Ještě k výcviku

Obsah

Seminář k výcviku
Poznámky, postřehy
Základy ovladatelnosti
První stopa
Povídání o výcviku

Poznámky, postřehy z výcviku, výchovy, teorie i praxe

Taky to znáte?

Víte o tom, že máte někde tu věc uklizenou a zaboha si nemůžete vzpomenout kde? No to já si vždycky říkám, když to uklízím – tady, tady to určitě najdu, je to přece naprosto logické, že to tady budu hledat. No a ono to logické asi není, protože to nemůže několik týdnů, měsíců, někdy i let, najít.

Pak přijde předvánoční úklid a s ním nálada na redukci všech věcí, které vám zabírají mnoho místa a které já říkám jednoduše „vyhazovací“ – a najednou jsou na světě staré, zapomenuté věci, které jste už dlouho hledali.

Ale abych se konečně dostala k věci ... Tak takhle já jsem před loňskými vánoci našla svůj starý zápisníček, do kterého jsem si dělala poznámky a výpisky o pejskařině a výcviku.

Rozhodla jsem se, že se o svoje staré poznámky s vámi podělím. Některé jsou sice už trochu „mimo mísu“, ale některé stále platí.

Tak tedy chcete-li, čtěte:

Vlastnosti psovoda

Sebeovládání
Houževnatost
Důslednost
Vztah ke psu
Čerpání teorie
Komplexně (celkově) podněcovat psa

1. Sebeovládání:

Při výcviku být klidný
Rozrušení psovoda se přenáší na psa
Častá nervozita vede k bázlivosti psa
Nezacházet se psem hrubě
Pes si pamatuje tresty, mohou však působit opačně než jsme je mysleli
Při pachových pracích je nutný obzvláštní pozor a klid – psa na stopě nikdy netrestáme

2. Houževnatost:

U těžších cviků je ntuná vytrvalost a trpělivost
Nepropadat bezradnosti při neúspěchu
Zvolit nejvhodnější formu výcviku (nácviku)
Propracovávat jednotlivé cviky (hlavně pachové práce)
Vydržet u výcviku i přes případný počátečný neúspěch
Nerezignovat při neúspěších

3. Důslednost:

Dodržovat přesně metodiku cviků, techniku nácviku
Opravovat nepřešně provedené cviky
Opakovat cviky
Být důsledný při všech disciplínách
Být obzvlášť důsledný ve ztížených podmínkách
Cviky vždy provádět na jeden povel (povely neopakovat)

4. Vztah ke psu:

Dobrý vztah a kontakt je základem a předpokladem pro práci se psem
Nácvik se psem provádíme raději hrou než drilem

5. Čerpání teorie:

Studovat odbornou literaturu
Používat teoretické znalosti při praktickém výcviku psa
Je třeba ovládat – základ výcviku, zdravovědu, výživu psa a vyšší nervovou činnost
Čerpáním teoretických znalostí se vyhneme případným chybám
Chyby pramení z nedostatečných znalostí a vědomostí o problému

6. Komplexně podněcovat psa:

Při výcviku je velmi důležitá je osobnost psovoda.

Psovod působí na psa

hlasem – povely
pohyby – posuňky
pachem
postavou
oblečením
výrazem obličeje

PSÍ HLAS

(zvuky, štěkání)
Výška zvuku v sím hlase, hloubka ve zvucích:

Štěkání a většina ostatních zvuků značí zpravidla:

výhrůžku
zlobu
možnost útoku

Výška ve zvucích:
Štěkání a zvuky ve vyšších tóninách znamená zpravidla:

strach
úzkot
bolest

Délka zvuku, je také důležitá, krátké, vysoce zabarvené, většinou oznamují strach nebo bolest. Tytéž zvuky, ale pomalejší, značí hravost a předtuchu požitku.

Frekvence – rytmus zvuků

časté opakování zvuků v rychlém sledu značí vysoký stupeň vzrušení a naléhavosti
delší intervaly znamenají nižší stupeň vzrušení, poklidnější mysl
trvalejší zvuky oznamují úmysl v následujícím chování (například ucelené hluboké vrčení předchází útoku, atd.)
nepřetržité silné štěkání středního zabarvení oznamuje, že se někdo blíží na naše území

HLAS PSOVODA

Pes vnímá:

zabarvení hlasu
délku vyjadřování
sílu hlasu
výšku hlasu

Povely:

Je důležité používat správně intonaci hlasu. Povely bychom měli dávat srozumitelně, krátce, ve správné povelové tónině. Povel nepoužíváme víckrát za sebou, nespojujeme s poučováním, vysvětlováním.

Intonace hlasu:
Rozkazovací:

lehni
sedni
drž

Rozkazovací povel proneseme krátce a pevně. Používá se při poslušnosti a obraně.

Mazlivé:

hodný
hledej
stopa

Mazlivou intonaci, procítěnou, používáme při pochvale a na pachových pracích.

Zakazovací (zákazové):

fuj
ne
nesmíš

Zakazující intonaci pronášíme výhružně, používáme jen k přerušení nežádoucí činnosti psa.

VÝZNAM NĚKTERÝCH SLOV

Altruismus - nesobecká starost o blaho ostatních

Agresivita
- útočnost, schopnost útočit
- pud, který vyvolává přítomnost konkurence, většinou příslušníka stejneho rodu
- agresivní chování má za cíl řešit konflikty s „cizími“ jedinci (nepatřícími do smečky)

Sociální agresivita - Vypořádání konfliktu se známými jedinci (patřícími do smečky)

Pozitivní stres
Pozitivní stres je někdy zaměňován za neposlušnost. Neposlušný pes se chová stále stejně.
Stresovaný pes – pokud po stresované psu požadujeme provedení nějakého povelu, začne se chovat jako hyperaktivní štěně. Obíhá kolem nás v kruzích a chce si hrát. Čím více budeme chtít získat autoritu, tím víc se pes chová bláznivěji, je téměř nemožné s ním navázat kontakt a chytit ho.

Řešení:

je potřeba změnit prostředí
je potřeba změnit způsob výcviku

Negativní stres - projevuje se opačným účinkem ve výcviku, než zamýšlíme

Projevuje se:

rozšířenými zornicemi
sklopenýma ušima
prudkým oddychováním
sliněním
potícími se tlapkami (polštářky tlapek)
ležením na zemi ve ztuhlé poloze
nepřiměřením línáním
pomočováním

Řešení: měnit prostředí, které negativní stres způsobuje

ŠTĚŇATA

Vtištění

4.-7. týden štěněte
U štěňat v tomto věku již rozeznáváme celou řadu prvků sociálního chování

vrtění ocáskem jako výraz přátelského vzrušení a náklonnosti
stažení ocásku jako výraz ustrašené pokory
šťouchání nosem do ústních koutků jako výraz přátelské oddanosti a příchylnosti
ježení srsti
sklápění uší
vrčení
odhalování zubů
to, co se štěně v tomto období naučí, zůstanem mu po celý jeho život, to, co se v tomto období nenaučí, nemůže už nikdy dohnat
pokud se v tomto období často dotýkáme štěňat (chovatel), nebudou mít ve starším věku problémy s kontaktem s lidmi
pokud to štěňata neznají, jsou odchována v kotci, mohou z nich vyrůst plaší psi, kteří mají problémy s kontaktem s lidmi
to, co je štěněti v tomto období vtištěno, ovlivní jeho pozdější vztah k člověku
při nešikovném zacházení se štěňaty se může stát, že ze štěněte se stane pes, který bude ze strachu kousat
štěňata by měla mít kontakt s více lidmi, aby nebyla později plachá a nedůvěřivá
každý člověk by měl při kontaktu nejdřív dovolit štěněti, aby si ho očichalo, teprve pak je možné opatrně přistoupit ke kontaktu se štěnětem
přítomnost psa (dospělého) má na vývoj štěňat velký vliv
chování psa je odrazem jeho osobních zážitků
vlivy prvního roku života se psovi pevně vtisknou a mohou být silnější než jeho vrozené vlastnosti

8. – 12. života štěněte

Cílem celého vývoje psa v mládí je dosáhnout co nejlepší sociální partnerství s příslušníky svého druhu. Sociální svazek (smečka) představuje vyšší evoluční stupeň než samotářství.

Bojové hry štěňat:

Štěňata při nich procvičují různé formy taktických pohybů
Střídání rolí vítězů a poražených, to znamená, že uzrávají na základě zkušeností sociální blokády agresivního chování
Učení odhadování svých sil a podrobování jich kontrole
V bojových hrách se tím vším pozvolna vyvíjejí reakce, které brání vážnému poškození příslušníka druhu, a tím zeslabení sociálního svazku (smečky)
Hry na smečku probíhají pod vedením psa. Tyto hry jsou předběžným cvičením souhry při lovu kořisti. Kořist v tomto případě představuje otec – pes. Pes postupně zvyšuje obtížnost. Pozvolna prosazuje přísnější disciplínu. Zkoušky tvrdosti a odvahy dostávají spořádaný charakter. Pes určuje vždy začátek a konec hry se štěňaty a prosazuje přitom svou vůli velmi energicky. Pes zavádí „tabu“ a stará se velmi důsledně o jejich dodržování. V případě neuposlechnutí jsou štěňata potrestána. Pes štěně popadne za kůži na krku nebo na hřbetě a pořádně ho vytřepe. Potrestané štěně by se mělo po puštění podřídit – lehnout si na záda. Výprask se někdy opakuje – štěně zkouší důslednost vychovatele – psa. Způsobů potrestání rozumí štěně přesně. Štěně odpovídá přesvědčováním o náklonnosti.
šťouchá přátelsky nosem do psa, olizuje mu tlamu, podává pac
bezmezné uznání rodičovské autority je základem pro přežití druhu

Tak se ze štěněčích her vyvíjejí sociální prvky chování, zvláště partnerství s rodiči. To má samozřejmě velký význam pro vybudování socializace psa s člověkem. Pokud to zanedbáme, bude sociální vazba k příslušníkům druhu (psům) silnější, než k člověku.
Štěně musí proto poznat společné hry s člověkem jako radostné. Člověk by ho měl chválit, hladit za chování podle jeho přání – to znamená za správné chování.
Tresty za špatné chování by měly být ukázňující a přiměřené. Postup trestu je stejný jako u psa, například uchopení za kůži a vytřepání, zatřesení při porušení „tabu“.

Nejdůležitější při trestu je:

Důslednost
Vhodná doba pro trest – ihned po prohřešku (nebo hned při prohřešku)
Přiměřenost trestu k provinění a k povaze psa
Na každého psa je potřeba jiná míra trestu. Některému stačí slovní napomenutí – hlasový projev nelibosti k jeho chování, některý pes musí být potrestán přísněji, tedy vytřepáním, eventuelně plácnutím, žádný pes by neměl být trestán nikdy bitím

Se štěňaty pracujeme ve hře, pochvala od nás by měla přijít při jakémkoliv náznaku správného chování. Pes bude i v budoucnu rád pracovat, pokud z jeho práce máme radost a dáváme mu jí najevo.
Tím splňujeme roli vychovatele, vedoucího sociálního partnera a vytváříme dobře fungující smečku člověka a psa.

Pamlsky

štěně odměňujeme pamlsky v případě správného chování, správně provedeného cviku.
odměnou potvrzujeme správné chování štěněte

Podřízená poloha
Poloha, kdy je štěně převrácené na zádech. To je sociální zábrana, která u normálního psa spolehlivě potlačuje agresivitu. Je to znamení podřízenosti.

DALŠÍ SOCIALIZACE A VÝCHOVA ŠTĚNĚTE

Při procházkách se snažíme vyhledávat stresové, problémové situace. Nenásilně necháváme na štěněti, aby je řešilo pokud možno samo, bez naší podpory, pokud řeší situaci nesprávně, snažíme se ho vést ke správnému řešení (ale nenutíme ho). Přerušujeme případně jeho nežádoucí činnost zákazovými povely (sbírání odpadků na ulici, štěkání na psy za plotem, atd.), eventuelně trhnutím vodítka spojeném se zákazovým povelem. Správné chování štěněte vždy nadšeně chválíme a odměňujeme.

Pokud se štěně dostane do kontaktu s dospělým nebo starším psem, je dobré nechat seznámení volný průběh a neochraňovat nepřiměřeně štěně. Štěně by se mělo dospělému psovi jednoznačně podřídit a je pravděpodobné, že pokud se tak nestane, dostane od něj výchovnou lekci. Měla by to být záležitost, do které bychom v zásadě neměli zasahovat, i když je to pro nás někdy dost těžké, protože se o štěně bojíme. Výjimkou by byl samozřejmě případný konflikt nesocializovaného staršího psa s neadekvátním chováním vůči našemu štěněti. Agresivním, asociálním a konfliktním jedincům je dobré se v této fázi raději vyhnout. Většinou jsou tito jedinci v našem okolí známí. Pro naše seznámení mám tedy na mysli normálního dospělého socializovaného psa. Nepřiměřená ochrana štěněte v normálních situacích, například zvedáním do náruče, je chybou. Zvednutím do náruče by mohlo štěně získat pocit vyššího postavení a mohlo by svým chováním vyprovokovat konflikt, popřípadě i napadení dospělým psem.

Často právě psi malých plemen bývají z těchto důvodů příčinou konfliktů, neboť při setkání s větším psem reagují ze strachu hystericky. Správně vychovaný a socializovaný pes, i když je velkého plemene, nemá potřebu předvádět svoji sílu na malém psovi nebo štěněti, avšak hysterické chování a agresivita ze strachu by mohla konflikt zbytečně vyvolat .

Ač se to bude většině majitelů štěňat zdát možná nelogické, je dobré, pokud je to samozřejmě možné, dovolit, aby se psi seznámili na volno – bez vodítka. Pokud jsou totiž psi na vodítku, mají oporu ve svém pánovi a chovají se mnohem sebevědoměji, na rozdíl od pohybu na volno, kdy musí řešit situaci sami, v podstatě bez podpory pána. Tehdy si rozhodně rozmyslí nějakou nepředloženou reakci a provokaci. Samozřejmě je nutné si vždy vše rozmyslet a dobrá je i vzájemná dohoda majitelů psů, zda dovolit, aby se jejich psi seznámili. Platí však pravidlo, že čím více psů naše štěně pozná (normálních neagresivních jedinců), tím lépe, protože to přispívá k tomu, aby bylo správně socializováno a umělo se v budoucnosti správně chovat, komunikovat, dodržovat „psí“ rituály, řeč těla, atd. Vždycky bychom však měli počítat s tím, že pokud se o svého psa přehnaně bojíme, přenášíme strach a nejistotu i na něj. Jako jeho vůdci bychom naopak měli působit vyrovnaně a sebevědomě, aby naše štěně nemělo pocit, že se děje něco, čeho by se mělo bát. Štěně by také mělo dostat možnost úniku z nové, pro něj stresové situace například tím, že se k nám může schovat (většinou hledá jistotu a ochranu u našich nohou). V tomto případě štěněti dovolíme, aby u nás hledalo úkryt, ale je dobré ho za to nechválit a nekonejšit. Není k tomu důvod, protože se vlastně nic neděje. Kdybychom štěně přehnaně konejšili a uklidňovali, mohlo by si to vysvětlit jako pochvalu svého chování, které je pro nás však nežádoucí. Nechceme, abychom u štěněte potvrzovali, že bát se je správné. Štěněte se tedy nevšímáme, necháme ho, až se samo osmělí a jde se seznámit s novým objektem nebo psem. Nikdy ho k tomu ale nenutíme. Většinou strach odezní a štěně se se situací samo dobře vyrovná a za chvíli si půjde hrát.

Takto se chováme i při seznamování s novými neživými věcmi, které štěně na procházkách poznává. Pro další správný vývoj štěněte je dobré, aby poznalo co nejvíce nových situací, nových věcí, zvuků, lidí, prostředí. Štěně s novými situacemi a se ztíženými podmínkami seznamujeme postupně, abychom ho nepřetížili. Pokud je štěně lekavé, postupujeme opatrně, ale věcem a případně zvukům, kterých se pejsek lekl se nevyhýbáme, naopak snažíme se situace opakovaně navozovat a přitom se chovat normálně, aby si štěně uvědomilo, že se nic špatného neděje, že zvuky, hluk a cizí prostředí je normální a není nebezpečné. Váhavost štěněte při poznávání nových situací nesmíme v žádném případě brát jako zbabělost. Pejsek postupně naším správným přístupem získá sebevědomí a jistotu, že se nic neděje a na situace si zvykne. Pokud bychom se hluku, stresu, lidem a dalším problémům vyhýbali, vychovali bychom z našeho štěněte bázlivého, lekavého a nervově labilního psa.

POSTAVENÍ PSA VE SMEČCE

Pes je ve smečce hodnostně výše než fena.
Fena (vlčice) v přírodě předává výchovu štěňat psovi (vlkovi) – otci, ve třech měsících života štěňat končí její úloha matky.

POTVRZENÍ POSTAVENÍ VŮDCE SMEČKY

Privilegium návštěvy doupěte vůdce smečky – štěně bereme občas domů – do svého „doupěte“, dáváme najevo, že je to naše přání, že smí dovnitř, ne přání štěněte
Vždycky vcházíme a vycházíme první. Kdybycho štěně pouštěli jako prvního, potvrzovali bychom jeho vyšší postavení nad námi.
Naše postavení si můžeme ověřit tím, že při vcházení do domu nenecháme psa jít hned za námi, přivřeme mu dveře „před nosem“. Potom necháme dveře pootevřené. Pes by si neměl dovolit vejít dovnitř sám. Po chvilce přivoláme štěně dovnitř. Určitě během chvilky překoná strach z převřených dveří a přijde za námi dovnitř. Tímto pokusem však dáme štěněti jasně na srozuměnou, že dovnitř smí jen když mu to dovolíme.

Základy ovladatelnosti

7. listopadu 2005

Pokusila jsem se napsat článek o začátcích výchovy štěněte. První článeček je o povelu "přivolání". Doufám, že vám všem trochu pomůže při výchově vašich štěňátek. Berte to jako můj názor, který pravidelně předkládám při výcvikových hodinách pro štěňátka na našem cvičáku. Jak mi to dovolí čas, pokusím se napsat další příspěvky na další téma. Pokud někoho z vás něco napadne, neváhejte mi napsat na náš e-mail:

kk.lety@seznam.cz

Ráda se nad vašimi názory zamyslím a pokud budou podnětné, pokusím se je zapracovat do dalšího pokračování o poslušnosti a stopách. Postupem času možná během dlouhých zimních večerů vytáhnu svůj starý zápisníček a ze svých poznámek něco vytvořím.
Tedy máte-li zájem, čtěte:

Základy ovladatelnosti štěněte - přivolání

První stopa

Stopa – úplné začátky (výchova pro sport)

Na to, kdy začít se psem výcvik na stopách, se názory odborníků liší. Někteří zastávají názor začít co nejdříve, někteří se přiklánějí k pozdějšímu věku psa. Je několik metod, jak se štěnětem, začít stopovat. Velmi dobře je to popsané v knize „Pachové práce psů ve sportovní kynologii“ od Miroslava Ryneše.

Já jsem začínala se štěnětem, kterému byly tři měsíce. V tomto věku vlastně necvičíme, ale vychováváme. Důležité je získat důvěru štěněte, mít s ním dobrý vztah. Vše učíme formou hry. Jednoznačně se musí se štěnětem zacházet trpělivě a nikdy, v žádném případě, hrubě. To je prvořadá zásada pro práci na stopách obecně.

Začínali jsme metodou s využitím pamlsků. Zájem štěněte na stopě jsem se snažila získat kousky krmení (masa, sýra), které jsem kladla ve stopě do svých šlápot či do trasy stopy. Tímto způsobem se poměrně rychle vypracovává „podmíněný reflex“, kdy štěně sleduje stopu, protože je motivováno právě kousky krmení (pamlsky) a na konci ho čeká za odměnu miska s krmením.

Postup na stopě je následující:

Před stopou štěně nekrmíme, aby mělo zájem o pamlsky. Stopu si nejprve promyslíme. Důležitý je terén, počasí, směr větru a ještě další faktory. Také je důležitá naše dobrá orientace v terénu. Vyhlédneme si tedy nějaký vzdálený pevný orientační bod (strom, sloup, dům, atd. ne auto – to by mohlo odjet), tak, abychom se ho mohli orientačně držet, až budeme stopu pokládat. Pro začátky je dobré „čuchat“ na nízké trávě (ne však čerstvě posekané), nejlépe poránu nebo večer, když je rosa nebo po dešti. Zkrátka, když je vlhko. Na slunci se pach rychle odpařuje a ve stopě ho zůstává málo, což je pro začátečníka náročné a nemusel by to zvládnout. Důležitý je také vítr. Ideální je samozřejmě bezvětří, ale pokud fouká slabý vítr, měli bychom ho mít v zádech. To znamená, že musíme stopu pokládat po větru. Budeme totiž štěně učit stopovat s nízkým nosem, což by při stopování proti větru bylo složitější, protože vítr fouká psovi pach do čenichu, tudíž by se nemusel namáhat stopu hledat s nízkým nosem a mohli bychom ho tak naučit zlozvyk. Pro začátek máme u sebe pro štěně hračku, kterou označíme konec stopy, později na dalších stopách budeme používat „předměty“, což jsou vlastně kousky textilie o velikosti zhruba 10 x 5 x 1 cm, která dobře vstřebává pach, například kousky koberce, filce, prachovky, atd.

Štěně uvážeme nedaleko místa, kde chceme stopu položit, aby na nás vidělo a mohlo zvědavě pozorovat, co tvoříme. Případně nám ho může podržet blízká osoba.

Stopa začíná vždy tzv. „nášlapem“. To je místo, kde se kladeč stopy (psovod) zdrží krátkou dobu. Může na místě mírně přešlapovat, nejlépe do tvaru „hrušky“, nedupe, může eventuelně otřást z kalhot částečky pachu. Na nášlap je vhodné také položit několik kousků masa, abychom štěně hned na začátku učili zdržet se na nášlapu, pečlivě vyhledat kousky masa nebo sýra. Je to důležité pro budoucnost, aby pes na nášlapu „nasumoval“ pach a mohl tak dobře a přesně sledovat i náročnější stopu. Nášlap samozřejmě označíme (buď tabulkou s bodcem nebo klackem, každopádně něčím výrazným, abychom nášlap viděli i na dálku), a to tak, že klacek zapíchneme do země vlevo kousek za sebe.

Po chvilce zdržení na nášlapu vycházíme přímým směrem na pevný orientační bod asi 20-30 kroků. Je nutné, abychom si pamatovali přesně, kudy jdeme. Děláme malé kroky a do šlápot za sebe a do trasy stopy pokládáme malé kousky pamlsků. Stopu ukončíme mističkou s krmením, případně hračkou. Musíme si nejdříve vyzkoušet, co bude štěně více motivovat, podle toho pak přizpůsobíme další stopy. Stopu ukončíme tak, že uděláme ještě pár kroků přímým směrem a pak se obloukem v dostatečné vzdálenosti od položené stopy vrátíme k uvázanému štěněti. Stopu nesmíme v žádném případě překřížit.

Hned štěně odvážeme a jdeme vypracovat stopu. Štěněti zkrátíme vodítko tak, abychom ho měli skoro těsně u sebe, přivedeme ho před nášlap, sehneme se ke štěněti nebo si sedneme k němu na bobek a příjemným vemlouvavým hlasem mu velíme „stopa, hledej“ a ukazujeme mu na nášlap, případně ho upozorňujeme na pamlsky, které jsme dali na nášlap. Sami na nášlap ještě nevstupujeme. Jakmile štěně začne pamlsky hledat a sbírat, nadšeně ho chválíme. Když posbírá pamlsky na nášlapu, ukazujeme mu na zem ve směru položené stopy a vedeme ho po stopě. Stále ho upozorňujeme na pamlsky, trpělivě mu opakujeme povely „stopa, hledej“, samozřejmě pokud je to třeba. Pokud štěně samo hledá, necháváme ho „pracovat“, po chvilkách chválíme. Pejska držíme nakrátko, aby se neučil „revírovat“. Postupujeme pomalu, štěně v žádném případě nepředcházíme, zůstáváme mu po boku nebo těsně za ním. Spolupracujeme s ním a formou hry ho vedeme po stopě až na konec, kde najde mističku nebo hračku. Následuje nadšená pochvala, pejsek si smí sníst odměnu nebo si s ním nadšeně pohrajeme. Pokud nic nezkazíme, budeme dávat najevo radost ze stopy, určitě to bude naše štěně bavit.

„Práce“ na stopě je pro štěně psychicky i fyzicky náročná, i když nám se to možná tak nezdá. Štěně tedy nepřetěžujeme dlouhými stopami. Zbytečně bychom si vše zkomplikovali, kdyby štěně uprostřed stopy polevilo, mohli bychom si vytvořit do budoucna zbytečné problémy.

Takto popsané stopy můžeme se štěnětem vypracovávat skoro každý den, podle zájmu štěněte, podle počasí. Stopy zatím neprodlužujeme a vypracováváme je hned – čerstvé. Na štěně nespěcháme, spíš se snažíme, aby sledovalo stopu se zájmem a bavilo ho to.

Pro první stopu je důležitá i ukázka a vedení instruktora, který vysvětlí psovodovi některé maličkosti, které se špatně popisují. Tak hodně štěstí na stopě.

Povídání o výcviku

Několik obecných zásad výcviku:

Nikdy necvičte se psem, kterého právě vytáhnete z kotce nebo přepravky. Psa vždy pořádně vyvenčete, nechejte vyběhat a trochu zklidnit.
Dopředu si promyslete co přesně chcete se psem dělat a potom teprve běžte na "plac".
Soustřeďte se pouze na to co se psem děláte a nenechte se ničím rozptylovat.
Při výcviku vždy postupujte od jednoduššího ke složitějšímu, nespěchejte s postupem výcviku, pečlivě cviky pilujte. Každá přeskočená fáze a nebo nedotažený cvik se vám později pořádně vymstí.
Cvičte pouze tak dlouho, dokud to psa baví. Jakmile vidíte, že pes už ve svém nasazení nepatrně polevuje, je nejvyšší čas přestat. Čistý čas jednoho bloku výcviku by neměl trvat déle než několik minut. ( max. 15 - 20min.)
Pokud vidíte, že se psovi takzvaně nechce, proveďte jednoduchý cvik, který pes zvládne, pochvalte psa za tento cvik a výcviku protentokrát nechte a přemýšlejte o tom, jak zvýšit motivaci psa k výcviku.
Správná a silná motivace psa je základem úspěchu.
Snažte se ovládat a vyvarujte se výbuchů hněvu proti psovi. Pokud psa v afektu potrestáte, můžete svým chováním za pár vteřin úplně zničit svoji několikaměsíční práci. Psovi bude výcvik nepříjemný a bude se ho bát. Proto vždy raději v klidu ukončete výcvik a přemýšlejte, zda není chyba někde jinde než ve psovi.
Za každý vydařený cvik psa pochvalte. Čím povedenější cvik - tím větší a radostnější pochvala.
Pokud nemáte náladu, jste unavení, naštvaní nebo rozrušení, radši se psem ani na „plac“ nechoďte, naděláte víc škody, než užitku. Nechte cvičení napříště, až budete v pohodě.