a tak jsem si vzpomněla dost pozdě, že bych mohla taky fotit.., tedy když už se někteří loučili a odcházeli. Nevadí, otravuju všechny fotografováním celý rok, a tak jsem jim dala aspoň dneska pokoj.

A tak jsem nakonec vyfotila aspoň nového "psího" člena v naší smíšené maxismečce, Gábininou kouzelnou Yaniku, která velmi vážně bojovala s naším smetákem.

Letošní rok je skoro u samého konce. Jaký byl?

Pro každého z nás byl trochu jiný, přesto plný událostí, starostí a možná i radostí.

To, co nás ale snad spojuje, je vztah ke psům, práce s nimi, sportovní kynologické akce, ale i právě ta posezení a oslavy narozenin. Je to fajn, že se dokážeme sejít a máme si společně co říct, umíme si vzájemně pomáhat, což je v dnešní době podle mě snad to nejdůležitější.

Přála bych si, aby nám všem vydrželo přátelství a chuť do práce se psy i v příštím roce 2013, abychom se nenechali ničím a nikým otrávit, abychom měli stále hodně a hodně práce s výchovou a socializací štěňat, zkrátka abychom se mohli věnovat tomu, co nás baví a co má smysl pro nás i pro ty ostatní.

K tomu ještě přání pevného zdraví pro páníčky i pro pejsky, kapánek toho štěstíčka, tolerance a vzájemného pochopení.

TEDY VZHŮRU DO PŘÍŠTÍHO ROKU 2013,

SNAD BUDE O TROŠIČKU LEPŠÍ NEŽ BYL TEN LETOŠNÍ!

A POKUD NE, TAK HLAVNĚ ABYCHOM TO PŘEŽILI VE ZDRAVÍ.

MALÁ FOTOGALERIE MALÉ YANIKY

Březen 2012

Podle kalendáře je březen prvním jarním měsícem. Letos to vypadá, že bude asi i ve skutečnosti prvním jarním měsícem. Sice se ještě sem tam ráno objeví mrazík, přes den taky není žádné "vedro", ale už je ve vzduchu cítit jaro. Ptáci nás budí ráno svým zpěvem (tedy někdy i řevem), když vysvítne sluníčko, už příjemně hřeje, začínají vykukovat sněženky a vůbec se prostě jaro nezadržitelně blíží.

A tak jsme se pustili do prořezávání křoví a stromů na place. Olše to potřebují jako sůl, jsou proschlé a zimní větry je notně omlátily a připravily o větve. Prořezával Petr Šubrt, dřevo pomáhal uklízet Karel Ráž. Ještě zbývá uklidit větve z placu, což jsme zatím nestihli.

Také nás čeká postupné vymalování klubovny. Předcházel tomu "lehký" jarní úklid v klubovně, což znamenalo úklid v nábytkové stěně a vytřídění a vyhození nepotřebných věcí, které se ať se vám to líbí nebo ne časem prostě nashromáždí. Nevím, jak je to možné, ale snad se ty věci sami někde líhnou nebo co, protože uklízíte pořád dokola a za vámi to není nějak moc vidět....

Nemám ráda úklid po malování, ale je to třeba. A tak se tedy moc netěším, protože bude ještě hóooodně věcí, které bude třeba vytřídit, umýt, uklidit... Nesnáším to, že musíte všechno vzít několikrát do ruky, umýt, přerovnat... a vůbec. Brigádníci by v tomto případě nebyli k zahození, tak co říkáte?...

Inu, nehlašte se tolik ... to bychom se ani do klubovny nevešli!

17. března 2012

Tenhle víkend se povedl, počasí přímo ukázkové. Na dnešek bylo naplánováno školení ohledně nového ZŘ IPO, které bude lektorovat Míša Knížová (Kranátová). Dopoledne jsme jeli společně čuchat do Řevnic na louky. Po stopách nám zbývalo vyplnit nějak čas do školení, a tak jsme se pustili do úpravy placu, kde zbylo ještě spoustu větví od prořezávání. Větve jsme přesunuli k řece a tam udělali oheň a spálili je. Plac jsme společně vyhrabali od toho nejhoršího, aby větve nedělaly problémy, až se bude sekat. Nebylo by špatné to ještě jednou shrábnout na čisto, ale ...

Každopádně díky za pomoc, pracoval Kája Ráž, Majka Šubrtová, Pepa Šott a Alena Vanžurová.

Úterý 20. března 2012

Dneska jsme po cvičení připravili klubovnu na malování. Vystěhovali jsme všechno, co překáželo. Malíř (Vláďa Kasl) bude malovat zítra, tedy ve středu 21. března. Úklid vypukne ve čtvrtek odpoledne. Vymalované je i příslušenství (sprcha, záchod).

Dnes stěhovali: Vláďa Kasl, Kája Ráž, Robert Zika, Irena Ziková a Alena Vanžurová

Středa 21. března 2012

A je vymalováno! Vláďa Kasl (malíř) odpracoval 5 hodin. Tedy zatím je vymalovaná klubovna, záchod a sprcha. Pěkně to prokouklo, už to bylo potřeba. Dnes uklízel na hrubo Kája Ráž, zítra, tedy ve čtvrtek budeme pokračovat, čeká nás umytí oken, úklidu vystěhovaných věcí na svoje místo.

Pak bude následovat vymalování kuchyně a chodby. No a nakonec, až se oteplí a budeme moci vše vystěhovat ven, přijde na řadu veranda a "kutloch", čili sklad. No máme se na co těšit. Ach jo, jak já tyhle úklidové práce nemám ráda...

Čtvrtek 22. března 2012 

No tak je to tady... myslím ten úklid

Dnes je trénink obran. Počasí je super, jarní sluníčko hřeje, je to fajn. Kromě "kousání" se věnujeme úklidu klubovny.

Včera po malování Kája Ráž vytřel nahrubo (odpracovány 2 hodiny). A protože máme šikovného malíře, který skoro nic neušpiní, tak se docela dobře uklízí. Je tedy fakt, že v klubovně se strašně práší, protože tam všichni chodíme v botách rovnou z venku, což je téměř tragické, když prší... protože v našich zimních botách i v teniskách přinášíme do klubovny neskutečné množství bláta.

Klubovna je taková druhá domácnost, což nás někdy dost zmáhá..., protože máme svého doma docela dost. Ale tak to prostě je. Chci tím říct, že vlastně malování a úklid po něm je dost dobrý důvod vygruntovat klubovnu i od prachu a udělat trochu i probírku "krámů", které se za čas vždy nashromáždí...

Ve čtvrtek pomáhala s úklidem hlavně Světlana, která odpracovala cca 4 hodiny, Alena Vanžurová, která pracovala 1 hodinu, Karel Ráž a Vláďa Kasl - oba cca 1 hodinu.

Sobota 24. března 2012

Pomoci s úklidem přišla Jiřina Smejkalová, Kája Ráž, Vláďa Kasl a Alena Vanžurová. Kája s Vláďou přidělávali novou poličku. Jiřina umývala vše, co bylo třeba a já jsem prala, co bylo třeba, věšela záclony a všichni jsme se snažili dát věci nazpátek tam, kam patří .

25. března 2012

Když se chce, tak to jde. Dnes po výcviku vzala Markéta hrábě a hrabala klacíky na place celé dvě hodiny. Klacíky je potřeba shrabat a uklidit, protože brzy poroste tráva a až Kája vyjede na plac s traktůrkem na sekání, bude už pozdě... Takže kdo má chuť, může přijít, prakticky kdykoliv a taky hrabat a hrabat... klacíků je ještě dost.

Úterý 27. března 2012

Hezké počasí stále trvá, ale předpovědi říkají, že se koncem týdne má zkazit, má se ochladit a má zapršet. No zapršet by mohlo, je sucho. Dubnové počasí má podle předpovědí být "aprílové". To by jeden neřekl...

Dneska se opět trochu stěhovalo, a to z kuchyně do klubovny... Ach jo, jak já nemám ráda to malování. Do uklizeného se přenesl "bordel" z kuchyně. Stoly v klubovně jen tak tak stačily, aby pobraly všechny věci z kuchyně. Už abychom to měli za sebou! Pracoval Kája a Vláďa.

Na moje povídání o brigádách v aktualitách ohledně vyhrabávání klacků na place reagovala Hanka Matějková, která přišla trochu brigádničit, odpracovala 1 hodinu. A pak Ruda Pesl, který pracoval 3 hodiny, vyhrabal na place klacíky a svezl je na jednu hromadu, abychom je mohli spálit. Díky za pomoc.

Středa 28. března 2012

Dnes malíř Vláďa pokračoval v bohulibé činnosti jménem malování. Kuchyň i chodba a umývárna jsou na malování docela pracné, protože je tam málo větších ploch, kde by se mohl štětkou nebo válečkem "rozjet". Více je malých ploch a zákoutí, takže spíše do ruky štětec a po malých částech malovat... Obzvláště kuchyně je "libová".

A je to hotové! Díky, díky. Vláďa odpracoval 4 hodiny (odhaduji, protože jsem tam ani okem nemrkla, když pracoval). Bude zbývat vymalovat už jen veranda a skládek, to až bude venku hezky a budou se moci všechny věci vynést ven.... Kancelář zatím odpadá, necháme to na jindy...

Uklízet po malování přijela Světlana Ungermanová hned odpoledne, odpracovala 3 hodiny. A protože já jsem byla až do šesti do večera v práci, protože ve středu máme prostě úřední den, uklízela Světlana sama... Ó díky.

Čtvrtek 29. března 2012

Pokračování seriálu zvaného "Úklid po malování". Obsazení: Světlana, já a Kája. Včera uklidila Světlana, jak výše uvedeno, umývárnu, chodbu a kuchyň "po povrchu", takže zbývalo všechno, co bylo na stolech v klubovně vzít postupně "do teplých" a vrazit buď do myčky nebo umývat ručně ve dřezu, následně utřít a uklidit na svoje místo v kuchyni... Uff, máme to hotové. Už zbývá "jen" vytřít všude podlahu, což se nedá, když jsou v klubovně lidi. A tak vytírání zbyde na zítřek, když bude klubovna prázdná. Kdo si vytáhne los a bude vytírat, to se ještě neví, ale je jasné, že jsou na to tři adepti... (nebudu jmenovat, asi je stejně neznáte...) Odpracovali jsme po třech hodinách.

Sobota 31. března 2012

Dnes byl proveden prořez větví stromů u klubovny. Větve zasahovaly do elektrických drátů. Odpracovány 2 hodiny - Pepa Kvasnička a Kája Ráž.

Úterý 3. dubna 2012

Dnes se opět pracovalo na prořezávce náletových křovin na břehu Berounky na place. Pracoval Láďa Šlechta a Kája Ráž, odpracovali po dvou hodinách. Hanka Matějková pracovala asi hodinu s hráběmi -:)

Pátek 6. dubna 2012 

Dnešek byl ve znamení přípravy zítřejších zkoušek z výkonu, lépe řečeno přípravy jídla na zítřek. Takže jsem tvořila a pekla sekanou, vařila bramboračku, byly jsme na nákupu, zkrátka jsem dnes trávila pěknou dovolenou na cvičáku. Počasí se nám na zkoušky pokazilo, ochladilo se... uvidíme, jak bude zítra... Odpracováno 5 hodin (moje maličkost). Majka upekla na zítřek pro mlsné jazýčky perník, odpracována 1 hodina.

Květen 2012 

Trochu jsem se odmlčela s brigádami... Tak abych to nějak napravila, mám napsané vždycky všechno na papírcích a to není úplně to nejlepší... papírky se pak někam zakramaří a vím "houby".

1. května 2012 - závod - pomáhaly Petra Suchomelová a Aneta Kostíková, obě odpracovaly 8 hodin. 
Já jsem celé pondělí 30.4.2012 (měla jsem na to dovolenou) vařila a vařila.
Pepa Šott s Majkou Šubrtovou dělali v podnělí 30.4.2012 bramborový salát na závod a pekli perník...
Kája Ráž stále a dokola seká trávu traktůrkem, hodin je tedy nepočítaně.
Miloš Forman sekal křovinořezem všechny části placu, kam se Kája nedostane traktůrkem, tedy okolo plotů a překážek.. A pak posekal protipovodňovou hráz ze strany k placu po celé jeho délce, tedy všude tam, kde to máme na starost.
11.5.2012 - 4 hodiny
12.5.2012 - 4 hodiny

Ještě tak, kdyby se někdo našel, kdo by to shrabal a uklidil...

Červen 2012

V úterý 19. června jsem odpoledne dorazila po práci na cvičák a tam se děly divy. Kluci brousili stoly a natírali je, natírala se také nová houpačka.

Sice nebylo tentokrát, kam si sednout, když byly lavice a stoly čerstvě natřené luxolem, ale vypadalo to móoooc pěkně.

Pracovali: Vláďa Kasl, Kája Ráž, Michal Butovič a Honza Maršík

Ze středy na čtvrtek byla v noci bouřka a foukal silný vítr. Ráno jsme zjistili, že vítr ulomil velkou větev u vrby na cvičáku a hodil ji skoro na plot. Vyhlásila jsem na sobotu brigádu, abychom větev rozřezali a uklidili, aby se nikomu nic nestalo.

V sobotu dorazili na devátou dopolední brigádníci a během dvou hodin se s prací úspěšně poprali. Jen na cvičáku zbyla velká a silná větev, ale již v bezpečné vzdálenosti od plotu. Bude ještě třeba práci dodělat.

Pracovali: Kája Ráž, Pepa Šott, Helena Vlachová, Majka Šubrtová, Ruda Pesl a Petra Suchomelová. Všichni odpracovali po třech hodinách.

Díky za pomoc.